__MAIN_TEXT__
feature-image

Page 1

JOHN SPRINGHALL Mládež, populární kultura a morální paniky MARK J. P. WOLF Budování imaginárních světů Teorie a dějiny subkreace Vyšlo: JOHN FISKE Jak rozumět populární kultuře IEN ANGOVÁ Divákem Dallasu Soap opera a melodramatická imaginace MARTIN CONBOY Tisk a populární kultura

Akropolis

Akropolis Edice #POPs

V překladu Josefa Šebka, s doslovem Jakuba Macka a s interview Jaroslava Švelcha Když americký kulturní a mediální teoretik Henry Jenkins vydal svou knihu Pytláci textů (1992), byl v oblasti mediálních studií zakořeněný obraz diváků televizních seriálů a dalších pořadů jako pasivních konzumentů. Jenkins svůj zájem soustředil na specifickou skupinu diváků: fanoušky, a ukázal, že výtvory komerční masové kultury se stávají materiálem jejich vlastní, značně nezávislé tvorby. V jednotlivých kapitolách knihy, psané současně z pozice akademika i dlouholetého fanouška, se soustředí na kritické aktivity fanoušků, na utváření jejich kánonů, hodnocení a interpretací. Především se však věnuje jejich výtvorům: povídkám, románům, videím nebo filkové hudbě. Jenkinsova klasická práce tak nabízí jedinečný raný pohled na kulturu participace, jež se stala výrazným atributem dnešních dní.

JASON MITTELL Komplexní televize Poetika současného televizního vyprávění ISBN 978-80-7470-242-6

Doporučená cena 499 Kč

HENRY JENKINS Pytláci textů Televizní fanoušci a participativní kultura

JAROSLAV ŠVELCH Jak obehrát železnou oponu Počítačové hry a participativní kultura v normalizačním Československu

HENRY JENKINS Pytláci textů Televizní fanoušci a participativní kultura

#POPs

Připravujeme:

HENRY JENKINS Pytláci textů

Televizní fanoušci a participativní kultura

HENRY JENKINS (* 1958) je profesorem komunikace, žurnalistiky a filmových studií na University of Southern California, kde působí od podzimu 2009. Předchozí dekádu prožil jako ředitel programu komparativního studia médií a profesor humanitních věd na MIT. Je autorem či editorem řady knih věnovaných různým aspektům médií a populární kultury, např. Textual Poachers: Television Fans and Participatory Culture (New York: Routledge, 1992), From Barbie to Mortal Kombat: Gender and Computer Games (Cambridge: MIT Press, 1998), Convergence Culture: Where Old and New Media Collide (New York: New York University Press, 2006), Fans, Bloggers and Gamers: Exploring Participatory Culture (New York: New York University Press, 2006) či Comics and Stuff (New York: New York University Press, 2020). Spolu se Samem Fordem a Joshuou Greenem vydal knihu Spreadable Media: Creating Value and Meaning in a Networked Culture (New York: New York University Press, 2013). Na adrese www.henryjenkins.org provozuje internetové stránky Confessions of an Aca-Fan. Kniha Pytláci textů je autorovým prvním titulem přeloženým do češtiny.


Akropolis

#POPs

1

pytlaci textu.indd 1

28.07.2020 11:05:23


Pytláci textů

2

pytlaci textu.indd 2

28.07.2020 11:05:23


HENRY JENKINS Pytláci textů Televizní fanoušci a participativní kultura V překladu Josefa Šebka, s doslovem Jakuba Macka a s interview Jaroslava Švelcha

3

pytlaci textu.indd 3

28.07.2020 11:05:23


KATALOGIZACE V KNIZE — NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR

Jenkins, Henry, 1958— [Textual poachers. Česky] Pytláci textů : televizní fanoušci a participativní kultura / Henry Jenkins ; v překladu Josefa Šebka ; s doslovem Jakuba Macka ; a s interview Jaroslava Švelcha. — Vydání první. — Praha : Akropolis, 2019. — (#POPs ; sv. č. 4) Přeloženo z angličtiny. — Obsahuje bibliografii a rejstřík ISBN 978-80-7470-242-6 (brožováno) * 791.242.097 * 79.097.073 * [316.353:316.625]-051 * 316.353:316.625 * 316.7:7.011.26 * (048.8) – televizní seriály – televizní diváci – fanoušci – fanouškovství – masová kultura – participativní kultura – monografie 316.7 — Sociologie kultury. Kulturní život [1]

Vychází za laskavého přispění Ministerstva kultury ČR.

Textual Poachers: Television Fans & Participatory Culture © 2013 Taylor & Francis All Rights Reserved. Authorized translation from English language edition published by Routledge, an imprint of Taylor & Francis Group LLC. © Translation Josef Šebek, 2019 © Interview Henry Jenkins — Jaroslav Švelch, 2019 © Interview Translation Lucie Kořínková, 2019 © Epilogue Jakub Macek, 2019 © Graphic & Cover Design Klára Kvízová — ReDesign, 2019 © Filip Tomáš — Akropolis, 2019 ISBN 978-80-7470-242-6 ISBN 978-80-7470-243-3 (MOBI) ISBN 978-80-7470-304-1 (ePUB)

pytlaci textu.indd 4

28.07.2020 11:05:23


HENRY JENKINS Pytláci textů Televizní fanoušci a participativní kultura

pytlaci textu.indd 55

28.07.2020 11:05:24


Poděkování

Tuto knihu bych nemohl napsat bez podpory nespočetných fanoušků, z nichž chci zvláště poděkovat Barbaře Tennisonové, Signe Hovdeové a jejím madisonským přátelům, Ursule Boyleové, Spenceru Lovemu, Emily McEwanové, Mary Van Deusenové, Vicki Burkeové, Lee Hellerové, Shoshanně Greenové, Joan Martinové, skupině Oblique a členům skupiny North of Shangri-La. Ti všichni se mnou sdíleli své postřehy, materiály, kontakty a  zkušenosti a  jejich myšlenky najdete skoro na každé stránce. Chci poděkovat všem fanouškům, kteří mi poslali osobní dopisy, obálky napěchované kopiemi své předchozí korespondence, svými publikacemi i uměleckými díly a kteří mi tím nejkonkrétnějším způsobem demonstrovali smysl pro společenství, jenž je hlavním tématem této knihy. Zvláštní díky pak patří Meg Garrettové, která přečetla a  okomentovala každou stránku rukopisu, posílala mi mnohahodinové záznamy na kazetách, zařizovala setkání s dalšími fanoušky, získávala jejich adresy a napsala Dodatek k této knize. Z nového balíku od jejího „Court of Chaos“ jsem vždycky nadšený. Při této příležitosti bych chtěl poděkovat také čtenářům a kritikům z řad badatelů, kteří zpochybňovali mé teoretické premisy 56

pytlaci textu.indd 56

28.07.2020 11:05:24


Poděkování

a pomohli mi objasnit aspekty fanouškovské kultury, které mohou být běžným čtenářům nesrozumitelné: Davidu Thorburnovi, Lynn Spigelové, Constance Penleyové, Johnu Fiskeovi, Johnu Tullochovi, Louisi Galdierimu, Lise Rofelové, Mary Fullerové, Ruth Perryové, Jane Shattucové, Ellen Draperové, Susan Emanuelové, Lise Lewisové, Peteru Kramerovi, Nickianne Moodyové, Lesi Perelmanovi, Briony Keethové a  členům čtenářských skupin Narrative-Intelligence a  Construction of Sexuality na Massachusetts Institute of Technology. Rád bych také poděkoval svým studentům za jejich užitečné komentáře a velkou podporu, obzvláště těm, kteří chodili na mé prezentace materiálu z  této knihy během studijních týdnů na začátku roku 1991. Části rukopisu vyšly v  časopisech Critical Studies in Mass Communications, Journal of University Film and Video Association, Camera Obscura a v knize The Adoring Audience (New York: Routledge, 1991). Především ale chci poděkovat Cynthii Jenkinsové, která mi pomohla naučit se číst jako fanoušek a  cítit se při tom dobře. Měla vliv na každé slovo v této knize. Jen málo myšlenek, které obsahuje, můžu prohlásit výhradně za své, protože moje přemýšlení o fanoušcích se utvářelo v průběhu rozhovorů, které spolu dvanáct let vedeme. Cynthia provedla značnou část výzkumů a zaslouží si velký díl uznání za úspěch této knihy. Všechny chyby, které v ní zůstávají, jsou nejspíš důsledkem mého tvrdohlavého trvání si na mylných myšlenkách, i když tak zdatně prokázala jejich pošetilost. Tato kniha proto patří jí (tedy vedle akademických benefitů) a část výnosů z prodeje zaplatí její cesty na srazy a její ziny.

57

pytlaci textu.indd 57

28.07.2020 11:05:24


Úvod

Kniha Pytláci textů přináší etnografický popis jedné konkrétní skupiny fanoušků médií, jejích společenských institucí a kulturních praktik a jejího napjatého vztahu k masovým médiím a konzumnímu kapitalismu. Existuje pochopitelně mnoho různých typů fanoušků: fanoušci rockoví, sportovní, filmoví nadšenci, příznivci opery a podobně. Historie fanoušků je dlouhá a stala se jedním z témat diskusí o populární recepci literatury a reakcích publika na populární zábavu. S tím, jak se kulturální studia výrazněji zaměřila na proces recepce a badatelé přinášejí detailnější popisy historického i současného publika, rozvíjí se hlubší chápání toho, jaký mají tyto skupiny vztah k masovým médiím a  jak se média stávají zdrojem materiálu pro jejich každodenní život. Zaměřím se zde pouze na jednu z těchto fanouškovských kultur  – nijak ostře neohraničené, nicméně identifikovatelné uskupení filmových a  televizních nadšenců, kteří si sami říkají „mediální fandom“. Tato skupina si nepřisvojuje jediný text nebo jediný žánr, ale mnoho rozmanitých textů – americké a britské dramatické seriály, hollywoodské žánrové filmy, komiksy, japonské animované filmy, populární literaturu (zvláště sci-fi, fantasy 58

pytlaci textu.indd 58

28.07.2020 11:05:24


Úvod

a mystery) – a současně si stanovuje hranice vylučující jiné typy textů (především soap opery a  z  velké části i  komerční romance). Většinu členů této skupiny tvoří ženy, bílé příslušnice střední třídy, přestože má ve svých řadách i mnoho těch, kteří této charakteristice neodpovídají. Tato subkultura překračuje tradičně chápané zeměpisné a generační hranice a definuje se specifickými způsoby recepce a formami kulturních preferencí. Fanoušci, kteří do ní patří, pocházejí z Nové Anglie a východního pobřeží, z Jihu, Středozápadu, Západu i pacifického pobřeží USA, ale také z Británie, Austrálie, Nového Zélandu, Islandu a Evropy. Nejdiskutabilnější z  mých tezí možná bude právě ta, že takto široká a rozmanitá skupina může tvořit identifikovatelnou subkulturu. Kniha Pytláci textů vymezuje nejméně pět různých, i  když mnohdy vzájemně propojených dimenzí této kultury: 1. její vztah k jistému specifickému způsobu recepce; 2. její roli v podpoře diváckého aktivismu; 3. její funkci jakožto interpretační komunity; 4. specifické tradice její kulturní produkce; 5. její úlohu jako alternativní sociální komunity. První kapitola podává obecný přehled komplexního společenského a kulturního postavení fanoušků, zpochybňuje běžné stereotypy a  přibližuje aktuální práce z oblasti kulturálních studií, které přítomnému bádání poskytly teoretický základ. Druhá kapitola vymezuje rysy fanouškovského způsobu recepce a věnuje se otázkám blízkosti textu, opětovného čtení a využití materiálu pořadů pro rozhovory a drby. Třetí kapitola se zaměřuje na kritické a interpretační aktivity komunity fanoušků včetně procesu výběru pořadů, utváření kánonu, hodnocení a interpretace i na jejich vztah k genderově vyhraněným způsobům čtení. Čtvrtá kapitola sleduje historii recepce konkrétního pořadu, seriálu Kráska a zvíře (Beauty and the Beast), a ukazuje, jakou roli hrají v reakcích fanoušků žánrová očekávání a jak se interpretační konvence fanoušků stávají východiskem aktivismu zaměřeného proti jednání tvůrců. Kapitoly pátá, šestá a sedmá zkoumají dvě formy kulturní produkce typické pro komunitu fanoušků – fanouškovské psaní a tvorbu videa – a popisují jak vytvářené texty, tak jejich žánrové tradice a estetická kritéria, na jejichž základě jsou posuzovány. Osmá kapitola se zabývá postavením fandomu jako nového typu „komunity“, takové, která 59

pytlaci textu.indd 59

28.07.2020 11:05:24


Pytláci textů

vzniká na základě vztahů recepce a kategorií vkusu, a věnuje se roli folkové hudby při utváření společné identity této územně i sociálně rozptýlené skupiny. Závěrem se vracím k otázce definice fandomu a zvažuji, čím tato práce může a čím naopak nemůže přispět k obecnějšímu porozumění publiku médií. Zvolený přístup respektuje skutečnost, že fanouškovská kultura je komplexní fenomén o mnoha rovinách, který vybízí k řadě forem participace a úrovní zapojení. Tento přístup současně sleduje logický postup od bezprostřední recepce vysílání k vytváření alternativních textů a alternativních společenských identit. Mnohé z toho, co o této skupině říkám, se vztahuje také na jiné fanouškovské kultury a  část se týká i  populárního čtení obecně. Moje argumentace je však skromnější a soustředí se jen na tuto konkrétní subkulturu a její tradice. Slova jako „kultura“ a „komunita“ užívám v této knize s jistou obezřetností, jelikož si uvědomuji, že jejich pozice v  rámci společenských věd se stále více problematizuje. Došlo zde k posunu ve snaze dekonstruovat jednotná pojetí kultury, jimiž se vyznačovaly přístupy klasické antropologie, a  soustředit se na rozpory uvnitř tradičně definovaných kulturních komunit, jakož i  na „hraniční“ případy či průsečíky mezi různými kulturními skupinami. Jak ve svém aktuálním přehledu diskusí o etnografii poznamenává Renato Rosaldo (1989: 44), nastupující generaci badatelů se dnes antropologie nejeví jako „muzeum umění“, kde kultury tkví jako „posvátné obrazy“, jejichž „jednota a koherence“ z  nich činí úctyhodné objekty osamocené kontemplace, ale spíše jako „garážový výprodej“, přičemž pozornost se přesouvá k porozumění komplexním „hranicím přetínajícím pole, které se stále mění a je prostoupeno mocí“. Na rozdíl od klasické etnografie zaměřuji svůj projekt na poznání subkultury, která se již nachází v  „hraničním území“ mezi masovou kulturou a  každodenním životem a která svou identitu a artefakty vytváří na základě zdrojů vypůjčených z textů, které už jsou v oběhu. Popis fanouškovské kultury od počátku nutně poukazuje na její problematické postavení, na její nevyhnutelný vztah k  jiným formám kulturní produkce a  k  jiným sociálním identitám. Nikdo svou existenci neomezuje na fanouškovskou kulturu a stejně tak 60

