druhé světové války
Lehké, střední i těžké typy samohybná děLa Výroba a západní dodáVky kanony
velká encyklopedie
Encyklopedie vojenství
IS-2
Další z řady těžkých tanků IS jako první dostal skutečně hrozivou hlavní zbraň kalibru 122 mm, který umožňoval ničit většinu nepřátelských obrněnců
IS-2
Tento stroj z rané výrobní série nese 122mm kanon A-19, zatímco pozdější IS-2 dostávaly hlavní zbraň D-25T stejného kalibru
V říjnu 1943 si Sověti uvědomili, že vývoj jde kupředu mílovými kroky a záhy nebudou v řadě bojových situací stačit ani právě zaváděné 85mm kanony. Padlo rozhodnutí začít používat ničivější zbraň většího kalibru. Slibně se jevil 100mm kanon BS-3, jenže jeho výroba se ukázala jako nákladná. Volba proto nakonec padla na 122mm polní kanon A-19 vzor 1931. Toto rozhodnutí si nakonec vyžádalo vývoj nové konstrukce těžkého tanku, zprvu nesoucího označení IS-122, jež se posléze změnilo na IS-2. Čtyřmístná konstrukce nového stroje zahrnovala dlouhý 122mm
kanon umístěný ve věži sedící na korbě vpředu, kvůli čemuž měl typ výrazně přesahující předek vozidla. Dělo A-19 bylo zpočátku vybaveno jednokomorovou úsťovou brzdou, později upravenou na dvoukomorovou. Ve zkušebních podmínkách dokázal A-19 prorazit 160mm svislý pancíř na vzdálenost 1 000 m, ačkoliv i v tomto případě reálné výsledky srážela mizerná sovětská optika. Od počátku roku 1944 pak byly nové tanky IS-2 namísto toho vybaveny 122mm kanonem D-25T, který měl nepatrně větší průbojnost a také o něco vyšší kadenci.
IS-2
Hmotnost: 46 t
Délka: 9,9 m
Šířka: 3,1 m
Výška: 2,7 m
Motor: vidlicový dvanáctiválec V-2-IS (473 kW), diesel
Rychlost: 37 km/h
Dojezd: 240 km
Pancéřování: 20–120 mm
Výzbroj: 1× 122mm kanon A-19 nebo D-25T, 1× 12,7mm kulomet DŠK, 2× 7,62mm kulomet DT
Osádka: 4 muži
Vyrobeno: 3 854 kusů (1943–1945)
IS-2
Tank vyzbrojený kanonem D-25T je nápadný především těžkým protiletadlovým kulometem DŠK na velitelské věžičce
TĚŽKÉ TANKY
66
Sedmá samostatná gardová těžká tanková brigáda, součást 8. gardové armády, se účastnila bitvy o Berlín s neobvyklým kamuflážním schématem „lední medvěd“. Tuto neformální přezdívku jednotka získala díky své účasti ve sněhem zavátém karelském tažení proti finským jednotkám v roce 1944 a také ve znaku měla bílého ledního medvěda s rudou hvězdou. Vyobrazený tank má rovněž široký bílý rozpoznávací pruh kolem věže a přes střechu, který Sověti aplikovali ve snaze snížit počet případů přátelské palby
Neuspokojivá kadence
Vhodně skloněná a zaoblená věž se směrem k masce kanonu zužovala, což nepříteli poskytovalo menší vhodný cíl. Kromě hlavní výzbroje se na IS-2 zpočátku montovaly dva kulomety DT ráže 7,62 mm – jeden spřažený a druhý v zadní části věže. Posléze se ještě na vrcholu velitelské věžičky objevil protiletadlový těžký DŠK kalibru 12,7 mm. Aby se omezil nárůst hmotnosti, nesl IS-2 pouze 28 nábojů pro hlavní zbraň, což se ukázalo být z taktického hlediska značně nepraktické. Podobně limitující byla též nepříliš vysoká kadence kolem dvou ran za minutu, kterou měly oba používané kanony A-19 a D-25T.
Pasivní ochrana
Korba IS-2 se pyšnila dobře skloněným a zaobleným, ale poněkud slabším pancířem, který stále zajišťoval větší odolnost než tlustší pláty u KV-85 nebo IS-1. To bylo nezbytné pro udržení nárůstu hmotnosti v únosných mezích, protože kanon a jeho náboje byly výrazně těžší než ve zmíněných starších typech. Bojové zkušenosti
nicméně ukázaly, že pancéřové desky IS-2 měly nepříjemnou tendenci se při zásahu tříštit, což zraňovalo či zabíjelo členy osádky.
IS-2 měl standardní odpružení s torzními tyčemi, které nesly šest nezávislých párů pojezdových kol na každé straně; drobný vizuální rozdíl spočíval v tom, že horní pás byl mírně zvlněný, jak projížděl přes tři vysoko umístěné vratné válce. Model IS-2 poháněný vznětovým motorem V-2-IS o výkonu 473 kW dosahoval maximální rychlosti 37 km/h a po silnici
ujel 240 km. V horším terénu nicméně zůstávala jeho pohyblivost značně omezená.
