Potencionální série významných lázní Evropy k zápisu na seznam světového dědictví UNESCO

Page 1

Mezinárodní konzultační kulatý stůl

odborníků pro srovnání urbanistických a architektonických hodnot měst Západočeského lázeňského trojúhelníku a významných lázní v Evropě 19.-21. května 2011, Karlovy Vary, Česká republika



POTENCIONÁLNÍ SÉRIE VÝZNAMNÝCH LÁZNÍ EVROPY K ZÁPISU NA SEZNAM SVĚTOVÉHO DĚDICTVÍ UNESCO

Mezinárodní konzultační kulatý stůl odborníků pro srovnání architektonických a urbanistických hodnot měst Západočeského lázeňského trojúhelníku a významných lázeňských měst v Evropě Karlovy Vary, Česká republika 19.‐21. května 2011


POTENCIÁLNÍ SÉRIE VÝZNAMNÝCH LÁZNÍ EVROPY Mezinárodní kulatý stůl odborníků K ZÁPISU NA SEZNAM SVĚTOVÉHO DĚDICTVÍ UNESCO 19.‐21. května 2011, Karlovy Vary, Česká republika

Tato práce byla připravena na základě poznatků získaných v rámci následujících grantových úkolů: Grantový projekt Grantové agentury České republiky č. 409/06/1759 Lázně a lázeňství v České republice v kontextu světového vývoje lázeňství Výzkumný úkol Národního památkového ústavu č. 301 Operativní průzkumy a dokumentace historických staveb Výzkumný úkol Národního památkového ústavu č. 402 Odborné poznávání, vědecké hodnocení, dokumentování a evidence kulturního dědictví 19. a 20. století Projekt byl finančně podpořen Ministerstvem kultury České republiky. Soubor dokumentů k diskusi u Kulatého stolu Edičně připravili a sestavili © Lubomír Zeman, Martin Pospíšil Fotografie © Veronica Pródis, Lubomír Zeman, Karel Kuča, Jan Prudík, Karlovarský kraj Překlad: Vladimíra Ráftlová, M.A. Vydal: Karlovarský kraj ve spolupráci s Národním památkovým ústavem Karlovy Vary 2011 ISBN 978‐80‐87104‐78‐1

2


POTENCIÁLNÍ SÉRIE VÝZNAMNÝCH LÁZNÍ EVROPY Mezinárodní kulatý stůl odborníků K ZÁPISU NA SEZNAM SVĚTOVÉHO DĚDICTVÍ UNESCO 19.‐21. května 2011, Karlovy Vary, Česká republika

Vážení čtenáři,

české a moravské lázeňství patřilo a patří objektivně k nejvyspělejším na světě. Karlovarský kraj zaujímá v této oblasti přední pozici. Výskyt tak velkého množství léčivých minerálních pramenů na poměrně malém prostoru nemá v České republice ani jinde ve světě obdoby. Trojice velkých lázeňských center Karlovy Vary, Mariánské Lázně a Františkovy Lázně představuje jedny z nejvýznamnějších příkladů světově proslulých lázeňských měst v celosvětovém měřítku. Jde o mimořádně dobře dochované urbanistické a architektonické celky s klasicistní a historizující architekturou. Jedinečné jsou jak po stránce památkové, tak po stránce balneologické.

Západočeský lázeňský trojúhelník je světově jedinečný uchováním věrohodného obrazu lázeňských měst z doby před polovinou 20. století. Právě harmonické prostředí jejich lázeňských území je kvalitou, která je vysoce oceňována jak zdejšími obyvateli, tak stále více náročnými návštěvníky lázní. Lázně v regionu již nyní patří mezi unikátní světové architektonické a urbanistické dědictví. Naším společným cílem je toto kulturní dědictví chránit.

Proto byla v lednu 2011 podepsána deklarace, v níž se zástupci kraje, parlamentu i měst Západočeského lázeňského trojúhelníku zavázali pokračovat v úsilí o zápis všech tří lázeňských měst na Seznam světového dědictví UNESCO.

Zápis Západočeského lázeňského trojúhelníku na Seznam světového dědictví UNESCO by se stal jak uznáním kvality, tak závazkem všech zúčastněných, že mezinárodně uznané kulturněhistorické hodnoty budou předávány dalším generacím.

PaedDr. Josef Novotný

hejtman Karlovarského kraje

Ing. Eva Valjentová

radní Karlovarského kraje pro oblast kultury

3


POTENCIÁLNÍ SÉRIE VÝZNAMNÝCH LÁZNÍ EVROPY Mezinárodní kulatý stůl odborníků K ZÁPISU NA SEZNAM SVĚTOVÉHO DĚDICTVÍ UNESCO 19.‐21. května 2011, Karlovy Vary, Česká republika

Proč UNESCO a západočeský lázeňský trojúhelník?

Osobně vidím zápis Západočeského lázeňského trojúhelníku do Seznamu světového dědictví UNESCO jako jednu z historických šancí k lepší ochraně výjimečných hodnot měst Západočeského lázeňského trojúhelníku a jejich uchování pro další generace, a tím i následně ke zvýšení pracovních příležitostí díky nárůstu cestovního ruchu a celkovému rozvoji regionu. Karlovarský kraj jako jeden z nejmenších v ČR je ve většině statistik na nelichotivých místech. Jeho dopravní obslužnost a pracovní příležitosti se zhoršují i kvůli útlumu těžby na Sokolovsku.

Několikrát jsem osobně navštívil Český Krumlov, který je rovněž na Seznamu světového dědictví UNESCO, mluvil jsem se starostou a podnikateli a v neposlední řadě viděl obrovské množství turistů obdivujících tamní památky. V drtivé většině zde zazněly pozitivní argumenty ve prospěch zápisu Českého Krumlova do Seznamu světového dědictví UNESCO.

Proto jsem se od začátku svého poslaneckého mandátu osobně připojil spolu se zástupci Karlovarského kraje, měst Západočeského lázeňského trojúhelníku a ministerstva kultury k úsilí směřujícímu k zápisu.

Hlavními zástupci (tzn. zástupci měst Karlovy Vary, Mariánské Lázně, Františkovy Lázně a Karlovarského kraje) podepsaná Deklarace a jasně deklarovaná podpora ministerstva kultury a ministra kultury Jiřího Bessera jsou dobrými a nutnými signály k možnému pokračování v úsilí na cestě k uskutečnění vytčeného cíle. Proto jsem svojí účastí podpořil jednání Mezinárodního konzultačního kulatého stolu vyzvaných odborníků k porovnání architektonických a urbanistických hodnot měst Západočeského lázeňského trojúhelníku a významných lázeňských měst v Evropě v Karlových Varech, kde se o procesu možného zápisu podrobně celý den diskutovalo. V těchto svých aktivitách hodlám i nadále pokračovat.

Rudolf Chlad

4

poslanec Parlamentu České republiky


POTENCIÁLNÍ SÉRIE VÝZNAMNÝCH LÁZNÍ EVROPY Mezinárodní kulatý stůl odborníků K ZÁPISU NA SEZNAM SVĚTOVÉHO DĚDICTVÍ UNESCO 19.‐21. května 2011, Karlovy Vary, Česká republika

Ing. Petr Kulhánek

primátor města Karlovy Vary

RNDr. Petr Horký

místostarosta města Mariánské Lázně

Ing. František Šnajdauf

místostarosta města Františkovy Lázně

5


POTENCIÁLNÍ SÉRIE VÝZNAMNÝCH LÁZNÍ EVROPY Mezinárodní kulatý stůl odborníků K ZÁPISU NA SEZNAM SVĚTOVÉHO DĚDICTVÍ UNESCO 19.‐21. května 2011, Karlovy Vary, Česká republika

Nadnárodní sériová nominace lázeňského dědictví na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO

Výchozí situace v České republice

___________________________________________________________________________

V letech 2004–2005 byl zpracován významný materiál Koncepce památkové péče v Karlovarském kraji (Karel Kuča – Lubomír Zeman: Památky Karlovarského kraje – Koncepce památkové péče v Karlovarském kraji, Karlovy Vary 2006). Kromě stanovení priorit v obecné péči o památkový fond kraje bylo jedním z cílů pojmenovat specifika regionu a památky, které si zaslouží zviditelnění jak v národním měřítku (například povýšením do kategorie národních kulturních památek), tak takových, které jsou nositelem identity kraje i v mezinárodním měřítku. Na základě dokončené Koncepce byl v roce 2006 zpracován Návrh na zařazení částí historických center měst Karlovy Vary, Mariánské Lázně a Františkovy Lázně do národního potenciálu pro budoucí nominace pro zápis na Seznam světového dědictví UNESCO, tedy do tzv. Indikativního seznamu České republiky. Aby byla zajištěna odborná objektivita návrhu, bylo pro všechna tři města provedeno v roce 2006 podrobné památkové vyhodnocení zástavby podle oborové metodiky1. Památkové vyhodnocení zástavby se neomezilo pouze na stávající chráněné území všech tří měst, ale zahrnulo i navazující plochy, pokud vykazovaly památkové hodnoty. Provedené památkové vyhodnocení jednoznačně prokázalo, že lázeňská jádra západočeských lázeňských měst vykazují mimořádnou míru koncentrace památkových hodnot a nepochybně splňují kvalitativní požadavky pro případnou nominaci na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO.

Záměr zviditelnit lázeňská města ve světovém měřítku podpořila vedle Karlovarského kraje i vedení jednotlivých měst dopisem adresovaným Ministerstvu kultury a Národnímu památkovému ústavu, v němž byla vyjádřena vůle uvedených subjektů usilovat o zápis na Seznam světového dědictví UNESCO. Tento záměr byl ze strany Ministerstva kultury i Národního památkového ústavu podpořen právě na základě aktuálního vyhodnocení a zdůvodnění jednoznačných urbanistických a architektonických kvalit všech tří měst.

Podle obecné struktury vycházející z Operačních směrnic k Úmluvě o ochraně světového dědictví byla o lokalitách zařazených jednotlivými státy do indikativního seznamu připravena pro projekt Západočeský lázeňský trojúhelník úvodní dokumentace, která byla verifikována podpisem ministra kultury a diplomatickou cestou předána Centru světového dědictví UNESCO v Paříži. Dokumentace obsahuje stručný popis, zdůvodnění hodnot, informaci o existující právní ochraně a charakteristické fotografie všech tří měst. Kompaktnost urbanistických celků a koncentrace architektonicky hodnotných staveb je doložena plánovou přílohou, obsahující i optimální územní rozsah potenciální světové památky. 1

KUČA Karel – KUČOVÁ Věra, Principy památkového urbanismu, příloha časopisu Zprávy památkové péče, ročník 60, 2000.

6


POTENCIÁLNÍ SÉRIE VÝZNAMNÝCH LÁZNÍ EVROPY Mezinárodní kulatý stůl odborníků K ZÁPISU NA SEZNAM SVĚTOVÉHO DĚDICTVÍ UNESCO 19.‐21. května 2011, Karlovy Vary, Česká republika

Již v roce 2006 předložila Česká republika samostatnou nominaci Lázní Luhačovice jako území s vynikajícím souborem objektů lázeňské architektury s dominantním podílem staveb architekta Dušana Jurkoviče, které reflektovalo dobový vývoj architektury hledající formy tzv. národního slohu. Lázně Luhačovice jsou na indikativním seznamu České republiky již od roku 2000. Hodnotící proces probíhal v období 2007–2008 a vyvrcholil na zasedání Výboru světového dědictví v kanadském Quebecu v červenci 2008. Výrok Výboru světového dědictví však tuto nominaci odložil, aby České republice umožnil provést důkladnější studii památky navrhované na zápis v rámci tematické studie lázeňských měst.2

Karlovy Vary – Císařské lázně

Všechny kulturní statky, které jsou na Seznamu světového dědictví zapsány, musí mít světově výjimečnou hodnotu, takže zvažování optimálního pojetí lázeňství na Seznamu světového dědictví je nutno věnovat velkou pozornost. 2

Rozhodnutí Výboru světového dědictví č. 32 COM 8B.30, v jehož anglické verzi se m.j. uvádí: “The World Heritage Committee, ….defers the examination of the nomination of the Spa of Luhačovice – area with a collection of historic spa buildings and spa‐ related facilities, Czech Republic, to the World Heritage List in order to allow the State Party to conduct a more thorough study of the nominated property, particularly in the framework of a thematic study of spa towns.”

