ZEP2424 - Bruce Springsteen – Kompletní příběh

SPRINGSTEEN

Legendární Boss

Víc než 60 let hudební kariéry

všech 21

studiových alb

Boss

přichází

Příběh o chudém chlapci z New Jersey, který se díky píli a talentu vyšvihl mezi nejuznávanější umělecké osobnosti své doby, lze snadno pojmout jako novodobou rockovou pohádku. Vypravěč se přitom ocitá v pokušení pominout nezajímavé detaily a načrtnout romantický portrét, který nemá se skutečností mnoho společného. Pojďme si tedy připomenout, jak to bylo doopravdy.

Cílová rovinka

Do roku 1971 byl Springsteen jen dalším talentovaným klukem z Východního pobřeží. Na dvaadvacetiletého mladíka prokazoval obstojné schopnosti i nadšení, ale v hudební branži by se jen těžko dokázal prosadit bez podpory vlivných matadorů nahrávacího průmyslu. Do karet mu hrálo i původní nastavení showbyznysu, které fungovalo víceméně do roku 2010, než ho převálcovalo digitální sdílení souborů. Tento systém dopřával nezkušeným talentům čas na umělecký růst, jehož součástí byla i práce na albech. Soudí se, že Springsteen dosáhl vrcholné formy až třetí deskou Born to Run z roku 1975. Potenciálu nadaného mladíka si všimla dvojice ostřílených profesionálů. Prvním byl John Hammond, respektovaný lovec talentů, který v šedesátých letech získal pro vydavatelství Columbia Boba Dylana, druhým pak šéf téže společnosti Clive Davis. Jakmile se Springsteen upsal ke spolupráci s Columbií, očekávalo se, že půjde

VLEVO: S nálepkou „budoucnosti rockové hudby“ se Springsteen nikdy naplno neztotožnil

v Dylanových stopách a nahraje pár jímavých akustických písní – jak lze dodnes slyšet na jeho debutovém albu Greetings from Asbury Park, N. J. (1973). K vrcholům první desky, která si po komerční stránce nevedla nijak oslnivě, však patřily především skladby odehrané s kapelou E Street Band. Právě její členové, zrekrutovaní ze Springsteenových hudebně nadaných kamarádů, tehdy dali svému frontmanovi přezdívku Boss – údajně proto, že jim jako šéf po vystoupení rozděloval výplatu. Podle (zřejmě) městské legendy ovšem za slavnou přezdívku vděčil také úspěchům v deskové hře Monopoly, jíž si muzikanti krátili dlouhou chvíli v zákulisí.

Kritici následně Springsteena předvídatelně (a poněkud nenápaditě) srovnávali

NÍŽE: Domek v ulici West End Court č. p. 7 ½ v newjerseyském městečku Long Branch, kde Springsteen skládal písně pro album Born to Run

s Dylanem, což se nepodařilo změnit ani druhým studiovým albem The Wild, the Innocent & the E Street Shuffle, které vyšlo za nevalného komerčního ohlasu v tomtéž roce jako debut. Tentokrát už Springsteen představil několik klasických kousků, například skladbu Rosalita (Come Out Tonight), ale především získal charakteristický svižný zvuk na pomezí rocku a soulu,

E StrEEt

BAND

Zleva doprava: „Velikán“ Clarence Clemons, Boss, Garry Tallent alias „Postrach z Tennessee“ a Steven Van Zandt čili „Miami“ na pódiu v roce 1980

Ani největší kytarový hrdina

se neobejde bez skvělé kapely. Bruce Springsteen v průběhu let prokázal dokonalý čich na talentované spoluhráče, kteří dodali jeho hudebnímu poselství na síle

Skutečné rockové hvězdy září nejjasněji, když je ve studiu i na koncertním pódiu doprovázejí muzikanti první ligy. Bruce Springsteena lze vnímat jako potvrzení této známé poučky, neboť jeho kapela E Street Band dosáhla téměř stejné světové proslulosti jako on sám. Zdánlivě nesourodá skupina muzikantů, jejichž uvolněné jevištní vystupování by nebylo možné bez mimořádných hudebních schopností, se po desetiletí podílela na Bossově tvůrčím růstu. Nejen proto si E Street Band zasluhuje veškerý obdiv a úctu.

