224
Příloha • Česky krok za krokem 2
dvěma (dvoum) oběma (oboum) třem čtyřem pěti
dvěma (dvoum) oběma (oboum) třem čtyřem pěti
dvěma (dvoum) oběma (oboum) třem čtyřem pěti
těm1
těm1
těm1
mým (mejm) tvým (tvejm) svým2 (svejm) jeho jejím
mým (mejm) tvým (tvejm) svým2 (svejm) jeho jejím
mým (mejm) tvým (tvejm) svým2 (svejm) jeho jejím
mým (mejm) tvým (tvejm) svým2 (svejm) jeho jejím
našim vašim jejich
našim vašim jejich
našim vašim jejich
našim vašim jejich
posesivní pronomina (přivlastňovací zájmena )
dobrým (dobrejm)
dobrým (dobrejm)
dobrým (dobrejm)
dobrým (dobrejm)
kvalitním
kvalitním
kvalitním
kvalitním
autům
kávám
banánům
studentům
mořím
restauracím, kancelářím4
čajům
mužům, soudcům
kuřatům, nádražím
místnostem4
---
kolegům
III. deklinační skupina3 N sg.: -a, -st*, -e/-ě (vzor kuře), -í
II. deklinační skupina3 N sg.: -e/-ě , háček, -c*, -j, -tel*, -del, -ev
N
minoritní subs. + majoritní maskulina končící v N sg. na háček, -c*, -j, -tel*
femininum ženský rod
I. deklinační skupina3 N sg.: konzonant, konzonant, -a, -o
F
majoritní subs.
-í
maskulinum inanimatum mužský rod neživotný
-ý
Mi
substantiva (podstatná jména)
Ma maskulinum animatum mužský rod životný
adjektiva (přídavná jména)
stejné formy zájmen a adjektiv v rámci pádu (vertikálně)
N
F
Mi
Ma
rod
neutrum střední rod
Poznámky: 1. Jako ten deklinujeme v D pl. tento, tenhle, tenhleten, tuhleten, tadyten, tadyhleten, tamten, tamhleten a všechen (např. těmto, těmto, těmto, těmto, všem, všem, všem, všem). 2. Svůj používáme, když subjekt = osoba nebo věc, které přivlastňujeme. Například: Telefonuje svým sestrám. (D pl.) 3. Rozdělení substantiv na deklinační skupiny I, II a III viz str. 210. 4. Podle vzoru místnost deklinujeme v D pl. kromě F končících na -st také některá další F (např. věcem , řečem). F končící na -moc a některá další F můžou alternovat koncovky vzorů místnost a kancelář (např. pomocem/-ím, nemocem/-ím, mastem/-ím, zdem/-ím, pamětem/-ím). 5. N končící na -um, -eum, -ium deklinujeme tak, že odtrhneme koncovku -um, a N končící jenom na -um deklinujeme jako auto (např. k centrům), N končící na -eum, -ium deklinujeme jako moře (např. k muzeím, studiím). 6. Některá substantiva a substantivizovaná adjektiva deklinujeme podle jejich zakončení v N sg. jako -ý nebo -í adjektiva. Například: dobrým známým (Ma), dobrým známým/dovoleným/švagrovým (F), kvalitním recepčním/účetním/Jiřím (Ma), kvalitním recepčním/účetním/paním (F). 7. POZOR na mobilní -e-: pes – psům, koberec – kobercům, broskev – broskvím. 8. POZOR na změny ve kmeni, na měkčení (palatalizaci) nebo krácení samohlásky: dům – domům, přítel – přátelům, peníze (N pl.) – penězům, oko – očím, ucho – uším, dítě – dětem, člověk – lidem. 9. Výjimky v koncovkách: kůň – koním (ale také koňům), oko – očím, ucho – uším, člověk – lidem (deklinace v pl. podle místnost), dítě – dětem (deklinace v pl. podle místnost).
* Několik M substantiv zakončených na -tel, -c (např. hotel, kostel, tác) patří do I. deklinační skupiny. POZOR na F substantiva zakončená na konzonant! Většina z nich patří do II. deklinační skupiny (velmi často zakončení háček, -tel, -del, -ev), další patří do III. deklinační skupiny (velmi často zakončení -st). ALE: Některá F substantiva (např. věc, řeč) deklinujeme jako místnost a další (např. moc, pomoc, nemoc, noc, myš, smrt, sůl, paměť, zeď, odpověď, loď) kolísají mezi vzory kancelář a místnost. (Více > poznámka 4)
dvěma (dvoum) oběma (oboum) třem čtyřem pěti
těm1
komu čemu
dva/dvě, oba/obě, tři, čtyři
ten, ta, to
kdo, co
Otázka: KOMU? ČEMU? Příklad kontextu: Telefonuju… Jdu k…
DATIV PLURÁLU (TŘETÍ PÁD MNOŽNÉHO ČÍSLA) – spisovná čeština (obecná čeština)
Dativ plurálu (třetí pád množného čísla)