Přírodopis 7

NO V SOU

LAD

R AC O V Á

Přírodopis

7

ZP

DNÍ PRO ZÁKLA NÍ VZDĚLÁVÁ

PRO ZÁKLADNÍ ŠKOLY

US

RVP

ZOOLOGIE A BOTANIKA

ŽIVOČICHOVÉ – ZOOLOGIE OBSAH Opakujeme

6

PláštČnci a bezlebeþní

7

STRUNATCI OBRATLOVCI Mihulovci a paryby

RYBY

Kapr obecný – stavba tČla, kaprovité ryby Další druhy ryb, moĜské ryby

OBOJŽIVELNÍCI

Ocasatí Bezocasí – skokan zelený – stavba tČla

PLAZI

Želvy Krokodýli Šupinatí plazi – ještČĜi a hadi; ještČrka obecná – stavba tČla Hadi

PTÁCI

Hrabaví; kur domácí – stavba tČla MČkkozobí Vrubozobí Brodiví Dravci Sovy Další skupiny ptákĤ Šplhavci Kukaþky, papoušci PČvci Nelétaví ptáci

SAVCI

PtakoĜitní Živorodí savci – vaþnatí savci Placentální savci Šelmy – pes domácí – stavba tČla šelmy psovité, koþkovité, kunovité, medvČdovité a ploutvonožci Zajícovci Hlodavci Sudokopytníci – nepĜežvýkaví, pĜežvýkaví Lichokopytníci Chobotnatci Kytovci Letouni Hmyzožravci Primáti Opakování

7 7 9 9 11 14 14 15 17 17 17 18 20 23 23 27 28 29 29 31 32 33 34 34 39 40 40 40 41 41 45 53 55 58 63 65 66 67 68 69 71

ROSTLINY – BOTANIKA OBSAH Opakujeme

STAVBA TĚLA KRYTOSEMENNÝCH ROSTLIN A JEJICH ŽIVOT KOŘEN STONEK LIST RĤst rostlin Život rostlin Nepohlavní – vegetativní – rozmnožování rostlin

KVĚT

Pohlavní rozmnožování rostlin – opylení a oplození Plody a jejich rozšiĜování Pohyby rostlin

KRYTOSEMENNÉ ROSTLINY – vybrané skupiny ROSTLINY DVOUDĚLOŽNÉ PryskyĜníkovité RĤžovité Brukvovité BĜízovité Lískovité Bukovité Vrbovité Lilkovité MiĜíkovité Bobovité HvČzdnicovité Hluchavkovité Krtiþníkovité

ROSTLINY JEDNODĚLOŽNÉ Amarylkovité Liliovité a pĜíbuzné druhy Kosatcovité Vstavaþovité Sítinovité Lipnicovité

ROSTLINY A PROSTŘEDÍ Spoleþenstva rostlin Okrasné rostliny pČstované v bytech Užitkové rostliny cizích zemí NČkolik zajímavostí z Ĝíše rostlin Opakování a závČreþný projektový úkol RejstĜíky – zoologie a botanika Klíþové kompetence a výstupy

72 73 73 75 76 78 80 80 82 84 85 87 88 88 88 90 93 96 96 97 99 100 101 103 106 110 111 113 113 114 117 117 119 119 122 122 127 128 129 130 131 135

ŽIVOČICHOVÉ – ZOOLOGIE Losos obecný (obr. 16) žije při evropském pobřeží Severního ledového oceánu a Atlantského oceánu a při východním pobřeží Severní Ameriky. Dospělci žijí v moři. Rozmnožují se ve sladké vodě v řekách, kde se vylíhli. Stěhování lososů do řeky, kde se vylíhli, říkáme třecí tah. Existuje i netažná jezerní forma lososa. Rozmnožování (tření) probíhá na podzim. Jikry klade samice na dno mezi štěrk. Část dospělců po vytření hyne (hlavně samci). Mladí lososi žijí ve sladké vodě až 5 let a pak odplouvají do moře.

Ke tření se vracejí po několika letech. Za svůj život takto táhnou za rozmnožováním až pětkrát.

Do Čech táhli lososi Labem pravidelně do roku 1935, kdy bylo postaveno na Střekově zdymadlo, které se pro ně stalo nepřekonatelnou bariérou. Dnes je tu vybudován tzv. rybí přechod a ryby se dostanou dál proti proudu.

Latimerie podivná (obr.

19) patří mezi tzv. lalokoploutvé ryby rozšířené na Zemi v prvohorách. Předpokládalo se, že vyhynuly. Od roku 1938, kdy rybáři ulovili latimerii, vědci zkoumají její rozšíření. Zjistilo se, že žije v Indickém oceánu v okolí Komorského souostroví. Na její ochranu zde byl zřízen i národní park. Ploutve vyrůstají na svalnatých násadcích. Latimerie dosahuje délky 180 cm. Ve dne se jedinci sdružují v podmořských jeskyních v hloubce kolem 200 m a v noci se vydávají lovit potravu až do hloubky 1000 m.

Obr. 19 Latimerie podivná

ÚKOL

1. Zjisti, z kterých zdrojů nejčastěji pocházejí látky způsobující znečištění našich toků a otravu ryb.

2. Jak se zachováš, uvidíš-li, že do vodního toku vytéká například nafta? Víš, kam to máš ohlásit?

Obr. 16 Losos obecný

ÚhoĜ Ĝíþní (obr. 17) je ryba s válcovitým, hadovitČ protáhlým tČlem. V našich Ĝekách žijí témČĜ jen samice, které dorĤstají velikosti 1 až 1,5 m a hmotnosti 3 kg (vzácnČ až 6 kg). Samci jsou menší a zĤstávají vČtšinou v ústí Ĝek. Samice dospívají za 8 až 12 let, pak spoleþnČ se samci plují do Sargasového moĜe v Atlantském oceánu, kde se tĜou. Po tĜení hynou. Z jiker se vylíhnou jedinci, kteĜí se nepodobají dospČlým, pĜipomínají vrbové listy. MoĜskými proudy táhnou ke bĜehĤm Evropy a postupnČ se pĜemČĖují v malé úhoĜe nazývané monté. Ti pak pokraþují od ústí Obr. 17 Úhoř říční Ĝek do vnitrozemí, kde dospívají. ÚhoĜi mají velmi drobné šupiny, uložené hluboko v kĤži. Z toho pramení mylný názor, že šupiny nemají. Živí se mČkkýši, larvami hmyzu a nČkdy i drobnými rybami a obojživelníky.V zimČ potravu nepĜijímají. ÚhoĜi jsou aktivní pĜevážnČ v noci. Zvláštností je, že pĜi nízké teplotČ a dostateþné vlhkosti vzduchu vydrží mimo vodu i 20 minut. PĜi pohybu na suchu u nich pĜevažuje kožní dýchání, pĜiþemž kĤže nesmí oschnout.

