Dějepis 6 - učebnice

Zpracovala: PhDr. Veronika Válková

Lektorovali: Mgr. Dagmar Burdová, PhDr. Alena Floriánová, Mgr. So a Lenhartová, PaedDr. František Parkan, PhDr. Jana Pe írková, CSc., Mgr. Václav Ulvr

Schválilo MŠMT j. MSMT-21690/2018 dne 16. srpna 2018 k za azení do seznamu u ebnic pro základní vzd lávání jako sou ást ucelené ady u ebnic pro vzd lávací obor D jepis s dobou platnosti 6 let.

Vydalo SPN – pedagogické nakladatelství, akciová společnost, Ostrovní 30, 110 00 Praha 1, v roce 2021 Gra cké zpracování Michal Špatz Odpovědná redaktorka PhDr. Milana Čechurová Technická redaktorka Marcela Jirsová

Výtvarný redaktor Václav Hanuš Vyrobila D.R.J. Tiskárna Resl, s. r. o., Sokolovská 1341, 547 01 Náchod Počet stran 144 2. vydání – dotisk

ISBN 978-80-7235-565-5 5141

© Veronika Válková, 2006, 2015

© SPN – pedagogické nakladatelství, akciová spole nost, 2006, 2015 Illustrations © Ji í Petrá ek, 2006, 2015

Kartogracké mapy © Kartograe Praha, a. s., 2006, 2015

ISBN 978-80-7235-565-5

ÚVOD

DO DĚJEPISU

OBSAH

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5

Jak pracovat s učebnicí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5

O dějepisu. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8

Minulost, dějiny, dějepis a historie . . . . . . . . . . . 8

Proč se dějepis učíme . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8

Kde vědci získávají informace . . . . . . . . . . . . . . . 9

Kde se uchovávají prameny . . . . . . . . . . . . . . . . . 10

Jak se s prameny pracuje. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 Čas. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14

Jak se počítají roky. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15

Časová osa. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15

Staletí a tisíciletí. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16

Periodizace dějin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18

PRAVĚK

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21

Dělení pravěku. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21

Lovci a sběrači v době kamenné . . . . . . . . . . . . . . . . 22

První lidé. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22

Doba ledová . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22

Po skončení doby ledové. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26

Zemědělci v době kamenné . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27

Vznik zemědělství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27

Velká změna ve společnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . 30

Zpracovatelé kovů. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32

Doba bronzová. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32

Doba železná. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33

Pravěk v českých zemích . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35 Keltové. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35 Germáni . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38 Slované. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39

ÚVOD DO STAROVĚKU . . . . . . . . . . . . . . . 43 Předpoklady vzniku státu. . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43 Písmo. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44

PŘEDNÍ VÝCHOD . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47 Mezopotámie. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47 Přírodní podmínky, zemědělství a obchod . . . . 47 Nejstarší období Mezopotámie . . . . . . . . . . . . . . 48 Sumerové. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49 Asýrie. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50 Babylonie. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51 Kultura ve starověké Mezopotámii . . . . . . . . . . . 52

Další důležité oblasti na Předním východě . . . . . . . 56 Persie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56 Palestina . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57

EGYPT . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59

Přírodní podmínky, zemědělství, řemeslo a obchod. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59 Počátky starého Egypta. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61 Dějiny Egypta. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62 Kultura ve starověkém Egyptě . . . . . . . . . . . . . . . 65

ŘECKO . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71

Přírodní podmínky, zemědělství, řemeslo a obchod. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71 Kréta a první Řekové. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 72 Kréta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 72 První Řekové (mykénské období) . . . . . . . . . . . 74 Homérské období. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76 Antické Řecko . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 79 Formování městských států . . . . . . . . . . . . . . . . 79 Vrcholné období řeckých států. . . . . . . . . . . . . . 83 Makedonská nadvláda a konec řecké samostatnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 86

Kultura ve starověkém Řecku . . . . . . . . . . . . . . . . . 90 Náboženství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 90 Písmo a literatura. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 90 Věda. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 91 Divadlo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 92 Výtvarné umění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93 Architektura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 95 Hry. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96

ŘÍM . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 99 Přírodní podmínky, zemědělství a obchod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .100 Etruskové a římští králové . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .101 Etruskové . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .101 Řím v době královské . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .102 Římská republika. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .105 Státní zřízení. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .105 Římské výboje v západním Středomoří . . . . . .106 Krize republiky. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .110 Císařský Řím . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .117 Principát . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .117 Počátky křesťanství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .122 Dominát . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .124

Rozpad a zánik říše římské. . . . . . . . . . . . . . . . .126 Kultura ve starověkém Římě . . . . . . . . . . . . . . . . . .130 Náboženství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .130

Jazyk, písmo a literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . .130 Vzdělanost a věda . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .132

Architektura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .132

Výtvarné umění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .135

INDIE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .137

Přírodní podmínky a zemědělství. . . . . . . . . . .137 Státní útvary v Indii. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .138 Kultura ve starověké Indii. . . . . . . . . . . . . . . . . .139

ČÍNA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .141

Přírodní podmínky, zemědělství, řemeslo a obchod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .141 Čínský stát. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .142 Kultura ve starověké Číně. . . . . . . . . . . . . . . . . .143

Udělejte si svou vlastní časovou osu, kde bude začátkem letopočtu vaše narození. Zaneste na ni důležité události, které se odehrály ve vaší rodině nebo ve vašem okolí dříve, než jste se narodili, i po vašem narození.