Stroj se vyráběl od prosince 1943 do léta 1945, přičemž z továren vyjelo 3 854 kusů. Konstrukce prošla v průběhu produkce různými úpravami. Vozidla z poloviny výroby (vzor 1944) měla čelní pancíř temperovaný na větší tvrdost, ačkoli šlo o nákladný výrobní proces. Od května 1944 měly tyto obrněnce také upravenou rovnou svařovanou nebo litou korbu. Úpravy se týkaly rovněž konfigurace příďové desky korby.
TĚŽKÉ TANKY
IS-2
67
T-34/85 vzor 1944
Řez známým obrněncem ilustruje některé klíčové vnitřní součásti tohoto složitého zbraňového systému
Věž
Pro usnadnění zaměřování cílů se věž pohybovala elektricky, přičemž otočení o 360° trvalo 21 sekund
Řidič
Stanoviště řidiče se nacházelo na levé straně čela korby. Zde je vidět jeho sedadlo, řadicí páky a další ovládací prvky
Pás
Celkem 72 dílů pásu mělo šířku 50 cm, což dávalo stroji velkou průchodivost i velmi špatným terénem
Pojezdová kola
Kromě hnacích a napínacích kol měl model T-34/85 na každé straně pět pojezdových kol, která byla buď celá ocelová, nebo s pryžovým lemem
Kanon
U tanku T-34/85 vzor 1944 nesoucího kanon
ZiS-S-53 ráže 85 mm se dala tato hlavní zbraň o délce 51,5 ráže ručně nastavit v rozsahu od -5° do 22°. Střelec měl k dispozici také teleskopický zaměřovač TŠ-16
STŘEDNÍ TANKY
48
Munice
T-34/85 vezl 56 granátů pro svůj hlavní kanon ráže 85 mm, mnohé z nich byly uloženy v zadních bocích věže
T-34/85 vzor 1944
Tento obrněnec z poloviny roku 1944, vyrobený v Závodu č. 112 „Krasnoje Sormovo“, je vyzbrojen 85mm kanonem ZIS-S-53 s neobvyklou maskou
Motor
V zadní části korby tanku se nacházela pohonná jednotka –osvědčený vznětový motor V-2-34 o výkonu 373 kW. Tento dvanáctiválec měl přímé vstřikování paliva. Nafta se navíc nevznítila tak snadno jako benzin, takže osádka měla při zásahu větší šanci přežít
Podvozek
Odpružení tanku T-34/85 vycházelo z konstrukce Christie s velkou zesílenou svislou vinutou pružinou pro každé z pojezdových kol
STŘEDNÍ TANKY
49
Kapitola 5.
Samohybná děla
Rudá armáda doplnila svou výzbroj o velké množství samohybných děl. Obvykle se jednalo o kanon či houfnici umístěnou v pevné pancéřové nástavbě na pásovém podvozku. Nejenže tyto stroje byly levné a daly se masově vyrábět, při vhodném nasazení také dokázaly zatopit i německým tankovým jednotkám
Tato kapitola se věnuje následujícím typům:
• ZiS-30
• KV-2
• SU-76
• SU-85
• SU-100
• SU-122
• SU-152
• ISU-122
• ISU-152
Baterie útočných děl ISU-152 od 4. tankové armády se na jaře 1944 vrací z fronty k doplnění zásob a nátěru nové kamufláže
71
BT-2
První z tanků řady rychlých tanků přišel se zajímavou koncepcí vozidla pohybujícího se jak pomocí pásu, tak na kolech
Sovětské předválečné lehké tanky (hlavně typ T-26) sice částečně šlo využít k takzvaným hloubkovým operacím, celkově však postrádaly palebnou sílu i mobilitu. Sověti proto zkonstruovali řadu strojů označovaných BT. Ty byly lépe vyzbrojené než lehké tanky a mohly se pochlubit mnohem vyšší rychlostí, což jim mělo zajistit přežití na bojišti. Tyto výhody konstruktéři vykoupili určitým nárůstem hmotnosti.
Působivá rychlost tanků BT vyplývala z použití radikálního systému zavěšení Christie navrženého v Americe. Vyznačoval se svislými vinutými pružinami, které podpíraly velká kola bez zadní nápravy, kolem nichž těsně obíhaly pásy, takže horní vratné kladky pásů nebyly nutné.
Třímístný rychlý BT-2, založený na podvozku M-1930 Christie, se
začal vyrábět v roce 1932. Většina strojů nesla 37mm kanon vzor 1930 s kulometem DT v kulovitém střelišti v pravé přední části věže. Některé BT-2 však měly místo hlavního kanonu dvojitý kulomet DP, přičemž zbraň v kulové montáži zůstala zachována. Pancéřová ochrana zůstávala velmi skromná, stroj měl z každého nebezpečí uniknout spíše svou rychlostí. Tu zajišťoval velmi výkonný benzinový motor Mikulin M-5.