Mořské ryby (obr. 18) NejvČtší poþet rybích druhĤ žije v moĜích. Jsou pĜizpĤsobeny rĤzné teplotČ a hloubce vody a dalším životním podmínkám. Z tohoto pĜizpĤsobení vyplývá i jejich rozmanitost. HospodáĜsky významné moĜské ryby jsou: sleć obecný, treska obecná, tuĖák obecný, makrely a sardinky. Nejbližší lovištČ jsou v moĜích pĜi bĜezích jižní a západní Evropy, nejbohatší pĜi bĜezích Skandinávie.

Obr. 18 Hospodářsky významné mořské ryby:

treska obecná

sleď obecný tuňák obecný

makrela

12

sardinka

ŽIVOČICHOVÉ – ZOOLOGIE Ú K O LY

1. Připrav si referát o tom, které druhy mořských nebo sladkovodních ryb jsou v obchodech ve vašem bydlišti.

Zjisti také, v jaké potravinové formě ryby jsou (zmrazené, uzené, konzervované v oleji aj.).

2. Vyhledej, které důležité minerální (anorganické) látky a vitaminy obsahuje maso mořských ryb.

3. Podle obrázků si zhotovte papírové modely tvaru těla ryb a jejich ploutví – pstruha, okouna, lína aj. Modely porovnejte a uveďte rozdíly.

Koníþek teþkovaný (obr. 20), ryba s neobvyklým tvarem Obr. 20 Koníček tečkovaný tČla, žije v severovýchodní þásti Atlantského oceánu, ve StĜedozemním a ýerném moĜi. TČlo zakonþené chápavým ocáskem, sloužícím k pĜidržování, je opatĜené kostČnými kroužky, které tvoĜí jakýsi pancíĜ. Koníþci plavou pomalu ve vzpĜímené poloze pomocí vlnivého pohybu hĜbetní ploutve. BČhem složitých svatebních her provázejících tĜení vypustí samice jikry do kožního váþku na bĜišní stranČ samce. NaplnČný vak se uzavĜe a jikry se v nČm dále vyvíjejí. Když je vývin dokonþen, vak se otevĜe a mláćata koníþkĤ se dostávají do vody.

Otázky a úkoly 1 Které naše ryby mohou žít ve stojatých i v tekoucích vodách?

2 Jaký význam má u ryb postranní þára?

3 ýím je kryta kĤže ryb?

4 Jak ryby dýchají?

5 Kde dochází k oplození vajíþek u ryb?

6 Jmenuj nejznámČjší ryby našich vod.

7 Které z moĜských ryb se k nám nejþastČji dovážejí jako potraviny?

8 Ve kterých vodách se tĜou lososi a ve kterých úhoĜi?

Obr. 22 Příklady rostlin pro akvária:

Obr. 21 Příklady akvarijních ryb:

stolístek (Myriophyllum) živorodka duhová – paví očko

mečovka

Akvaristika Některé druhy ryb se člověk naučil chovat i pro své potěšení. Chov ryb doma, akvaristika, je velmi rozšířeným koníčkem. Mnozí z vás jistě některé druhy ryb chováte. Pokud nemáte ve škole akvárium, pokuste se je založit. Stačí k tomu dostatečně velká skleněná nádoba. Začněte s chovem nenáročných ryb. Můžeme doporučit mečovky, paví očka, rájovce a čichavce. Akvárium musí mít také rostliny, které do vody dodávají kyslík. Vhodné jsou vodní mor kanadský (Elodea), stolístek (Myriophyllum), kryptokoryna (Cryptocoryne). (Akvaristé latinská jména rostlin běžně používají.) Rostliny sázíme do dobře vypraného říčního písku, který je ve vrstvě vysoké asi 10 cm. Musíme pamatovat na to, že většina druhů chovaných ryb pochází z tropů, a proto musí mít voda teplotu okolo 20 °C. Pro zdárný růst rostlin musíme také zajistit dostatečné osvětlení akvária.

Další podrobnosti si přečtěte v odborné literatuře (např. I. Petrovický: Akvaristická příručka; D. Mills: Vaše akvárium).

kryptokoryna (Cryptocoryne)

čichavec rájovec SHRNUTÍ

Ryby žijí ve vodním prostředí. Tělo mají obvykle protáhlé, ze stran zploštělé. Kůže je většinou krytá šupinami a slizem. Končetiny mají tvar ploutví. Dýchají žábrami, srdce má jednu předsíň a jednu komoru, vede odkysličenou krev do žaber. Nemají stálou tělní teplotu. Vajíčka se nazývají jikry, spermie mlíčí. Oplození je nejčastěji vnější.

vodní mor kanadský (Elodea)

13

ŽIVOČICHOVÉ – ZOOLOGIE ÚKOL

Doma zjistěte, které z kostí znázorněných na obrázku jsou například v porcích grilovaného kuřete, koupíte-li si „křidélko“, „prsíčko“, nebo „stehýnko“. Výsledky domácího zkoumání si vzájemně ve škole porovnejte. Správnost výsledků posoudí vyučující.

Pod kĤží jsou svaly, které se upínají na kostru. Kostru hlavy tvoĜí kosti lebky a zobák složený ze spodní a horní þelisti. Lebka je pĜipojena k páteĜi složené z obratlĤ – krþních, hrudních, bederních, kĜížových a ocasních.