Když se Ježíš narodil, téměř nikdo nepředpokládal, že to je nějaký významný okamžik, a tak samozřejmě nebylo datum jeho narození zaznamenáno. Jeho učení se šířilo pomalu, a teprve v 6. století jednoho kněze napadlo, že by Ježíšovo narození mohlo být začátkem letopočtu, a pokusil se vypočítat, kdy k tomu došlo. Povedlo se mu to poměrně přesně – podle posledních výzkumů se Ježíš narodil asi 3 – 12 let před začátkem našeho letopočtu. Proto je správnější datovat „před naším letopočtem“ a „našeho letopočtu“ než „před Kristem“ a „po Kristu.“

Čím hlouběji v minulosti se něco stalo, tím vyšší číslo se v letopočtu objeví, protože tím více let tu událost od začátku letopočtu dělí. Například události v roce 200 před naším letopočtem předchází to, co se odehrálo roku 201 před naším letopočtem, a tomu zase událost z roku 202 před naším letopočtem. Takže rok 202 před naším letopočtem byl dříve než rok 201. Je to jako počítání se zápornými čísly, což je sice učivo matematiky, ale – jak sami vidíte – v dějepise se bez něj neobejdeme. Uvedeme si příklad:

Pokud se někdo narodil v roce 300 našeho letopočtu a umřel v osmdesáti letech, vypočítáme rok jeho úmrtí jednoduše – k datu jeho narození přičteme roky jeho života:

300 + 80 = 380

Zemřel tedy v roce 380 našeho letopočtu.

Pokud by se tentýž člověk narodil v roce 300 před naším letopočtem, musíme si představit časovou osu a uvědomit si, že čas plyne pořád stejným směrem – zleva doprava. To znamená, že rok úmrtí tohoto člověka musí na časové ose ležet blíže naší době, než rok jeho narození. Od roku úmrtí uplynulo k přelomu letopočtu méně let než od roku narození. Rok úmrtí tedy zjistíme tak, že dobu života odečteme od data narození:

300 – 80 = 220 220 před naším letopočtem je rok úmrtí této osoby.

Takto si narození Ježíše představoval středověký umělec.

POZOR NA PŘELOMU LETOPOČTU!

Udělali jste si už svou vlastní časovou osu, kde letopočet začíná vaším narozením?

V tom případě už víte, že letopočet nezačíná žádným rokem 0 (ten neexistuje), ale okamžikem. I vy jste se přece narodili v jednu chvíli. A tak po posledním dnu roku 1 př. n. l. začíná první den roku 1 n. l. (stejně jako po posledním dni roku 2010 začíná první den roku 2011). Jak tedy budeme počítat, kdyby se někdo narodil třeba v roce 20 př. n. l. a dožil se 50 let?

1. Z data narození vidíme, že do přelomu letopočtu zbývá 20 let.

2. Těchto dvacet let odečteme od délky života. Zbude nám 30 let.

3. Rok 30 n. l. je tedy rok, kdy naše „pokusná“ osoba zemřela.

Není to příliš složité, že ne? Když si počítání na časové ose před naším letopočtem a na přelomu letopočtu pořádně procvičíte, mnohem lépe vám půjde počítání se zápornými čísly v matematice, které vás brzy čeká. Vlastně se teď učíte látku dvou předmětů najednou. Ostatně – vždyť vy už záporná čísla znáte. Najdete je na venkovním teploměru, když je pod nulou.

OBDOBÍ PŘED NAŠÍM LETOPOČTEM

číslování let – čím dál od přelomu letopočtu, tím vyšší číslo rok má číslování let – čím dál od přelomu letopočtu, tím vyšší číslo rok má

narození 300 př. n. l. úmrtí 220 př. n. l.

u ČAS PLYNE STÁLE TÍMTO SMĚREM u u

OBDOBÍ NAŠEHO LETOPOČTU 400300 300 200 200 1000100 400

PŘELOM LETOPOČTU

Počítání let před naším letopočtem a našeho letopočtu

narození 300 n. l. úmrtí 380 n. l. u

l Seřaďte následující roky tak, jak jdou správně po sobě: a) 863 n. l., 1348 n. l., 476 n. l., 2006 n. l, 1939 n. l. b) 44 př. n. l., 776 př. n. l., 510 př. n. l., 753 př. n. l., 31 př. n. l. c) 776 př. n. l., 863 n. l., 2006 n. l., 44 př. n. l., 510 př. n. l. l Vypočítejte, kdy zemřel člověk, který se dožil 70 let a narodil se v roce: a) 1900 n. l., 1420 n. l. 863 n. l., 476 n. l., 1939 n. l. b) 400 př. n. l., 510 př. n. l. 776 př. n. l., 323 př. n. l., 44 př. n. l.

STALETÍ A TISÍCILETÍ

Někdy nevíme, kdy přesně se to či ono stalo; pak datujeme jen na tisíciletí nebo na století. To bývá běžné hlavně v pravěku a ve starověku, protože z dávných dob se nám zachovalo méně pramenů, podle nichž bychom mohli datovat. Čím blíže současnosti, tím přesněji dokážeme události datovat. Když se dočtete, že se něco stalo v 1. tisíciletí našeho letopočtu, znamená to, že k události došlo mezi začátkem letopočtu a rokem 1000. Pokud se něco událo v 1. tisíciletí před naším letopočtem, pak to bylo někdy mezi rokem 1000 př. n. l. a začátkem našeho letopočtu. Podobně 6. století našeho letopočtu znamená léta 501-600 a 6. století před naším letopočtem 600-501 př. n. l.

Počítání století a tisíciletí

Historici také uvádějí, že se něco odehrálo začátkem nebo koncem nějakého století, v první či druhé polovině století, v první, druhé, třetí nebo poslední čtvrtině století. Není to nic složitého. Například Československá republika vznikla začátkem 20. století, protože rok 1918 je poměrně blízko roku 1900, a jestliže k pádu komunismu v naší zemi došlo roku 1989, pak to bylo koncem 20. století. Když rozdělíme 20. století na dvě poloviny (tedy 1900-1950 a 1951-2000), pak ČSR vznikla v první polovině století, ale pád komunismu byl ve druhé polovině. Kdybychom 20. století rozdělili ještě na čtvrtiny (1900-1925, 1926-1950, 1951-1975 a 1976-2000), pak vznik ČSR patří do první čtvrtiny a pád komunismu do poslední čtvrtiny století.

