„Je těžké plně popsat děsivost i vzrušení z této knihy.“
James Ragan Americký básník, scénarista a pedagog
LIDSKÉ MYSLI VZESTUP A PÁD
Cíl vědy by měl být
zajištění klidu pro duši
Cíl mysli by měl být učit sama sebe
DO PROPASTI
„Protože jsi byl vyšlechtěn pro lidstvo a prodán společnosti, jednoho dne se probudíš v přítomnosti milionu generací, zbavený očekávání být tím, kým opravdu chceš být.“ Ian Anderson/Jethro Tull
Poslední století lidských dějin přineslo nebývalý technologický pokrok, od vývoje antibiotik po vyslání č lověka na Měsíc. Kojenecká úmrtnost prudce klesla, průměrná délka života se výrazně prodloužila, vzrostla gramotnost a celosvětově se snížila chudoba. To vedlo k úplnému přenastavení hlavních ekonomických a sociálních parametrů naší civilizace.
Ačkoli si to možná nemyslíte, zejména pokud jste se narodili v tomto století, posledních 25 let tyto parametry opět drasticky změnilo a vedlo k vytvoření zcela nového paradigmatu. Poprvé za celou dobu lidské existence toto paradigma mění nejen to, kdo jsme, ale i naše mozky.
Před čtyřiceti lety bylo zapotřebí pětadvaceti lidí, aby sledovali a informovali o každé aktivitě československého disidenta Václava Havla, kter ý se po svržení komunismu stal prezidentem země. Dnes stačí dva lidé a počítačový program, aby monitorovali všechny možné informace o každém obyvateli jakéhokoli velkého města. Šestnáctiletá dívka v Indii má na dosah ruky tolik informací jako generální ředitel společnosti z žebříčku Fortune 500.
Většina lidstva je dnes připojena k internetu. Ačkoli má internet velkou hodnotu v tom, že s jeho pomocí lze získat a vyměnit si velké množství informací ve velmi krátkém čase, většina lidí ho využívá k činnostem, které potlačují zavedenou mezilidskou komunikaci a odsouvají rozum stranou. Je to proto, že většina uživatelů internetu nepoužívá internet ke zjišťování faktů. Třetina světa dnes používá internet k on-line nakupování. Už žádné cesty do obchodu. Pokud uživatelé internetu nenakupují, tráví obrovské množství času na sociálních sítích, videohrami, esemeskováním a surfováním. Ve skutečnosti je 60 % světové populace na sociálních sítích, ale pouze 40 % používá internet jako pracovní nástroj. V USA je to pouhých 27 %. Nedávný č lánek v časopise Forbes výstižně popisuje současný stav, kter ý přinesl internet a sociální média: „Hlavním problémem je nesoustředěnost, která nejenže snižuje celkovou inteligenci, ale ovlivňuje i naši schopnost držet se složitých úkolů a schopnost spolehlivě se rozhodovat. Rovněž se to podepisuje na naší emoční inteligenci, protože se stáváme obětí únavy z rozhodování v důsledku přílišné technologické stimulace.“
Rychlá a povrchní povaha internetu podporuje povrchní myšlenkové surfování, a nikoli komunikaci tváří v tvář a hlubší přemýšlení, které vede k pevnějším engramovým vazbám a konstrukcím.
Zároveň komunikace v digitálním světě předstihla naše neurologické zpracování registrace přítomnosti. Digitální svět je světem bez obrysů a času, světem, kter ý deformuje relevanci hyperbolou, světem, kde ideologie a soudy jsou synonymem trendů, nikoliv rozumu. Konečným výsledkem je závislost na povrchním uvažování a na pomíjivé paměti, nikoli na hlubších myšlenkových procesech.
Pro internet a sociální média obecně je pozornost novou měnou odměny. Výsledkem je oslabení a deformace tradičních modelů sociální reciprocity. Jak uvidíme, vede to k deformaci tradičních politických a ekonomických systémů, tedy samotných základů naší civilizace.
Technologie, a to nejen digitální, jsou dokonalým dvousečným mečem. Někter ým lidem zlepšila život. Jiným ho naopak zničila. Přesto vás nakonec technologie šťastnými neudělají. Jen vás nutí chtít jí víc. Výsledkem je kompromis, ve kterém my lidé můžeme nakonec prohrát. Jak poznamenal Karel Marx: „Výroba příliš mnoha užitečných věcí má za následek příliš mnoho zbytečných lidí.“ To je pravda.
V důsledku toho jsme přestali být chytřejší. Ve skutečnosti se stáváme hloupějšími. Nejenže se průměrné IQ přestalo zvyšovat, ale už několik desetiletí klesá. Ve všech zemích se výsledky standardizovaného testování žáků snižují. Rok od roku.
A co je nejdůležitější, nejsme šťastnější. Právě naopak. Naše štěstí a nálada rok od roku klesají. Poprvé v historii se každoročně zabije více lidí, než kolik jich zemře ve válkách, při vraždách a teroristických činech dohromady. V běžné populaci se za posledních deset let zvýšil výskyt poruch nálady natolik, že jimi trpí nejméně každý třetí č lověk.
Země na celém světě bijí na poplach. Ve Spojených státech se více než 4 z 10 studentů cítí trvale smutní nebo beznadějní a téměř třetina z nich má špatné duševní zdraví. A co hůř, více než 1 z 5 studentů vážně uvažoval o pokusu o sebevraždu a 1 z 10 se o ni pokusil. Situace je tak dramatická, že v roce 2022 doporučila US Preventative Services Task Force (americká Pracovní skupina pro preventivní služby), aby všechny osoby mladší 65 let byly rutinně vyšetřovány na úzkost, ať už se u nich projevují zjevné příznaky, nebo ne. Mnozí za příčinu označují faktory, jako je stres spojený se změnou klimatu, rostoucí rozdíly mezi bohatými a chudými, krize bydlení, politické a jiné problémy omezující osobní svobody a nesčetné další problémy nebo jejich kombinace. Možná, ale jen částečně. Hlavním viníkem a hybnou silou je rychlý vznik a spojení dvou jedinečných jevů, které vytvořily dokonalou
bouři, jež je zodpovědná za naši současnou probíhající deformaci a ohrožuje naši existenci.
