Základy biologie a ekologie

a ekologie

9

P edmluva . . . 7

Co je život? . . . 8

Vznik a vývoj života . . . 8

Názory na vývoj života . . . 12

Rozmanitost organism . . . 14

Bu ka a základní životní d je . . . 14

Stavba a funkce bun k . . . 15

Rozmanitost bun k . . . 15

Získávání energie pro život . . . 15

Uvol ování energie pro život . . . 16

Život bu ky . . . 16

Organismy – vlastnosti živých soustav . . . 17

Stavba a funkce organism . . . 17

Životní projevy organism . . . 18

Rostliny . . . 18

Živo ichové . . . 19

Houby . . . 19

Prvoci . . . 20

Bakterie a sinice . . . 20

Trvání života – d di nost a prom nlivost . . . 21

Biologie lov ka . . . 25

Vnit ní prost edí našeho t la . . . 25

Krev . . . 25

Ob hová soustava . . . 26

Dýchací soustava . . . 28

Trávicí soustava . . . 28

Vylu ování . . . 30

Vzhled, opora a pohyb t la . . . 31

K že . . . 31

Kostra a svalstvo lov ka . . . 31

Informace o okolním prost edí . . . 34

ízení lidského organismu . . . 36

Hormony . . . 37

Nervová soustava . . . 37

Vznik nového jedince a vlastnosti lidského organismu . . . 38

Rozmnožování lov ka . . . 38

D di nost . . . 39

P izp sobivost . . . 40

Zdraví a nemoc . . . 41

Ochrana zdraví . . . 42

Základy obecné ekologie . . . 45

Vztahy mezi organismem a prost edím . . . 46

Abiotické podmínky života . . . 47

Slune ní zá ení . . . 47

Ovzduší . . . 49

Voda . . . 50

Minerální látky . . . 51

P da . . . 53

Biotické podmínky života . . . 54

Populace . . . 54

Vztahy mezi populacemi . . . 54

Spole enstva . . . 56

Ekosystém . . . 57

Stavba a funkce ekosystému . . . 58

Produkce ekosystému . . . 60

Život v ekosystému . . . 60

Ekosystémy p írodní a um lé . . . 61

Lidská sídla . . . 63

Biosféra . . . 63

Jednota biosféry . . . 63

Rozmanitost biosféry . . . 65

P íroda naší republiky . . . 66

lov k a životní prost edí . . . 69

Vývoj lov ka . . . 69

Vývoj vztah lov ka k prost edí . . . 69

Životní prost edí lov ka . . . 76

Charakteristika životního prost edí lov ka . . . 76

Vlivy lidských inností na prost edí . . . 77

P írodní zdroje a jejich získávání . . . 77

T žba nerostných surovin . . . 78

Vodní hospodá ství . . . 78

Zem d lství a lesnictví . . . 79

Energetika . . . 80

Pr mysl . . . 80

Doprava . . . 81

Urbanizace a spot eba domácností . . . 81

Rekreace a turismus . . . 82

Odpady . . . 82

Fyzikální zm ny v prost edí . . . 83

Zvýšená radioaktivita . . . 83

Vliv elektromagnetického pole . . . 84

Hluk . . . 84

Sv telné zne išt ní . . . 84

Ohrožování základních složek životního prost edí . . . 84

Ovzduší . . . 85

Voda . . . 87

P da . . . 88

Živá p íroda . . . 89

Krajina . . . 92

Lidská sídla . . . 92

R zné úrovn ekologických problém . . . 92

Pé e o životní prost edí jako základní p edpoklad udržitelného rozvoje . . . 93

Sou asné hlavní úkoly . . . 93

Kroky k udržitelnému rozvoji . . . 93

Ochrana p írody . . . 94

Ekologické p ístupy k hospoda ení v krajin . . . 96

Technika a technologie pro udržitelnost rozvoje . . . 97

Snižování zne išt ní prost edí . . . 98

Pr mysl a udržitelný rozvoj . . . 99

Energetické zdroje . . . 100

Hospoda ení s odpady a nové materiály . . . 104

Prost edí lidských sídel . . . 107

Pohoda prost edí . . . 108

Nástroje podporující pé i o životní prost edí a prosazování princip udržitelného rozvoje . . . 109

Hodnocení prost edí . . . 109

Ekonomické nástroje . . . 110

Právní nástroje . . . 111

Instituce a organizace . . . 111

Mezinárodní spolupráce . . . 111

Ob an a udržitelnost rozvoje . . . 112

Znalosti a informace o životním prost edí a udržitelném rozvoji . . . 112

Záv r . . . 114

P ílohy . . . 115

P íloha 1 Zjednodušená charakteristika nejb žn jších skupin organism . . . 115

P íloha 2 P íklady objev , které ovlivnily vztahy lov ka a prost edí . . . 117

P íloha 3 Informace o udržitelném rozvoji (UR) . . . 118

P íloha 4 Základní sm ry Evropského programu pro trvale udržitelný rozvoj (2012) . . . 118

P íloha 5 P ehled právních norem o životním prost edí . . . 119

P íloha 6 Co pat í na sb rný dv r . . . 120

P íloha 7 P ístup EU k cíl m udržitelného rozvoje . . . 120

Rejst ík . . . 121

Názory na vývoj života

Lidé si odedávna snažili vysv tlovat vznik r zných organism i lov ka. V rámci r zných náboženství dlouho v ili v jejich rozli ná nadp irozená stvo ení.

Myšlenky o vývoji se sice objevovaly již ve starov ku, ale po celý st edov k až do 19. století byla spole nost p esv dena o božském stvo ení sv ta a lov ka. Teprve koncem 18. století se za aly myšlenky o vývoji (evoluci) znovu objevovat. Rozhodující zm nu v názorech na p vod rozmanitosti živé p írody p ineslo v polovin 19. století (1859) dílo Charlese Darwina „O p vodu druh p írodním výbrem“. Uvedené dílo se stalo základem v deckého nazírání na podstatu vývoje. Ten podle n ho tkví ve vlastnostech organism a v jejich vztazích k prost edí

Pr b h vývoje m žeme velmi zjednodušen popsat takto:

Rozmnožování organism je obvykle spojeno s nadprodukcí potomstva (rostliny v tšinou každoro n vytvá ejí obrovské množství semen nebo výtrus , živo ichové mívají daleko v tší po et potomk , než kolik jich p ežije do dosp losti). P itom ani jedinci téhož druhu žijící ve stejném míst nejsou zcela totožní. Existují mezi nimi odchylky v r zných znacích (v barv , tvaru, dráždivosti atd.). Tato prom nlivost je zp sobena jednak rozdílným p izp sobováním podmínkám prost edí, jednak r znými kombinacemi gen p i p enosu d di né informace i mutacemi (viz dále).

