Page 1

DUBEN 2016 Studentský časopis Střední školy průmyslové a umělecké v Hodoníně


SLOVO ŠÉFREDAKTORA Vzpomínáte si ještě na chodník slávy nebo úžasného Michaela Jacksona? ANO, mluvím o školním plese, který se vydařil stejně jako ostatní dokonalé akce průmyslovky, jako je třeba již tradiční Vánoční akademie, den netradiční výuky (ale ten letos nebyl…), nebo třeba poslední zvonění. Budíček v osm ráno a příchod na snídani, poté následuje... To už je jiná „kapitola“. Jako každý rok i letos byli studenti prvních ročníků na LVK a podělili se s námi o neopakovatelné zážitky z hor. Nesmím také zapomenout na stužkovací večírky, které pořádali čtvrťáci, a velice si je užili. Dříve nebo později nás to čeká všechny, a tak zde máme názornou ukázku, jak by to asi mohlo vypadat. Nezapomeňte ani na rubriku Rozhovory, ve které se dozvíte odpovědi na ty nejzáludnější otázky. Doufám, že se vám bude tohle číslo líbit a dozvíte se to, co vás zajímá. Přeji vám mnoho úspěchů při studiu všech našich oborů a maturantům, aby úspěšně složili své zkoušky.

CHEFredaktor Michal Stodůlka, 3. V

JSME NA ISSUU! Nyní náš časopis můžete najít i v interaktivní podobě na Issuu. Jaké to má výhody? Například můžete časopisem listovat, otevírat internetové odkazy nebo také videa. Další výhodou je ulehčené čtení na chytrých telefonech a tabletech. Navšitiv nás na adrese pod tímto článkem!

2

www.issuu.com/sspuecho


4 Rozhovor: Petra horká

24 Školní akademie 2015

6 Rozhovor: Darča Sedláčková

26 Lyžák 2016

28

8 Třeťácké praxe v zahraničí

Rozhovor: Jarek jurkovič

16 Z vlastní tvorby

30 Londýn 2016

18 4.b v praze

32 z ateliérů

22

50 3

Ples školy

Komix


rozhovor: Petra Horká

V očích studentů působí jako přísná učitelka, která žene tempo stále kupředu a nezastaví se před ničím. Ale ten, kdo ji pozná a popovídá si s ní před hodinou, zjistí, že je velmi vstřícná a ochotná pomoci studentům, když něco nechápou. Ano, mluvím o naší nové učitelce angličtiny, která k nám přišla v lednu. Její jméno je Petra Horká. Doufám, že si tenhle rozhovor užijete.

Proč jste se rozhodla přijít právě na naši školu? A proč ne?! Nabídka se objevila velmi nečekaně v průběhu školního roku, jednání s vedením bylo příjemné, neměla jsem důvod váhat. Byla jste v zahraničí, kde to bylo a na jak dlouho?

Čtyři roky jsem žila na Blízkém východě. Pouze letní měsíce, které jsou v zemích Perského zálivu nesnesitelné, jsem trávila Jak dlouho už učíte? A co vás při- v Rakousku. vedlo k učení? Co jste tam dělala? (Výlet/práce/ Učím už, nutno podotknout, hez- vzdělání…? kých 13 let. Původně jsem chtěla studovat dějiny umění, ale mamka Dostala jsem pracovní nabídku mě přesvědčila, ať upřednostním a jsem vděčná, že jsem ji při své konzervativní povaze a ve svém pedagogickou fakultu, že děti se věku měla odvahu přijmout. rodí stále. Proto jsem zkombinovala výtvarné umění a cizí jazyky. Byl to Co byste sdělila studentům? docela dobrý nápad. Že skutečně nejsem zvyklá posu-

4


zovat člověka pouze dle známek v anglickém jazyce. Jen po svých zkušenostech radím, ať využijí každou šanci dozvědět se něco nového od svých učitelů, nikdy člověk neví, kdy jaký poznatek bude potřebovat. A snad ještě, že v některých státech mladí lidé vzhledem k životním podmínkám vůbec nemají šanci se vzdělávat.

ale jsem špatná na zapamatování dat. Angličtinu jsem studovala po střední škole. Ale upřímně?! Na gymnáziu jsem v prvním ročníku vůbec nechápala, k čemu se v angličtině musí používat tolik časů.

“nejsem zvyklá posuzovat člověka pouze dle známek”

Studovala jste uměleckou školu, tvoříte stále, nebo jste po vystudování skončila?

Vystudovala jsem výtvarné umění na pedagogické fakultě. Mám ráda Ne. Zeptejte se mě za pár měsíců. kresbu. Jen velmi výjimečně něco vytvořím. Ale stále mám ráda vůni Jaké máte koníčky, co vás zajímá? ateliérů. Mám ráda umění všeobecně, dobJaké je vaše životní motto? ré filmy, poslouchám hudbu. Žádné nemám. Jsem šťastná, že Jaký byl váš oblíbený předmět na jsou mí bližní a přátelé zdraví. To škole a jak jste se dostala k angsnad stačí. ličtině? Děkujeme za rozhovor. Na škole jsem měla ráda dějepis, Změnila byste něco na naší škole?

Michal Stodůlka, 3. V

5


rozhovor: DarÄ?a sedlĂĄÄ?kovĂĄ

JistÄ› ji vĹĄichni znĂĄte. DlouhovlasĂŠ blonÄ?atĂŠ stvoĹ™enĂ­, kterĂŠ nemusĂ­te ani vidÄ›t. VÄ›tĹĄinou se staÄ?Ă­ krĂĄtce zaposlouchat, a pokud uslyĹĄĂ­te hlasitĂŠ vĂ˝buchy smĂ­chu, je to ono. To je DarÄ?a. DrobnÄ› pĹŻsobĂ­cĂ­ sleÄ?na, kterĂĄ mĂĄ energie za osm lidĂ­ a uÄ?itelĂŠ ji milujĂ­ i dĂ­ky jejĂ­m jogurtovĂ˝m svaÄ?inkĂĄm v prĹŻbÄ›hu vyuÄ?ovĂĄnĂ­.