7


POTENCIÁLNÍ SÉRIE VÝZNAMNÝCH LÁZNÍ EVROPY Mezinárodní kulatý stůl odborníků K ZÁPISU NA SEZNAM SVĚTOVÉHO DĚDICTVÍ UNESCO 19.‐21. května 2011, Karlovy Vary, Česká republika

Kvalitní lázeňské celky se zejména v Evropě vyskytují v obdobné kvalitě na území různých zemí. V takovém případě mají možnost předložit tzv. přeshraniční nominaci, kdy návrh na zapsání podávají dva a více států současně. Historická města Evropy, církevní památky křesťanského světa, slohová architektura (oproti architektuře vernakulární), to vše je na Seznamu světového dědictví již mnohokrát zastoupeno, zatímco jiné typy dědictví, zejména takové, jež jsou spojeny s živou kulturou, tradičními kulturními projevy, jsou zastoupené málo. To je příklad právě lázeňského dědictví. Barvitá historie lázeňství je svým obsahem součástí nejen širších dějin lékařství a předmětem přírodovědného bádání a technického vývoje, ale vznikem léčebných míst spadá i do obecných kulturních dějin. Lázně jsou nesporně pozoruhodným kulturně společenským fenoménem svého druhu, který je součástí světové civilizace již více než dva a půl tisíce let. Přitom ale nejsou lázně rozloženy po celém světě rovnoměrně. Nejstarší tradice lázeňství vycházejí z antické jižní Evropy a Předního Východu. Také ve Francii, Německu a Anglii se lázeňství rodilo již za římské expanze a jeho rozvoj pokračoval v následujících obdobích. Lázeňství se ve svých typických formách rozšířilo rovněž v České republice, na Slovensku, v Polsku, Maďarsku, Rusku a dalších zemích. Charakteristické je též pojmenování samotných lázní: v angličtině je to bath (toto jméno nese i proslulé lázeňské město Bath), v Německu slovo Bad, v Itálii terme, a ve Francii bains. Celosvětové označení lázní pojmem spa je odvozeno od světově proslulého lázeňského města Spa v Belgii. Za centrum světového lázeňství je možné považovat lázně ve střední Evropě (pás uhličitých vod táhnoucí se mezi pohořím Central Massif ve Francii, přes Německo, severní polovinu Čech až po sudetskou část Polska) s významným ohniskem v česko‐bavorsko‐saském příhraničí. Tradice lázeňství na území České republiky jsou sice mladší než v jižní Evropě a v zemích středomořské oblasti obecně, přesto si však získalo v minulosti mimořádný věhlas i vážnost v evropském a světovém povědomí a rovněž významné místo v dějinách lékařství a balneologie. Zachované struktury nejvýznamnějších lázeňských středisek představují nezastupitelné hodnoty jak z lékařsko‐léčebného hlediska, tak i z hlediska historického, architektonického a památkového. Prezentují jednu z podstatných složek kulturního dědictví a jsou rovněž i vysoce aktuální pro celou sféru současného lázeňství a turistického ruchu. Po právu patří mezi jedinečné světové architektonické dědictví lidské civilizace.

8


POTENCIÁLNÍ SÉRIE VÝZNAMNÝCH LÁZNÍ EVROPY Mezinárodní kulatý stůl odborníků K ZÁPISU NA SEZNAM SVĚTOVÉHO DĚDICTVÍ UNESCO 19.‐21. května 2011, Karlovy Vary, Česká republika

Nejvýznamnější lázně Evropy _____________________________________________________________________________

Česká republika 1. Karlovy Vary 2. Mariánské Lázně 3. Františkovy Lázně 4. Teplice v Čechách 5. Lázně Libverda 6. Lázně Poděbrady 7. Lázně Bohdaneč 8. Lázně Luhačovice 9. Velké Losiny, Karlova Studánka 10. Jeseník, Lipová Lázně Slovenská republika 11. Piešťany 12. Trenčianské Teplice 13. Sliač 14. Vysoké Tatry 15. Bardějovské Kúpele Polsko 16. Swieradów Zdrój 17. Szczawno Zdrój 18. Kudowa Zdrój, Duszniki Zdrój 19. Lądek Zdrój 20. Krynica Zdrój 21. Ciechocinek 22. Lazienki

Německo 23. Trier 24. Aachen 25. Bad Ems 26. Wiesbaden 27. Bad Homburg 28. Baden‐Baden 29. Bad Reichenhall 30. Bad Nauheim 31. Bad Brückemau 32. Bad Kissingen 33. Bad Pyrmont 34. Heiligendamm Francie 35. Plombieres‐les‐ Bains 36. Vitel 37. Contrexéville 38. Vichy 39. Aix‐les‐Bains 40. Évian‐les‐Bains 41. Aix‐en‐Provence 42. Nice 43. Monte‐Carlo 44. Dax 45. Eugénie‐les‐Bains 46. Biarritz 47. Deauville, Trounville Belgie 48. Spa 49. Oostende

Nizozemí 50. Scheveningen Rakousko 51. Baden bei Wien 52. Bad Ischl 53. Bad Hall 54. Bad Gastein Bad Hofgastein Švýcarsko 55. Baden 56. Bad Ragaz 57. St. Moritz Itálie 58. San Pellegrino Terme 59. Salsomaggiore Terme 60. Abano Terme 61. Porreta Terme 62. Montecatini Terme 63. Bagni di Lucca 64. Bagni di Pisa 65. Pozzuoli 66. Ischia 67. Rimini 68. Cattolica 69. San Menaio 70. Santa Maria di Leuca 71. San Remo

Velká Británie 72. Bath 73. Leamington Spa 74. Tunbridge Spa 75. Brighton 76. Hastings, Eastbourne 77. Buxton 78. Harrogate 79. Scarborough Maďarsko 80. Budapest 81. Hevíz Chorvatsko 82. Varazdinske Toplice 83. Istarske Toplice 84. Baška, Makarská Rumunsko 85. Vatra Dornei 86. Baia Felix Bulharsko 87. Velingrad Lotyšsko 88. Jurmala Litva 89. Palanga, Klaipéda

9


POTENCIÁLNÍ SÉRIE VÝZNAMNÝCH LÁZNÍ EVROPY Mezinárodní kulatý stůl odborníků K ZÁPISU NA SEZNAM SVĚTOVÉHO DĚDICTVÍ UNESCO 19.‐21. května 2011, Karlovy Vary, Česká republika

České země se na historickém vývoji lázeňství podílely velmi významnou měrou. Díky neobyčejně bohatému a pestrému výskytu přírodních léčivých zdrojů se zde po staletí rozvíjela a nadále úspěšně rozvíjí lázeňská léčba v lázeňských střediscích, z nichž si některá postupem doby vydobyla světovou proslulost. Lázně a lázeňství v českých zemích vždy vývojově navazovalo na evropské lázeňství, a to jak v oblasti technologické (jímání pramenů a zpracování zdrojů) či balneologické (léčebné využití zdrojů), tak v oblasti stavební, architektonické a urbanistické (stavební podoba a urbanistické utváření lázeňského prostoru). K nejvýznamnějším příkladům světově proslulých lázeňských měst v celosvětovém měřítku patří skupina lázní v západních Čechách. Jsou rozprostřeny v unikátní zeměpisné poloze vytvářející pomyslný trojúhelník. Jeho vrcholy tvoří věhlasná lázeňská města Karlovy Vary, Mariánské Lázně a Františkovy Lázně. Prakticky po celém obvodu Slavkovského (dříve Císařského) lesa, který má charakter náhorní plošiny mírně se svažující k severu, najdeme další lázeňská místa doplňující výše zmíněná velká lázeňská města. Množství minerálních pramenů, které ve zdejší oblasti prýští na povrch, je se svými vlastnostmi světově unikátní. Výskyt tak velkého množství léčivých minerálních pramenů v jedné oblasti nemá v České republice ani jinde ve světě obdoby a dal regionu nezaměnitelný charakter. Západočeský lázeňský trojúhelník je světově jedinečný uchováním věrohodného obrazu lázeňských měst z doby před polovinou 20. století. Trojice západočeských lázeňských měst tak patří k nejpřednějším lázeňským místům jak na území České republiky, tak i v kontextu celé Evropy.

Západočeský lázeňský trojúhelník s dalšími lázeňskými místy na mapě Karlovarského kraje

10


POTENCIÁLNÍ SÉRIE VÝZNAMNÝCH LÁZNÍ EVROPY Mezinárodní kulatý stůl odborníků K ZÁPISU NA SEZNAM SVĚTOVÉHO DĚDICTVÍ UNESCO 19.‐21. května 2011, Karlovy Vary, Česká republika

Výbor světového dědictví UNESCO doporučil zpracovat srovnávací studii o lázeňských městech v celoevropském měřítku, čímž naznačil možnou cestu nominace lázeňství formou série. Rozsáhlá srovnávací studie z pohledu České republiky již byla dokončena. V rámci výzkumného úkolu „Lázně a lázeňství v České republice v kontextu světového vývoje lázeňství“ (Lubomír Zeman a kolektiv, 2006–2009) bylo provedeno posouzení západočeských lázeňských měst i v kontextu ostatních světoznámých lázeňských měst střední a západní Evropy. Závěry této analýzy ukazují, že lázeňská města Západočeského lázeňského trojúhelníku patří mezi unikátní světové architektonické a urbanistické dědictví lidské civilizace a povzbudily iniciativy usilující o zápis Západočeského lázeňského trojúhelníku na Seznam světového dědictví UNESCO. Jedním z výsledků srovnávací studie je doporučení, aby byla hledána forma pro společnou nadnárodní nominaci evropských lázeňských měst. Zároveň s vyhodnocením srovnávací analýzy světového lázeňského dědictví byla vytipována jednotlivá lázeňská centra, soubory lázeňských staveb i jednotlivé významné lázeňské objekty k možnému návrhu na Seznam světového dědictví UNESCO. Základní východiska dalšího postupu byla uvěřejněna ve dvou publikacích vydaných v roce 2008 Karlovarským krajem ve spolupráci s Národním památkovým ústavem: Lubomír Zeman ‐ Karel Kuča ‐ Věra Kučová: Západočeský lázeňský trojúhelník. Západočeské lázně vybrané k nominaci na zápis do Seznamu světového dědictví UNESCO (West Bohemian Spa Triangle. Selected Spas of West Bohemia to be Nominated for Inscription on the World Heritage List) a Lubomír Zeman: Západočeský lázeňský trojúhelník. Západočeské lázně v kontextu evropského lázeňského dědictví (West Bohemian Spa Triangle. Spas of West Bohemia in context of European Bath Heritage). Základní principy a podmínky zápisu na Seznam světového dědictví UNESCO byly širší veřejnosti v České republice představeny na Lázeňské konferenci v Karlových Varech ve dnech 8.‐9. října 2009. Zde se již za účasti odborníků několika zemí diskutovalo o vzájemných vazbách nejvýznamnějších lázeňských měst západní a střední Evropy.

11


POTENCIÁLNÍ SÉRIE VÝZNAMNÝCH LÁZNÍ EVROPY Mezinárodní kulatý stůl odborníků K ZÁPISU NA SEZNAM SVĚTOVÉHO DĚDICTVÍ UNESCO 19.‐21. května 2011, Karlovy Vary, Česká republika

„LÁZNĚ A LÁZEŇSTVÍ V ČESKÉ REPUBLICE V KONTEXTU SVĚTOVÉHO VÝVOJE LÁZEŇSTVÍ“ (Lubomír Zeman a kol. 2006–2009)

12


POTENCIÁLNÍ SÉRIE VÝZNAMNÝCH LÁZNÍ EVROPY Mezinárodní kulatý stůl odborníků K ZÁPISU NA SEZNAM SVĚTOVÉHO DĚDICTVÍ UNESCO 19.‐21. května 2011, Karlovy Vary, Česká republika

Na jednání z roku 2009 navázala mezinárodní konference „Evropská lázeňská města a mondénní lázně v 19. století“, kterou ve dnech 25.‐27. listopadu 2010 uspořádalo město Baden‐Baden.3 Diskuse evropských odborníků byla již podrobněji zaměřena na jednotlivé aspekty možné nadnárodní spolupráce. V rámci konference byla vydána komparativní studie Andrease Förderera: Europäische Kurstädte und Modebäder des 19. Jahrhunderts (European Health Resorts and Fashionable Spas of the 19 th Century), Baden‐Baden 2010, která se zaměřila zejména na zdůraznění společenského významu lázní v 19. století.

Významnou snahou o integraci velkých evropských lázeňských měst je Asociace evropských historických lázeňských měst (EHTTA – European Historical Thermal Towns Association). Tato asociace vznikla v prosinci 2009 se záměrem mimo jiné připravit podmínky pro ustanovení Evropské lázeňské cesty, spojující a propojující významné lázně Evropy. Ta se má pod patronací Evropské komise zařadit mezi úspěšně fungující Evropské kulturní cesty. Na konferenci asociace uspořádané v listopadu 2010 ve francouzském lázeňském městě Vichy se ale zároveň ukázalo, že zdaleka ne všechna lázeňská města mají jasnou představu, jaké jsou podmínky pro kandidující kulturní statky na Listinu světového kulturního dědictví UNESCO při dodržení Úmluvy o ochraně světového dědictví, včetně vyjasnění si jejich postavení ve vlastní zemi (zapsání na národní indikativní/tentativní seznam).

Lázeňská cesta v severozápadních Čechách 3

Internationale Fachtagung Europäische Kurstädte und Modebäder des 19. Jahrhunderts, Baden-Baden, 25. – 27. November 2010.