Mezi jedinci téhož druhu je stálá konkurence v získávání podmínek pro život (u rostlin nap . sv tla a minerálních látek, u živo ich potravy). V tomto „boji o život“ bývají nejúsp šn jší a nej ast ji p ežívají a dále se rozmnožují ti jedinci, kte í jsou danému prost edí nejlépe p izp sobeni, tj. jedinci s výhodnými vlohami. Jejich po et pozvolna roste – vyvíjí se druh organismu s ur itými vlastnostmi. Naopak jedinci s nevýhodnými vlohami s v tší pravd podobností hynou, jejich po et tak v daném prost edí klesá. P vodní p echodné typy postupn vymírají. Dojde-li ke zm n podmínek prost edí nebo dostanou-li se organismy do jiného prost edí, pak se další nový druh vyvíjí op t z n které odchylky druhu p vodního, která má nejlepší vlohy pro zm n né prost edí. U p íbuzných druh žijících v r zném prost edí dochází tak v pr b hu vývoje, jenž trvá miliony let, ke vzniku i zna ných rozdíl ve stavb t la a zp sobu života. Nové druhy vznikají dlouhodobým a trvale p sobícím p írodním výb rem

Vývoj asto vedl i ke vzniku druh úzce specializovaných na ur ité podmínky prost edí (nap . trilobit nebo velkých ješt r ). Zm nám podmínek se však tyto druhy v tšinou nedokázaly p izp sobit a vyhynuly. P etrvávají jen ojedin le, na izolovaných stanovištích na podobných

místech v r zných oblastech Zem jako vzácné poz statky d ív jšího velkého rozší ení – relikty (nap . koniklec jarní). Vyskytují-li se pouze na jednom míst , ozna ují se slovem endemity (nap olek karpatský). V n kterých p ípadech je relikt také endemitem (nap . jinan dvoulalo ný). Endemické relikty se nacházejí nej ast ji v mo ích. V R máme dochovány n které poz statky z doby zaledn ní, tzv. glaciální relikty, a to nap íklad v Krkonoších.

Uve p íklady prom nlivosti organism

Ve kterém geologickém období byli nejvíce rozvinuti plazi? Jaké podmínky pro život v té dob p evládaly?

Které skupiny organism jsou nejvíce vyvinuty v souasnosti?

Uve p íklady skupin organism , které se dokázaly p izp sobovat zm nám a p etrvaly od prvohor a druhohor až do sou asnosti.

Zjisti z internetu další p íklady p írodních endemit a relikt .

O výrazném vlivu prost edí na vývoj druh sv d í i to, že jedinci vyvíjející se ve stejném prost edí (nap . ve vod ) mají n které podobné znaky, a koliv nejsou p íbuzní (viz obr. 8). Naopak v r zných prost edích m že mít ur itý základní znak stavby t la (nap íklad p tiprstá kon etina) r zné zvláštnosti (viz obr. 9).

O pr b hu vývoje života na Zemi sv d í nejen nálezy zkamen lin (otisky a zbytky organism – paleontologické nálezy), ale také podobnosti ve stavb t l organism , v jejich zárode ném vývoji, v genetické informaci i v jejich rozší ení na Zemi. původní druh

odchylky druhu

nový druh

vyhynulý druh nebo odchylka druhu

7 P írodní výb r – schéma (p vodní druh se vyvíjí v r zných prost edích odd lených od sebe vodními plochami nebo vysokými horami)

8 P izp sobování organism vodnímu prost edí

mlok ještěrka pták tur kůň člověk

původní rozšíření spojené se vznikem nových druhů nynější rozšíření

10 Zm ny v rozší ení organism na Zemi – rozší ení velbloudovitých

netopýr krtek kytovec kost loketní kost vřetenní kost zánártní kost záprstní kosti prstů

9 P izp sobení p tiprsté kon etiny savc r znému prost edí a zp sobu života

Spole ný p edch dce velbloudovitých (p vodní druh) žil p ed více než 235 miliony let na jediném kontinentu Pangea. Jinak se posléze vyvíjel v horských oblastech Ameriky (lama), jinak v suchých oblastech Afriky a Asie (velbloud). Oba zástupci této skupiny sudokopytník jsou nenáro ní, spokojí se i se suchými stonky bylin, mají stejnou stavbu kon etin i typickou ch zi (tzv. mimochod – vykro í sou asn stejnou p ední i zadní nohou), malou hlavu a hustou srst chránící je p ed chladem i sluncem. Velbloud se ješt více p izp sobil nedostatku potravy a hlavn vody.

11 P ehled vývoje organism (ší ka barevných pruh vyjad uje rozší ení skupiny organism v daném období)

V kterou denní dobu a za jakých podmínek je ve vod v rybníku nejvíce rozpušt ného kyslíku?

Uve p íklady živo ich , kte í se živí rostlinami. Jak se ozna ují?

Uve p íklady n kolika živo ich , kte í se r znými zpsoby živí jinými živo ichy. Jak se ozna ují živo ichové, kte í loví jiné živo ichy nebo jim tito živo ichové slouží jako potrava? Jak se ozna ují ti, kte í žijí na úkor jiných organism ?

Uve p íklady r zných organism , které se živí mrtvými organismy a zbytky organických látek. Jak se tyto organismy ozna ují?

Uvol ování energie pro život

Bu ky rostlin, živo ich , hub i v tšiny jednobun ných organism uvol ují energii pot ebnou pro život postupnou p em nou energeticky bohatých organických látek (Výjimku tvo í pouze n které bakterie vyskytující se nap v mo ských hlubinách.)

14 Fotosyntéza

A list

B pr ez listem

C bu ka s chloroplasty

D chloroplast s uspo ádanými molekulami chlorofylu

E zjednodušené schéma pr b hu reakcí fotosyntézy

Uvol ování energie z organických látek probíhá v ad chemických reakcí v ur itých ástech bu ky. Postupn p i nich vznikají molekuly slou eniny ozna ované ATP (adenozintrifosfátu), z nichž se pak energie využívá k životu bu ky (k pohybu, k vytvá ení a vylu ování r zných enzym , hormon , k „vybírání“ látek z okolního prost edí atd.).

Uvol ování energie probíhá v první fázi bez p ítomnosti kyslíku v bun né cytoplazm (anaerobn ), v druhé, hlavní fázi v mitochondriích za p ítomnosti kyslíku (aerobn ). Pouze n které organismy (nap . kvasinky a n které bakterie) vysta í pouze s anaerobním uvol ováním energie, kterému se asto íká kvašení nebo kysání (alkoholové, máselné apod.). Ve v tšin bun k probíhá bun né dýchání za p ítomnosti kyslíku, p i kterém se uvolní daleko více energie. P i bun ném dýchání se molekuly organických látek (nej ast ji glukózy) postupn p em ují až na oxid uhli itý a vodu. Dýchání je tedy v podstat opakem fotosyntézy

Odkud a jak získávají kyslík pot ebný k dýchání suchozemské organismy a odkud organismy vodní? Uve p íklady.

