Kapitola V

14| Západ Kvidova otce – tak jako mnoho lidí před ním i po něm – šokoval. Neznal barevnost a čistotu ulic, krásnou starou i moderní architekturu nebo obchody plné různých věcí. Nejvíc ho ale fascinoval respekt k jeho vzdělání, práci a znalostem. A taky to, jak všechno fungovalo. Dveře se před ním samy otevíraly, a když nebyly automatické, otevřel mu je liftboy nebo někdo jiný. Telefonní automat nebyl rozbitý. Jídla v restauracích nebyla ani studená, ani suchá a číšníci se usmívali. Usmívali se i policisté a řidiči. Luxusní auta mu dávala na silnici přednost. Toalety voněly. Pero na poště, které nikdo neukradl, bez problémů psalo. Lidé mu vesele nabízeli noviny, vstupenky na derby, masáže, domy, barevnou zmrzlinu a cestu na Filipíny. Ženy v Soho mu nabízely svou lásku. Koupil si šampon, a když si s ním dvakrát umyl hlavu, neměl už lupy, které ho trápily třicet let. Šel k holiči, který mu poprvé v životě ostříhal vlasy tak, že se to hodilo k jeho obličeji.

Kvidův otec měl pocit, že je atraktivnější a úspěšnější. Spokojenost, kterou cítil, když stál poprvé před britským parlamentem nebo když mu hotelový nosič odnesl kufry, neměla žádnou příchuť arogance. Byla to radost pacienta, který se zase uzdravuje.

Kvidův otec se po návratu z Londýna změnil. Začal se chovat energičtěji a sebevědoměji. „Take it easy,“ opakoval často s úsměvem. Byl teď aktivnější a doma udělal různé inovace.

Jednou večer například přinesl velký kalendář se sloupci a políčky v různých barvách.

audio online 5| Báječná léta pod psa 35

„Co jiného je dobrá rodina než pracovní tým, který dobře funguje?“ řekl. „Přestal být otcem a stal se manažerem,“ vyprávěl později Kvido.

V neděli otec napsal do barevných políček jména všech členů rodiny kromě babičky Líby a pod to aktuální úkoly na příští týden: uklidit hračky (PACO), umýt nádobí a udělat několik cvičení z matematiky (KVIDO), uklidit zahradu (MATKA). Pro sebe napsal, že má jít na večeři s kolegy z Belgie. Kalendář pověsil do kuchyně.

Další inovací byla nástěnka v hale. Otec na ni dal všechny důležité informace jako telefonní čísla na doktory a na policii, telefon do školy a do mateřské školy, jízdní řády vlaku a autobusu Praha–Sázava a zpět a Kvidův rozvrh hodin ve škole.

Kvida i matku to provokovalo, takže vymýšleli různé ironické komentáře, které pak psali na nástěnku nebo do kalendáře.

Když na konci roku odešel vedoucí obchodního oddělení do důchodu, nastoupil v lednu na jeho místo Zvára a Kvidův otec se stal jeho zástupcem. V dubnu spolu jeli navštívit sklárny v jugoslávské Pule. Otec měl nejdřív strach z dlouhé cesty autem. „Víš, kolik jsem za ten týden najezdil kilometrů?“ chlubil se Kvidovi, když se vrátili. „Jedenáct set. To už jde, ne?“ „To už jde, ne?“ říkal, když rodině vyprávěl o hotelu, kde v Jugoslávii bydleli. „To už jde, ne?“ smál se, když dostal vyšší plat.

