Jak hračky ožívají pod jehlou a šicím strojem

V tomto díle rubriky Živíme se rukama, již třetím v pořadí, jsem poznala velmi šikovnou výtvarnici a návrhářku, která šije textilní hračky pro děti. I přes zhoršující se ztrátu sluchu je úspěšná – dokázala se prosadit a vede svůj vlastní podnik. Seznamte se s inspirativní, tvořivou a nápaditou paní MARIÍ MRŇÁVKOVOU, která zde v článku odpovídala na moje dotazy. Můžete si přečíst o její práci a podnikání, které bylo zpočátku plné nástrah, a navíc se i pokochat krásnými fotografiemi.

MARIE MRŇÁVKOVÁ:

„Hraji si a vy můžete se mnou.“

• Původním povoláním sklářská designérka, nyní textilní výtvarnice a návrhářka, která šije kvalitní hračky především pro miminka a děti.

• První hračku ušila v roce 2002, poté v roce 2008 založila značku Břichopas, která se zaměřovala na šití autorských a textilních hraček.

• Její hračky nejsou tištěné, ale jako jediné v Čechách se pyšní bohatou autorskou výšivkou.

• V roce 2016 prošly hračky úspěšně certifikačním procesem. V roce 2019 se rozhodla změnit jméno značky na BRODITA , což je v esperantu výraz pro výšivku, která její práci charakterizuje a odlišuje od jiných tvůrců.

• Od roku 2020 se věnuje také šití dekorací pro zkrášlení domova a tvorbě sběratelských panenek.

• Výrobu obstarává ve své útulné rodinné dílně v Kamenickém Šenově v původním baťovském domečku, který v roce 2015 koupila v žalostném stavu a od té doby ho svépomocí pomaličku opravuje.

Ukázka hraček vyrobených pro slavnostní událost křtu

Dobrý den, paní Mrňávková, povězte nám trochu něco o sobě a čemu se věnujete.

Jsem máma čtyř dcer a pod značkou Brodita navrhuji a šiji textilní hračky pro děti. Specializuji se na zakázkové šití, tzn. že na hračky vyšívám jména, dny narození nebo křtu. Hračky pro malé děti jsou totiž mou celoživotní vášní. Vedle toho pro dospělé vytvářím drobné bytové dekorace s výšivkou a sběratelské panenky, které jsou obohacené ruční výšivkou.

Už jenom pohled na vaše velmi krásná, originální a stylová dílka napovídá, že vás to skutečně baví. Co vás přimělo šít hračky a jak dlouho se tomu věnujete? Proč jste si vybrala tuto činnost?

První hračku jsem ušila před 20 lety, v té době jsem neměla děti a pracovala jsem jako učitelka a později knihovnice.

Viděla jsem tenkrát v malé galerii zvířátkové polštářky a napadlo mne, že by šly ušít mnohem zajímavěji. Uspořádala jsem se svým tehdejším mužem výstavu hraček a dekorací, která byla velmi úspěšná a stala se impulsem pro naši společnou práci. Podařilo se nám vybudovat značku, která sesbírala i pár ocenění Správná hračka. Já jsem dodávala návrhy, přes den se starala o děti a šila a po nocích vášnivě blogovala o hračkářích z celého světa a snažila se získat rozhled v oboru. Podnikání leželo tehdy na bedrech muže. Po narození čtvrté dcery se naše společné kroky rozešly a pokračovat v tvorbě pro děti tak bylo logické a vlastně jediné řešení mé zoufalé situace. Coby čtyřnásobná samoživitelka jsem byla nezaměstnatelná.

Odkud berete inspiraci a nápady k výrobě hraček? Je třeba někdo vaším vzorem nebo vás k tomu něco inspiruje?

Nad hračkou jako herním prvkem, který má dětem přinášet nejen estetický nebo hma tový dojem, ale také rozvíjet jejich moto rické dovednosti, jsem začala přemýš let až poté, co se narodily dcery. Každá si hrála jinak a vyhledávala jiný typ her, což byl pro mne největší zdroj inspirace. V začátcích mě výtvarně inspirovala Květa Pacovská umělkyně, grafička, výtvarnice a ilust rátorka – pozn. red.). Nestudovala jsem obor hračky, jsem původním vzděláním sklářská designérka, a tak jsem se učila zkoumáním velkých hračkářských značek jako Haba, Ebulobo nebo Lamaze. Když jsem po rozvodu založila svou vlastní malou značku Břichopas, kterou jsem později přejmenovala na Broditu, zásobovaly mne svými nápady odrůstající dcery. Nešiju hračky do police, ale pro děti a mnohé z nich skutečně vznikly podle návrhů mých dcer.

Ukázka kreativní sady "Ušij si sám", která je zabalená v dárkové krabičce a obsahuje vše, co zájemce potřebuje, včetně návodu

Vy se vlastně živíte rukama. Můžete nám prozradit, jak vzniká hračka? To nebude jen tak nějaké šití na obyčejném stroji… Tipuji, že nejdříve hračku navrhnete, pak ji nějakým způsobem vyrobíte/ušijete, pak ji dokončíte podle své představy. Teprve pak ji nabízíte zákazníkům na své webové stránce Brodita, je to tak?