13


POTENCIÁLNÍ SÉRIE VÝZNAMNÝCH LÁZNÍ EVROPY Mezinárodní kulatý stůl odborníků K ZÁPISU NA SEZNAM SVĚTOVÉHO DĚDICTVÍ UNESCO 19.‐21. května 2011, Karlovy Vary, Česká republika

Z dosavadních prací a konzultací je zřejmé, že skupina lázeňských měst připadajících v úvahu k zařazení do nadnárodní sériové nominace by měla být sestavena tematicky. Základní premisou při tom je, že každá lokalita potenciální série musí být výjimečná a musí splňovat obecná kriteria určená mezivládním Výborem světového dědictví. Statky vybrané k zápisu na Seznam světového dědictví jsou zapisovány na základě takových jejich vlastností a charakteristik, o nichž bylo prokázáno, že mají vynikající univerzální hodnotu. Základní podmínkou úspěšnosti jakékoli nominace je prokázání hodnot, které musí korespondovat s jedním nebo více z obecných kritérií: (i) (ii)

(iii) (iv) (v)

(vi)

(vii) (viii)

(ix)

(x)

reprezentuje dílo (výtvor) lidského tvořivého ducha; představuje důležitou vzájemnou výměnu (průnik) lidských hodnot, přesahující čas nebo pokrývající kulturní oblast světa ve vývoji architektury nebo technologie, památkového umění, plánování měst nebo vzhledu krajiny; přináší výjimečnost nebo alespoň výjimečné svědectví o kulturní tradici nebo civilizaci, která je živá nebo již zanikla; je výjimečným příkladem typu budovy, architektonického nebo technologického souboru nebo země, která představuje důležitou etapu (významné etapy) lidské historie; je výjimečným příkladem tradičního lidského osídlení, využití půdy nebo moře, který reprezentuje danou kulturu (nebo kultury), nebo lidskou interakci s prostředím, zejména pokud se lokalita stala zranitelnou v důsledku dopadu nevratných změn; je přímo nebo zprostředkovaně spojena s událostmi nebo životními tradicemi, s idejemi nebo vyznáními, s uměleckými a literárními pracemi výjimečného univerzálního významu (Výbor se domnívá, že toto kritérium by mělo být přednostně používáno při současném aplikování jiného kritéria); obsahuje zvláštní přírodní úkazy nebo oblasti výjimečné přírodní krásy a estetické důležitosti; je výjimečným příkladem zastupujícím důležité etapy vývoje Země, včetně dokladů života, důležitých geologických procesů probíhajících ve vývoji charakteru terénu nebo při důležitých geomorfických a fyziografických rysech; je výjimečným příkladem zastupujícím významné probíhající ekologické a biologické procesy vývoje a rozvoje pevniny, sladkých vod, přímořských a mořských ekosystémů a skupin rostlin a živočichů; obsahuje nejdůležitější a podstatné přírodní prostředí pro zachování biologické rozmanitosti in situ, včetně těch, které obsahují ohrožené druhy výjimečné univerzální hodnoty z hlediska vědy nebo jejich ochrany.

Pro lázeňská města, která patří do kategorie „kulturní dědictví“, připadají v úvahu kritéria „i“ až „vi“. Přičemž vedle autenticity jednotlivých památkových objektů a integrity daných lokalit je spatřován jako velmi podstatný i kulturněhistorický aspekt mezinárodní věhlas a ohlas, činící z lokalit místa mezinárodní komunikace. S ohledem na význam lázeňství v kulturním dědictví mnoha zemí a zvýšený zájem řady lázeňských měst o prestižní status „světového dědictví“ jsou nezbytné vzájemné expertní konzultace. Karlovarský kraj jako nositel myšlenky nominace Západočeského lázeňského trojúhelníku spolu s Národním památkovým ústavem jako odbornou organizací metodicky koordinující nominace kulturních statků v České republice proto pořádají diskusní Kulatý stůl předních evropských odborníků, kde se tyto důležité aspekty mají dále konzultovat.

14


POTENCIÁLNÍ SÉRIE VÝZNAMNÝCH LÁZNÍ EVROPY Mezinárodní kulatý stůl odborníků K ZÁPISU NA SEZNAM SVĚTOVÉHO DĚDICTVÍ UNESCO 19.‐21. května 2011, Karlovy Vary, Česká republika

SROVNÁVACÍ ANALÝZA LÁZEŇSKÝCH MĚST A JEJICH ARCHITEKTONICKÉHO A KULTURNĚ SPOLEČENSKÉHO DĚDICTVÍ JAKO VÝCHODISKO POTENCIONÁLNÍ SÉRIOVÉ NOMINACE LÁZEŇSKÉHO DĚDICTVÍ K ZÁPISU NA SEZNAM SVĚTOVÉHO DĚDICTVÍ UNESCO

KRITÉRIA A HLAVNÍ SPOLEČNÉ ZNAKY NOMINOVANÝCH STATKŮ

__________________________________________________ Mgr. Lubomír Zeman

15


POTENCIÁLNÍ SÉRIE VÝZNAMNÝCH LÁZNÍ EVROPY Mezinárodní kulatý stůl odborníků K ZÁPISU NA SEZNAM SVĚTOVÉHO DĚDICTVÍ UNESCO 19.‐21. května 2011, Karlovy Vary, Česká republika

K následné diskusi se předkládají všechny důležité aspekty, které je zapotřebí mezi jednotlivými stranami vyjasnit a náležitě prodiskutovat. Mělo by být jasně specifikováno, jakých lázeňských celků by se případná sériová nominace mohla dotýkat a jaké lázeňské lokality by mohly být do nominace zařazeny.

A. Obecná kriteria a. Historické aspekty => časové vymezení kandidatury

lázně starověké lázně středověké lázně barokní a klasicistní lázně 19. století lázně 20. století

Počátek lázeňství klademe do doby antického starověku. Významnými lázeňskými zařízeními byly v této době mohutné římské thermy nebo řecká asklépia. Na území celé římské říše se dosud dochovaly četné pozůstatky veřejných lázní (Řím, Pompeje, Baiae, Trevír, Baden‐Baden, Bath, Bulla Regia, Timgad). S nimi souvisí i další stavby, které se pak v průběhu věků staly součástí lázeňské architektury (balnearium, nympheum, stoa, kolonáda, vaporarium, valetudinarium ale i lavatrina či latrina). Také základní rozdělení lázeňského provozu na caldaria, tepidaria či frigidaria pochází z římské doby. Toto dědictví někdejších slavných antických a pozdějších byzantských lázní pak po rozpadu římské říše ovlivnilo i arabský svět. Příkladem jsou typické turecké lázně, které převzaly i základní členění římských lázní. Po pádu římské říše vědomě karolínská i otonská renesance navazovala na tradici pozdní antiky, a to i v případě lázní ‐ viz Cáchy (Aachen). Na římské lázně, zejména termální, pak navazovala i různá řeholní společenství se svými klášterními lázněmi (Bath, Teplice, Wildbad). Staré římské tradice lázeňské kúry přinášeli z islámského prostředí zpět do Evropy zvláště účastníci křížových válek. Zájem o koupele u šlechty a později i u městského obyvatelstva stále stoupal tak, že ve 12. a 13. století byly téměř v každém středověkém městě, často i na vesnicích, speciální objekty pro očistné koupele, jimž se říkalo lazebny. Tehdy se také začala rodit nová tradice termálních lázeňských míst (Karlovy Vary, Plombiéres, Puteoli, Pyrmont). S nástupem raného novověku a renesance se přírodní léčivé zdroje stávaly předmětem zvýšeného odborného zájmu, čímž docházelo i k velkému rozvoji lázeňských míst. S tím souvisí i rozmach šlechtických lázní (Kuks, Jánské Lázně, Kissingen, Wilhelmsbad). Po třicetileté válce se znovu začala uplatňovat pitná kúra, čímž se změnila hierarchie evropských lázní. Místa až doposud proslulá svými termálními koupelemi jako Baden, Baden‐Baden, Wiesbaden a další si již neudržela své vedoucí postavení a do čela evropských lázní se dostaly lázně s vývěry kyselek a minerálních vod vhodných k pitným kúrám (Spa, Vichy, Pyrmont, Karlovy Vary). V období baroka a klasicismu došlo k novému rozvoji starších lázeňských míst (Bath, Cáchy, Wildbad, Pyrmont, Brückenau, Baden u Vídně, Karlovy Vary, Teplice, Františkovy Lázně, Mariánské Lázně, Karlova Studánka).

16


POTENCIÁLNÍ SÉRIE VÝZNAMNÝCH LÁZNÍ EVROPY Mezinárodní kulatý stůl odborníků K ZÁPISU NA SEZNAM SVĚTOVÉHO DĚDICTVÍ UNESCO 19.‐21. května 2011, Karlovy Vary, Česká republika

Vrcholný rozmach lázní lze spatřovat v 19. století. V řadě lázeňských míst je toto období vnímáno jako „zlatá doba“. Hlavní lázeňská střediska vyrostla do velkých a mondénních světově proslulých lázeňských center (Karlovy Vary, Baden‐Baden, Wiesbaden, Bad Ems, Spa, Vichy, Aix‐les‐Bains, Biaritz, Bayonne, S. Sebastian). V uvolněné atmosféře období na přelomu 19. a 20. století, pro které se vžilo označení Belle Époque (Krásná epocha), přináší velkolepé neobaroko a secese nový rozmach lázeňských míst (Vichy, Contrexéville, Bad Nauheim, Bad Kissingen, Bad Elster, Karlovy Vary, Mariánské Lázně, Teplice, Jáchymov, Poděbrady, Luhačovice, Jeseník), který byl ovšem násilně přerván první světovou válkou. Na přerušený vývoj se již řadě lázní nepodařilo navázat. Přesto ještě na několika místech nastal před polovinou 20. století nový velkolepý rozvoj lázní oživený „novou klasikou“, klasicizujícími směry rané moderny (Montecatini Terme, Salsomaggiore Terme, Bad Pyrmont, Lázně Poděbrady, Lázně Luhačovice). Pod vlivem Bauhausu se lázeňská centra vyvíjela i ve 30.‐40. letech 20. století v architektuře konstruktivismu a funkcionalismu (Bad Wildbad, Bad Elster, Piešťany, Bechyně, Teplice nad Bečvou), na kterou se navázalo i na počátku 50. let (Luhačovice). Některé z výše uvedených míst jsou zapsány na Seznamu světového dědictví, většinou ale nikoliv jako lázeňské dědictví. I samotné město Bath bylo na Seznam světového dědictví zapsáno zejména pro svůj velkorysý klasicistní urbanismus, nikoli pro hodnoty lázeňské funkce. Nabízí se tak otázka, zda je účelné a vhodné omezovat časové zaměření sériové nominace lázeňského dědictví pouze na 19. století.

Františkovy Lázně a Montecatini Terme

17


POTENCIÁLNÍ SÉRIE VÝZNAMNÝCH LÁZNÍ EVROPY Mezinárodní kulatý stůl odborníků K ZÁPISU NA SEZNAM SVĚTOVÉHO DĚDICTVÍ UNESCO 19.‐21. května 2011, Karlovy Vary, Česká republika

b. Funkční aspekty => funkční (věcné) vymezení kandidatury

lázně s přírodními léčivými zdroji (léčivé minerální vody, peloidy, plyny) lázně klimatické (mořské, horské, vysokohorské) lázně relaxační a očistné (veřejné lázně, lázně parní, sauny)

Lázeňská léčba je primárně založena na využití přírodních léčivých zdrojů. Lázně jsou tak rozdělovány do několika skupin. Jako nejvýznamnější bývají vnímány lázně s minerálními vodami, a ostatní lázně jsou opomíjeny a přezírány. Přitom však i klimatické lázně používaly klasické balneologické postupy (Gastein, Davos, Vysoké Tatry). Nejstaršími rašelinovými lázněmi jsou Františkovy Lázně (1793), světové prvenství ve vodoléčbě náleží moravským lázním Jeseník (1822) a první radonové lázně byly otevřeny v Jáchymově (1906). V přímořských lázních, kde se rozvinula thalassoterapie, založená na využití mořské nebo slané vody, bahna, chaluh a mořského klimatu, byla zejména v 18. a 19. století budována terapeutická zařízení v tradičních formách (Brighton, Heiligendamm, Lauterbach, Rimini). V thalassoterapeutických lázních se kombinuje několik klasických procedur: koupele v bazéně s mořskou vodou, perličkové koupele z mořské vody, podvodní masáže mořskou vodou, sprchové masáže, bahenní zábaly, zábaly do mořských řas a inhalace mořské vody. Využití, stavby i věhlas těchto lázní jsou obdobné jako u lázeňských měst s přírodními léčivými zdroji.

Rimini ‐ Hydroterapie, Stabilimento 1876

18


POTENCIÁLNÍ SÉRIE VÝZNAMNÝCH LÁZNÍ EVROPY Mezinárodní kulatý stůl odborníků K ZÁPISU NA SEZNAM SVĚTOVÉHO DĚDICTVÍ UNESCO 19.‐21. května 2011, Karlovy Vary, Česká republika

c. Aspekty vybavenosti lázeňských míst => typologické vymezení kandidatury typologie lázeňských staveb Přímé užívání lázeňských funkcí se děje a provádí buď přímo u zřídla, nebo v lázeňských objektech. Zpočátku nebývala lázeňská střediska vybavena specializovanými lázeňskými stavbami. Až s vývojem balneologických vědomostí docházelo ke specializaci jednotlivých léčebných procesů a kúr. A tyto nové indikace a různorodé léčebné kúry zpětně determinovaly stavební a architektonickou podobu lázeňských zařízení, čímž docházelo k vytváření specializovaných lázeňských staveb. Lázeňská místa se tak začala odlišovat od běžné městské zástavby zvláštností stavebních forem. Lázeňské místo muselo být vybaveno patřičnými lázeňskými stavbami, které nemohly chybět – lázeňské domy, velké lázeňské komplexy (v Itálii nazývané Stabilimento, ve Francii Bain, v Německu Kurhaus), inhalatoria, kloktárny, kolonády, pavilóny, pitné haly, konverzační domy, kasina, divadla, lázeňská ubytovací zařízení. Soubor těchto zařízení prezentuje typickou lázeňskou architekturu, a tvoří charakteristické lázeňské prostředí.