Co se stane, je-li vodní hladina pokryta olejem nebo vodním kv tem? Který zp sob získávání energie pro životní d je v takové vod p evládne? Mohou v takové vod žít nap íklad ryby? Vysv tli.

Život bu ky

Krom získávání a uvol ování energie probíhají v bu ce další složité d je. Vytvá ejí se p i nich bílkoviny a další organické látky podle d di né informace zakódované v nukleových kyselinách.

Život každé bu ky závisí na okolním prost edí. Z prost edí p ijímá energii a látky pot ebné k životu, do prost edí odstra uje odpadní látky a p edává tam teplo vznikající p i p em nách energie. P em ny látek a energie v bu ce ozna ujeme jako bun ný metabolismus

15 Uvol ování energie pro život

A Jednoduché schéma anaerobního d je – alkoholového (p esn ji etanolového) kvašení (p i p em n glukózy se v cytoplazm za nep ístupu vzduchu uvol uje malé množství ATP, vzniká kyselina pyrohroznová; za nep ístupu vzduchu se již další ATP neuvol uje a kone ným produktem reakcí je látka stále bohatá na energii – etanol)

B Jednoduché schéma bun ného dýchání (v cytoplazm se z glukózy za nep ístupu vzduchu uvol uje malé množství ATP a vzniká kyselina pyrohroznová; v mitochondrii se aerobními d ji postupn uvol uje velké množství ATP a kone nými produkty reakcí jsou látky energeticky chudé –voda a oxid uhli itý)

Všechny d je v bu ce probíhají vždy na ur itém míst , v ur itém sledu, jsou podmín ny p ítomností specifických látek – enzym , které umož ují pr b h reakcí (p sobí jako katalyzátory) a jsou složit uspo ádány

Všechny ásti bu ky jsou bun ným metabolismem spojeny v jediný celek – základní živou soustavu. Každá živá soustava je ve styku s okolním prost edím – p edstavuje otev enou soustavu (systém)

Mnohé podn ty z prost edí (hluk, sv tlo, teplo, magnetické pole, chemické látky) vyvolávají v bu kách podrážd ní Volné bu ky na n asto reagují i pohybem v prostoru.

Nep íznivé jevy v prost edí narušují životní d je v bukách, pop ípad vedou až k jejich zastavení – bu ku ni í.

Které ásti rostlinné bu ky se ú astní získávání a uvolování energie?

Které ásti živo išné bu ky se ú astní získávání a uvolování energie?

Uve p íklady fyzikálních a chemických vliv , které obvykle ni í bu ky.

ORGANISMY –VLASTNOSTI ŽIVÝCH SOUSTAV

Stavba a funkce organism

U jednobun ných organism (bakterií, prvok , n kterých as nebo hub jako jsou kvasinky) probíhají všechny životní d je v jediné bu ce. Jednotlivé skupiny jednobun ných organism se od sebe odlišují stavbou bu ky i zp sobem získávání a uvol ování energie k životu.

části buňky – prvky soustavy

celá buňka – soustava

okolí buňky

vztahy mezi buňkou a okolím – otevřenost soustavy

vztahy mezi částmi buňky – vnitřní vztahy v soustavě

16 Otev ená soustava

Bu ky se v pr b hu života dostávají do r zného prost edí, ale p itom udržují své stálé vnit ní složení i pr b h d j ili svou homeostázu. Rychlost d j v bu ce se m ní podle pot eby a podle podmínek prost edí. Bu ka se svým životem podmínkám prost edí p izp sobuje (adaptuje se).

Úst ední ídicí funkci v bu ce má bun né jádro. ízení (regulace) d j v bu ce probíhá p edevším na základ zp tné vazby: podn t vyvolá zm nu (zm na je odpov dí na podn t) a informace o této zm n jde do ídicího centra.

ídicí centrum vyhodnotí, zda odpov na podn t byla p im ená, a pokud nebyla, odpov upraví (zesílí ji nebo zeslabí). Takové ízení d j vede k zachovávání stálosti bu ky.

U mnohobun ných organism se jednotlivé bu ky specializují na ur itou funkci a vytvá ejí pletiva (u rostlin a hub) nebo tkán (u živo ich ).

vnější prostředí soustava, v níž probíhají zpětné vazby vztahy mezi vnějším prostředím a soustavou vztahy mezi částmi soustavy

17 Zp tná vazba

P podn t, S soustava ídicí, O odpov , ZV zp tná vazba

Tkáně živočichů

Pletiva rostlin

pletivo z plodu

pletivo z listu

nervová tkáň

svalová tkáň

18 Pletiva a tkán

41 Dýchací soustava

A Detail vnit ní stavby plic: 1 pr dušinka, 2 vláse nice, 3 plicní vá ek, 4 plicní sklípek

B Dýchací cesty a plíce: 1 dutina ústní a nosní, 2 hrtanová p íklopka, 3 hrtan, 4 pr dušnice, 5 pr dušky, 6 plicní cévy – erven krev okysli ená, mod e krev odkysli ená, 7 plíce

Dýchací soustava

Zajiš uje p ívod vzduchu do plic a odvod vzduchu obohaceného oxidem uhli itým z plic do zevního prost edí. Tvo í ji dýchací cesty (dutina ústní a nosní, hrtan, pr dušnice, pr dušky a pr dušinky), které vedou vzduch do plicních sklípk . Jejich tenkou (jednobun nou) st nou prolíná kyslík do krve a naopak z krve do plic se uvol uje oxid uhli itý (obsažen ve vydechovaném vzduchu).

Vým nu vzduchu umož ují dýchací pohyby hrudníku, které zajiš uje bránice a mezižeberní svaly. Vydechovaný vzduch v hrtanu prochází št rbinou mezi vazy – hlasivkami. Jejich nap tí rozhoduje o výši tónu, který vzniká chv ním vzduchu a v dutin ústní se pak formuje ve slova.

P i dýchání je velice d ležitá istota vzduchu. Ne istoty se postupn usazují v dýchacích cestách i v plicních sklípcích, kde dochází k vým n plyn ím je prach jemn jší, tím hloub ji se v dýchací soustav dostává a je nebezpe n jší.