Jak se ti lĂ­bĂ­ na tĂŠto ĹĄkole a proÄ? sis ji vybrala, co bys případnÄ› zlepĹĄila?

Tak v krĂĄtkosti: jsem veselĂĄ, energickĂĄ, nÄ›kdy aĹž moc hluÄ?nĂĄ a ukecanĂĄ, ale samozĹ™ejmÄ› mĂĄm i okamĹžiky nebo dny, kdy mi nenĂ­ aĹž tak vesele. NevĂ­m, kolik z vĂĄs je na tom jako jĂĄ, ale jĂĄ mĂĄm klona jmĂŠnem Zuzka (je to moje sĂŠgra-dvojÄ?e). LidĂŠ říkajĂ­, Ĺže jsme si hodnÄ› podobnĂŠ vzhledem, ale my si to nemyslĂ­me!

TvĂŠ zĂĄliby?

Bavilo mÄ› malovat a vytvĂĄĹ™et, a tak jsem se nÄ›jak dostala k tĂŠto ĹĄkole a oboru. Na ĹĄkole jsem spokojenĂĄ. MomentĂĄlnÄ› mÄ› nejvĂ­c bavĂ­ figura (figurĂĄlnĂ­ kresba), dÄ›jiny vĂ˝tvarnĂŠ kultury a pĂ­smo. A co bych vylepĹĄila V krĂĄtkosti napiĹĄ nÄ›co o sobÄ›. na tĂŠto ĹĄkole? Mikrovlnka by se na ateliĂŠrech urÄ?itÄ› hodila. A jakĂŠ to je mĂ­t dvojÄ?e?

6

UpřímnÄ› Ĺ™eÄ?eno je jich hodnÄ›. Tak například hudba – aĹĽ uĹž poslech, nebo hra na trubku v dechovce a v kvintetu, jak uĹž asi vÄ›tĹĄina vĂ­ ze ĹĄkolnĂ­ akademie. đ&#x;˜Š DĂĄl je to jedenĂ­, rĂĄda mrknu i na nÄ›jakĂ˝ dobrĂ˝ filmĂ­k v TV, mĂłda, design a cviÄ?enĂ­, kterĂŠ mÄ› bavĂ­ asi ze vĹĄeho nejvĂ­c


“Věřím, Ĺže i jĂĄ mĹŻĹžu nÄ›co dokĂĄzat a dostat se tam, kam budu chtĂ­t, kdyĹž pro to nÄ›co budu dÄ›lat.â€?

JakĂŠ jsou tvĂŠ plĂĄny do budoucna – Ä?emu by ses chtÄ›la vÄ›novat?

Jak ses k tomuto konĂ­Ä?ku dostala? V budoucnu chci dĂĄle pokraÄ?ovat v grafice. Se sĂŠgrou bychom Jak sem se ke cviÄ?enĂ­ dostala? OdchtÄ›ly mĂ­t designovĂŠ studio, jelikoĹž maliÄ?ka jsem tanÄ?ila a byla takovĂŠ ona je takĂŠ umÄ›lecky nadanĂĄ – stuto hyperaktivnĂ­ dĂ­tÄ›, co se furt vrtĂ­ duje design interiĂŠru na SĹ UD v BrnÄ›. a nevĂ­, kam se hnout nejdřív... No A spoleÄ?nÄ› s tĂ­m bych chtÄ›la bĂ˝t fita to mi zĹŻstalo, tak jsem tu energii ness trenĂŠrka a dÄ›lat vĹĄechno s tĂ­m pĹ™emĂ­stila do cviÄ?enĂ­. spojenĂŠ. Věřím, Ĺže se mi to splnĂ­. KdyĹž uĹž jsem u toho cviÄ?enĂ­, jak MĂĄĹĄ nÄ›jakĂ˝ vzor, kterĂ˝ tÄ› inspiruÄ?asto chodĂ­ĹĄ do fitka? je/motivuje? Do fitka chodĂ­m urÄ?itÄ› tĹ™ikrĂĄt do NemĂĄm jeden urÄ?itĂ˝ vzor, kdyĹž vitĂ˝dne, ale nenĂ­ to jen fitko. MĂĄm dĂ­m, kolik lidĂ­ dokĂĄzalo tak velkĂŠ rĂĄda rĹŻznĂŠ druhy cviÄ?enĂ­, a to napřívÄ›ci. Z kaĹždĂŠho si beru kousek a to klad tabatu, kruhovĂ˝ trĂŠnink, TRX mÄ› posouvĂĄ dĂĄl. Věřím, Ĺže i jĂĄ mĹŻĹžu a zkouĹĄenĂ­ rĹŻznĂ˝ch novĂ˝ch cviÄ?enĂ­. nÄ›co dokĂĄzat a dostat se tam, kam Pokud se nemĂ˝lĂ­m, mĂĄĹĄ se sĂŠg- budu chtĂ­t, kdyĹž pro to nÄ›co budu dÄ›lat. rou blog – o Ä?em je? Ano, mĂĄme zaÄ?Ă­najĂ­cĂ­ blog i strĂĄnku na Fb. A kdo je neznĂĄ, tak aĹĽ urÄ?itÄ› mrkne – najdete ho pod nĂĄzvem TWINS. đ&#x;˜Š Blog je o mĂłdÄ›, cviÄ?enĂ­, zdravĂŠm ĹživotnĂ­m stylu a Ĺživotu nĂĄs jako dvojÄ?at. Tak se urÄ?itÄ› podĂ­vejte. đ&#x;˜Š

OblĂ­benĂĄ knĂ­Ĺžka, film, muzika‌? OblĂ­benou knĂ­Ĺžku asi nemĂĄm a filmy mĂĄm rĂĄda takovĂŠ ty holÄ?iÄ?Ă­, ale spĂ­ĹĄ podle nĂĄlady. A z hudby to, co prĂĄvÄ› letĂ­ – prostÄ› hity. Co bys chtÄ›la vzkĂĄzat Ä?tenåřům Echa? DÄ›lejte to, co vĂĄs dÄ›lĂĄ ĹĄĹĽastnĂŠ. A hĂ˝bejte se!