pytlaci textu.indd 60

28.07.2020 11:05:24


Úvod

si ani fanouškovská kultura nečiní nároky na soběstačnost. Na této kultuře není nic nadčasového ani neměnného: fandom vzniká na základě reakce na konkrétní historické podmínky – nejen na specifické konstelace televizního programování, ale také na vývoj feminismu, nových technologií, na atomizaci a  odcizení v současné americké kultuře atd. – a je neustále v pohybu. Kultura tohoto typu rovněž vzdoruje pokusům o kvantifikaci, a to v důsledku proměnlivosti svých hranic, své geografické rozptýlenosti a svého podzemního postavení. Mým úkolem zde však není poukázat na proměnlivost kulturních společenství, nýbrž obhájit tvrzení, že se fandom vůbec nějakou mírou koherence a stability vyznačuje. Kniha Pytláci textů popisuje určitou sociální skupinu, která se snaží vytyčit svou vlastní kulturu a  vytvořit komunitu v  kontextu toho, co je mnohými označováno jako postmoderní doba. Dokumentuje skupinu, která tvrdošíjně nachází smysl v tom, co jiní prohlašují za triviální a bezcenné. Tato kniha nabízí nutně neúplný popis této kulturní komunity, jak se mi jevila na konci osmdesátých a na začátku devadesátých let. Michel de Certeau (1984) se domnívá, že o čtenářských aktivitách je možné jen teoreticky uvažovat, ale nemohou být zdokumentovány. S tím si dovolím nesouhlasit a můžu při tom odkázat na materiální znaky tvořivosti fanouškovské kultury, i když je pravda, že do takovéto kultury můžeme nahlédnout jen skrze dílčí detaily a nedokážeme ji uchopit v její celistvosti. Obdobně problematická je v  rámci společenských věd také otázka badatelské autority etnografa. Autoři jako Renato Rosaldo (1989), James Clifford a další (Clifford 1983; Clifford a Marcus 1986) zpochybnili tradici od svého předmětu odtržené, objektivní a nestranné etnografie a vybízejí, aby se větší pozornost věnovala situovanému vědění etnografa a mocenským vztahům mezi badatelem a  komunitou. Antropologie a  sociologie vstoupily do období experimentování a etnografové hledají nové metody, sahající od autobiografických popisů terénní práce až k rozmanitým formám dialogického psaní. V jádru těchto posunů tkví poznání, že neexistuje žádná privilegovaná pozice, z  níž by bylo možné určitou kulturu zkoumat. Namísto toho každé hledisko přináší jak výhody, tak omezení a některé typy porozumění usnadňuje, 61

pytlaci textu.indd 61

28.07.2020 11:05:24


Pytláci textů

zatímco vůči jiným nás činí slepými. Výsledkem je přechod od totalizujících popisů sociálních a kulturních procesů k částečným, lokálním a  podmíněným popisům konkrétních setkání v  rámci jednotlivých kultur a mezi kulturami navzájem. Toto nové pojetí autority etnografa je klíčové ve feministických, gay a  etnických studiích, kde nové formy etnografie přispívají k proměně společenského obrazu daných komunit (Strathern 1987a; Strathern 1987b; McRobbie 1982; Chabram 1990; Paredes 1977; Goodwin 1989). Nová etnografie přináší popisy, v  nichž je participace mnohdy stejně důležitá jako pozorování, dochází k  rozpouštění hranice mezi etnografem a zkoumanou komunitou a členové komunity mohou aktivně zpochybňovat vylíčení své zkušenosti. Pytláci textů se těmito posuny v  rámci tradičních společenských věd inspirují. Následující text nevyrůstá pouze z konven­ čních podob terénního výzkumu, ale rovněž z mého aktivního angažmá fanouška a člena této subkulturní komunity v posledních více než deseti letech. Myslím, že jsem byl vždycky tak trochu fanoušek: v dětství jsem trávil dlouhé hodiny sledováním starých filmů v televizi, čtením časopisu Famous Monsters of Filmland a inscenováním svých oblíbených příběhů s kamarády na dvorku za domem. S organizovaným fandomem jsem se poprvé setkal díky svému staršímu bratranci Georgi juniorovi, jehož pokoj plný časopisů o  monstrech a  modelů, komiksů, čísel magazínu Mad a rukou kreslených verzí oblíbených animovaných postaviček mě jako malého kluka fascinoval. Rodiče mi prozradili, že bratranec je aktivní v atlantském sci-fi a komiksovém fandomu, i když tehdy jsem měl jen matnou představu, co to může znamenat. Fandom jsem znovu objevil jako vysokoškolský student a svého prvního srazu jsem se zúčastnil uprostřed rozruchu, který vzbudily Hvězdné války. V té době jsem vůbec nepomýšlel na akademickou dráhu, natožpak na to, že napíšu knihu o fanouškovské kultuře. Studoval jsem politologii a žurnalistiku a chtěl jsem se stát politickým zpravodajem (po aféře Watergate to byla rozšířená ambice). Můj vztah k  fandomu se prohloubil, když jsem potkal ženu, která se pak stala mou životní partnerkou, a  díky ní jsem objevil fanziny a fanouškovskou kritiku. Zprvu jsem měl o fanouškovské praxi čtení a psaní pochybnosti: nedokázal jsem 62

pytlaci textu.indd 62

28.07.2020 11:05:24


Úvod

se rozejít s úctou k autorskému záměru a nebyl jsem si jistý, co si mám o všem tom čase a úsilí vložených do amatérské produkce myslet. Postupně jsem však začal více chápat potěšení plynoucí z fanouškovských interpretací a oceňovat hodnotu jejich kulturních tradic. Můj zájem o film, má práce v univerzitním časopise, kde jsem publikoval kritiky a redigoval stránky věnované zábavě, můj akademický zájem o společenské vědy (nemluvě o mém nadějném milostném životě) – to vše se jednoho dne propojilo a já si uvědomil, že bych měl dál pokračovat mediálními studii. K  rozhodnutí usilovat o  univerzitní titul a  věnovat veškerý čas vzdělávání se v tomto oboru mě do značné míry přivedlo fanouškovské nadšení, nikoli akademická zvídavost (i když jsem už tou dobou pociťoval tlak, abych tato dvě hlediska oddělil). Zjistil jsem, že přistupuji-li k populární kultuře jako fanoušek, získávám do problematiky médií nový vhled, protože se vyvazuji z  úzce ohraničených kategorií a  předpokladů akademického bádání a  umožňuje mi to hrát si s  textovým materiálem. Moje zkušenost s fanouškovskou kulturou zpochybňovala mnohé z toho, co mě učili o „ideologickém situování diváckého subjektu“. Tato nespokojenost mě přivedla k zájmu o kulturální studia, s nimiž jsem se před lety setkal na kurzu Johna Fiskea na University of Iowa. Proto píšu-li o fanouškovské kultuře, píšu současně jako akademik (který má k dispozici určité teorie populární kultury a jistý objem teoretické a etnografické literatury) i jako fanoušek (který má přístup ke konkrétním znalostem a tradicím příslušné komunity). Moje zkoumání tedy neustále přechází mezi těmito dvěma rovinami rozumění, které spolu nutně nemusejí být v konfliktu, ale nejsou ani v  dokonalé shodě. Pakliže můj přístup není vyloženě autobiografický a  nepouštím se tu do líčení svých vlastních prožitků, ale hovořím o širší komunitě fanoušků a vycházím z jejího rámce, zůstává i přesto hluboce osobní. (Z experimentů s  otevřeně autobiografickým psaním o  mediálním publiku viz Walkerdine 1986; Fiske 1990; McRobbie 1991.) Zabarvuje tato skutečnost nějak to, co říkám o fandomu? Zcela určitě, a proto se k tomu hned na začátku přiznávám. Ve své kritice etnografického bádání o rezistenci publika varuje David 63

pytlaci textu.indd 63

28.07.2020 11:05:24


Pytláci textů

Sholle před riziky přehnané identifikace s předmětem vlastního zkoumání: „Etnograf […] si stále musí do jisté míry udržet distanci od dané situace. Je zde riziko, že zaujmeme hledisko fanouška a  svou vlastní pozici zaměníme s  pozicí studovaného subjektu“ (Sholle 1991: 84). Připouštím sice, že takovéto riziko (specifická verze „splynutí s  lokální kulturou“ v  rámci mediálních studií) s sebou etnografické psaní z hlediska fanouškovské komunity nese, musím však poznamenat, že zaujmeme-li tradiční „objektivní“ hledisko, riziko se tím nijak nesníží. Badatelé, kteří měli pouze omezenou přímou znalost fanouškovské komunity a  výzkum pro ně představoval jen skromnou emocionální investici, v  minulosti změnili fandom v  projekční plátno svých vlastních obav, úzkostí a fantazií ohledně rizik spojených s masovou kulturou. Distancovanější perspektiva tak nepřinesla lepší porozumění tomuto komplexnímu fenoménu, spíše badatelům umožnila hovořit o skupině, která na jejich reprezentaci údajně není schopná nijak reagovat. Podobné nebezpečí se vrací v novějších a svému předmětu mnohem více nakloněných analýzách populární kultury, jako je v jiných ohledech příkladná práce Janice Radwayové Čtení milostných románů (Reading the Romance, 1984), líčící spisovatele jako intelektuální předvoj, který může fanoušky vést k uvědomělejšímu politickému vztahu k populární kultuře. Akademická distance tedy badatelům umožnila soudit a poučovat, nikoli však zapříst s fanouškovskou komunitou rozhovor, což je proces, který vyžaduje větší blízkost a jehož předpokladem je, že se zbavíme některých intelektuálských předsudků a institucionálních výsad. Píše-li badatel o  fanouškovské kultuře jako fanoušek, nese to s sebou určitá rizika, zároveň to však usnadňuje některé formy porozumění a  přístupu, které by jiná hlediska neumožnila. Mnozí z fanoušků, které jsem oslovil, se mnou sdíleli „hororové“ příběhy ze starších prací o fanouškovské kultuře, ať už z populárního tisku, nebo z odborných článků. V řadě z nich přetrvala nedůvěra k  tomu, jak se jejich kultura bude jevit z  pohledu odborného výzkumu, a jejich důvěru jsem mohl získat jen tím, že jsem ukázal, jak jsem komunitě fanoušků věrný a  že sdílím zázemí jejích aktivit. 64

pytlaci textu.indd 64

28.07.2020 11:05:24


Úvod

Tvrzení, že s fanoušky sdílím společnou identitu, ovšem nevymaže ostatní formy mocenských vztahů, které každý etnografický výzkum ovlivňují: jsem-li fanoušek, jsem také muž uprostřed převážně ženské fanouškovské kultury. Mužů je mezi fanoušky médií méně než žen, i  když nepochybně nejsou žádnou výjimkou; naučili jsme se hrát podle interpretačních pravidel komunity, třebaže tyto subkulturní tradice nevznikly jako reakce na naše konkrétní zájmy či kulturní východiska. Možná se najdou určitá zákoutí fandomu a některé fanynky, které jsou mi jako mužskému účastníkovi nepřístupné, i když obecně považuji fandom za otevřený a vůči mému angažmá vstřícný. To, že píšu jako fanoušek, znamená také, že ke skupinám, které zde budou probírány, pociťuji velkou zodpovědnost. Své kolegy fanoušky chápu jako aktivní účastníky výzkumu. Od počátku jsem postupoval tak, že jsem každou kapitolu sdílel se všemi v ní citovanými fanoušky a vybízel je, aby se k jejímu obsahu kriticky vyjádřili. Dostal jsem od fanoušků mnoho dopisů, které obsahovaly jejich postřehy o diskutovaných problémech, a jejich odezva pro mě byla velmi poučná. Se skupinami fanoušků jsem se setkával i v otevřených diskusích o textu a jejich návrhy jsem zahrnul do jeho upravené verze. V některých případech jsem jejich reakce zapracoval do textu přímo, ale i když jsem to někde takto bezprostředně a zjevně neučinil, je třeba mít na paměti, že celý text vede s fanouškovskou komunitou otevřený dialog. Ne vždy se mi povedlo fanoušky najít a ne všichni fanoušci na mé dotazy odpověděli. Mnoho prací fanoušků je šířeno anonymně jakožto výtvory komunity a  není možné přesně určit jejich autorství. Vždycky jsem o to ale usiloval (i když mám před sebou na stole komínek vrácených obálek), a pokud jsem během onoho dlouhého a komplikovaného procesu něco opomenul, buďte prosím shovívaví. I nadále vítám komentáře fanoušků týkající se mé práce a  doufám, že tento proces bude pokračovat také po vydání knihy. Důvody, které mě k napsání této práce vedly, jsou komplexní a úzce svázané s mou dvojitou rolí jakožto fanouška a badatele. Jako fanoušek mám dojem, že většina dosavadních vědeckých popisů fanouškovské kultury je senzacechtivá a  jen posiluje 65

pytlaci textu.indd 65

28.07.2020 11:05:24


Pytláci textů

nepochopení této kultury. Z rozhovorů s  fanoušky vím, že takové mylné představy mají reálné dopady na naše životy a  přispívají k mnohdy nepřátelskému přijetí ze strany kolegů, přátel a  rodinných příslušníků. Chci se podílet na procesu předefinování veřejné identity fandomu, využít svou institucionální autoritu ke zpochybnění těchto stereotypů a podpořit širší povědomí o  bohatství fanouškovské kultury. Doufám také, že se moje práce stane součástí výměny znalostí mezi různými částmi fanouškovské komunity a  podá svědectví o  tom, čeho významní autoři, umělci a herci z řad fanoušků dosáhli. Jako badatel jsem konsternován teoriemi televizního diváctví, které nevěnují skoro žádnou pozornost specifikům a složitosti praktik, s nimiž mám jakožto fanoušek zkušenost. Stejně tak mě znepokojuje nepřiměřenost, s níž mnozí badatelé píší o populární kultuře, a zvláště naše neschopnost propojit ideologickou kritiku a pozitivní vztah k potěšení, které nám populární texty přinášejí. V přítomné fázi vývoje mediálních studií se my badatelé můžeme o fanouškovské kultuře mnohé naučit a snad ještě více se můžeme naučit od ní. Oba typy zájmu se protnuly v této knize, napsané pro fanoušky a o nich, ale také jako reakce na diskuse probíhající v odborné komunitě.