DOKONALÁ BOUŘE
Náš mozek se vyvinul se dvěma hlavními prioritami, z nichž každá byla věnována přežití. První prioritou bylo znát pravidla přírody, zejména věci, které mohou zabíjet, a to okamžitě. Druhou prioritou byla sociální soudržnost skupiny, která usnadňovala přežití tím, že rozdělovala úkoly ve skupině, čímž byla skupina jako celek efektivnější.
Dnes je pro většinu lidí první priorita v podstatě irelevantní. Po druhé světové válce jsme vstoupili do jedinečného období naší historie, do období nebývalého růstu a stability. Pro většinu z nás neexistují žádná nebezpečí, která by nás mohla bezprostředně zabít, žádné světové války, žádné epidemie, žádná okamžitá hrozba zničení. I když nadále ignorujeme klimatické změny, nedostatek vody, znečištění, diktátory s jadernými zbraněmi a rostoucí ekonomickou a politickou nerovnost, děláme to proto, že stále můžeme. Tyto hrozby vnímáme jako zpožděné, vzdálené, a tudíž méně relevantní. Pro většinu lidí je mnohem důležitější zůstat rozmazlený v konzumu a plánovat dovolenou s dětmi, než si sednout a přemýšlet o důsledcích klimatických změn, energetické krize nebo nekontrovatelného nebezpečného státu, natož o tom, kam jako lidé směřujeme.
Ačkoli si téměř každý stěžuje na to, že se situace zhoršuje, jsou tyto stížnosti ve srovnání se skutečnými existenčními problémy, s nimiž se potýkali naši rodiče a předkové, banální. Díky nebývalému pokroku v oblasti kultury spotřeby a pohodlí se lať ka zvedla. V důsledku toho se dnes klade zvýšený důraz na sebe sama. Zaměřujeme se na vytváření vlastní identity, vlastního štěstí a vlastního úspěchu. Proč? Protože můžeme.
Na tomto pozadí došlo k druhému vývoji. Vakuum vzniklé absencí bezprostředního ohrožení rychle zaplnila propagace a šíření nové návykové technologie, jejíž hlavní přístroj se stal pro drtivou většinu lidí na Zemi prakticky povinným.
Tou technologií je internet a jeho deviantní produkt, sociální média. Přístrojem je váš mobilní telefon. Obojí podporují a nyní narušují naši druhou prioritu – potřebu být ve skupině. Výsledkem je, že během pouhého čtvrtstoletí došlo k narušení doslova desetitisíců let zakořeněných pravidel lidské komunikace a chování, což vede k postupné degradaci lidské mysli a s ní k té nejnebezpečnější nerovnováze. Nejde o lehkovážné konstatování nebo planou hrozbu. Podívejme se na fakta a důkazy.
SOCIÁLNÍ MÉDIA A SURFOVÁNÍ
NA INTERNETU
Dva ze tří lidí na Zemi mají dnes přístup k internetu a většina z nich ho používá k surfování, hraní videoher a přístupu ke svým účtům na sociálních sítích.
Obyčejný uživatel sociálních médií má v průměru sedm různých účtů na sociálních sítích a denně na nich stráví v průměru 2,5 hodiny. Pokud by se někdo zaregistroval v 16 letech a dožil se 70 let, strávil by na sociálních sítích celých šest let svého života.
Čím jste mladší, tím je situace dramatičtější. Nejmladší generace, takzvaná generace Z (narozená v letech 1997-2012), která vyrostla na internetu, má v průměru více než osm účtů na sociálních sítích a tráví na nich v průměru čtyři a půl hodiny denně, přičemž celkový čas strávený u obrazovky dosahuje neuvěřitelných 9 hodin denně, a to každý den. Mezi 13 až 18-letými se pouze třetina veškeré komunikace odehrává tváří v tvář. Zbytek probíhá přes obrazovku. Když se setkají osobně, mohou si vyměnit osobní pozdravy, ale obvykle se okamžitě vrátí do svého digitálního světa. Možná se občas zastaví, aby ukázali displej osobě vedle sebe. Než průměrný dospívající z generace Z dosáhne 18 let, stráví na internetu neuvěřitelných 30 školních let.
Zastánci sociálních médií tvrdí, že mají užitečné vlastnosti, protože mohou sloužit jako pozitivní nárazník pro marginalizovanou mládež, že mohou zvýšit sebeidentifkaci a skupinovou identifkaci v rámci etnických a sexuálních menšin, že mohou zlepšit přístup ke svépomocným skupinám a léčebným centrům, a že mohou vést k většímu sebevyjádření osob s omezenými schopnostmi. To vše je pravda. Problém je však v tom, že toto používání představuje nepatrné procento celkového času stráveného u obrazovky.
Pokud existuje subjekt, kter ý dokonale demonstruje negativní neurologické účinky digitální komunikace, jsou to sociální média. Studie nyní přesvědčivě dokazují, že internet, pokud je používán jako sociální nástroj, a sociální média zvláště, oslabuje naši schopnost uvažovat, podkopává naše fyzické zdraví a vykolejuje naše neurologicky podmíněné evoluční schopnosti.