Lucie SlabĂĄ, 2. V

Facebook: TWINS

7


rozhovor: Jarek JurkoviÄ?

8


Jaromír Jurkovič, absolvent technického lycea, v současnosti studuje 2. ročník Vysokého učení technického v Brně, fakulta chemická, obor Chemie a její medicínské aplikace. Při jeho poslední návštěvě průmyslovky jsme jej vyzpovídali.

že zůstane. Úplně ideální by bylo, kdyby mě chemie mohla živit v budoucnu, spojil bych práci s koníčkem, a to je něco, co se často nevidí. Jak ses vůbec rozhodoval pro střední školu?

Jaké jsou tvoje momentální vý- Střední školu jsem vybíral s mojí matkou. Tehdy jsem byl docela sledky na vysoké škole? flegmatický člověk, a bylo mi to No, dalo by se říct, že průměrné. všechno tak nějak jedno - trochu Lépe to asi popsat nedokážu - jsou mi to zůstalo, o čemž svědčí moje učiva, která mi jdou sama od sebe, výsledky. Každopádně jsem si vypak ale také témata, která asi nikdy nepochopím. Momentálně mám bral tři školy, gymnasium v Břeclavi největší nedostatky v organické a Kyjově, a průmyslovku v Hodoníchemii, která je skutečně velmi ná- ně. Udělal jsem přijímačky na obě gymnasia (na průmyslovce tehdy ročná. přijímačky nebyly - nebo aspoň já Vybral sis vážně náročný obor, jsem je nemusel dělat), a nakonec ale víme, že tě chemie bavila už na průmyslovce, je pořád chemie jsem si řekl, že jsem líný dojíždět do jiného města, a tak zůstanu v Hozábava? doníně. A kromě toho, měl jsem Každý, s kým se o tomto bavím, mi vždycky za to, že na gymnasiu bych tvrdí, že jsem si vybral hodně ná- nezažil tolik krásné chemie. A to ročný obor. Je mi jasné proč, málobyla rozhodující věc. kdo má chemii rád, ale musím říct, že zdravotnictví se mi zdá ještě těž- Co ti průmyslovka dala nebo dává ší. do života? Jaké máš vzpomínky na středoškolská léta? Ano, chemie mě bavila ještě předtím, než jsme ji začali probírat na Asi nejzajímavější věc, co mi průmyzákladní škole. Vždycky jsem tíhnul slovka dala, byl fakt, že dospělí lžou. k tomu, co se ve škole moc neučilo – „Nikdo se s  tebou mazlit nebude,“ pan učitel Bábíček si jistě vzpomíná, říkali mi. Přitom ta parta učitelů na jak se mi najednou zlepšily známky průmyslovce byli asi ti nejlepší lidi, z  fyziky, když došlo na astronomii. co jsem kdy poznal. Chytří, milí, A tak to zůstalo a taky doufám, a je s nimi sranda? Jen kdyby bylo

9


průmyslovku vzpomínám, tak vždy s úsměvem. Máš ještě čas na další koníčky nebo ti vysoká škola v současnosti moc prostoru nedává? Kromě chemie je mým největším koníčkem hudba. Když mám hudbu, jsem spokojený. A ještě víc, když si můžu zahrát na můj klavír. Kromě toho jsem v minulém semestru hrál paintball, a i když mě to hrozně bavilo, v tomto semestru na to nejspíš nebude čas. Čeká mě hodně předmětů a další zkoušky. Chtěl bych po někom střílet, ale nebudu na to mít čas. Mimoto se už od základní školy věnuji něčemu, co bych mohl nazvat rekreační psaní. Vymýšlím krátké příběhy, krátké básničky i pár dlouhých, úvahy, fejetony, a dokonce víc chemie, nechcete zavést che- mám rozpracovanou divadelní hru mický obor? Poslal bych vám tam a knihu, ale jak se znám, nikdy je moje děti. nedokončím. Nu což, nikdo na mě netlačí, je to jen koníček. Dala mi hlavně možnost vybrat si směr, kterým se chci opravdu ubí- Máš nějaký životní vzor nebo krérat. Jedna z těch prvních křižovatek do, kterého se držíš? života, a já jsem na správné cestě. Životní vzor, ani krédo asi nemám. Vzpomínky na středoškolská léta? Není to blbost, držet se jednoho Jo, tak to ani nevím. Moje dlou- tvrzení a řídit podle něj svůj život? hodobá paměť udrží učivo, možná Když už se něčeho držím, je to jména a nějaká data, ale to, co se během těch čtyř let dělo, to nevím. Myslím, že mi v té době bylo 18 let, udělal jsem řidičák, zamiloval se, udělal maturitu, a tak. Ale byl to krásný čas, protože když na

“kdo chce něco dokázat, musí napřed dokázat něco sobě.”

10


fakt, že školu mám pro to, abych mohl zaopatřit budoucí rodinu. To jediné mě drží, abych s tím neseknul a nešel rovnou do práce. Věřím tomu, že díky škole budu moct žít. Nojo, peníze nejsou všechno, ale bez peněz není nic.

si myslel, že to nejhorší, co se může stát, je nadýchání se amoniaku. Chlór mě mile vyvedl z omylu. A jaké jsou tvoje plány do budoucna? Ále, takové ty běžné skromné plány. Dostudovat, najít si práci, oženit se, postavit dům, mít děti, dostat Nobelovu cenu za chemii, pak druhou, procestovat celý svět, žít a nakonec umřít.

