V.
14| Západ Kvidova otce – tak jako mnoho lidí před ním i po něm – šokoval. Neznal barevnost a čistotu ulic, krásnou starou i moderní architekturu nebo obchody plné různých věcí. Nejvíc ho ale fascinoval respekt k jeho vzdělání, práci a znalostem. A taky to, jak všechno fungovalo. Dveře se před ním samy otevíraly, a když nebyly automatické, otevřel mu je liftboy nebo někdo jiný. Telefonní automat nebyl rozbitý. Jídla v restauracích nebyla ani studená, ani suchá a číšníci se usmívali. Usmívali se i policisté a řidiči. Luxusní auta mu dávala na silnici přednost. Toalety voněly. Pero na poště, které nikdo neukradl, bez problémů psalo. Lidé mu vesele nabízeli noviny, vstupenky na derby, masáže, domy, barevnou zmrzlinu a cestu na Filipíny. Ženy v Soho mu nabízely svou lásku. Koupil si šampon, a když si s ním dvakrát umyl hlavu, neměl už lupy, které ho trápily třicet let. Šel k holiči, který mu poprvé v životě ostříhal vlasy tak, že se to hodilo k jeho obličeji. Kvidův otec měl pocit, že je atraktivnější a úspěšnější. Spokojenost, kterou cítil, když stál poprvé před britským parlamentem nebo když mu hotelový nosič odnesl kufry, neměla žádnou příchuť arogance. Byla to radost pacienta, který se zase uzdravuje. Kvidův otec se po návratu z Londýna změnil. Začal se chovat energičtěji a sebevědoměji. „Take it easy,“ opakoval často s úsměvem. Byl teď aktivnější a doma udělal různé inovace. Jednou večer například přinesl velký kalendář se sloupci a políčky v různých barvách. audio online 5 | Báječná léta pod psa
35
