Literární výchova pro 2. stupeň

Literární výchova

pro 2. stupenˇ základní školy

Napsal: Josef Soukal

Lektorovali: Kateřina Dejmalová, Oskar Mainx

Tato učebnice je určena pro výuku literatury na 2. stupni ZŠ a v odpovídajících ročnících víceletých gymnázií. Tvoří vhodný doplněk řady čítanek Josefa Soukala, uplatnění však nalezne v práci s kteroukoliv čítankovou řadou, užívanou v současné školní praxi.

J. Soukal: Čítanka pro 6. ročník ZŠ

J. Soukal: Čítanka pro 7. ročník ZŠ

J. Soukal: Čítanka pro 8. ročník ZŠ

J. Soukal: Čítanka pro 9. ročník ZŠ

Pro výuku českého jazyka na 2. stupni ZŠ doporučujeme:

E. Hošnová a kol.: Český jazyk pro 6. ročník ZŠ – učebnice a pracovní sešit

E. Hošnová a kol.: Český jazyk pro 7. ročník ZŠ – učebnice a pracovní sešit

E. Hošnová a kol.: Český jazyk pro 8. ročník ZŠ – učebnice a pracovní sešit

E. Hošnová a kol.: Český jazyk pro 9. ročník ZŠ – učebnice a pracovní sešit

© Josef Soukal, 1998, 2009, 2019

Illustrations © Jiří Petráček, 1998, 2009, 2019

© SPN – pedagogické nakladatelství, akciová společnost, 1998, 2009, 2019

ISBN 978-80-7235-630-0

Teorie literatury

Obecná

Literatura

Dělení

Literatura

Vývoj literatury

ČESKÁ

Středověk, doba renesanční a barokní........................................................................71

Počátky literatury v českých zemích..............................................................................71

Jan Hus a doba husitská..................................................................................................79

Humanismus a renesance; baroko..................................................................................81

Doba národního obrození.............................................................................................85

Generace Josefa Dobrovského........................................................................................85

Generace Josefa Jungmanna...........................................................................................86

Vyvrcholení národního obrození....................................................................................87

Literatura druhé poloviny 19. století ..........................................................................96

Májovci...........................................................................................................................96

Ruchovci a lumírovci......................................................................................................98

Realismus......................................................................................................................100

Od 90. let 19. století do 20. let 20. století ...................................................................104

Literární moderna.........................................................................................................104

Generace anarchistů – buřičů........................................................................................105

Od vzniku Československa do začátku druhé světové války ..................................110

Proletářské umění, poetismus.......................................................................................110

Společenskokritická próza............................................................................................116

Generace Karla Čapka..................................................................................................118

Poezie............................................................................................................................121

Katolicky orientovaní autoři.........................................................................................123

Psychologická próza.....................................................................................................126

Od začátku 40. let do konce 60. let 20. století ...........................................................128

Tvorba ovlivněná válkou..............................................................................................128

Skupina 42....................................................................................................................129

Důsledky únorového převratu.......................................................................................132

Próza 50. a 60. let.........................................................................................................134

Poezie 50. a 60. let........................................................................................................141

Od začátku 70. let 20. století do současnosti .............................................................145

Zakázaní a nepohodlní autoři........................................................................................145

Oficiální literatura.........................................................................................................148

Literatura po roce 1989.................................................................................................150

Divadlo a drama............................................................................................................152

SVĚTOVÁ LITERATURA

Nejstarší literatury a jejich vývoj ..............................................................................157

Počátky slovesného umění............................................................................................157

Antická literatura..........................................................................................................161

Literatura ve středověku.

Renesance a humanismus...........................................................................................168

Duchovní literatura.......................................................................................................168

Hrdinský epos...............................................................................................................169

Dvorská literatura.........................................................................................................170

Arabská literatura..........................................................................................................172

Renesance a humanismus.............................................................................................173

Literatura v17. a 18. století .......................................................................................178

Barokní literatura..........................................................................................................178

Klasicismus...................................................................................................................179

Osvícenství...................................................................................................................182 Preromantismus............................................................................................................184

Období romantismu....................................................................................................187

Romantismus................................................................................................................187

Anglicky psaná literatura..............................................................................................189

Ruská literatura.............................................................................................................191

Další autoři období romantismu...................................................................................193

Literatura druhé poloviny 19. století ........................................................................196

Realismus a naturalismus.............................................................................................196

Literární

Literatura první poloviny 20. století .........................................................................206

Avantgarda a modernismus..........................................................................................206

Próza.............................................................................................................................211 Poezie............................................................................................................................219 Divadlo a drama............................................................................................................222

Literatura po druhé světové válce .............................................................................224

Téma války...................................................................................................................224

Existencialismus a neorealismus..................................................................................226

Tvorba angažovaná a protestní.....................................................................................227

Magický realismus, postmodernismus..........................................................................230

Další osobnosti světové prózy......................................................................................232

Poezie............................................................................................................................236

Divadlo a drama............................................................................................................239

Teorie literatury

Ze starších děl se dodnes čtou Broučci JANA KARAFIÁTA (1864–1929)či Lovcimamutů adalší romány zpravěku EDUARDA ŠTORCHA (1878–1956).

