O NÁS PRO VÁS

V této rubrice zpovídají členové týmu naší televize vždy někoho ze svých kolegů. Dnes je to náš kolega Tomáš Ježek, kreativní ředitel. Volnomyšlenkář, bohém tělem i duší a človek, který nerespektuje autority...

Kdybys mohl mít vlastní pořad

v TVS, o čem by byl? (Barča)

Tak to bych měl rád svou talkshow, kam bych si zval pro mě zajímavé hosty z celého spektra společnosti. Celebrity, ale i tetky, co prodávají na trhu, mohl by mezi nimi být i třeba bezdomovec, feťák, který nikoho nezajímá... Protože každý člověk má co říct, když se ho správně zeptáte. A mohl by to být i nekorektní humor na hraně... občas trestní oznámení je pro televizi taky úžasná reklama.

Ty píšeš knihy. Kolik už jich na

svém kontě máš? (Barča)

Já nepíšu knihy, jen do knih přispívám. Ale jednu osobní knihu mám teď na lektorském posudku. Je to taková intimní věc, takže o tom radši nebudu mluvit. Ta vznikla už dávno, když jsem se ještě tak rozkoukával po světě. Ale je to rarita v tom, že bych ji rád vydal pod pravým jménem. Protože doposud jsem všechno vydával pod pseudonymem...

Čí to byl nápad nalíčit tě namodro v hlavní roli filmu Fantomas? (Jirka)

Tak to byl dlouhý spor. Ona to měla být původně zelená, nakonec Francouzi, protože jsou to nacionalisti, chtěli modrou. Tak je z toho taková tyrkysová. Já jsem do toho ale nemohl moc mluvit, tenkrát jsem ještě neměl to postavení megastar, abych to mohl nějak ovlivnit.

Kdyby ses vrátil zpět do dětství se zkušenostmi, které máš nyní, udělal bys ve svém životě něco jinak?

(Jirka)

To je vážná otázka. Asi bych se nevracel do Česka. Často si říkám, jak by se odvíjel můj život, kdybych v roce 1994 neemigroval z Německa sem. Měl jsem tam firmu a od roku 1989 i zelenou kartu do USA a Kanady, jenže přišel ten slavnej Listopad. Ale nic není náhoda. A je to tak správně! Protože pak bych nebyl tady s vámi, v té partičce hipsterů, chytrolínů i fakerů, co mě fakt baví.

Život tě už na první pohled a hlavně poslech baví. Co z něj tě ale

opravdu nebaví? (Laďa)

Naprosto jsem přestal sledovat politiku. Já vím, že to je strašná sranda, když člověk poslouchá ty nevzdělané, ambiciózní sociopaty, ale v důsledku člověka zamrazí, protože vstupují do našich životů a ovlivňují je. A to už taková sranda není. Volit jdu, po očku to sleduju, ale nenechávám to ulpívat v hlavě víc jak pár vteřin.

Pojem kalokagathia vyjadřuje ideál harmonického souladu a vyváženosti tělesné i duševní krásy a dobroty. Zanechal jsi nějakou stopu ve

sportu? (Laďa)

Já jsem ve sportu výraznou stopu nezanechal, ale sport zanechal zásadní stopu ve mně. Jsem sportovní fanda. Skoro půl století hraju basket. Mám jen strach, aby mě nepostihlo to, že se začnu ke stáru zlepšovat.

Tome, co jsi provedl nejšílenějšího?

Vím, že máš hodně historek, ale co z toho bylo už přes čáru? (Nikča)

Třeba když jsem jel za totáče coby studentík za kamarádama na čundr do Banátu. Neměl jsem s sebou vůbec nic. Jenže jsem netrefil správný vlak a dojel omylem do Bulharska. Odtud jsem šel pěšky, bez peněz, bez kreditek a telefonu domů. Načerno vlakem, stopem a tak. Pak jsem uviděl za plotem řeku, a tak jsem si šel zaplavat. No byl to Dunaj a na druhém břehu byla Jugoslávie. Tak jsem strávil prázdniny ve vězení v Temešváru. Nejkurióznější byla moje eskorta. Pohraničníci měli jenom samopaly a jízdní kola. Čekali jsme půl dne u silnice a já vůbec netušil proč. Pak přijela Dacia s rodinou a oni jim zabavili ve jménu státu kvůli mně auto. Odjížděli jsme do města do basy a rodina s dětma zůstala stát u cesty se slzami v očích. Jestli jim auto vrátili a kdy, to nevím. Rumunsko v roce 1980. Na dobu komunismu to bylo docela jeté, protože jít na dlouho do basy mohl člověk za cokoliv. A rumunský kriminál, to je přes čáru!

Když ti nakreslím jednorožce – ne-

cháš si ho vytetovat? (Nikča)

Jednorožci mají spoustu podob. Určitě se na něčem dohodneme. Věříš v Boha? (Lucka)

Bez Boha není nic! Jsem bytostný katolík, ale jsem taky protestant, muslim i buddhista. Bůh je jen jeden, jako je jeden vesmír. Bůh je smajlík. Když vědci zjistili, že základem atomu je vlnová délka, která drží celý svět pohromadě, tak jsem si oddychl. Ta vlnka, to je ten boží úsměv. Trvalý, bezdůvodný úsměv, ve kterém je skrytá všechna pravda světa. Taková ta kostelnická, tradicionalistická podoba katolické církve, jak ji známe tady na Slovácku, mi není blízká. Když si někdo myslí, že je víc než ten druhý, tak je to vždycky špatně. Bůh je všech a miluje všechny úplně stejně, jestli chodíš do kostela nebo místo toho sedíš v hospodě a piješ jeden škopek za druhým. Keep smiling!

Kdyby sis napsal knihu sám o sobě,

jaký by měla název? (Lucka)

No název by to musel být pořádně bizarní. Třeba: LÁSKA a BOLEST. S podtitulem: Miloval peníze a trpěl jejich nedostatkem!

Co bys dělal, kdyby ses ráno probudil s půlmetrovým hárem? (Michal)

Tak na to fakt občas myslím. Móda se mění a s ní i vlasový styling. Já bych si dneska nechal vzadu udělat klasický vojenský střih a jen vpředu přes obličej bych se nechal půlmetrovou patku. Ale jak se znám, určitě bych časem experimentoval. V podstatě mám svůj účes zvaný Mach3 docela rád. A hlavně mi nedává moc možností ke změnám.

Tome, jak těžké je být géniem?

(David)

Ach Davide, však to znáš, je to pěkná řehole. Nejen že ti nikdo z okolí nerozumí, ale hlavně nerozumíš mnohdy ani sám sobě. Jen se v tobě vytváří proudy, které musí ven, ale nějak to ovlivnit, uchovat, roztřídit? Marná snaha. Pomáhají mi procházky se psem, zásadně chodím i v mrazech bez čepice. Jen tak se dá mozek trochu ochladit a dostat do nižších otáček. Zároveň je chůze zdravá pro kardiovaskulární systém. Doporučuji!

O čem si nejčastěji povídáš s kardinálem Tomášem Špidlíkem? (Katka)

Naše rozpravy začaly v roce 1995 v Římě, kde tenkrát kardinál žil, a trvají dodnes, protože je Špidlík pohřbený na Velehradě. Kdysi mi povídá: „Ty si Tomáš, já jsem Tomáš, co s tím uděláme?“ My si povídali o všem možném. Jen na stěžování on nikdy nebyl. Před ním se nenapláká. Ale vždycky, když za ním přijdu, začínám slovy: „Tak jsem tu, řekněte mi, padre, co s tím konečně uděláme?“