Úspěch druhé služební cesty pro Kvidova otce znamenal to, co pro spisovatele znamená úspěch druhé knihy. Už neměl krizi a přestal chodit do dílny. Pořád dělal vtipy a byl plný elánu. Život byl dlouhý, ale jednoduchý matematický úkol, který se dá vyřešit i velmi elegantně. Věřil si a věřil své intuici. Naučil se být tvrdý. Méně prosil. A šlo to. Všechno, co dělal, fungovalo.

audio online 5| Báječná léta pod psa 37

„Take it easy!“ opakoval. „Kdo si myl ruce ve fontáně na Piccadilly Circus a navštívil Westminster Abbey, nemusí mít stres z fotbalu v FC Sázava.“

Ale úspěchy Kvidova otce potřebovaly i posluchače. A to byl problém. Kvido ani jeho matka nechtěli otcovy monology pořád poslouchat, s babičkou Líbou na téma cestování raději nikdo nemluvil, Paco byl ještě moc malý a dědeček Jiří už byl moc nemocný. Zbývali tedy rodiče Kvidova otce.

Největším obdivovatelem jeho historek ze Západu se stal dědeček Josef, velký kritik socialismu. Když mu jednou Kvidův otec ukázal stříbrnou propisku s digitálními hodinkami, dědeček byl nadšený. „Anglická?“ „Italská,“ řekl otec. „No,“ řekl dědeček skoro v extázi, „to je teda něco.“ Opatrně si propisku prohlížel. „To je krásná věc!“ řekl pak autoritativně. „Ale, je to jen taková hloupost,“ odpověděl Kvidův otec potěšeně. „Jo hloupost?“ zvýšil dědeček hlas. „Hloupost? Tak mi teda řekni, proč sem takovou krásnou hloupost ty kurvy komunistický nedovezou!“

15| V září přiletěla z Puly do Sázavy tříčlenná delegace, dva muži a jedna žena. Měli pokračovat v jednání, které začali v dubnu v Jugoslávii. Pro jugoslávské kolegy byly rezervované pokoje v podnikové ubytovně. „Hlavně ten jednolůžkový pokoj je úplně strašný. Ta skříň a ten špinavý koberec, fakt hrůza!“ vyprávěl doma Kvidův otec své ženě. „Bylo by to mezinárodní fiasko, kdyby tam ta chudinka Mirjana musela bydlet.“

Tak se Mirjana nastěhovala do domu Kvidovy rodiny. Hned první večer uvařila pro všechny jugoslávskou národní specialitu ze zeleniny. Dětem jídlo nechutnalo. Kvidův otec, který zeleninu

38 adaptovaná česká próza

normálně nejedl rád, si opakovaně přidal a ptal se Mirjany na recept. Mluvil s ní anglicky, takže jim Kvido, Paco a matka moc nerozuměli. „Mirjana říká, že se jí na mezinárodní spolupráci líbí možnost poznávat zajímavé lidi,“ překládal u večeře otec své ženě. „Ano,“ usmála se matka na Mirjanu. „No a dál? Co na to říkáš?“ „Neříkám na to nic.“ „Jak to, nic?“ „Prostě nic. Nothing.“

Mirjana se s otázkou v očích a s krásným úsměvem podívala na Kvidova otce.

Ten řekl něco anglicky.

Kvidovi se zdálo, že slyší slovo ‚interesting‘. „Překládá něco, co jsi neříkala,“ řekl Kvido matce. „Mirjana by chtěla, abys jí řekla něco o sobě. Co děláš? Co jsi dělala? Prostě mluv,“ nutil otec nervózně Kvidovu matku. „Nestačím se divit, to dělám. A co jsem dělala? Většinou něco, abych na terase nezmrzla. A děti jsem dělala. Nedělala jsem jazyky. Kdybych dělala jazyky, neseděla bych tady jako kráva,“ řekla matka a znovu se na Mirjanu mile usmála. „Ať se naučí česky, když chce s náma mluvit,“ řekl Kvido. „Mirjana se ptá, co máš ráda?“ překládal znovu otec. „Nech mě,“ řekla matka. „Nemůžeš Mirjaně říct, které věci v životě máš ráda?“ „Panebože! Tak – marmeládu. Divadlo. Teplý vítr. Karlův most. Jakuba Schikanedra. Eleganci, inteligenci a toleranci. Americkou zubní pastu pro kuřáky. A tebe. Někdy. Přelož jí to.“ „Ať taky řekne něco Kvido,“ usmíval se otec nervózně. „Učí se anglicky už dva roky.“ „Nic říkat nebudu,“ řekl Kvido. „Když nebudeš znát jazyky, Evropa,“ ukázal otec na Mirjanu, „se ti nikdy neotevře!“