Jak jste zjistili z časové osy, dvakrát během 20. století byly naše země okupovány, nejdříve nacistickým Německem, později Sovětským svazem. Zjistěte o těchto událostech více. Něco už možná víte z loňského ročníku z vlastivědy. Na které fotogra i je zachycena německá, na které sovětská okupace?

Počítání v rámci století v období našeho letopočtu

Musíme ovšem dávat pozor, pokud se časové údaje týkají období před naším letopočtem. Pořád musíme mít před očima tok času jako šipku směřující zleva doprava, a pak už nás nepřekvapí, že rok 590 př. n. l. je na začátku 6. století př. n. l. a rok 506 př. n. l. je na konci 6. století př. n. l. Podobné je to i s počítáním na poloviny a čtvrtiny století.

O lidech a událostech, které jste našli v časové ose před naším letopočtem, se v tomto školním roce budete učit.

Gaius Iulius Caesar [cézar]

Která zvířata řadíme mezi lidoopy?

Udělejte si o nich referát, abyste měli představu, jak žili naši nejvzdálenější předkové.

LOVCI A SBĚRAČI V DOBĚ KAMENNÉ –

období přisvojovacího hospodářství (od počátku pravěku do 6. tisíciletí př. n. l.)

PRVNÍ LIDÉ

Už jste se dozvěděli, že první člověk se objevil asi před třemi miliony let. Žil v Africe a velmi se podobal dnešním lidoopům. Stejně jako oni se živil rostlinami a plody, které nasbíral, malými živočichy, které chytil, dorozumíval se různými zvuky a křikem, protože ještě nedokázal mluvit jako my. A stejně jako například šimpanz nebo gorila žil v tlupách. Na rozdíl od lidoopů si však už dokázal vyrobit velmi jednoduché nástroje.

Na obrázku je pěstní klín, nejstarší a nejjednodušší nástroj. Když lidé dokázali vyrábět nástroje z kamene, uměli je pravděpodobně zhotovovat i ze dřeva, kostí a parohů. Proč se dochovaly jen ty kamenné? Přemýšlejte, k čemu všemu mohl člověk pěstní klín používat. A jak ho vůbec vyrobil?

Používání ohně je v dějinách lidstva nesmírně důležitá věc – tak důležitá, že se o tom vyprávějí pověsti. Znáte nějakou?

Zvířata mají z ohně přirozený strach. Pravěcí lidé museli tento strach nejdříve překonat, museli přijít na to, že oheň jim může být užitečný. Zpočátku nedokázali oheň rozdělat, získávali ho například při požárech z letního vedra nebo když blesk zapálil strom; pak oheň pečlivě udržovali, aby neuhasl. Teprve mnohem později se rozšířila znalost rozdělávání ohně pomocí tření suchých dřívek.

Proč byl oheň pro lidi tak důležitý? A je i dnes?

Asi před dvěma miliony let se v Africe vyvinul vyspělejší druh člověka, který sice stále ještě hodně připomínal lidoopa, ale už chodil po dvou nohách. To je velká změna – přední končetiny, ruce, se tím uvolnily pro práci. V této době se naši předkové také naučili používat oheň a postupně se začali šířit z Afriky do Asie a Evropy. Na všech třech kontinentech se pak zhruba před 40 000 let vyvinul člověk dnešního typu. My se budeme zabývat jeho vývojem v Evropě.

Kdy a kde se objevil první člověk?

V čem se podobal dnešním lidoopům a čím se od nich lišil?

Proč bylo důležité, že se člověk naučil chodit po dvou nohách?

Kdy a kde vznikl člověk dnešního typu?

Nahoře je lebka pračlověka, který žil před dvěma a půl miliony let, dole lebka člověka dnešního typu. V čem se liší?

DOBA LEDOVÁ

V době, kdy se objevil člověk dnešního typu, vypadala Evropa jinak než dnes. Už několik desítek tisíc let probíhala doba ledová, podnebí bylo výrazně chladnější než v současnosti. Ledovec, který dnes obklopuje severní pól, dosahoval mnohem jižněji, až ke Krkonoším.

Pračlověk (Homo habilis)

Ledovcový splaz (tedy část ledovce, která „teče“ údolím dolů) v Norsku

Ledovce v Alpách byly také podstatně větší. Proto v Evropě nemohly růst takové rostliny a žít taková zvířata jako dnes – bylo tu na ně příliš chladno. Krajina připomínala spíš tundru a mnoho druhů zvířat, která se tu tehdy proháněla, už vyhynulo – srstnatí nosorožci, mamuti, obrovští jeskynní medvědi. Žili zde ale také sobi a stáda divokých koní.

největší zalednění poslední zalednění

Na mapě vidíte, kam až sahal v době ledové pevninský ledovec. Ledovce byly tehdy mnohem rozsáhlejší než dnes, spousta vody byla zmrzlá. V mořích jí tedy bylo méně. To znamená, že tam, kde jsou dnes mělčiny, byla v době ledové souš. Evropa měla tehdy jiný tvar než dnes. Dokázali byste nakreslit, jak asi v době ledové vypadala? A jak by se Evropa změnila, kdyby roztály úplně všechny ledovce na Zemi? Myslíte, že k tomu v budoucnu může dojít? Dalo by se tomu nějak zabránit?

