Strojírenství má perspektivu a budoucnost

JEDNÍM Z TĚCH, KTEŘÍ OD VYUČENÍ AŽ DO LETOŠNÍHO LÉTA PRACOVALI V SOKOLOVSKÉ UHELNÉ, JE I MISTR ÚDRŽBY VLADIMÍR ZIMA. TEĎ, VE SVÝCH 58 LETECH, SPOLU S ŠESTNÁCTI KOLEGY Z DÍLNY VE VINTÍŘOVĚ PŘEŠEL DO NOVÉ SPOLEČNOSTI SUAS TECHNOLOGY.

Jak vnímáte změny zapříčiněné vynuceným útlumem těžby a zpracování uhlí?

Byly z toho velké obavy. Na dílně i mimo ni se často vedly diskuse na téma proč k tomu došlo, jestli je to potřebné i pro další vývoj Sokolovské uhelné a podobně. Byly tady velké obavy, jak to bude s financemi, s dovolenou, jestli vše bude ve stejném rozsahu jako dosud. Hodně se třeba probíralo, jestli zůstanou v plném rozsahu výhody, které jsme měli z členství v odborech, protože teprve v tu chvíli si někteří uvědomili, že to není vlastně vůbec málo. A samozřejmě se mluvilo i o změnách ve vedení a podobně.

Přešli nakonec všichni?

Všichni ne. Opustili nás dva lidé, ale myslím, že to nebylo v přímé souvislosti s vyčleněním ze Sokolovské uhelné. To spíš jen urychlilo jejich odchod, ke kterému by asi došlo tak jako tak. Většina ale zůstala a přešla do SUAS Technology.

V době, kdy děláme tento rozhovor už od přechodu uplynuly dva měsíce. Co se změnilo?

Po těch dvou měsících se změnilo hlavně myšlení. Technicky jsme se zatím nic učit nemuseli. Výhodou je, že šachta ty lidi zase naučila být multifunkční a řešit věci, které třeba v jednodruhové výrobě nikdy řešit nemuseli. A díky tomu jsou naši kluci schopni se rychle přizpůsobovat. Museli se ale naučit nové věci. Největší změnou byla důslednost. Ale i třeba postupy a přístup.

Důslednost? Znamená to, že dřív se nepracovalo kvalitně?

To úplně ne. Ale zásadně se změnil charakter zakázek. Důlní technologie, které dřív tvořily velkou část naší práce, nebyly zdaleka tak náročné na přesnost. Leckdy nehrál roli ani centimetr, natož milimetry. A najednou od nás zákazníci požadují práci s přesností na desetiny nebo setiny milimetrů.

Vyžádalo si to i nějaké změny v samotné organizaci práce?

Samozřejmě. Ne že by to dřív bylo úplně tak, že když byla práce, tak se pracovalo, a když ne, tak se sedělo, ale tím, že byl zaveden nový systém, kdy každou zakázku provází pracovní lístek, který je vlastní průvodkou zaměstnance, je každému na první pohled jasné, kolik času stráví na které zakázce. Stejně se samozřejmě řeší třeba režie, opravy a poruchy. Takže najednou je okamžitě zřejmé to, co dřív nebylo. Lidé přesně vědí, jak dlouho pracují na nějaké komerční zakázce, jak dlouho třeba na běžné vnitřní údržbě, a najednou si uvědomují, že jsou zaplacení za výkony. To je asi ta největší změna.

Vyrábíme vozy, které vjíždějí do pecí, kde se vypalují střešní tašky. Chassis Wagon joint d’Eau. Už jich máme vyrobených 51 kusů a jsou připravené k expedici.

Budoucnost strojírenské výroby je spojena také s investicemi do nových technologií. Na snímku výstavba základů nové horizontální frézy.

Jedním z nových produktů strojírenské skupiny jsou například podvozky tahačů velkokapacitních letadel.

Připravují se ve výrobě ještě nějaké další podobné změny?

Určitě se nevyhneme otázce organizace výrobních hal. Doposud jsou zde s námi z dřívějška profese, které se strojírenskou výrobou přímo nesouvisejí, jako třeba důlní vulkanizéři a podobně. A záměr je, aby se strojírenská výroba dostala pod jednu střechu, kdy z jedné strany přijde požadavek a z druhé strany vypadne výrobek. Tedy jakási výrobní linka.

Když už jsme u té výroby, co vlastně v současné době děláte?

Třeba teď máme v práci zakázku do Francie. Vyrábíme vozy, které vjíždějí do pecí, kde se vypalují střešní tašky. Chassis Wagon joint d’Eau. Už jich máme vyrobených 51 kusů a jsou připravené k expedici. Nebo také vypalujeme na pantografu polotovary pro podvozky tahačů letadel a podobně, které dál obrábíme a opracováváme. Po těch dvou měsících jsme v situaci, kdy externí výroba, tedy to, co neděláme pro bývalou firmu, tvoří už víc než třetinu produkce. A ten poměr se bude dál zvyšovat.

Budou s tím souviset i nějaké investice do výroby?

Vyloženě nákupy nových technologií se v nejbližších týdnech neplánují. Jak jsem zmiňoval reorganizaci hal, tak v jejím rámci nás určitě čeká přemístění výroby z Vřesové, kde jsou nové frézy, horizontky a další technologie. Na první pohled to vypadá možná trochu nesmyslně, protože se teprve před nedávnem instalovaly, ale to, že vše dostaneme pod jednu střechu a budeme schopni přejít na jakousi linkovou výrobu, nám umožní být mnohem efektivnější než dnes, kdy se některé práce na výrobku dělají ve Vřesové, další ve Vintířově a výrobek se proto musí převážet tam a zpátky. Ale do budoucnosti se určitě změnám nevyhneme. Stávající technologie sice ještě plní požadavky zákazníků na přesnost, ale v budoucnosti budeme i v tomto ohledu muset dál investovat, abychom obstáli na trhu.

A obstojíte?

Nemůžu mluvit za ostatní vyčleněné části, vidím jen to, co se děje u nás. A jsem přesvědčený, že je to právě SUAS Technology, kdo má budoucnost. Až jednou skončí šachta, budeme to my, kdo přežije. V té době totiž už nebudeme žít na uhlí, ale na výrobě.