teď dělám své věci.“ Ale pak jsme na to pivo zkrátka chodili častěji, on mi to stále opakoval, až jsem jednou řekl: „Tak já to zkusím.“ Jaké byly vaše představy? S čím jste do toho šel? Myslel jsem si, že to bude s prstem v nose. Ale každý rok jsem si uvědomoval větší a větší odpovědnost, snad největší nervák byly přijímačky. Člověku to připadá jako ruská ruleta, někdy je tam víc talentů, některé jsou zase skryté. Občas zkrátka cítíte, že v člověku, který před vámi stojí, je něco zakopaného, něco opravdu rajcovního. Ale ani když takového člověka přijmete, neprojeví se to hned. Musíte mu dát podmínky k růstu, které můžou být pro každého trochu jiné. A je trošku nervák, abychom tu osobnost ve škole nepokazili. Zase se vrátím k té žánrové pestrosti – snažil jsem se vždycky studenty vybírat tak, aby byl náš ateliér rozmanitý a strukturovaný. Protože jedině tak vznikne skutečný Gesamtkunstwerk, výsledek, který není součtem jednotlivců, ale násobkem. Na rozdíl třeba od ČVUT zůstávají studenti na UMPRUM většinu studia v jednom ateliéru. Jaké to má výhody a slabiny? Tady na UMPRUM se to zkrátka v něčem může zdát trochu zkostnatělé, je to svého druhu renesanční huť, jak se stále opakuji. Ale nejde jen o jednotlivé ateliéry, i celá tahle škola takhle funguje, ti lidé vyrůstají spolu. A čím víc spolu komunikují, tím je to lepší, ať už v ateliéru, nebo na úrovni celé školy. Ale je dobré do toho
Jindřich Smetana
Začněme od doby, kdy jste byl sám studentem. Absolvoval jste u Josefa Svobody, dalších víc jak deset let jste s ním spolupracoval. Co a jak vás učil? Svoboda byl skvělý učitel architektury možná proto, že ji nikdy nedělal, zabýval se scénografií. Říkal ale, že dobrý architekt musí dělat dobře i scénografii. Byla to komplexní osobnost. Hodně akcentoval vztah architektury k humanitním oborům – byl zvyklý vycházet ze scénáře a stejným způsobem chápal i sociální problematiku. Naprosto jednoznačně jsme se zabývali obsahem, co má architektura přinést. Forma z toho měla vyplynout. A ještě jedna důležitá věc. Svoboda byl ze scénografie zvyklý na týmovou práci, při vzniku představení se musí domluvit mnoho různých lidí, často silných osobností. To architektům často moc nejde. Scénograf také pracuje s velmi různou divadelní literaturou, od Shakespeara přes Strindberga až k Elfride Jelinek... Jeho řešení musí vycházet z daného žánru, autorské polohy i režijní interpretace. Jde o náročné hledání odpovídajícího výtvarného rejstříku. Tohle architektům často chybí, mají potřebu si vybudovat nějaký autorský styl, chtějí, aby byli hned poznat. Proč jste se potom rozhodl jít sám učit? Já jsem to měl v devadesátých letech rozjeto úplně jinak, ale jednou jsem šel na pivo s Jiřím Pelclem, který mě začal ponoukat, abych šel učit na UMPRUM. A já jsem mu, to bylo snad v roce 1997 nebo 1998, říkal: „Já
5. Interiér klíčového prostoru mateřské školy 6. Bydlení „U Železné lávky“ 7. Dům hotelového typu na Klárově 8. Klárov – urbanistická studie 9. Vybraný uzel z urbanismu ze semestrální úlohy
VÁCLAV ODVÁRKA, Piazzeta Klárov
JANA HAJASOVÁ, Galerie na Klárově VÍT SVOBODA, Klárov
zimní semestr 2008–2009