audio online 5| Báječná léta pod psa 39

„To je hezká metafora,“ řekla Kvidova matka. „Jdu spát. A byla bych ráda, kdyby se Evropa tento týden neotevírala ani těm, kdo jazyky znají. Good night, everybody!“

16| „Co je v domě, není pro mě!“ varoval inženýr Zvára Kvidova otce se závistí v hlase. „To je, ty vole, stoletá moudrost.“ „O mě se neboj,“ smál se Kvidův otec. „Ale pane inženýre...,“ divila se sekretářka.

To, že jsou s Mirjanou dobří přátelé, Kvidův otec netajil, dokonce to vypadalo, že je rád, když to lidé vidí. Stejně jako v dubnu v Pule si ani teď nedovolil víc, než Mirjanu několikrát políbit. Ale měl radost, že si lidé myslí, že ta krásná svobodná Jugoslávka je jeho tajná milenka. Na otázky reagoval jen úsměvem. Jeho prestiž stoupala a kolegyně z firmy se po něm dívaly.

Za několik dní bylo konečně hezké počasí a otec navrhl Mirjaně výlet na kánoi. „Vezmu s sebou Paca,“ řekl své ženě. „To tedy nevezmeš,“ řekla rezolutně Kvidova matka. „Neumí plavat, a kdyby vypadl z lodě, nevěřím, že bys to zaregistroval.“

Jejich pohledy se setkaly. Otec se podíval jinam. „Tak ať jde Kvido,“ navrhl. „Jsi normální?“ řekl Kvido. „Ten fotbal s tebou mi stačí.“ „Jen běž, Kvido,“ řekla tiše matka a bylo vidět, že je pro ni těžké vypadat klidně.

Kvido rozuměl. „Nebo že bych šel?“

Matka se na něho usmála.

Venku bral otec Mirjanu kolem ramen a spiklenecky se na Kvida smál. Kvido zčervenal. „Ale jdi, ty moralisto!“ smál se otec. „Jsme chlapi, ne?“

40 adaptovaná česká próza

Když došli k řece, dal otec loď na vodu. Mirjana si svlékla sukni, otec jí pomohl nastoupit a pak skočil vedle ní. Kánoe se rozhoupala. „Oh, my God!“ smála se Mirjana.

Kvido se na ně zamračeně díval.

Otec vzal do ruky pádlo. „Come on, boy!“ řekl Kvidovi, ale široce se usmíval na Mirjanu. „Vypadáš jak idiot, když se takhle směješ,“ řekl mu Kvido.

Vyjeli na vodu a otec křičel: „What a nice day!“ „Jaký krásný den,“ přeložil to Kvido, aby otec viděl, že některým slovům v angličtině rozumí.

Když si Mirjana na lodi svlékla i tričko, nahá si lehla mezi Kvida a otce a začala si tiše zpívat nějakou jugoslávskou písničku, otcova euforie už skoro hraničila s hysterií. „To už jde, ne?!“ křičel na Kvida, ukazoval na Mirjanu a její velká ňadra, smál se a divoce houpal lodí. „Are you crazy?“ smála se Mirjana šťastně. „Yes, I am!“ smál se otec a k absolutní spokojenosti mu chybělo už jenom to, aby tuto scénu viděli kolegové z práce. „Pozor!“ volal Kvido. „Take it easy!“ řval otec.

Za chvíli se loď převrhla.

Ihned eliminovat tendence k polygamii! (OTEC), stálo druhý den v zeleném políčku kalendáře v kuchyni.

audio online 5| Báječná léta pod psa 41