Jde totiž o celou složitou síť významů: pronesené musí být nejen identifikováno jako citát, ale v souvislosti s touto identifikací díla a/nebo autora může navíc velmi záležet jak na tom, co citát říká, tak na tom, jaké konotace vyvolá. Tak například Máša v průběhu hry cituje z Puškinovy poemy Ruslan a Ludmila: U lukomorja dub zeljonyj, zlataja cep na dube tom… Zlataja cep na dube tom… Doslovný překlad: Na břehu moře (v mořské zátoce) je zelený dub, zlatý řetěz je na tom dubu… Zlatý řetěz je na tom dubu… V sekundární literatuře bývá tomuto citátu věnována velká pozornost, vykladači se domnívají, že Máša jím (podvědomě) vyjadřuje svůj úděl: je podobna dubu, který je ovšem poněkud nepatřičně na mořském břehu (nebo v mořské zátoce). V potaz se bere i pokračování poemy, které sice Máša necituje, ale u něhož lze předpokládat, že si je ruský divák automaticky vybaví (český překlad je opět doslovný): I dňom i nočju kot učonyj A dnem a nocí kocour učený Vsjo chodit po cepi krugom; Pořád chodí dokola na řetězu; Iďot napravo — pěsň zavodit, Jde napravo — píseň zazpívá, Nalevo — skazku govorit. Nalevo — pohádku vypráví. Učený kocour může být Kulygin, který je k Máše‑dubu připoután sňatkem (zlatý řetěz symbolizuje zlatý snubní prsten) a který Mášu neustále obtěžuje svými řečmi.
9
tri sestry.indd 9
09/01/14 21:01