Vdechováním prachu r zného složení (uhelného, k emi itého apod.) se m že snížit dýchací plocha plic, což se nejprve projeví potížemi p i dýchání, ale m že to vést i ke smrti. Na áste kách prachu se zachycují i molekuly mnoha nebezpe ných látek. astá a nebezpe ná onemocn ní dýchacích cest zp sobují jedovaté plyny, jako je nap íklad oxid si i itý, který m že zp sobit zán t pr dušek a vznik astmatických onemocn ní, nebo rakovinotvorné (karcinogenní) látky, jako jsou dehtové zplodiny vznikající p i kou ení i ne istoty z výfukových plyn automobil

Ne istoty, které se dýcháním dostávají z prost edí do lidského organismu, nep ízniv p sobí i na složení krve, na stavbu kostí a na ostatní orgány.

Popiš podle obrázku 41 ásti dýchací soustavy a jejich význam.

Uvaž, co vede lov ka k tomu, že za ne kou it.

Jak se dá snížit množství prachu v prost edí?

Uvaž, jaký vliv má vylou ení dopravy z center m st na zdraví lidí.

>10 μm

5,5–9,5 μm

3,3–5,5 μm

2,2–3,3 μm

1,0–20 μm < 1 μm

42 Usazování prachu v plicích ástice prachu se usazují v jednotlivých ástech dýchací soustavy postupn – od nejv tších v horních cestách dýchacích až po nejmenší v plicních sklípcích.

Trávicí soustava

Zajiš uje p ívod vody, živin, minerálních látek a vitamin do organismu, postupné mechanické zpracování potravy, její chemické št pení na jednoduché látky, které se vst e-

jazyk slinné žlázy jícen

játra žaludek žlučník

dvanáctník

slinivka břišní

tenké střevo

tlusté střevo

slepé střevo

červovitý výběžek slepého střeva

konečník

43 Trávicí soustava

hltan

bávají do krve, i odstra ování nestrávených zbytk potravy a škodlivých látek z organismu.

Potrava je v dutin ústní rozm ln na zuby, což umož uje jejich stavba (viz obrázek 44). V ústní dutin žije množství mikroorganism rozkládajících zbytky potravy. Kyselé prost edí leptá zubní sklovinu, takže pé e o chrup je velmi d ležitá pro zamezování vzniku zubního kazu.

V dutin ústní je potrava jazykem promíchána se slinami, které obsahují enzymy rozkládající složité sacharidy (škrob) na jednodušší, a hltanem a jícnem se pak dostává do žaludku

Horní ást hltanu, kde se k íží trávicí a dýchací cesty, se nazývá nosohltan. P i polykání sousta se vstup do hrtanu uzavírá hrtanovou p íklopkou.

bílkovina (makromolekula) peptidy (menší molekuly) škrob (makromolekula)

žaludek (pepsin)

aminokyseliny (malé molekuly)

sacharidy (menší molekuly)

glukóza (malé molekuly)

tenké střevo (další enzymy) ústa (sliny; enzym) tuk

glycerol

mastné kyseliny

tenké střevo (další enzymy)

tenké střevo (žluč) játra

rozptýlení tuku

tenké střevo (enzymy)

slinivka břišní (enzymy)

V žaludku se potrava pohyby jeho st n rozm lní a v kyselém prost edí (za p ítomnosti HCl) se promísí s enzymy (pepsinem), které natráví bílkoviny.

Vzniklá trávenina se dostává do první ásti tenkého st eva (dvanáctníku), kam ústí žlu z jater a enzymy ze slinivky b išní (pankreas). V další ásti tenkého st eva se dokon í rozklad sacharid , bílkovin a žlu í rozptýlených áste ek tuk

Jednoduché rozložené ásti potravy se vst ebávají st evními klky do krve. Krev p evádí vst ebané živiny do jater. Ty p edstavují chemickou továrnu našeho t la, kde se živiny p estavují na látky našemu t lu vlastní (nap . z jednoduchých sacharid vzniká složený sacharid glykogen, vytvá ejí se bílkoviny a tuky tvo ící naše t lo). Tyto látky krev rozvádí po celém t le, které je využívá na stavbu tkání

47 Trávení látek

Stavba a funkce ekosystému

V r zných ekosystémech jsou r zné abiotické (neživé) podmínky: ur ité množství vody, minerálních látek, sv tla, tepla. Jejich souhrn vytvá í podmínky klimatické (podnební) i p dní, které se m ní v pr b hu asu (dne, roku i v mnohaletých údobích).

Biotické (živé) podmínky jsou vytvá eny organismy a vztahy mezi nimi. Jednotlivé druhy organism mají v ekosystému r zné postavení (r znou funkci): – rostliny poutají energii slune ního zá ení a vytvá ejí (produkují) organické látky – jsou to producenti, – živo ichové se živí rostlinami nebo jinými živo ichy, konzumují organické látky z jejich t l – jsou to konzumenti, – r zní živo ichové, houby a mikroorganismy spot ebovávají organické látky ze zbytk a odpad z t l rostlin a živo ich (rozkládají je) – jsou to rozklada i.

Uve p íklad producenta, konzumenta a rozklada e z ekosystému pole, zahrady a z ekosystému rybníka.

Základním zdrojem energie pro život je slune ní zá ení. Slune ní zá ení p ímo využívají zelené rostliny, které jsou schopné p evád t jeho energii fotosyntézou na energii chemických vazeb v organických látkách. Ostatní organismy jsou na nich p ímo nebo nep ímo závislé a jsou dále propojeny složitými potravními vztahy: jeden druh organismu p edstavuje zdroj energie pro druhý. P i všech p em nách energie se jí ást vždy uvol uje do prostoru jako teplo. Na základ potravních vztah jsou organismy spojeny do potravních et zc .

P íklady potravních et zc

Producenti Konzumenti

1. ádu2. ádu3. áduvyšších ád stromy byliny býložravé larvy hmyzu hmyzožraví živo ichové drobní dravci, šelmy v tší dravci, šelmy

asy drobní korýši drobné ryby malé dravé ryby velké dravé ryby

Potravní et zce za ínající od zelených rostlin se nazývají pastevn ko istnické. Na tyto et zce vždy navazují potravní et zce za ínající od zbytk organických látek –výkal a zbytk rostlinných a živo išných t l. Nazývají se rozkladné et zce. Tvo í je r zné druhy organism , které

ve vzájemných vztazích žijí v tšinou v p d nebo na dn vodních nádrží (r zní drobní živo ichové, houby, bakterie).

Rozklad organických látek, jejich mechanické rozm lování a promíchání s minerálními ásticemi probíhá postupn . Nap íklad v p d dojde nejprve k rozkladu odpad z organism , p i n mž se vytvá í humus – velmi složitá sm s r zných organických látek. Jeho dalším rozkladem za ú asti bakterií (mineralizací) vznikají minerální látky, které ve vodných roztocích znovu p ijímají a využívají producenti. (Množství bakterií v p d je obrovské – v 1 cm3 okolo 6 miliard.)

