Neslyšící umělkyně získala prestižní ocenění

OMEIMA MUDAWI-ROWLINGS MBE je britsko-súdánská neslyšící textilní umělkyně žijící v Brightonu, která je známá svou činností na podporu lidí s postižením v umění. Osobně jsem měla tu čest se s Omeimou seznámit již dříve, když jsme byly společně součástí uměleckého spolku neslyšících s názvem Deaf Artists Network UK, který sídlil v Deaf Cultural Centre v britském Birminghamu. V minulém roce byla Omeima oceněna prestižním vyznamenáním MBE, což je označení pro Řád britského impéria. Medaili obdržela od samotného krále Karla III. během investitury v únoru 2023.

Omeima Mudawi-Rowlings MBE

• Narodila se v dubnu 1969 v Súdánu.

• Ohluchla ve čtyřech letech.

• Pochází z velké rodiny čtyř sester a pěti bratrů.

• Její neslyšící bratr Ahmed Mudawi je televizní moderátor (můžete jej vidět v programu pro britské neslyšící s názvem BSL Zone nebo v televizním pořadu See Hear) a lektor v oblasti osvěty o černošské kultuře a kultuře Neslyšících.

• Její uměleckou práci můžete zhlédnout na jejích webových stránkách www.omeima-arts.com

Omeima se narodila v Súdánu. Ohluchla po meningitidě, když jí byly čtyři roky, a do svých dvanácti let žila v Chartúmu. Pak se její rodina rozhodla opustit Súdán a přestěhovat se do Velké Británie, protože její bratr Ahmed také ohluchl. Velká Británie jim měla poskytnout lepší vzdělání a životní příležitosti než Chartúm, kde nebyly žádné školy pro neslyšící ani komunita neslyšících a učitelé jejich potřebám nerozuměli. Omeimin otec však zůstal v Súdánu.

Omeima odpromovala na Surrey Institute of Art & Design, University College v roce 1998 s bakalářským titulem v oboru textilního designu, který jí poskytl příležitost pracovat s přírodními barvivy. Do světa textilu se nechala zlákat díky svým arabským kořenům, své lásce k barvám a možnostem experimentovat s mnoha postupy. Svou zkušenost neslyšící studentky před tím, než byl v roce 1995 ustanoven zákon o diskriminaci osob s postižením, popsala jako únavnou a frustrující, protože komunikační podpora jí byla poskytována pouze během hlavních přednášek.

Po absolvování vysoké školy pro ni bylo těžké najít práci. Zprvu působila jako rozvojová pracovnice ve Friends for Young Deaf People. Následovala četná zaměstnání, v nichž pomáhala zranitelným a znevýhodněným neslyšícím jedincům, a práce kreativního poradce na volné noze. V roce 2003 založila Resonant Deaf Women Artist Network.

Později dokončila magisterský titul v oboru Arts Policy and Management na Birkbeck, University of London. V roce 2015 navázala partnerství s Shape Arts a SPACE, když ji British Council vybrala, aby pracovala pro Muzeum islámského umění v katarském Dauhá. Poté v roce 2017 získala grant na podporu výzkumu a vývoje od Unlimited, Shape Arts a Artsadmin, které iniciovaly projekt s cílem posílit význam handicapovaných umělců. Následující rok obdržela od Artichoke zakázku na spolupráci s místními skupinami v Brightonu na návrhu transparentu k připomenutí 100. výročí volebního práva ve Spojeném království. Na transparentu bylo napsáno „Be Free, Be Visibile, Be Counted“ – ve volném překladu „Buď svobodný, buď viditelný, buď počítán“. Poté získala vlastní studiový prostor od Cockpit Arts, což jí umožnilo založit vlastní studio s názvem Omeima Arts.

Její barviva, sítotisk a technika Devoré se noří do témat identity a transformace, komunikace, dědictví a genderu. Její súdánská etnicita má na její tvorbu silný vliv a ráda zkoumá arabskou geometrii, jíž se inspiruje. Kromě své praxe pracuje Omeima i jako mentorka a konzultantka pro začínající umělce a mladé lidi, spolupracuje s významnými organizacemi, zejména s těmi se zájmem o inkluzivní praxi.

V roce 2019 se Omeima umístila na druhém místě v soutěži Arab-British Cent Award for Culture. O tři roky později, v roce 2022, se stala členkou Řádu britského impéria (MBE), během novoročního udělování vyznamenání byla královnou oceněna za své „služby lidem s postižením v umění“. Po smrti královny Alžběty II. obdržela medaili od krále Karla III. během investitury v únoru 2023.

K logu, které se objevuje i na jejích uměleckých pracích, Omeima uvádí: „Moje logo vzniklo tak, že jsem vyfotografovala své ucho, abych jej použila jako abstraktní tvar pro ,kochleu mého hluchého ucha'. Postupem času se z něj vyvinulo označení mojí ochranné známky a loga ve tvaru kochley ovlivněné arabským designem a architektonickými vlivy."

Kdy a jak ses rozhodla stát se umělcem na volné noze? Nebála ses problémů s přístupností atd.?

Po dokončení studia jsem se přihlásila do rezidenčního programu Craft Council a také do programu od Cockpit Art, který nabízel rozvoj podnikání pro nové umělce, kteří se chtěli naučit, jak se stát nezávislými a samostatnými tvůrci na volné noze. Do obou projektů mne nepřijali, ale tehdy neexistovala podpora přístupnosti pro neslyšící, kterou máme nyní. Neexistovala ani schémata DLA (finanční podpora pro osoby s tělesným postižením – pozn. red.), ani AtW (Access to Work = pracovní přístupnost – pozn. red.), což znamenalo, že jsem měla nulovou podporu.

