zdroj: ČKA
Sami jsme nevěděli, co nás v soutěži čeká Se starostou Hostomic Vítem Šťáhlavským o tom, jak se vypisují veřejné architektonické soutěže, proč je nutné hledat alternativy ke zkostnatělé projektantské práci a jaké jsou výhody diskutování přímo v terénu. ALŽBĚTA BRŮHOVÁ
V současné praxi převažují při zadávání veřejných zakázek výběrová řízení, kde je rozhodující cena návrhu. Vypisování veřejných architektonických soutěží je u nás zatím stále ojedinělé. Co vás vedlo k tomu, že jste se v Hostomicích vydali alternativním směrem? Jedním z hlavních impulzů byla architektonická soutěž v Dobříši (soutěž o návrh řešení Mírového náměstí v roce 2007, pozn. red.). To nás zaujalo a navázali jsme s Dobříší kontakt. Konzultovali jsme možnost vypsání soutěže na Tyršovo náměstí a Dobříš byla po celou dobu naším poradním hlasem. Soutěž musí schválit Česká komora architektů (ČKA). Jaký byl průběh a jak fungovala spolupráce s ČKA? Komora má jasně daná pravidla a příprava byla náročná. Všichni k nám ale byli velmi vstřícní a shovívaní. Pan Jehlík (architekt Jan Jehlík, člen odborné poroty obou soutěží, pozn. red.) byl k dispozici na telefonu a na e-mailu, když jsme cokoli potřebovali. Já jsem byl v porotě a nesměl jsem být ovlivněný. Nesměl jsem být ani u předávání soutěžních návrhů a všechno přebíral místostarosta. V klasickém výběrovém řízení po rozpečetění obálek hned víte, který konkrétní člověk návrh podal. Soutěž je oproti tomu až do vybrání vítězného návrhu anonymní. Sešlo se nám 32 návrhů, architekty zadání zřejmě hodně zaujalo. Porota vybírala návrhy od půl deváté ráno do půl druhé v noci a porotci z ČKA museli jet ještě potom zpátky do Prahy.
„Demokratickým způsobem jsme se nakonec všichni dohodli.” Porota se skládá ze zaujatých členů z řad zadavatelů a z nezaujatých členů, autorizovaných architektů. V čem se vám tento přístup zdá přínosný? Pohled architektů je pro nás zajímavý, protože my projekty svýma laickýma očima tak nevidíme. Jeden z porotců třeba klečel u návrhu na zemi a říkal: „Já si normálně představuju jak v tý kavárně sedím!“ Zároveň architekti od začátku říkali: „Není to o tom, že my návrh vybereme a rozhodneme. Vy tady pak s tím budete žít.“ Což je pravda. Každý člen poroty se musel vyjádřit, co si o jednotlivých návrzích myslí. Demokratickým způsobem jsme se nakonec všichni dohodli.
Jaká byla odezva ze strany obyvatel? Obyvatelé k soutěži ze začátku přistupovali velmi nedůvěřivě, neměli možnost srovnání. My sami jsme také nevěděli, co nás čeká. Než jsme soutěž zadávali, udělali jsme mezi lidmi anketu a od 1800 obyvatel se nám vrátilo 10 anketních lístků. Současně jsme spolupracovali i s dětmi ze školy a žáci kreslili, co jim na náměstí chybí, jakou by tu chtěli mít občanskou vybavenost. Po skončení soutěže jsme uspořádali výstavu odevzdaných návrhů a při vernisáži byli přítomní jak autoři, tak porotci. Lidé viděli, že s nimi chceme diskutovat, a pochopili, že jsou součástí procesu. O výstavu byl opravdu velký zájem a přišli se podívat i obyvatelé z ostatních obcí. Nyní máme první etapu přestavby náměstí hotovou. Druhou soutěž jste vypsali o dva roky později. Co jí předcházelo? Do konce letošního roku nás čekalo udělat nový územní plán. Dříve se výstavba řešila podle stavebního zákona a vyhlášek. Předchozí územní plán si pak zpracovávalo samo město. Byla to tehdy úplně nová věc, takže tomu na malých obcích nikdo moc nerozuměl. Územní plán zpracovával projektant, který ale neměl od města dostatečné vstupní informace, takže ho dohromady tvořili nad mapou. „Tady by bylo dobré tohle a tady tamto.“ My jsme si teď řekli, že to uděláme jinak. Chtěli jsme, aby měl nový územní plán koncept. A protože si na něj velké obce architektonické soutěže vypisovaly, řekli jsme si, že do toho půjdeme stejným stylem. Proč je podle vás důležité, aby zpracování územního plánu předcházel ideový návrh? Územní plán je dokument, mapa s vybarvenými barevnými plochami, které mají význam v rámci daného území. My jsme chtěli ideu. Co je u nás podle architektů to zajímavé. V Hořovicích se na nás koukali dost skepticky, proč si na územní plán děláme nějakou soutěž. Všechny obce to dělají klasicky a územní plány jedou jak na běžícím pásu. Zadají se architektům, ti je nakreslí, odevzdají a veřejnost do toho moc nemluví. Pak máte spoustu obyvatel, kteří přijdou na stavební úřad a řeknou: „My si koupili pozemek a ono se na něm nedá stavět!“ Já, kdybych nebyl ve vedení města, také nevím, že je pro mě nějaký územní plán zásadní, když si chci postavit dům. Měli jsme v Hostomicích na náměstí třeba případ, že si pán chtěl postavit srub mezi dvěma památkově chráněnými objekty. Snažili jsme se mu vysvětlit, že musí mezi ty dva domy postavit něco, co s nimi bude v symbióze.