Mamut byl druh slona, větší než dnešní sloni a porostlý až půl metru dlouhými, hustými chlupy. Nejpříbuznější je se slonem indickým. Mamuti po skončení doby ledové částečně vyhynuli, částečně se přemístili na Sibiř, kde přetrvávalo podnebí, jaké jim vyhovovalo. Tam přežili téměř do doby historické, vyhynuli až asi před 8000 lety. Ve věčně zmrzlé sibiřské půdě se často nacházejí i velmi dobře zachovaná těla uhynulých mamutů.

Na horním obrázku vidíte, jak vypadal mamut podle výzkumu dnešních vědců, na dolním, jak ho zachytil jeho současník, pravěký lovec, na stěně jeskyně ve Francii. Porovnejte obrázky.

Tundra, kterou vidíte na obrázku vlevo, je step porostlá nízkými odolnými rostlinami, keříky a klečí, někdy jenom mechy a lišejníky. Tundry se rozkládají v severních oblastech, jako je Sibiř, sever Norska nebo Island. Tundry, ve kterých žili mamuti, vypadaly trochu jinak než dnešní tundry – místo mechů a lišejníků v nich převládaly trávy. Proto se jím říká tundrostepi.

Podle obrázku můžete popsat, jak se ve starém Egyptě vyrábělo víno. Stejný postup přetrval leckde na světě až do novověku.

Řemeslo a obchod

Delta je název pro takový typ ústí řeky do moře, kdy se řečiště široce rozvětvuje. Dostává tak tvar řeckého písmena delta (∆). V deltách bývají často bažiny, protože je tu spousta vody. Nil není jedinou řekou na světě, která deltu vytváří. Zjistěte ještě jiné příklady. Nebudete-li vědět, kde informace hledat, poradí vám vyučující zeměpisu.

Egypťané uměli vyrábět hliněné nádoby pomocí hrnčířského kruhu a znali již vypalovací pece. Na vysoké úrovni bylo také tkalcovství Látky, které egyptští tkalci zhotovovali, byly převážně lněné, některé velmi jemné až průsvitné. Egypťané ovládali také kovotepectví, kovolitectví a byli výbornými staviteli. Egypt však postrádal některé suroviny, například měď, která byla nesmírně důležitá v době bronzové. Proto se egyptští panovníci snažili území, kde se potřebné suroviny těžily, dobýt a ke své říši připojit. Egypťané byli také zdatní obchodníci, kteří neváhali dovážet zboží i z tak vzdálených končin, jako byla Kréta, Malá Asie nebo oblast dnešního Somálska.

Která řemesla Egypťané ovládali?

Jak řešili nedostatek některých surovin? Ukažte na mapě, se kterými oblastmi Egypťané obchodovali.

Takto vypadaly polní práce v Egyptě – muž oral a žena sila. Prohlédněte si konstrukci oradla. Na tomto i na horním obrázku si všimněte oděvu prostých Egypťanů. Porovnejte zobrazenou krajinu s fotogra í na straně 59.

1000 př. n. l.

POČÁTKY STARÉHO EGYPTA

Sjednocení Egypta

Původně se na řece Nilu vytvořily dva státy, Horní Egypt a Dolní Egypt. Horní Egypt ležel na horním toku Nilu (odtud jeho název), tedy na jihu, v hornaté krajině, kde žili převážně lovci a kočovní pastevci. Dolní Egypt ležel na severu v úrodné deltě dolního toku Nilu. Jeho obyvatelé byli zemědělci a díky poloze svého území se stýkali s vyvinutějšími asijskými civilizacemi. „Dolnoegypťané“ tedy vytvořili vyspělejší civilizaci než „Hornoegypťané“, ale byli také mírumilovnější. Když na ně vládci Horního Egypta zaútočili, nedokázali se jim ubránit. V první polovině 3. tisíciletí př. n. l. se tedy Hornímu Egyptu podařilo Dolní Egypt ovládnout a na řece Nilu vytvořit jeden velký centralizovaný stát. Zakladatelem této říše byl faraon Meni [meny]. V Egyptě tedy vznikl (na rozdíl od Mezopotámie) centralizovaný stát brzy, neboť bylo třeba kvůli rozvádění vody ze záplav usměrňovat tok Nilu po celé jeho délce, aby záplavy nepůsobily škody, ale naopak přinášely užitek.

Jaký byl rozdíl mezi Horním a Dolním Egyptem? Ukažte tyto oblasti na mapě.

Kdy a jak vznikl v Egyptě centralizovaný stát? Společnost ve starém Egyptě

panovník a jeho rodina kněží, úředníci, vojenští hodnostáři řemeslníci, obchodníci, zemědělci

Egyptská společnost se dá znázornit jako pyramida: nejvýše postavená vrstva je nejméně početná, naopak nejvíce lidí patřilo do nejnižších vrstev. Velmi podobné uspořádání společnosti bylo ve většině států až do novověku.

Vládce Egypta se nazýval faraon. Faraon byl pokládán za ztělesnění boha, měl neomezenou moc a jeho slovo bylo zákonem. Patřila mu veškerá půda v Egyptě. Téměř stejně výsadní postavení jako faraon měli i jeho příbuzní. Titul faraona se dědil po mužské linii. Byla-li přerušena (například když na trůn dosedl manžel faraonovy dcery), skončila vláda jednoho rodu – jedné dynastie – a nastoupila dynastie nová.

Tento reliéf zobrazuje sjednocení Egypta. Faraon, který je ústřední osobou výjevů, se jmenuje Narmer, ale někteří vědci soudí, že to je jen jiné jméno faraona Meniho. Na horním obrázku faraon Horního Egypta Narmer poráží panovníka Dolního Egypta. Na dolním obrázku už má Narmer (v horní řadě vlevo) na hlavě dolnoegyptskou korunu.