Tyto dva základní typy potravních et zc probíhají v celé živé p írod a jsou vždy složit propojeny do potravních sítí

Uve konkrétní p íklad potravního et zce z ekosystému lesa a z ekosystému rybníka.

Uve p íklad pastevn ko istnického a rozkladného et zce. Nejprve využij obrázky 102 a 103 a potom nazna p íklady z dalších ekosystém podle vlastní volby.

Nazna potravní et zce, jejichž sou ástí je a) liška obecná, b) štika obecná, c) lov k.

Uve p íklady organism , které jsou sou ástí rozkladných et zc

Rozklad a znovuvyužívání všech látek je p í inou toho, že p íroda tém nezná odpady. Pouze ást t l rostlin a živo ich za mimo ádných podmínek (dlouhodobého nep ístupu vzduchu apod.) podléhá zvláštnímu fyzikáln chemickému procesu (fosilizaci – uhelnat ní), p i n mž se energie uchovává v organických látkách. P ed miliony let žily na Zemi organismy, z jejichž t l se následn vytvo ila fosilní paliva (uhlí, ropa, zemní plyn).

M žeme tedy shrnout: Živá p íroda je uspo ádána do jednotlivých úrovní Mezi p írodou neživou a živou probíhá neustálý ob h látek, který je umožn n jednosm rným tokem energie, jehož zdrojem je slune ní zá ení. Na t chto d jích závisí i život lidí.

Potravní vztahy ve vodním ekosystému

populace

společenstvo živočichů – zoocenóza; obdobně společenstvo rostlin – fytocenóza

104 Uspo ádání organism v p írod

Zelené rostliny využijí p i fotosyntéze jen asi 1 % slune ního zá ení dopadajícího na Zemi. Pouze 10–20 % energie uložené rostlinami do organických látek využijí konzumenti 1. ádu, ješt menší množství z jejich t l využijí konzumenti 2. ádu atd. Tyto vztahy m žeme vyjád it potravními pyramidami

Jestliže se z prost edí do po átku potravního et zce (do rostlin) dostane n která škodlivá (cizorodá) látka , hromadí se obvykle postupn v t lech organism na vyšších stupních potravní pyramidy. M že se jednat o hromad ní radioaktivních látek, t žkých kov , pesticid používaných k hubení šk dc , o hromad ní škodlivých rostlinných produkt a dalších nežádoucích cizorodých látek. asto koncentrace t chto látek, které se v potravních et zcích nevyužívají, stoupá nebezpe n vysoko a m že být p í inou hynutí konzument p edevším vyšších ád . Nap íklad v mo ích se zbytky chemických látek dostávají nejprve do planktonu, odtud do t l ryb, dále do t l mo ských pták , kde koncentrace cizorodé látky asto již dosahuje hodnoty životu nebezpe né.

Nakresli schéma p íkladu potravní pyramidy organism

žijících v lese.

Na kterém míst v potravní pyramid bývá lov k? Co z toho plyne s ohledem na škodlivé látky v prost edí?

společenstvo všech organismů – biocenóza

ekosystém organismy a abiotické (neživé) prostředí

N neživé prostředí P producenti K1 až K3 konzumenti 1. až 3. řádu

• cizorodé látky (hustotou tečkování je znázorněna zvyšující se koncentrace cizorodých látek v jednotlivých potravních úrovních)

106 Potravní pyramida

105 A Organismy žijící v p d ; B Ob h látek v p írod – vznik humusu

polopoušt a poušt . Stepní ekosystémy (prérie, pampy, savany) vytvá ejí také asto p echod k pásu subtropických a kolem rovníku tropických les – z nich nejbujn jší ekosystémy p edstavují tropické deštné lesy.

Rozší ení ekosystém nezávisí jen na vzdálenosti od rovníku, ale také na nadmo ské výšce, podle níž rozlišujeme vegeta ní stupn

nadmořská

tropický pás mírný pás

zeměpisná šířka

polární pás

117 Porovnání vegeta ních pás a vegeta ních stup

Vyšším vegeta ním stup m odpovídají obdobné ekosystémy jako vegeta ním pás m vzdálen jším od rovníku. (Nap íklad ve vysokých horách i v teplých oblastech je vysokohorská tajga a ješt výše horská tundra.)

Ekosystémová rozmanitost výrazn závisí na podmínkách prost edí, ale po tisíciletí ji ovliv uje i lov k zakládáním ekosystém um lých.

Uve p íklady živo ich , kte í žijí v r zných suchozemských ekosystémech.

Kte í velcí býložravci žijí v r zných ástech sv ta? Uve p íklady.

Druhová rozmanitost se v jednotlivých biomech v r zných ástech sv ta samoz ejm liší, zejména v souvislosti s vývojem. Jiné druhy organism žijí v lesích Evropy a Asie, jiné v lesích Severní nebo Jižní Ameriky. Ekosystémy s p íznivými podmínkami pro život mají v tší druhovou rozmanitost než ekosystémy v podmínkách nep íznivých. Odhaduje se, že v tropických deštných lesích žije více než 60 % všech druh suchozemských organism .

Rozmanitost se ovšem projevuje i mezi jedinci stejného druhu podle p izp sobení místním podmínkám (v r zné odolnosti k podmínkám prost edí, v n kterých nepodstatných vn jších znacích apod.). Projevuje se v genetických odchylkách (genová rozmanitost) a je d ležitá pro život i další vývoj každého druhu organismu.

Pro lesníci obvykle nep esazují stromy z jedné ásti republiky do druhé? Jaký to má význam?

P íroda naší republiky

Naše republika leží v pásu opadavých listnatých les Dostatek srážek je p í inou toho, že bezlesých p irozených ekosystém je u nás velmi málo. Po tisíce let je naše krajina ovliv ována inností lidí, kte í zm nili její p vodní tvá nost. Na mnoha místech jsou dnes um lé ekosystémy a tém všechny ekosystémy jsou nebo byly lov kem pozm n ny.

P íkladem krajiny zda ile p etvo ené lov kem je T ebo sko, kde p vodní rozsáhlé mok ady lidé již v 15. století p em nili na rybníky a na p du vhodnou k zem d lským innostem. Citlivé zásahy do krajiny vedly k vytvo ení nové harmonické rovnováhy v p írod

Ne tak vhodn však zasáhli naši p edkové do skladby mnoha les . Z p vodních listnatých les vytvo ili monokultury smr in, které jsou snáze poškozovány námrazou, sn hem a vich icemi a následn pak p emnoženými populacemi hmyzu (nap . k rovcem – lýkožroutem smrkovým).