To není plané tvrzení. Stačí zadat do vyhledávače „negativní účinky internetu“ nebo „negativní účinky sociálních médií“ a dostanete přes deset milionů záznamů. Negativní účinky sociálních médií jsou zdokumentovány prakticky v každé odborné publikaci, která se tímto tématem zabývá. V laickém tisku byly publikovány zásadní bestsellery, od německého neurovědce Manfreda Spitzera, kter ý ve své stejnojmenné knize vymyslel termín „digitální demence“, až po knihu Nicholase Carra Te Shallows – What the Internet is Doing to our Brains, která se stala fnalistou Pulitzerovy ceny.
Vysvětlení základního mechanismu, kter ý způsobuje negativní neuro-psychologické změny spojené s používáním internetu a sociálních médií, existuje již delší dobu. V roce 1964 vydal kanadský teoretik komunikace Marshall McLuhan bestseller Understanding Media, v níž přišel se slavnou větou „médium je sdělení“. Poselství knihy bylo jednoduché: Typ média, v němž je sdělení předáváno, výrazně ovlivňuje nejen obsah sdělení, ale také interpretační, tedy neurologické zpracování č lověkem, kter ý sdělení dostává. Jednoduše řečeno -- a jak nyní víte po čtení první části této knihy, způsob, jakým náš mozek získává informace, je stejně důležitý jako informace samotná.
To dává smysl. Porovnejte tyto dva scénáře. V prvním z nich jsou č lověku předávány informace prostřednictvím krátkých textových vět se zkratkami. Ve druhém případě je jiná osoba informována tváří v tvář, s gestikulací a intonací. Která z těchto dvou osob bude podle vás lépe přemýšlet, pokud jde o informace?
Rozhovor tváří v tvář a používání vzájemně propojených vět vytváří silné slovní a rozumové engramy, zatímco neustálé psaní textových zpráv nic takového nedělá. Místo toho váš mozek nakonec začne přemýšlet a pak i reagovat v textovém formátu. Jak už bylo jednou uvedeno, jen požádejte typického teenagera, kter ý celý den píše textové zprávy, aby napsal dlouhou gramaticky správnou větu, která má 25 slov.
Dopady takového chování jsou nyní podloženy studiemi, které prokazují nejen negativní účinky sociálních médií, ale také jejich návykový potenciál. Více než čtvrtina uživatelů sociálních médií spadá do kategorie závislých. V důsledku toho se pro jejich chování vžila zkratka FOMO (angl. „fear of missing out“), která znamená strach z toho, že něco zmeškají. Tyto oběti trpí erozí komunikačních dovedností, schopnosti integračního myšlení, dovedností řešit problémy, schopnosti sociální interakce, studijních výsledků a chování. Kompulzivní používání internetu má významnou souvislost s dalšími psychickými problémy, jako jsou deprese, ADHD, posedlá kompulzivní porucha a potíže s příjmem potravy.
Snímky mozku kompulzivních uživatelů vykazují řadu anatomických změn jak v povrchové kůře, tak v šedé hmotě a hlubší bílé hmotě, změněné rozložení mozkového krevního toku a zmenšenou velikost a funkci klíčových mozkových struktur. Neurozobrazovací studie častých uživatelů internetu, kteří plní online úkoly, vykazují dvakrát větší aktivitu v oblastech krátkodobé paměti mozku než u občasných uživatelů. V takových případech mozek posiluje potřebu krátkodobých informací a zároveň se postupně snižuje pravděpodobnost, že si uchová to, co vidí. Čím více budete surfovat po internetu, tím více se bude váš mozek měnit tak, že si budete pamatovat méně. A konečně, vzpomínáte si na experimenty s marshmallow a na to, jak se
ukázalo, že odložení uspokojení vede ke zlepšení výsledků prakticky ve všech oblastech? Sociální média a surfování po internetu smetou marshmallow ze stolu.
Divadla iluzí
Sociální sítě začaly vznikat v roce 1996 prostřednictvím platformy s názvem Bolt (1996-2007). Následovalo několik platforem, včetně AOL Instant Messenger, Friendster a LinkedIn. V roce 2004 byl spuštěn Facebook.
V současné době existuje šest platforem sociálních médií, z nichž každá má více než 1 miliardu uživatelů. Čtyři z nich vlastní jediná frma, Meta, která vlastní také Facebook, nejstarší a stále nejrozšířenější platformu sociálních médií. Jako taková je také nejlepším prototypem pro demonstraci toho, jak sociální média fungují, aby deformovala nás, naše mozky a naši kulturu.
Facebook má celosvětově téměř 3 miliardy registrovaných uživatelů, přičemž průměrný uživatel stráví na webu 40-60 minut denně, což odpovídá 8 celým pracovním týdnům ročně. Každý den je na stránku nahráno více než 300 milionů fotografí a každý den je zhlédnuto 8 miliard videí, což se rovná se zhlédnutím téměř jednoho videa denně pro každého č lověka na planetě. Facebook funguje tak, že si účastníci vytvářejí svou osobní idealizovanou teatrální stránku, kterou vidíme my ostatní a která je ze zřejmých důvodů obvykle zbavena všech negativních rysů svého tvůrce. Jakmile je stránka vytvořena, může její tvůrce pozvat ostatní, aby se k ní připojili (tzv. „přátelé“), což umožňuje výměnu písemných a vizuálních informací mezi všemi. Počet přátel, které č lověk má, je považován za známku potvrzení a popularity, a to navzdory skutečnosti, že majitel stránky ve skutečnosti nikdy nevidí nebo se nesetká s naprostou většinou přátel na své stránce. Studie ukazují, že štěstí a spokojenost uživatelů Facebooku ve skutečnosti klesá, čím více přátel mají. D ůvody jsou jednoduché. Zaprvé, většinu svých přátel z Facebooku nikdy neviděli. Za druhé, mít více „přátel“ se rovná více času na Facebooku, což znamená méně času na život v reálném světě. Žvanivý a pravděpodobně otravný vypravěč u vedlejšího stolu je šťastnější než uživatel Facebooku, protože vypráví skutečný příběh, nikoliv, že o něm jen čte.
