I
Bestie běží, já tankuju leteckou stovku a předvídám útoky. Mladý jsem dost a starý taky. Dřív jsem lovil pstruhy, měl jsem to skoro nejradši na světě. Jmenuju se Hig, jenom tak. Velkej Hig, jestli chcete dvě jména. Big Hig. Jestli se někdy budím s křikem, a neříkám, že se to stalo, tak proto, že je veta po pstruzích. Potočáci, duháci, siveni i lipani, všichni jsou pryč. Zmizeli tygři, sloni, opice, paviáni i šimpanzi. Sýkorky, fregatky, pelikáni (skvrnozobí), velryby (plejtvákovci), hrdličky zahradní. Smutný, ale plakal jsem, až když proti proudu plul poslední pstruh, snad za chladnější vodou. Melissa, moje žena, byla stará hipísačka. Vlastně ne tak stará. Vypadala dobře. V tomhle příběhu klidně mohla být Evou, jenže já nejsem žádný Adam. Jsem spíš Kain. Bratra, jako jsem já, v Bibli snad ani neměli. Četli jste někdy Bibli? Myslím, sedli jste si a četli jste ji jako knížku? Tak mrkněte na Pláč. Tam někde teď jsme, takříkajíc. Takříkajíc pláčeme. Takříkajíc si vyléváme srdce jako vodu z kbelíku. Říkali, že nejdřív se na chvíli oteplí, ale nakonec se ochladí. Hodně ochladí. Pořád čekám. Ta naše matička Země je samý překvapení, chrlí je jedno za druhým. Taky už nejsou husy. Nebo jen pár. Loni v říjnu jsem po 11