Musela jsem se tím nějak probojovat, musela jsem svůj příjem dotovat jinou prací a přitom pokračovat ve svém umění. Měla jsem nějaké nárazové příležitosti na volné noze i dobrovolná pracovní místa, ale nic z toho mi nevydrželo. Tak tomu bylo až do roku 2010/11, kdy jsem byla schopna naplno investovat do toho, abych se mohla stát umělcem na volné noze. Přestože již předtím byl spuštěn program podpory AtW, do této doby nezahrnoval nezávislé pracovníky na volné noze.

AtW je vládní program ve Spojeném království, který umožňuje osobám s bariérami v přístupnosti požádat o rozpočet, který lze využít na zaplacení podpory na pracovišti –v případě neslyšících se jedná o tlumočnické služby.

Zúčastnila ses v minulosti nějakých výtvarných pobytů pro neslyšící umělce?

Ano, jak mezinárodních, tak těch ve Velké Británii. V letech 1998–2002 jsem se účastnila festivalu Deaf Art Now ve Stockholmu ve Švédsku. V roce 1998 se konal úplně poprvé a zahajovala jej samotná švédská královna Silvia. V roce 2002 jsem se také zúčastnila uměleckého pobytu v Lake District v Británii, který organizovala Cathy Mager. Bylo nás tam deset neslyšících umělců. Týden jsme pobývali společně, tvořili a sdíleli nápady. Na konci týdne byly naše výtvory vystaveny v Londýně. Pak jsem byla také v roce 2015 pozvána od British Council k účasti na pobytu v Kataru. I když se netýkal neslyšících, byla to prestižní událost a já jsem byla prvním a jediným neslyšícím umělcem, který tam kdy byl pozván. Symbolizovalo to pro mě průlom do uměleckého mainstreamu.

Kdo tě ve tvé umělecké kariéře ovlivnil?

Vlastně jsem nebyla ovlivněna ostatními. Moje umění a moje kariéra vyšly z intersekcionality. (Intersekcionalita se zabývá mnohonásobnou diskriminací, studiem systému společenských identit, které se paralelně překrývají. Zároveň také zkoumá korespondující systémy diskriminace, útlaku a dominance, například gender, etnicitu, třídu, vzdělání a další – pozn. red.) Vlivy na mé umění má moje vlastní identita: arabské kořeny – súdánské dědictví, hluchota, smíšený kulturní vliv a také moje trojjazyčnost.

Na čem v současné době pracuješ?

Mám toho hodně! (smích) Pracuji na částečný úvazek jako Diversity Relationship Manager v rámci týmu pro rozmanitost v Arts Council se sídlem v regionu South East & National. Jsem též spoluředitelkou a zakladatelkou Flare

Arts CIC. Třemi hlavními zaměřeními naší organizace jsou řemeslo, kurátorství a umění. Existuje mnoho vysoce talentovaných neslyšících umělců, kteří se snaží proniknout do hlavního proudu uměleckého světa. S tímto bojem mám vlastní zkušenost a bohužel tehdy ještě neexistovala síť podpory, která by mi pomohla. Cílem Flare Arts je nabídnout těmto umělcům platformu a vedení, aby prorazili. Flarewave Festival je festival konající se jednou za dva roky, spolupracuje s Brighton Dome a jeho cílem je představit rozmanité talenty a neslyšící umělce na jižním pobřeží Anglie. Pilně plánujeme víkendové programy, které zahrnují živá vystoupení, hostující řečníky, panelové diskuse, výstavy a rodinné aktivity. Letos se bude festival konat od 29. září do 1. října 2023. A konečně, mé umělecké praxi na volné noze se stále velmi daří. Ditchlingovo muzeum a umělecká galerie mě pověřily samostatnou výstavou v rámci jejich desetiletého výročí, která se otevře také v září 2023.

Řekni nám prosím více o získání řádu MBE – kdo tě nominoval, jaké byly tvé pocity a jak ceremoniál probíhal?

Na ocenění mě nominoval Craft Council za čtyřměsíční stáž v rámci stipendia Clore. MBE jsem tak získala za své služby v oblasti umění osob s postižením. Kvůli covidu se převzetí vyznamenání konalo se zpožděním, ale mohu s hrdostí říci, že jsem měla tu čest setkat se minulý měsíc s králem Karlem III. na zámku Windsor. Ocenění bylo obzvláště vzácné, protože šlo ještě o vyznamenání schválené samotnou zesnulou královnou. Byl to neskutečný zážitek. Mé pocity byly smíšené, protože jsem během posledních dvou let přišla o oba své rodiče a několik dní před svou investiturou také o velmi blízkou přítelkyni, takže to pro mne byl velmi emotivní den.

Co bys ráda vzkázala svým kolegům – neslyšícím umělcům po celém světě? Jaké kroky bys nám doporučila podniknout, pokud bychom se také chtěli stát umělci na volné noze?

Nejdůležitější radou, kterou vám mohu předat, je: následujte svou vášeň. Cesta to nebude snadná, budete na ní čelit překážkám, ale nevnímejte je negativně. Z těchto okamžiků získáte zkušenosti a znalosti a nakonec, pokud se nevzdáte, dosáhnete svých cílů.

TEXT: Ivana Hay Tetauerová

FOTO: archiv Omeimy Mudawi-Rowlings