Ačkoli uživatelé Facebooku věří, že jim tato platforma nabízí důležitou sociální účast a smysluplný dialog, studie ukazují, že ztráta některého z „přátel“ nemá na frekvenci používání nebo tok informací pro zbytek skupiny absolutně žádný vliv. Zároveň se uživatelé Facebooku, kteří se domnívají, že jejich č lenství v cizí skupině má pro tuto skupinu nějaký význam, bohužel mýlí. Skupina vesele funguje dál i bez nich.
Uzavřená smyčka
Zdá se, že náš mozek potřebuje neustálou stimulaci. V jednom přelomovém experimentu požádali vědci vysokoškolské studenty, aby po dobu 15 minut seděli v naprostém tichu v prázdné místnosti. Aby to bylo zajímavé, byl v místnosti umístěn přístroj, kter ým si studenti mohli dát malý elektrický šok. Dva ze tří mužů a čtvrtina žen si dávali šoky opakovaně, jen aby se nenudili. Taková tendence je výsledkem hluboce zakořeněného evolučního rysu, kter ý trestá nudu. Pokud jste se nudili, měli jste sklon přehlížet nebezpečí. Naše mysl málokdy vypne, pokud to nechceme.
Všechny platformy sociálních médií fungují tak, že využívají výše uvedené poznatky a dále je rozvíjejí vytvářením prostředí, které zaujme. Toho dosahují dvěma mechanismy. Prvním je vytvoření algoritmů, programů, které jsou navrženy tak, aby vás nalákaly a udržely vás tam, protože jsou navrženy tak, aby byly návykové. Doslova. To proto, že algoritmy navrhují programátoři, kteří spolupracují s neurovědci, kteří měří hladinu chemické látky dopaminu, jež navozuje dobr ý pocit. Protože dopamin je hlavním regulátorem nejen potěšení, ale také očekávaného potěšení, tedy víry, že budete odměněni, je navržen ten program, kter ý nejvíce zvyšuje hladinu dopaminu. Ty ostatní se vyřadí. Když programátoři Facebooku přišli s konceptem palce nahoru „to se mi líbí“, trefli dopaminový jackpot. „To se mi líbí“ mohlo být spočítáno a převedeno na „jsem úspěšný“, což mělo za následek výron dopaminu. A ještě lepší byla reakce na palec dolů, která se samozřejmě musela za každou cenu proměnit v „to se mi líbí“. Tím vznikla dokonalá uzavřená smyčka: Na své stránce něco zveřejníte a pak netrpělivě čekáte na reakci. Jakmile reakce přijde, ať už je jakákoli, je třeba ji rozvinout, reagovat na ni. Takže zveřejníte příspěvek, dostanete reakci, reagujete na ni a čekáte, co bude dál. A tak to jde pořád dokola.
Proces chycení do pasti sociálních sítích je z neurologického hlediska totožný s pobytem v kasinu. Většinu času se toho moc neděje, ale jednou za čas přijde rychlá výhra, která vás udrží u rulety. Stejný neurologický proces probíhá i v případě náhodného surfování po internetu. Surfování pokr ývá více stolů v internetovém kasinu, což zvyšuje šance na dopaminovou výhru.
Pokud jde o mozek, všechny návyky, které zvyšují hladinu dopaminu, ať už jde o závislosti, nebo jen o zvyky, se aktivují stejným procesem. Je to proto, že mozek má pouze jednu dráhu pro modulaci odměny za dobr ý pocit, nikoliv jednotlivé dráhy pro jednotlivé činnosti. Ve skutečnosti, pokud provedete funkční magnetickou rezonanci u člověka závislého na heroinu a u člověka závislého na internetu a na sociálních sítích, rozsvítí se stejné části jejich mozku. Lze tedy říci, že nadužívání digitální technologie působí jako „digitální heroin“.
Právě tato skutečnost vedla v roce 2017 k rezignaci zakládajícího prezidenta Facebooku Seana Parkera. Když odstoupil, vydal Parker následující prohlášení: „To vás donutí vložit další informace a vytvoří zpětnou vazbu sociálního potvrzení… Zneužíváme lidskou psychologii – já, Mark Zuckerberg, Kevin Systrom (kter ý pracoval pro Instagram - pozn.editora) – všichni jsme přesně věděli, co děláme… Jakmile rozšíříte sociální média na miliardy lidí, změní to mezilidské vztahy. A bůhví, co to udělá s mozky našich dětí.“ Na toto neuvěřitelné prohlášení navázalo v roce 2018 interní memorandum Facebooku, v němž se uvádí, že „naše algoritmy využívají toho, že mozek přitahují kontroverze… takže lidé budou na sociálních sítích trávit více času“. Ani na chvíli si nemyslete, že tyto znalosti a reakce se týkaly pouze pana Parkera a dalších. Ve skutečnosti to celou dobu věděli samotní konstruktéři digitální technologie. Tim Cook, generální ředitel společnosti Apple, zakázal svému synovci používat sociální sítě. Bill Gates zakázal svým dětem používat mobilní telefon do 13 let. Jeho bývalá manželka Melinda zakázala všechny obrazovky v domě, s výjimkou kuchyně pod jejím dohledem. Steve Jobs, vynálezce iPadu, zakázal svým dětem používat jeho vlastní vynález.