Hrudní þást kostry tvoĜí hrudní obratle, žebra a kost hrudní. Ta má mohutný hĜeben, na který se upínají létací svaly. KĜídlo je pĜipojeno k hrudní þásti kostí krkavþí, kostí klíþní a lopatkou. Zadní konþetina je pĜipojena ke kostem pánevním.

Konþetinu tvoĜí kost stehenní, holenní, lýtková, bČhák a þtyĜi þlánkované prsty.

BČhák vzniká srĤstem nČkolika kostí – nártních a vČtšiny zánártních. Dlouhé kosti jsou duté.

Obr. 52 Kostra kura domácího

lebka

zápěstí

záprstí

články prstů

zobák

Lidé vyšlechtili řadu plemen kura domácího pro produkci vajec, nebo pro maso.

kost vřetenní kost loketní

krční obratle kost ramenní obratle bederní

lopatka kost klíční kost krkavčí

obratle ocasní obratle křížové

hřeben kosti hrudní kosti pánevní kost stehenní kost holenní (pod ní kost lýtková) běhák

články prstů

Vnitřní stavba těla kura domácího Způsob života kura domácího. Kur domácí žije v hejnech, živí se zrním, vyzobává i výhonky rostlin.

Silnýma nohama rozhrabává zem, kde vyhledává hmyz, jeho larvy a jiné drobné živočichy. Tento způsob získávání potravy určil celé skupině ptáků název hrabaví.

Trávicí soustava (obr. 53) zaþíná zobákem, pĜechází v jícen, který se rozšiĜuje ve vole. Ve voleti se potrava þásteþnČ natráví. (U semenožravých ptákĤ semena nabobtnají a zmČknou). Z volete pĜechází potrava do žláznatého žaludku, kde se smísí s trávicími šĢávami. Postupuje do svalnatého žaludku, kde se rozmČlĖuje. Ze svalnatého žaludku pĜechází trávenina do tenkého stĜeva. Zde se trávením uvolnČné živiny vstĜebávají a stČnami stĜezobák va se dostávají do krve.

Tenké stĜevo pĜechází ve stĜevo tlusté. Nestrávené tenké střevo zbytky potravy postupují hltan do kloaky. Kloaka je tlusté střevo žlaznatý žaludek spoleþný vývod trávicího, vyluþovacího a pojícen hlavního ústrojí.

vole játra

Obr. 53 Schéma trávicí soustavy

24

svalnatý žaludek

kloaka slinivka břišní

ŽIVOČICHOVÉ – ZOOLOGIE

pravá předsíň

levá předsíň

pravá komora

levá komora

Obr. 54 Schéma krevního oběhu průdušnice průdušky

plíce

vzdušné vaky

Obr. 55 Schéma dýchací soustavy se vzdušnými vaky

vzdušný vak v duté kosti

Cévní soustava (nebo též ústrojí krevního obČhu) rozvádí krví nejen živiny na potĜebná místa v tČle, ale i kyslík. Z tkání odvádí oxid uhliþitý do plic. Krevní obČh je udržován stahy srdce (obr. 54). Srdce je rozdČleno na pravou a levou polovinu.

Do pravé poloviny srdce – do pravé pĜedsínČ – pĜichází z tČla krev odkysliþená.

Dál pĜechází do pravé komory a odtud do plic, kde se okysliþí. Z plic pĜichází okysliþená krev do levé pĜedsínČ, pĜechází do levé komory a do celého tČla. Okysliþená a neokysliþená krev jsou oddČleny – je vytvoĜen krevní obČh plicní (malý) a krevní obČh tČlní (velký). Poþet tepĤ za minutu je u ptákĤ vyšší než u savcĤ. ProudČním krve a vnitĜním Ĝízením organismu je udržována stálá tČlní teplota. U ptákĤ se teplota tČla pohybuje mezi 40 až 43 °C. Dýchací soustava zaþíná dýchacími otvory na zobáku a dutinou ústní. Vzduch pĜechází prĤdušnicí do plic. V plicích se krev okysliþuje. Ptáci mají plíce propojené se vzdušnými vaky (obr. 55). Ty zasahují až do dutých kostí. PĜi letu se vzdušné vaky stlaþují a uvolĖují. Tím je vzduch prohánČn plícemi a dochází k lepšímu dýchání.

Vyluþovací soustavou jsou protáhlé ledviny a moþovody. Moþ je hustá, kašovitá, bČlavá. Je vyluþována spoleþnČ s trusem kloakou.

Nervovou soustavu tvoĜí mozek, mícha a nervy.

Chov slepic Po snesení 10 až 15 vajec, pokud je neodebíráme, přestane slepice snášet další vejce. Změní způsob chování – kvoká. Začne na vejcích sedět a zahřívat je teplem svého těla. Po třech týdnech se líhnou kuřata. Mládě musí prorazit skořápku vaječným zubem na zobáčku.

Kuřata jsou porostlá jemným chmýřím. Ve velkochovech probíhá líhnutí kuřat v umělých líhních.

Odebíráme-li slepicím vejce ze snůšky, snaží se slepice snůšku doplňovat, a počet vajec se tak zvyšuje.

Ve velkochovech snese jedna slepice až 300 vajec za rok (používá se speciální výživa). Tento výkon však trvá maximálně 2 roky. Pro tuto vlastnost člověk slepice chová. Vejce obsahují všechny živiny. Maso z odrostlých kuřat je výživné a dietní.

Průběh růstu zárodku

zárodek

pátý den

Rozmnožovací soustava je rozdílná u samcĤ a samic. K oplození dochází uvnitĜ tČla samice.

Zde vajíþko dozraje, vytvoĜí se na nČm obaly, a pak je samice snese. Vejce má vápenatou skoĜápku, která chrání vnitĜní obsah. Pod skoĜápkou je blanitý obal, který uzavírá bílek a žloutek se zárodkem.