Kurhaus ve Wiesbadenu, Christian Zais 1810

19


POTENCIÁLNÍ SÉRIE VÝZNAMNÝCH LÁZNÍ EVROPY Mezinárodní kulatý stůl odborníků K ZÁPISU NA SEZNAM SVĚTOVÉHO DĚDICTVÍ UNESCO 19.‐21. května 2011, Karlovy Vary, Česká republika

Lázeňské domy, Kurhausy

Řešení koupelového provozu v západočeských lázních vycházelo plně z předloh a principů samostatných lázeňských domů obsahujících prostory pro léčebné procedury. Takové stavby se i u nás obecně označovaly německým pojmem Kurhaus. Od první poloviny 19. století dostávaly velké lázeňské domy po vzoru antických therm uzavřený půdorys s vnitřním nádvořím, v interiéru probíhala u dvorního průčelí chodba, z níž byly přístupné jednotlivé místnosti s předsíňkou a vanami, přiléhající k hlavnímu průčelí. Starší dispoziční řešení bylo dvoutraktové, od druhé poloviny 19. století se prosazovaly dispozice trojtraktové se střední chodbou a koupelovými kabinkami po obou stranách. Identická řešení takovýchto dispozic lázeňských domů se uplatňovala zejména v Německu či Rakousku, modifikovaná pod vlivem prostředí sladké Francie a klasické Itálie. Podobná řešení můžeme nalézt dokonce i v anglických a italských přímořských lázních. Tato dispoziční schémata byla uplatněna také v případě Kurhausu (nynější Lázně III) v Karlových Varech, Nových lázní v Karlových Varech i Mariánských Lázních a lázeňských budovách ve Františkových Lázních. Císařské lázně ve Františkových Lázních (1878‐1880) vložením kruhového bazénu na závěr osy axiální dispozice se téměř shodují s návrhem Josefa Durma pro lázně Vierordtbad v Karlsruhe (1871‐1873). Dispozice navazovala na klasická antická schémata, zejména na předlohy římských therm, například Caracallovy termy s velkým bazénem v zadní pozici nebo na kruhová frigidaria či caldaria v Pompejích ‐ lázně u Fóra, Stabijské lázně. Obklopení bazénu kabinkami se sprchami na půdorysu půlkruhu ovšem posouvá celé řešení až do Francie – například etablissement thermal v Luxeuilu (1842‐1843). Velmi zajímavou dispozici vycházející z tohoto základního principu mají Císařské lázně v Karlových Varech (1893–1895). Dispozice lázeňského provozu v karlovarských Císařských lázních je naprosto jedinečná. Rašelina ke koupelím se připravovala a míchala v pohledově odsazeném pavilónu a spojovací chodbou byla přímo ve vanách dopravována do dvorany vlastního objektu. Kolem vnitřního obvodu dvorany stály pavlače s ocelovou konstrukcí, hydraulickým výtahem byla vana vytažena do konkrétního patra a po pavlači převezena k finálnímu usazení do koupelen.

Karlsruhe – Vierordtbad (1871‐1873) a Františkovy Lázně – Císařské lázně (1878‐1880)

20


POTENCIÁLNÍ SÉRIE VÝZNAMNÝCH LÁZNÍ EVROPY Mezinárodní kulatý stůl odborníků K ZÁPISU NA SEZNAM SVĚTOVÉHO DĚDICTVÍ UNESCO 19.‐21. května 2011, Karlovy Vary, Česká republika

Císařské lázně v Karlových Varech (1893–1895), řez

Císařské lázně v Karlových Varech (1893–1895), řez přípravnou rašeliny

21


POTENCIÁLNÍ SÉRIE VÝZNAMNÝCH LÁZNÍ EVROPY Mezinárodní kulatý stůl odborníků K ZÁPISU NA SEZNAM SVĚTOVÉHO DĚDICTVÍ UNESCO 19.‐21. května 2011, Karlovy Vary, Česká republika

Kursaaly, konverzační domy

Často byl koupelový provoz spojen s velkým sálem pro nejrůznější společenské příležitosti. Takový objekt se pak nazýval Kursaal, Kursalon či Konversationsaal. Lázeňská místa v 17. a 18. století se stávala stále více dostaveníčkem vznešených hostů ze šlechtického prostředí. V letních měsících pak přebírala úlohu šlechtických rezidencí včetně potřeby osobní prezentace a zábavy. Právě zábava nabyla převahy nad často drastickými lázeňskými procedurami. Stavby vznikající v lázních v tomto období tedy neměly primárně účel léčebný, ale spíše společenský, pro ukrácení dlouhé chvíle. v první fázi vyrůstaly drobné letohrádky a domy se sály z dřevěných či hrázděných konstrukcí, postačující pro jejich sezónní využití (Karlovy Vary – Saský sál 1701, Český sál před rokem 1715). Později se budují již výstavnější zděné stavby. V Teplicích byl postaven v roce 1732 u zámku objekt s velkým plesovým sálem pro hosty z nejvyšších kruhů zvané místními zámeckými pány. Ovlivnění francouzským prostředím je zcela zřejmé.

I v Karlových Varech byla u vývěru hlavního pramene Vřídla postavena budova s velkým sálem. Vřídelní sál z let 1774‐1777 byl prvním skutečným Kursalonem či Kursaalem v Karlových Varech, kde se mohli lázeňští hosté shromažďovat a nerušeně konverzovat. Vytvořil se tak charakteristický lázeňský objekt „sala di cure“ (sál pro léčení), halová stavba s velkým sálem pro pořádání plesů a bálů, podle vzoru šlechtických paláců.

Tak jak do lázní začíná jezdit na přelomu 18. a 19. století i měšťanská společnost, začínají se původně šlechtické sálové stavby přeměňovat na komplexnější kulturně‐společenské objekty. Lázně se staly místem setkávání politiků, bankéřů, obchodníků a navazovaly se zde potřebné společenské kontakty. Tomu všemu bylo potřeba vytvořit zázemí. Otevírají se proto místnosti pro konverzaci, čítárny, knihovny. Rodí se tak nový objekt určený i ke vzájemné zábavě při konverzaci, hře a četbě, nazývaný v německy hovořících zemích jako Konverzační dům (Konversationshaus). Prvotně se inspirovaly především anglickou architekturou 18. století. V palladiánském stylu tam vyrůstaly speciální stavby „Assembly Halls“ či „Assembly Rooms“ pro konverzaci, společenské slavnosti, bály, večírky s tancem a hudbou, kde se popíjel čaj a hrály karty. Sály měly podobu antických staveb se sloupovím. V lázeňském prostředí byl jedním z nejstarších Assembly Rooms v městě Bath od Johna Wooda mladšího (1769‐1771). Takovýto objekt posléze nemohl chybět v žádném velkém lázeňském městě, které chtělo hrát význačnější roli. Byla to místa pro setkávání lidí všech společenských vrstev. Stejně byl přistavěn v letech 1867 velký Konverzační sál ke staršímu lázeňskému domu v Mariánských Lázních.

Kursaal v Mariánských Lázních

22


POTENCIÁLNÍ SÉRIE VÝZNAMNÝCH LÁZNÍ EVROPY Mezinárodní kulatý stůl odborníků K ZÁPISU NA SEZNAM SVĚTOVÉHO DĚDICTVÍ UNESCO 19.‐21. května 2011, Karlovy Vary, Česká republika

Velmi často byly tyto objekty i centrem hazardních her. Od poloviny 18. století byly také známy pod názvem Reduta (La Redoute) nebo Casino. Do lázní se totiž nejezdilo pouze za léčením, ale velmi často také za zábavou. V Rakousku byl ovšem hazard zakázán, takže zde žádná velkorysá kasina, jaké známe z francouzského prostředí, nemáme.

Kompozice budovy se středním převýšeným rizalitem, kde byl umístěn společenský sál a v nižších křídlech či pavilonech další účelové prostory, navazovala na oblíbený typ lázeňských staveb v Itálii (stabilimento). Obdobný kompoziční princip použil klasicistní architekt a urbanista Christian Zais roku 1810 při stavbě prvního lázeňského domu ve Wiesbadenu a v letech 1821‐1823 i Friedrich Weinbrenner v případě Konverzačního domu (Konversationshaus) v Baden‐Badenu. Součástí byla jídelna, kuchyně, čtenářský kabinet i divadelní scéna. Dále se zde doplňovaly i hudební salóny, kulečníky a šachové salóny, a samozřejmě také herny. Jednotlivé sály a salónky se propojovaly krytými promenádami. Dalším příkladem může být Velký Kursaal v Bad Brückenau z roku 1827 od Johanna Gottfrieda Gutensohna nebo Kursaal u Křížového pramene v Mariánských Lázních z roku 1841.

Ke konci 19. století nabývají formy Kursaalu více strukturovaných staveb pod vlivem francouzské neorenesance zprostředkované vídeňským prostředím ‐ s velkým ústředním sálem zakončeným mohutnou skružovou střechou a čtveřicí nárožních věžic završených báněmi. Pro nabídku využití volného času v lázních byly dále k dispozici kavárny, prostory pro pití čaje, výletní restaurace a pod. Možností byla i sportovní zařízení jako střelnice, hřiště pro golf, kriket nebo tenis, kuželky, jezdecké školy či šermířské salóny.

V polovině 19. století se začaly v Itálii stavět velké lázeňské budovy zvané tradičně Kursaal (Rimini 1843 a 1872, Senigallia 1874, Cattolica 1880), ve kterých se spojuje prvek společenského a konverzačního sálu s léčebným balneologickým zařízením. Obdobné typy staveb pak vyrůstaly i v ostatních přímořských lázních (Francie, Holandsko, Německo), kde ovšem tento Kursaal nabýval charakteru Kasina. Pokračování vlivu kompozic Kursaalu s převýšeným středním pavilónem a bočními pavilónovými křídly lze pozorovat až do 20. století. Dokladem toho je skvostná Dvorana v Lázních Mšené (1905) architekta Jana Letzela, proslulého svým Průmyslovým palácem v Hirošimě, nebo Zřídelní pavilón Nataliina pramene ve Františkových Lázních (1930) Ing. Sgustava.

Zřídelní pavilón Nataliina pramene ve Františkových Lázních (1930)

23


POTENCIÁLNÍ SÉRIE VÝZNAMNÝCH LÁZNÍ EVROPY Mezinárodní kulatý stůl odborníků K ZÁPISU NA SEZNAM SVĚTOVÉHO DĚDICTVÍ UNESCO 19.‐21. května 2011, Karlovy Vary, Česká republika

Pavilóny nad prameny

Pro zabezpečení vývěrů pramenů při pitné kúře byly nad jejich vývěry zřizovány jednoduché přístřešky či drobné altánky a později nákladnější stavby architektonizované podle vládnoucího vkusu. Nejstarší forma pavilónků sestávala z pouhých dřevěných přístřešků klasických tesařských konstrukcí. Byly to častokrát volně otevřené stavby s dřevěnými sloupky zastřešené stanovými stříškami. v barokním období se pavilónky budovaly jako samostatně stojící objekty nejčastěji oktogonálních forem na způsob centrálních kaplí, zastřešené báněmi, kupolemi či zalamovanými mansardovými střechami. Tato podoba vycházela z klasických slohových tendencí sakralizace daného místa. Jako příklad lze uvést pavilón nad Františkovým pramenem ve Františkových Lázních (1792‐93) ve srovnání s pavilóny v lázních Pyrmont (1668) či v lázních Wilhelmsbad (1779)

Nadcházející doba osvícenství se svým opětovným příklonem ke klasickému umění starého Říma a nově i Řecka formovala pavilónky nad prameny podle vzorů antické vznešenosti jako nové chrámy zdraví – temply či gloriety. Namísto oktogonálních půdorysů se aplikují kruhové formy s plně otevřeným sloupovím typu monopteros. Takovéto pavilonky umožnily pohodlný přístup lázeňských hostů k prameni i nutné odvětrání prostoru. Na formu lázeňských glorietů a templů měly vedle antických a renesančních vzorů značný vliv i příklady anglických georgiánských staveb s palladiánskými motivy, inspirované především stavbami italského, pozdně renesančního architekta Andrea Palladia. Příkladem mohou být sloupové pavilónky v lázních Harrogate i antikizující chrámky lásky a přátelství anglických přírodně krajinářských zahrad. Oblíbeným námětem byly takovéto stavby pro stavitele českého zemského gubernia, Josefa Esche, který navrhl celou řadu kruhových templů nad prameny, např. v Karlových Varech pavilón Tereziina pramene 1829‐1830, ve Františkových Lázních pavilón nad Františkovým pramenem 1831.

V duchu romantismu dostávaly pavilónky také podobu gotizujících stavbiček s lomenými oblouky či japonizujících a čínských forem s typickými stupňovitými stříškami ‐ lázně Harrogate, Karlovy Vary, Mariánské Lázně. Jedinečným pavilónkem je pavilón Luisina pramene ve Františkových Lázních (1826‐ 1827) navržený krajským inženýrem Wenzlem Stöhrem zřejmě podle Tureckého pavilónu v lázních Baden u Vídně na oválném půdorysu, který zase revokoval Turecký pavilón v Cařihradu.