Tito vynálezci a jim podobní navíc posílali a stále posílají své děti do škol, jako je Waldorf School of Peninsula, známá škola v srdci Silicon Valley. V současné době jich je v USA 160 a celkem 1 092 v 64 zemích. Co je na těchto školách tak významného? V žádné třídě není jediný počítač.
Špión ve vašem mozku
Druhým mechanismem, kter ým vás sociální média chytají do pasti, je špehování a využívání výsledků ve prospěch vlastníka platformy.
Přihlášení k jakékoli sociální síti nebo internetové platformě umožňuje platformě provést kompletní inventuru všeho, co se jí dostane do rukou, a to prostřednictvím přístupu k celé vaší digitální knihovně. Špeh o vás shromáždí vše, co může, včetně vašeho životního stylu, tělesných návyků, dat menstruace, referencí, proflů všech vašich přátel a vašeho rodinného stavu. Poté prodá vaše prediktivní rysy a volby komukoli, od výrobců šamponů až po ruské a čínské zpravodajské služby, aby vám následně mohli předkládat č lánky, zprávy, informace a reklamy, které jsou přizpůsobené vaší psychice. Takže když se přihlásíte na sociální sítě, vlastně se prostituujete. Jen ty peníze nedostáváte vy, ale někdo jiný.
Tím to ale nekončí. Společnosti provozující sociální sítě monitorují všechny vaše příspěvky, obrázky, interakce a internetové aktivity v reálném čase, aby přizpůsobily to, co vidíte, vašemu momentálnímu psychickému sta-
vu a zvýšily tak své marketingové výnosy. Jak poznamenal jeden z manažerů Facebooku: „Facebook dokáže zjistit, kdy se mladí lidé cítí vystresovaní, poražení, zdrcení, úzkostní, nervózní, hloupí, pošetilí, zbyteční a neúspěšní.“ Facebook pak tyto informace využívá k určení nejvhodnějšího času, kdy vám může poskytnout zprávy, které odpovídají vašemu momentálnímu emocionálnímu proflu, aby maximalizoval vaši pozornost a generoval prodej. Společnosti provozující sociální média přitom přizpůsobují obsah vaší stránky tak, abyste měli pocit, že na jejich stránky patříte. Pokud jste tedy muž, nikdy na domovské stránce neuvidíte reklamu na podprsenku nebo č lánek z dámského časopisu. Místo toho se vám zobrazí pop-up reklamy na zahradní nářadí, které jste si právě koupili, nebo na dovolenou, kterou plánujete. Tím, že algoritmy poskytují obsah, kter ý je relevantnější pro zájmy uživatele, vytvářejí ozvěny, v nichž jsou uživatelé vystaveni pouze informacím, které posilují jejich stávající přesvědčení a perspektivy, a díky tomu se k nim vracejí, což se naz ývá potvrzovací zkreslení. Vzhledem k tomu, že algoritmy tyto předsudky posilují, je pro lidi ještě těžší zpochybňovat své vlastní předpoklady a zvažovat alternativní pohledy.
Algoritmy zároveň usnadňují nábor lidí do podobných uskupení, včetně extrémních, jako jsou náboženští fundamentalisté nebo političtí podvratníci. Tím podkopávají naši společenskou stabilitu a demokracii jako takovou. Žádná extremistická skupina nebo jednotlivec dnes nemůže fungovat bez sociálních médií nebo vlastní internetové platformy.
Tento jev vzbudil zájem politiků a vlád a objevily se snahy o omezení těchto aktivit. Generální ředitel společnosti Meta Mark Zuckerberg byl grilován americkým Kongresem a společnost v minulosti obdržela vysoké pokuty. Přestože se Zuckerberg omluvil rodičům, jejichž děti si kvůli Facebooku ublížily nebo spáchaly sebevraždu, jeho negativní dopad pokračuje bez kontroly. Spisy společnosti Facebook, které zveřejnil deník Te Wall Street Journal, potvrzují, že Facebook jedná pouze v případě 3-5 % nenávistných projevů. Nedávné vyšetřování MIT Technology Review zjistilo, že Facebook fnancuje dezinformace tím, že „platí miliony dolarů za reklamu, aby fnancoval aktéry návnady na kliknutí“ prostřednictvím své reklamní platformy, zatímco „jeho algoritmy mu dávají nenasytný apetit po lžích a nenávistných projevech“. Dodnes nikdo mimo společnost Meta neví, jak složité algoritmy společnosti fungují. Regulačním orgánům proto nezbývá nic jiného než se při prosazování jakýchkoli pokynů spolehnout na vlastní lidi společnosti Meta.
Rychlejší, jednodušší, hloupější
Stejně jako u všech drog na ulici, i zde platí, že staré drogy jsou vytlačovány novějšími, které působí rychleji a poskytují větší nával. V roce 2006 byl spuštěn Twitter, kter ý omezil zprávy na stručné úryvky tweetů bez kontextu a vytvořil tak neustálé návykové vědomí mezi cvrlikajícím hejnem. Tím začala cesta k úplnému zhloupnutí, kdy vysvětlení nebo význam nic neznamenaly a nahradily je jednosměrné útržkovité střípky. Jak už to u všech závislostí bývá, i napsání několika slov se stalo příliš velkým problémem pro vytvoření rychlé nápravy. V roce 2010 přišel Instagram, kter ý upřednostňoval fotografe a videa, čímž u svých uživatelů, zejména teenagerů, ještě více zvýšil potřebu uznání na základě toho, jak vypadají. V roce 2012 následoval Snapchat, kter ý rovněž obsahoval fotografe a chaty. Po krátké době se chaty automaticky mazaly, což č lověka podle duchovních otců Snapchatu nutilo „žít okamžikem“.