Čtenáři staršího školního věku vyhledávají především pověsti, knihy opřírodě, literaturu dobrodružnou, fantasy, science fiction, horory, detektivky, dívčí romány či knihy olásce; více než poezie je ovlivňují písňové texty.

Mýtům, bájím apověstem věnoval pozornost zejména EDUARD PETIŠKA (1924–1987).

Zjeho knih patří knejznámějším Staré řecké báje apověsti, Příběhy, na které svítilo slunce, Čtení ohradech, zámcích aměstech. Petiškovy práce jsou srozumitelné imladším čtenářům (přímo pro ně napsal Martínkovu čítanku ařadu jiných knih). Podobně je tomu istvorbou VLADIMÍRA HULPACHA (nar. 1935), jenž je autorem např. Příběhů Opeřeného hada (indiánská vyprávění). Spolu s VÁCLAVEM CIBULOU (nar. 1925) a EMANUELEM FRYNTOU (1923–1975) napsali knihu Meč apíseň (v novém vydání Hrdinové starých evropských bájí), zpracovávající středověká hrdinská vyprávění. Emanuel Frynta psal též nonsensovou poezii asestavil soubor humorných veršů avyprávění Moudří blázni. Příběhy zBible převyprávěl např. IVAN OLBRACHT

Vyprávění blízká mýtům psal anglický spisovatel J. R.R.TOLKIEN [tolkín] (1892–1973), považovaný za nejvýznamnějšího představitele fantastické literatury. Jeho vrcholným dílem je trilogie Pán prstenů

J. R. R. TOLKIEN

Pán prstenů

„Zrádci jsou vždycky nedůvěřiví,“ odvětil Gandalf unaveně. „Nemusíš se bát osvou kůži. Já nemám touhu tě zabít ani ti ublížit, jak bys věděl, kdybys mě opravdu chápal. Amám moc tě chránit. Dávám ti poslední možnost. Smíš opustit Orthank, svobodně – rozhodneš-li se.“

„To zní dobře,“ ušklíbl se Saruman. „Celý Gandalf Šedý: tak shovívavý atak velice laskavý. Nemám pochyb, že by se ti vOrthanku líbilo aže by se ti můj odchod hodil: Ale proč bych si měl přát odejít? Aco myslíš tím ,svobodně‘? Předpokládám, že tu jsou nějaké podmínky.“

„Důvody kodchodu vidíš zvlastních oken,“ řekl Gandalf. „A napadnou tě ijiné, když se zamyslíš. Tví služebníci jsou zahubeni nebo rozprášeni; ze sousedů sis nadělal nepřátele apodvedl jsi svého nového pána, nebo ses oto pokusil. Až se jeho oko obrátí sem, bude to rudé oko hněvu. Když ale říkám ,svobodně‘, myslím ,svobodně‘; svobodně bez okovů, řetězů nebo příkazů: můžeš jít, kam chceš, třeba do Mordoru, Sarumane, budeš-li po tom toužit. Nejprve mi ale vydáš klíč od Orthanku asvou hůl. Ty budou zárukou tvého chování abudou ti později vráceny, zasloužíš-li si je.“

Saruman zesinal atvář se mu zkřivila zuřivostí. Vočích mu vzplálo rudé světlo. Divoce se zasmál. „Později!“ zvolal ajeho hlas se proměnil ve skřek. „Později! Ano, až budeš mít klíče od samotné Barad-dur, ne? Akoruny sedmi králů apruty Pěti čarodějů, aaž si koupíš boty omnoho čísel větší, než nosíš teď. Skromný plán. Na to snad ani mou pomoc nepotřebuješ! Já mám na práci jiné věci. Nebuď blázen. Pokud chceš se mnou jednat, dokud máš možnost, jdi pryč avrať se, až

vystřízlivíš! Anech tam ty hrdlořezy aty mrňavé ocásky, co se za tebou třepetají.

Dobrý den!“ Odvrátil se aodcházel zbalkonu.

„Pojď zpátky, Sarumane!“ řekl Gandalf velitelským hlasem. Kúžasu ostatních se Saruman zase otočil ajakoby tažen proti své vůli se zvolna obrátil kželeznému zábradlí. Opřel se oně, těžce dýchaje. Tvář měl zvrásněnou ascvrklou. Ruka svírala těžkou černou hůl jako pařát.

„Nedovolil jsem ti odejít,“ řekl Gandalf přísně. „Neskončil jsem. Stal se ztebe hlupák, Sarumane, ale politováníhodný. Ještě ses mohl odvrátit od bláznovství azla abýt užitečný. Ty však chceš zůstat aohlodávat konečky svých starých pletich. Zůstaň tedy! Ale varuji tě, že teď snadno nevyjdeš, ledaže se zVýchodu natáhnou temné ruce auchvátí tě. Sarumane!“ zvolal ajeho hlas nabyl důrazu amoci. „Pohleď, nejsem už Gandalf Šedý, kterého jsi zradil. Jsem Gandalf Bílý, který se vrátil ze smrti. Ty teď nemáš žádnou barvu ajá tě vyvrhuji zRady.“

Zvedl ruku apromluvil zvolna jasným chladným hlasem. „Sarumane, tvá hůl je zlomena.“ Ozvalo se prasknutí, hůl se rozlomila Sarumanovi vruce ajejí hlavice padla Gandalfovi knohám. „Jdi!“ řekl Gandalf. Saruman svýkřikem padl dozadu aodplížil se. Vtu chvíli shora sletěl těžký svítivý předmět. Sklouzl po železném zábradlí, právě když je Saruman opustil, proletěl kousek od Gandalfovy hlavy audeřil do schodu, na němž stál. Zábradlí zazvonilo apuklo. Schod se naštípl avylétly třpytivé jiskřičky. Koule zůstala nepoškozena; kutálela se po schodech křišťálová, jasná, uvnitř však žhnulo ohnivé srdce. Když skákala směrem kvodě, Pipin se za ní rozběhl azvedl ji.