66

pytlaci textu.indd 66

28.07.2020 11:05:24


1 „Začněte trochu žít!“ Fanoušci, pytláci a nomádi

Když William Shatner, hvězda seriálu Star Trek (kapitán James T. Kirk), vystoupil jako hostující moderátor v Saturday Night Live, využili tvůrci pořadu tuto příležitost k satiře na fanoušky seriálu ze šedesátých let. „Trekkies“ byli zobrazeni jako brýlatí nerdi s gumovýma vulkánskýma ušima v tričku s nápisem „I Grok Spock“ [tj.  přibližně „Souzním se Spockem“] nataženém přes vyboulené břicho. Jeden z  mužů se zlomyslně posmívá mladému fanouškovi, kterého právě potkal a který nezná číslo kabiny důstojnice Janice Randové, zatímco jeho kamarád mumlá něco o výhodném nákupu hudebního alba DeForesta Kelleyho. Když dorazí Shatner, začnou ho fanoušci bombardovat otázkami a chtějí, aby jim řekl něco víc o vedlejších postavách jednotlivých epizod (na něž odkazují názvem a  pořadím v  příslušné řadě), o jeho soukromém životě očividně vědí víc než on sám a dožadují se nesmyslných detailů, jako je číselná kombinace Kirkova sejfu. Otrávený Shatner nakonec k  davu skepticky pronese: „Začněte trochu žít, lidi! Pro všechno na světě  – přece je to jen televizní pořad!“ Shatner na fanoušky naléhá, aby vylezli ze suterénu u svých rodičů a začali se chovat jako dospělí („Ty tam, políbil 67

pytlaci textu.indd 67

28.07.2020 11:05:24


Pytláci textů

jsi někdy holku?“), aby své fanouškovské zájmy hodili za hlavu. Fanoušci se tváří nejdřív zmateně, pak stále víc rozpačitě a uraženě. Nakonec se jeden zoufalý fanoušek zeptá: „Myslíte jako, že se máme víc soustředit na filmy?“ Naštvaný Shatner sleze dolů z pódia, a cestu mu zastoupí právě tak rozzlobený pořadatel srazu. Po strkanici a vynuceném přečtení smlouvy se rozpačitý Shatner vrací na pódium a k úlevě všech přítomných fanoušků sděluje, že právě sledovali „zlého kapitána Kirka z 37. epizody ‚Nepřítel v nás‘ (The Enemy Within)“. Tato hojně diskutovaná scénka je esencí řady oblíbených stereotypů o fanoušcích. „Trekkies“ jsou podle ní: 1. přitroublí konzumenti, kteří si koupí cokoli, co je spojeno s pořadem nebo s jeho protagonisty (alba DeForesta Kelleyho); 2. zasvětili život pěstování bezcenných vědomostí (číselná kombinace sejfu kapitána Kirka, číslo kabiny důstojnice Janice Randové, pořadí epizod seriálu); 3. přikládají nepatřičný význam pokleslému kulturnímu materiálu („Je to jen televizní pořad!“); 4. jsou podivíni posedlí seriálem natolik, že jim to uzavírá jiné typy sociální zkušenosti („Začněte trochu žít!“); 5. jejich důvěrný vztah k masové kultuře je feminizuje a/nebo desexualizuje („[…] políbil jsi někdy holku?“); 6. jsou infantilní, emocionálně a intelektuálně nevyzrálí (doporučení, aby vylezli ze suterénu u rodičů, jejich uražené a zmatené reakce na Shatnerovu kritiku, celkově jsou účastníci srazu směsicí dětí a obézních dospělých); 7. nedokážou odlišit fantazii od reality („Myslíte jako, že se máme víc soustředit na filmy?“). Bude-li někdo pochybovat o  „věrohodnosti“ tohoto zobrazení fanouškovské kultury, stačí, když si prolistuje titulní článek časopisu Newsweek z  22.  prosince 1986, kde najde v  zásadě stejné vylíčení srazu fanoušků, v  tomto případě však nejde o  humornou nadsázku. (Fanouškům ovšem scénka ze Saturday Night Live příliš humorná nepřišla, jelikož Shatner podobné pocity vyjádřil 68

pytlaci textu.indd 68

28.07.2020 11:05:24


„Začněte trochu žít!“

mnohokrát i v  rozhovorech a  to, co svým fanouškům řekl, evidentně myslel vážně.) Zatímco Saturday Night Live svému publiku naservírovala vtipkování, Newsweek se ptal „odborníků“, kteří se snažili objasnit „trvalý vliv Star Treku“; zatímco v Saturday Night Live ztělesnili komediální herci stereotypizované postavy, Newsweek přinesl fotografie skutečných fanoušků Star Treku  – vousatého muže („trekkieho s phaserem“), jak stojí nad hromádkou komerčních startrekovských výrobků, tří poněkud obézních „trekkies“ středního věku z  klubu Starbase Houston v  uniformách Federace a  vulkánských pláštích a  starší ženy, označené jako „Grandma Trek“ [Babička Treková], hrdě třímající model vesmírné lodi Enterprise. Úvodní věty článku by snadno mohly popisovat sraz fanoušků ze Saturday Night Live: „Pevně se držte: Právě vás transportujeme na jeden ze srazů fanoušků Star Treku, kde se dospělí navzájem zdraví vulkánským pozdravem a  slavnostním tónem nabízejí sto dolarů za autobiografii Leonarda Nimoye“ (Leerhsen 1986: 66). Fanoušci jsou tu vylíčeni jako „cvoci“ posedlí zbytečnými informacemi, celebritami a sběratelskými kousky, jako podivíni a  „šílenci“, mezi nimiž se najde „mnoho žen trpících nadváhou i  mnoho žen rozvedených a  osamělých“ (tamtéž: 68), jako dětinští dospělí, prostě jako lidé, kteří mají kromě televizního pořadu velice chudý „život“ anebo seriálem žijí úplně. Starbase Houston je „skupina přibližně sta dospělých, kteří mají svou vlastní vlajku, bundu a  hymnu“ (tamtéž), Shirley Maiewski z  Amherstu („Grandma Trek“) „má na stropě své klubovny zavěšenou klingonskou válečnou loď a  pomůže vám zjistit, jaké tři číselné kombinace používal kapitán Kirk k  otevírání svého sejfu“ (tamtéž), jeden muž se ženil v  Disneylandu v  uniformě Federace a  jeho nastávající „trekkie“ přitom měla nasazené (jak jinak) gumové vulkánské uši. Takovéto detaily, i když jsou nepochybně přesné, jsou selektivní a podávají pokřivený obraz jejich komunity: realitu jejich kultury deformují tak, aby odpovídala stereotypním představám, které o nich přispěvatelé i čtenáři Newsweeku mají. Text a popisky čerpají věrohodnost ze zdánlivě „přirozených“ faktů doložených fotkami a  citáty, ve skutečnosti však hrají významnou roli, protože „fakta“ zasazují do širší „mytologie“ fanouškovské identity (Barthes 2004). Arogantní 69

pytlaci textu.indd 69

28.07.2020 11:05:24


Pytláci textů

autoritativní tón článku v Newsweeku, zvláště v kontextu nesčetných podobných zpráv v místním tisku a zpravodajství, propůjčuje jen o trochu více hyperbolické scénce v Saturday Night Live věrohodnost, takže pak „každý ví“, jak „trekkies“ vypadají a jak by reagovali, kdyby jim William Shatner vyspílal. Tyto reprezentace přijímá široká veřejnost a často mi je citují studenti a kolegové, kteří mě kvůli mému zájmu o fanouškovskou kulturu kritizují. Odezva na ně a jejich šíření mezi těmi, kteří sami fanoušky nejsou, ukazuje, jak dobře zapadají do obecného diskurzu o fanoušcích a jejich fanatismu.

Fanoušci a „fanatici“ Zdá se, že mnohé z  těchto stereotypů se s  pojmem „fanoušek“ pojily od počátku. „Fanoušek“ souvisí se slovem „fanatik“, které pochází z  latinského slova „fanaticus“. V  nejdoslovnějším smyslu výraz „fanaticus“ označoval toho, „kdo přináleží k chrámu, služebníka chrámu, přívržence“, brzy však získal negativnější konotace někoho, „kdo se účastní orgiastických obřadů a je zachvácený entuziastickým šílenstvím“ (Oxford Latin Dictionary). V průběhu svého vývoje se význam pojmu „fanatik“ posunul od označení přehnané formy náboženské víry a uctívání k jakémukoli „přehnanému a pomýlenému nadšení“, často zmiňovanému při kritice opačného politického přesvědčení, a  poté obecněji k šílenství, „například v důsledku posedlosti božstvem nebo démonem“ (Oxford English Dictionary). Odvozená forma „fanoušek“ se poprvé objevila na konci 19.  století v  žurnalistickém líčení příznivců profesionálních sportovních týmů (zvláště baseballových), tedy v období, kdy se sport z převážně participativní činnosti stal diváckou záležitostí, brzy se však jeho užití rozšířilo na každého věrného „stoupence“ sportu či komerční zábavy. Jeden z nejranějších výskytů je spojen s divadelními divačkami zvanými „Matinee Girls“, které podle kritiků mužského pohlaví chodily obdivovat spíše herce než divadelní kusy (Auster 1989). I když se pojem „fanoušek“ původně objevoval v  poněkud žertovném kontextu a  v  pozitivním významu jej často používali sportovní 70

pytlaci textu.indd 70

28.07.2020 11:05:25


„Začněte trochu žít!“

komentátoři, nikdy se zcela nezbavil někdejších konotací náboženského a politického fanatismu, falešné víry, orgiastických excesů, posedlosti a šílenství, konotací, které zdá se přetrvávají v jádru mnohých reprezentací fanoušků v současném diskurzu. Robert Jewett a John Shelton Lawrence se tak například původnímu významu slova  – „fanaticus“  – přibližují ve svém absurdně doslovném pojetí mytických aspektů Star Treku a „náboženství trekkies“. Tito autoři vycházejí z díla Josepha Campbella a  tvrdí, že sci-fi televizní pořady a  jejich fanoušci sdílejí jakýsi druh sekulární víry, „zvláštního rodícího se elektronického náboženství“ (Jewett  – Lawrence 1977: 24). Nadsazenou rétoriku literárních výtvorů fanoušků čtou doslovně, jako by byly „psány v […] náboženském vytržení“ (tamtéž: 26). Kirk a Spock jsou považováni za „vykupitele“, fanoušci za jejich „učedníky“ a fanziny za „apokryfní literaturu“ tvořící základ nové „teologie“ (tamtéž: 27–31). Jewett a Lawrence se zaměřují zvláště na ženské příznivkyně seriálu, jejichž erotické fantazie vztahující se k  postavám přirovnávají k „chrámovým rituálům“ panenských kněžek vestálek. Pro tento zanícený vztah k fikčním textům mají autoři slova ocenění i  nedůvěry: vidí v  něm důkaz podporující jejich tvrzení o  mytickém potenciálu Star Treku, a  zároveň jej přirovnávají k obsesivnímu charakteru komunity „Rodiny“ Charlese Mansona a k sebevražednému wertherovskému kultu v Německu konce 18. století. Vposled Jewett s Lawrencem nechápou, jak mohl nějaký televizní pořad vyvolat takovou odezvu, a toto nepochopení připisují samotným fanouškům, kteří údajně popularitu seriálu nedokážou vysvětlit. Novinové články často staví na tradiční vazbě slova „fanoušek“ k  šílenství a  démonické posedlosti a  fanoušky charakterizují jako psychopaty, jejichž plané sny o  milostných vztazích s hvězdami či nenaplněná touha po slávě na sebe berou násilnou a protispolečenskou podobu. Vražedné činy Charlese Mansona (fanouška Beatles), Johna Hinkleyho (fanouška Jodie Fosterové) a Dwighta Chapmana (fanouška Johna Lennona) i méně propírané incidenty jako útok „šílené lesby“ (jak ji popsal jeden bulvární plátek) na Sharon Glessovou ze seriálu Cagneyová a Laceyová (Cagney and Lacey) jsou vysvětlovány stereotypním pojetím 71

pytlaci textu.indd 71

28.07.2020 11:05:25


Pytláci textů

fanouška jako emočně labilního a společensky nepřizpůsobivého jedince, nebezpečně se míjejícího s realitou. Julie Burchillová se odvolává na týž mýtus „nevyrovnaného“ fanouška, když líčí destruktivní povahu kultu celebrit: Neškodné pobláznění, trvá-li neúměrně dlouho, se snadno může zvrhnout v klinickou obsesi. Fanoušek nemá nad hercem jinou moc než tu destruktivní. […] Tenká hranice mezi láskou a nenávistí, mezi svobodnou vůlí a  nutkáním se v  očích fanouška z podkroví postupně vytrácí a ten se okolo své zneuznané, nechtěné lásky potácí jako trapná erekce, strachuje se a neví, kam se má vrtnout. A když zjistí, že toho, po kom touží, se nikdy nebude moct ani dotknout – leda prostřednictvím kulky, změní se jeho láska ve vražednou zbraň. (Burchill 1986: 143) Ten, koho Burchillová líčí jako „fanouška z  podkroví“, je standardní figura thrillerů, detektivních románů a policejních seriálů, jeden z „obvyklých podezřelých“ a zdroj takřka okamžitého rizika. Jde o tak silný stereotyp, že úvodní scéna filmu Fanoušek (The Fan, 1981) vyvolává strach už jen tím, že zobrazuje osamoceného fanouška (hraje ho Michael Biem), jak sedí v potemnělé místnosti a na stroji pomalu píše dopis své oblíbené broadwayské herečce (v podání Lauren Bacallové): „Milá slečno Rossová, jsem váš největší fanoušek, protože od vás na rozdíl od všech ostatních nic nechci.“ Pomalá jízda kamery nad místností polepenou podepsanými fotografiemi, divadelními a filmovými plakáty a nepřetržité chrastění jeho klíčů připravují na ukrutnosti, které se chystají. Protože mu hvězda na dopisy neodpovídá, zavraždí fanoušek několik osob z jejího blízkého okolí, vloupá se do jejího bytu a zdemoluje ho, posílá jí výhrůžky a  nakonec ji unese a  hrozí jí znásilněním a smrtí. Podobné reprezentace nebezpečných fanoušků obsahují filmy Zatmívání (Fade to Black, 1980), Král komedie (The King of Comedy, 1982) nebo Misery nechce zemřít (Misery, 1990): fanoušci jsou v  nich zobrazeni jako osamělí, emočně a  sociálně nevyzrálí jedinci, kteří nedokážou najít své místo ve společnosti a neradostnou realitu si kompenzují barvitými fantaziemi. 72

pytlaci textu.indd 72

28.07.2020 11:05:25


„Začněte trochu žít!“

Jestliže v thrillerech je psychopatický „fanoušek z podkroví“ notoricky známou postavou, komediální reprezentace nabízejí sice přívětivější, ale stejně sociálně nepřizpůsobenou osobnost: jsou to např. hvězdami oslněný promítač ve filmu Frigo jako Sherlock Holmes Bustera Keatona (Sherlock Jr., 1924), vydavatelé se snílkovskými sklony ve Slaměném vdovci (The Seven Year Itch, 1955) a  Tajném životě Waltera Mittyho (The Secret Life of Walter Mitty, 1947), statisté posedlí filmem ve snímcích Ali Baba přijel do města (Ali Baba Goes to Town, 1937) a  Poslíček (The Errand Boy, 1961), smolařský milovník komedií ve filmu Stoogemánie (Stoogemania, 1985) a  citově frustrovaný filmový kritik v  Zahraj to znovu, Same (Play it Again, Sam, 1972). Stejně jako jejich protějšky v dramatických filmech vedou tito muži neuspokojivé životy, mají nedostatek sociálních vazeb, neúspěšné nebo zraňující milostné vztahy a  hektické či nedůstojné zaměstnání, často na okraji showbyznysu. Vtahuje je do sebe bohatá a pestrá říše fantazie, kompenzující jim jednání, jehož v každodenním životě nejsou schopni. Kořeny takových postav nepochybně sahají ke starším reprezentacím úzkostných nebo s literárními postavami se přehnaně identifikujících čtenářů, jako jsou Don Quijote nebo paní Bovaryová, a týkají se jich staleté diskuse o nebezpečí, jež plyne z četby. Mýtus „divokého“ fanouška, nazývaného také groupie, přežívá jako ústřední představa v reportážích o rockové hudbě a v hudební kritice, jak dobře dokládá bulvární upoutávka na knihu Toužení po hvězdách (Starlust, 1985) Freda a Judy Vermorelových. Kniha čtenářům slibuje „tajné fantazie fanoušků“, tedy fantazie převážně erotického rázu (třeba zpověď ženy, která si při milování s manželem představuje Barryho Manilowa). Její autoři prohlašují, že je k jejímu napsání přivedla snaha vytvořit pří­znivější obraz fanoušků, „ne [jako] pasivních obětí, které vykořisťuje showbyznys, ale jako reálných lidí integrovaných do společnosti, zakoušejících a  ztělesňujících dopady fandomu, které by mohl pocítit kdokoli z  nás“ (Vermorel  – Vermorel 1985: 247). Ovšem jejich podání tohoto materiálu  – od obálky zobrazující ječící ženu až po názvy kapitol jako „Vlastnění“, „Posedlost“, „Extáze“ a  „Delirium“  – posiluje tradiční stereotypy. Fanoušci 73

