KNIŽNÍ TIP – UKÁZKA Z KNIHY BOOK TIP – EXTRACT FROM A BOOK КНИГИ � ОТРЫВОК ИЗ КНИГИ Text Rudolf Král Ilustrace Lukáš Urbánek
Rudolf Král Ema a pusinkový lupič Emma and the Kisser Robber Эмма и похититель поцелуев MLADÁ FRONTA, A. S. Jedno z nejstarších českých nakladatelství vzniklo již v roce 1945 a úspěšně se udrželo v českém kulturním prostoru až do dnešních dnů. Ročně vydává cca 200 titulů, přičemž v jeho portfoliu jsou zastoupeny téměř všechny žánry. Těžištěm produkce je beletrie, dále pak populárně-naučná a dětská literatura.
CZ
Po špičkách Je noc. Měsíc i hvězdy se schovaly za mraky, u pouliční lampy tentokrát chybí motorka čarodějnice Prstové. Je schovaná o kus dál mezi dvěma auty. Sedí na ní Prstová a pozoruje okna přízemního bytu, ve kterém bydlí Ema. Dlouho se nic neděje a Prstová začíná usínat. Hlavu s fialovými vlasy si opře o řídítka a za chvíli se ulicí nese její tichoučké chrrr-fíí, chrrr-fíí. Probudí se akorát včas. Před dům přijíždí auto se zhasnutými světly. Vystupuje z něj tajemný muž v klobouku s černou maskou na obličeji. Přes rameno nese pytel. Maskovaný lupič proklouzne brankou do zahrady a zamíří si to přímo k Eminu oknu. Prstová vidí, jak muž leze dovnitř. Opatrně nastartuje svoji motorku. Zloděj se po nějaké době objevuje ve vedlejším okně, kde mají ložnici maminka s tatínkem. Vyleze do zahrady a po špičkách utíká k autu. Rychle do něj naskočí a se zhasnutými světly odjíždí pryč. Sotva auto zmizí za prvním rohem, odlepí se od chodníku fialová motorka a čarodějnice Prstová se vydává lupiče sledovat.
Dokud hraje hudba „Prohledala jsem celý byt, ale nic nám doma nechybí,“ řekne druhý den Ema, když babička konečně usnula a ona se dostala nahoru k Prstové. „To je divný, k čemu by pak měl ten pytel?!“ kroutí hlavou čarodějnice, která vlastně ani tak moc čarodějnice není, ale my jí tak budeme říkat, protože už jsme si na to zvykli. „Nejlepší by bylo k němu zajet a podívat se, co v tom pytli schovává…“ napadne Emu, ale Prstové se to moc nelíbí. „Může to být nebezpečný, co když bude doma?“ 66
Ema se svého plánu nechce tak rychle vzdát. „Tak zazvoníme, a když náhodou otevře, tak utečeme nebo řekneme, že jsme přišly odečítat plyn.“ Prstové se to pořád moc nezdá. „A co babička, co když se vzbudí a ty tam nebudeš?“ Ema se podívá z okna a usměje se na čarodějnici. „Dokud hraje hudba, tak se nevzbudí a já zapnula funkci přehrávat pořád dokola.“
Náho náho náhodou… Prstová položí prst na zvonek a dlouze zazvoní. Chvíli s Emou čekají, ale nikdo nepřichází otevřít. Čarodějnice tedy sáhne do kapsy své kožené bundy a vytáhne paklíč. Chvíli se šťourá v zámku, potom to cvakne, dveře se otevřou a Prstová s Emou vklouznou dovnitř. Ema je zklamaná. Takhle si teda lupičské doupě nepředstavovala. Starý gauč, ze kterého koukají nitě, koberec s vydřenými koly od květináčů, co tady stávaly, než kytky v nich uschly, protože se o ně nikdo nestaral. Prstová prohlíží skříně v obýváku. Hledá pytel s lupem. Nad hlavou se jí vznášejí moli a usazují se v jejích fialových vlasech. Ema to se zájmem pozoruje. „Hýýýýýý,“ ozve se za jejich zády. Čarodějnice s holčičkou se otočí a spatří podivného pána v pyžamu. Je skoro plešatý, má velké bříško a hubené nohy, takže vypadá, jako kdyby spolkl meloun. Má příšerně vykulené oči a pořád dělá to své „hýýýýýý“. Je tak legrační, že se Prstová s Emou nestihnou ani leknout. „Hýýý co tady hýýýýý děláte,“ dostane ze sebe konečně ten divný chlapík. „Co tady na nás hýkáš?!“ oboří se na něj čarodějnice Prstová. „Přišly jsme se podívat, co jsi nám to včera v noci ukrad! Ale když jsi doma, tak nám to můžeš rovnou říct sám!“ Skoro plešatý pán přestane hýkat, jenže pro změnu začne koktat. „Já… já… já jsem nic ne… ne… neukrad, já… já… já jsem včera nikde ne… ne… nebyl.“ Prstová se na něj přísně podívá. „Nelži, sledovala jsem toho lumpa až sem. Vešel do domu a za chvíli se v tomhle okně rozsvítilo světlo…“ Pán vypadá, jako by se měl co nevidět rozbrečet, že mu tak křivdí. „No asi, no asi, no asi jsem si zrovna šel udělat čaj a náho náho náhodou to takhle vyšlo…“ Ema se na to už nemůže dívat. Obrátí se na Prstovou. „To asi fakt nebyl on, takhle přece žádnej lupič nevypadá.“ Čarodějnice Prstová nakonec pokývá hlavou. „Nejspíš máš pravdu, tak promiň, že jsme obtěžovaly,“ popojde kousek k pánovi. Ten chce ucouvnout, ale narazí ramenem do skříně za sebou. Seshora mu spadne k nohám velký černý klobouk a maska, kterou měl lupič včera na obličeji. ▴