„Ten vražedný darebák!“ vykřikl Éomer.

Fantazijní a lyrické prvky se prolínají např. vpohádkách OSCARA WILDEA [oskara vajlda], vknihách Malýprinc francouzského spisovatele ANTOINADE SAINT-EXUPÉRYHO [antoana d sentegziperiho], Putovánízašvestkovouvůní LUDVÍKA AŠKENAZYHO či dílech norského spisovatele JOSTEINA GAARDERA – Sofiin svět, Jakov zrcadle, jen v hádance, Dívka s pomeranči aj.

Rozličná témata zpracovávala švédská spisovatelka ASTRID LINGRENOVÁ, známá vyprávěním o Pipi Dlouhé punčoše, dále knihami Dětiz Bullerbynu či Bratři Lví srdce. Podobně pestrá je tvorba pro děti DANIELY KROLUPPEROVÉ (nar. 1969), mj. autorky popularizační knihy Proč mluvíme česky a románu Past na korunu, či IVY PROCHÁZKOVÉ (nar. 1953) – k vrcholům její tvorby patří novela Čas tajných přání a román s fantastickými prvky Soví zpěv. Ke stěžejním dílům dobrodružné literatury patří román Poklad na ostrově Angličana ROBERTA LOUISE STEVENSONA (viz s. 203), série indiánských románů německého spisovatele KARLA MAYE [maje] (1842–1912), včeské literatuře např. Trosečníci polárního moře, jejichž autorem je VÁCLAV BĚHOUNEK (1898–1973).

Velmi populární je ihumoristická literatura, např. vyprávění oBoříkovi ajeho kamarádech, jejichž autorem je VOJTĚCH STEKLAČ (nar. 1945), dále romány Bylonáspět KARLA POLÁČKA (viz s.27), Saturnin ZDEŇKA JIROTKY (1911–2003), pohádkový soubor Fimfárum JANA WERICHA (viz s.55). Humor apoučení spojují prózy FRANTIŠKA NEPILA (1929–1995), např. Já Baryk

scén dostávaly ikomické prvky, které postupně nabývaly takových rozměrů, že zastínily původní text. Církev tato vystoupení pro jejich nevázanost zkostelů nakonec vykázala; hrálo se pak na náměstích atržištích. Takovým dílem je Mastičkář, zesměšňující šarlatánské léčitele.

Z německy psaných děl vyniká Oráč zČech, připisovaný JANUZE ŽATCE (žateckému městskému notáři; zemřel 1415). Dílo má charakter sporu, který vede muž, jenž si říká Oráč, ale je to muž vzdělaný. Při porodu dítěte mu zemřela žena. Oráč vášnivě vyčítá Smrti, že je zlá anespravedlivá, Smrt mu zvysoka odpovídá jako člověku málo znalému anerozumnému. Spor se stáčí kobecným otázkám, klidskému údělu vůbec.

Jan Hus adoba husitská

Od konce 14. století vČechách roste nespokojenost. Nižší ivyšší vrstvy byly rozhořčeny chováním církve, která nahromadila obrovské bohatství avmnoha případech nedodržovala ani zásady křesťanského života.

Snávrhy na změnu poměrů ve společnosti přicházela řada myslitelů (reformátorů) –nejvýznamnějším znich byl JAN HUS (asi 1369–1415). Vystudoval pražskou univerzitu, později na ní učil, stal se dokonce jejím rektorem. Působil ijako kazatel vkapli Betlémské, kde ve svých kázáních kritizoval bohaté církevní hodnostáře apanstvo za jejich rozmařilý život. Požadoval, aby církev žila vchudobě, aostře vystupoval proti kupčení sodpustky. Tyto jeho myšlenky měly velký ohlas mezi lidem.

Když došlo vPraze kpouličním bouřím, dal ho papež do klatby aHus musel Prahu opustit. Žil potom usvých příznivců na Kozím hrádku ana hradě Krakovci. Na jaře r.1415 přijal pozvání na velký církevní sněm do Kostnice, kde měl obhájit své myšlenky. Přestože mu císař Zikmund zaručil bezpečnost, byl po příjezdu uvržen do vězení, odsouzen jako kacíř anakonec 6. července 1415 upálen.

Hus psal latinsky, např. spis Ocírkvi , ičesky – Knížky osvatokupectví (napadá vnich způsoby, jimiž se církev obohacuje, zejména obsazování církevních úřadů za peníze, braní poplatků za náboženské úkony aprodávání odpustků). Postila (sbírka psaných kázání) byla čtenáři oblíbena pro svou srozumitelnost.