pytlaci textu.indd 73

28.07.2020 11:05:25


Pytláci textů

u Vermorelových neúnavně mluví o tom, jak si chtějí svou oblíbenou celebritu přivlastnit a současně se jí nechat ovládnout. Příznačné je, že jsou-li komický i psychopatický fanoušek obvykle muži, i když mnohdy zbavení genderu, asexuální či impotentní, erotizovaný fanoušek je skoro vždycky ženského pohlaví (ječící žena na obálce knihy Vermorelových). Femininní stránku fandomu ukazují obrazy vřeštící teenagerky, která se snaží stáhnout kusy oblečení z  členů Beatles nebo kolabuje poté, co si sáhla na Elvisův propocený šátek, případně groupie uspokojující hvězdy v zákulisí v rockových dokumentech nebo v pornofilmech. Nejenže si tyto ženy nedokážou od ideálního obrazu udržet kritický odstup – chtějí ho do sebe vstřebat, dosáhnout s ním „naprosté důvěrnosti“. Tyto reprezentace ovšem celý proces posouvají ještě o krok dál: divačka se sama stává erotickou podívanou pro běžné mužské publikum a to, že si od obrazu nezachovává žádný odstup, stimuluje divákovy vlastní erotické fantazie. Jak naznačují uvedené příklady, zůstává fanoušek skandální kategorií současné kultury, předmětem výsměchu i úzkostí, obav i touhy. Ať už je chápán jako náboženský fanatik, psychopatický zabiják, neurotický snílek, nebo smyslná groupie, zůstává „fanatikem“ či falešným uctívačem, jehož zájmy jsou zásadně cizí říši „normální“ kulturní zkušenosti a jehož mentalita se nebezpečně míjí s realitou.

„Pohoršující kategorie“ Abychom dokázali pochopit logiku skrývající se za těmito diskurzivními konstrukcemi fanoušků, je třeba znovu promyslet, co míníme pojmem vkus. Pojetí „dobrého vkusu“, vhodného chování nebo estetické hodnoty nejsou přirozená ani univerzální: jsou zakotvena ve společenské zkušenosti a odrážejí konkrétní třídní zájmy. Jak si všímá Pierre Bourdieu (1984), tyto vkusy se těm, kdo je sdílejí, jeví „přirozené“ právě proto, že jsou formovány našimi nejranějšími zkušenostmi jakožto členů určité kulturní skupiny, upevňovány společenskou interakcí a racionálně zdůvodňovány vyšším vzděláváním a dalšími institucemi, které vhodné chování 74

pytlaci textu.indd 74

28.07.2020 11:05:25


„Začněte trochu žít!“

a patřičný vkus odměňují. Vkus se tak stává jedním z  významných prostředků udržování sociálního odlišení a  utváření třídní identity. Ti, kdo „přirozeně“ disponují náležitým vkusem, si v rámci institucionální hierarchie „zaslouží“ privilegovanou pozici a nejvíce také vytěží ze vzdělávacího systému, zatímco vkus jiných se jeví jako obhroublý a zaostalý. Rozdíly vkusu předurčují nejen žádoucí a nežádoucí formy kultury, ale také žádoucí a nežádoucí způsoby vztahování se ke kulturním objektům, vhodné a nevhodné interpretační strategie a způsoby recepce. Vezměme například Shakespeara, jehož hry budily protikladné reakce a žádaly si odlišné úrovně intelektuálního vkladu s tím, jak se z populární kultury přesouvaly do kultury elitní (Levine 1988). Třebaže je naturalizace některých vkusů natolik silná, že bychom své kulturní preference rádi vnímali nejen jako přirozené, ale prostě jako univerzální a věčné, vkus je vždy v krizi. Nikdy není stabilní, jelikož jej zpochybňuje existence jiných vkusů, které se svým nositelům jeví právě tak „přirozené“. Hranice „dobrého vkusu“ je proto třeba neustále hlídat, náležitý vkus musí být oddělen od vkusu nevhodného a ty, kteří mají špatný vkus, je zapotřebí odlišit od těch, jejichž vkus lépe vyhovuje našim vlastním očekáváním. Jelikož je vkus jedince tak úzce propleten se všemi ostatními aspekty společenské a  kulturní zkušenosti, znamená estetický nevkus i morální vyobcování a společenské odmítnutí. „Špatný vkus“ není prostě jen nevhodný: je nepřijatelný. Diskuse o estetických preferencích či interpretační praxi proto nutně mají důležitý společenský rozměr a  zdůvodnění často hledají v sociálních a psychologických kategoriích. Materiál považovaný v rámci určité estetiky za nežádoucí je často kritizován pro své škodlivé společenské dopady či negativní vliv na své konzumenty. Estetické preference se vynucují legislativou a společenským tlakem, jako například v případě ochrany dětí před „zhoubným“ vlivem nežádoucího kulturního materiálu. Ti, jimž se takové texty líbí, jsou pokládáni za intelektuálně podřadné, psychologicky pochybné či emočně nevyzrálé. Ačkoli stereotypní pojetí fanouška nepostrádá jistý omezený reálný základ, je projekcí obav z  rozrušení dominantní kulturní hierarchie. Samotný fakt transgrese buržoazního vkusu a narušení 75

pytlaci textu.indd 75

28.07.2020 11:05:25


Pytláci textů

vládnoucí kulturní hierarchie ze strany fanoušků působí, že ti, kteří mají skrytý zájem na udržení těchto norem (i ti, kdo sdílejí stejný vkus, ale vyjadřují ho výrazně odlišnými způsoby), chápou preference fanoušků jako nenormální a nebezpečné. Jak tvrdí Pierre Bourdieu, „[t]i, kdo sami sebe vnímají jako nositele legitimní kultury, budou nejméně ze všeho tolerovat svatokrádežné smíšení vkusů, které by podle diktátu vkusu měly zůstat oddělené“ (Bourdieu 1980: 253). Fanouškovská kultura tyto hranice rozostřuje, když s populárními texty zachází, jako by si zasluhovaly stejnou pozornost a ocenění jako texty kanonické. Čtenářské praktiky přijatelné u díla „skutečné hodnoty“ (zevrubné zkoumání, propracovaná interpretace, opakované pečlivé čtení atd.) se v případě „užitkových“ textů masové kultury jeví jako perverzní zneužití. Fanoušci mluví o „umělcích“ tam, kde ostatní vidí jen komerční pisálky, o transcendentních významech tam, kde ostatní nacházejí banality, o  „hodnotě a  inovativnosti“ tam, kde jiní spatřují formulkovitost a konvenci. Jeden fanoušek seriálu Kráska a  zvíře například vylíčil dějiny amerického televizního vysílání a  zopakoval tradiční narativ zlatého období padesátých let, po němž následovala pustina let šedesátých, ale využil jej k vyzdvižení některých pořadů těšících se oblibě fanoušků – seriálů Zóna soumraku (Twilight Zone), Krajní meze (Outer Limits), Star Trek, Mstitelé (The Avengers), Vězeň (The Prisoner)  – jakožto bodů obratu a  mezníků. Tyto seriály ční z masy vysílaných pořadů díky tomu, že apelují na inteligenci a vkus diváků, čímž ostře kontrastují s „průměrnými seriály“, jako jsou Ztraceni ve vesmíru (Lost in Space), Země obrů (Land of the Giants), Nájezdníci (The Invaders) nebo Největší americký hrdina (The Greatest American Hero), pro něž jsou příznačné „špatné scénáře, směšné zápletky, které neposkytují žádný prostor morálním a etickým rozhodnutím, předvídatelné a papírem šustící postavy, nedostatek kreativity a  neochota k  riskantním řešením“ (Formaini 1990: 9–11). Dle očekávání končí historický narativ vznikem fanouškova oblíbeného seriálu Kráska a  zvíře, který dosáhl dokonalého propojení fantasy, sci-fi a klasické literatury, o něž této „velké tradici“ „mistrovských“ populárních děl po celou dobu šlo. Takové chápání věci vyžaduje nejen uznání 76

pytlaci textu.indd 76

28.07.2020 11:05:25


„Začněte trochu žít!“

vynikajících kvalit vyvoleného textu, ale také explicitní odmítnutí nízké úrovně „přihlouplé a dětinské nabídky“ toho, co zůstává mimo fanouškovský kánon. To, jak se fanoušci ke svému oblíbenému textu hlásí, je nejpřímějším a nejhlasitějším odmítnutím legitimity tradiční kulturní hierarchie. Vzdor fanoušků vůči kulturní hierarchii však přesahuje prostou „nevhodnost“ výběru textů a  často se týká i  logiky toho, jak fanoušci chápou samotnou kulturní zkušenost. Interpretační praktiky fanoušků se liší od těch, které pěstuje vzdělávací systém a jež upřednostňuje buržoazní kultura, nejen svým předmětem či intenzitou, ale často i typem potřebných čtenářských dovedností, způsobem, jakým fanoušci k textům přistupují. Z pohledu dominantního vkusu se fanoušci jeví jako čtenáři vymknutí jakékoli kontrole, neukáznění, zatvrzelí a nebezpeční. Fanoušci odmítají estetickou distanci, která je podle Bourdieua úhelným kamenem buržoazní estetiky, své oblíbené texty nadšeně akceptují a snaží se zasadit mediální reprezentace přímo do své sociální zkušenosti. Institucionální autorita a  odbornost na ně nečiní valný dojem a prosazují své vlastní právo vytvářet interpretace, hodnotit a formovat kulturní kánony. Nic si nedělají z tradičního chápání literárního a intelektuálního vlastnictví a plení masovou kulturu, jejíž materiál si nárokují pro své vlastní využití, přepracovávají ho a činí jej základem svých kulturních výtvorů a společenských interakcí. Fanoušci jako by rozmývali hranici mezi fakty a  fikcí: o postavách mluví tak, jako by existovaly mimo své textové manifestace, a vstupují do říše fikce, jako by to bylo hmatatelné místo, které mohou obývat a  objevovat. Fanouškovská kultura otevřeně zpochybňuje „přirozenost“ a přitažlivost dominantních kulturních hierarchií, odmítá autorskou autoritu a porušuje duševní vlastnictví. To vše nabývá zvláštní průkaznosti díky tomu, že fanoušky jako skupinu není možné označit za intelektuálně pokleslé: často jsou to velmi vzdělaní a bystří příslušníci střední třídy, kteří „by měli být rozumní“ a  neztrácet čas důmyslnými interpretacemi televizních pořadů. Oblibu televize v rámci populární kultury lze tedy chápat jako vědomé odmítnutí vysoké kultury nebo přinejmenším tradičních hranic mezi vysokou kulturou a kulturou populární. To, co není možné rovnou odmítnout 77

pytlaci textu.indd 77

28.07.2020 11:05:25


Pytláci textů

jako nesmysl, je třeba vnímat jako esteticky zvrácené. Je výmluvné, že sportovní fanoušci (převážně muži přikládající velký význam „reálným“ událostem, nikoli fikci) se těší statusu velmi odlišnému od statusu fanoušků médií (mezi nimiž převažují ženy a kteří se do hloubky zajímají o opovrhované typy fikce). Pravomoc určovat vkus tudíž není vázána jen na otázku třídy, ale zahrnuje také problémy genderu, což může objasnit skutečnost, že populární tiskoviny jako Newsweek nebo programy jako Saturday Night Live jsou ve své nechuti k  fanouškům zajedno s  badateli, i to, proč jsou fanoušci stereotypně vykreslováni buď jako obézní ženy (tak jako v Misery nechce zemřít), nebo jako nerdi bez vyhraněného genderu (Zatmívání). Fanouška, jehož kulturní preference a  interpretační praktiky se jeví tak protikladné vůči dominantní estetické logice, je třeba zobrazovat jako „jiného“: je třeba ho udržovat v patřičné distanci, aby fanouškovský vkus neznečistil uznávanou kulturu. Veřejné útoky na fanoušky médií udržují ostatní diváky v bdělosti a  znepříjemňují jim představu, že by si i  oni osvojili „nevhodné“ strategie chápání populárních textů nebo že by se vášnivě hlásili k materiálu tak pochybné estetické hodnoty. Takové reprezentace izolují potenciální fanoušky od ostatních diváků sdílejících běžné zájmy a čtenářské praktiky a fanouškovské aktivity vytlačují mimo mainstream. Představu, že by někdo veřejně promluvil jako fanoušek nebo se i  v  soukromí identifikoval s fanouškovskými kulturními praktikami, činí tyto reprezentace nepřijatelnými. I  v  rámci fanouškovské komunity umožňují tyto kategorie dohled nad hodnotami, takže některé typy zábavy jsou prohlašovány za méně „perverzní“ než jiné. Na jednom nedávném srazu fanoušků sci-fi se objevil leták, který fanoušky Star Treku označoval za klub „G.A.L.“ („Get a Life“ /Začněte trochu žít/), což byla součást boje mezi fanoušky sci-fi literatury a fanoušky médií. Zastánce neoblíbeného názoru v diskusi vedené po sítích o seriálu Městečko Twin Peaks byl označen za „trekkieho“ a bylo mu doporučeno, ať si hledá jinou společnost. Kritik v jedné komerční tiskovině pro fanoušky sci-fi odmítl profesionální román ze série Star Trek jako „příliš fanouškovský“. Vždycky se najde 78

pytlaci textu.indd 78

28.07.2020 11:05:25


„Jednotka G. A. L.“ (Get a Life – Začněte trochu žít): Fanouškovský leták proti Star Treku šířený fanoušky sci-fi literatury.

pytlaci textu.indd 79

28.07.2020 11:05:25


Pytláci textů

Jsi fanouškem Star Treku? Zdá se ti v noci, že jsi na palubě vesmírné lodi Enterprise a velíš k cestě tam, kam se doposud nikdo nevydal? Sníš o tom v jednom kuse? Jestliže jsi odpověděl kladně, pak budeš odvážným podnikavcem, kterého hledáme! Máš jedinečnou příležitost vstoupit do elitních řad....... JEDNOTKY G. A. L. Ano, příteli, jednotka G. A. L. hledá lidi, jako jsi ty. Čeká na tebe báječný, vzrušující život, který vedou naši členové po celém světě. Zúčastni se srazů! Oblékni se do původních kostýmů! Řekni si své v našich nekonečných odborných debatách! Pochutnej si na našem rychlém občerstvení! Přidej se k našim pravidelným návštěvám prádelny! Vyraz na cesty do vzdálených exotických zemí a pobývej v apartmá nejlepších laciných hotelů! Dvacetkrát, padesátkrát se sejdeš s Jimmym Doohanem! Naučíš se klingonštinu a naši lektoři ti pomohou pochopit každou maličkost na Enterprise a zapamatovat si ji! Žádné fígle! Zní to moc krásně na to, aby to byla pravda? Kdepak! Zatímco čteš tyto řádky, to všechno se už opravdu děje. Už nikdy nebudeš mít pocit, že jenom ty sám jsi oddaný nejslavnějšímu tajemství v dějinách světové kultury – STAR TREKU! Přidej se k hrdým členům jednotky G. A. L. a zažiješ omamné vzrušení! Jestli jsi naivní puntičkář, neváhej už ani minutu! Ještě dnes pošli 200 dolarů. Jakmile obdržíš svůj členský certifikát, hned začneš požívat všech výhod JEDNOTKY G. A. L.! Tak na co ještě čekáš? Vstup ještě dnes! Žij naplno ANO! CHCI VSTOUPIT DO JEDNOTKY G. A. L.! PŘIKLÁDÁM 200 DOLARŮ V NOVÝCH, NEOZNAČENÝCH BANKOVKÁCH. PROSÍM, URYCHLENĚ MI POŠLETE MŮJ ČLENSKÝ CERTIFIKÁT.

