Kapitola VI

17| Kvida v osmé třídě čekalo nelehké období. Jaruška byla teď o tři centimetry vyšší než on a zdálo se mu, že už tolik nemluví s ním, ale že se baví hlavně s velkými a silnými spolužáky. Kvido sice už nebyl tlustý a matka mu koupila místo starých brýlí pěkné moderní, ale přesto si připadal malý a ošklivý. Otcovo „Take it easy!“ mu pomáhalo jen málo. Mluvit s Jaruškou začal být pro něho problém. „Půjdeme zase sáňkovat?“ zeptal se jí jednou, když nevěděl, co jí má říct. „Jsi normální?“ divila se Jaruška. „Neptáš se trochu brzo? Je léto!“

Kvidovi rodiče navíc chtěli, aby nastoupil už příští rok na gymnázium v Benešově, zatímco Jaruška ještě měla zůstat v Sázavě. „Přece neztratíš rok!“ apeloval na něho otec. Přemýšlel, jak má Kvidovi ukázat správnou cestu, a vymyslel metodu imitace. Tato metoda vycházela z toho, že otcovy úspěchy, jako například nedávná služební cesta do Japonska, budou Kvida motivovat a že Kvido bude chtít být jako on. Ale u Kvida to nefungovalo. Proto musel otec někdy použít i jiné, nepopulární metody, například že se s Kvidem učil matematiku a chemii.

Někdy v té době Kvido napsal svou první povídku. Jmenovala se Samoobsluha Krutost.

Odehrávala se ve fiktivním obchodě, kde v regálech místo věcí seděli živí kluci zabalení do transparentních krabic. Na ruce měli lístek se jménem, výškou, váhou a cenou. Mluvit nemohli.

Nakupující byly holky a mezi nimi i Jaruška. Chodily mezi

audio online 6| Báječná léta pod psa 43

regály a dívaly se, jak jsou kluci velcí, jaké mají zuby, oči, pusu, jaké jsou jejich nohy a svaly, barva vlasů a taky penis. Všechno, co viděly, nahlas komentovaly. S výběrem jim pomáhaly prodavačky – starší ženy s make-upem a s velkými ňadry. „Černovlasé, vysoké a opálené už nemáte?“ zeptala se Jaruška. „Jenom neopálené, opálení byli ráno. Byli hned pryč,“ vysvětlovala prodavačka.

V jedné krabici byl taky Kvido. Dívky, i Jaruška, ale kolem něho jenom procházely. „Kup si toho malinkýho s brýlema!“ ukazovaly na Kvida a smály se. „Děkuju, nechci. Kup si ho ty!“

Kvido donesl povídku Jarušce. „Je divná,“ řekla, když si ji přečetla. „Divná a sprostá.“

Kvido zčervenal. „Ale takhle si kluky vybíráte,“ řekl rozzlobeně. „Já ne!“ řekla Jaruška. „A nechci, abys o mně psal!“

18| Kariéra Kvidova otce skončila v létě roku 1977, a to tak rychle, jak rychle začala. Jedno sobotní dopoledne potkali on a Kvidova matka v obchodě Pavla Kohouta, od ledna prominentního signatáře Charty 77, kterého komunistický režim donutil odejít z Prahy a který proto bydlel ve své letní vile v Sázavě.

Když Kvidovi rodiče pak doma toto setkání rekapitulovali, hádali se, kdo z nich dramatika uviděl jako první a měl tedy šanci dát signál k odchodu. Kvidova matka říkala, že když Kohouta uviděla u regálu s mlékem, stál čelem k ní, takže se nemohla otočit a jít pryč. Otec s ní polemizoval, že dramatik stál čelem k regálu, takže ji neviděl a oni mohli odejít. Diskutovali dlouho a detailně. „Může mi někdo říct, o co tady jde?“ ptal se Kvido. „Ále,“ ukončila rozhovor matka, „o nic.“ „Naopak,“ řekl Kvidův otec, „o všechno.“

44 adaptovaná česká próza

„Měl pravdu,“ vyprávěl později Kvido. „Ahoj Pavle,“ usmála se tehdy Kvidova matka na Kohouta, kterého znala z divadla. Chtěla tak prodavačům, lidem i sama sobě ukázat, že se nebojí mluvit s disidentem na tak frekventovaném místě, jako je obchod.