Vejce slepice zahĜívá vlastním tČlem. Vylíhlá mláćata – kuĜata – po oschnutí zaþnou za kvoþnou bČhat a sama sbírají potravu. Kur domácí patĜí mezi nekrmivé ptáky.

vzduchová komůrka

žloutek

bílek poutko desátý den

čtrnáctý den papírová blána

zárodečný terčík

vápenatá skořápka

Slepičí vejce na podélném řezu

dvacátý den

ÚKOL

Prozkoumejte podle pokynů vyučujícího stavbu slepičího vejce (syrového i vařeného) a porovnejte s obrázkem. Nakreslete si schéma do sešitu a popište ho. V čem se liší vejce čerstvé a vejce dlouho skladované? Důkazy látek ve vejci provedete až v chemii.

25

líhnoucí se kuře

ŽIVOČICHOVÉ – ZOOLOGIE Nohy kánČ lesní jsou vyzbrojeny ostrými drápy rápy (obr. 76). Zobák je zahnutý, silný a ostrý (obr. r. 75).

Má vynikající zrak, koĜist (hraboše) vidí i ze znaþné naþné výšky. Oþi jsou velké, smČĜují do stran. KoĜist vyhlíží z vyvýšeného místa v krajinČ. Odtud na koĜist útoþí.

NejþastČji loví drobné hlodavce.

Obr. 75 Káně lesní – zobák

JestĜáb lesní (obr. 77) je velký asi jako kánČ.

V dospČlosti je naspodu tČla svČtlý s tmavšími pĜíþnými pruhy. Na rozdíl od kánČ koĜist pĜekvapuje náhlým útokem. Loví zejména ptáky (v lesích i keĜových porostech). JestĜáb patĜí k chránČným druhĤm.

Obr. 76 Káně lesní – část nohy

Sokol stěhovavý (obr. 80) velikostí a zbarvením připomíná jestřába. Pod každým okem má tmavý široký pruh – „vous“. Sokoli mají štíhlé špičaté letky, dlouhý a úzký ocas. Jsou výborní letci, kořist uchvacují přímo ve vzduchu. U nás se vyskytují už jen vzácně a jsou zákonem chráněni. Tento druh je také chráněn na území Evropské unie.

Podle sokola byl nazván způsob lovu s použitím dravých ptáků – sokolnictví.

K tomuto lovu se cvičí nejen sokoli, ale i jiní draví ptáci.

Orel je symbolem bojovnosti, udatnosti a síly. Proto se dostal do znaků mnoha zemí a států (moravská orlice, rakouská orlice, slezská orlice, německá orlice).

Spojené státy americké mají ve znaku příbuzného orla bělohlavého.

Ve světě žije mnoho jiných dravců. Některé z nich můžeme vidět v našich zoologických zahradách.

Jsou to například supi (sup bělohlavý obr. 81), kteří se v přírodě živí velkými uhynulými zvířaty.

Obr. 78 Poštolka obecná

Poštolka obecná (obr. 78) je o málo vČtší než holub. Poštolka se vyznaþuje pohlavní dvojtvárností. Samec má šedou hlavu a šedý ocas s þerným pruhem, samice je hnČdá. Na hĜbetČ bývají obČ pohlaví skoĜicovČ hnČdá, na bĜiše žlutavá s tmavými skvrnami. Hnízdí na stromech i na skalách, þasto ve mČstech na Ĝímsách domĤ a pĤdách nebo v kostelních vČžích. Loví v otevĜené krajinČ. TĜepetavý let na jednom místČ nad loukou nebo polem zakonþí tak, že pĜiloží kĜídla k tČlu a pak se vrhá na koĜist. Živí se pĜedevším hraboši, nČkdy i velkými brouky.

Orel skalní (obr. 79) dosahuje délky témČĜ jednoho metru a rozpČtí kĜídel až dva metry. Na hlavČ a krku má zlatožluté peĜí. Na ostatním tČle bývá hnČdý, pod ocasem a na bĜiĜiše je bČlavý. Žluté silné nohy jsou ou opeĜeny až k prstĤm. V pĜírodČ se vyskytuje velmi vzácnČ.

Obr. 80 S Sokol Ob k l stěhovavý ěh ý

30

Obr. 77 Jestřáb lesní

Obr. 79 Orel skalní

Obr. 81 Sup bělohlavý

ŽIVOČICHOVÉ – ZOOLOGIE Obr. 83 Největší dravci:

Ú K O LY

ÚKOL

1. Na obrázku 82 jsou siluety letících dravců. Nakreslete si je na papír a vezměte s sebou ven do přírody. Snažte se poznávat naše nejběžnější dravce.

2. Zjistěte v okolí svého bydliště, zda člověk pomáhá dravcům, aby se v zemědělsky využívané krajině udrželi.

typ orel skalní

Orla mořského, největšího z evropských orlů, můžeme u nás nejsnáze pozorovat v době výlovu rybníků.

Zjistěte, proč tohoto ohroženého dravce vybrala Česká ornitologická společnost jako ptáka roku 2006.

Kondor velký je největším dravcem na světě (v rozpětí křídel má 2,75 m).

typ káně lesní orel mořský

Obr. 82 Siluety dravců:

typ jestřáb lesní

typ sokolovití – sokol, poštolka

SHRNUTÍ

Dravci mají zahnutý zobák, ostré drápy na prstech, bystrý zrak, většinou dobře létají nebo plachtí. Živí se hlavně jinými živočichy. Podílejí se na udržování rovnováhy v přírodě. kondor velký Otázky a úkoly 1 Které jsou hlavní znaky dravcĤ?

2 Proþ v polích, v krajinČ, kde nerostou stromy, nemohou dravci hnízdit?

3 Které druhy zvíĜat dravci loví?

4 Kterého dravce lidé v dĜívČjších dobách cviþili k lovu?

5 KteĜí dravci se živí uhynulými zvíĜaty?

Sovy Sovy jsou noþní ptáci. Jejich oþi smČĜují dopĜedu a hlava je znaþnČ pohyblivá – otáþivá. Kolem oþí je vČjíĜovitČ uspoĜádané peĜí, tak zvaný závoj. Ten dává sovČ typický vzhled. PeĜí sov je velmi jemné, takže létají tiše. Zobák mají zahnutý podobnČ jako dravci. Prsty na nohou jsou porostlé peĜím (obr. 84). DopĜedu smČĜují pouze dva prsty. TĜetí prst smČĜuje do strany a sova jej mĤže otoþit dozadu spolu se þtvrtým, zadním prstem. ěíkáme mu vratiprst. Sovy loví drobné savce i ptáky, ale i vČtší zvíĜata. PĜi lovu se Ĝídí dobrým zrakem a výborným sluchem. NejþastČji hnízdí v dutinách stromĤ, ve vČžích a na pĤdách.

