MOZAIKA

12 + jedna otázka PRO VÁCLAVA MÍLKA

1. O čem se Vám naposledy zdálo?

Tak to je hned na úvod těžká otázka. Já si totiž sny většinou nepamatuji. A snad také proto jim nepřikládám žádnou váhu, takže i ty, co si třeba ráno ještě vybavím, brzy zapomenu.

2. Na co z dětství nejraději vzpomínáte?

Nějak cíleně na dětství nevzpomínám.

Asi že se ještě necítím dost starý. Bydlíme teď v domě po mých prarodičích, tak se mi teď často při různých domácích pracích vybavují vzpomínky na situace, které jsem zde v dětství zažíval.

Zejména na všelijaké průpovídky mého dědy, kterými vždycky doprovázel různé činnosti, u nichž jsme mu my děti mohly asistovat. Tak třeba, když jsem teď něco natíral, tak jsem si vzpomněl na jeho hlášku: Díra nedíra, furt to natírá. On pořád něco ze sebe sypal, ale běžně si na to nevzpomenu. Jen při té práci.

3. Je nějaký zážitek, který vám změnil život?

Pokud bych se mohl dívat z nějakého nadhledu na můj dosavadní život, tak bych asi myslel, že se v něm nic radikálně nemění. Na druhou stranu mám pocit, že mi každá intenzivní emoce mění život. Tak nevím, asi by to bylo příliš soukromé.

4. Kterého svého zvyku byste se okamžitě zbavil, kdybyste mohl?

Tím trochu podsouváte, že zvyky jsou zlozvyky. Zlozvyků si všímám spíš na druhých. Takže třeba právě tohle, nevnímat se jako izolovaná entita, ale jako součást určité širší lidské pospolitosti, které jsou vlastní v ní přítomné zvyky i zlozvyky.

5. Máte nějakou posedlost?

Třeba jsem posedlý potřebou hledat ve všem to dobré.

6. Čeho se bojíte?

Že jsou situace, ve kterých se mi nic dobrého nepodaří najít.

7. Litujete ve svém životě něčeho?

Určitě bych, kdyby to šlo, udělal řadu věcí jinak. Ale svého života, jak se odvíjí, nelituji.

8. Co je vaším největším životním úspěchem?

Já vlastně přesně nevím, co je to úspěch. Tak jak se o něm nejčastěji

mluví, jistě není tím, o co bych usiloval nebo tomu přikládal nějakou zvláštní hodnotu. Takže takové věci bohužel neumím poměřovat na velké, větší a největší. Těší mě pocit z každé obstojně vykonané práce.

9. Co vás nejvíce motivuje?

Vědomí smyslu. Když vím, proč to či ono dělám, a ten důvod považuji minimálně za hodný pozornosti druhých. 10. Kdybyste mohl získat jednu jedinou schopnost, která by to byla?

To si nedovedu představit. Myslím, že se schopnostmi je to jako s týmy. Jednotliví členové nemusí vše zvládat dokonale, ovšem společně mohou být dokonalým týmem. Taky schopnosti nemusíte mít v dokonalé míře, ale musíte ty schopnosti, které máte, umět vzájemně kombinovat. Naopak, i kdybych byl jen v jediné schopnosti dokonalý a jiné neměl, nedokázal bych jako člověk fungovat.

11. Co vám na současném světě nejvíce vadí?

Říká se tomu život v sociální bublině. Jde hlavě o to, že se vytrácí schopnost porozumět druhému. Místo poznávání nového se stává cílem šíření informací pouze utvrzovat přesvědčení nebo názory v určité skupině. Ale než střet různých postojů zatím vidím spíš rezignaci na možnost být objektivní. Objektivita je jistým způsobem konstrukt, vzdáme-li se však zcela nároku na ni, zároveň tím vzdáváme možnost domluvit se.

12. Co vás naposledy rozplakalo?

Já jsem bohužel vyrůstal s tím pochybným heslem, že chlapi nepláčou. Takže nepláču. Ale dojmout mě dokáže kdejaká blbost. Třeba film v televizi. Možná proto se vlastně ani na filmy moc nedívám.

12 + 1. V jakém uměleckém díle byste chtěl žít?

Jako historik umění bych měl asi uvést nějaké výtvarné dílo. Jenže v těch tradičních statických dílech, jako jsou obrazy a sochy, se moc žít nedá a ta nová média jdou často dost na dřeň a to se dlouhodobě také nedá snášet. K našemu oboru se ale počítá i architektura a v té se žít dá, dokonce někdy velmi dobře. Já bych si třeba vybral některý z rodinných domů F. L. Wrighta nebo jeho následovníků.

Foto: Kateřina Nosková

VÁCLAV MÍLEK

(* 1979) ředitel Krajské galerie výtvarného umění ve Zlíně