Pestrá mozaika ekosystém v naší krajin je d sledkem zna né vertikální lenitosti, rozdíl v geologické stavb i ve vlastnostech p d a p ispívají k ní také klimatické podmínky na rozhraní mezi p ímo ským a vnitrozemským podnebím. Zhruba je možno íci, že p vodní charakter ekosystém si zachovaly v nížinách a v teplém podh í p edevším doubravy, ve vyšších polohách podh í a v nižších polohách hor bu iny, ješt výše v horách smr iny. Nad horní hranicí lesa (v nadmo ských výškách kolem 1 200 m) p echází les v porosty kle e (kosod eviny) a v nejvyšších polohách (nap . Krkonoš) vegetace v n kterých místech odpovídá horské tund e

R zné p dní a vlhkostní podmínky (skalnatý a pís itý podklad, zaplavovaná území aj.) vytvá ejí podmínky pro borové lesy (bory), su ové roklinové lesy a v nížinách kolem ek pro lužní lesy.

V sušších místech jsou i stepní ekosystémy, p edevším skalní stepi. V místech s chudou podmá enou p dou a bohatými srážkami jsou rozší ená rašeliništ . Mezi jednotlivými ekosystémy jsou etné, druhov velmi rozmanité p echody.

P irozené nebo p írod blízké ekosystémy se v krajin st ídají s um lými kulturami jako jsou pole, louky, pastviny a sady. Vzhled krajiny dotvá ejí r zné vodní ekosystémy –potoky, eky a í ky, rybníky a p ehradní nádrže.

V závislosti na utvá ení (reliéfu) krajiny mají jednotlivé oblasti naší republiky charakteristickou skladbu ekosystém . Jejich rozmanitost a st ídání iní z naší vlasti jednu z nejkrásn jších zemí sv ta. Pouze n které lidské zásahy (povrchové doly, lomy, zni ené a odum elé lesy a n kdy i p íliš velké jednotvárné lány polí) znamenají nevzhledné jizvy v harmonické vyváženosti krajin a p edstavují velkou da za naše rostoucí nároky na pohodlí. Proto se musíme co nejvíce snažit takové zásahy napravovat (to, jak je napravovat, si ukážeme dále).

Které typy ekosystém jsou v okolí tvého bydlišt ? Které z nich mají charakter p vodních ekosystém , které p irozených ekosystém v minulosti p etvo ených lidmi a které ekosystémy jsou um lé?

Zhotov si soubor fotografií dokumentujících rozmanitost ekosystém naší p írody a rozmanitosti ekosystém v okolí. M žeš je využít k po íta ové prezentaci,

vytvo ení propaga ního plakátu vztahujícího se k okolí apod.

Uve p íklady rostlin a živo ich , kte í žijí v r zných ekosystémech naší p írody.

Které ekosystémy jsou typické pro jižní echy? Které jsou typické pro naše národní parky?

Kterými zásadami by se m l lov k ídit p i p etvá ení krajiny?

PAMATUJ!

Rozmanitost živé p írody (biodiverzita) se projevuje na úrovni celých ekosystém , v rámci druhové bohatosti v jednotlivých ekosystémech i na úrovni rozmanitosti v rámci jednotlivých druh .

Ochrana biodiverzity je mimo ádn závažným úkolem na celém sv t nejen z hlediska využívání p írody, ale i z hlediska mravního. V ochran p írody se projevuje naše úcta k životu, k jeho neopakovatelnosti a kráse.

119 Rozmanitost p írodních ekosystém R

horské rašeliny slatiny, blata slaniska

bučiny smrčiny

lesy, lesostepi rybníky doubravy lužní lesy

Životní prostředí člověka

CHARAKTERISTIKA

ŽIVOTNÍHO

PROST EDÍ LOV KA

Sou ástí životního prost edí lov ka jsou:

– p íroda – ovzduší, voda, p da, ostatní organismy, ekosystémy,

– lidské výtvory – obydlí, od vy, dopravní prost edky, instituce atd.,

– ostatní lidé – rodina, spolupracovníci, obyvatelé obce, státu, sv ta.

Ve kterém prost edí rád trávíš sv j volný as?

Které negativní jevy v pracovním prost edí jsou typické pro profesi, kterou chceš vykonávat? Jak lze tyto negativní jevy omezovat, jak je možno se jim bránit a jak je lze vyrovnávat (kompenzovat) ve volném ase?

Jak si chceš upravit své obytné prost edí? Dáváš p ednost životu ve velkom st , v menším m st nebo na vesnici? Pro ?

Jak se obvykle zotavuješ po práci b hem týdne? Jak o víkendu a jak o dovolené? Jaké to má výhody pro tvé zdraví?

Životní prost edí m žeme posuzovat z r zných hledisek. Máme-li na z eteli zejména zdravotní nezávadnost prost edí, mluvíme o hledisku hygienickém. S ním úzce souvisí hledisko estetické a etické (hodnotíme krásu a úpravnost prost edí). Pro využívání prost edí jsou významná také hlediska technicko-ekonomická. Sledujeme-li celkové souvislosti v životním prost edí, jeho zm ny a zp tné vlivy na lov ka i z dlouhodobých hledisek, máme na mysli komplexní hlediska ekologická i environmentální

Posu okolní prost edí z uvedených hledisek.

PAMATUJ!

Každý by si m l uv domit svou vlastní odpov dnost za správné jednání v prost edí.

příroda umělé prostředí ostatní lidé

Životní prost edí jako celek ovliv uje zdraví i celý zp sob života lov ka. Z praktických d vod asto rozlišujeme prost edí obytné, pracovní, rekrea ní, pop ípad jeho ásti jako prost edí dopravní aj. Na každý tento typ prost edí máme odlišné nároky.

Pracovní prost edí výrazn ovliv uje pracovní výkon i míru únavy. Je v n m t eba udržovat co nejnižší hlu nost, dostate né osv tlení, p im enou vlhkost i proud ní vzduchu, teplotu, po ádek, pokud možno i estetický vzhled. V jednotlivých oblastech lidských inností se pracovní prost edí velice liší. Je-li v n m nap íklad velký hluk a zne išt ný vzduch, pak by obytné a rekrea ní prost edí m lo tyto negativní vlivy pokud možno vyrovnávat. Míra povolených negativních jev v pracovním prost edí se ídí hygienickými a pracovními p edpisy a je t eba stále usilovat o omezování t chto jev

Obytné prost edí si každý jedinec vytvá í sám podle svých možností. I skromné prost edí m že být pro zdraví lov ka vyhovující – asto více než p emíra p epychu.

Rekrea ní prost edí si lov k vybírá podle svých možností a p ání. Práv tady lze asto vyvažovat negativní vlivy prost edí pracovního, dopravního apod. V naší republice je mnoho p íležitostí pro pobyt v krásném p írodním prost edí.

Uve p íklady složek svého životního prost edí a ekni vždy, zda jde o složku p írodní, um lou nebo sociální.