První pyramida (kterou si nechal postavit faraon Džoser před více než 4500 lety) byla ještě stupňovitá. Porovnejte ji s mezopotamskými zikkuraty.

Architektura

Nejvýznamnějšími stavebními památkami v Egyptě jsou pyramidy – obrovské stavby ve tvaru jehlanu. Nejstarší pyramidy, které začaly vznikat ve 3. tisíciletí př. n. l., byly stupňovité, takže připomínají mezopotamské zikkuraty, pozdější pyramidy měly stěny hladké. Jednotlivé kvádry, z nichž jsou pyramidy sestaveny, jsou opracovány tak přesně, že mezi ně nelze zasunout ani list papíru. Na stavbách pyramid pracovali otroci a v době záplav, které přerušovaly zemědělské práce, i rolníci. Pyramidy sloužily jako hrobky faraonů. V Egyptě jich je několik desítek, nejznámější a největší jsou pyramidy z Gízy Egypťané také budovali velkolepé chrámy. Sloupy, které podpíraly jejich střechy, byly inspirovány přírodou a měly připomínat palmy, papyrus nebo lotos (jak vidíte třeba na obrázku na straně 67).

Udělejte si referát o pyramidách. Zjistíte, že jsou dodnes plné záhad.

V takovýchto domcích bydleli prostí Egypťané. Bohatší lidé si budovali výstavnější domy, jak vidíte na obrázku dole.

Pohled přes s ngu na pyramidu v Gíze. Nejvyšší pyramidy jsou vysoké skoro 150 metrů.

Domy prostých Egypťanů byly jednoduché. Měly dvorek, kde byla umístěna i kuchyně, několik místností a někdy patro. Jejich okna byla co nejmenší, aby dovnitř nepražilo slunce. Domy zámožnějších lidí byly rozlehlejší. Jejich střed tvořila velká hala, vyšší než ostatní místnosti, takže ji mohla osvětlovat okna v patře. Halu obklopovaly další obytné místnosti. I tyto domy měly kuchyň samostatně na dvoře a nechyběla u nich ani zahrada.

K jakému účelu sloužily pyramidy? Porovnejte je s mezopotamskými zikkuraty. Jak vypadaly egyptské obytné domy?

NAŠI EGYPTOLOGOVÉ

Tento chrámek musel být kvůli stavbě asuánské přehrady přestěhován na jiné místo. I u nás se některé historické památky stěhovaly. Víte které a proč?

SHRNUTÍ

Seznámili jste se s druhou velkou starověkou civilizací. Víte, že starověký Egypt je výjimečný tím, že jeho dějiny trvaly téměř tři tisíce let. Dokážete popsat egyptskou společnost a vysvětlit postavení jednotlivých vrstev. Víte také, proč si zaostalejší Horní Egypt dokázal podmanit vyspělejší Dolní Egypt. Znáte důležité okamžiky z egyptských dějin. Seznámili jste se s egyptskou kulturou a vědou, umíte vyložit, jaký vliv na její rozvoj měla každodenní lidská činnost a náboženské představy.

Vysvětlete rozdíl mezi Horním a Dolním Egyptem. Proč právě Horní Egypt ovládl ten Dolní? Kdy Egypt dosáhl vrcholu svého rozkvětu? Co tomu napomohlo? Co bylo příčinou úpadku Egypta? Porovnejte egyptskou společnost, architekturu, výtvarné umění, písmo a vzdělanost s mezopotamskými. Najdete nějaké podobnosti? Jaké důležité události se odehrály v Mezopotámii v době starověkého Egypta?

SLOVNÍČEK

amulet – malý ozdobný předmět nošený pro štěstí nebo ochranu balzamovat – uchovávat mrtvé tělo v původním stavu pomocí různých látek, například pryskyřic dynastie – panovnický rod

faraon – egyptský vládce geometrie – měřičství, doslovně zeměměřičství hieroglyfy – odborné označení pro egyptské obrázkové písmo; znamená to vlastně „posvátné vrypy“, protože zpočátku písmo ovládali jenom kněží

V 50. letech 20. století se egyptská vláda rozhodla postavit na Nilu u Asuánu přehradu, aby byly větší zásoby vody pro zemědělství. Jenže v údolí Nilu je bezpočet staroegyptských památek. Proto organizace UNESCO vyzvala celý svět k tomu, aby pomohl Egyptu tyto památky zachránit. Do akce se zapojili i čeští egyptologové vedení Zbyňkem Žábou. Při té příležitosti byl roku 1958 založen na Karlově univerzitě Český egyptologický ústav. Českým egyptologům připadlo za úkol zdokumentovat nápisy a kresby na skalách, mezi nimiž Nil v ohrožené oblasti protékal. Byl to asi 100 km dlouhý úsek. Zároveň zkoumali pohřebiště v Abúsíru. Práce našich egyptologů byla tak perfektní, že jim egyptská vláda z vděčnosti nejen ponechala část objevených památek, které jsou vystaveny v Náprstkově muzeu v Praze, ale dokonce jim dala stálou koncesi, tedy časově neomezené povolení pokračovat v Abúsíru na výzkumu. Žádná jiná egyptologická expedice nemá povoleno pracovat na tak velké ploše jako česká. Egyptská vláda dokonce rozhodla, že v Abúsíru bude muzeum s výsledky práce výhradně našich egyptologů. Není divu. V roce 2001 se jim pod vedením našeho předního egyptologa Miroslava Vernera podařil naprosto unikátní objev – našli nevykradenou hrobku kněze Iufaa. Po více než půlstoletí to byla první nevykradená hrobka! O nálezu informovaly sdělovací prostředky na celém světě.

Zjistěte, co znamená zkratka UNESCO. Kdy a proč byla tato organizace založena? Čím vším se zabývá?