ZHusových myšlenek:

„(...) kdyby mi papež nařídil pískat na píšťalku, zdali by neměl můj rozum soudit, že mi papež nařídil hloupost? Proč bych nedal vtéto věci přednost svému názoru před výrokem papežovým?“

Husitská literatura především odráží náboženské apolitické spory astává se nástrojem náboženského apolitického boje. Je to patrné ivdílech VAVŘINCEZ BŘEZOVÉ (1370 – asi 1437), jenž napsal (latinsky) Píseň přeslavné Koruny české, vníž oslavil vítězství husitů nad křižáky r.1431 uDomažlic,a Husitskou kroniku.

Slavnou se stala bojová píseň táborských vojsk Ktož jsú boží bojovníci (vznikla kolem r.1420); dochovala se isdalšími husitskými písněmi ve zpěvníku, který se dnes nazývá Jistebnický kancionál (podle jihočeské obce Jistebnice, kde byl nalezen).

Ktož jsú boží bojovníci

Ktož jsú boží bojovníci azákona jeho, prostež od Boha pomoci aúfajte vněho, že konečně vždycky sním svítězíte.

Kristusť vám za škody stojí, stokrát viec slibuje, pakli kto proň život složí, věčný mieti bude; blaze každému, ktož na pravdě sende. Tenť pán velíť se nebáti záhubcí tělesných, velíť iživot složiti pro lásku svých bližních.

Protož střelci, kopiníci řádu rytieřského, sudličníci acepníci lidu rozličného, pomnětež všichni na pána štědrého!

úfajte doufejte, spoléhejte na pravdě sende zemře za pravdu záhubcí tělesných těch, kteří hubí tělo kopiníci bojovníci skopím sudličníciacepníci bojovníci se sudlicí acepem podlé vedle, pod vedením jiezda válečná výprava

Dávno Čechové řiekali apříslovie měli, že podlé dobrého pána dobrá jízda bývá.

Vy pakosti adrabanti, na duše pomněte, pro lakomstvie alúpeže životóv netraťte ana kořistech se nezastavujte!

Heslo všichni pamatujte, kteréž vám vydáno, svých hauptmanóv pozorujte, retuj druh druhého, hlediž adrž se každý šiku svého!

Astiem vesele křikněte

řkúc: Na ně, hr na ně!

Bran svú rukama chutnajte, bóh pán náš, křikněte!

pakosti adrabanti záškodníci, neozbrojený lid provázející vojsko životóvnetraťte neutrácejte životy svýchhauptmanóvpozorujte dbejte příkazů

svých velitelů retuj ochraňuj, vysvobozuj bran chutnajte zbraň uchopte, pevně tiskněte

VOCILKA Oh – ajaký! Doma to nemohli se mnou ani vydržet aradili mi, abych sepodíval trochu do světa.

ŠVANDA Aco nynčko děláte?

VOCILKA Chodím za vámi aposlouchám vaši nebeskou muziku. Roztrhal jsem tím říkaje své poslední boty – všecko zpouhé lásky kumění.

ŠVANDA To jste blázínek.

VOCILKA Já vím – ale ono je teď mnoho takových muzikantských bláznů – to je teď jako cholera. Přitom pozoruju, že nemáte usebe žádného člověka, kterýž by se ovaše pohodlí staral, vaše koncerty vyjednával, recenzentům bilety roznášel, – ipokládal bych se za šťastného, kdybych vám mohl ke všemu tomu svoje mizerné služby obětovat.

ŠVANDA To by bylo snad tuze mnoho.

VOCILKA Ono se to vlastně také sluší; každý slavný muž má svého sekretáře, komorníka, důvěrníka nebo jak ho chce titulírovat – atakový člověk je pro něj pravé dobrodiní.

ŠVANDA Tak? – Já si pomahal dosud sám – nebo jsem si vydlužil čeledína zhospody; arciže mě to všecko dřelo, jak se mi zdá –

VOCILKA No, to si můžu myslit, to je čeládka! To jsou pobertové! Ale nynčko to všecko přestane, – akdyž budu já uvás, to užijete života! – beze všech starostí. Já se vám budu starat ocesty, okoncerty, okasu – ovšechno! Uvidíte, že vám bude přitom tuze lehko.

ŠVANDA Nu, jestli myslíte, – můžete umne zůstat, alespoň se mi nebude tak stejskat.

VOCILKA Oh, milostpane, poníženě ruku líbám.

ŠVANDA Ale jste poctivý člověk?

VOCILKA Já? Ty jemináčku, jak mě tu vidíte, samá poctivost; kdybyste mě zkrájel, samá poctivost, – akdybyste mi chtěl milostivě týkat, měl bych taky pejchu.

ŠVANDA Ipro mne – ale jakpak vám říkají?

VOCILKA Pantaleon Vocilka.

ŠVANDA Hezké jméno.

VOCILKA Anglické – sice by nebylo hezké. Já mu dělám taky čest.

ŠVANDA Tedy, milý Vocilko, – jak povídám, můžeš umne zůstat; ale copak to bude koštovat?

VOCILKA Ah, ah, kdopak by mluvil otakových maličkostech – mně je tu více očest, ataké vím, že nebudete nikdá na ňákou hrst banknotek hledět, kdyby dostávala moje kapsa souchotiny. Copak vám to udělá! Za pár let máte miliony.