Pokud to vztáhnu čistě na mou školu, dalo by se říct, že můj studentský život se řídí jednoduchým pravidlem. Co tě nezabije, to se tě pokusí zabít znovu. Ideálním příkladem je organická chemie. Co bys vzkázal současným studentům, jako radu do života Který je tvůj nejoblíbenější chena vysoké škole? mický pokus nebo který tě v životě nejvíc zaujal? Nebojte se. Zní to strašidelně, vypadá to strašidelně, je to strašiJá těch pokusů zatím moc neviděl, delné – vždyť je to škola. Ale kdo a vzhledem k rázu vysoké školy jsou chce něco dokázat, musí napřed pokusy až na druhém místě. Člověk dokázat něco sobě. Dělejte tu si řekne, je to chemik, ten dělá zaškolu pro sebe, bude vás jednou jímavé pokusy. Jenže my ty pokusy, hřát, že vám říkají pane doktore. přesněji laboratorní úlohy, neproŽivot je dlouhý, my studenti máme vádíme proto, abychom viděli, co před sebou dobrých sedmdesát let, to udělá, nýbrž proto, že potřebujá těch sedm škole ještě rád obětujeme něco připravit, a to připraju. Však ono se to vrátí. vené zvážit. A pak o tom napsat protokol. Samozřejmě tomu předMgr. Jana slováková chází spousta učení. Už to moc jako zábava nezní, co? Ale já to miluju. Těžko se to dá popsat, ale ten pocit, kdy vstoupíte do laboratoře, a víte, že máte přesný postup, co musíte udělat, to je nádherné. Někdy se cítím jak Fleming. Nejoblíbenější chemický pokus tedy nemám, ale nejvíc se mi líbila příprava chlóru. Vždycky jsem

11


z vlastní tvorby Život člověka a potkana Dobrý den, dovolte mi, abych se vám představila jako Isabel. Je mi již 17 let, ale náš příběh začíná ještě o něco dříve. Byl to krásný slunečný den 19. 4. 2014, kdy se má 8letá sestra rozhodla pořídit si k babičce morče, jelikož u nás doma zvířata býti nesměla. Naše milovaná maminka totiž odmítala jakékoli drobné zvířectvo, a to především moly, komáry, vši a další živočichy, kteří ať chce, nebo ne, do správné domácnosti patří. Vydali jsme se tedy na nepříliš dalekou cestu do zverimexu. Vešli jsme do prosklených dveří, za nimiž se ukrýval svět onoho drobného zvířectva určeného k prodeji. Ptáci, rybičky a hlodavci budili v malých klecích a teráriích soucit a touhu je milovat. Moje sestřička okamžitě zamířila k výběhu s morčaty. Vybrala si mladého zrzavého samečka a hrdě ho pojmenovala Jantar. A jelikož se toto strohé jméno k drobnému zrzavému tvorečkovi vůbec nehodilo, byl oslovován pouze jako Jantárek. Tak ho má sestra na důkaz lásky k němu samému nechala zabalit do krabice, zaplatila za něj výkupné ve výši 150 Kč a byla rozhodnuta si ho odnést domů k babičce. Při odchodu z krámu mne však zaujal hlodavec velikosti křečka, osamocený v malém skleněném vězení, které bylo už dosti zašlé a zdobila je jen nálepka s nápisem – potkan 29 Kč. Zadívala jsem se na šedivé zvířátko s dlouhým lysým ocáskem. Bylo schoulené v jednom z rožků své cely a působilo velmi nešťastně. „Proč je ten potkan sám?“ zeptala jsem se postarší ženy stojící za pultem. Ta mi odpověděla, že naší vládě nestačí jen určovat hranici dospělosti nebo rychlost vašeho automobilového vozidla na dálnici, ale i uznávaný počet potkanů v teráriích. A protože v obchodě už je jedna potkání residence plná, zůstal tento bezbranný tvor sám a sám.

12


„Vezmu si toho potkana!“ řekla jsem, rozhodnuta vysvobodit ono nebohé stvoření. Tak byl teda malý šedivý potkan velikosti křečka chycen za ocas a také dán do krabice a také za něj bylo řádně zaplaceno výkupné. Mimo to mi také prodavačka sdělila, že jde asi tak o dvou- až tříměsíčního samečka potkana. Poté jsme si se sestrou vesele vykračovaly k obydlí naší babičky. Během cesty mi však zvířátka bylo líto, a tak jsem otevřela krabici a zvířátko osvobodila. Posadila jsem si potkana pěkně na rameno, jak se sluší a patří, a on tam vskutku seděl, jak mu bylo určeno. Vyděšené a zmatené zvíře sedělo poslušně celou cestu na mém rameni a téměř se nehýbalo. Má sestřička chvíli přemýšlela, zdali má svého Jantárka také osvobodit, ale strach, že by její milovaný zrzoun mohl utéct, byl silnější. A tak se jen zeptala, jak moje zvířátko bude jmenovat. Tato otázka mě zarazila. Nevěděla jsem, jak svou šedou potvůrku pojmenuji, a návrhy mojí sestry jako Sparkl, Juki či Timi byly jednoduše nepřípustné. Tak prozatím zůstal potkan potkanem. Při příchodu k babičce nastala jak velká radost z morčete, tak velké zděšení z krysy na mém rameni. Nakonec jsem příchod šedivé myšky odůvodnila tím, že mám za 5 dní svátek, a tedy si potkana nechám. A tak jsem nakonec i svou maminku přemluvila k tomu, aby ona krysa mohla bydlet s námi doma. Pak také nastalo velké dilema, kde a v čem bude bydlet. To bylo nakonec vyřešeno přemluvením babičky k zafinancování klece. Klec byla malá a bylo jasné, že z ní potkan brzy vyroste. Den se chýlil ke konci a odvaha šedého kožíšku rostla. Začal prozkoumávat své okolí a pečlivě očichal každý předmět ve své blízkosti. Brzy nato ho zachvátila touha objevovat neznámý prostor a začal utíkat do všech světových stran. Vždy byl však mnou polapen a dostal přízvisko Ďáblík. Takový můj malý rozjívený Ďábel. Černé potkanovy oči se tvářily mile a nevinně. Zřejmě se mu jeho jméno také líbilo. A tak jsem nakonec dovolila, aby pečlivě prozkoumal celou jednu místnost v babiččině domě, kterou jsem vždy po dobu své přítomnosti obývala. Na noc byla ale krysa uložena do klece.