UNESCO chrání významné kulturní památky po celém světě. Jejich výběr je velmi přísný. I když jsme malá země, máme na seznamu UNESCO řadu památek. Zjistěte, které to jsou a proč jsou považovány za tak ojedinělé.

Profesor Miroslav Verner při práci

př. n. l.

Teď už dobře znáte antické politické systémy a můžete je porovnat s tím, jak svoji republiku řídíme my. Nejdřív si zkuste nakreslit schéma našeho politického systému. Není to jednoduché, ale určitě vám ochotně pomůže vyučující občanské výchovy. Také vám vysvětlí funkci těch nejdůležitějších orgánů a úřadů, takže pak už pro vás bude hračkou přijít na to, co mají demokratické systémy podobného a v čem se ty antické liší od našeho.

Zkuste si udělat referát o tom, jak probíhaly volby ve starověkém Řecku a Římě a jak probíhají u nás. Vyučující dějepisu vám určitě poradí, kde potřebné informace najít. Dokážete zjistit, v jakém věku získávali volební právo Římané a Řekové? Víte, v kolika letech ho máme my? A jak to bylo s věkovou hranicí pro zastávání různých úřadů? Existuje taková hranice i u nás? A jaký má asi toto nařízení smysl?

z Říma na blízký pahorek a vyhrožovali, že si založí vlastní město. To by pro Řím znamenalo jednak velké oslabení (vždyť i plebejové sloužili ve vojsku, a co kdyby se přidali ve válce na stranu nepřítele?), jednak konkurenci (například obchodní). A tak si plebejové svým odchodem vynutili zavedení úředníka, který by hájil jejich zájmy – tribuna lidu. Tribun lidu mohl být přítomen zasedání senátu a měl takzvané právo veto (veto znamená latinsky „zakazuji“). Tímto slovem mohl tribun přerušit jednání senátu, pokud se mu zdálo, že se usnáší na něčem, co by poškodilo zájmy plebejů.

Na nátlak plebejů byly také roku 449 př. n. l. poprvé sepsány římské zákony. Od té doby platily stejné zákony pro všechny občany, patricije i plebeje, bez rozdílu. Do poloviny 3. století př. n. l. získali plebejové přístup do všech úřadů (včetně úřadu konzula) a kněžských hodností.

Jakým typem státu se Řím stal po vyhnání posledních králů? Popište římský politický systém. Kdo stál v čele státu?

Jaké dvě vrstvy obyvatelstva v Římě žily a jaké mezi nimi byly rozdíly?

Jak vznikl úřad tribuna lidu? Jaké měl tribun lidu pravomoci? Popište, jak dosáhli plebejové zrovnoprávnění s patriciji.

EMANCIPACE

Boji o rovnoprávnost se říká také boj o emancipaci. Slovo pochází z latiny. Emancipace byla právní úkon, kterým otec propouštěl svého syna z moci otcovské nebo manžel manželku z moci manželské. Pro emancipované to znamenalo, že jsou od té chvíle plnoprávní, tedy že mohou například samostatně vystupovat u soudu, uzavírat obchodní smlouvy a podobně. Zvláště emancipace synů byla důležitá, protože dokud k ní nedošlo, zůstával i dávno dospělý syn a otec rodiny stále v područí svého otce. Dnes se slovo emancipace většinou pojí s bojem žen o rovnoprávnost.

Jak je to s postavením žen v naší republice? Jsou ženy před zákonem rovnoprávné? Mají rovnoprávné postavení ve společnosti, při hledání zaměstnání, při odměňování za práci? Odkdy mají ženy u nás volební právo? A jak je to s volebním právem žen v jiných státech? Pokud si s odpověďmi na tyto otázky nevíte rady, pomůže vám vyučující občanské výchovy.

Víte o jiných skupinách obyvatelstva, které se snaží o emancipaci? Pomáhá jim v tom nějak stát? Napadá vás, co pro ně můžeme udělat?

Růst římské republiky

ŘÍMSKÉ VÝBOJE V ZÁPADNÍM STŘEDOMOŘÍ

Ovládnutí Itálie

Vzmáhající se Řím rychle získal nadvládu nad nejbližším okolím – nad Latiem. Mladý stát musel čelit vpádům okolních kmenů. Římanům se však dařilo nejen nepřítele odrážet, ale i rozšiřovat svoje území na úkor útočníků. Brzy začali sami napadat sousední Etrusky, kteří

Jednání v současném parlamentu

byli oslabeni boji s Řeky. Etrurie vyčerpaná neustálými střety pak nebyla schopna zastavit vpád Keltů, kteří pronikli do Itálie ze severu. Římané je nazývali Galové. Římské vojsko se s Galy střetlo roku 387 př. n. l. a bylo poraženo. Řím tak zůstal bez ochrany a kdo mohl, město opustil. Galové jej pak vydrancovali. Římané se však z vpádu Galů brzy vzpamatovali a do konce 4. století př. n. l. se pod jejich nadvládu dostala velká část italského území. Odolávaly už jen řecké kolonie na jihu Itálie a některá etruská města. I Řekové a Etruskové nakonec před Římany kapitulovali a roku 265 př. n. l. se Římané stali svrchovanými pány celé Itálie

lé Itáálie valo úzzemí

Udělejte si referát o tom, jak Keltové obléhali opevněný římský pahorek Kapitol. Zjistíte, že při záchraně obránců hrály významnou roli husy.

FOINIČANÉ, FÉNIČANÉ, PUNOVÉ A KARTÁGO

Ukažte na mapě, jak se postupně rozšiřovalo území ovládané Římany. Proč nedokázali Etruskové zabránit vpádu Galů? Kdy Římané ovládli celou Itálii?

u Gal a ů?