Kohout měl radost. „Nazdáár!“ volal, ale pak se zarazil. Věděl, že i normální konverzace s ním může pro ostatní lidi znamenat politický problém. „Tak se někdy stavte, až se vám to bude hodit,“ řekl opatrně. Dával tak Kvidově matce šanci pro manévrování.

„A bylo to tady. Osudová chvíle,“ vyprávěl později Kvido.

Jenže to teď ještě nikdo nevěděl. Ani Kvidův otec, ani Kvidova matka, ani lidé v obchodě, ani mouchy, které létaly nad sýrem. „Kdyby dostali pozvání písemně, jsem si stoprocentně jistý, že by odmítli a měli by pro to dost argumentů. Ale takhle osobně...,“ říkal později Kvido. „Tak co dneska večer?“ navrhla Kvidova matka vesele, ale před očima měla černo. „Já jsem pro,“ usmál se Kvidův otec, ale píchlo ho u srdce. „Dneska?“ Pavla Kohouta taková spontánní odpověď příjemně překvapila. „No tak výborně!“ „Koupím dvě kuřata,“ ukázal Kvidův otec na mrazicí box. „Jedno,“ usmál se Kohout. „To druhé koupím já.“

Domluvili se tedy, že Kvidovi rodiče přijdou večer ke Kohoutovi na grilování.

„Kdybych se chtěl kamarádit s oponenty režimu, mohl jsem zůstat v Praze,“ řekl doma Kvidův otec trochu skepticky Kvidově matce, když se večer chystali na návštěvu. Ale nervózní nebyl, protože se mu líbila jeho vlastní kuráž.

audio online 6| Báječná léta pod psa 45

„Neměly by jít děti s námi?“ napadlo matku. „Kvido by Pavlovi mohl přečíst tu povídku.“

V tom návrhu byla trochu radost, že Kvido píše literaturu, a trochu alibismus – když u návštěvy budou děti, nikdo si nemůže myslet, že je to nějaká konspirace. „No proč ne?“ řekl Kvidův otec.

Večer spisovatel a jeho žena Jelena informovali otce a matku o aktuální situaci v Praze a o tom, že je často hlídá StB. Státní bezpečnost! Až v té chvíli začalo být Kvidovým rodičům jasné, do jak vážné situace se dostali. Navíc měla matka strach z Kohoutova jezevčíka, který běhal kolem grilu a každou chvíli se jí otřel o nohy. Kvidův otec se pořád díval na hodinky a taky na oblohu, protože si přál, aby už byla tma. Situaci zachránili kluci, kteří se ani psa, ani tajné policie nebáli.

Pavlu Kohoutovi se Kvidova povídka docela líbila. Jenom protestoval proti jejímu pesimistickému tónu. „Ti kluci v krabicích nemohli mluvit. Ale my přece mluvit můžeme,“ řekl Kvidovi se smíchem. „To je naše štěstí! Uvidíš, že každá ženská se dá ukecat.“ „Myslíte?“ zajímal se Kvido.

Krátce po desáté uslyšeli auto. „Aha,“ šeptal Pavel Kohout a tiše se šel podívat k bráně. „Kontrola. Jsou to lidé ze Sázavy. Musíte jít zadem, poznali by vás.“

Návštěva skončila. „Držte se!“ loučila se Kvidova matka. „Na shledanou,“ zašeptal Kvidův otec.

Tiše a rychle prošli zahradou. Na jejím zadním konci chtěli prolézt plotem. Najednou uviděli světlo a hned vedle něho velkého psa – vlčáka. Kvidova matka zakřičela. „Dobrý večer,“ řekl nějaký muž, „vaše občanské průkazy.“ „Co se stalo?“ volal Pavel Kohout a běžel k plotu.

46 adaptovaná česká próza

„Na návštěvě?“ řekl Šperk s nepříjemným úsměvem. „To je v pořádku,“ otočil se ke dvěma mužům, kteří stáli vedle něho.