13


Druhý den jsme společně s Ďáblíkem opustili babičku a vydali se k domovu. Bohužel Jantárek mé sestry musel zůstat v babiččině péči. Sestřičce za ním bylo chvíli smutno, ale brzy na to její mysl zachvátila spousta jiných fantastických věcí, jak už to v dětské mysli bývá. Ďábel byl tedy ubytován u mě v pokoji, kde mu byla dopřána velká volnost. Do klece byl ukládán jen v době mé nepřítomnosti, a i tak se stávalo, že jsem ho zapomněla zavřít. Tak tedy rostl, tloustl a s mojí skvělou výchovou se z něj stal řádný občan mého pokoje. Naučil se, že když zaklepu na podlahu, zavolám jeho jméno a on přijde, dostane něco dobrého. Neboť to byl konec konců potkan s velkou láskou k přírodě a velkým odporem pro moderní techniku, na protest rozkousal všechny nabíječky a sluchátka, které našel. Také to byl potkan sečtělý, jelikož rozkousal a zřejmě i spolykal několik stránek naučných knih. Díky tomu zřejmě věděl, že může přijít i ekonomická krize, a proto je nutno si část granulí schovat za moje skříně. A dokonce mne i příležitostně vychovával. Například jsem musela přestat být tak sobecká a podělit s ním o několik párů svých oblíbených ponožek, ze kterých si postavil v kleci hnízdo. Byly to vskutku krásné časy. Ovšem brzy nato mi přišlo, že můj domácí mazel už nějak povyrostl a v malinké kleci se sotva otočí. A také to, že mému milovanému tvorečkovi něco chybí a já mu mohu nabídnout jen velmi dobré přátelství i přesto, že občas přespal v mé posteli. A tak byla do mého pokoje nastěhována velká klec a v ní i nový spolubydlící. Byla to krásná mladá potkaní slečna s nádherným flekatým kožíškem pojmenována Onii. Což znamená japonsky démon. Velmi brzy se spřátelili, a mezitím co já učinila rozhodnutí, co zásadně ovlivnilo můj život, Ďáblík učinil dvanácterčata. Ovšem jeho žena byla potkanice chytrá, vynalézavá a klec jí ne a nestačila. Stále chtěla místo péče o svých 12 dětí objevovat svět. A tak se mnohokrát stalo, že vylomila dvířka klece. Léto se blížilo, malí potkani už vyrostli a byli prodáni a Ďáblík s Onii byli přestěhováni k babičce do králikárny na zahradu. Líbilo se jim tam, což o to. Byl tam svěží vzduch, přísun čerstvé trávy a za sou-

14


sedy morčata, která byla však od potkanů oddělena dřevěnou deskou. Ďáblíček se se svým novým obydlím vyrovnával dobře, ačkoli už přestával být ochotný přijít pokaždé na zaťukání a doťapkal, jen když se jemu samotnému chtělo, a také ne vždy vycházel se sousedy. Možná, že Jantárek a Ťapka (mladá dlouhosrstá samička morčete, které si mezitím pořídil můj mladší bratr) nedodržovali noční klid a užívali si dlouho do noci nebo snad poslouchali příliš hlasitou hudbu. Každopádně jednoho slunečného dne byli potkani i morčata odneseni do venkovního kotce, aby se trochu provětrali a napásli čerstvé trávy. Velké šedivé potkanisko se na důkaz své velikosti a autority postavilo na zadní tlapy, zlým pohledem si zaměřilo morčata a nebezpečně švihlo ocasem. Vyplašené malé kapybary začaly běhat po kotci a pískat. Potkaní samec si užíval své dominantní postavení a začal morčata nahánět. Nakonec byla Ťapka zahnána do kouta a še-divá krysa ji stále zastrašovala šviháním ocásku. Dlouhosrsté morčátko s hrůzou v černých očkách pískalo jako o život, a než jsem stačila zasáhnout, stalo se obětí fyzického útoku. Útočník prokousl zvířeti krk a zbaběle prchl do mé náruče. Morče se převalilo na stranu a v posledních křečích se loučilo se svým ne příliš dlouhým životem. Mým sourozencům byla pravda o ztrátě morčete zapřena a Ďáblík se nakonec jen oblízl a dále mne hypnotizoval svým nevinným pohledem. A zatímco Ďáblík drancoval sousedy, Onii vymýšlela strategie k útěku. Jednou se jí dokonce i plán vydařil. Přišla jsem ke králikárně, kde vždy už napjatě očekával čumáček vystrčený z kupky sena. Dnes se tak ale nestalo. Prostor, kde potkani přebývali, byl prázdný a pletivo na dvířkách vyvalené. Moji milovaní byli pryč. Už v tu chvíli se mi zastesklo po mém milovaném a věrném příteli Ďáblovi. Věděla jsem však, že hledat tyto malé myšky nemá příliš velkou cenu, a tak jsem si zašla do dílny pro pár hřebíků a kladivo na opravu pletiva. Když jsem zaťukávala poslední hřebík, objevila se mi pod nohama kulička šedivých chlupů, ze které trčel dlouhý olysalý ocas. Můj drahý se přece jen rád vrátil. Možná bylo v divočině babiččiny zahrady příliš málo jídla a pohodlí, nebo ho snad přivábilo ťukání kla-