Zjistili jsme, že architekti v soutěžích koukají na navrhování trochu jinak než klasické ostřílené kanceláře, které kreslí územní plány jako ten dokument pro stavební úřad. Není to taková ta zkostnatělá projektantská práce. Architekti se sem nastěhovali a načerpali atmosféru. Mají vše jak načtené z map, tak fyzicky prochozené, a našli taková zákoutí, o kterých jsme my třeba ani nevěděli. Přistoupili k plánování velmi citlivě. Snažili se propojit sídla polními cestami, což je pro nás hodně důležitý prvek, do lesa se doposud chodilo po asfaltkách a po silnici druhé třídy. Je hezké propojit město s přírodou, když ji tu máme nadosah. Soutěž vyhrál ateliér Re:architekti. Jak jste spolupracovali dál? Ateliér zpracoval architektonickou koncepci k územnímu plánu. Jsou tam věci, které klasický územní plán neřeší. Navrhli nám třeba, jak by měl vypadat vjezd do města. Obnovili staré polní cesty, kterými byly v minulosti propojeny okolní obce. Hrozně se mi na nich líbilo, že řekli: „Pojďte diskutovat,“ vzali nás do auta a odjeli jsme na řešené místo přímo do terénu. Nediskutovalo se v kanceláři nad nějakými mapami. Což je obrovský přínos, protože ne každý si to nad mapou dovede představit. Architekti také chodili a ptali se lidí, co by tady chtěli. Nebylo to tak, že by rozhodovalo pouze vedení města. Funguje stmelovací moment architektů, kteří jsou nezávislí účastníci.
„Spousta lidí své domy odskakuje, aby jim nikdo nekoukal do oken, ale když máte starou historickou zástavbu a nový dům o čtyři metry někde jinde než ty ostatní, působí to divně.” Jaké byly nejzásadnější změny předchozímu územnímu plánu?
dům o čtyři metry někde jinde než ty ostatní, působí to divně. V předchozím územním plánu je také například třicet let navržený obchvat města. Architekti radili: „Nedělejte obchvaty, vylidníte střed města, obchody půjdou pryč, hospody půjdou pryč. Když byste čekali na přechodu pro chodce půl hodiny, pak to má smysl, ale tady není problém přejít silnici.“ Vnímáte, že se Hostomičtí díky proběhlým soutěžím více zajímají o okolní prostředí? Určitě. Hodně se zajímají hlavně nově příchozí obyvatelé. Máme tu takovou raritu, Čtyřmezí, kde se sbíhají čtyři katastrální území. Setkávají se tam lidé z různých obcí. Jsou to úplně nepolitické události, mají takový sousedský nádech. Co byste poradil malým obcím, ve kterých by vypsání veřejné architektonické soutěže znamenalo investici nezanedbatelné části rozpočtu? Záleží, jak si to daná obec nastaví. Jaké budou částky pro oceněné a jestli bude soutěž pro ateliéry zajímavá. Záleží i na prestižnosti. Historicky zajímavá vesnička může být pro architekty dobré PR. Obdoba vsi je třeba nedaleká Liteň, ve které jsou nádherné sady Svatopluka Čecha. Tam také uvažují, že by mohli soutěž uspořádat
zdroj: ODS
Co tedy soutěž přinesla?
oproti
Hledali jsme kompromisy regulativů pro zástavbu na parcelách. Aby úplně nesvazoval ruce a měl úlohu spíše ve smyslu vodítka. Doposud jsme tu měli třeba regulativ, který určuje maximálně 15% zastavitelnost pozemku. Ale v tom jsou chodníky, příjezdové komunikace ke garáži a pak už si nepostavíte nic. Zároveň se architekti snažili, aby zde byla zachována uliční čára. Spousta lidí své domy odskakuje, aby jim nikdo nekoukal do oken, ale když máte starou historickou zástavbu a nový
VÍT ŠŤÁHLAVSKÝ (38) působí ve funkci starosty města Hostomice od roku 2007. Radnice pod jeho vedením vypsala již dvě veřejné architektonické soutěže: V roce 2010 soutěž na revitalizaci Tyršova náměstí a o dva roky později soutěž na ideový návrh pro územní plán města.