ODPALTE RAKETY UDĚLEJTE LEPŠÍ DOJEM (Podpis) Jméno / Adresa / Byt / Město / Stát / PSČ P.S.: Dobrá americká kvalita nemusí stát majlant. Dobrodružství čeká! Překlad fanouškovského letáku z předchozí strany.

80

pytlaci textu.indd 80

28.07.2020 11:05:25


„Začněte trochu žít!“

extremista, jehož jinakost ospravedlní relativní normálnost vašich vlastních kulturních preferencí a praktik. Jak poznamenává Cassandra Amesleyová: „Nikoho, kdo se sám sebe považuje za ‚skalního trekkieho‘, jsem ještě nepotkala. I když se fanoušci na svůj pořad dívají večer co večer, ruší kvůli němu jiné aktivity, jezdí na srazy, účastní se soutěží, sbírají všechny romány a studují Klingony, vždycky vědí o někom, kdo je na rozdíl od nich ‚opravdu skalní‘. Představa ‚skalního trekkieho‘ má vliv na to, jak hodnotí své vlastní chování, ale takový fanoušek existuje jen v teorii“ (Amesley 1989: 338). Fanoušci si namísto „trekkies“ (což je pojem, který stále více označuje pouze mediální stereotyp) říkají radši „trekkers“ nebo se označují prostě za „fanoušky“ (tento výraz vyjadřuje jejich příslušnost k širší subkultuře fanoušků a odmítá stabilizovaný vztah mezi čtenářem a textem). Ien Angová (2018 [1985]) čelila při interpretaci dopisů od skupiny nizozemských diváků seriálu Dallas mnohým z  těchto problémů. Pisatelé dokázali poměrně snadno vysvětlit, proč se jim tato americká soap opera nelíbí, přičemž se uchylovali k předpřipraveným kategoriím „ideologie masové kultury“ a jistoty si dodávali rozumně znějícími odkazy na běžné diskurzy kulturní kontaminace. Ti, kteří v Dallasu našli zalíbení a mohli by sami sebe označit za fanoušky pořadu, museli svou zálibu obhajovat mnohem složitějším zůsobem. Žádnému z pisatelů se nepodařilo zcela uniknout kategoriím zavedeným kritiky masové kultury, žádný z  nich nedokázal své potěšení vylíčit jako nevinné či neproblematické. Angová z toho vyvozuje, že kritický diskurz vymezující se vůči masové kultuře vyloučil jakoukoli možnost, aby fanoušci Dallasu vyjádřili svou vlastní společenskou a kulturní pozici či svým kritikům „vrátili úder“ z pozice autority a moci. Podobně jako fanoušci Dallasu, kterými se zabývá Angová, také fanoušci Star Treku, snaží-li se obhájit, proč je pořad uchvátil, často argumentují z pozice bezmoci. Mnozí z nich za jedinou legitimní obranu považují důraz na „normalitu“ svého života: v obecné rovině se hlásí ke středostavovské kultuře, a dostávají se tak na společnou půdu se svými přáteli, kteří fanoušky nejsou. Jedna fanynka v reakci na scénku v Saturday Night Live napsala: 81

pytlaci textu.indd 81

28.07.2020 11:05:25


Pytláci textů

Je mi nepříjemné, když si o mně někdo myslí takové věci. Já už žiju. Vedu „normální život“. Mám manžela a děti. Pracuji jako dobrovolnice a mám své názory na nejrůznější politické i náboženské otázky. Nakupuji, účastním se voleb a měním plínky. Žiju ve skutečném světě, se vší jeho hektičností a stresem. To je důvod, proč jsem trekker. Nějaký koníček je pro zachování duševního zdraví nezbytný. Star Trek mi pomáhá, abych nevyhořela, když dělám všechny ty „důležité“ věci. Pomáhá mi relaxovat. Pomáhá mi zachovat si svou vlastní perspektivu. Je to legrace. Není to náboženství. Jedno plně vyhovující už mám. (Jsem katolička.) A myslím, že většina fanoušků je jako já a vůbec neodpovídají rozšířenému stereotypu. (Kulikauskas 1988: 5) Jiní fanoušci přitažlivost pořadu ospravedlňují argumenty odvozenými z  tradiční vysoké kultury: poukazují na to, že scénáře píší renomovaní autoři sci-fi jako Robert Bloch, Theodore Sturgeon, Norman Spinrad nebo Harlan Ellison, upozorňují na závažná společenská témata jako rasismus, terorismus a  drogy, zdůrazňují uznání, kterého se seriálu dostalo ze strany filmového průmyslu a vzdělávacích skupin, vyzdvihují skutečnost, že svou optimistickou vizí může „měnit životy“. Všechny tyto kategorie se často objevují na stránkách knih jako Star Trek žije! (Star Trek Lives!; Lichtenberg – Marshak – Winston 1975) nebo Svět Star Treku (The World of Star Trek; Gerrold 1973), jejichž autoři vysvětlují fandom běžným čtenářům a  novým fanouškům. Jiní reagují z  pozice „kulturního populismu“ a  své kritiky popisují negativně jako úzkoprsé a konformní („všeználci“ a „cynikové“), přičemž fanoušky seriálu oceňují za jejich nepředpojatost a loajalitu ke své skupině. Stejně jako diváci Dallasu u Ien Angové si i tito fanoušci osvojili mnohé rysy dominantního vkusu. Svému vztahu k  médiím se snaží porozumět v  pojmovém rámci, který nabízí ideologie masové kultury. Star Trek lze hájit jako určitý druh náhražkové vysoké kultury a posuzovat ho jejími měřítky (na jejichž základě se nutně musí jevit deficientní, i  kdyby důvodem bylo jen to, že postrádá historii kritických interpretací, které obklopují starší populární díla absorbovaná oficiálním 82

pytlaci textu.indd 82

28.07.2020 11:05:25


„Začněte trochu žít!“

kánonem). Zdá se, jako by neexistoval žádný způsob, jak seriál hájit jakožto populární kulturu, jako reakci na vkus konzumentů, jako uspokojování přání publika a produkci bezprostředního potěšení v okamžiku recepce, jako „zábavu“. Mezi diváky Dallasu, které studovala Ien Angová, a fanoušky Star Treku ovšem existuje jeden důležitý rozdíl. Diváci Dallasu byli při psaní svých dopisů sami a  pořad sledovali doma, s  minimálním nebo zcela nulovým povědomím o  tom, že jiní jejich nadšení pro seriál sdílejí. K  písemné reakci na inzerát, který Angová uveřejnila, je možná motivoval pokus překonat tento pocit kulturní izolace, nabýt identity fanoušků a  zbavit se odcizení, které jim vnucuje dominantní diskurz o populární kultuře. Její respondenti byli fanoušky Dallasu jen v tom úzkém smyslu, že pořad pravidelně sledovali, ale postrádali sociální kontakty s rozsáhlejší sítí fanoušků a nepodíleli se na komplexní fanouškovské kultuře, kterou zde popisuji. Naproti tomu trekkers vnímají, že již jsou členy určité společenské a kulturní komunity, a nemluví jen za sebe, ale za všechny fanoušky Star Treku. Tito fanoušci mnohdy čerpají sílu a  odvahu z  toho, že se mohou identifikovat jako členové skupiny dalších fanoušků, kteří sdílejí jejich zájmy a čelí stejným problémům. Vystupovat jako fanoušek znamená akceptovat v rámci kulturní hierarchie pozici, která byla onálepkována jako podřízená, přijmout identitu, kterou institucionální autority neustále snižují a kritizují. Znamená to však také vystupovat z pozice kolektivní identity, uzavřít spojenectví s komunitou ostatních za účelem společné obhajoby vkusu, který tím pádem nemůže být považován za nenormální nebo podivínský. Vskutku, jednou z reakcí, s nimiž se u  nových fanoušků setkáme nejčastěji, je překvapení, když zjistí, jak velké množství lidí sdílí jejich zálibu v určitém seriálu, a radost z toho, že nejsou sami. Tato kniha vychází z  předpokladu, že vystupuje-li někdo jako fanoušek, je tuto pozici v  rámci diskusí o  masové kultuře možné obhájit. Odmítá stereotypy pěstované médii, že fanoušci jsou kulturní naivkové, podivíni a tupí konzumenti, a vnímá fanoušky jako aktivní tvůrce, kteří svébytně pracují s  významy. Vychází z díla Michela de Certeaua a nabízí alternativní chápání 83

pytlaci textu.indd 83

28.07.2020 11:05:25


Pytláci textů

fanoušků jako čtenářů, kteří si přisvojují kulturní texty a znovu je čtou způsobem, jenž slouží odlišným zájmům, vnímá fanoušky jako diváky, kteří zkušenost sledování televize transformují v bohatou a komplexní participativní kulturu. Z tohoto pohledu se fanoušci stávají modelem onoho typu „pytlačení“ textů, který de Certeau spojuje s populární četbou. Jejich aktivity kladou důležité otázky ohledně schopnosti mediálních producentů regulovat tvorbu a oběh významů. Fanoušci svou kulturní a sociál­ní identitu utvářejí prostřednictvím výpůjček a pozměňování obrazů masové kultury a vyjadřují zájmy, které v dominantních mé­ diích často vůbec nedostanou prostor. Pro reakce fanoušků jsou příznačné nejen nadšení a uctívání, ale také frustrace a nepřátelství, a právě spojení těchto dvou typů reakcí je motivuje k tomu, aby se ve vztahu k médiím aktivně angažovali. Jelikož jsou populární narativy často neuspokojivé, musejí s nimi fanoušci zápasit, a snaží se pro sebe i pro ostatní vyjádřit nerealizované možnosti původních děl. Texty je nepřestávají fascinovat, takže se o ně nemohou jednoduše přestat zajímat, ale snaží se je přisvojit pro své zájmy. Fanoušci odmítají podřízenou pozici a  energicky prosazují svou nadvládu nad masově produkovanými texty, které poskytují surový materiál jejich vlastní kulturní produkci a tvoří základ jejich sociální interakce. V tomto procesu přestávají být fanoušci pouhým pub­ likem populárních textů a  získávají aktivní podíl na utváření a oběhu jejich významů. Fanoušci vědí, že jejich vztah k textu zůstává vratký, že potěšení často nacházejí na okrajích původního textu a děje se tak navzdory snaze autora usměrňovat jeho významy. I když mají fanoušci k populárním narativům zvláště silnou vazbu a zacházejí s nimi tak, že se v jistém smyslu stávají jejich vlastnictvím, jsou si zároveň naléhavě a bolestně vědomi toho, že jim tyto fikce nepatří a že někdo jiný má moc chovat se k postavám způsobem, který je v přímém rozporu s kulturními zájmy fanoušků. Fanoušci na tuto situaci někdy reagují s uctivým respektem, často však na ty, kteří vládnou mocí „restrukturovat“ jejich narativy do něčeho, co se zásadně liší od přání publika, pohlížejí s nepřátelstvím a zlobou. 84

pytlaci textu.indd 84

28.07.2020 11:05:25


pytlaci textu.indd 424

28.07.2020 11:05:38


Od Pytláků ke kritickému utopismu: Rozhovor Jaroslava Švelcha s Henrym Jenkinsem u příležitosti českého vydání Pytláků textů

Henryho Jenkinse dnes známe především jako klasika fanouškovských studií a průkopníka výzkumu uživatelské participace. Zásadním způsobem ale promluvil i do studia komiksu a počítačových her. Právě díky hrám – jež byly tématem mojí disertace – jsem si s Jenkinsem v roce 2006 vyměnil první e-mail. Coby doktorský student jsem se ucházel o  zahraniční stáž v  USA a  Jenkinse jsem oslovil jako jednoho z  mála akademiků, kteří se tehdy počítačovými hrami zabývali. Vyšel mi vstříc, a tak jsem na rok a půl odjel studovat na katedru komparativních mediálních studií na MIT. Chodil jsem na jeho přednášky a semináře, na nichž jsem fascinovaně sledoval, jak sofistikovaně a zábavně dokáže hovořit o čemkoli od Dr. Seus­ se přes videohry a  pornografii až po internetové memy. Jistou roli v tom hrál i jeho měkký jižanský přízvuk a hypnotická dikce, ale jeho přednášky stály na týchž základech jako Pytláci textů – na teoretické erudici, vášni pro populární kulturu a etnografické empatii. Díky obrovskému úspěchu knihy Kultura konvergence (Convergence Culture, 2006) byl tehdy Jenkins velkou akademickou hvězdou, ale nejlíp se cítil mezi studenty. Coby „mistr“ jedné z kolejí bydlel přímo v kampusu a téměř každý týden nás i další hosty zval do svého bytu, kde jsme obdivovali jeho sbírky komiksů i hollywoodské klasiky – jen jsme netušili, jak při svém vytížení všechny ty komiksy stíhá číst. Na katedru i do přidružených laboratoří přitáhl celou řadu vynikajících vědců i  praktiků; adresář herní laboratoře GAMBIT tehdy působil jako encyklopedie Kdo je kdo v  herních studiích. Ze zážitků, které jsem tam vstřebal, dodnes intelektuálně čerpám. Brzy po mém návratu do Prahy se Jenkins přesunul na University of Southern 425

pytlaci textu.indd 425

28.07.2020 11:05:38


Pytláci textů

­ alifornia a v roce 2012 poprvé navštívil Prahu. V roce 2020 vycháC zí jeho knížka Věci v  komiksu (Comics and Stuff), kterou plánoval řadu let a konečně si na ni našel čas. Od onoho prvního e-mailu mi vyšel vstříc ještě mnohokrát – i v tom, že kývl na obsáhlý rozhovor k českému vydání Pytláků textů. Probrali jsme v něm genezi i přijetí této klasiky fanouškovských studií, ale rekapituluje i události a texty, které následovaly. Jaroslav Švelch