Obr. 84 Prsty na noze sovy Vývržky

Kalous ušatý (obr. 85) hnízdí nejþastČji ve starých hnízdech vran nebo veverek v lesích. Na hlavČ má dvČ postavená peĜíþka, která pĜipomínají uši. Odborníci uvádČjí, že potravu kalouse tvoĜí témČĜ výhradnČ drobní hlodavci.

srst

kosti

ÚKOL

Sovy, stejně jako dravci, loví hraboše a myši.

Vysvětli, o čem nás informují vývržky.

Obr. 85 Kalous ušatý

31

Vývržky jsou nestrávené kosti a srst drobných savců (myši, hraboši) vyvrhované v podobě shluků o velikosti asi 2,5 cm x 1,5 cm.

ŽIVOČICHOVÉ – ZOOLOGIE

Obr. 168 Králík domácí – český strakáč

V ústní dutinČ má králík v obou þelistech v pĜední þásti velké Ĝezáky – v horní þelisti 2 páry ĜezákĤ.

Tyto zuby neustále dorĤstají, neboĢ se pĜi hlodání a tĜením o sebe obrušují a ostĜí. V zadní þásti þelisti jsou stoliþky. Špiþáky nemá, chrup je neúplný (obr. 167).

Králík je velmi často chovaným domácím zvířetem.

Jako býložravec spotřebuje velké množství rostlinné potravy. Králíci se rychle množí. V jednom vrhu bývá několikrát do roka 5 až 10 mláďat.

Králičí maso je lehce stravitelné, vhodné pro zdravou výživu. Kožky se vyčiňují na kožešnické výrobky.

Zajíc polní (obr. 169) žije na polích, mezích a pĜi okrajích lesĤ.

Tvarem tČla pĜipomíná králíka, uši má nápadnČ delší. Nevyhrabává nory ani doupata, jeho pelech je mČlký.

Samice má mláćata nČkolikrát do roka. Rodí je osrstČná a vidoucí. PĜed predátory se zajíci zachraĖují rychlým bČhem a kliþkováním.

Králíci trpí různými nakažlivými chorobami, například myxomatózou, králičím morem, kokcidiózou. Pro zdravý chov je důležitá veterinární kontrola, očkování, a především udržování chovu v čistotě.

Zeptejte se myslivce, jak se v myslivecké mluvě říká uším, očím a ocasu zajíce.

Zajíci jsou významnou lovnou zvěří. Po většinu roku jsou však hájeni. Loví se jen na podzim.

Obr. 167 Lebka králíka domácího mozkovna horní čelist

třenové zuby dolní čelist řezáky stoličky

ÚKOL

ZajícĤ v posledních desetiletích znaþnČ ubylo. PĜíþinou je odstranČní mezí, nadmČrné používání chemických pĜípravkĤ na polích a lukách a zvýšený ruch v pĜírodČ.

Obr. 169 Zajíc polní ÚKOL

Porovnejte znaky a způsob života králíka a zajíce doplněním tabulky.

Králík

Zajíc

Jak vypadá narozené mládě Kde žije Jak velké má uši SHRNUTÍ

Chrup zajícovců je neúplný, v horní čelisti mají 2 páry řezáků, které jim stále dorůstají. Živí se výhradně rostlinnou potravou – jsou býložravci. Králík si hrabe nory, mláďata jsou holá a slepá. Zajíc si dělá pelech, mláďata se rodí osrstěná, vidí a brzy běhají.

Otázky a úkoly 1 Kolik mláćat mĤže mít v jednom vrhu samice králíka?

2 ýím se liší ve stavbČ tČla králík divoký od zajíce?

3 Proþ v naší pĜírodČ zajícĤ ubývá?

4 ýím škodí králík a zajíc v pĜedjaĜí na zahradách a v sadech?

5 Které zuby jsou u králíka a zajíce nejvýraznČjší?

54

ŽIVOČICHOVÉ – ZOOLOGIE Hlodavci

ÚKOL

V naší pĜírodČ žije Ĝada druhĤ hlodavcĤ – hraboš polní, myš domácí, myšice lesní, hryzec vodní, potkan, krysa, sysel, kĜeþek, ondatra pižmová, veverka a další. DĜíve u nás žil i bobr, kterého ochránci pĜírody znovu na stĜední MoravČ vysadili (zdá se, že úspČšnČ). Mnozí z vás možná chovají nČkteré hlodavce, kteĜí pocházejí z jiných zemČpisných oblastí. Je to tĜeba morþe peruánské, pískomilové, kĜeþek zlatý, kĜeþík džungarský.

Obr. 170 Veverka obecná – rezavě hnědá forma

Veverka obecná (obr. 170) je drobný hlodavec žijící v lesích i v mČstských parcích. Má protáhlou špiþatou hlavu s nápadnýma ušima, na jejichž koncích jsou štČtiþky srsti. Prsty konþetin mají ostré drápky.

Zadní konþetiny jsou silnČjší a umožĖují veverce dlouhé skoky. Nápadný je ocas, který je dlouhý jako celé tČlo, mohutnČ porostlý srstí. PĜi skocích a pohybu na stromech veverce pomáhá udržovat rovnováhu.

HbitČ šplhá po stromech. Živí se semeny lesních stromĤ (smrk, borovice, buk, dub), houbami a pupeny. NČkdy vybírá z ptaþích hnízd vejce i mláćata.

Vyhledejte v knihách, odkud jednotlivá zvířata pocházejí, a připravte si vyprávění o hlodavcích, které chováte doma.

Veverka u nás žije ve dvou barevných formách – černé a rezavě hnědé.

Hnízdo si staví na stromech v blízkosti kmenĤ, nebo si upraví a použije i opuštČné ptaþí hnízdo (napĜ. hnízdo straky). Dvakrát do roka v nČm mívá mladé. Predátorem veverek jsou kuny a jestĜáb.