Když se i to stalo pro průměrného digitálního narkomana příliš všední, byl v roce 2016 spuštěn TikTok, kter ý se ze své podstaty omezuje na bezmyšlenkovitá ultrakrátká videa s všedními, groteskními, nenormálními a jinak nesmyslnými nahrávkami. Dnes je tato aplikace se třemi miliardami uživatelů obousměrnou ulicí, která na jednom konci rozdává masové banality, zatímco prostřednictvím svých majitelů nasává informace o svých uživatelích a jejich proflech čínské vládě. Nejnovějším vývojem je vznik takzvaných vícesnímkových neboli „sludge“ (česky bahnitý kal) videí, která zaplavují TikTok a sociální sítě, přičemž obrazovka je rozsekána na několik nesouvisejících videoklipů běžících současně, což uživatelům nabízí dokonalou příležitost, jak si z mozku udělat úplnou kaši.
Novější platformy jsou značkovými drogami dnešní mládeže, které v rychlých dávkách rozptylují dopamin milionům závislých, zírajících do displeje, zatímco jdou po ulici. S postupným otupováním sociálních médií se Facebook dostal do pozice platformy „starší“ generace, tedy těch, kteří si ještě dokáží vyhradit pár vteřin času, aby něco napsali, přečetli si odpovědi a písemně reagovali.
Výsledkem je, že sociální platformy, od Facebooku po TikTok, nyní nejvíce přispívají k současné erozi a destrukci našich zakořeněných neuroevolučních rysů a deformují naše životně důležité zakořeněné pohledy na příčinu a následek, úsilí, prioritu a odměnu, a především na základní lidskou komunikaci tváří v tvář, které tvoří klíčové prvky našich schopností komunikovat a uvažovat.
NECHŤ HRY ZAČNOU!
Rozvoj internetu a digitální komunikace se přirozeně promítá do digitálních her. Digitální hry jsou z neurologického hlediska stejně destruktivní jako sociální média, ve všech ohledech totožné, pokud jde o jejich návykové vlastnosti i strategie tvůrců programů.
Jak uvádí psycholog Adam Alter ve své knize Irresistible – the Rise of Addictive Technology and the Business of Keeping Us Hooked, digitální hry, zejména ty nejúspěšnější, se neustále mění pomocí interních algoritmů, které sledují reakce na herní scénáře, aby zvýšily příliv dopaminu u svých uživatelů. Výsledná návyková fexibilita počítačových her odráží fexibilitu sociálních médií, kde reakce přímo určují, co se objeví příště.
V současné době hraje 97 % všech dospívajících počítačové hry na obrazovce, přičemž denně stráví neuvěřitelné 3 hodiny zíráním na obrazovku, místo aby se věnovali reálným činnostem, jako jsou fyzické hry a dialogy. Sekundární účinky se projevují u 44 % uživatelů a zahrnují špatný spánek, špatné navazování přátelství, špatné známky a samozřejmě sociální retardaci a nárůst úzkosti a deprese.
Videohry se rychle staly masivním odvětvím, které se rozšířilo i na sportovní hry s týmy, turnaji, cenami a podobně. Třetina dospívajících dnes dává přednost digitálním video sportům neboli e-sportům před skutečným fyzickým sportem. Rozsah tohoto trendu je nyní tak velký, že organizace a politici, jako je mezinárodní sportovní organizace FIFA a francouzský prezident Macron, prosazovali, aby byly e-sporty zařazeny na olympijské hry v roce 2024, čímž by se zcela zdeformovaly a znevážily ideály dosažení dokonalosti prostřednictvím fyzického sportu.
Na celosvětové úrovni dosahují příjmy z elektronického sportu téměř 2 miliard USD ročně a podílí se na nich více než 500 milionů účastníků elektronického sportu. V současné době má 80 amerických vysokých škol univerzitní týmy elektronického sportu a 22 z nich nabízí stipendia v oblasti elektronického sportu. Ne, to si nevymýšlím. Pokud umíte dobře používat joystick, dostanete na americké vysoké škole volný vstup. Čtení a psaní se nevyžaduje. Vedle dalších negativních účinků používání obrazovky trpí „sportovci“, kteří se e-sportu věnují v průměru 50 hodin týdně, což je o deset hodin více než celý pracovní týden, také sportovními zraněními. Konkrétně téměř 60 % z nich pociťuje únavu očí, zatímco více než 40 % uvádí bolesti krku a zad a syndrom karpálního tunelu. Nic z toho nezohledňuje účinky špatného celkového svalového tonusu, přibývání na váze a psychické újmy. Když hráči videoher vstupují do jedné hry, vystupují z jiné, mnohem důležitější.
TOXICK Ý PORTÁL
V dnešním světě existuje jediný vynález, kter ý vyniká nad všechny ostatní, které kdy lidstvo vynalezlo, jako hlavní katalyzátor rychlých změn v našem myšlení a komunikaci.
Mobilní telefon je portálem, kter ý většina lidí používá k přístupu do digitálního světa, injekční stříkačkou, kterou do našich mozků proudí toxické účinky internetu a sociálních médií. Celých 99 % uživatelů sociálních médií používá k přístupu ke svým účtům mobilní telefon, pouze 1 % používá stolní zařízení, zatímco 56 % uživatelů internetu používá k přístupu na internet mobilní telefon, zbytek používá stolní zařízení.
Pro většinu uživatelů mobilních telefonů je nepředstavitelné, že by se bez něj obešli. Většina dětí a dospívajících se domnívá, že mobilní telefony jsou tu od nepaměti. Stačí jim říct, že iPhone neexistoval před rokem 2008, a sledovat jejich reakci. Pak se podívejte na video, které ukazuje teenagery, jak se snaží používat otočný telefon. (YouTube – Rotary Phone Challenge for Students in 2022.) Nemohou na to přijít.