Servitore, signor musicanto čti [siňor muzikanto] – Služebník, pane hudebníku bilety lístky koštovat stát banknotky bankovky

Jinak nahlížel na úlohu umění KAREL HYNEK MÁCHA (1810– 1836), nejvýznamnější představitel českého romantismu ajeden znejvětších našich básníků vůbec. Ion se cítil vlastencem, svou tvorbou chtěl však především vyjádřit vlastní pocity anázory, nikoli vychovávat. Miloval historii (navštěvoval hrady), rád pobýval vpřírodě, hodně cestoval (vydal se např. pěšky do Itálie). Nadevše oceňoval volnost asvobodu.

Mácha napsal několik próz, nejvíc se však věnoval poezii. Jeho rozsáhlá báseň Máj, asi nejznámější česká báseň vůbec, vyniká podmanivým líčením přírody ivyjádřením duševních stavů amyšlenek člověka. Hlavní hrdina je společenský vyděděnec –vůdce loupežníků. Za zabití svůdce své dívky Jarmily je odsouzen ksmrti apopraven. Jarmila již předtím dobrovolně odchází ze světa. Vzávěru vstupuje do děje vypravěč (lze ho ztotožnit sautorem) avyjadřuje hluboký smutek, který se ho při líčení příběhu zmocňuje.

Máj (závěr)

Vidíš-li poutníka, an dlouhou lučinou spěchá ku cíli, než červánky pohynou?

Tohoto poutníka již zrak neuzří tvůj, jak zajde za onou vobzoru skalinou, nikdy – ach, nikdy! To budoucí život můj. Kdo srdci takému utěchy jaké dá?

Bez konce láska je! – Zklamánať láska má!

Je pozdní večer – první máj –večerní máj – je lásky čas; hrdliččin zve ku lásce hlas: „Hynku! – Viléme!! – Jarmilo!!!“

Mácha zemřel předčasně vpouhých šestadvaceti letech poté, co se nakazil cholerinou při hašení požáru vLitoměřicích (tam nastoupil jako advokátní úředník). Pohřben byl nejdříve na tamějším hřbitově, po zabrání Sudet Němci byly jeho ostatky vyzdviženy ar.1939 slavnostně pohřbeny na Vyšehradě.

Život naplněný prací aodříkáním prožil KAREL JAROMÍR ERBEN (1811–1870). Zabýval se starší českou literaturou, podobně jako František Ladislav Čelakovský sbíral avydával lidovou slovesnost – písně, říkadla, pověsti, pohádky (zaznamenal např. vyprávění

Karel Hynek Mácha

Vývoj

MARIE MAJEROVÁ (1882–1967) pracovala vdělnickém hnutí, načas se sblížila sanarchismem, později se hlásila ke komunistickým myšlenkám. Vrománové kronice Siréna vylíčila růst dělnického hnutí na Kladensku. Popisuje vní osudy čtyř generací rodiny Hudců od poloviny 19. století do první světové války. Marie Majerová psala ipro děti amládež. Nejznámější knihou je Robinsonka, vyprávění odívce, která si po smrti matky musí umět poradit sproblémy všedního života.

Skomunistickým hnutím se sblížila rovněž MARIE PUJMANOVÁ (1883–1958). Na rozdíl od Marie Majerové nepocházela zproletářského prostředí, narodila se vrodině vysokoškolského profesora. Jejím stěžejním dílem je románová trilogie, vníž se líčí život vČechách od 20. let do osvobození na konci druhé světové války. Zachycuje všechny společenské vrstvy, od dělníků po majitele továrny na obuv (jeho předobrazem měl být Tomáš Baťa). Nejoceňovanější je první díl – Lidénakřižovatce, vdalších dvou (Hra sohněm, Život proti smrti) se projevuje příliš zjednodušený pohled na svět. Pro mládež Pujmanová napsala novelu Předtucha, vníž patnáctiletá Jarmila prožívá oprázdninách první milostné okouzlení irozčarování.

Spisovatelem světového jména byl KAREL ČAPEK (1890–1938). Pocházel zrodiny lékaře, dostalo se mu dobrého vzdělání (studoval ivcizině), postupem času se stal uznávanou autoritou doma ivzahraničí. Bohatá byla jeho činnost novinářská (psal kritiky, sloupky, fejetony aj.) ivlastní literární tvorba. Je autorem povídek, románů, divadelních her, věnoval se tvorbě pro děti – např. knížky Dášeňka, Devateropohádek – ipřekládání (báseň Pásmo, viz s.62). Ve všem uplatnil svoji neobyčejnou zvídavost, snahu poznat lidský život (i ten nejobyčejnější) apochopit jej.

Tak tomu bylo ve dvou knihách povídek sdetektivními náměty, nazvaných Povídkyzjedné kapsy a Povídky zdruhékapsy,ivtrilogii Hordubal, Povětroň, Obyčejný život, kterou tvoří dějově zcela samostatné romány. Hordubal se odehrává na Podkarpatské Rusi aobjevuje se vněm kriminální motiv – vražda Juraje Hordubala. Ten se vydal do Ameriky za prací; po návratu zjistil, že se mu žena idcerka odcizily. Hrdina Povětroně, neznámý letec, který se zřítil, umírá vnemocnici. Jeptiška, jasnovidec abásník se pokoušejí domýšlet jeho předchozí osudy. Obyčejnýživot je příběh železničního úředníka, který zjišťuje, že jeho život byl mnohem složitější, než si sám myslel. Svůj zájem ověci zdánlivě všední uplatnil Čapek např. vknížce Zahradníkův rok (viz s.9).