Obr. 171 Myšice lesní

Myšice lesní (obr. 171) pĜipomíná tvarem tČla vČtší myš. Na hĜbetČ má hnČdošedou srst, pod bĜichem je výraznČ svČtlejší.

Nápadné jsou velké ušní boltce, velké oþi a dlouhý ocas. Žije v lesích s bohatým keĜovým podrostem, za potravou vychází v noci. Její hlavní potravou jsou plody a semena rostlin. Nepohrdne ani slimáky nebo larvami hmyzu. Dokáže vyskoþit až do výše jednoho metru a šplhat i po stromech.

Na podzim se nČkdy stahuje k lidským pĜíbytkĤm.

KĜeþek polní (obr. 172) žije na poli. Má krátké nohy, malé ušní boltce a krátký ocas. Je asi 20 cm dlouhý. Barva srsti je na bĜiše þerná, na hĜbetČ rezavČ hnČdá se tĜemi svČtlejšími skvrnami na bocích. V ústní dutinČ má kĜeþek vyvinuty lícní torby (kapsy), které slouží k pĜenášení plodĤ a semen (obilí, hrách aj.) do doupČte. Živí se rostlinnou potravou. Zjara, kdy ještČ není dostatek semen, požírá i hmyz a jiné drobné živoþichy. V létČ a v zimČ se živí výhradnČ semeny polních plodin. KĜeþci žijí samotáĜsky. V ýeské republice je kĜeþek chránČn zákonem.

Obr. 172 Křeček polní

55

Podzemní doupě křečka má několik komor. Pouze jedna, vystlaná plevami a suchou trávou, slouží jako ložnice, ostatní komory jsou zásobárnami. Z doupěte vedou na povrch dvě chodby.

Zimu přespává.

Ze zimního spánku se občas probouzí a nasytí se z uložených zásob. Koncem února zimní spánek končí, ale křeček noru opouští, až spotřebuje zásoby. Když se působí na křeček přemnoží, půso značné polních plodinách zna škody. Jeden křeček si na nashrozimu dovede nashr máždit 30 až 50 kkg obilí.

ŽIVOČICHOVÉ – ZOOLOGIE

Sloní kly jsou tvořeny slonovinou. Pro tuto velmi ceněnou surovinu jsou v přírodě sloni často zabíjeni. (Jeden kel dospělého slona má hmotnost až 100 kg a dosahuje délky i 3 m.)

Před potopením kytovci intenzivně dýchají, aby se do těla dostalo co nejvíce kyslíku. Pak krátce vydechnou a potopí se.

Dosavadní výsledky dlouholetých výzkumů vědců z různých zemí (např. na vorvaních) svědčí o mimořádném přizpůsobení vnitřních orgánů kytovců k uchovávání zásoby kyslíku při pobytu pod vodou.

Vysvětlení není jednoduché a o výzkumech informují odborné publikace.

Obr. 210 Sloni:

slon indický

slon africký

Otázky a úkoly 1 Které zuby tvoĜí kly slona?

1 ýím se sloni živí?

1 Podle kterých znakĤ poznáte slona indického a afrického?

Kytovci Kytovci jsou savci pĜizpĤsobení životu ve vodČ (stavba tČla i þinnost tČlních orgánĤ umožĖují potápČní). Žijí vČtšinou v moĜích. Mají schopnost se ponoĜovat do velkých hloubek a pod hladinou setrvávat pomČrnČ dlouho (napĜ. 1,5 h). KĤže na tČle je bez srsti. PĜední konþetiny jsou pĜemČnČny v ploutve. Zadní konþetiny jsou zakrnČlé. Ocasní ploutev je vodorovná a mohutná (ryby mají ocasní ploutev svislou).

Mléþné žlázy jsou vyvinuté v jednom páru. Dýchají plícemi. Ze smyslových ústrojí je dobĜe vyvinut sluch. Vydávají charakteristické zvuky, kterými se dorozumívají.

Obr. 211 Velryba grónská

212 Plejtvák obrovský

Velryba grónská (obr. 211) a plejtvák obrovský (obr. 212) patĜí mezi nejvČtší kytovce a savce vĤbec. Dosahují hmotnosti nČkolika desítek tun. Mají velkou vrstvu podkožního tuku. V tlamČ jsou jemné rohovité lišty (kostice), kterými cedí vodu a zachycují drobné moĜské organismy (plankton). Lov velryb je pod mezinárodní kontrolou. Bez této kontroly by jim hrozilo v krátké dobČ vyhubení.

Delfíni (obr. 213) mají ozubené nebo þásteþnČ ozubené þelisti. Živí se rybami, jsou draví. DelfínĤm se vČnuje v souþasné dobČ velká pozornost pro jejich neobvyklou schopnost složité komunikace.

U delfínĤ se stupeĖ vývoje mozku blíží stavu u lidoopĤ.

66

Obr. 213 Delfín obecný

ŽIVOČICHOVÉ – ZOOLOGIE Obr. 214 Kosatka dravá

V minulosti byli kytovci loveni po celém světě a některé druhy téměř vyhynuly.

Dnes je lov kontrolován mezinárodními smlouvami (některé státy je však nedodržují).

Kosatka dravá (obr. 214) je nejvČtší delfín. DorĤstá délky až 9 m a mĤže mít hmotnost až 9 tun. Má nápadné þernobílé zbarvení a þelisti plné velkých ostrých zubĤ. Loví ploutvonožce, delfíny, tuþĖáky, vodní ptáky a ryby. Žije v moĜích a oceánech obou polokoulí v rodinných skupinách, upĜednostĖuje chladnČjší vody.

Otázky a úkoly 1 Jmenuj druhy živoþichĤ, kteĜí patĜí ke kytovcĤm.

2 Který druh kytovcĤ je v souþasné dobČ pĜedmČtem výzkumu rozumových schopností zvíĜat?

3 ýím se živí velryby?

4 ýím se živí delfíni?