Současná vazba na mobilní telefon dosáhla psychopatologických rozměrů. V nedávném průzkumu většina dotázaných dospívajících uvedla, že by raději utrpěla zlomeninu končetiny, než aby přišla o mobilní telefon. Aby toho nebylo málo, většina dospělých v průzkumu uvedla, že by raději přišla o peněženku než o mobilní telefon.
Pro stále větší počet lidí je nyní mobilní telefon přímo součástí jejich těla. Jeho majitel ho neustále drží v jedné ruce, zpravidla před obličejem, zírá do displeje, slepě kráčí po ulici a v lepším případě jen částečně vnímá okolí. Posedlost mít telefon neustále u sebe vedla k vytvoření nového termínu, nomofobie, strachu nemít mobilní telefon.
Statistiky dokládají, že průměrný uživatel mobilního telefonu zkontroluje svůj telefon padesátkrát denně, přičemž se většinou věnuje sociálním médiím a surfování, zatímco jen kontrolou e-mailů stráví třináct hodin týdně, přestože většina z nich je spam. Polovina všech uživatelů internetu zapíná své telefony každé ráno, ještě předtím, než začnou dělat cokoli jiného. Čtvrtina zavedených párů spolu komunikuje prostřednictvím textových zpráv v domácnosti, přičemž přibližně 10 % uvádí, že konfikty řeší prostřednictvím textových zpráv, pokud tak nemohou učinit osobně.
Mobilní telefon zásadně mění způsob komunikace více než jakékoli jiné zařízení, čímž snižuje naši inteligenci, sociální dovednosti a pocit pohody. Pokud tomu nevěříte, stačí zadat negativní účinky používání mobilních telefonů do jakéhokoli velkého vyhledávače. V době psaní tohoto č lánku bylo na toto téma více než 10 milionů citací.
Dokonalou metaforou toho, co mobilní telefon představuje, je selfe. Pro většinu uživatelů mobilních telefonů je posílání momentek sebe sama mnohem důležitější než jakákoli legitimní životní zkušenost. Skutečnou realitu nyní nahrazuje digitální hyperrealita, svět, v němž jsou hodnoty nahrazeny viralitou – počtem lidí, kteří si vás všímají. Pro č lověka, kter ý si pořizuje selfe, přestává skutečný svět existovat. Pokud se nevyfotíte při nějaké akci a nepošlete ji někomu, nikdy jste ji neudělali ani nepocítili.
Studie přesvědčivě prokázaly, že nejen zvýšené používání, ale i samotná přítomnost mobilního telefonu má negativní vliv na neuropsychologické funkce. D ůvod je jednoduchý. Můžete k němu být kdykoli přitahováni nebo jím být vyrušováni. A pokud váš mozek ví, byť jen podvědomě, že může být vyrušen, pak je jeho schopnost soustředění narušena jak na vědomé, tak na podvědomé úrovni. Ve fascinující studii vědci prokázali, že čím blíže je mobilní telefon k tělu (stůl vs. kapsa/brašna vs. mimo místnost), tím horší je kapacita vaší pracovní paměti a fuidní inteligence.
Na podnikové úrovni studie ukazují, že průměrný zaměstnanec stráví dvě hodiny denně používáním mobilního telefonu k prohlížení internetu a kontrole e-mailů. To je deset hodin týdně a čtyřicet hodin měsíčně. Výsledkem je, že znalé společnosti kvůli jejich vlivu na snižování produktivity zakazují používání mobilních telefonů v práci nebo alespoň během důležitých schůzek. Používání mobilních telefonů je také přímo spojeno s nárůstem pracovních úrazů, dopravních nehod a úmrtí chodců. Pokud používáte mobilní telefon, věnujete méně pozornosti tomu, co se děje kolem vás. Nikde není tento trend tak alarmující jako ve Spojených státech, kde za posledních deset let došlo k prudkému nárůstu počtu smrtelných nehod chodců, zejména v noci. Deník Te New York Times ve své zprávě na toto téma v roce 2023 citoval skutečnost, že „američtí řidiči se zdají být závislí na svých telefonech způsobem, jakým jinde řidiči závislí nejsou . . . což odráží kulturu této země, která klade důraz na profesní úspěch a okamžité uspokojení“. Podle listu je to právě kombinace závislosti na mobilních telefonech a automatické převodovky uvolňující ruku, která způsobuje v USA ročně navíc 25 000 úmrtí v motorových vozidlech, na rozdíl od zbytku světa, kde má 75 % aut manuální převodovku. Používání mobilních telefonů je dnes vzhledem ke své povaze a rozsahu spojováno se zdravotními problémy všeho druhu. Odložení telefonu vám může pomoci žít déle – tak zní název č lánku v New York Times, kter ý cituje celou řadu odborníků na zdraví. V č lánku se uvádí, že kromě plýtvání časem na e-mailech a sociálních sítích a způsobování závislosti na dopaminu vede návyková povaha mobilních telefonů ke zvýšení hladiny kortizolu, hormonu, kter ý zvyšuje krevní tlak, a je spojován se zvýšeným výskytem depresí, infarktů, mrtvice a cukrovky. Negativní souvislost mezi používáním mobilních telefonů a zdravím potvrzuje i studie z roku 2023 v časopise European Heart
Journal of Digital Health, která sledovala více než 200 000 pacientů po dobu 12 let. U těch, kteří používali mobilní telefon déle než 30 minut týdně, došlo ke zvýšení výskytu hypertenze, která je hlavní příčinou mrtvice a infarktu v 7-30 % případů v závislosti na základních zdravotních potížích.