Pavilón Luisina pramene ve Františkových Lázních (1826‐1827)

24


POTENCIÁLNÍ SÉRIE VÝZNAMNÝCH LÁZNÍ EVROPY Mezinárodní kulatý stůl odborníků K ZÁPISU NA SEZNAM SVĚTOVÉHO DĚDICTVÍ UNESCO 19.‐21. května 2011, Karlovy Vary, Česká republika

Kolonádní chrámky

Přitom se v Karlových Varech a Mariánských Lázních vyvinuly pozoruhodné kolonádní chrámky s volným atriem v evokaci řecké palestry. Na vzniku tohoto znamenitého architektonického konceptu měl největší zásluhu inženýr zemského stavebního ředitelství v Praze Georg Fischer. Příkladem je pavilón nad pramenem Hygieiy, který byl podle plánu Georga Fischera postaven v roce 1817. Obdobné kompoziční schéma použil Georg Fischer následujícího roku 1818 i v případě pavilónu Křížového pramene v Mariánských Lázních. Trojlodní chrámek se sloupořadím v toskánském řádu měl uprostřed ponechán otevřený vnitřní dvůr, atrium. Samotný vývěr pramene byl situován do apsidy v závěru pavilónku, nad nímž vyrůstala vertikála válcového tělesa završená bání. Vznikl tak otevřený peristylový chrámek parafrázující první křesťanské svatyně. Na tento koncept navázal i Josef Esch svou stavbou Vřídelní kolonády v Karlových Varech s velkým otevřeným atriem, obklopeným sloupovými síněmi. Podle vlastních slov se Josef Esch při své tvorbě vždy řídil pravidly nejlepších starých i novějších mistrů (Jean Nicolas Louis Durand) a přitom sledoval i soudobé architektonické proudy (Joseph Kornhäusel, Baden u Vídně). Na základě motivů předrevoluční i revoluční Francie spočívajících v propojování válcových a kvádrových hmot došlo v západočeských lázních, zejména pod vlivem Josefa Esche, k formování nového architektonického typu lázeňského pavilónu – propojení glorietu, který kryje v ústřední pozici vývěr pramene, s nižšími promenádními prostory ‐ ať již na způsob kolonády či stoy, ukončenými na koncích rizality společenských sálů. Prvopočátek těchto motivů lze hledat od Palladiových vil až po barokní široké kompozice oranžérií (Postupim) a galerií (lázně Kleve). Charakteristickým příkladem je pavilón s kolonádou nad Ferdinandovým pramenem v Mariánských Lázních. Vzorem pro stavbu byl zřejmě pavilón nad pramenem sv. Alžběty (Elisenbrunnen) v Cáchách (1822–1827). Tento základní typ se pak v průběhu celého 19. století dále rozšiřoval a uplatňoval v dalších variacích.

Kolonáda Ferdinandova pramene v Mariánských Lázních (nahoře) a sv. Alžběty v Cáchách (dole)

25


POTENCIÁLNÍ SÉRIE VÝZNAMNÝCH LÁZNÍ EVROPY Mezinárodní kulatý stůl odborníků K ZÁPISU NA SEZNAM SVĚTOVÉHO DĚDICTVÍ UNESCO 19.‐21. května 2011, Karlovy Vary, Česká republika

Kolonády

Stavby malých pavilónků u zřídel postupem doby nepostačovaly náporu lázeňských hostů a pacientů. A tak se začínají koncipovat větší stavby, které by mohly ochránit před nepřízní počasí více lidí najednou a zároveň mohly sloužit pro korzo a promenádu. Tomuto účelu nejlépe vyhovovaly dlouhé kryté chodby – kolonády. Jako stavební typ navazovaly na antickou, zejména řeckou sloupovou dvoranu, zvanou stoa. V čistých formách idylické interpretace antických kompozic se kolonády uplatnily v průběhu 1. čtvrtiny 19. století v německých zemích (Baden‐Baden, Wiesbaden, Bad Pyrmont, Heiligendamm, Lauterbach, Puttbus) i v anglosaském prostředí (Cheltenham, Leamington Spa).

Ovšem svébytný svět kolonád představují zejména lázně v západních Čechách, kde zůstala řada významných lázeňských kolonád zachována až do současnosti. První lázeňskou kolonádní stavbou v českých zemích byla kolonáda Nového pramene postavená v letech 1792–1793 v Karlových Varech poblíž Mlýnských lázní. Starou nevyhovující kolonádu nahradila v roce 1811 nová kolonáda podle projektu saského dvorního stavitele Johanna Augusta Giessela. Na nábřeží u Vřídla byla roku 1826 postavena podle projektu Josefa Esche Vřídelní kolonáda. Klasicistní kolonáda na podkovovitém půdorysu byla vybudována v roce 1835 v Teplicích. Půdorysně zalamovaná kolonáda stávala již od roku 1793 ve Františkových Lázních. V roce 1817 byla zdejší stará kolonáda nahrazena novou, opět dřevěnou se sloupovou galerií podle plánu T. Grubera a J. Rothhesela. Obdobná kolonáda, jako stála ve Františkových Lázních, byla postavena v roce 1847 v Lázních Libverda.

Jedna z nejelegantnějších sloupových kolonád evropských lázeňských měst stojí nad Mlýnským pramenem v Karlových Varech. Byla postavena podle projektu známého pražského architekta Josefa Zítka v letech 1871‐1881. V prvním projektu roku 1869 navrhoval architekt Zítek dvoupodlažní stavbu v neorenesančních formách, dělenou na střední nižší část sevřenou nárožními rizality zastřešenými palladiovskými kupolemi. Arkádový systém byl v přízemí otevřený, v patře prosklený. Během zahájení stavby v roce 1870 musel ale Josef Zítek změnit celkovou koncepci a nový projekt v následujícím roce (1871) již řešil kolonádu jako přízemní sloupovou halu s architrávovým systémem v podobě antické stoy. Trojtraktová dispozice s použitím korintského řádu nese kazetový strop a horní terasu s výraznou balustrovou atikou a ustupujícím horním pavilónem.

Velkolepých forem pak nabyly kolonády použitím železných a litinových konstrukcí. Příkladem jsou bývalá Vřídelní kolonáda v Karlových Varech od slavné dvojice vídeňských architektů Ferdinanda Fellnera a Hermana Helmera z let 1878‐1879 a dosud dochovaná Nová kolonáda v Mariánských Lázních od vídeňských architektů Hanse Miksche a Juliana Niedzielského z let 1888–1889. Dlouhé bazilikální lodě zastřešené sedlovými střechami byly v případě karlovarské kolonády doplněny dvěma dominantními kupolemi nad Vřídlem a pramenem Hygieiy. Jejich prvopočátky lze spatřovat opět v Anglii ‐ Buxton (1853‐1854) ‐ a Francii ‐ Contrexéville (1885), Vichy (1889‐1900), Vittel (1892). Kolonády v Karlových Varech a Mariánských Lázních ovšem svou mohutností předčily všechny ostatní.

Na počátku 20. století opět nabývají kolonády klasicizující podoby „klasického lázeňského slohu“ jako Nová kolonáda ve Františkových Lázních (1912) nebo kolonáda Zámeckého pramene v Karlových Varech (1910‐1912).

26


POTENCIÁLNÍ SÉRIE VÝZNAMNÝCH LÁZNÍ EVROPY Mezinárodní kulatý stůl odborníků K ZÁPISU NA SEZNAM SVĚTOVÉHO DĚDICTVÍ UNESCO 19.‐21. května 2011, Karlovy Vary, Česká republika

Kurhauskolonade ve Wiesbadenu (1825)

Kolonáda Mlýnského pramene v Karlových Varech (1871‐1882)

Nová kolonáda ve Františkových Lázních (1912)

27


POTENCIÁLNÍ SÉRIE VÝZNAMNÝCH LÁZNÍ EVROPY Mezinárodní kulatý stůl odborníků K ZÁPISU NA SEZNAM SVĚTOVÉHO DĚDICTVÍ UNESCO 19.‐21. května 2011, Karlovy Vary, Česká republika

Pitné haly

Posléze se do interiéru kolonád či krytých hal přivádí více pramenů a vzniká tak nový typ lázeňské stavby, která se nazývá Pitná hala ‐ Trinkhalle. Zde se shromažďují lázeňští hosté ke svému pravidelnému odběru vody při pitné kúře. Prameny byly vyvedeny do umělecky honosně provedených pramenných váz, původně zapuštěných pod terén. U vývěrů pramenů stála obsluha, tzv. pramenářky či podavačky pohárků, které po naplnění podávaly pohárek lázeňským hostům. Ve Francii i německých zemích se oblékaly do charakteristických oděvů, v Karlových Varech u Vřídla musely podavačky pohárků, tzv. Sprudelmädchen, nosit proti stříkající vodě pláště a pohárky naplňovaly na dlouhých tyčích. Pitné haly se často propojovaly s kolonádami, krytými promenádami i lázeňskými ústavy. Jako příznačný příklad pitné haly je možné uvést Trinkhalle v Baden‐Badenu z let 1839‐1842 ve formě mohutné arkádové galerie. V Čechách mohou být příkladem hala Vřídla v Karlových Varech nebo pitné haly kolonády Solného a Lučního pramene ve Františkových Lázních. V Pitnou halu se přeměnila přivedením dalších dvou pramenů i kolonáda Karolinina pramene v Mariánských Lázních a dosud tak slouží i kolonáda Mlýnského pramene v Karlových Varech. Honosný typ soliterní pitné haly představuje původní hala Alžbětina pramene (dnešní Kino) v lázních Kyselka z roku 1887 v romantickém švýcarském stylu. I nové moderní formy pitných hal navazovaly na klasické předlohy takovýchto zařízení – v období nové klasiky např. u Zámeckého pramene v Karlových Varech (1911), Dvorana Glauberových pramenů ve Františkových Lázních (1930).

Baden‐Baden, Trinkhalle (1839‐1842)

28


POTENCIÁLNÍ SÉRIE VÝZNAMNÝCH LÁZNÍ EVROPY Mezinárodní kulatý stůl odborníků K ZÁPISU NA SEZNAM SVĚTOVÉHO DĚDICTVÍ UNESCO 19.‐21. května 2011, Karlovy Vary, Česká republika

Podavačky pohárků u Vřídla v Karlových Varech (vlevo) a u pramene v Contrexéville

Podavačky vody v Pitné hale v Buxtonu

29


POTENCIÁLNÍ SÉRIE VÝZNAMNÝCH LÁZNÍ EVROPY Mezinárodní kulatý stůl odborníků K ZÁPISU NA SEZNAM SVĚTOVÉHO DĚDICTVÍ UNESCO 19.‐21. května 2011, Karlovy Vary, Česká republika

Lázeňské hotely, penziony, vily

V lázních nesměly chybět ani lázeňské penziony, hotely a vily. Ubytování lázeňských hostů se prvně dělo v lázeňských domech. Jak ale docházelo stále k větší návštěvnosti lázní, ubytovací kapacity starých lázeňských domů nepostačovaly, navíc do lázní proudili i hosté, kteří se nechtěli podrobovat lázeňské kúře. Ti se ubytovávali zprvu v drobných hostincích. Od 18. století začínají vznikat nové objekty, specializující se na ubytování hostů, hotely, které ovšem v sobě pojily nejen funkci ubytovací, ale i stravovací a společenskou.

Na rozhraní 19. a 20. století vznikají velké hotelové komplexy s podélnou dispozicí s postranními křídly. Velkolepé stavby velkohotelů dotvářejí výraznou měrou ráz většiny lázeňských měst. Nejslavnějším příkladem lázeňského velkohotelu v České republice je bezpochyby Grandhotel Pupp v Karlových Varech, na jehož postupném budování se podílela řada slovutných vídeňských architektů (ateliér Fellner a Helmer, Příhoda a Němeček, Peter P. Brang). Úvodní studii dalšího známého hotelu a sanatoria Imperial v Karlových Varech připravil v roce 1908 francouzský architekt Ernest Hébrard, podle projektu Hotelu Royal v Évian‐les‐Bains (Francie), který postavil jeho bratr Albert Hébrard (1908‐ 09).

Stavební typ klasické rodinné vily nabývá v lázeňských městech odlišného využití – slouží pro ubytování lázeňských hostů, tedy jako penziony. Jednou z prvních vilových čtvrtí v českých lázeňských městech je vilová čtvrť Westend v Karlových Varech ze 70. let 19. století. Stavby těchto vilových objektů byly navrženy pro zvýšení „estetického“ účinku světových lázní a v samotném zájmu lázeňství. V lázních střední Evropy se navazuje na vývoj v tradičních lázeňských či přímořských letoviscích (například Oostende, Biaritz, Baden‐Baden). Na přelomu 19. a 20. století, v období Belle Époque, se rozvíjí vilová zástavba v různých variacích využívající širokou škálu inspirací a hledající prvky a vazby v nejrůznějších částech Evropy.