Je to tak, že když jste psal svou knihu Pytláci textů, tak už jste byl na MIT? Jak tato skutečnost knihu ovlivnila? Jak se na váš projekt dívali vaši tehdejší kolegové? První pracovní verzi textu „Star Trek znovu odvysílaný, přečtený a přepsaný“ („Star Trek Rerun, Reread, Rewritten“; Jenkins 1988), kde jsem se poprvé zabýval fanfikcí, jsem napsal, když jsem byl na magisterském studiu na University of Iowa. Povzbuzen svými profesory jsem tuto studii několikrát přepsal a  snažil se ji upravit k vydání; když jsem byl doktorandem na University of Wisconsin-Madison, tak byla v časopise Critical Studies in Mass Communication poprvé uveřejněna. John Fiske mě požádal, abych pro edici, kterou připravoval pro nakladatelství Routledge, tuto studii rozšířil do knižní podoby. Začal jsem s tím po svém příchodu na MIT, protože jsem si chtěl dát pauzu před tím, než se vrátím ke své disertaci Co vedlo k  úspěchu pistáciových oříšků?: Raná zvuková komedie a estetika vaudevillu (What Made Pistachio Nuts?: Early Sound Comedy and the Vaudeville Aesthetic; Jenkins 1992) a k jejímu revidování pro knižní vydání. Moje žena ještě dokončovala studia práv v Madisonu, byl tam s ní i náš syn, a tak jsem byl dost sám a měl jsem spoustu volného času (až na takové maličkosti, jako že jsem začínal poprvé v životě učit a že jsem navazoval vztahy s novými univerzitními kolegy). Přijde mi legrační, když se dnes někde s citacemi z Pytláků zachází s takovou tou autoritativní vážností. Byl jsem tehdy přece akademický začátečník! Klopotně jsem se snažil najít svůj styl a přebrat si pro sebe různorodé vlivy svých mentorů. 426

pytlaci textu.indd 426

28.07.2020 11:05:38


Od Pytláků ke kritickému utopismu

To, že kniha vznikala na MIT, ji ovlivnilo v několika směrech. Rychlým tempem jsem se přesouval do digitálního světa. Připojil jsem se ke čtenářské skupině Narrative Intelligence reading group při MIT Media Lab, kde jsem se účastnil raných debat o digitálních humanitních vědách (Davis – Travers 2003). Když jsem se dostal online, četl jsem si diskusní fóra o seriálu Městečko Twin Peaks (Twin Peaks), a to pak ovlivnilo, jak jsem přemýšlel o sociál­ ních a  kritických aspektech fandomu. Debatoval jsem se Sherry Turkleovou, což se do mé knihy promítlo, stejně jako se do ní odrazily moje reakce na kolegy z katedry literatury, zvláště Davida Thorburna. Řekl bych, že kolegové moji práci chápali v  rozdílné míře. Je třeba spravedlivě uznat, že mě na katedře literatury zaměstnali, ačkoliv jsem, nepočítám-li několik bakalářských seminářů, neměl žádné formální vzdělání v  literární vědě. Věděli, že dělám něco jiného než oni, a  zároveň viděli, že to u  jejich studentů sklízí velký ohlas. Měl jsem i pár kolegů, kteří se zájmu o fandom otevřeně vysmívali  – nerozuměli tak úplně tomu, proč by zrovna tohle mohlo být důležitým příspěvkem do oborové diskuse –, ale neřekl bych, že by převládající klima bylo vůči mojí tehdejší práci nepřátelsky naladěné. A vezmeme-li v úvahu mé studenty, pak to, co jsem dělal, padlo MIT určitě jako ulité. Jakou technologii psaní jste při vzniku rukopisu své knihy použil? Dnes si vědci stěží dokážou představit práci bez počítače a textového editoru. Používal jste je tehdy? Po většinu svých studií jsem psal na elektrickém psacím stroji, ale disertaci jsem už napsal v textovém editoru a svůj první e-mailový účet jsem si zřídil krátce po příchodu na MIT. Ve vztahu k  těmto technologiím jsem byl stále v  přechodové fázi. Když jsem během svého výzkumu kontaktoval fanoušky, nedělal jsem to po internetu, ale klasickou poštou. Poštovné za kopie kapitol, které jsem kvůli zpětné vazbě posílal každému fanouškovi, jehož jsem citoval, mě stálo majlant. Svému nakladateli jsem tehdy stále ještě faxoval. Když byl rukopis hotov, poslali jsme mu fyzický výtisk. Když jsem vydával svou studii o online fanoušcích seriálu Městečko Twin Peaks, redaktoři mě požádali, abych vysvětlil, co to je ten internet, řadu kolegů z jiných institucí to totiž úplně míjelo. 427

pytlaci textu.indd 427

28.07.2020 11:05:38


Pytláci textů

Velká část etnografického materiálu je v knize prezentována živým stylem novinové reportáže. Jak vám při psaní pomohla vaše zkušenost žurnalisty? To, že jsem měl za sebou nějakou novinářskou praxi, ze mě určitě udělalo lepšího autora – píšu živějším stylem než mnoho jiných vědců. Taky jsem s textem rychle hotový, aniž bych přehnaně dbal na svůj odkaz budoucím generacím. Ale nerad bych svou novinářskou zkušenost zveličoval. Byl jsem redaktorem školních novin na střední a redaktorem zábavní rubriky studentských novin The Signal během bakalářských studií. Jako profesionální novinář jsem ovšem těžce sháněl práci  – než jsem nastoupil na doktorát, tak jsem jen velmi krátce psal do místních novin The Smyrna Neighbor. Zrovna nedávno jsme zjistili, že Georgia State University digitalizovala The Signal, a tak znovu postupně pročítám to, co jsem v těch letech napsal. Některé z těch věcí se mi nečtou příjemně, potkávám své mladší já – ne úplně dospělého mladého muže, který se ledacos ještě učí. S určitými obavami jsem si znovu četl svůj vůbec první popis fanouškovského setkání, který jsem kdy publikoval. Nepodařilo se mi v něm vyhnout se mnohým z těch úskalí, která jsem pak kritizoval v  Pytlácích. S  jistým pocitem zahanbení jsem si připomněl jednu pasáž, v níž jsem popisoval krásku v bikinách s kožešinou, která byla převlečená za postavu Rudá Sonia. Na druhou stranu jsem však zapomněl, že tentýž text se fandomem zabýval také jako prostorem, v němž se o věcech diskutuje a který podporuje sebevyjádření; popisoval jsem tam také podoby občanské angažovanosti, jež se, zvláště ve vztahu k agentuře NASA, ve fandomu formovaly. Moje představy o tom, co je dobrá novinařina, byly v té době určovány jednak stylem kritických textů ve Village Voice, které jsem se snažil při svém studentském psaní napodobit, a  jednak je formovalo psaní novinářů z  hnutí nové žurnalistiky, jako byli Tom Wolfe, Hunter S.  Thompson, Gay Talese a  další, kteří zkoušeli nové věci v popisnějším, beletrističtějším stylu a kteří se ve svých textech otevřeně odvolávali na své vlastní zážitky. Tento proud mě nasměroval k tomu, abych začal zkoumat, jak by mohlo vypadat, kdybych psal o  fanoušcích z  hlediska insidera  – k  celému konceptu aka-fana). Tento koncept byl ale také ovlivněn mým zájmem o  feministické a queer teorie (díky čtenářské skupině, kterou na MIT vedli kolegové 428

pytlaci textu.indd 428

28.07.2020 11:05:38


Od Pytláků ke kritickému utopismu

Ruth Perryová a David Halperin) a také diskusemi, jež se v té době odehrávaly na poli antropologie (k těm jsem se dostal díky textům Renata Rosalda). Hodně píšete o svých osobních zkušenostech fanouška mediálních obsahů. Změnilo nějak psaní knihy to, jaké pocity chováte k fandomu a k tomu, že jste sám fanoušek? Ta kniha má skutečně kořeny v  mém promýšlení toho, co to znamená být fanoušek, a  v  přehodnocování některých domněnek o fandomu, jež poznamenaly můj studentský článek, který jsem už zmiňoval. Opakovaně jsem se svou manželkou, která čte texty coby fanynka-žena, diskutoval o rozdílech v tom, jak jsem se je naučil číst coby fanoušek-muž. V Pytlácích jsem původně zamýšlel představit shrnující teorii celého světa fandomu, ale brzo začalo být jasné, že bude třeba podat zacílenější popis toho, jak jedna konkrétní fanouškovská subkultura čte populární média. Napříč knihou je znát napětí mezi obecnějším pojednáním o fandomu a konkrétnějším zacílením mého zájmu na ženské autorky fanfikce. Pakliže jsem byl na začátku práce na Pytlácích fanouškem, pak jsem byl zároveň fanouškem velmi ostýchavým. Jen málo lidí z fandomu vědělo, kdo jsem, a tak jsem se musel dopracovat k tomu, abych mezi těmi, o  nichž jsem psal, získal coby fanoušek důvěryhodnost, a to tím spíš, že jsem coby fanoušek-muž právě vstupoval na horkou půdu genderových bojů uvnitř fanouškovské komunity. Když jsem Pytláky dokončoval, byl jsem už ve fandomu daleko známější, což vedlo k tomu, že jsem v dalších letech několikrát mluvil z pódií na fanouškovských akcích. To, že jsem fanouškem, stále hraje ústřední roli v mé identitě, stále to vystihuje, jak se vztahuji k obsahu médií, ačkoliv fanouškovstvím trávím čím dál míň času, což je důsledek všech dalších profesionálních úkolů, jež jsem na sebe během let nabral. Se ženou ale stále skoro každý rok jezdíme na fanouškovské setkání Escapade do Los Angeles, a  navštěvujeme ho tak už několik desetiletí. Při shromažďování materiálu pro svou knihu jste byl na mnoha fanouškovských setkáních a srazech. Považoval jste tyto cesty za svou volnočasovou zábavu, pracovní cesty, nebo obojí? Dala se v tomhle ohledu oddělit práce od soukromého potěšení? 429

pytlaci textu.indd 429

28.07.2020 11:05:38


pytlaci textu.indd 466

28.07.2020 11:05:39


Jmenný rejstřík

Adams, Jonathan 381 Adamsová, Fanny 285 Addie, Robert 390 Adorno, Theodor W. 114, 115 Agostinová, Joanne 278 Aireyová, Jean 249 Akin, Philip 394 Alcoffová, Linda 8 Allen, Robert 182 Allenová, Karen 381 Allisonová, Anne 43 Almedinová, Patricia 208 Altman, Rick 119, 193, 194 Amesleyová, Cassandra 81, 128, 131, 142 Anais 280 Andrejevic, Mark 26, 27, 462 Andrew, Dudley 194 Angová, Ien 81–83, 128, 176, 177, 373, 456 Aoikeová, Jasuko 387 Aratová, Andrea 273 Aristoteles 125 Auster, Albert 70 Azuma, Hiroki 42 Bacallová, Lauren 72 Bacon-Smithová, Camille 6, 7, 33, 231, 270, 435, 436, 440, 456, 457 Bachtin, Michail Michajlovič 37, 306, 307, 432 Baker, Colin 254, 388 Baker, Tom 254, 388 Bakula, Scott 383 Balzac, Honoré de 117, 132 Barberová, Glynis 378 Barrenová, Majel 392 Barrie, Chris 379 Barryová, Natasha 288 Barthes, Roland 69, 131–133, 432 Barwicková, Linda 148 Batesová, London 292 Becker, Howard 108 Belle 290 Bellisario, Donald P. 383, 384 Benedict, Dirk 377 Benkler, Yochai 32 Bennett, Harve 188

Bennett, Lucy 458 Bennett, Tony 133 Bennettová, Joan 394 Bermanová, Ruth 249 Bernstein, Leonard 346 Bettina Sheets 280 Beymer, Richard 385 Biem, Michael 72 Bishop, Jeff 366 Blackman, Mark 342 Blackmanová, Honor 386 Blaes, Tim 241 Blanchardová, Rachel 394 Bleich, David 178, 179, 182, 183 Bloch, Robert 82 Boardman, Mark 337 Boorman, John 100 Bordenová, Lizzie 371 Bordwell, David 156, 432, 433 Borchers, Hans 148 Boucher, Chris 377, 381 Bourdieu, Pierre 74, 76, 77, 124–126, 433, 454 Boxleitner, Bruce 390 Boylanová, Susan 240 Boyleová, Ursula 56 Bradleyová, Marion Zimmer 99, 100, 109, 341 Brecht, Bertolt 125, 126, 139 Brightová, Lynna 271, 289, 290, 299 Brooker, Will 11 Brosnan, Pierce 389 Brown, James 386 Brownová, Mary Ellen 148 Brownová, Roberta 139 Brunsdonová, Charlotte 101, 148 Bryantová, Danni 169 Buckingham, David 128 Budd, Michael 87, 88, 132 Buffett, Jimmy 320 Bukatman, Scott 11 Bunnies from Hell 313, 327, 328 Buñuel, Luis 316 Burchillová, Julie 72 Burkeová, Vicki 56, 190, 197, 199–201, 203, 208, 217

467

pytlaci textu.indd 467

28.07.2020 11:05:39


Pytláci textů

Burnsideová Clappová, T. J. 349, 363, 367 Burnsová, Anne 151, 166 Burton, LaVar 393 Burton, Tim 91 Bush, George H. W. 351 Busseová, Kristina 10, 32, 440 C. C. 310 California Crew 312, 317, 319, 322, 327–329 Campbell, Joseph 71 Capshawová, Kate 381 Carlson, Timothy 190 Carnallová, Jane 294–296 Carpentier, Nico 440, 458, 462 Carpenter, Richard 390 Carroll, Leo G. 387 Carrová, Anne 247 Carter, Paul A. 109 Caruthers-Montgomeryová, Pamela Lynn 115, 116, 134 Cashman, Michael 380 Certeau, Michel de 20, 24, 61, 83–88, 94, 95, 98, 107, 112, 114, 115, 126, 127, 153, 225, 227, 228, 305, 432, 433, 436, 454, 457–459 Cesariová, Julie 175 Cindy 222, 223 Clarková, Danae 36 Clemens, Brian 283, 386, 387, 389 Clifford, James 61 Cocteau, Jean 195 Collins, Lewis 389 Collins, Phil 315, 386 Collinsová, Joan 142 Condry, Ian 43 Connery, Jason 390 Connery, Sean 381 Conrad, Joseph 7 Cooper, James Fenimore 283 Cooper, Trevor 381 Coppaová, Francesca 440 Couldry, Nick 440, 441 Cousteau, Jacques 308 Coxová, Carol 120, 162 Craigová, Yvonne 376 Crosbyová, Denise 393 Croucher, Brian 378 Cruiseová, Julee 144, 180 Cubitt, Sean 145 Curtis, Dan 394 D. C. B. 311 D’Acciová, Julie 89 Dalí, Salvador 316 Daniels, Anthony 380