Původní sestava

Springsteenovi spoluhráči vesměs vzešli z hudební scény města Ashbury Park, na níž si první dvě kapely jejich příštího šéfa, Earth a Steel Mill, poměřovaly schopnosti s formacemi jako Southside Johnny & the Asbury Jukes, The Jaywalkers, nebo The Sundence Blues Band. Základní sestava budoucí E Street Band se sešla v říjnu 1972. Když pak muzikanti dorazili na nahrávání Springsteenovy první desky Greetings from Asbury Park, N. J. (1973), zástupce vydavatelství Columbia to prý poněkud zaskočilo. Doufali totiž v album akustických protestsongů v dylanovském stylu… Záhy naštěstí vyšlo najevo, že se Springsteenův typický zvuk bez pořádné kapely neobejde. Potvrdilo to i druhé album The Wild, the Innocent & the E Street Shuffle, vydané v roce 1973 stejně jako debut. Do jeho titulu si koneckonců našel cestu i odkaz na budoucí oficiální název skupiny.

Na dvojici prvních alb se podílela Springsteenova kapela v nejpůvodnějším složení, kterému vévodila po všech stránkách mohutná osobnost saxofonisty Clarence Clemonse. K formaci dále patřil baskytarista Garry Tallent a bubeník Vini Lopez plus klávesisté Danny Federici a David Sancious. Poslední jmenovaný přemluvil matku, aby kapele dovolila zkoušet v její garáži. Ta se nacházela v městečku Belmare na adrese E Street 1107, která později dala kapele jméno. Turisté, ovlivnění písní Tenth Avenue Freeze­Out z alba Born to Run, často marně hledají onu součást hudební historie

Datum vydání: 4. cervna 1984

Born in the U.S.A.

Nejznámější album Bruce Springsteena se přiřadilo k nejvýraznějším rockovým opusům všech dob…

Mezi lety 1982 a 1984 dokázal Boss napsat 80 písní. Část si v akustické podobě našla cestu na album Nebraska, část Springsteen vybral pro následující LP Born in the U.S.A., které vystřelilo jeho popularitu do závratných výšin.

Co říct k titulní písni? Podobně jako v případě Hotel California, Bohemian Rhapsody nebo Stairway to Heaven máme tu čest s mimořádným dílem, které zachytilo atmosféru určitého okamžiku a dodnes tvoří nedílnou součást rockové historie. Z hudebního hlediska je to v podstatě jednoduchá, ale úderná skladba založená na nezaměnitelném riffu. Zato text klade na posluchače o poznání větší nároky – řada lidí ho ani za uplynulá desetiletí zjevně nepochopila. Refrén, při kterém si Bruce může vykřičet plíce opakováním sloganu „Narozen v USA!“ , snadno svádí k přepjatě vlasteneckému výkladu. Tím se vysvětluje, proč v uplynulých letech píseň tak často zaznívala na nejrůznějších akcích amerických patriotů. Pokud se ale pořádně zaposloucháte, zjistíte, že píseň ve skutečnosti popisuje odvrácenou tvář života vietnamských veteránů: „Ve stínu věznice / za svitu planoucí rafinérie / už deset let dohořívám / na cestě, která nemá cíl.“

Následující svižná nahrávka Cover Me nabídla jasný megahit založený na vroucném heartland rocku. Po vydání Born in the U.S.A. se ostatně Springsteen zařadil mezi nejvýraznější představitele tohoto hudebního subžánru, který sází na zemitý, přímočarý rock, přičemž tematicky často čerpá z nelehkého životního údělu dělnické třídy. I když se Boss nacházel na vrcholu tvůrčích sil, kritici si samozřejmě svou hůl našli. Vytýkali mu lpění na přehnané maskulinitě - jeho testosteronem přesycené písně jim připadaly až příliš okatě zaměřené na roztleskání davů. Kritikům zdánlivě dával za pravdu i obal alba, který zachytil Springsteenovu mužnou postavu v tílku a sepraných džínách zezadu na pozadí americké vlajky. Totéž platilo pro jeho oblíbenou koncertní stylizaci. Šátek nebo čelenka kolem hlavy, košile bez rukávů, rázně nakročený postoj, to vše bezmála připomínalo drsného heavymetalového sekerníka. Pokud k tomu přidáme zvučný hrdelní hlas, získáme kompletní obraz Bruce Springsteena v polovině 80. let.

Podobné povrchní hodnocení by však nebylo úplně spravedlivé. Springsteenova image odpovídala tehdejším trendům a ukazování svalů navíc přesně odráželo jeho energii a vášeň. Album Born in the U.S.A. kromě titulní halekačky přineslo celou řadu poklidnějších, rozjímavějších poloh. Něžná balada I’m on Fire patří k vůbec nejkrásnějším teskně zamilovaným písním s prvky country, a do

podobné kategorie spadá i melancholická My Hometown. Hitový singl Dancing in the Dark v duchu přeslazených popových šlágrů ukazuje, že i tísnivý městský život dokáže přinést uvolnění v podobě protančené noci, píseň No Surrender zase zřejmě patří k nejzádumčivějším v celé Springsteenově diskografii.