Tank operoval v terénu ve standardní pásové podobě, na silnici se však mohl pohybovat pouze na kolech – úprava konfigurace trvala osádce asi 30 minut. Na druhou stranu tento typ trápily mechanické potíže a po zhotovení 620 vozidel se výroba v roce 1934 zastavila. Celkově se BT-2 nedočkal dobrého hodnocení,
BT-5
a to kvůli nevhodně rozložené osádce a celkové nespolehlivosti. V době německé invaze už byla většina BT-2 odvelena k výcvikovým útvarům, u různých mechanizovaných sborů ale ještě sloužily nižší desítky až stovky strojů. Drtivá většina nepřežila začátek války, přesto se například ještě v roce 1943 tucet kusů objevil u Leningradu.
BT-2
Hmotnost: 10,2 t
Délka: 5,6 m
Šířka: 2,3 m
Výška: 2,3 m
Pancéřování: 6–13 mm
Motor: vidlicový dvanáctiválec M5 (298 kW), benzin
Rychlost: 100 km
Dojezd: 200 km
Výzbroj: 1× 37mm kanon 5-K vzor 1930, 1× 7,62mm kulomet DT
Osádka: 3 muži
Vyrobeno: 620 kusů (1932–1934)
BT-2
Tento boční pohled ilustruje čtyři velká silniční kola na každé straně, která jsou součástí zavěšení typu Christie. Stroj také dostal základní zimní kamufláž
U druhé verze rychlého tanku provedli konstruktéři jen minimální změny, neboť velitelství obrněných vojsk požadovalo plynulé pokračování sériové výroby
Další rychlý tank, BT-5 vzor 1933, vstoupil do služby právě toho roku. Tento třímístný stroj měl přepraco -
vanou věž na korbě identické s BT-2. Nová válcová věž se zakřivenými boky spočívala směrem k přední části tanku
na středové ose. Mnoho pozdějších věží BT-5 mělo také velký a dlouhý úložný koš připevněný k zadní části
RYCHLÉ TANKY
26
věže a svařovanou, nikoli nýtovanou konstrukci. Tato nová dvoumístná věž nesla také výkonnější 45mm kanon 20-K vzor 1932 a s ním spřažený kulomet DT. Zmíněná hlavní zbraň dávala stroji mnohem větší šanci poradit si s nepřátelskou obrněnou technikou. Na druhou stranu pancéřování bylo shodné s BT-2 a sotva odolávalo průbojným střelám z ručních zbraní. Stejné zůstaly také rozměry celého stroje. Nová věž zvýšila hmotnost vozidla o 1,3 t, na jízdní vlastnosti to však velký vliv nemělo. Operační dosah stále činil 200 km, maximální rychlost pak 100 km/h na kolech po silnici a 72 km/h v pásové konfiguraci v terénu. BT-5 měl také přepracovaná velká vypouklá kola. V letech 1933–1935 vzniklo 1 884 kusů varianty 1933, než Sověti přistoupili k jejím dalším modifikacím. Základní BT-5 nicméně ve službě zůstal a pohraniční bitvy z roku 1941 ukázaly, že jeho
BT-5 vzor 1933
Hmotnost: 11,5 t
Délka: 5,6 m
Šířka: 2,3 m
Výška: 2,3 m
Pancéřování: 6–13 mm
Motor: vidlicový dvanáctiválec M5 (298 kW), benzin
Rychlost: 100 km/h
Dojezd: 200 km
Výzbroj: 1× 45mm kanon 20-K vzor 1932, 1× 7,62mm kulomet DT
Osádka: 3 muži
Vyrobeno: 1 884 kusů (1933–1935)
BT-5 model 1933
Druhá verze rychlého tanku využívala stejný podvozek jako BT-2, ale měla přepracovanou věž se zakřivenými boky, často vybavenou zadním úložným prostorem
koncepce není vůbec vhodná ke střetnému boji. V rukách zkušených osádek by tyto stroje díky svým manévrovacím schopnostem mohly Němcům způsobit řadu potíží, během operace Barbarossa však Sověti ještě neměli personál na dostatečné úrovni. Lehce pancéřované rychlé stroje se pak kvůli nevhodné a zkostnatělé taktice stávaly snadným terčem německých protitankových dělostřelců.
Jako nepříliš důležitá se ukázala být také jedna z hlavních výhod tanků řady BT v podobě odnímatelných pásů. Ty osádka ukládala, aby je mohla později znovu nainstalovat. V roce 1940 ale Sověti dospěli k závěru, že se jedná o drahý, hmotnostně náročný a málo využívaný luxus, který posléze u tanku T-34 a následujících typů opustili.
BT-5TU vzor 1934
Podle obvyklé sovětské praxe věnovala továrna ChPZ v Charkově část své výrobní kapacity BT-5 na dodávky velitelské varianty BT-5TU vzor 1934. Tyto stroje se ve většině ohledů shodovaly se standardní verzí, jeden z klíčových rozdílů však představovala instalace
BT-5 vzor 1934
Tento BT-5 byl dokončen v dvoubarevné kamufláži určené pro úvodní fázi bitvy před Moskvou na podzim 1941
RYCHLÉ TANKY
27