Darnton, Robert 22 Darrow, Paul 324, 334, 377 Davis, Marc 427 Davison, Peter 388 Davisová, Anne 344 Davisová, Diane 212 De Kosniková, Abigail 31, 440 DeForest Kelley, Jackson 67, 68, 249, 392 Del Rey, Lester 109 DeLeonová, Gloria M. 220 Demayová, Janet 389 Denver, John 308 Deuze, Mark 27 Diane 296, 297 Díaz, Junot 15 Dickens, Charles 88, 282 Dickholtz, Daniel 130 Dickson, Gordon R. 341, 347 D’neese 276 Doaneová, Mary Ann 125, 126 Dodsonová, A. Nea 246 Dombová, Ana 29 Doohan, James 80, 392 Dorn, Michael 393 Dotrice, Roy 382 Doty, Alexander 9, 11, 33 Douglasová, Susan J. 22 Draperová, Ellen 57 Drew, Dennis 345 Dunadeeová, Janet 190, 197, 200, 201, 203, 217 Duran, Robert 386 Dyarová, Allyson 141, 142 Dyer, Richard 9, 368 Dykstra, John 377 E. T. 271 Ecklarová, Julia 331–334, 343 Eco, Umberto 113 Eliotová, George 282 Ellis, John 118, 119 Ellison, Harlan 82 Ellsworthová, Elizabeth 103 Elms, Duane 345 Emanuelová, Susan 57 Entman, Robert M. 88 Enzensberger, Hans Magnus 368 Eros 280 Espensenová, Jane 18 Evans, Erick Ray 381 Excalibur 313, 327 Faginová Blacková, Alexis 111 Faiola, Ray 200 Fargas, Antonio 391

468

pytlaci textu.indd 468

28.07.2020 11:05:39


Jmenný rejstřík

Faulkner, William 333 Felschowová, Laura 35 Fennell, Albert 386, 389 Fennová, Sherilyn 144, 385 Fetterleyová, Judith 178, 183 Feuerová, Jane 118 Feyrerová, Gayle 264, 273 Fiedler, Leslie 283 Fish, Stanley 156 Fisherová, Carrie 380 Fishová, Leslie 111, 254–262, 272, 278, 333, 347, 350, 351, 357, 359–361 Fiske, John 13, 57, 63, 119, 194, 316, 318, 355, 358, 364, 426, 432–435, 454, 456–458, 461, 463 Fister-Liltzová, Barbara 112 Fletcherová, Robin 343 Flueryová, Gail P. 167 Flynnová Boyleová, Lara 385 Flynnová, Elizabeth A. 178, 185, 186 Ford, Harrison 104, 344, 380, 381 Ford, Sam 22, 23, 439, 461 Formaini, Peter J. 76 Fosterová, Jodie 71 Fox, William 356 Frakes, Jonathan 393 Frayser, Tim 171 Freemanová, Camila W. 219 Freud, Sigmund 279 Frid, Jonathan 394 Frost, Mark 144, 181, 385 Fullerová, Mary 57, 431

Grace, Nicholas 390 Graham, Gary 383 Grant, Rob 379 Gray, Jonathan 29, 440 Grayová, Ann 119, 120 Great Broads of the Galaxy 334, 344 Green, Joshua 22, 23, 439, 461 Greene, Lorne 377 Greenlee, David 382 Greenová, Shoshanna 35, 56, 291 Grief, Stephen 378 Griffin, Sean 36 Grossberg, Lawrence 11, 118, 119, 122, 370 Grosse, Edward 198 Guinness, Alec 380

H. G. 273, 288 Habermas, Jürgen 453 Hakucho 294 Haldemanová, Laurie 249 Hall, Stuart 10, 95, 96, 101, 120, 454 Hallová, Grayson 394 Halperin, David 9, 429, 431 Hamill, Mark 380 Hamilton, Bernie 391 Hamilton, Neil 376 Hamiltonová, Linda 191, 217, 382 Hammett, Dashiell 203 Harrington, C. Lee 440 Hartley, John 194 Hartnell, William 388 Hartwicková, Sue-Anne 162 Hatch, Richard 377 Gainesová, Jane 86 Hay, James 462 Galdieri, Louis 57 Hayridgeová, Hattie 379 Garber, Eric 34 Hebdige, Dick 101, 103, 458 Garfunkel, Art 320 Heilbrunová, Carolyn G. 274 Garlandová, Beverley 246, 391 Heinlein, Robert A. 341 Garrettová, Maureen 92 Helleksonová, Karen 10, 440 Garrettová, Meg 56, 142, 147, 165, 343, 344, Hellerová, Lee 56 353, 354, 376 Hendry, Ian 386 Garrettová, Susan M. 104, 234, 235 Herbertová, Marguerete S. 191 Germerová, Alicia 151 Hillerman, John 384 Gernsback, Hugo 109, 235 Hills, Matt 11, 440, 458 Gerrold, David 82 Hillyardová, Denise 141 Gilbert, W. S. 342 Hinkley, John 71 Gilbertová, Debbie 167 Hobsonová, Dorothy 101, 148, 440 Gitlin, Todd 133, 195 Hodge, Robert 120 Glaser, Paul Michael 391 Hoggett, Paul 366 Glasgowová, M. Fae 279, 280, 286, 295 Holland, Norman 178 Glauová, Summer 15 Hornby, Nick 15 Glessová, Sharon 71 Hovdeová, Signe 56 Goldová, Lee 347 Huffová, Laurel 121 Goodwin, Joseph P. 62 Hughesová, Karene 217 Gordon, Howard 196, 197 Hunt, Berkeley 176

469

pytlaci textu.indd 469

28.07.2020 11:05:39


Pytláci textů

Hunt, Willard F. 249 Hunterová, Kendra 156, 266 Hupe, Bill 241 Chabon, Michael 15 Chabramová, Angie 62 Chapman, Dwight 71 Chappellová, Jan 377 Charles, Craig 379 Chartier, Roger 355–357 Chaves, Richard 394 Chenová, Joan 385 Cherryhová, C. J. 341 Childs-Helton, Barry 346 Childs-Heltonová, Sally 345, 352 Christian-Smithová, Linda 103 Christyová, Jo Ann 345 Iacocca, Lee 386 Inabaová, Sayo 381 Issaacsová, D. M. 177 Itová, Mizuko (též Itová, Mimi) 41, 42, 440, 441 J. E. 308, 319 Jackson, David 378 Jackson, Gordon 389 Jackson, Sourdough 341 Jacksonová, Kate 390, 394 Jameson, Fredric 368 Jane 247 Jansová, Iveta 458 Jefferson, Herb jr. 377 Jefferson, Tony 101 Jenkinsová, Cynthia 57, 62 Jensen, Jeff 17 Jewett, Robert 71 Joel, Billy 320 John-Jules, Danny 379 Johnson, Derek 30, 445 Johnson, Don 385, 386 Jones, James Earl 380 Jonesová, Deborah 146, 147, 152 Jonesová, Sara Gwenllian 33 Jungová, Sun 43 Juniusová, Kimberley 155 K. F. 308, 310 K. L. 311 K. S. 309 Kaplanová, E. Ann 316, 321 Kate 226, 227 Katzová, Aya 334 Keating, Michael 377 Keaton, Buster 73

Keaton, Michael 91 Keeler, Garrison 341 Keenová, Diane 380 Keethová, Briony 57 Kellerová, Vera 22 Key, Francis Scott 353 Kingová, Carole 313 Kipling, Rudyard 333 Kirkland, Lee 246 Kloer, Phil 195 Klugeová, Jean 99–101, 112, 247, 333 Knightová, Sylvia 292–294 Knyvetteová, Sally 378 Koenig, Walter 392 Kopmanisová, Gretchen 191 Koslow, Ron 195, 198, 200 Kramer, Peter 57 Kreutznerová, Gabriele 148 Kulikauskasová, Jane 82 L. A. Filkharmonics 343, 344, 353 L. B. 318–320, 324 L. H. 278 Laceyová, Jenny 344 Lambová Frazerová, Patricia 231, 269, 272, 274, 275, 298, 300 Lancie, John de 393 Landers, Randall 175 Landmanová, Elaine 96, 192 Landonová Danlerová, Signe 102 Landová, Jane 242, 245, 253 Lang, Fritz 316 Lansing, Robert 378 Larkin, Brian 43 Larkinová, Katrina 240 Larson, Glen A. 377, 384 Lauperová, Cyndi 103 Laurieová, Piper 385 Lawrence, John Shelton 71 Le Guinová, Ursula K. 99, 260 Leaverová, Tama 40 Leeová, Sheryl 385 Leeová, Tanith 246 Leerhsen, Charles 69 Lefanuová, Sarah 368 Lehrer, Tom 341 LeMastersová, Kim 195, 200 Lennon, John 71 Leonard, Sean 41 Lessig, Lawrence 32 Lethem, Jonathan 15 Levine, Lawrence W. 75 Levinová Russová, Julie 9, 37 Lewisová, Lisa A. 6, 57, 103, 317, 435, 456 Li, Xiaochang 41

470

pytlaci textu.indd 470

28.07.2020 11:05:40


Jmenný rejstřík

Liberation Television 327 Liddy, G. Gordon 386 Lichtenbergová, Jacqueline 82, 111, 245 Limon, Jose E. 356 Lin, Cheuk Yi 43 Linda 225–227 Lipsitz, George 356, 357 Little Richard 386 Lofficier, Jean-Marc 92 Lofficierová, Randy 92 Lombardi-Satriani, Luigi 356 Longová, Elisabeth 103 Lonnen, Ray 379 Lorrahová, Jean 108, 111, 236, 237, 245, 249 Lotta Sleaze 280 Love, Spencer 56 Lovett, Norman 379 Lovettová, Suzan 112, 247, 265, 274, 299 Lucas, George 16, 92, 238, 344, 345, 380–382 Lynch, David 144–146, 180–182, 385 M. B. 311 M. V. D. 307, 310, 313–316, 323–327 Macek, Jakub 457, 458 Mackintosh, Ian 379 MacLachlan, Kyle 385 Macnee, Patrick 386 Madonna 103, 104 Magritte, René 316 Maiewski, Shirley 69 Manetti, Larry 384 Manilow, Barry 73 Manson, Charles 71 Mantle, Clive 390 Marc, David 194 Marcus, George 61 Marnie 253 Marová, Cathy 361 Marsden, Roy 379 Marshaková, Sondra 82 Martin, George R. R. 198, 382 Martin, Jared 394 Martinová, Joan 56, 266, 267, 281 Marx, Karl 27 Mary 225–227 Masonová Greenová, Lynda 394 Matthewsová, Susan R. 240 McAuliffová, Christa 350 McCaffreyová, Anne 341 McCallum, David 387 McCoy, Sylvester 388 McEwanová, Emily 56, 241, 336 McFaddenová, Gates 393 McGoohan, Patrick 395

McKee, Alan 44 McManusová, Vickie 345 McPhersonová, Tara 11, 33 McRaney, Gerald 391 McRobbieová, Angela 8, 10, 62, 63, 101, 103, 440 Meehanová, Eileen R. 90 Mellor, Adrian 154 Melville, Herman 283 Menefeeová, Christine 90 Merlo, Elyse 30 Metz, Christian 130, 432 Middletonová, Margaret 359 Mike, Jan M. 166 Mittell, Jason 12, 20 Modleskiová, Tania 118, 288, 301 Moltkeová, Alexandra 394 Moodyová, Nickianne 57 Moore, Ron 18 Morgan 222, 223 Morley, David 95, 119, 456 Moskowitz, Sam 109 Mosley, Roger E. 384 Muldaurová, Diana 171, 393 Nance, Jack 385 Napier, Alan 376 Nasea, S. J. 254 Nathan-Turner, John 253 Navaová, Mica 102 Naylor, Doug 379 Nelsonová, Jenny L. 133, 134 Newman, Sydney 386 Newtonová, Linda 381 Nicholsová, Nichelle 392 Nimoy, Leonard 15, 69, 249, 392 Nolanová, Khrys 265 North of Shangri-La 56 Nowakovská, Maggie 254 Nuernbergová, Kate 161, 226 Oblique 56 Okabe, Daisuke 41 Olmos, Edward James 385 Omicron Ceti Five 360 Oney, Steve 195, 196 Ontkean, Michael 385 Osmanová, Karen 243, 244 Ostrowová, Joanne 191 P. F. L. 309, 310 P. K. 309, 310, 317, 324 Pacey, Steven 378 Paleo, Lyn 34 Palmerová, Patricia 120

471

pytlaci textu.indd 471

28.07.2020 11:05:40


Pytláci textů

Palmerová, Sharon M. 246 Papert, Seymour 29 Paredes, Américo 62 Parker, Jameson 391 Parkerová, Lara 394 Paul, Adrian 394 Paula 275 Pavlovová, Anna 103 Pearceová, Jacqueline 378 Pearsonová, Roberta E. 32 Penleyová, Constance 6, 33, 39, 57, 152, 231, 232, 269, 277, 300, 435, 440 Perelman, Les 57 Perlman, Ron 382 Perryová, Ruth 57, 429, 431 Pertwee, Jon 388 Petriková, Paula 22 Pierpoint, Eric 383 Praed, Michael 390 Presley, Elvis 334 Prowse, David 380 Punathambekar, Aswin 43 Rabinovitzová, Lauren 316 Rabinowitz, Peter J. 203, 204, 209 Radwayová, Janice 64, 98, 124, 133, 209, 210, 213, 215, 216, 221, 301 Rache 334 Randová, Erica 9 Raymondová, Eunice 189 Read, James 389 Reagan, Ronald 351 Reeceová, J. D. 276 Rehak, Bob 20 Renaultová, Mary 274 Reschová, Kathleen 141 Rhodesová, Karen 151 Riggová, Diana 386 Riverová, Karen 112 Robertsová, Doris 389 Robinová, Doris 343, 349 Robinsonová, Ann 313 Roddenberry, Gene (vl. jm. Roddenberry, ­Eugene Wesley) 175, 179, 186, 249, 253, 256, 260, 332, 345, 392, 393 Rofelová, Lise 57 Rogowová, Roberta 160, 340, 344, 345, 347, 359, 360 Romanová, Leslie 103 Ronstadtová, Linda 321 Roper, Bill 348, 349 Rosaldo, Renato 9, 60, 61 Rosenthalová, Leah 129, 169, 239 Rosenzweig, Barney 89 Ross, Andrew 22, 109, 268,

Rossová, Jessica 345 Rousseau, Jean-Jacques 22 Russell, Mark 341 Russová, Joanna 10, 99, 231, 260, 269–271, 341 Ryan, Mark 390 Sackoffová, Katee 15 Saiidová, Kami 288 Sandvoss, Cornel 11, 440 Sappho 280 Scarabelliová, Michele 383 Sconce, Jeffrey 128 Scottová, Kathryn Leigh 394 Scottová, Suzanne 440 Sebastian 279 Sedgwicková Kosofská, Eve 34, 282, 283, 285, 286, 431 Segelová, Elizabeth 183, 184 Seiterová, Ellen 148 Selby, David 394 Selleck, Tom 384 Selleyová, April 283 Sennett, Richard 27 Shakespeare, William 75, 117, 282 Sharratt, Bernard 154 Shatner, William 67, 68, 70, 92, 249, 364, 392 Shattucová, Jane 11, 33, 57 Shaw, Martin 311, 389 Sheffieldová, Jessica 30 Sherman, Allan 341 Sherman, Bob 379 Sholle, David 64 Shresthova, Sangita 41, 440, 442 Schatz, Thomas 193 Schweickartová, Patrocinio P. 178 Schwictenbergová, Cathy 103 Siebertová, Catherine A. 93 Signe 226, 227 Silverstone, Roger 456 Simon, Paul 320 Simonová, Josette 377 Sinclairová Suttonová, Brenda 337 Sirtisová, Marina 393 Soltenová, Natasha 298 Soul, David 391 Spacksová Meyerová, Patricia 148, 150 Spelling, Ian 92 Spielberg, Steven 381 Spigelová, Lynn 57, 97, 99 Spiner, Brent 15, 393 Spinrad, Norman 82 Stein, Mike 350 Steinman, Clay 88