Navrhnout novou hračku není složité, ale uvést ji do materiálu už vyžaduje zkušenosti. Aby mne práce uživila, musím myslet hlavně na jednoduchost šití a rychlou výrobu. Jak jsem již na začátku řekla, specializuji se totiž na zakázkové šití, na hračky vyšívám jména, dny narození nebo křtu. Výšivky vytvářím na speciálním vyšívacím stroji a za každou takovou výšivkou stojí spousta zdlouhavých úkonů, což celý výrobní proces ve výsledku prodražuje. Než hračku začnu šít, musím si výšivku zpracovat v programu a vyšívací stroj ji pak vyšije. Teprve po začištění motivu na látce se mohu pustit do stříhání hračky a samotného šití. Abych mohla hračky prodávat na českém trhu, musela jsem pro ně opatřit certifikát (potvrzení o zdravotní nezávadnosti a vhodnosti pro děti do 3 let – pozn. , který vydává Technický a zkušební ústav stavební Praha po úspěšném absolvování atestů. Pro výrobce jsou to velké investice (řádově v desítkách tisíc), navíc se po 2–3 letech musejí obnovovat (tedy znovu platit).

Na vašich webových stránkách nabízíte také kurzy šití, návody, jak ušít hračku, či e-booky. Asi jste se chtěla podělit se zájemci o realizaci výrobků, že?

Před pár lety jsem už nestíhala pokrýt poptávku, a tak jsem začala oblíbené hračky nabízet jako sady k ušití. Dcery mi postupně odrůstaly do puberty a na jejich popud začaly vznikat monsterácké sady. To jsou kreativní krabičky, ve kterých je materiál, střihy a návody k ušití monster panenky a podobných bytostí (monster – strašidelné a zároveň stylové hračky – pozn. red.). Monsterky jsou velmi oblíbené, jsou určené věkové skupině 10–14 let, tedy teenagerkám, které už jsou dost zručné, aby šití zvládly, a zároveň si ještě rády hrají.

Okrajově se věnuji také lektorování, po kterém je poptávka u mých fanoušků.

Vlastnoručně vyrobená panenka

Výtvory z kreativních sad Brodita

Ráda bych věděla, jak to máte se ztrátou sluchu. Navíc vám byla diagnostikována Meniérova cho roba. Jak se to u vás projevilo?

Jsem těžce nedoslýchavá, mám diagnostikovanou Meniéro vu nemoc. Ta se u mne poprvé a krátce objevila po svatbě, pak byl 10 let klid. V okamžiku, kdy se mi hroutilo man želství, se znovu objevily závraťové ataky. Tápala jsem, jak skloubit náročnou práci s péčí o čtyři malé děti a nestabilním zdravím. Jak jsem se postupně vyrovnávala se svou si tuací, ustupovaly ataky, ale začala jsem přicházet o sluch. Dnes jsem bez sluchadla téměř hluchá, a jelikož ne ovládám znakový jazyk ani odezírání, zvažuji kochleární implantát.

Klobouk dolů, že jste se dokázala s nepřízní osudu poprat a nevzda la se. Určitě je nás více, koho za jímá, jak zvládáte s velmi těž kou nedoslýchavostí podnikat. Je ztráta sluchu pro vaši práci problém?

V práci mě nedoslýchavost nijak neomezu je. V dílně pracuji sama a vše vyřizuji přes e-maily a internet. Když nastaly těžké časy vli vem covidu a války, přemýšlela jsem, že šití na čas přeruším a vrátím se na pár let do školství. Že si odpočinu a naberu novou energii v jiném prostředí. A tady už jsem na svou nedoslýchavost narazila, aspoň pocitově. Zjistila jsem nakonec, že práce na volné noze nejlépe vyhovuje mé životní situaci: být dcerám nablízku a zároveň pracovat tak, jak potřebuji.

Máte někoho, kdo vám s podnikáním pomáhá či vás podporuje?

Nastavit dobře podnikání z pohledu marketingu a byznysu mi pomohly hlavně Dominika Špačková a Madla Čevelová. Snažím se ale také neustále vzdělávat. Je spousta chytrých knih, článků, videí nebo podcastů, z nichž čerpám další informace. Neúnavnou vrbou ke sdílení starostí a radostí je moje sestra Pavla, která také podniká pod značkou Krasohrátky

V loňském roce jste byla oceněna jako nejlepší podnikatelka Libereckého kraje v soutěži MONETA Živnostník roku 2022. Co vám tato soutěž přinesla?

Za 8 let mého samostatného podnikání se mi podařilo získat pár hezkých ocenění, nejcennější je pro mne loňské 2. místo v celonárodní soutěži Živnostník roku a Srdcař roku za Liberecký kraj. Vítězství mi nepřineslo příliv nových zakázek nebo rozšíření výroby, ale něco mnohem důležitějšího: sebejistotu a sebedůvěru. Pro čtyřnásobnou nahluchlou samoživitelku, do které si leckdy leckdo rád kopne, to je nejvíc. Uvolnilo to ve mne největší bloky a já se s novým rokem pustila do plnění svých snů: píšu knížku Butik pana Barona o psím krejčovském salónu, do které místo ilustrací tvořím loutky a složité rekvizity. Na knihu budou navazovat další hračkové produkty a spousta zábavného tvoření. Přiznávám, že tohle hraní spolu s ručně vyšívanými bytostmi mne aktuálně baví asi nejvíc. Hravost se ze světa dospělých víc nebo míň vytratila, a přitom dokáže vnést do života potřebné odlehčení. A já si hravost zvolila jako své nové životní heslo, i když je to někdy dřina. Ale kdy jindy si hrát než teď a tady.

Paní Mrňávkové v redakci děkujeme za čas a ochotu se s námi podělit o svůj příběh. Zároveň jí gratulujeme k zisku ocenění a přejeme další úspěchy v podnikání i v životě. Nechť její odhodlání motivuje ostatní a ukáže, že se lze se svými schopnostmi posouvat dále i v těžkých časech.

TEXT: Eva Vavříková

FOTO: archiv Marie Mrňávkové