5 Vyhledejte v literatuĜe nebo na internetu informace o hmotnosti kytovcĤ, slonĤ, popĜípadČ vyhynulých druhohorních veleještČrĤ. Údaje porovnejte a pokuste se vysvČtlit, proþ mohou mít vodní tvorové tak velkou hmotnost.

Letouni Netopýr ušatý (obr. 215) je savec pĜizpĤsobený k letu. Kosti konþetin i ocas (obr. 216) spojuje nahnČdlá kožovitá létací blána. Je prokrvená, zpevnČná svalovými vlákny a umožĖuje létání.

TČlo netopýra je drobné, kryté hnČdošedou srstí. Hlavu má protaženou v širokou tlamiþku s úplným chrupem, tvoĜeným ostrými jemnými zoubky.

Na našem území žije více druhĤ netopýrĤ. V okolí lidských obydlí je nejþastČjší netopýr velký. Netopýr ušatý je spíše lesní druh.

kost loketní prsty

kost vřetenní lopatka

lebka

kost ramenní

létací blána

žebra páteř ocas

Obr. 215 Netopýr ušatý

Samice netopýra rodí pouze jedno až dvě mláďata, která se přidržují na její hrudi.

Protože si netopýři nestavějí hnízda, nosí samice mládě neustále s sebou.

Obr. 216 Část kostry netopýra ušatého

67

ROSTLINY – BOTANIKA Opakujeme ÚKOL

1. Čím jsou jedinečné zelené organismy pro existenci života na Zemi? To nejdůležitější připomíná schéma a obrázky. Do sešitu si k nim doplňte názvy a komentář.

světelná energie voda + oxid uhličitý

cukry (organické látky) + kyslík chlorofyl

ÚKOL

2. Skupiny rostlin, probírané v botanické části předchozí učebnice, naznačují obrázky vybraných zástupců.

• Rozdělte se do skupin. Každá skupina si připraví k zadanému obrázku krátké sdělení – jméno rostliny, charakteristiku prostředí, v němž žije, název skupiny, kam patří.

• Zařaďte rostliny do skupin.

Skupiny:

A řasy

B mechorosty

C plavuně

D přesličky

E kapradiny

F nahosemenné rostliny

Zástupci:

ÚKOL

3. V čem jsou zvláštní a významné sinice? ÚKOL

4. Jmenujte nejznámější jedlé a jedovaté houby. ÚKOL

5. Kterými organismy je tvořeno tělo lišejníku?

řasy mechorosty plavuně, přesličky a kapradiny nahosemenné rostliny krytosemenné rostliny

72

PomČr poþtu druhĤ ve skupinách rostlin, které v botanické þásti probíráme, naznaþuje kruhový diagram (obr. 1). ýeká nás druhovČ nejpoþetnČjší skupina rostlin – rostliny krytosemenné.

ROSTLINY – BOTANIKA

STAVBA TĚLA KRYTOSEMENNÝCH ROSTLIN A JEJICH ŽIVOT Základními orgány rostlinného tČla jsou koĜen, stonek a list.

KOŘEN ÚKOL ÚKOL

Nejprve si připomeňte, co jste se už o kořenech rostlin dověděli. V čem se liší kořeny smrku a borovice? Jak se to projeví, když lesní porosty zasáhne orkán?

Pohovořte o vlastních zkušenostech s kořeny rostlin doma, na zahrádce, v přírodě.

KoĜen je obvykle podzemní rostlinný orgán. Roste zpravidla smČrem ke stĜedu ZemČ, rĤzným zpĤsobem se vČtví a tloustne. KoĜeny vytváĜejí koĜenové soustavy (obr. 2), které jsou pro nČkteré skupiny rostlin charakteristické.

VČtšina rostlin má hlavní koĜen, který se vČtví – vyrĤstají z nČj koĜeny postranní. Hlavní koĜen proniká hluboko do pĤdy (napĜ. u hrachu, fazolu nebo lípy).

U nČkterých rostlin hlavní koĜen záhy zaniká (napĜ. u obilnin) a vytváĜí se svazek náhradních koĜenĤ. Takovýmto koĜenĤm Ĝíkáme koĜeny svazþité.

PĜi klíþení semena se koĜínek objevuje jako první, proniká do pĤdy.

Tím rostlinu upevĖuje a zakotvuje v pĤdČ. ZároveĖ þerpá z pĤdy pro rostlinu vodu s rozpuštČnými anorganickými (minerálními) látkami.

Obr. 2 Typy kořenových soustav: kořen hlavní s kořeny postranními ÚKOL

kukuřice mák

Obr. 3 Schéma kořenových soustav:

Založte pokus s klíčením různých rostlin (doporučujeme semena fazolu, ředkvičky nebo obilky pšenice či kukuřice). Pro pokus použijte Petriho misky většího průměru. Na dno misky dejte dvě vrstvy řádně navlhčeného filtračního papíru, na něj položte semena a přiklopte víčko. Filtrační papír v misce pravidelně zvlhčujte.

Pozorujte vyrůstání kořenů a o průběhu klíčení si veďte záznam.

vojtěška

73

kořeny svazčité

Kořeny některých rostlin jsou také důležitou součástí našeho jídelníčku, protože obsahují zejména vitaminy a minerální látky. Ke kořenové zelenině patří například mrkev, petržel, pastinák a křen. Jak se u vás doma kořeny těchto rostlin využívají? ÚKOL

Připomeňte si: • Které organismy žijí v symbióze na kořenech jetele, fazolu nebo vojtěšky?

• Co je to mykorhiza?

ROSTLINY – BOTANIKA Hluchavkovité Obr. 100 Hluchavka bílá

Hluchavkovité rostliny jsou vČtšinou byliny. Mezi nČ patĜí i rostliny léþivé a aromatické.

Hluchavka bílá (obr. 100) ÚKOL

Proveďte rozbor hluchavky. Každý si přineste rostlinu hluchavky bílé nebo hluchavky nachové. Zapište, kde jste hluchavku našli.

Společně si ji popíšeme. Postupujte podle následujících pokynů. Své výsledky si vzájemně porovnejte.