472

pytlaci textu.indd 472

28.07.2020 11:05:40


Jmenný rejstřík

Steinová, Louisa 9 Sterne, Laurence 282 Stevensová, Suzanne 254 Stewart, Mel 391 Stewart, Patrick 100, 169, 393 Stewartová, Mary 100 Stockwell, Dean 383 Stoltenberg, John 263, 267–269, 271 Strangis, Greg 394 Strathernová, Marilyn 62 Streeter, Thomas 91 Stringer, Howard 191 Sturgeon, Theodore 82 Sullivan, Arthur 342 TACS 247 Takei, George 392 Taylorová, Helen 133 Taylorová, Karla 173 Tennisonová, Barbara 56, 93, 158, 284, 285, 300 Terhaarová, Rita 207 Tetzlaff, David 316 The Fifth Amendment 280 The PTL Club 280 Thomas, Gareth 377 Thomas, Philip Michael 385 Thompson, Hunter S. 428 Thorburn, David 57, 194, 427 Thorsonová, Linda 386 Tilleyová, Susanne 240 Tompkinsová, Jane 8 Tosenbergerová, Catherine 26, 33 Treasová, Terri 383 Trimbleová, Karen 343, 344 Tripp, David 120 Trottová, Judi 390 Troughton, Patrick 388 Tsuji, Izumi 41 Tulloch, John 21, 39, 57, 154, 166, 195, 365, 439 Turkleová, Sherry 180, 427, 432, 435 Twain, Mark 283 Tylerová, Bonnie 317

Vermorelová, Judy 73, 74 Vittiová, Bonnie 238 Walkerdineová, Valerie 63 Ward, Burt 376 Warner, Henry 109 Warren, William jr. 350 Warthová, Eva-Maria 148 Watts, Eric 167, 172 Weber, Chris 345, 347 Weiskind, Ron 200 Wellsová, L. C. 246 Wenková, Barbara 249, 250 Werkleyová, Vicki Hassel 94 West, Adam 376 Wheaton, Will 15, 393 Whedon, Joss 18 White, Terence Handbury 100 Williams, Billy Dee 380 Williams, Raymond 8, 119, 454 Williamsová Biancová, Margery 113, 114 Williamsová, Linda 268 Williamsová, Rosalind 196 Willis, Jerome 379 Wilsonová, Alison 162 Wiltseová, Stephanie A. 201 Winstone, Ray 390 Winstonová, Joan 82 Witt, Paul 195, 196 Women’s Studies Group 103 Wood, Robin 140 Woodward, Edward 320, 378 Woollacottová, Janet 133 Worthamová, Ann 231, 239 Wyattová, Marianne 334 Yardleyová, O. 247 Zabke, William 378 Zdrojewski, Ed 255, 256 Zimbalist, Efrem jr. 390 Zimbalistová, Stephanie 389, 390

Urhausenová, Mary G. 161 Uricchio, William 92 V. B. 314, 315 Van Deusenová, Mary 56 Vaughn, Robert 387 Veithová, Diana L. 231, 269, 272, 274, 275, 298, 300, Verbová, Joan Marie 153, 164–166, 173, Vermorel, Fred 73, 74

473

pytlaci textu.indd 473

28.07.2020 11:05:40


Pytláci textů

474

pytlaci textu.indd 474

28.07.2020 11:05:40


Jmenný rejstřík

Obsah Pytláci textů po dvaceti letech: Rozhovor Henryho Jenkinse se Suzanne Scottovou Poděkování Úvod 1. „Začněte trochu žít!“: Fanoušci, pytláci a nomádi 2. Jak se texty stávají reálnými 3. Fanoušci jako kritici 4. „To už není pohádka.“: Gender, žánr a Kráska a zvíře 5. Čmárání na okrajích: Fanoušci jako čtenáři, fanoušci jako autoři 6. „Vítejte v bisexualitě, kapitáne Kirku.“: Slash a komunita píšící fanfikci 7. „Vrstvy významu“: Hudební videa fanoušků a poetika pytlačení 8. „Už si nejsme cizí a společně zpíváme.“: Filková hudba, lidová kultura a komunita fanoušků Závěr: „V mém víkendovém světě…“: Nový pohled na fandom

5 56 58 67 113 153 190 225 263 305 331 363

Dodatek: Fanouškovské texty (Meg Garrettová)

376

Literatura

397

Od Pytláků ke kritickému utopismu Rozhovor Jaroslava Švelcha s Henrym Jenkinsem u příležitosti českého vydání Pytláků textů

425

Kriticky utopický akademik a fanoušek Henry Jenkins (Doslov Jakuba Macka)

453

Jmenný rejstřík

467 475

pytlaci textu.indd 475

28.07.2020 11:05:40


Pytláci textů

pytlaci textu.indd 476

28.07.2020 11:05:40


Edice #POPs přináší překladové i původní práce věnované teorii, historii a interpretaci populární kultury v jejím nejširším pojetí. Zahrnuje jednak klasické oborové texty, jejichž česká vydání dosud citelně scházela, jednak nejnovější specializované studie analyzující nejrůznější podoby a kontexty globální popkultury. Dvě vlastnosti jsou všem zařazeným pracím společné: inovativní přístup a čtivé pojednání. Tituly edice #POPs mohou oslovit jak zainteresované laiky, kteří chtějí porozumět náležitostem popkulturní krajiny kolem nás, tak i specialisty z příbuzných oborů tradičních (např. literární věda, historie, filmová studia) či u nás jen pozvolna se etablujících (mediální a kulturální studia, audiovizuální studia apod.). Edici řídí Petr A. Bílek (FF UK a FF JU), Martin Foret (FF UP) a Pavel Kořínek (ÚČL AV ČR).

477

pytlaci textu.indd 477

28.07.2020 11:05:40


Pytláci textů

John Fiske: Jak rozumět populární kultuře Co je to populární kultura? Jak funguje ve společnosti a jak ji lze použít v boji o mocenské pozice? Je vše, co je nám masově prodáváno, nakonec opravdu populární? A jestliže ne, co o tom rozhoduje? Jak zkoumat džíny, obchodní centra a Madonnu? Fiske na tyto a podobné otázky odpovídá knihou Jak rozumět populární kultuře. Předvádí, jak to, co máme v kulturním prostoru k dispozici, používáme a jak z toho utváříme své vlastní významy a požitky. Slavná kniha, která byla jednou z těch, jež stály u zrodu popkulturních studií, vychází poprvé česky. První svazek edice #POPs přináší též rozsáhlou předmluvu Henryho Jenkinse a úvodní diskusi Kevina Glynna, Jonathana Graye a Pamely Wilsonové, mladších badatelů, kteří se populární kulturou zabývají. Knihu uzavírá původní doslov překladatele Petra A. Bílka. ISBN 978-80-7470-190-0, #POPs sv. 1 Brož., 324 str., 320 Kč vč. DPH.

Ien Angová: Divákem Dallasu. Soap opera a melodramatická imaginace Na počátku osmdesátých let uchvátil televizní diváky po celém světě americký seriál Dallas. Kde se ale tato mimořádná divácká fascinace vzala, když jím kulturní autority hlasitě pohrdaly? Ien Angová vyšla z analýzy dopisů od diváků a ukazuje, jak vzniká a funguje požitek ze sledování Dallasu (či naopak znechucení z něj), jak se má melodramatický charakter zápletek seriálu k naší ubíjející každodennosti a jaká „ženská témata“ v něm nacházejí jeho divačky. Výsledkem je čtivá a přístupná kniha, která se po právu stala jedním ze zakladatelských kamenů studií populární kultury i mediálních studií. Svazek doplňuje autorčina metodologická poznámka, jež není běžně v překladech této monografie vydávána. Knihu uzavírá doslov Ireny Reifové a krátkou předmluvu k českému vydání napsala sama Ien Angová. ISBN 978-80-7470-226-6, #POPs sv. 2 Brož., 192 s., 259 Kč vč. DPH.

478

pytlaci textu.indd 478

28.07.2020 11:05:40


Jmenný rejstřík

Martin Conboy: Tisk a populární kultura Při současném rozmachu mediálních a kulturálních studií míváme občas ve zvyku pozapomínat na „tradiční“ ohniska oborového zájmu: dominance televize či internetu jako kdyby přehlušovala rozhlas a klasická tištěná média přesouvala do zaprášených regálů „toho, co již pominulo“ a „toho, co právě pomíjí“. Náležité porozumění současnému globalizovanému, digitálnímu a tekutému světu médií je přitom do velké míry podmíněno pochopením jeho základů, historických souvislostí, ze kterých tento vyrůstá. Svazek doplněný původní studií, která výklad rozšiřuje o potřebný český kontext, osloví každého zájemce o historii i praxi mediálního provozu, stejně jako literární vědce, historiky a badatele z příbuzných oborů. ISBN 978-80-7470-229-7, #POPs sv. 3 Brož., 324 str., 359 Kč vč. DPH.

Jason Mittell: Komplexní televize. Poetika současného televizního vyprávění V devadesátých letech se v americké televizní produkci začaly objevovat seriály vymezující se proti dekády zavedeným pravidlům přehlednosti a srozumitelnosti. Riskantnější seriálové projekty jako Městečko Twin Peaks či Akta X se nebály své diváky mást, chytře jimi manipulovat a budovat propracovanou mytologii seriálového světa. Svá publika komplexní seriály nejen vybízejí k zaujetí samotným příběhem, ale i způsobem svého vyprávění. Mittell nám v této knize nabízí detailní rozbor formálních charakteristik a speciálních „narativních efektů“ takto vyprávěných seriálů i způsobů, jak jim rozumí a dále s nimi pracují jejich publika. Publikace bude nejen nezbytnou výbavou odborníků i studentů věnujících se televizi, ale osloví i poučené diváky a fanoušky inovativního televizního vyprávění. S doslovem překladatele Jakuba Kordy. ISBN 978-80-7470-244-0, #POPs sv. 5 Brož., 528 str., 449 Kč vč. DPH.

479

pytlaci textu.indd 479

28.07.2020 11:05:40


Pytláci textů

HENRY JENKINS Pytláci textů Televizní fanoušci a participativní kultura V překladu Josefa Šebka, s doslovem Jakuba Macka a s interview Jaroslava Švelcha

Edice #POPs, sv. č. 4 Řídí Petr A. Bílek – Martin Foret – Pavel Kořínek Vydal Filip Tomáš – Akropolis (5. května 1338/43, 140 00 Praha 4, www.akropolis.info) v roce 2019 jako svou 393. publikaci Z anglického originálu Textual Poachers: Television Fans & Participatory Culture přeložil Josef Šebek Interview Henryho Jenkinse a Jaroslava Švelcha přeložila Lucie Kořínková Doslov Jakub Macek Redakce Pavel Kořínek Jazyková redakce Lucie Kořínková Grafická úprava a obálka Klára Kvízová – ReDesign Sazba písmem Baskerville 10 Pro a F Grotesk, epub a mobi Stará škola (staraskola.net) Tisk Tiskárna Protisk, s. r. o., Rudolfovská 617, 370 01 České Budějovice Vydání první, 480 stran. ISBN 978-80-7470-242-6 ISBN 978-80-7470-243-3 (MOBI) ISBN 978-80-7470-304-1 (ePUB) Doporučená cena včetně DPH 499 Kč

480

pytlaci textu.indd 480

28.07.2020 11:05:40


JOHN SPRINGHALL Mládež, populární kultura a morální paniky MARK J. P. WOLF Budování imaginárních světů Teorie a dějiny subkreace Vyšlo: JOHN FISKE Jak rozumět populární kultuře IEN ANGOVÁ Divákem Dallasu Soap opera a melodramatická imaginace MARTIN CONBOY Tisk a populární kultura

Akropolis

Akropolis Edice #POPs

V překladu Josefa Šebka, s doslovem Jakuba Macka a s interview Jaroslava Švelcha Když americký kulturní a mediální teoretik Henry Jenkins vydal svou knihu Pytláci textů (1992), byl v oblasti mediálních studií zakořeněný obraz diváků televizních seriálů a dalších pořadů jako pasivních konzumentů. Jenkins svůj zájem soustředil na specifickou skupinu diváků: fanoušky, a ukázal, že výtvory komerční masové kultury se stávají materiálem jejich vlastní, značně nezávislé tvorby. V jednotlivých kapitolách knihy, psané současně z pozice akademika i dlouholetého fanouška, se soustředí na kritické aktivity fanoušků, na utváření jejich kánonů, hodnocení a interpretací. Především se však věnuje jejich výtvorům: povídkám, románům, videím nebo filkové hudbě. Jenkinsova klasická práce tak nabízí jedinečný raný pohled na kulturu participace, jež se stala výrazným atributem dnešních dní.

JASON MITTELL Komplexní televize Poetika současného televizního vyprávění ISBN 978-80-7470-242-6

Doporučená cena 499 Kč

HENRY JENKINS Pytláci textů Televizní fanoušci a participativní kultura

JAROSLAV ŠVELCH Jak obehrát železnou oponu Počítačové hry a participativní kultura v normalizačním Československu

HENRY JENKINS Pytláci textů Televizní fanoušci a participativní kultura

#POPs

Připravujeme:

HENRY JENKINS Pytláci textů

Televizní fanoušci a participativní kultura

HENRY JENKINS (* 1958) je profesorem komunikace, žurnalistiky a filmových studií na University of Southern California, kde působí od podzimu 2009. Předchozí dekádu prožil jako ředitel programu komparativního studia médií a profesor humanitních věd na MIT. Je autorem či editorem řady knih věnovaných různým aspektům médií a populární kultury, např. Textual Poachers: Television Fans and Participatory Culture (New York: Routledge, 1992), From Barbie to Mortal Kombat: Gender and Computer Games (Cambridge: MIT Press, 1998), Convergence Culture: Where Old and New Media Collide (New York: New York University Press, 2006), Fans, Bloggers and Gamers: Exploring Participatory Culture (New York: New York University Press, 2006) či Comics and Stuff (New York: New York University Press, 2020). Spolu se Samem Fordem a Joshuou Greenem vydal knihu Spreadable Media: Creating Value and Meaning in a Networked Culture (New York: New York University Press, 2013). Na adrese www.henryjenkins.org provozuje internetové stránky Confessions of an Aca-Fan. Kniha Pytláci textů je autorovým prvním titulem přeloženým do češtiny.

Profile for Akropolis

Henry Jenkins: Pytláci textů. Televizní fanoušci a participativní kultura  

https://akropolis.info/kniha/pytlaci-textu/

Henry Jenkins: Pytláci textů. Televizní fanoušci a participativní kultura  

https://akropolis.info/kniha/pytlaci-textu/

Profile for akropolis

Recommendations could not be loaded

Recommendations could not be loaded

Recommendations could not be loaded

Recommendations could not be loaded