Římané vybudovali svoje loďstvo po vzoru kartaginských lodí, které ukořistili. Aby se jejich pěchota pohodlně dostala na nepřátelskou palubu, vybavili své lodě zvláštním otočným a sklopným můstkem s železným bodcem, který se zarazil do paluby a umožnil vojákům přepochodovat z jedné lodi na druhou. Porovnejte římskou loď s punskou, kterou vidíte vpravo, a s řeckou na straně 80.

Punské války

Když Řím ovládl Itálii, stal se velkou konkurencí pro Kartágo, které bylo doposud námořní velmocí v západním Středomoří. Po nadvládě nad stejnou oblastí toužil i Řím a tento střet zájmů vyústil ve tři punské války. (Římané totiž Kartágincům říkali Punové.) Punské války probíhaly v letech 264–146 př. n. l.

První punskou válku vyhlásilo Kartágo. Římané měli převahu na souši, Punové na moři. Římané se však brzy stali i dobrými námořními vojáky a Kartágo porazili. Touto válkou získali Sicílii, Sardinii a Korsiku a učinili z nich svoje první provincie – území spravovaná Římem, jejichž obyvatelé však nebyli římskými občany. Kromě toho muselo Kartágo platit Římu obrovské válečné náhrady. Řím se stal námořní velmocí, protože k tomu, aby porazil Kartágo, musel vybudovat silné válečné loďstvo.

Foiničané [fojnyčané] patřili k semitským národům a žili na pobřeží Středozemního moře, tam, kde dnes leží Libanon a Sýrie. Ve starověku prosluli zejména jako vynikající obchodníci, kteří zakládali své obchodní kolonie po celém Středomoří, i na Sicílii, Korsice a v jižní Hispánii (dnešním Španělsku), nejvíce ale v severní Africe na území dnešního Tuniska a Libye. Foiničané jako první používali hláskové písmo a od nich ho převzali Řekové. Římané říkali Foiničanům Féničané [fényčané].

Nejslavnější a nejmocnější foinickou kolonií bylo Kartágo v dnešním Tunisku. Foiničanům žijícím v Kartágu říkali Římané Punové. Kartágo bylo založeno r. 814 př. n. l. a bohatlo hlavně z námořního obchodu se stříbrem, mědí, cínem, slonovinou a otroky. Kartaginští mořeplavci se odvažovali daleko podél západního pobřeží Afriky. Kartágo se v západním Středomoří stalo obchodní i vojenskou velmocí, silným konkurentem jak Řeků, tak Etrusků a později Římanů. Punové rádi vyhlašovali, že „bez svolení Kartága si nikdo v moři ani ruce neumyje“.

O ZALOŽENÍ KARTÁGA

Krásná Dido [dýdó] byla sestra foinického krále. Ten však dal zavraždit jejího manžela, aby se zmocnil jeho pokladů. Dido však i s poklady prchla do Libye, kde za ně od tamního krále koupila tolik půdy, kolik se dá ohradit býčí kůží. Chytrá Dido kůži rozřezala na teninké řemínky, jimiž ohradila dost místa pro založení nového města, Kartága. U Kartága také při hledání místa, které by se stalo jeho novou vlastí, přistál trojský hrdina Aeneas. Dido se do něj zamilovala a i Aeneas by rád v Kartágu po boku krásné a moudré královny zůstal, ale musel poslechnout příkaz bohů a odplout do Itálie. Nešťastná Dido spáchala sebevraždu.

PUNSKÉ VÁLKY

Punské lodě byly vzorem pro všechny lodě ve Středomoří.

ÚTVARY V INDII

Vyspělá města se v povodí Indu objevila už ve 3. tisíciletí př. n. l. Byla stavěna podle jednotného plánu. Vždy měla pravoúhlé ulice a dělila se na dvě části – na vyvýšený hrad neboli citadelu (sloužící jako útočiště v případě napadení nepřítelem) a podhradí (to bylo vlastní město).

Kolem roku 1500 př. n. l. byl vývoj těchto nejstarších měst násilně přerušen vpádem indoevropských árijských kmenů. Ty si podmanily domorodé obyvatelstvo a vytvořily stát na severovýchodě Indie v povodí řeky Gangy.

Posvátná indická kráva ve městě

Indové si užitečné krávy váží natolik , že pok ládají za nepřípustné takové zvíře třeba jenom uhodit, natož je zabít a sníst. Znáte jiné přík lady toho, že některý národ odmítá jíst maso určitého živočicha? Víte z jakého důvodu? A naopak – jedí příslušníci některých národů zvířata, která se v našem jídelníčku nevyskytují? Zamyslete se nad takovými kulturními rozdíly.

ÁRJOVÉ A ÁRIJCI

Indoevropané, kteří vtrhli do Indie, se sami nazývali Árjové. V jejich mateřštině to znamenalo „vznešený, urozený “. Pok ládali se totiž za lepší lidi než domorodé obyvatelstvo Tohoto názvu zneužívali ve 30. a 40. letech 20. století němečtí nacisté, kteří prosazovali nevědeckou teorii, že některé národy nebo rasy jsou lepší a jiné horší. Za nejlepší rasu samozřejmě pok ládali tu svoji, a tak se „čistokrevní Němci“ nazývali árijci. Teoriím, které posuzují člověka podle nepodstatných znaků (barvy pleti, očí, tvaru lebky a podobně), se říká rasismus. Rozumní lidé takovým názorům nepřik ládají žádnou váhu, naopak se proti nim snaží bojovat.

Král Ašóka nechával svoje výnosy a nařízení tesat do sloupů zdobených sochami lvů, které byly rozmístěny po celé jeho říši. Tak zajistil, že se o jeho nařízeních dozvěděli lidé ve všech koutech království Heslo z Ašókových sloupů – „Jen pravda vítězí“ – převzala i dnešní Indická republika.