ZKÁZA NAŠÍ MLÁDEŽE A RODIČOVSTVÍ
V době, kdy je průměrnému dospívajícímu 18 let, stráví před digitální obrazovkou ekvivalent 30 školních let a 16 pracovních let. Drtivou většinu tohoto času stráví na sociálních sítích a u videoher. Smutné na tom je, že u malých dětí a dospívajících je tvorba přeslazené mediální prezentace, kterou ukazují světu, zcela odvádí od přirozeného procesu růstu mladé mysli, která se vytvoří přes získání sociálních dovedností a zkušeností z reálného života.
U nejmladší generace odchované digitálními technologiemi je deformace mezilidské komunikace hluboce zakořeněná. Kvůli času, kter ý tráví na obrazovce, dnešní teenageři už spolu nemluví ani nekomunikují tváří v tvář. Ve skutečnosti dvě třetiny veškeré komunikace mezi dospívajícími probíhá virtuálně. Tento scénář je až příliš známý. Skupina mladých lidí sedí u stolu, každý z nich zírá do svého mobilního telefonu a nevede žádný smysluplný dialog. A pokud telefon nedrží v ruce, leží na stole a hlídá ho jedním okem. Během jakéhokoli dopravního prostředku ustupuje pohled na okolí nebo užívání si jízdy do pozadí před zíráním do displeje.
V důsledku ponoření do umělých světů je sebevědomí mladých lidí neoddělitelně spjato s jejich vlastním proflem a digitálními výměnami, přičemž dovednosti z reálného života ustupují do pozadí. Místo toho, aby děti, které vyrůstají on-line, dospívaly prostřednictvím biologického imperativu rozvoje sociálních a intelektuálních dovedností se skutečnými vrstevníky ve skutečném světě, rychle zaostávají ve všech oblastech, od inteligence přes fyzické dovednosti až po emocionální a sociální dovednosti, řešení problémů, štěstí a úspěch v dospělosti.
Průzkum Monitoring the Future, fnancovaný National Institute on Drug Abuse (Národní institut pro zneužívání drog), se od roku 1975 každoročně ptá žáků dvanáctých tříd na více než 1 000 otázek a od roku 1991 zahrnuje také žáky osmých a desátých tříd. Výsledky jsou jasné a dramatické. Dospívající, kteří tráví více času, než je průměr, aktivitami na obrazovce, jsou častěji nešťastní. Ti, kteří tráví více času, než je průměr, činnostmi mimo obrazovku, jsou pravděpodobněji šťastní. Neexistují žádné výjimky. Zpráva dále uvádí, že ačkoli počet vražd mezi dospívajícími od roku 2007 klesl, počet sebevražd se zvýšil. Je to proto, že od té doby, co dospívající nyní tráví méně času spolu, tak
se navzájem nezabíjejí. Zabíjejí jen sami sebe. V roce 2011 byl poprvé za 24 let počet sebevražd mladistvých vyšší než počet vražd mladistvých.
D ůkazy o tom, že používání chytr ých telefonů jako hlavního portálu sociálních médií a videoher je přímo úměrné poškozování duševního zdraví, inteligence a sociálních dovedností dětí a dospívajících, jsou nyní nezvratné. Byla zjištěna přímá souvislost mezi množstvím času stráveného na sociálních médiích, zejména u dívek, a pravděpodobností vzniku deprese a nízkého sebevědomí. Dále byla zjištěna přímá souvislost mezi věkem, kdy někdo dostal chytr ý telefon, a následným duševním zdravím. U dětí, kter ým rodiče dali chytr ý telefon před desátým rokem věku, téměř 60 % dívek a 45 % chlapců uvádělo v mládí potíže nebo boj s nimi. U těch, kteří dostali telefon před 18. rokem, to bylo v průměru 42 %.
Používání chytrého telefonu nemá vliv jen na vaši mysl. Ovlivňuje i vaši mozkovou tkáň. Potvrzují to šokující studie, které prokazují skutečné anatomické změny v mozku dětí vystavených digitálním médiím, se zvýšenou difuzí mozkové tkáně v klíčových oblastech čelního laloku i paměťových a signalizačních centrech, což vede ke ztrátě propojení mezi klíčovými oblastmi mozku. Tyto změny lze pozorovat u kojenců a batolat mladších tří let, kteří byli vystaveni digitálním obrazovkám.
D ůkazy jsou nyní tak dramatické, že přední světové zdravotnické organizace, včetně World Health Organization (Světové zdravotnické organizace) a American Academy of Pediatrics) (Americké pediatrické akademie) a další, vydaly stanoviska s jasnými doporučeními, kolik času by dítě mělo trávit u obrazovky v závislosti na svém věku. Jejich doporučení lze shrnout takto:
Pro děti mladší dvou let: žádné používání obrazovky.
Pro děti od dvou do pěti let: maximálně 1 hodina času stráveného u obrazovky pod dohledem denně, ve věku 5-15 let maximálně 2 hodiny denně pod dohledem.
Ano, čtete správně.
Pokud tedy chcete, aby vaše dítě bylo sociálně, psychicky a intelektuálně znevýhodněno, dejte mu mobilní telefon a nechte ho být. Stejné riziko můžete předpokládat, pokud chodí do školy, kde je u obrazovky více než dvě hodiny denně. Přesto mnozí odpoví, že to dělají všichni ostatní nebo že technologie jsou „moderní“. Takové odpovědi jsou výmluvné, protože odhalují, jak hluboko jsme v tak krátké době klesli. Tento pád začíná u našeho hlavního genetického a morálního imperativu: rodinné výchovy.