Půdorys hotelu Imperial v Karlových Varech nahoře a hotelu Royal v Évian‐les‐Bains (Francie)

30


POTENCIÁLNÍ SÉRIE VÝZNAMNÝCH LÁZNÍ EVROPY Mezinárodní kulatý stůl odborníků K ZÁPISU NA SEZNAM SVĚTOVÉHO DĚDICTVÍ UNESCO 19.‐21. května 2011, Karlovy Vary, Česká republika

d. Památkové aspekty => památkové vymezení kandidatury

úroveň a dochovanost lázeňské architektury, technologického provozu, autenticita, integrita

Hlavním činitelem, který v nejvýznamnějších lázních bezpochyby působí, je genius loci, duch místa, zprostředkovaný jedinečnou lázeňskou architekturou. Architektura většiny lázeňských měst se stala znakem kulturního sjednocování v rámci evropského prostředí. Lázeňská města se snažila vybudovat luxusní a velkolepé lázeňské areály, které měly být vždy „ozdobou“, a to nejen svým architektonickým ztvárněním, ale i kvalitou lázeňské léčby prováděné na nejvyšší úrovni tehdejší medicínské vědy. Skvostné interiéry se tak propojovaly s neobvyklým komfortem a tehdy nejmodernějším léčebným vybavením. Tehdy se vytvořila síť světových lázní (Karlovy Vary, Mariánské Lázně, Františkovy Lázně, Teplice, Baden‐Baden, Wiesbaden, Bad Ems, Spa, Vichy, Aix‐les‐Bains, Biaritz, Bayonne, San Sebastian). Dodnes města Karlovy Vary, Mariánské Lázně, Františkovy Lázně, Baden‐Baden, Wiesbaden, Bad Ems, Spa, Vichy představují jedinečné architektonické soubory s řadou památkově cenných objektů. Integrita lázeňských území však byla v řadě případů narušena, např. ničivými zásahy za druhé světové války. V některých lázeňských městech se mnohem razantněji prosadila nová výstavba, která původní charakter místa narušila či zcela přetvořila. Tak byla zásadně narušena památková integrita i některých dříve proslulých lázeňských center, jako jsou Cáchy (Aachen), Bad Cannstat, Bad Wildbad. V případě anglických lázní zanikla lázeňská funkce většiny středisek úplně, historické lázeňské objekty až na výjimky neslouží původním funkcím, nebo dokonce zanikly. Naopak v České republice je stále velký počet historických lázeňských měst funkčních. Díky oblibě lázeňství a zejména plošné památkové ochraně představují významnou hodnotu jak lázně Západočeského lázeňského trojúhelníku (Karlovy Vary, Mariánské Lázně, Františkovy Lázně), tak i Luhačovice, vykazující mimořádnou integritu a autenticitu dochování jak z hlediska urbanismu a architektury, tak lázeňských funkcí. V jedinečných památkově hodnotných budovách stále probíhá lázeňský provoz.

Karlovy Vary, Císařská koupelna v Císařských lázních

31


POTENCIÁLNÍ SÉRIE VÝZNAMNÝCH LÁZNÍ EVROPY Mezinárodní kulatý stůl odborníků K ZÁPISU NA SEZNAM SVĚTOVÉHO DĚDICTVÍ UNESCO 19.‐21. května 2011, Karlovy Vary, Česká republika

e. Urbanistické a přírodní aspekty => přírodně krajinářské hodnoty

dochovanost urbanistické struktury, rozsah lázeňských zón, integrita, krajinný rámec Významným atributem lázeňských míst je také jejich urbanistická struktura. Kouzlo lázeňských míst vždy spočívalo a stále spočívá ve spojení lázeňské léčby s přírodním prostředím, do kterého jsou lázeňská místa zasazena. V lázeňských místech neléčí pouze přírodní léčivé zdroje samotné, ale i přírodní prostředí jako celek. Pohyb pacientů ordinovaný při pitné kúře vyvolal potřeby úpravy lázeňského korza, jeho krytí stromořadím, loubím nebo krytými galeriemi (Bad Pyrmont, Baden‐Baden, Bad Brückenau). K úpravě prostředí bylo používáno s oblibou anglických, přírodně krajinářských forem (Bath, Harrogate, Mariánské Lázně, Františkovy Lázně, Karlovy Vary). V řadě případů se tak vytvořily jedinečné celky a kompozice s cíleně proponovanou skladbou přírodních a stavebně hmotných prvků, které vytvářejí vhodné léčebné prostředí. Lázeňská města Západočeského lázeňského trojúhelníku (Mariánské Lázně, Františkovy Lázně, Karlovy Vary) představují jedinečné urbanistické soubory se zachovanou urbanistickou strukturou mimořádného rozsahu. Tak rozlehlé a kompaktní lázeňské zóny se nikde jinde v Evropě nenachází.

Bath a Mariánské Lázně

32


POTENCIÁLNÍ SÉRIE VÝZNAMNÝCH LÁZNÍ EVROPY Mezinárodní kulatý stůl odborníků K ZÁPISU NA SEZNAM SVĚTOVÉHO DĚDICTVÍ UNESCO 19.‐21. května 2011, Karlovy Vary, Česká republika

B. Kulturně společenská kriteria a. Kulturní povědomí o lázních v minulosti b. Kulturní povědomí o lázních v současnosti c. Kulturní zázemí (festivaly, koncerty, konference) Motivací k návštěvě lázní nebylo a není vždy jen samotné léčení, ale i bohatý společenský život. V lázních byla otevřena divadla a koncertní sály, působila zde význačná hudební tělesa lázeňských orchestrů. Lázně byly centrem zábavy, byla zde budována kasina, kluby, varieté, velké množství hostů lákaly početné kavárny či restaurace. Lázeňské areály tak hrály a neustále hrají v historii lidstva důležitou roli rovněž jako významná společenská střediska. V jednotlivých etapách vývoje lázní se jejich návštěva stávala módou a lázně rostly v mondénní letoviska. Lázně s oblibou navštěvovali panovníci a představitelé vysoké šlechty, bohatí podnikatelé, ale i význačné osobnosti kultury, spisovatelé, hudební skladatelé, malíři. V lázních se konaly také četné kongresy, vědecké konference. Lázně se tak zejména v průběhu 19. století stávaly pozoruhodným kulturně společenským fenoménem, který se mimo jiné projevil i v jejich svébytné architektonické a urbanistické podobě. Pro skupinu lázní vybraných k nominaci tak bude hrát důležitou roli i aspekt kulturně společenský ‐ nakolik se může lázeňské místo chlubit mezinárodní klientelou, váženými a slavnými návštěvníky, politiky, mecenáši či aktivní účastí umělců. Autentické tradice světového věhlasu a mezinárodní dimenze vytvářejí komplexní interdisciplinární charakter daného místa jako místa mezinárodní komunikace a „europeizace“.

Slavní návštěvníci lázní ve Spa a v Karlových Varech

33


POTENCIÁLNÍ SÉRIE VÝZNAMNÝCH LÁZNÍ EVROPY Mezinárodní kulatý stůl odborníků K ZÁPISU NA SEZNAM SVĚTOVÉHO DĚDICTVÍ UNESCO 19.‐21. května 2011, Karlovy Vary, Česká republika

C. Technická kriteria

Technická kritéria cesty k zápisu na Seznam světového dědictví UNESCO

a. Role lázeňského města Bath – navázání sériové nominace b. Zápis na národní indikativní seznam (stanovení nejzazšího termínu) c. Sestavení časového přehledu nutných kroků (v souladu s národní legislativou) potřebných k akceptaci výborem UNESCO (např. změna územních plánů, prohlášení za památky, plány ochrany atd.) Obecně lze konstatovat, že zastoupení lázeňského dědictví je v Seznamu světového dědictví UNESCO dosud zcela minimální, takže sériová nominace lázeňských měst může mít poměrně značnou naději na úspěch. Prozatímní skupina lázeňských měst, která již dříve deklarovala svou snahu o zápis na seznam světového kulturního dědictví UNESCO, se ale nechce plně uzavírat a v oblasti poradenství zůstane otevřená novým podnětům a případným novým zájemcům i ze států střední a východní Evropy. Otázkou však zůstává časová posloupnost jednotlivých kroků, nutných k úspěšnému zápisu.

Nominace musí být podána jako iniciativa dotčeného státu. Navrhovaná lokalita musí být po patřičných rozborech zapsána nejdříve na tzv. národní indikativní seznam (Tentative List) a avizována Výboru světového dědictví prostřednictvím základní jednoduché dokumentace, která se označuje jako „malý pasport“. Posléze se vyhotoví nominační dokumentace, která je podrobným elaborátem o nominovaném statku. Nejsložitější součástí procesu nominace je příprava Plánu péče o „budoucí“ světovou památku (tzv. „management plan“). Celý proces od prvotních rozborů a záměrů až po předložení nominace Centru světového dědictví je složitý a časově náročný. Z tohoto závěru vyplývá logická obava, aby se jednotlivé lázeňské celky aspirující na zápis do Seznamu světového dědictví UNESCO prostřednictvím sériové nominace nebrzdily případnými novými zájemci, kteří by se chtěli stát součástí série. Z tohoto důvodu bude nutné stanovit alespoň rámcově časový harmonogram nutných kroků před konečným předložením nominace, které musí jednotlivé lázeňské celky splnit. Nabízí se také možnost etapovité nominace s postupným doplňováním sériové nominace světově významných lázeňských celků tak, jak budou splňovat jednotlivé postupové kroky nominačního řízení.

Lauterbach – Lázeňský dům Goor

34


POTENCIÁLNÍ SÉRIE VÝZNAMNÝCH LÁZNÍ EVROPY Mezinárodní kulatý stůl odborníků K ZÁPISU NA SEZNAM SVĚTOVÉHO DĚDICTVÍ UNESCO 19.‐21. května 2011, Karlovy Vary, Česká republika

D. Další témata a možnosti Nové aktivity v oblasti lázeňství v rámci Evropské unie

a) Vztah nominace lázeňských míst na Seznam světového dědictví UNESCO a případné nominace lázeňských míst na seznam Evropského kulturního dědictví b) Vztah sériové nominace na seznam světového dědictví evropských lázní versus EHTTA – lázeňská kulturní cesta c) Vznik administrativního centra (společně UNESCO–EHTTA) na území zlatého středu Evropy, v oblasti Západočeského lázeňského trojúhelníku

Pro úspěšnou nominaci a zápis sériové nominace lázeňských míst na Seznam světového dědictví UNESCO bude nutný koordinovaný postup jednotlivých lázeňských míst i zemí. K tomu bude nutné vyvinout maximální podporu v oblasti managmentu, prezentace, povědomí i motivace zainteresovaných míst. S tím souvisí i případná spolupráce s dalšími aktivitami prezentujícími lázeňské dědictví, a to jak na regionální, národní i mezinárodní úrovni. K eliminaci nevraživého soupeření mezi jednotlivými lázeňskými městy, která by chtěla aspirovat na zařazení do nadnárodní sériové nominace na Seznam světového dědictví UNESCO i přesto, že by nesplňovala všechna stanovená kritéria Výboru světového dědictví, se nabízí další možnost nominace na Seznam Evropského kulturního dědictví. K zabezpečení koordinovaného postupu jednotlivých lázeňských míst v nadnárodní sériové nominaci na Seznam světového dědictví UNESCO se zdá být nezbytné vytvoření administrativního centra, a to nejlépe ve středu Evropy, v oblasti Západočeského lázeňského trojúhelníku.

Císařské lázně v Karlových Varech

35


POTENCIÁLNÍ SÉRIE VÝZNAMNÝCH LÁZNÍ EVROPY Mezinárodní kulatý stůl odborníků K ZÁPISU NA SEZNAM SVĚTOVÉHO DĚDICTVÍ UNESCO 19.‐21. května 2011, Karlovy Vary, Česká republika

EVROPSKÁ LÁZEŇSKÁ MĚSTA DOPORUČENÁ K MOŽNÉ NOMINACI NA ZÁPIS DO SEZNAMU SVĚTOVÉHO DĚDICTVÍ UNESCO SÉRIOVÁ NOMINACE NA ZÁKLADĚ ZÁVĚRŮ SROVNÁVACÍ ANALÝZY ___________________________________________________________________________

36


POTENCIÁLNÍ SÉRIE VÝZNAMNÝCH LÁZNÍ EVROPY Mezinárodní kulatý stůl odborníků K ZÁPISU NA SEZNAM SVĚTOVÉHO DĚDICTVÍ UNESCO 19.‐21. května 2011, Karlovy Vary, Česká republika

ČESKÁ REPUBLIKA

Západočeský lázeňský trojúhelník Města Západočeského lázeňského trojúhelníku prezentují tři významné urbanistické celky geograficky blízké a zčásti podobné, s převážně kosmopolitní architekturou, ale vzájemně různé svou historií a urbanistickou skladbou.

Karlovy Vary Karlovy Vary jsou největší a nejvýznamnější lázně České republiky s početnými prameny minerálních vod. Jejich léčebné vlastnosti jsou známy od středověku, samy lázně nesou jméno císaře Karla IV. Lázeňské centrum města se rozkládá na obou březích říčky Teplé, na levém břehu řeky se pod hrádkem císaře Karla IV. rozprostíralo náměstí ‐ Tržiště ‐ s radnicí a městskou lékárnou. Na pravém břehu řeky stál nad zdejším nejdůležitějším pramenem, zvaným Vřídlo, farní kostel sv. Máří Magdalény. V 16. století jsou v Karlových Varech zmiňovány první veřejné lázeňské domy. Vřídelní voda byla vedena přes řeku Teplou dřevěnými žlaby přímo do koupelí lázeňských i soukromých domů. V polovině 16. století bylo ve městě na čtyřicet lázeňských domů a přibližně 200 koupelen v soukromých domech. Zástavba domů byla budována z hrázděného zdiva. Od konce 17. století prožívaly Karlovy Vary, díky zvýšené lázeňské proslulosti místa, léta hospodářské prosperity. Roku 1701 zde u ohybu říčky Teplé, na místě dnešního Grandhotelu Pupp, dal postavit saský kurfiřt a polský král August Silný tzv. Saský sál, roku 1728 byl vedle něho vybudován Český sál, tzv. Becherův letohrádek. Počalo se stavět i na Nové louce, v Ondřejské a Vřídelní ulici. V roce 1715 se zde uvádí již 60 lázeňských domů. Z barokního období města se dosud dochovala kromě děkanského chrámu sv. Máří Magdalény celá řada objektů s původními hrázděnými konstrukcemi, jako dům Petr (dům U Zlatého vola), Krásná královna, Maltézský kříž. Koncem 18. a počátkem 19. století se v zástavbě uplatnil klasicismus a empír s dobovou architekturou v podobě různých malých chrámků, altánů a glorietů.