Karel Čapek

Některá díla Karla Čapka jsou varující utopie, např. romány Továrna na Absolutno, Krakatit a Válka sMloky

Válka sMloky vznikla ve 30. letech jako varování před fašistickou rozpínavostí. Lidstvo zneužije schopnosti, kterými vyniká určitý druh mloků, azačne snimi obchodovat jako slevnou pracovní silou.Mloci se ale přemnoží, vzbouří, začnou mezi sebou válčit apožadovat více životního prostoru. Protože mohou žít pouze vmoři, začnou vyhrožovat lidem válkou, jestli jim nedovolí zbourat břehy pevnin. Vážnost situace ukazuje scéna na konci knihy, kdy se mločí hlava vynoří zVltavy poblíž Národního divadla. Varovný tón mají idalší práce zkonce 30. let – hry Bílá nemoc a Matka.Bílá nemoc se odehrává vzemi, která se připravuje na válku. Její obyvatele však napadá smrtelná nemoc, projevující se bílými skvrnami na kůži. Lék na ni objeví doktor Galén, protože však odmítá válku, léčí jenom chudé; chce tak donutit bohaté, kteří podle něj mají moc, aby zastavili válečné přípravy. Galénovým protipólem je Diktátor.

Bílá nemoc

MARŠÁL Sedněte si, Galéne. (Usedne vedle něho) – Jak vám to mám říci, tvrdohlavý člověče! Podívejte se, mně záleží osobně na baronu Krügovi. Je to vzácný muž a –můj jediný přítel. Nevíte, jaká to je samota, být… diktátorem. Mluvím svámi… jako člověk. Doktore, zachraňte Krüga! Už jsem… hodně dlouho nikoho neprosil.

DR.GALÉN Bože, to je tak těžká věc… Já bych tak rád… Poslyšte, já bych měl taky prosbu.

MARŠÁL To není odpověď.

DR.GALÉN Prosím vás, Vaše Excelence, já jen okamžik… Vy jste takový státník amáte tak nesmírnou moc… Ne že bych vám chtěl lichotit, ale – bohužel je to tak, že ano… Podívejte se, kdybyste vy chtěl nabídnout věčný mír… Bože, jak by byli všichni rádi! Vždyť se celý svět bojí jenom vás… všichni zbrojí jenom kvůli vám… Kdybyste vy řekl, že chcete mír, bude na celém světě pokoj, že ano…

MARŠÁL – – Mluvil jsem obaronu Krügovi, doktore.

DR.GALÉN Ano, právě… Vy ho můžete zachránit… jeho avšechny malomocné. Řekněte, že chcete světu zajistit trvalý mír… že uzavřete smlouvu se všemi národy… aje to. Podívejte se, Vaše Excelence, vždyť to záleží jenom na vás! Proboha vás prosím, zachraňte ty chudáky malomocné! Aco se týče pana barona, mě to tak mrzelo… Prosím vás, už kvůli němu…

MARŠÁL Baron Krüg na vaši podmínku nemůže přistoupit.

DR.GALÉN Ale vy můžete, pane… Vy můžete udělat všechno!

MARŠÁL Nemohu. Copak vám to mám vysvětlovat jako malému dítěti? Myslíte, že válka nebo mír záleží na mé vůli? Musím se řídit tím, co je vzájmu mého národa. Půjde-li jednou můj národ do války, pak je… má povinnost jej pro ten boj vychovat.

DR.GALÉN Jenže… kdyby nebylo vás… tak by váš národ do žádné výbojné války nešel, že ano.

Tak obelstil Sisyfos vládce Háda aten jej pustil na zem. Sisyfos se ovšem do království Hádova nevrátil. Zůstal ve svém nádherném paláci avesele hodoval, raduje se, že jediný ze všech smrtelníků dokázal se vrátit ztemného království stínů. Hádes se rozhněval aznovu poslal Thanata pro Sisyfovu duši. Thanatos se objevil vpaláci nejchytřejšího ze všech smrtelníků azastal jej upřebohaté hostiny; uchvátil Sisyfovu duši ata navždy odletěla do království stínů.

Těžký trest snáší nyní Sisyfos. Vzáhrobním životě musí pykat za všechnu lstivost, za všechny podvody, které provedl na zemi. Je odsouzen valit na vysokou, příkrou horu ohromný kámen. Sisyfos se namáhá, napíná všechny síly, vkrůpějích se zněho řine pot. Vrcholek je stále blíže, ještě trochu úsilí aSisyfova práce skončí; ale tu se kámen zjeho ruky vysmekne ashlukem se valí dolů, vzdouvaje oblaka prachu. Sisyfos musí svou práci začít znovu.

Tak věčně valí Sisyfos kámen anikdy nemůže dostihnout cíle, vrcholku hory.

