ediční
poznámka
jsem vynechal a sbírku pak doplnil dvěma čísly závěrečnými. ¶ Autor“ (s. 48). Píše‑li Seifert ve své poznámce o fragmentárnosti sbírky a o její původní podobě z doby před mnichovskou krizí, má na mysli její dnes neznámé složení, jež mělo být vydáno s největší pravděpodobností s názvem Mlčte, sirény, jak básník uváděl v poznámkách u básní otiskovaných během letních měsíců v Ranních novinách. Sbírka přinesla 33 básní v tomto pořadí: Leden až Prosinec (12 básní), Píseň o jarním svrchníku, Velikonoční romance, Romance o sv. Václavu, Podzimní chvíle, Píseň u kamen, Nad jesličkami, Novoroční píseň o domově, Stará knížka, Píseň o rodné zemi, Až se tě zeptá, Země chudých, Praha v černém, Verše o Praze, V těch nocích nad Prahou, Píseň žen a mužů, Noc, Česká modlitba, Procházka v listopadový den, Jednou, ach jednou, Zhasněte světla, 30. IX. 1938. Následující rok byla z téže sazby a v identické obálce sbírka Zhasněte světla vydána znovu. V tiráži je uvedeno, že jde o druhé vydání, a změněno bylo též vročení (1939). Zhasněte světla – třetí až deváté vydání (ZSII) V roce 1939, tedy ještě v témže roce, kdy vyšlo druhé vydání sbírky v Melantrichu, se J. Seifert dohodl s firmou Fr. Borový na publikování dalších svých knih – v nejbližších letech se pak mj. u Borových objevily Vějíř Boženy Němcové, Světlem oděná či nové vydání sbírky Jaro, sbohem. Čtenářsky úspěšná sbírka Zhasněte světla tak ve své další edici vyšla již na jaře 1939 jako 33. svazek edice České básně v nakladatelství Fr. Borový v Praze v obálce a grafické úpravě Františka Muziky. Během let 1939–1940 byla sbírka vydána z téže sazby ještě v řadě dotisků, jež však byly označovány jako samostatná vydání, a to vydání 4.–6. s vročením 1939 a 7.–9. s vročením 1940. Výše nákladu brožované a vázané varianty (12 K, 22 K) nebyla uváděna, podle svědectví J. Pilze sbírka dosáhla i na svoji dobu závratného počtu 26 tisíc výtisků (J. Pilz: Národní 9. ČS, Praha 1969, s. 168–169). Tato vydání, respektive toto vydání je obsahem identické se ZSI, a to včetně autorovy poznámky, která ovšem byla přesunuta do čela sbírky (na s. 7). Po roce 1940 sbírka v podobě, jakou měla v ZSI a ZSII, již nikdy nevyšla. Autor při koncipování svých dalších sbírek jednotlivé básně rozdělil – ve zkratce řečeno – podle jednoduchého klíče: první polovinu sbírky (tj. od básně Leden po báseň Novoroční píseň o domově) včlenil do sbírky Jaro, sbohem, druhou pak (od básně Stará knížka po báseň poslední) po válce zařadil do Přilby hlíny.
djs_5.indd 460
10/16/12 3:38 PM