K nejproslulejším archeologickým vykopávkám dávné indické civilizace patří Mohendžodaro, město, které bylo vyvráceno árijskými kmeny kolem r. 1500 př. n. l. Jednou ze zajímavostí Mohendžodara je bazén o rozměrech 12 x 7 m (na snímku), který zřejmě sloužil k náboženským účelům. Jako vodotěsná izolace tu byl použit asfalt.

Stát, který založily árijské kmeny, byl po dlouhou dobu jediným větším státním útvarem na tomto území. Proto mohl do Indie ve 4. století př. n. l. ze západu proniknout Alexandr Makedonský. Nestál mu totiž v cestě žádný silný stát, který by jej mohl zastavit. Jeho vpád však otevřel Indii obchodní cesty na západ. Obchodovalo se hlavně s indickými bavlněnými, vlněnými a lněnými látkami a drahokamy.

Kdy se v Indii objevila první města a čím jsou zajímavá?

Jak zasáhly do vývoje Indie árijské kmeny?

Zopakujte si, co víte o Alexandrovi Makedonském. Jaký důsledek měl pro Indii jeho vpád? Podívejte se pozorně na mapu. Proč nemohl Alexandrovu vpádu zabránit stát Árjů ležící na řece Ganze?

Říše krále Ašóky

Teprve po odchodu Alexandrových vojsk vznikla v Indii velká centralizovaná říše. Jejím nejvýznamnějším panovníkem byl král Ašóka, který panoval ve 3. století př. n. l. Byl to moudrý král, který se snažil vládnout bez užití násilí. Věděl totiž, že válečná tažení zemi vyčer-

pávají. Jednak lidé zbytečně umírají, jednak muži, kteří jsou ve válce, nemohou pracovat. Proto se například vypěstuje méně obilí a může vypuknout i hladomor. Ašóka se hodně zabýval dobročinnou a prospěšnou činností – zřizoval například nemocnice nejen pro lidi, ale i pro zvířata, nechával sázet léčivé rostliny tam, kde jich byl nedostatek, a podporoval stavební činnost. Svoje výnosy nechal tesat do sloupů zdobených lvy, které byly rozmístěny po celém území říše. Říše v Indii zažila mnoho královských rodů a mnoho otřesů, ale zanikla až v 6. století n. l. v důsledku útoků kočovných Hunů.

Kdy vznikla v Indii centralizovaná říše? Kdy a proč zanikla? Jak vládl král Ašóka? Proč nechtěl při svém vládnutí používat násilí?

NÁBOŽENSTVÍ

Nejrozšířenějším náboženstvím v Indii byl hinduismus. Hinduisté uctívají mnoho bohů, z nichž nejdůležitější jsou Brahma (stvořitel), Višnu (udržovatel) a Šiva (ničitel a znovustvořitel). Hinduisté věří v narození duše zemřelého v jiném těle (takzvanou reinkarnaci). Podle toho, jak člověk svůj život prožil, narodí se příště buď v lepším, nebo v horším postavení. Oblíbeným náboženským a myšlenkovým směrem byl také buddhismus. Jeho cílem je odvrátit se od pozemského světa plného utrpení a dosáhnout stavu úplné blaženosti (nirvány), k čemuž slouží především rozjímání (meditace).

KULTURA VE STAROVĚKÉ INDII

Indická společnost

S příchodem árijských kmenů do Indie zde vznikly společenské vrstvy – varny. Varny byly od sebe přísně oddělené, příslušníci různých varn například mezi sebou nesměli uzavírat sňatky. V té varně, ve které se člověk narodil, zůstal až do smrti. Původní domorodé obyvatelstvo bylo zařazeno v nejnižší varně a jeho postavení se téměř rovnalo postavení otroků v antickém Řecku či Římě. Árijci tvořili další tři varny: v nejvyšší varně byli kněží a vzdělanci, ve druhé velmožové, náčelníci a válečníci a ve třetí zemědělci, obchodníci a řemeslníci.

Jak vypadala indická společnost?

Porovnejte ji se společností starověkých států, které již znáte.

Jazyk, písmo a literatura

Jak víte, Árjové byli Indoevropané. Proto s nimi do Indie přišly indoevropské jazyky, jako například hindština Písmo znali obyvatelé

Šiva

Reliéf zobrazuje dvě tanečnice a jednu hudebnici. Podle něj si můžete udělat představu o indické módě ve 2. století př. n. l.

Tato učebnice je první částí nové čtyřdílné řady pro výuku dějepisu na 2. stupni ZŠ, zpracované podle požadavků a doporučení Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání.

Je věnována období pravěku a starověku. Repertoár doporučených činností a úkolů pro žáky rozšiřuje pracovní sešit, který je k učebnici vydán, a metodická příručka pro učitele.

Učebnici a pracovnímu sešitu byla udělena schvalovací doložka MŠMT.

Učivo je výrazně gra cky členěno na základní a rozšiřující, podporuje mezipředmětové vztahy, akcentuje průřezová témata RVP. Velká pozornost je věnována ilustracím, dobovému obrazovému materiálu a mapám, výklad provází i podrobná časová osa. Text je členěn dílčími úkoly, návody k činnostem, každá kapitola obsahuje shrnutí učiva a závěrečné opakování. Učebnice uvádí rovněž výčet klíčových kompetencí, k jejichž naplnění směřuje, a výstupy, předpokládající změny v osobnosti žáka. Napomáhá k snazšímu zpracování konkrétního ŠVP každé školy. Celou řadu učebnic zpracovaných podle RVP tvoří: Dějepis 6 – pravěk a starověk – učebnice a pracovní sešit Dějepis 7 – středověk a raný novověk – učebnice a pracovní sešit Dějepis 8 – novověk – učebnice a pracovní sešit Dějepis 9 – nejnovější dějiny – učebnice a pracovní sešit