Stopy v oblacích

Hlavu v oblacích může nosit každý snílek, a přitom se ani nemusí pohnout z gauče. Stačí se pohodlně usadit, přivřít oči a vzít za kliku dveří od říše fantazie. Umění snít je báječná, radostná, dokonce i zdraví prospěšná činnost a vůbec není radno ji podceňovat. Vždyť velkými mistry v oboru snění byli i někteří geniální umělci a vynálezci. Ale pro zanechání vlastní stopy v oblacích už jenom pouhé snění nestačí. SCOTT LEHMANN a SHAYNA UNGER, dva neslyšící horolezci, to dnes už velmi dobře vědí a pro svoji stopu v oblacích ušli pořádný kus cesty.

Vpřípadě dvou hrdinů tohoto článku se ale nejedná o jednu stopu, nýbrž o stopy, vlastně o celou řadu stop – o takovou dálnici v oblacích. Jenže tímhle grandiózním úspěchem jejich příběh zdaleka nekončí, vlastně teprve začíná. Teď ale popořádku.

Scott Lehmann a Shayna Unger jsou spřízněné duše v každém ohledu. Oba se narodili se silnou sluchovou vadou do vícegeneračních neslyšících rodin. Od malička se tedy učili ASL (americký znakový jazyk) a oba navštěvovali stejnou školu pro neslyšící. Tam se také jako náctiletí poprvé potkali a od té doby tvoří nerozlučný pár. Oba dosáhli vysokoškolského vzdělání a nyní pracují jako pedagogové, tedy pokud se zrovna neúčastní nějaké horolezecké výpravy. Vězte, že těch není úplně málo a nejsou to jen tak nějaké turistické vycházky na kopečky za humny. Letos se například oba chystají zanechat svoji stopu na Mount Everestu. Ano, na nejvyšší hoře světa! A to přitom ještě před 11 lety neměli o horolezectví ani ponětí.

V roce 2012 se Scott se svými přáteli rozhodl vylézt na horu Mount Rainier. Byl to hodně bláznivý nápad, protože nikdo z nich neměl s horolezectvím absolutně žádnou zkušenost, a přesto se rozhodli vyrazit sami, bez průvodce. Navíc jim chybělo vybavení a vhodné oblečení. Takže nakonec 500 metrů před vrcholem za zvuku cvakajících zubů a na kost prokřehlí všichni pochopili, že na vrchol se bez zkušeností, příprav a tréninku nedostanou, a vrátili se zpět. Takže tenhle výlet skončil fiaskem. Vlastně, co to povídám. Úspěch byl, že se všichni vrátili živí a zdraví a moudřejší. Po téhle epizodě bylo Scottovi jasné, že pokud si chce podobný výlet zopakovat, a tentokrát úspěšně, bude se muset řádně připravit a začít s tréninkem. Jenže tady byl právě ten pověstný háček. Ve znakovém jazyce se totiž nikde nepořádaly žádné kurzy nebo tréninky a k dostání nebyly ani žádné výukové materiály. Takže nezbývalo nic jiného než se s touhle bláznivou myšlenkou a přáním rozloučit. Ale ne, to by nebyl Scott. Vzdát něco předem nepatří do jeho genetické výbavy.

Rozhodl se tedy pro nekonvenční formu samostudia, například sledováním YouTube videí. Psal si s ostatními, zkušenějšími horolezci a pokládal jim své dotazy.

Čím víc se o horolezectví dozvídal, tím víc rostlo jeho nadšení a odhodlání postavit se jednou na všechny nejvyšší hory světa. Netrvalo dlouho a Shayna začala sdílet Scottovo nadšení pro jeho novou vášeň a stala se jeho horolezeckým parťákem. A pak to najednou šlo ráz na ráz. Už v roce 2015 došli společně na vrchol Mount Kilimanjaro, nejvyšší hory Afriky. V roce 2020 se stali vůbec prvním zcela neslyšícím týmem, který pokořil Aconcaguu – nejvyšší horu Jižní Ameriky. Jednalo by se vlastně o nejvyšší horu světa, pokud bychom nepočítali Asii. Ale ani tímto triumfem se Shayna a Scott nehodlali ukolébat. V roce 2021 přidali do sbírky svých úspěchů horu Denali, nejvyšší horu severní Ameriky, a i zde znovu stanuli jako vůbec první neslyšící tým na světě. Ale jestli si teď myslíte, že už jsou oba spokojení, tak jsem vám o nich ještě nevyprávěl dost. Letošní rok má být pro oba velkým triumfem. V plánu nemají nic menšího než dobýt nejvyšší horu světa Mount Everest.

Mount Everest je více než pozoruhodné místo a má mnoho zvláštností. Je sice nejvyšší na naší planetě, ale jen měříme-li výšku od hladiny moře, některé jiné hory jsou vyšší. Například sopka Mauna Kea na Havaji je vysoká více než 10 km, když ji změříme od jejího úpatí, které ovšem začíná pod hladinou moře. Vrchol Mount Everestu kupodivu není ani nevzdálenějším bodem od středu země. Vzhledem k tomu, že země není dokonalá koule a u rovníku je vypoulená, náleží tento titul hoře Chimborazo v Ekvádoru. Mount Everest byl pro veřejnost objeven a změřen až v 19. století. Do té doby se věřilo, že nejvyšší hora světa se nachází v Andách. První zdokumentované pokusy o dobytí nejvyšší hory světa byly však stejně tak neúspěšné, jako tragické. Tělo jednoho ze dvou dobrodruhů se dokonce dodnes nenašlo. První zdokumentovaný úspěšný pokus o zdolání hory se datuje do roku 1953 a od té doby na ni vylezlo něco přes 4 tisíce horolezců. Úspěchy vykoupené těžkou dřinou, přípravou a často i tragickými konci. Na cestě k vrcholu na této hoře nechalo svůj život víc jak 240 odvážlivců.

Laviny, skalní sesuvy, bouře, pády, výšková nemoc, mráz, vyčerpání a kombinace toho všeho jsou silnými soupeři. Tak proč to vlastně Scott a Shayna dělají, proč dobrovolně podstupují takové riziko, jak to, že je nezastaví takové překážky? Myslím, že je to tím, že na překážky jsou prostě od života zvyklí a nevzdávají se hned, pokud něco nejde hladce a jednoduše. Navíc když něco nevyjde na poprvé, prostě zatnou zuby a vymyslí, jak na to. A přesně proto je pro mě jejich příběh tak inspirativní a proto jim v jejich počínání tak fandím.

Plán dobýt Everest je stanoven na květen tohoto roku a já osobně to vnímám jako obrovský a hrdinský počin. Jako kdyby bojovali za nás, jako kdyby světu sdělovali: „Podívejte, co dokážeme. Jsme sice hluší, ale dokážeme to, co vy, ba i víc. Jsme zvyklí bojovat a nikdy se nevzdáme.“ Mám pocit, že bojují i za nás a ukazují nám tu správnou cestu. Proto jim tolik fandím a obdivuji je. Pojďme je společně podpořit, sledovat a držet jim palce. Já jim přeji hodně úspěchů na jejich cestě do oblak a ať se nám vrátí jako vítězové!

TEXT: Petr Bogner FOTO: archiv Scott Lehmann a Shayna Unger