SPORTOVNÍ POHLEDY ZPÁTKY

Jak brodští fotbalisté získali titul mistrů republiky )

Největší sportovní úspěch v historii města slavila před čtyřiceti lety parta fotbalistů z ulic okolo brodské sokolovny. Pod hlavičkou Přesného strojírenství Uherský Brod – jak se v roce 1980 nazývala místní zbrojovka – vybojovali titul mistrů republiky v malé kopané. Tak se tenkrát říkalo dnešnímu futsalu. Než byla tato fotbalová varianta na konci osmdesátých let přijatá pod křídla FIFA a u nás ji zastřešil ČMFS (dnes FAČR), hrálo se na venkovních hřištích. Tehdy se začala psát bohatá historie a první mistr republiky v malé formě fotbalu byl korunovaný v roce 1971. Text: Vladimír Salčák Foto: archiv Filipovské instituce fotbalových amatérů

Jablonec byl desátým jubilejním městem, které uspořádalo národní finále. „Bylo mu svěřeno i proto, že Jablonec je proslulý zkušeným funkcionářským kádrem a výtečnými organizátory sportovních podniků. To vše se potvrdilo do písmene. Desáté finále bylo po organizační stránce nejlepší ze všech, což byl jednotný hlas především těch družstev, která jezdí na finále častěji. Skvělé ubytování na Maxově, hladký průběh bojů, výborně udržovaná hřiště na stadiónu na Střelnici,“ napsal v Mladé frontě z 6. října 1980 o jabloneckém šampionátu slavný sportovní novinář Jaroslav Šálek. Den před tím vyskočil na stupeň vítězů kapitán týmu Michal Polák a zvedl nad hlavu broušený pohár pro mistry republiky. „Uherskobrodští se tedy vracejí ze svého třetího národního finále triumfálně, v roce 1973 byli v Kolíně bronzoví, loni v Olomouci až sedmí. A všichni věří, že toto vítězství pohne kolem dějin malé kopané u nich doma, že se o jejich činnosti konečně dozví i vedení závodu, kde pracují a jehož jméno nosí na dresech, a že se už snad konečně najde nějaký prostor, kde by mohli malý fotbal hrát po celý rok. S opravdickými brankami,“ pokračoval Jaroslav Šálek ve svém článku. Než se ale brodští fotbalisté zapsali zlatým písmem do historie, vedla k titulu ještě dlouhá cesta. „Na krajské finále do Ivančic jsme kvůli marodce jeli jenom v šesti hráčích. Neměli jsme nikoho na střídání. Přesto jsme porazili neporazitelný Ajax Morýsovy domy Gottwaldov, který vyhrál mistrovský titul v letech 1974 a 1976. Měli jsme fantastického brankáře Zdenka Přílezského, říkali jsme mu Had, ten vychytal, co se dalo. Takového gólmana nepamatuju. No a tak jsme jeli na to národní finále,“ vzpomíná kapitán Michal Polák. Podle spoluhráčů hrál v Ivančicích nejlepší fotbal svého života. Do finálového turnaje v Jablonci postoupilo osm vítězných týmů z krajských kol. Broďané vyrazili bez elitního gólmana Zdeňka Přílezského, který mezitím narukoval na vojnu. „To byla velká ztráta, přemlouvali jsme ho, aby napsal ministrovi obrany, aby mu odložil nástup na vojnu, ale to by bylo stejně marné. Já si myslím, že to Had potom aj obrečel,“ vybavuje si Michal Polák. Ve skupině Brod převálcoval Solo Sušice 14:0, reprezentační výběr československé armády 1:0 a za umělého osvětlení porazil později třetí tým Karviné 4:1. „To byl jediný gól, který jsme na turnaji dostali. Tam se zranil nový brankář Pavel Šmíd, tak musel jít chytat další. Volba padla na Laďu Mišura. Semifinále jsme hráli v neděli s Jabloncem. Domácí měli velkou podporu v hledišti, ale vyhráli jsme 2:0. Řekli jsme si, že jestli chceme vyhrát, tak nemožeme večer popijat. Tak jsme se sebrali a šli jsme spat,“ prozradil recept na zisk titulu útočník »Prestro«. Finále se hrálo na prvoligové trávě stadionu Střelnice. „Nečekaným druhým finalistou byli svazáci z pražského Motorletu. Mají svůj plácek, hrají však především velký fotbal v podnikových turnajích, někteří provozují závodně hokej, házenou. Sami byli překvapení už na sklonku léta, kdy vyhráli pražské finále nad takovým slavným soupeřem, jakým je v malé kopané FC Hammerle, dvojnásobný vítěz národního finále z let 1977 a 1978. V Jablonci si vytkli umístění do čtvrtého místa, pak však prohráli jediný zápas (a zbytečně) a v semifinále porazili další slavný tým, Důl 1. máj Karviná 2:0. Ve finále pak ovšem proti tak sehranému soupeři, jakým je Uherský Brod, šanci neměli. »Prestro«, kterýžto název mají hráči na teplákových soupravách, znamená podnik přesného strojírenství, kde všichni fotbalisté pracují při výrobě loveckých a sportovních zbraní, dělají se tu však také součástky do letadel. Při všem je bezpodmínečně nutná maximální přesnost, a jak se zdá, fotbalisté si ji osvojili i na hřišti. Jejich kombinace je strojově přesná, dávají ukázkové góly a vůbec se dá říci, že odhalili všechny taje malé kopané a stali se v ní doslova mistry už předtím, než titul skutečně získali, jejich střední útočník Vláďa Hroch si také zaslouženě přišel pro cenu nejlepšího hráče turnaje,“ shrnul brodský triumf Jaroslav Šálek v Mladé frontě.

Zleva nahoře: Karel Pančocha, Pavel Zajda, Josef Pražan, Vladimír Hroch, Ivan Michlík, Josef Mudrák, dole Pavel Novák, Pavel Šmíd, Michal a Vladimír Polákovi, Vladimír a Jiří Mišurovi.