Třicet milionů prodaných kusů povýšilo album Born in the U.S.A. na přelomové dílo, a to nejen ve Springsteenově katalogu, ale v historii populární hudby. Heartland rock se ocitl na vrcholu popularity, písňové texty se častěji zaměřovaly na společenské problémy a rockové hvězdy si předplatily permanentky do posilovny. Džíny Levi 501, v nichž se Springsteen nechal vyfotit na obálku, si pořídil každý, kdo chtěl držet krok s módou. Tohle zkrátka nevymyslíte.

VLEVO: Springsteenův zápisník s načrtnutým textem Born in the U.S.A. si v roce 2017 mohli prohlédnout návštěvníci výstavy Louder Than Words: Rock, Power and Politics (Hlasitější než slova: Rock, moc a politika)

v dnes již neexistujícím washingtonském muzeu žurnalistiky Newseum

VÝŠE: Turné k albu Born in the U.S.A. proběhlo

v letech 1984–1985, dodnes patří ke Springsteenovým nejúspěšnějším

Muzikant

Odpověď na otázku, zda lze Springsteena považovat za hudebního génia, by mohla ledaskoho překvapit

Bruce Springsteen dospíval za vrcholící beatlemanie, v době formování zcela nového hudebního žánru, kterému jsme si zvykli říkat rock. Příhodnější chvíli pro zakoupení první elektrické kytary si snad ani nemohl přát.

Hrdina s kytarou

Jako začínající kytarista Bruce vzhlížel k průkopníkům rocku z úsvitu šedesátých let, jejichž hru výrazně ovlivnilo rhythm and blues. Tito mistři kytary, ať to byl George Harrison, Keith Richards nebo Pete Townshend či další umělci, nepochybně ovládali svůj nástroj fantasticky a nescházela jim ani pořádná dávka hudební představivosti. Za první opravdu rychlopalné kytarové hrdiny však lze považovat až Erica Claptona, Jeffa Becka a Jimiho Hendrixe, kteří opanovali scénu v letech 1966 a 1967. Krátce poté uchvátili korouhev mistři jako Jimmy Page, Ritchie Blackmore nebo Leslie West, s příchodem roku 1970 se pak kult kulometných kytarových čarostřelců stal nedílnou součástí populární kultury. V následujícím desetiletí se o další vývojovou fázi postaraly osobnosti typu Eddieho Van Halena, Randyho Rhoadse a dalších metalových hromovládců, tou dobou se ale Springsteen už stal svébytnou rockovou hvězdou a jejich vylomeniny zřejmě vnímal spíš okrajově.

Podstatnou roli jistě sehrála skutečnost, že se Boss do povědomí newjerseyských hudebních fanoušků dostal

VLEVO: Springsteen s akustickou kytarou oblíbené značky Takamine na londýnském stadionu Wembley v červenci 1988

mezi lety 1971 a 1973, tedy v časech, kdy se kytaroví démoni těšili zbožnému obdivu obecenstva. Očití svědkové Springsteenových tehdejších vystoupení s kapelami Earth a Steel Mill shodně tvrdí, že na začátku kariéry skutečně předváděl učiněnou kytarovou magii. Ovlivnila ho řada rozmanitých vzorů od energického nářezu surfrockových kapel typu The Ventures přes uhlazený pop ve stylu The Shadows po blues Petra Greena nebo typickou směs amerického rocku a country ve strhujícím podání Johna Fogertyho. Nelze pominout ani Springsteenovu slabost pro folk, ostatně právě

VPRAVO: Bossovo typické, energií nadupané vystoupení v Los Angeles v roce 1994

jeho citlivá práce s akustickou kytarou původně upoutala pozornost hudebních vydavatelství.

Kolem roku 1970 Springsteena, který tehdy stál na prahu oslnivé kariéry, provázela pověst nejohnivějšího mistra kytary na pobřeží New Jersey. Když později začal spolupracovat s talentovanými muzikanty kalibru Stevena Van Zandta a věnoval víc energie psaní písní, v podstatě se postu kytarového hrdiny vzdal. Jinak řečeno, upustil od sólových hudebních exhibicí v zájmu toho, co sám pokládal za nejpodstatnější – tedy dynamiky a emocionální síly svých písní.