Pohled na Karlovy Vary od výšiny Jelení skok

37


POTENCIÁLNÍ SÉRIE VÝZNAMNÝCH LÁZNÍ EVROPY Mezinárodní kulatý stůl odborníků K ZÁPISU NA SEZNAM SVĚTOVÉHO DĚDICTVÍ UNESCO 19.‐21. května 2011, Karlovy Vary, Česká republika

Tržní kolonáda se Zámeckou věží v Karlových Varech

Mlýnská kolonáda v Karlových Varech

38


POTENCIÁLNÍ SÉRIE VÝZNAMNÝCH LÁZNÍ EVROPY Mezinárodní kulatý stůl odborníků K ZÁPISU NA SEZNAM SVĚTOVÉHO DĚDICTVÍ UNESCO 19.‐21. května 2011, Karlovy Vary, Česká republika

Z dnešního pohledu má zcela dominantní vliv na celkové vnímání města doba historizujících slohů a secese z druhé poloviny 19. století a počátku 20. století. Nejvýznamnější stavby vznikly v období 1855‐ 1914, s dominantním podílem vídeňské architektonické kanceláře F. Fellner a H. Helmer. Ti vyprojektovali pro Karlovy Vary na dvacet významných staveb včetně několika kolonád. Následný vývoj povznesl lázeňské město již skutečně na přední místo mezi lázněmi nejen v Čechách, ale i v Evropě, a zajistil mu světovou proslulost. Obraz, jaký Karlovy Vary na počátku 20. století získaly a který se zachoval dosud, lze považovat za jedinečné umělecké dílo v urbanistickém, architektonickém, ale i krajinotvorném smyslu. Karlovy Vary se staly lázeňským centrem světového věhlasu a významu.

Od roku 1992 je lázeňská část Karlových Varů městskou památkovou zónou. V lázeňské zóně Karlových Varů se nachází velké množství významných lázeňských staveb, které dodnes slouží svému prvotnímu účelu. Celek obsahuje několik kolonád ‐ Mlýnskou kolonádu, Tržní kolonádu, Sadovou kolonádu, kolonádu Zámeckého pramene (Zámecké lázně) i moderní Vřídelní kolonádu. Dále zde stojí významné balneologické ústavy jako Císařské lázně, Lázně III (Kurhaus), Alžbětiny lázně, Vojenský lázeňský ústav, dále sanatorium Imperial, městské divadlo, hotelový komplex Grandhotel Pupp, a mnoho dalších lázeňských hotelů a penzionů. V západní části, nad Mlýnskou kolonádou, vyrostla vilová čtvrť zvaná příznačně „Westend“, která představuje nejstarší a nejucelenější strukturu vilové zástavby v Karlových Varech. Lázeňské město je doplněno mnoha výletními cestami v přilehlých svazích, dnes znova obnovovaných. Kultivace přilehlých lázeňských lesů kulminovala stavbou restaurací a vyhlídek na výšinách nad městem, dopravně propojených četnými lanovkami.

Karlovy Vary jsou svým rozsahem a významem srovnatelné s nejpřednějšími lázeňskými městy Evropy a svou západoevropskou kosmopolitní architekturou jsou plně v kontextu s ostatními světovými lázněmi uvažované nadnárodní sériové nominace. Integritou a autenticitou své lázeňské zóny však všechna ostatní lázeňská centra Evropy předčí.

Alžbětiny lázně v Karlových Varech (1906)

39


POTENCIÁLNÍ SÉRIE VÝZNAMNÝCH LÁZNÍ EVROPY Mezinárodní kulatý stůl odborníků K ZÁPISU NA SEZNAM SVĚTOVÉHO DĚDICTVÍ UNESCO 19.‐21. května 2011, Karlovy Vary, Česká republika

Mariánské Lázně První zmínka o pramenech na pozemcích premonstrátského kláštera v Teplé je sice již z roku 1528, léčivé účinky zdejších pramenů ale začal zkoumat ordinář tepelského kláštera Dr. Jan Josef Nehr až koncem 18. století. V roce 1805 postavil Dr. Nehr na místě původní dřevěné chýše u Křížového pramene první zděný dům pro lázeňské hosty, nazvaný Zlatá koule. Vlastní lázně vznikly brzy nato v údolí, ve kterém vyvěrá mnoho léčivých pramenů. Příliv lázeňských hostů znamenal rychlý stavební rozvoj. Vznikla tak osada, které se říkalo Na kyselce („Auf d´Saling“). V roce 1808 se místu dostává oficiální název Mariánské Lázně podle obrázku Panny Marie, zavěšeného u Křížového pramene. Osada byla v roce 1818 prohlášená veřejnými lázněmi. Obrovský rozmach přinesl lázním počátek 20. let 19. století. Za finanční podpory opata Karla Kašpara Reitenbergera vytvořili zahradník Václav Skalník, architekt Jiří Fischer a stavitel Anton Turner z nehostinného, bažinatého údolí v letech 1817‐1823 půvabné parkové město s klasicistními a empírovými domy, altány, pavilony a kolonádami. Geniální Skalníkovo prostorové členění města je z větší části zachováno dodnes. Dochovaly se také jak stavby léčebných domů, tak i stavby nad prameny a kolonády. V 70.–80. letech 19. stole� byl hlavním stavitelem Friedrich Zickler (†1899). V lázeňské i obytné části města vyrostly četné veřejné stavby, např. radnice umístěná ve stoupání Ruské ulice západním směrem od střední části parku (1878), anglikánský kostel situovaný na jihozápad od centrálního parku (1878– 1879), městské zahradnictví, tržnice, jatka, první mateřská škola (1881) ve správě školských sester, vojenský lázeňský dům (dnes Mars, dříve Bílý kříž, Hlavní třída čp. 166), komplex Slatinných a vodoléčebných lázní (1880–1882), synagoga (1884) a zejména nová litinová kolonáda (1889), která se stala novým uměleckým akcentem centrálního parku. Začaly vyrůstat i jednotlivé dominanty na okolních svazích, z nichž nejvýraznější se stala kavárna Egerländer (Monty) nad vstupem do údolí. Významným počinem bylo železniční spojení s Vídní i se světem přes Plzeň a Cheb roku 1872 a posléze přes Karlovy Vary roku 1898. Od 80. let 19. století se v Mariánských Lázních prosazovala novorenesance. Stavby se vyznačují přesnou kompozicí a výraznou monumentalitou. Architektem města a ředitelem lázeňských provozů byl v 90. letech 19. století a na počátku 20. století Josef Schaffer, který se inspiroval zejména stavbami z oblasti Riviéry (Centrální lázně, Kursaal, Nové lázně, Palladio, škola, děkanství, původní městská nemocnice, dále roku 1901 Společenský dům, roku 1903 zřízen Městský hygienický a balneologický institut).

40


POTENCIÁLNÍ SÉRIE VÝZNAMNÝCH LÁZNÍ EVROPY Mezinárodní kulatý stůl odborníků K ZÁPISU NA SEZNAM SVĚTOVÉHO DĚDICTVÍ UNESCO 19.‐21. května 2011, Karlovy Vary, Česká republika

Mariánské Lázně – kolonádní chrámek Křížového pramene

Mariánské Lázně – Lázeňská kolonáda

41


POTENCIÁLNÍ SÉRIE VÝZNAMNÝCH LÁZNÍ EVROPY Mezinárodní kulatý stůl odborníků K ZÁPISU NA SEZNAM SVĚTOVÉHO DĚDICTVÍ UNESCO 19.‐21. května 2011, Karlovy Vary, Česká republika

Víceméně současně s novorenesancí se až do 1. světové války uplatňoval dekorativní novobarokní, tzv. lázeňský sloh podle vzoru staveb v Monte Carlu, který od novobarokního historismu přešel k naturalistické secesi. Hlavním autorem tohoto směru byl Arnold Heymann z Vídně (Krakonoš, Bohemia, Polonia, Kavkaz, Merkur, Pacific, Hvězda, Svatý Hubertus a Esplanade). Jako stavitelé tehdy působili Josef a Ignatz Königové, Eduard Stern, Alois Korb a další. Zvláště pohádkově romantizujících výsledků dosáhl mariánskolázeňský stavitel Josef Forberich (Šípková Růženka, Sněhurka, Svatý Martin v Ruské ulici, zotavovny Morava a Narcis, dříve Nejedlý, kaplička Lásky). V letech před 1. světovou válkou dosáhl věhlas lázní naprostého vrcholu a Mariánské Lázně se staly světovými lázněmi, v nichž se léčili významní panovníci (včetně anglického krále Eduarda VII.) a konala se zde důležitá politická jednání. S tím souviselo i obohacení města o kostely jiných vyznání (viz výše), doplněné v letech 1900–1902 ještě chrámem pravoslavným. V době před 1. světovou válkou představovala lázeňská část Mariánských Lázní ucelený a mimořádně hodnotný urbanistický a architektonický celek. Vynikající hodnoty půdorysné kompozice a téměř nenarušený architektonický ráz lázeňského města z 19. století přispěly roku 1992 k prohlášení Mariánských Lázní městskou památkovou zónou. Mariánské Lázně jsou jedním z plošně nejrozsáhlejších lázeňských souborů v České republice. Mírou dochování urbanistické struktury i architektury patří Mariánské Lázně z památkového hlediska k mimořádně intaktním celkům. Nejcharakterističtějšími lázeňskými stavbami jsou kolonády a pavilóny nad prameny ‐ kolonádní chrámek Křížového pramene, Lázeňská kolonáda, kolonáda Karolinina pramene, pavilon Lesního pramene, kolonáda Ferdinandova pramene, pavilon Rudolfova pramene ‐ , dále vznosné balneologické ústavy Nové lázně, Společenský dům Casino (Kursaal), Centrální lázně, které jsou stále v provozu. V současnosti probíhá revitalizace Slatinných lázní. Kromě balneologických center zde stojí typické lázeňské hotely, penziony a vily, jako dům U Zlatého hroznu (kde je dnes muzeum), dům U Zeleného kříže (dnes Split), Lázeňský dům Hvězda, Hotel Bohemia, Lázeňský dům Kavkaz (původně Klebelsbergův palác, King of England). Mariánské Lázně jsou svým rozsahem a významem srovnatelné s nejpřednějšími lázeňskými městy Evropy a svou západoevropskou kosmopolitní architekturou jsou plně v kontextu s ostatními světovými lázněmi uvažované nadnárodní sériové nominace. Integritou a autenticitou své lázeňské zóny však všechna ostatní lázeňská centra Evropy předčí. Urbanistická struktura původního založení města je naprosto mimořádná.

42


POTENCIÁLNÍ SÉRIE VÝZNAMNÝCH LÁZNÍ EVROPY Mezinárodní kulatý stůl odborníků K ZÁPISU NA SEZNAM SVĚTOVÉHO DĚDICTVÍ UNESCO 19.‐21. května 2011, Karlovy Vary, Česká republika

Františkovy Lázně Františkovy Lázně jsou jedny z nejvýznamnějších lázeňských celků České republiky, jak svou velikostí a významem, tak zejména kvalitou dochované zástavby. Místní prameny byly známé již ve středověku, kdy patřily městu Chebu. Roku 1714 byla u vývěru oblíbené kyselky postavena kaple a dřevěný hostinec s kabinkami pro koupele. O založení lázní se zasloužil chebský lékař Dr. Bernhardt Adler. Lázně byly oficiálně založeny v roce 1793 a místo nazváno podle císaře Svaté říše římské, Františka II. Od počátku bylo lázeňské město budováno cíleně a jednotně v architektonickém výrazu vznešeného empíru a klasicismu. Osou lázeňské zástavby se stala hlavní ulice Císařská (dnes Národní třída), která směřovala k hlavnímu prameni, pojmenovanému na počest císaře Františkovým pramenem. Kolem lázeňského centra byly zakládány parky v přírodně krajinářském, anglickém stylu. Další vývoj lázní umožnilo objevení nových léčebných pramenů ‐ Luisina, Solného a Lučního pramene. Nad všemi prameny byly postaveny ušlechtilé pavilóny. V roce 1865 byly Františkovy Lázně povýšeny na město. Jádro lázeňského města se vyznačuje velmi koncentrovanou a jednotně koncipovanou klasicistní, empírovou a historizující zástavbou. Tento celek obklopuje rozsáhlý park, v němž jsou situovány jednotlivé, převážně klasicistní lázeňské objekty nad prameny. Podél obvodu parku se prstencovitě táhne mladší část města, tvořená architektonicky velmi kvalitními historizujícími lázeňskými domy. Jedinečný příklad klasicistního lázeňského města dotvořeného v období historizujících slohů. Z památkového hlediska jsou nejintaktnějším lázeňským celkem Západočeského lázeňského trojúhelníku. Jádro města bylo roku 1992 prohlášeno městskou památkovou rezervací. Nejvýznamnějšími lázeňskými objekty jsou ‐ pavilón Františkova pramene, Nová kolonáda s Plynovými lázněmi, Luisin pramen a Studené vřídlo, Kolonáda Solného a Lučního pramene, Společenský dům (Konversationshaus), Lázně i (Luisiny lázně), Lázně II (Císařské lázně), Lázně III. (Cartellieriho lázně), Lázeňská poliklinika (stáčírna minerálních vod), Dvorana Glauberových pramenů, divadlo a řada lázeňských hotelů, penzionů a vil.