15


diva… kdo ví, každopádně byl zase se mnou. Brzy na to se objevila i Onii, ovšem polapit ji byl problém, protože z ní divočina učinila docela agresivní potvůrku. Nakonec ale byla dopadena. Stále se však snažila prchnout, a tak se mi jí nakonec zželelo. Za její chytrost, vytrvalost a odvahu jí byla darována tak těžce vydřená svoboda. Ďáblík a Onii se tedy rozloučili a mladá potkanice toužící po dobrodružství, jaké na ni svět chystá, utekla někam daleko. Moje už značně přerostlá krysa zůstala tedy sama. Tak jsem jí nakonec zakoupila dalšího spolubydlícího. Tentokrát to byl samec Angel. Byl to potkan zarputilý. I ve svém mladém věku se rval o každý kousíček své oblíbené dobroty nebo o své oblíbené místo k lelkování a nenechal si nic odepřít. Hlazením či mazlením opovrhoval. Jediný, kdo ho uměl zpacifikovat, byl Ďáblíček. A tak se nakonec spřátelili a žili ve vzájemné symbióze. To se ovšem o mně a o Angelovi říci nedalo. Kdykoli jsem ho chtěla pohladit, ukázal své nažloutlé tesáky a prskl. Tak jsem mu tedy dopřávala klid. Čas plynul, já nastoupila na střední školu a na mé malé lásky už nezbylo tolik času jako dřív. K babičce jsem jezdila jen tak jednou měsíčně. A jelikož vím, že v péči naší babi zahynuli už nejen rostliny a hlodavci, ale dokonce i slepice, rozhodla jsem se potkany přestěhovat k tátovi, kam jezdím aspoň jednou za 14 dní. Potkani žijí dodnes a mají se velmi dobře. Já a Angelík jsme sice společnou notu nenašli, ale zato k tátovi si tento flekatý potkan našel cestu. A táta se o mé živočichy stará vskutku znamenitě a často si říkám, že dostávají mnohem chutnější stravu než já na internátu či ve školní jídelně. Dnes je Ďáblíkovi v přirovnání ke člověku zhruba 50 let. Z toho malého bezbranného tvora v teráriu se stal postarší, životem ostřílený potkan. A i přesto, že neběhá po kleci jako dřív, nepřijde na zavolání a raději sedí spokojeně a tiše na mém rameni, je to pořád můj malinký Ďáblíček. Často sedává v kleci se zamyšleným pohledem filosofa a pravděpodobně přemýšlí nad svým dosavadním životem, kariérou, rozvodem s Onii či záhadnou ztrátou svých 12 dětí. Anebo možná nepřemýšlí nad ničím a vede svůj šťastný a klidný život se svým spolubydlícím a přítelem Angelem. Jana bajerová, 2. V

16


17


4. B v praze

Kateřina: Padla 8. hodina ranní, půlka z nás ještě „vtahuje žlútko“ nevnímajíce, jak třídní přiřazuje čísla účastníkům zájezdu jako uprchlíkům při výstupu z vlaku v Břeclavi. Mahdal tradičně s  pětiminutovým zpožděním, klasika. V pohodě, jsme všichni, jedeme.

Kateřina:

Všechno, co jsme si v architektuře řekli o Praze, jsme ihned po příjezdu zapomněli. Hlavním cílem bylo vyhledat restauraci s  dobrým jídlem, ale při příchodu do Hooters moji spolužáci na jídlo nějak zapomněli. Ty krásné slečny, které nás obsluhovaly, předčily i nejluxusnějBořivoj: ší hamburger na světě. Fotka s jedPři nástupu do vlaku zjišťujeme, že nou z nich – pro naše kluky nezbytveškerá naše místa, na která máme nost. zakoupené místenky, jsou obsa- Bořivoj: zená. Po 15 minutách, kdy už nás nebaví stát v  uličce či sedět na Dnes večer se v Národním divadle kufrech, s  použitím mírného násilí hraje Sluha dvou pánů. Představení dobýváme jedno kupé za druhým. začíná v 7 hodin. Dobíháme k divaVlna narazila na skálu u jednoho dlu a shromažďujeme se před vchovzdorovitého seniora, který se s na- dem. Jsme konečně tady a všichni ším komunikačním ninjou Dagmar plní očekávání. Dveře se otevírají Benovičovou nemohl rovnat a svůj a my vstupujeme do foyer. Jdeboj o místo prohrál. me všemi možnými chodbičkami až do hlediště. V  posledních minu-

18


tách máme možnost užít si pohled na Prahu z terasy Národního divadla. To už nás ale paní průvodkyně upozorňuje, že představení bude za chvíli začínat a vyvádí nás z  divadla. Prohlídka byla opravdu moc pěkná… Kateřina: Poslední večer máme touhu něco vyvést, až nás z  toho svrbí pravá noha. Shodli jsme se na Tour de žranica. Gulášová polévka v  Kolkovně, tatarák v  Hládkově dvoře a na závěr americká křídla v  Hooters. Nejsem si jistá, jestli chlapi byli nadšení z  těch křídel, nebo z  té kočky, co nás obsluhovala. Po cestě na hostel jsme si u Václaváku zazpívali s holkami ze Slovenska, kterým to s  houslemi opravdu šlo. Však Marek jim tam do futrálu vysypal skoro celou peněženku.

P. S. aneb Dovětek pedagogického doprovodu: A mezi tím vším jsme si jen tak mimochodem stihli prohlédnout kromě zmiňovaných památek i Novoměstskou radnici, Tančící dům, Kampu s nejužší uličkou v Praze, Lennonovu zeď, Loretánské náměstí, jednotlivé budovy a nádvoří Pražského hradu (zastihli jsme i střídání stráží), Národní technické muzeum, Staroměstské náměstí, Obecní dům, Muzeum voskových figurín, secesní Fantovu kavárnu a spoustu dalších zajímavostí naší matky měst…

mgr. Dagmar Benovičová Bořivoj raiskub, Kateřina Prátová, 4. b

19


hlášky z prahy Bořek Vyfotíme se v Praze u koňa. Aneta Tam je někde kůň? Patrik Hoši, pijete někdo rum? Kuba Hochu, si piš, že pijeme.

Patrik

Ale já jsem ho nevzal. Marek

Bořek

Boři, já na tebe budu chodit do Národního a bude mě to stát 500 korun… půlku mojí výplaty.

