Pavel Nový a Vít Svoboda
době jsem ani nevěděl, že lze studovat architekturu na UMPRUMce. Po roce a půl mě z ČVUT vyhodili a já jsem pořád měl chuť studovat architekturu, tak jsem se přihlásil ke studiu na UMPRUM. Proč jste se hlásili přímo do ateliéru, který vedl Jindřich Smetana? P: Znal jsem studenty z různých ateliérů na UMPRUM, přímo v A1 pak Ondřeje Nohejla. Ateliér jsem si vybral podle klauzur, které jsem na škole viděl. Musím říct, že si nejsem úplně jistý, jestli člověk v sedmnácti, kdy je de facto ještě dítětem, dokáže reflektovat charakteristiky ateliéru nebo konkrétní pedagogický přístup. V: Když jsem se hlásil na UMPRUM, rozhodoval jsem se mezi třemi ateliéry. Znal jsem věci od Petra Keila a Evy Jiřičné, u kterých jsem studovat nechtěl. Třetí možností, kterou jsem zkusil, byl ateliér Jindřicha Smetany. Zjišťoval jsem si spíše orientačně před zkouškami, jaké věci dělá Smetana i které vznikají v ateliéru. Vzpomenete si na nějaký výrazný moment v době vašeho nástupu na UMPRUM? Jaká atmosféra byla v ateliéru A1? P: V době mého nástupu na školu v ateliéru silně fungoval kolektiv studentů. Člověk se mohl ptát spolužáků z vyšších ročníků, co a jak má dělat. V ateliéru už byli lidé, kteří se hlásili přímo ke Smetanovi, ale zároveň tam byla ještě poměrně velká skupina studentů, kterou přijímal Střítecký. To člověk na začátku studia
samozřejmě nepozná, spíše až v průběhu. V: Pro mě byl šok malý počet studentů v ateliéru a musím říct, že jsem s tím měl problém. Vždy jsem kolem sebe měl spektrum lidí, které jsem si sám vybral, ale v momentě, kdy mi byli „přiřazeni“, mi to trochu vadilo. Fungování v malém kolektivu je opravdu odlišné oproti předchozí zkušenosti jak z vysoké, tak střední školy. Zkusili byste přiblížit, v čem byl ateliér A1 v té době specifický? Jaké typy prací v ateliéru vznikaly? P: V zadáních klauzur se často objevovala témata spojená s pomíjivostí a některá zadání nebyla ryze architektonická. Na mysli mám happeningy nebo akce, které vyžadují architektonické pojetí, i když se nejedná o trvalá řešení. Člověk musel opravdu hledat větší zkratky, aby svá řešení vyjádřil v rámci architektury. Mám pocit, že jsem při studiu v A1 vyprodukoval několik takových projektů. V: Zadání rozhodně nebyla standardního typu, což, myslím, bylo dáno i Smetanovou zkušeností se scénografií. Podoba konkrétních zadání byla často neurčitá a studenti většinu času nevěděli co dělat. Na první pohled by se mohlo zdát, že šlo o špatnou strategii, ale opak je pravdou. Proces byl zábavný a občas vznikaly v projektech velké omyly, což bylo zajímavé a člověk se z toho poučil. Bavilo mě balancovat mezi rychlými a komplikovanými řešeními nebo šílenými výsledky. Ať tak či tak, výsledky vždy
zadání 1. Rodinný dům Vrbno (1. r.) 2. Drobná architektura – Karlín, Holešovice (1. r.) 3. Holešovický přístav – řešení zástavby bytových domů 4. Týmová práce: Holešovice, Karlín, Libeň (urbanistická studie) 5. Holešovický přístav – revitalizace libeňských domků 6. Detail části území Karlína – European Libeň 7. Karlín centrum 8. Administrativní budova Palmovka 9. Libeňský most KOLEKTIV AUTORŮ, Nové Holešovice vedoucí: Jindřich Smetana, asistentka: Pavla Grünerová
letní semestr 2002–2003