Původní ústně vyprávěné mýty se staly základem dvou eposů připisovaných slepému pěvci HOMÉROVI (eposy jsou ale dobou vzniku od sebe vzdáleny desítky let, takže mají různé autory). První znich – Ilias – vznikl asi v8. stol. před naším letopočtem. Líčí epizodu zobléhání Troje (města vMalé Asii, založeného řeckými kolonisty) evropskými Řeky. Nejdůležitějšími postavami jsou přední bojovníci obou stran, zejména Achilles aHektor. Achilles poté, co se dostal do sporu svelitelem řeckých vojsk Agamemnonem, opustil řecké vojsko. Protože výpady obránců obléhaného města sílily, oblékl si Achillovu zbroj jeho přítel Patrokles aTrojany zastavil; padl však vboji strojským hrdinou Hektorem. Achilles, rozlícený smrtí přítele, pak zahnal trojské bojovníky zpět za městské hradby azabil Hektora.

Ilias

Řekl aostrý meč si zpochvy vytáhl, jenž mu na dosah po boku visel, meč nesmírně pevný avelký, nachýlen vyrazil vpřed jak ve výši letící orel, který směřuje na pláň ařítí se temnými mraky, aby buď něžné jehně, neb plachého zajíce lapil. Tak tedy vyrazil Hektor amával broušeným mečem.

Homér

Achilleus vyskočil též, hněv lítý mu zaplavil srdce, před prsa kulatý štít si nastavil kochraně krásný, plný ozdob, akýval svou lesklou přilbicí sčtyřmi hřebeny; zlaté žíně, tak nádherné, kolem ní vlály, které mu zasadil hustě bůh Hefaistos vchochol té přilby. Jako as večerní hvězda se třpytí, když vtemnotě noční vzchází anejkrásnější zhvězd na nebi jeví se, tak též zářilo přeostré kopí, jímž Achilleus hrozivě mával vruce aHektoru chystal již záhubu, božskému reku, pátral po krásném těle, kde ostří by nejlépe vniklo.

Potud však tělo mu kryla ta krásná bronzová výzbroj, kterou si uchvátil tehdy, když silného Patrokla zabil, že bylo vidět jen krk, jejž od plecí dělí kost klíční, jícen, kde lidský život lze naráz nejsnáze přervat –tam, jak se Hektor naň hnal, ho Achilleus bodl svým kopím: rázem měkounkou šíjí mu projelo ostří skrznaskrz. Jasan kováním těžký však nezajel do průdušnice, takže moh promluvit ještě aodvětit Achilleovi.

Hektor se do prachu skácel, izajásal Achilleus slavný: „Jistě sis, Hektore, myslil, že unikneš trestu, když svlékals ze zbroje Patrokla, bloude! Mne nedbal jsi, když jsem byl vzdálen. Já však opodál něho jsem zůstal udutých lodí jakožto pomocník jeho amstitel lepší, než ty jsi, vždyť jsem ti ochromil údy. Teď tebe tu hanebně budou vláčet dravci apsi, jej Achájci slavnostně pohřbí.“

V7. stol. př. n.l. vznikla Odyssea (doslova Báseň oOdysseovi). Ta líčí strastiplný návrat jednoho zúčastníků řecké války zpět do vlasti. Odysseus deset let putoval po moři azažil řadu někdy až pohádkových dobrodružství (např. obelstil obra Polyféma, překonal kouzla čarodějnice Kirké aj.). Po návratu domů přemohl za pomoci syna Telemacha mocichtivé nápadníky své věrné manželky Penelopy. Proti Iliadě Odyssea obsahuje méně zdlouhavých popisů, je propracovanější, umělecky působivější.

Vtomto období se také objevují bajky, většinou spojované se jménem otroka EZOPA.

Liška akozel

Liška spadla do studně abyla nucena vní zůstat, protože zní nedokázala vylézt. Kté studni přišel kozel, kterého trýznila žízeň, spatřil vní lišku azeptal se jí, zda je voda dobrá. Liška měla radost zté šťastné náhody, vychvalovala vodu,

Anglická renesance zrodila jednoho znejvětších spisovatelů všech dob – WILLIAMA SHAKESPEARA [viljema šejkspíra] (1564–1616). Psal básně – je autorem souboru vydaného pod názvem Sonety, především se však věnoval divadlu. Poté co zrodného Stradfordu odešel do Londýna (už jako velmi slavný muž se však do svého rodiště vrátil), stal se hercem. Spoluzakládal divadlo Globe ([gloub] = zeměkoule); to pak uvádělo jeho hry. Jsou tematicky velmi rozmanité, většinou vycházejí známětů již známých, Shakespearovo zpracování je však vždy originální. Asi nejslavnější znich je tragédie Romeo aJulie. Odehrává se vitalské Veroně vdobě, kdy mezi sebou vede nesmiřitelný boj rod Monteků (z něj pochází Romeo) aKapuletů (Julie). Oba mladí lidé se do sebe zamilují apřísahají si lásku. Nakonec je františkán Vavřinec tajně oddá. Jsou však od sebe odloučeni, protože Romeo byl pro zabití soupeře vypovězen zVerony do Mantovy. Juliini rodiče dceru nutí, aby se provdala za hraběte Parise. Vavřinec chce Julii pomoci, proto jí dá přípravek, po jehož požití dívka upadne do bezvědomí připomínajícího smrt. Romeo se nešťastnou náhodou otéto lsti nedozví a udomněle mrtvého těla své milované se otráví. Když se Julie zbezvědomí probere, uvidí mrtvého Romea aprobodne se jeho dýkou. Teprve nad jejich mrtvými těly se rody Monteků aKapuletů usmíří.