A co budeš dělat?

Marek Zametat chodníky.

Bořek My nejdeme za koněm? Marek Ale jo, jdeme, vede nás Mahdal… V Hooters nás obsluhuje krásná slečna. Filip Hoši, já se začnu učit, tu mosím mět! Jdeme po Karlově mostě. Benovičová L.

Michal

Děcka, jestli chcete, můžete si to tu vyfotit.

Já už jsem si tu vyfotil ptáka.

20


Kluci debatují o divadelním představení, které zhlédli. Marek Já nechápu, co tam dělali ti desetiletí borci. Ti to nemohli chápat. Michal Já jsem to taky nepochopil.

Tomáš Já jsem byl rád, že tam hrála ta Brožová. Ona hrála aj v té České spořitelně. (Pojišťovna štěstí) Procházíme se po nádvoří Pražského hradu. Michal Kdybych byl Milošem, tak by mně vadilo, kdyby se mně furt někdo hňétl po dvoře. Katka Potřebovala bych do drogérky. Marek A proč?

Katka Potřebuju špunty do uší.

Marek Já ti půjčím ponožky. Právě stojíme u kyvadla na Letné. Filip Vidíte ty kopce? Tak za něma jsou Šardice. Jsme na pokoji a Luděk vejde dovnitř. Luděk Tady je smrad jak velký smrad. Patrik Boři, co to máš za časopis? Bořek To Katka ukradla ve vlaku Českých drah. Katka Já…?! Jo, vlastně.

21


SpoleÄ?enskĂ˝ ples prĹŻmyslovky V pĂĄtek 15. 1. 2016 se konala pro naĹĄi ĹĄkolu vĂ˝znamnĂĄ spoleÄ?enskĂĄ udĂĄlost. Ano, hĂĄdĂĄte sprĂĄvnÄ›. Byl to ples naĹĄĂ­ prĹŻmyslovky. Kolem osmĂŠ veÄ?ernĂ­ se to tedy kolem KulturnĂ­ho domu v  HodonĂ­nÄ› jen hemĹžilo spoleÄ?ensky obleÄ?enĂ˝mi studenty i absolventy. DĂ­vky byly krĂĄsnÄ› naÄ?esanĂŠ, nalĂ­Ä?enĂŠ a v  kombinaci s  podpatky a dlouhĂ˝mi rĂłbami pĹŻsobily skoro nadpozemsky. U opaÄ?nĂŠho pohlavĂ­ jsme si mohli povĹĄimnout stylovĂ˝ch kravat (dĂ­ky za hodinu OBN, kde se je uÄ?ili vĂĄzat), vyleĹĄtÄ›nĂ˝ch bot a oblekĹŻ. Kdo Ä?ekal nudu, ĹĄerednÄ› se mĂ˝lil.

KoÄ?tĂĄĹ™ovou jako Marylin Monroe, pana uÄ?itele KoĹĄuliÄ?e jako Jamese Bonda a panĂ­ uÄ?itelku SvitĂĄkovou běŞícĂ­ v Ä?ervenĂ˝ch lodiÄ?kĂĄch pĹ™i ztvĂĄrnÄ›nĂ­ Pamely Anderson byl opravdu vrchol veÄ?era. Je pÄ›knĂŠ vidÄ›t, Ĺže i naĹĄi uÄ?itelĂŠ si ze sebe k pobavenĂ­ druhĂ˝ch umĂ­ udÄ›lat legraci. A na zĂĄvÄ›r pĹ™iĹĄlo nÄ›co, co nikdo neÄ?ekal. ImitĂĄtor Michaela Jacksona a jeho ojedinÄ›lĂ˝ch choreografiĂ­. SamozĹ™ejmÄ› bychom chtÄ›li podÄ›kovat vĹĄem studentĹŻm, kteří se na přípravĂĄch plesu podĂ­leli. NejvÄ›tĹĄĂ­ dĂ­k tedy patří studentĹŻm vĹĄech tĹ™etĂ­ch roÄ?nĂ­kĹŻ. Zcela jistÄ› je organizace stĂĄla mnoho Ä?asu a ĂşsilĂ­, dle mĂŠho nĂĄzoru, jeden z  nejlepĹĄĂ­ch plesĹŻ, na jakĂŠm jsem kdy byla, a doufĂĄm, Ĺže se mnou budou souhlasit i ostatnĂ­ nĂĄvĹĄtÄ›vnĂ­ci tĂŠto velkolepĂŠ akce. đ&#x;˜Š

K poslechu a tanci hrĂĄla ve velkĂŠm sĂĄle skupina Jama, kterĂĄ se střídala s Dj Hollywood. Kdo upĹ™ednostĹˆuje tradiÄ?nĂ­ styl, na svĂŠ si pĹ™iĹĄel v kavĂĄrnÄ›. Tam hrĂĄla cimbĂĄlka „The Prumka Boys“ ve sloĹženĂ­ Patrik HavlĂ­k – P.  S. NejlepĹĄĂ­ byl „prĹŻmkaĹ™skĂ˝â€œ 2. B, TomĂĄĹĄ OrlickĂ˝ – 2. C, Marek chodnĂ­k slĂĄvy. Kdy jindy si mĹŻĹžete Potěťil – 4. B a Ĺ tÄ›pĂĄn HadaÄ? – 3. B. „dupnout“ na uÄ?itele? TĂ­mto dÄ›kujeme chlapcĹŻm za ochoLucie SlabĂĄ, 2. V tu a odvahu hrĂĄt kariÄ?ky pro jejich spoluĹžaÄ?ky, pĹ™iÄ?emĹž nÄ›kterĂŠ z nich tento typ tance zvlĂĄdaly i s deseticentimetrovĂ˝mi podpatky. Klobouk dolĹŻ, sleÄ?ny. Od pĹŻlnoÄ?nĂ­ho pĹ™ekvapenĂ­ jsem jĂĄ osobnÄ› nic moc neoÄ?ekĂĄvala. Po prvnĂ­ minutÄ› jsem svĹŻj nĂĄzor pĹ™ehodnotila. VidÄ›t panĂ­ uÄ?itelku