Hluchavka nachová je jednoletá bylina, plevel. Hluchavka skvrnitá je vytrvalá bylina, roste v křovinách při okraji lesů. Pitulník žlutý (hluchavka žlutá) je vytrvalá bylina, roste v doubravách a bučinách, kvete v dubnu.

Obr. 101 Jiné druhy hluchavky:

hluchavka nachová

KoĜeny vyrĤstají z oddenku. Nad zem vyrĤstá þtyĜhranná lodyha, která má vstĜícné listy. Jak jsou na stonku dvojice listĤ postaveny? Jaký je tvar listové þepele a jaké jsou její okraje? Kde vyrĤstají kvČhorní pysk ty? Pinzetou utrhni jeden kvČt. Je celý? tyčinky Které má þásti? Koruna je soumČrná, srostlá z pČti lístkĤ, které tvoĜí horní a dolní pysk. Kolik tyþinek a pestíkĤ je pestík dolní pysk uvnitĜ kvČtu? Jsou tyþinky stejnČ dlouhé?

Jak vypadá blizna? Co je na dnČ kalichu? kalich ZĤstaly tam þtyĜi nezralé plody – tvrdky květ hluchavky (plody suché, nepukavé).

Planě rostoucí hluchavkovité rostliny (obr. 102) Popenec obecný je vytrvalá bylina s poléhavou lodyhou. Listy má vstĜícné, Ĝapíkaté, s ledvinitou þepelí. KvČty jsou modroalové.

Listy se pĜidávají do polévek a jarních bylinkových salátĤ jako koĜení.

ZbČhovec plazivý má Ĝídkou pĜízemní rĤžici listĤ. Odtud vyrĤstá lodyha, která nese modré kvČty.

Z listové rĤžice také vyrĤstají plazivé výbČžky, které zakoĜeĖují a dávají tak vznik novým rostlinám.

MateĜídouška obecná roste na suchých výslunných místech. Všechny její þásti obsahují vonné a léþivé látky. Je to vytrvalá léþivá bylina. ŠalvČj luþní je vytrvalá bylina s kvČtenstvím tmavČ alových kvČtĤ. Roste na slunných loukách a mezích.

Obr. 102 Planě rostoucí hluchavkovité:

šalvěj luční hluchavka skvrnitá zběhovec plazivý

mateřídouška obecná pitulník žlutý (hluchavka žlutá)

popenec ob obecný

110

ROSTLINY – BOTANIKA Z hluchavkovitých se jako koĜení používá dobromysl obecná (obr. 103), mateĜídouška tymián a majoránka zahradní. NejþastČjší léþivé hluchavkovité rostliny pČstované i na zahradách (obr. 104) jsou meduĖka lékaĜská, šalvČj lékaĜská a máta peprná.

Obr. 104 Léčivé pěstované hluchavkovité:

Obr. 103 Dobromysl obecná

meduňka lékařská s ská

šalvěj lékařská

máta peprná

ÚKOL

Utrhněte doma nebo na školním pozemku meduňku a mátu peprnou. Listy těchto bylin rozemněte v prstech a přičichněte. Naučte se je rozeznávat podle vůně.

SHRNUTÍ

Hluchavkovité rostliny mají čtyřhrannou lodyhu a vstřícné listy. Květy mají kalich h a korunu, čtyři tyčinky a jeden pestík. Korunní lístky jsou srostlé a vytvářejí horníí a dolní pysk. Plodem jsou tvrdky na dně neopadavého kalichu.

Otázky a úkoly 1 Jaké znaky mají hluchavkovité rostliny?

2 Kterými zpĤsoby se rozmnožuje zbČhovec plazivý?

3 Které koĜení nebo léþivé rostliny pČstujete na školním pozemku nebo na zahrádce? dce?

4 Jak mají hluchavkovité rostliny utváĜenou korunu kvČtu?

5 Co je plodem hluchavkovitých?

6 Jaké je nejþastČjší postavení listĤ na stonku a jaký tvar má stonek na pĜíþném prĤĜezu?

7 Jmenujte léþivé hluchavkovité rostliny.

8 Které z hluchavkovitých rostlin používáme jako koĜení?

Krtičníkovité Rostliny této skupiny mají velmi rozmanitý vzhled, ale všechny mají soumČrnéé kvČty. (Jak už víte, takové kvČty mĤžeme rozdČlit na dvČ shodné poloviny pouze jednou rovinou.) NČkteré krtiþníkovité rostliny jsou jedovaté i léþivé.

Krtiþník hlíznatý (obr. 105) je statná rostlina s tlustým oddenkem. Listy má vstĜícstĜ tĜícné (pĜipomínají listy kopĜivy). ěídké hroznovité kvČtenství je složeno z drobných hnČdozelených kvČtĤ. Roste na stinných vlhkých místech. Kvete v þervnu až srpnu. u.

Rostlina krtiþníku hlíznatého se dĜíve používala pĜi onemocnČní „krticemi“, což byla tuberkulóza krþních žláz (odtud pochází jméno rostliny).

111

Obr. 105 Krtičník hlíznatý

Tato publikace je druhou þástí þtyĜdílné ucelené Ĝady uþebnic pĜírodopisu pro 2. stupeĖ základních škol, popĜípadČ pro nižší roþníky víceletých gymnázií. Všechny uþebnice vycházejí se schvalovací doložkou MŠMT. PĜíprava uþebnic a jejich zpracování se Ĝídilo osvČdþenou praxí škol a také zámČry Rámcového vzdČlávacího programu pro základní vzdČlávání. Pro snazší pĜípravu ŠVP uþebnice uvádČjí klíþové kompetence, k jejichž naplĖování smČĜují, a výstupy z práce s nimi.

Celou Ĝadu uþebnic tvoĜí: PěÍRODOPIS 6 pro ZŠ – zoologie a botanika PěÍRODOPIS 7 pro ZŠ – zoologie a botanika PěÍRODOPIS 8 pro ZŠ – biologie þlovČka PěÍRODOPIS 9 pro ZŠ – mineralogie, geologie, ekologie Obdobné Ĝady uþebnic jsou vydány pro všechny vyuþovací pĜedmČty na 2. stupni ZŠ.

ISBN 978-80-7235-574-7

5850

9

788072

355747