rozhovor
Rudolf: To sprostý slovo do naší práce patří. To je jako kdybychom Werichovi chtěli zakázat psát o alkoholu v pohádkách. Ale je pravda, že maluju pro děti a tam bych sprosté motivy nemaloval.
chtěli zakázat psát o alkoholu v pohádkách. Ale je pravda, že maluju pro děti a tam bych sprosté motivy nemaloval. Mucha: Mě zajímá, kde ses vlastně naučil malovat? Tvá matka je ilustrátorka, ale ty i tvůj bratr malujete každý úplně jinak. Rudolf: Jednak to máme z obou stran v rodině. Ale společná je ta touha tvořit a nějakým způsobem se sdílet. Já myslím, že po rodičích máme tu touhu komunikovat. Člověk se učí a zjišťuje, co je správně a co špatně, jedině tím, že to zkouší a nebojí se dělat chyby. Mě nejvíc baví, když si můžu hrát koncerty v rozumným množství tak, abych měl ještě čas na malování. Aby všechno bylo v hezkým poměru. A na tobě se mi líbí ta svoboda, že netrváš být za každou cenu tam nebo tady… Mucha: Jako nejdu po tom, nikdy jsem po tom vyloženě nešla. Do nedávna jsem to považovala v dobré náladě za štěstí a ve špatném rozmaru za vychcanost, že jsem na ten svůj amaterismus utáhla tolik lidí. Ale na druhou stranu od toho nic neočekávám. Rudolf: Hele a nebojíš se, až budeš populárnější, což budeš, že přijde nějaká jiná Mucha a bude kopírovat tvůj styl? Mucha: To je výborná otázka. Jestli se objeví nějaká jiná Mucha, která to bude mít vydřené, protože v amaterismu mě
asi nikdo nepřekoná. Ale víš, co je na tom krásný? Když pak někdo řekne: to je jako Mucha. Já od toho nic nečekám, je super, že to má úspěch. Ale mě to poslední dobou táhne k tomu, jak to začalo, možná začnu zase hrát za pivo. Že nějaký odkaz toho zůstane, mně přijde super. Jakmile se objeví někdo, kdo bude dělat to samé, ale bude pilovat texty a cvičit na kytaru, bude
to chudší na autentičnosti, ale když někdo řekne: to je celá Mucha, tak mě to potěší. Rudolf: A kdy se spolu zase potkáme? Mucha: Rudo, já bych tě chtěla potkat koncem ledna, až budeš odpočinutý. Mě zajímá, jaké to je, když si dá člověk na měsíc pauzu a vyčistí si hlavu.
15