Romeo aJulie

JULIE Ach Romeo, Romeo! Proč jsi Romeo?

Své jméno zapři, odřekni se otce, anebo, nechceš-li, zasvěť se mně, apřestanu být Kapuletová.

ROMEO Mám ještě poslouchat? Či odpovím?

JULIE Tvé jméno jenom je můj nepřítel. Tys jenom ty. Ty vůbec nejsi Montek. Co je to, Montek? Ruka ne, ni noha, ni paže, ani tvář, ni jiná část, patřící kčlověku. Proč nemáš jiné jméno?

Copak je po jméně? Co růží zvou, izváno jinak vonělo by stejně.

Atak iRomeo, nebýt Romeo zván, by nebyl onic méně drahocenný než stímto jménem. Romeo, svlec to jméno!

Aza ně, které není částí tebe, si vezmi mne.

William Shakespeare

ROMEO Beru tě za slovo.

Nazvi mě svým, abudu znovu pokřtěn.

Už nechci nikdy víc být Romeo.

JULIE Kdo jsi, ty muži zahalený tmou, že do mých tajů takhle vpadáš?

ROMEO Jménem

ti nedokáži, kdože jsem.

Mé jméno se mi protiví, že tobě, nejdražší světice, je proti mysli.

Mít je tu napsané – já bych je roztrh!

JULIE Sto slov jsem sluchem ještě nevypila ztěch drahých úst, apřece znám ten hlas. –Nejsi ty Romeo? Anejsi Montek?

ROMEO Ni to, ni ono, máš-li mi to za zlé.

JULIE Kde ses tu vzal? Aproč jsi přišel? Mluv!

Zahradní zeď je vysoká astrmá, atoto místo smrt, když uvážíš, kdo jsi, kdyby tě zastih někdo znašich.

ROMEO Na křídlech lásky přeletěl jsem zeď.

Let lásky nezastaví ani hradby. Co láska může, to iudělá, atvoji příbuzní mi nezabrání.

JULIE Kdyby tě uviděli, zavraždí tě!

ROMEO Vtvých očích, ach, je více nebezpečí než ve dvaceti mečích. Jenom ty hleď laskavě, azášť mi neublíží.

JULIE Leč za nic nesmějí tě tady spatřit.

ROMEO Plášť noci ukryje mě před nimi.

Anechceš-li mě, ať si mě tu najdou!

Ať raděj zahubí mě jejich zášť, než abych spasil život bez tvé lásky.

Velmi známé jsou itragédie Othello [otelo], drama žárlivosti, Král Lear [lír] a Hamlet. Hrdina poslední znich, dánský princ, chce pomstít vraždu svého otce, ale trpí nerozhodností anejistotou, skličuje jej zkaženost světa.

Ke známým Shakespearovým pracím patří také historická dramata, např. Jindřich IV., Richard III. aj., akomedie – Zkrocení zlé ženy, Sen noci svatojánské adalší. Většina Shakespearových děl (napsal jich více než tři desítky) se hraje dodnes po celém světě.

Zústní slovesnosti pronikaly do psané literatury příběhy ošibalech ataškářích – Enšpíglovi, Palečkovi aj.

V německé literatuře se zrodila postava doktora Fausta, který vtouze po vědění uzavřel smlouvu sďáblem apropadl tak zkáze.

Literární výchova pro 2. stupeň základní školy – 3., upravené vydání Osvědčená publikace je určena pro výuku literární výchovy na 2. stupni základní školy, případně v nižších ročnících víceletých gymnázií. Tvoří vhodný doplněk čítanek pro 6.–9. ročník základní školy, jejichž autorem je Josef Soukal. Uplatnění však nalezne i ve spojení s kteroukoli jinou čítankovou řadou, kterou školy používají.

Tato učebnice doplňuje čítanky o chronologický pohled na literaturu světovou i národní a o přehledný výklad literárněvědných pojmů adekvátně obsahu RVP pro základní vzdělávání. Součástí výkladového textu k vývoji literatury i k jednotlivým literárním pojmům je bohatý výběr ukázek, které doplňují a rozšiřují výběr textů obsažených v čítankách.

Teorie literatury: Obecná charakteristika literatury • Literární dílo • Literární druhy a žánry • Próza a poezie

Vývoj literatury: Česká literatura – od středověku do současnosti • Světová literatura –od nejstarších světových literatur do současnosti

Pro výuku českého jazyka a literatury na základní škole doporučujeme tyto řady učebnic:

Čítanka pro 6. ročník ZŠ

Čítanka pro 7. ročník ZŠ

Čítanka pro 8. ročník ZŠ

Čítanka pro 9. ročník ZŠ

(Josef Soukal)

Český jazyk pro 6. ročník ZŠ – učebnice a pracovní sešit

Český jazyk pro 7. ročník ZŠ – učebnice a pracovní sešit

Český jazyk pro 8. ročník ZŠ – učebnice a pracovní sešit

Český jazyk pro 9. ročník ZŠ – učebnice a pracovní sešit

(Eva Hošnová a kol.)

Bohatá nabídka doplňujících publikací pro procvičování a opakování učiva doma i ve škole – blíže viz www.spn.cz nebo www.naseucebnice.cz

ISBN 978-80-7235-630-0

5871