Kvidův otec neodpověděl. Kvidova matka vzala své syny za ruce. „No běžte,“ řekl Šperk. „Běžte.“

19| Kvido často přemýšlel, co otce mohlo tak zlomit, že si z pěti míst, která mu firma nabídla a mezi kterými byla i tři místa v kanceláři, vybral práci vrátného. Nemyslel si, že to bylo kvůli výslechu na Státní bezpečnosti, ani kvůli pořadu v rádiu s názvem Kauza Kohout, kde o organizovaném setkávání nepřátel socialismu mluvil i soudruh Šperk. Myslel na inženýra Zváru. „To je průser,“ řekl otec Zvárovi po incidentu u Kohouta. „To je průser, to je průser,“ řekl mu po výslechu na policii. A doufal, že Zvára řekne, že otec neudělal nic špatného. Ale Zvára to neřekl. A neudělal nic, ani když Kvidův otec jednoho dne přišel do kanceláře a řekl: „Já snad, ty vole, budu dělat vrátnýho?!“ „Vrátnýho?“ zeptal se Zvára nevěřícně.

Teď už Zvára bouchne do stolu, myslel si otec. Teď půjde za ředitelem a vysvětlí mu, že inženýra, který má tak dlouhou praxi, dobré kontakty ve světě a který umí výborně dva jazyky, podnik potřebuje.

Ale Zvára jenom zakroutil hlavou: „No, něco takovýho se může stát jenom u nás.“ „A to rozhodlo,“ tvrdil Kvido.

Tuto Kvidovu hypotézu neodmítal ani doktor Liehr, psychiatr, ke kterému Kvidův otec později začal chodit. Zároveň byl ale přesvědčený, že otec si nejnižší pozici ve firemní hierarchii vybral proto, že nechtěl komunisty ještě víc provokovat. Byla v tom i vertikální symbolika (jeho kancelář byla dřív v devátém

audio online 6| Báječná léta pod psa 47

patře, zatímco vrátnice byla v přízemí). Kvidova matka otcovo rozhodnutí nikdy neakceptovala.

A tak se stal Kvidův otec vrátným. V jeho kožené tašce, která byla dřív plná diářů, bloků, expertiz, vizitek a zahraničních časopisů, teď byla jen káva, buchta a křížovky.

Když měl ranní službu, přišel na vrátnici po páté hodině, oblékl si uniformu a postavil se k hlavnímu vchodu. To ráno, kdy kolem něho Kvidova matka poprvé při cestě do kanceláře musela projít, bylo strašné. Dívala se na svého muže, jako by to byl nějaký fantom, a šla jako opilá. „Však ona si zvykne,“ řekl otci šéf vrátnice.

Naštěstí měl Kvidův otec také noční služby, a nemusel tak každý den vidět svou ženu a kolegy, jak kolem něho jdou do práce. Někdy si četl, někdy celou noc chodil po kancelářích a po chodbách. V práci se choval docela normálně.

Ale doma nehrál nic. Přestal mluvit. Byl apatický, nebo naopak velmi nervózní. „Patriarchát skončil,“ vyprávěl později Kvido. „Rodinu teď musela organizovat matka.“

Kvidův otec zase začal pracovat se dřevem, a když nebyl v práci, trávil celé hodiny, ve dne i v noci, v truhlářské dílně. Dílnu uklidil a začal řezat, brousit a lakovat. Zapomínal u toho na čas, takže když někdy šel Kvido k ránu na záchod, viděl otce, že je teprve v koupelně a chystá se jít spát. Jindy se Kvido a matka dívali v noci na televizi a najednou uslyšeli vysoký tón frézy. Po chvíli Kvido uviděl, že matka má v očích slzy.

Na Kvidovu matku toho začínalo být moc. Právní agenda ve firmě ji zaměstnávala natolik, že často chodila domů až večer. Doma byl nepořádek a nikdo neuklízel. Kvido dělil svůj čas jenom mezi psaní povídek a studium sexuologické literatury. Paco byl celé dny s kamarády venku v lese. Babička Líba

48 adaptovaná česká próza

nosila doma přes obličej mokrý šátek, aby mohla lépe dýchat, takže všude byla na zemi voda. Nepořádek babičku rozčiloval, a tak se začala zavírat ve svém pokoji. Dům vypadal hůř a hůř. „Špatně se mi psalo,“ vyprávěl později Kvido. „Takový chaos! Miluji pořádek a symetrii.“

audio online 6| Báječná léta pod psa 49