136 Vztahy lov ka k prost edí S sluneční záření, O obnovitelné zdroje, NO neobnovitelné zdroje, NV nevyčerpatelné zdroje, DS druhotné suroviny (recyklace), BN biologicky neškodný odpad, BŠ biologicky škodlivý odpad, N nerozložitelný odpad, E energetický odpad (teplo), Q energie uvolňovaná do vesmírného prostoru

Životní prost edí lov ka

VLIVY LIDSKÝCH INNOSTÍ NA PROST EDÍ

Lidé svými innostmi prost edí r zn m ní: – získáváním p írodních zdroj , – využíváním a zpracováváním p írodních zdroj , – vyráb ním a p epravováním r znorodých výrobk , – využíváním a spot ebováváním v cí v r zných institucích i v domácnostech.

To vše ovliv uje prost edí.

Uve p íklady toho, co se z prost edí využívá pro n které výroby – pro výrobu skla, papíru, mouky a dalších v cí.

Uve také p íklady odpad , které p i této výrob vznikají, a p íklady odpad , které vznikají v domácnostech.

Podle zkušeností z okolí jmenuj p íklady toho, jak r zné lidské innosti p sobí na okolní p írodu.

Prohlédni si schéma vztah lov ka k prost edí na obrázku 136 a vysv tli jednotlivé jeho ásti na p íkladech z okolního prost edí.

Mnohé lidské innosti jsou provázeny nežádoucími a necht nými vlivy na prost edí, zvlášt na p írodu. Tyto vlivy se projevují jednak v jednotlivých ástech celé biosféry (v ovzduší, ve vod , v p d , v živé p írod ), jednak v narušování vztah mezi nimi. D sledky uvedených vliv jsou patrné na ur itých místech i v globálním m ítku.

Podívejme se, jak lov k prost edí ovliv uje: – p i získávání p írodních zdroj , – r znými innostmi , p i kterých využívá p írodní zdroje, a vyráb ním rozli ných výrobk , – p i odstra ování vznikajících odpad .

P írodní zdroje a jejich získávání

P írodní zdroje jsou ty složky prost edí, které lidé využívají ke svým innostem. Jsou to p edevším zdroje surovin a energie, ale i prostor pro r zné innosti.

Neživá p íroda poskytuje: – zdroje látek – voda, ovzduší, nerostné suroviny (rudy, nerudné suroviny, fosilní paliva),

– zdroje energie – slune ní zá ení (solární energie), voda (vodní energie), vítr (v trná energie), vnit ní energie Zem (geotermální energie), uranové rudy (jaderná energie), fosilní paliva (tepelná energie).

Uve p íklady rud, nerudných surovin a fosilních paliv.

K emu a jak lidé využívají uvedené zdroje neživé p írody?

Pro je výroba cementu velmi asto v rozporu se zájmy ochrany p írody ve vápencových oblastech? Uve p íklady takových oblastí v naší republice.

Uve p íklady chrán ných krajinných oblastí, které by mohla ohrozit t žba písku.

Ve kterých oblastech naší republiky a jak se t ží uhlí?

Jaké d sledky má tato t žba na prost edí?

K emu se využívají vodní zdroje?

Porovnej využívání energetických zdroj v r zných ástech sv ta.

Živá p íroda poskytuje:

– zdroje látek – potraviny, léky, r zné suroviny,

– zdroje energie – biomasa (rostliny, organické zbytky).

Neživá i živá p íroda spole n vytvá ejí ekosystémy, které jsou pro lidskou spole nost nenahraditelné z mnoha d vod , jak ukazuje schéma na následující stran (obr. 138).

Prohlédni si schéma ze studie zpracované pro mezinárodní konferenci, tzv. Miléniový summit OSN v roce 2000 a uv dom si, jaký význam pro tebe mají funkce (služby)

ekosystém

Uve p íklady zdroj látek a zdroj energie ze živé p írody.

Uve p íklady organism , které lov k využívá, a ekni vždy, jak je využívá. Co vše krom d eva poskytují lesy?

Které krajiny obvykle bývají vhodné pro rekreaci? Které pro zem d lství? Které pro pastevectví? Které pro rybá ství? Uve p íklady takových krajin v naší republice.

Rychlost erpání jednotlivých p írodních zdroj je r zná, stejn jsou možnosti jejich úplného vy erpání. Obvykle se rozlišují:

– zdroje nevy erpatelné – slune ní zá ení, energie vody,

137 P írodní zdroje: zdroje živé p írody – d evo, zdroje neživé p írody – písek

BIONAFTA PLYN

zóna sušení

zóna pyrolýzy zóna redukce

zóna oxidace rošt popel VZDUCH

pole les potraviny rostlinné

potraviny živočišné

odpadní vody krmiva

186 Propojení tepelného, chemického a biotechnologického využívání biomasy

slune nice, epka). Tyto rostliny za rok vyprodukují velké množství biomasy a mohou se ve speciálních kotlích ú inn spalovat pro výrobu tepla. Podobn se mohou spalovat i r zné zbytky rostlin, jako jsou p ebytky slámy, zbytky d eva apod. (D evo i sláma mají dokonce v tší výh evnost než hn dé uhlí.)

Zplynování fytomasy spo ívá v tom, že jejím zah íváním vzniká sm s ho lavých a neho lavých plyn , které se mohou využívat k pohonu spalovacích motor nebo turbín k výrob elekt iny. Moderní systémy (tzv. kogenera ní jednotky) obvykle vyráb jí asi 30 % elekt iny a 60 % tepla a mají ú innost až 90 %. Za ínají se používat i pro vytáp ní blok dom nebo vesnic a elekt ina se p evádí do sít

Pro získání energie dalšími zp soby se p stují i jiné rostliny – u nás nap epka pro výrobu bionafty. Ta se používá bu p ímo k pohonu spalovacích motor , nebo se nyní u nás povinn p idává k ropným látkám ur eným k pohonu automobil . Získává se reakcí epkového oleje s metylalkoholem (tzv. ME O = metylester epkového oleje).

Ve sv t se ješt ast ji využívá bioetanol , který se získává kvašením (op t biotechnologií) rozemletých rostlin bohatých na cukry a škroby ( epy cukrové, t tiny cukrové, brambor, kuku ice, ovsa, je mene apod.). Využívá se jako palivo do motor i k výrob elekt iny, z cukrové t tiny zejména v Jižní Americe. P i využívání rostlin pro získávání energie je t eba velmi pe liv zvažovat, aby tyto rostliny nebyly p stovány na úkor rostlin ur ených pro výživu obyvatelstva, a to zejména ve státech, které jsou chudé.

Využívání t chto zdroj (bionafty a bioetanolu) má ale také ur ité ekologické nevýhody – p i výrob bionafty se spot ebuje velké množství jedovatého metanolu, p i výrob bioetanolu dochází k vysoké spot eb vody a elektrické energie.