22


23


Ĺ kolnĂ­ akademie 2015


25


Lyžák 2016

26


Třeťácké praxe v zahraničí Již čtvrtým rokem se žáci třetích ročníků účastní studijních pobytů v italské Florencii a španělské Granadě. Projekt je realizován ve spolupráci s  Okresní hospodářskou komorou Hodonín. Žáci tak získávají nové odborné poznatky a zlepšují si své postavení na budoucím trhu práce. Zážitky a zkušenosti ze studia v italské Florencii První dojem ze studia byl naprosto úžasný, všichni se chovali velice přívětivě a přátelsky. I přesto jsme byly nervózní. To však rychle přešlo, protože jsme dostaly práci a čas na nervozitu už nebyl. Náš mentor Leo, který je velice charismatický muž, nám ukázal a vysvětlil, co je třeba dělat, a my už jsme pracovaly, jak jen to šlo. Každou chvilku nás chválili. A než jsme se nadály, přiblížila se doba, kdy byl čas poslat časopis The Florentine do tiskárny. Vše vyšlo bez jediného zádrhelu. Poté už jsme dostávaly menší práce, jako třeba TF Weekly. Internetový časopis a souhrn všech věcí, které se budou dít během týdne, dělaly jsme návrhy loga pro jednu firmu a katalog pro firmu, která prodává značkové šály, upravovaly pár fotek přes photoshop.  A než jsme si všimly, tak už  nastal poslední týden a my jsme se znovu vrhly do práce na časopisu The Florentine a TF Weekly. Mimo studio jsme o víkendech stihly projít centrum Florencie a navštívit památky, jednou jsme jely za Florencii. Město Pisa bylo překvapivě tiché, ale šikmá věž nás potěšila, i když jsme čekali, že bude větší. Z tohoto měsíce máme hodně dobrých zážitků jak z Florencie, tak ze studia a také s lidmi, se kterými jsme bydlely. Upřímně, nechce se nám z Florencie ani ze studia. Líbí se nám tu a bude nám to chybět.

Eva Pernikářová, Natálie Lekavá, 3. V


Krátká reportáž ze Španělska Naše škola se opět zúčastnila projektu Leonardo da Vinci, který podporuje hospodářská komora ČR. Do Španělska dne 24.1. 2016 odcestovalo šest studentů ze stavařských ročníků, ze 3.B (Gabriela Pastorková, Michaela Pastorková, Petr Procházka) a ze 3.C (Patrik Obrtlík, Tom Přibyl, Ondřej Ling). Jednalo se o čtyřtýdenní neplacenou praxi na jihu Španělska ve městě Granada. „Každý všední den trávíme na stavbě čtyři hodiny. Tato stavba bude sloužit jako ubytovna pro studenty. O víkendech objevujeme krásy Granady a navštěvujeme památky s belgickou stážistkou Jolene (pro kluky je to Magda). Jeden víkend vyrážíme na výlet k moři do nedalekého města Salobrena. Pohled na horizont nás všechny uchvátil. Ubytování si můžeme jenom chválit. Společnost nám dělají Poláci a Francouzi. Mají tu teplou vodu a wifi.  Naše stáž končí 20. 2. 2016.“

Ondřej Ling, 3.C

29


Video

30


z ateliérů

Klauzury, 1. Vm

Dominik Luža, 1. Vg

Igor Ignačák, 1. Vg

Antonie Nečasová, 1. Vm

Helena Heinrichová, 1. Vm

Marek Maděřič, 1. Vg

Vanesa Valovičová, 1. Vg

32


33

Mariana Michenkovรก, 1. Vg


34

Marek Maděřič, 1. Vg


35

Helena Heinrichovรก, 1. Vm


Hodnocení kopií z figurálního kreslení

Petr Mendl, 1. Vm

Igor Ignačák, 1. Vg

36

Petr Mendl, 1. Vm

Silvia Korčáková, 1. Vm

Monika Kovalovská, 1. Vg


Valéria Nemcová, 2. Vg

Vraja Filip, 2. Vg

Hana Buličková, 2. Vg

Dominika Budíková, 2. Vg

Figurální kreslení

37


Facebook: Jeanette noire

38


39

Jana Duhonskรก, 2. Vg


40

Bรกra Guฤovรก, 2. Vg


Lucie Slabá, 2. Vm

Simona Dolejší, 2. Vm

Lucie Slabá, 2. Vm

Jan Novotný, 2. Vm

Natálie Bauerová, 2. Vm

Figurální kreslení

41


Michaela Hradňanská, 3. Vg

42

Lucie Koblihová, 3. Vg

Klára Horáková, 3. Vg

Milan Nguyen, 3. Vg

Adéla Lukšíková, 3. Vg


43

Alena Melicharovรก, 3. Vg


44 David Bajรกk, 3. Vg


Adéla Karbusová, 3. Vg

Veronika Slabá, 3. Vm

Lucie Molíková, 3.V m

Kristýna Paulíčková, 3. Vm

Sarah Jakubcová, 3. Vm

Dominik Novotný, 3. Vm

Matěj Bezůšek, 3. Vm

45


Klauzury, 4. Vm

46

Mirka Slámová, 4. Vm

Eva Blažková, 4. Vm

Anna Štefanovičová, 4. Vm

Kristýna Ševčíková, 4. Vg


47

Obhajoby, 4. Vg


48

Klauzury, 4. Vm


Štefan Petržala, 4. Vm

Michaela Černá, 4. Vg

Richard Hladký, 4. Vg

49


komix

50


51


Jana Duhonskรก, 2. V

52


Echo Duben 2016  

Máte před sebou nejnabušenější Echo všech dob. Na více než 50 stranách najdete spoustu rozhovorů se studenty i novou kantorkou, desítky fote...

Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you