BÁSEŇ
ZTRÁTA Na kopci stála, hezká se zdála. Jako květ, pro ni bych snesl celý svět, hlesl a na kolena klesl. Nádherná byla, a tak ráda snila. S anděli si hrála, tak krásně se smála. Jí bych svou duši dal, i ďáblu se upsal. Nedostupná pro mne je, protože v cizích rukou je. Kdosi mi ji vzal, já jsem jěšte spal. Bylo to hrůzné probuzení, když už tu se mnou není.
Tak rád bych ji tu zase měl, ale mé prosby nikdo neslyšel. Jsou to velké muka, srdce mi teď puká.
Monika Hrubošová, 1. V
26