Z odpadní biomasy (ze slamnatého hnoje, zbytk rostlin nebo zejména z kejdy – výkal zví at promísených vodou) se za nep ístupu vzduchu prost ednictvím bakterií vyrábí bioplyn. Používá se stejn jako nap . zemní plyn k vytáp ní a k výrob elekt iny. P i výrob bioplynu zbyde kal, který se m že používat jako hnojivo (pokud v n m nejsou nežádoucí látky jako nap . t žké kovy). Podobn se bioplyn

ČOV

zbytky organických látek

výroba bioplynu

anaerobní bakterie

BIOPLYN

m že vyráb t z kal v istírnách odpadních vod nebo se erpá ze skládek odpad (tzv. skládkový plyn), tj. všude tam, kde jsou zbytky organických látek. Získávání energie z odpadních látek má z ejm velkou perspektivu.

Zjisti, jaké výhody a jaké nevýhody má využívání solární, geotermální nebo v trné energie.

Pro je ekologicky vhodn jší využívat vodní energii malých vodních tok v horách, než stav t velké p ehrady na ekách v údolí?

Pro spalování fosilních paliv p ispívá ke zvyšování skleníkového efektu a spalování fytomasy nikoliv? Vysv tli.

V EU se má do roku 2020 zvýšit využívání obnovitelných zdroj energie na 20 % a dále se má v t chto zm nách pokra ovat. Zjisti, jaké sm rnice a p edpisy týkající se využívání obnovitelných energetických zdroj v sou asné dob platí.

Zjisti další zajímavé informace o využívání nových energetických zdroj Jak a ím je podporováno využívání obnovitelných zdroj energie a šet ení energií?

Využívání obnovitelných energetických zdroj a dalších technických a technologických opat ení v zájmu udržitelného rozvoje zárove p ispívá k zam stnání vyššího po tu lidí. Je to p íklad, jak uplat ování environmentálních hledisek m že pomáhat i p i ešení problém sociálních – p ispívá ke snížení nezam stnanosti.

Hospoda ení s odpady a nové materiály

Pro hospoda ení s odpady by m la platit následující zásada: dbát na to, aby odpad pokud možno nevznikal a když vznikne, aby byl využit, avšak když ho nelze využít, aby byl bezpe n odstran n

Pevné pr myslové i komunální odpady se odstra ují i využívají r zným zp sobem. Nebezpe né odpady (NO) vznikající v pr myslu se speciáln odstra ují. Ty, s nimiž se setkáváme v domácnostech, se nesmí odkládat na místa pro ostatní odpady, ale musí se odevzdávat na místa k tomu

187 A Místo zp tného odb ru použitých baterií

B Kontejner na zp tný odb r baterií a drobného elektroza ízení

ur ená (nap . léky zp t do lékáren, baterie do zvláštních nádob pro zp tný odb r).

Všechny NO je možné odložit na sb rné dvory, pop . se svážejí p i vyhlášeném sb ru nebezpe ných odpad . Mnohé NO jsou d ležitým zdrojem nedostatkových látek a znovu se využívají. Ostatní se pak ni í r znými zp soby, nap . zvláštním spalováním.

Velmi d ležitá je i d sledná celní kontrola, která má zajistit, aby se k nám nedovážely ze zahrani í zejména n které nebezpe né odpady.

P i odstra ování ostatních odpad je nejd ležit jším zp sobem jejich znovuvyužívání (recyklace), kdy se pvodní odpad stává tzv. druhotnou surovinou. Významným p edpokladem recyklace je správné t íd ní odpad

spotřeba výroba

přírodní zdroje

PATŘÍ

PAPÍR noviny, časopisy, reklamní letáky, kartony, sešity, papírové obaly, krabice roztrhané na menší kusy, balicí papír, lepenka, kancelářský papír, sešity, obálky

PLASTY sešlápnuté PET lahve, plastové nádoby a lahve, platové kelímky, sáčky a fólie, čisté plastové obaly od mléka, jogurtů a ostatních mléčných výrobků, plastové tašky, prázdné plastové obaly od šamponů, kosmetiky a čisticích prostředků

SKLO bílé nebo barevné sklo, vymyté skleněné lahve, zavařovací sklenice, tabulové sklo

188 Princip recyklace odpad

recyklace – druhotná surovina

Biologicky neškodný odpad (zbytky potravin, rostlin aj.), tzv. bioodpad lze nejlépe využít p ímo v míst vzniku ke kompostování. Kompostem se pak zvyšuje úrodnost p dy. I u nás se bioodpad již za íná tímto zp sobem zužitkovávat nebo se využívá k získávání energie (viz d íve).

N které odpady (zejména komunální) se spalují ve spalovnách a získává se tak alespo teplo. Spalovny musí být opat eny za ízením chránícím istotu ovzduší.

Není-li možno odpad n jak využít, shromaž uje se na skládkách. ízené skládky se musí provozovat podle p ísných pravidel. Musí být zakládány tak, aby neohrožovaly prost edí, zejména podzemní vody a okolní p du, a aby neobt žovaly okolí zápachem. Skládky musí být vybaveny išt ním odtékající vody, plyn vznikající rozkladem orga-

189 T íd ní odpad

A kontejnery na tříděný odpad

B správné třídění odpadů

NEPATŘÍ Obvyklé označení obalů (recyklační symboly)

do kontejneru nepatří mokrý, mastný nebo jinak znečištěný papír, uhlový a voskový papír, použité plenky

do kontejneru nepatří bakelit, guma, PVC, linoleum, pneumatiky, novodurové trubky, plastové obaly od chemikálií, olejů a barev

do kontejneru nepatří keramika, porcelán, autosklo, drátěné sklo a zrcadla

NÁPOJOVÉ KARTONY vypláchnuté krabice od džusů, mléka apod.do kontejneru nebo stojanu nepatří nápojové kartony se zbytky potravin

U ebnice je ur ena pro využití na základních školách jako dopln k kompletní ady u ebnic ekologického p írodopisu pro 6.– 9. ro ník. Uplatn ní nalezne zejména ve školách, které v souladu s aktuálními pot ebami a trendy zd raz ují ekologický aspekt výuky nejen v rámci výuky p írodopisu.

U ebnice je ur ena zejména st edním školám, jejichž náplní je v souladu s RVP biologické a ekologické vzd lávání. Tato tematika m že být vyu ována jako p edm t samostatný, v rámci p edm tu jiného nebo jako kurz (podle ŠVP konkrétní školy).

Zd raz uje praktické a dob e využitelné znalosti a dovednosti v život každého žáka.

Bližší informace a objednávky: www.fortuna.cz nebo www.naseucebnice.cz

ISBN 978-80-7373-178-6