Františkovy Lázně jsou svým rozsahem a významem srovnatelné s nejpřednějšími lázeňskými městy Evropy a svou architekturou klasicismu a biedermeieru a posléze i západoevropskou kosmopolitní architekturou jsou plně v kontextu s ostatními světovými lázněmi uvažované nadnárodní sériové nominace, mezi nimiž svou urbanistickou integritou výrazně vynikají.

43


POTENCIÁLNÍ SÉRIE VÝZNAMNÝCH LÁZNÍ EVROPY Mezinárodní kulatý stůl odborníků K ZÁPISU NA SEZNAM SVĚTOVÉHO DĚDICTVÍ UNESCO 19.‐21. května 2011, Karlovy Vary, Česká republika

Františkovy Lázně – pavilón Františkova pramene a Společenský dům

Františkovy Lázně – Císařské lázně

44


POTENCIÁLNÍ SÉRIE VÝZNAMNÝCH LÁZNÍ EVROPY Mezinárodní kulatý stůl odborníků K ZÁPISU NA SEZNAM SVĚTOVÉHO DĚDICTVÍ UNESCO 19.‐21. května 2011, Karlovy Vary, Česká republika

Specifické moravské lázně

Lázně Luhačovice Luhačovické lázně jsou uceleným ansámblem, jehož neopakovatelný „genius loci“ vytváří soubor staveb architekta Dušana Jurkoviče, jež je možné zařadit k vrcholným počinům středoevropské secese. V celkovém poměru výrazu i architektonického detailu nejsou souměřitelné s žádným lázeňským střediskem, ať již v českých zemích, tak i v Evropě. V kontextu světového vývoje lázní a lázeňských středisek jsou Lázně Luhačovice jedinečným fenoménem, téměř nemajícím obdobu. Nejvýznamnějšími lázeňskými objekty jsou – Jurkovičův Janův dům, gloriet nad pramenem Ottovky, Jestřabí, komplex Slunečních lázní s koupalištěm, Smetanův dům (minerální lázně), Inhalatorium, divadlo, kolonáda a mnoho dalších lázeňských hotelů, penzionů a vil. Lázně Luhačovice i přesto, že se vymykají z kontextu ostatních kosmopolitních lázní, čerpají ve své typologii i architektuře z řady klasických západoevropských lázeňských staveb i stavebních detailů. V architektuře dominuje svébytná tvorba Dušana Jurkoviče na pomezí secese, folklórní inspirace a moderny, dále stavby secesní a funkcionalistické. Urbanistická integrita centrální lázeňské části města je mimořádná. Nezávisle se ale pro Lázně Luhačovice nabízí také varianta společné české a slovenské nominace souboru staveb Dušana Jurkoviče, které se nacházejí na území obou států.

Luhačovice – Jurkovičův dům

45


POTENCIÁLNÍ SÉRIE VÝZNAMNÝCH LÁZNÍ EVROPY Mezinárodní kulatý stůl odborníků K ZÁPISU NA SEZNAM SVĚTOVÉHO DĚDICTVÍ UNESCO 19.‐21. května 2011, Karlovy Vary, Česká republika

ITÁLIE

Montecatini Terme

Jedny z nejslavnějších mondénních italských lázní jsou Montecatini Terme, ležící v Toskánsku. Zdejší zřídla byla známá již od středověku a tamní lázně vlastnili nejprve Medicejští a poté toskánští Habsburkové. A právě velkovévoda Leopold I. Toskánský (Pietro Leopoldo) začal ve druhé polovině 18. století využívat sirné prameny častěji a podnítil tak celkový rozvoj nového lázeňského městečka, rozloženého pod starým městem. Oficiálně se za datum vzniku lázní udává rok 1773. V samotném středu lázní leží obrovský lázeňský park, ve kterém je řada lázeňských areálů. Lázeňské centrum dýchá atmosférou počátku 20. století, kdy došlo k novému rozmachu a kdy byla vybudována řada nových budov – lázně, kasina, divadla, hotely i soukromé lázeňské domy. Charakteristické je zejména svými vznosnými kolonádami, dobudovanými v první polovině 20. století v takové formě, že se lázním Montecatini Terme začalo přezdívat „italské Karlovy Vary“. Nejvýznamnějšími lázeňskými komplexy jsou Terme Leopoldine, Terme Regina, Terme Torretta, Terme Excelsior, Terme Tamerici, Terme Tettuccio. Montecatini Terme jsou svým rozsahem a významem srovnatelné s nejpřednějšími lázeňskými městy Evropy a dochované stavby, i přesto že pocházejí ve své výsledné podobě až z první poloviny 20. století, jsou svou západoevropskou kosmopolitní povahou plně v kontextu s ostatními světovými lázněmi uvažované nadnárodní sériové nominace.

Salsomaggiore Terme

Na úpatí Apenin v severní Itálii leží další z významných lázní Salsomaggiore Terme. Na počátku lázní stál lékař Lorenzo Berzieri, který v roce 1839 začal využívat k léčení zdejší minerální vodu. V roce 1847 vybudoval v domě Bussandri Giovanni Valentini první lázně. Na přelomu 19. a 20. století získalo město svou charakteristickou tvář, která byla dotvořena v průběhu první poloviny 20. století. Svědčí o tom architektura secese, art deco i nového klasicismu. Nejvýznamnějším symbolem lázeňského města a objektem případné nominace jsou lázně Berzieri, postavené v letech 1913‐1923 podle projektu architekta Ugo Giusti, s bohatou dekorací Galilea Chiniho. Salsomaggiore Terme jsou svým rozsahem a významem neporovnatelně drobnější a menší než řada nejpřednějších lázeňských měst Evropy, ale v nich dochovaný objekt lázní Berzieri je natolik výraznou a unikátní stavbou, že může v uvažované nadnárodní sériové nominaci, i přes svůj vznik až v první polovině 20. století, aspirovat jako jednotlivost.

46


POTENCIÁLNÍ SÉRIE VÝZNAMNÝCH LÁZNÍ EVROPY Mezinárodní kulatý stůl odborníků K ZÁPISU NA SEZNAM SVĚTOVÉHO DĚDICTVÍ UNESCO 19.‐21. května 2011, Karlovy Vary, Česká republika

Montecatini Terme ‐ Terme Tettuccio

47


POTENCIÁLNÍ SÉRIE VÝZNAMNÝCH LÁZNÍ EVROPY Mezinárodní kulatý stůl odborníků K ZÁPISU NA SEZNAM SVĚTOVÉHO DĚDICTVÍ UNESCO 19.‐21. května 2011, Karlovy Vary, Česká republika

NĚMECKO Baden‐Baden

Baden‐Baden je bezpochyby nejvýznamnějším lázeňským centrem v Německu. V roce 80 n. l. založili Římané na místě starého keltského sídliště město a lázně zvané Civitas Aurelia Aquaensis, zkráceně Aquae. Roku 1847 byly pozůstatky z římských parních lázní nalezeny těsně pod novým hradem. Znalost využívání horkých pramenů ale nezanikla s římskou říší. Roku 1306 markrabě Rudolf III. nabízel pobyt v teplých lázních svým rytířům. V 15. století se koupele k léčebným účelům stále více rozšiřují, a lázně tak získávají na věhlasu. Roku 1473 zde pobýval i samotný císař Friedrich III. Dr. Johannes Matthäus vedl již v roce 1601 experimenty s léčebnými aplikacemi bádenského bahna. Kniha o zdejších pramenech Johanna Küffera, publikovaná v roce 1625, se zmiňuje o 12 pramenech, užívaných k léčbě, z nichž jeden, zvaný "Bruhequelle", byl používaný pro domácí práce a vaření. V roce 1688 zapálili město Francouzi a celé je zničili. Obnova města i lázní pak trvala téměř celé nadcházející století. Na konci 18. století se Baden zařadil k nejmódnějším lázeňským letoviskům v Evropě. Byl oblíbeným cílem evropské šlechty od Ruska až po Portugalsko. Nachází se zde řada význačných budov lázeňského i společenského života zcela mimořádného charakteru ‐ Římské lázně, Kurhaus (Konversationshaus), Trinkhalle, Altes Dampfbad, Friedrichsbad, divadlo. Baden‐Baden patří k nejpřednějším lázeňským městům Evropy a svou kosmopolitní architekturou je v kontextu s ostatními světovými lázněmi uvažované nadnárodní sériové nominace. Integrita lázeňského území, které je ale rozděleno mezi historicky rostlé město a nově založenou lázeňskou čtvrť u řeky Oos, je částečně narušená moderními zásahy.

48


POTENCIÁLNÍ SÉRIE VÝZNAMNÝCH LÁZNÍ EVROPY Mezinárodní kulatý stůl odborníků K ZÁPISU NA SEZNAM SVĚTOVÉHO DĚDICTVÍ UNESCO 19.‐21. května 2011, Karlovy Vary, Česká republika

Baden – Baden ‐ Kurhaus

Baden – Baden ‐ Friedrichsbad

49


POTENCIÁLNÍ SÉRIE VÝZNAMNÝCH LÁZNÍ EVROPY Mezinárodní kulatý stůl odborníků K ZÁPISU NA SEZNAM SVĚTOVÉHO DĚDICTVÍ UNESCO 19.‐21. května 2011, Karlovy Vary, Česká republika

Bad Ems První soukromý palác s koupelemi v „Kesselbrunnen“ si na místě, kde se užívalo zřídla již ve středověku, nechala postavit princezna Nasavsko‐Oranienská v letech 1711–1720. V 19. století se knížecí lázeňský palác stal královským císařským letoviskem. Stavitelský poklad Bad Ems tvoří na břehu řeky Lahn soubor lázeňských budov, mezi něž patří zejména Kursaal s Mramorovou halou a lázeňským divadlem, kasinem a lázeňskou kavárnou. Toto prosluněné nábřeží s palmami a kolonádou bylo vybudováno v letech 1836‐ 1914 a připomíná přímořské letovisko Nizza. Proto bylo město svého času nazýváno „Malá Nizza“ nebo také „Malý Řím“. Na břehu řeky Lahn se nachází soubor lázeňských budov ‐ Kursaal, divadlo, kolonáda, Kasino. Bad Ems patří k nejpřednějším lázeňským městům Evropy a svou kosmopolitní architekturou je plně v kontextu s ostatními světovými lázněmi uvažované nadnárodní sériové nominace. Rovněž urbanistická integrita je mimořádná.

Bad Nauheim Zcela specifickou skupinu lázní v Německu představují tzv. lázně Kneippovy, kde se obdobně jako v případě Priessnitzovy kúry na Moravě začalo léčit pomocí vodoléčby. Významnými Kneippovými lázněmi jsou především lázně Nauheim v Hesensku. Na úpatí kopce Johannisberg vyvěrá solný pramen, který využívali Keltové již v 5. století před n. l. Sůl zde získávali jak Frankové, tak i Římané. Dokud se neobjevil léčebný účinek slaného zdroje, zůstával Nauheim malou vesničkou. Na počátku 19. století však došlo k obratu, když zde byly založeny první solné lázně. Nejvýznamnější rozvoj ale zažily lázně až na počátku 20. století. Stavební rozmach dotvořil mezi léty 1902 až 1912 jednotný výraz léčebných a koupelových objektů lázní v jedinečný secesní komplex ‐ Vřídelní dvůr (Sprudelhof), Inhalatorium, Trink‐kuranlagen, Thermalsolebad, Kurhaus, Gradierwerke. Bad Nauheim patří svou secesní architekturou kosmopolitního charakteru k předním lázeňským městům Evropy a je plně v kontextu s ostatními světovými lázněmi uvažované nadnárodní sériové nominace. Jde o souhrn mimořádných staveb a areálů v jinak zmodernizovaném urbanistickém prostředí.

50


POTENCIÁLNÍ SÉRIE VÝZNAMNÝCH LÁZNÍ EVROPY Mezinárodní kulatý stůl odborníků K ZÁPISU NA SEZNAM SVĚTOVÉHO DĚDICTVÍ UNESCO 19.‐21. května 2011, Karlovy Vary, Česká republika

Bad Pyrmont Zdejší zřídla uctívali již staří Germáni a Římané. Poprvé se název Pyrmont objevuje v roce 1184, kdy arcibiskup kolínský Filip z Heinsbergu nazývá zdejší hrad latinsky "petri mons" a německy „Piremont“. Ve 14. století pak popsal dva z pyrmontských pramenů ‐ „svatý“ zdroj (zřídlo „Hylliger“) a „vařící“ zdroj (pramen s horkou párou ‐ „fons bulliens“) ‐ mnich Jindřich z Herfordu a upozornil zároveň na jejich léčivé účinky. V polovině 16. století již celou Evropou zní neslýchané zprávy o zázracích pyrmontské vody a do pyrmontského údolí se valí velké zástupy nemocných. Mimo vřící zdroje se zde nacházely i solné lázně s typickou salinou. Lázeňské město s atmosférou klasicismu a biedermeieru s množstvím významných lázeňských staveb ‐ Hyllige Born, Erdbeertempel, Fürstenhof, Kasino. Bad Pyrmont patří svou klasicistní architekturou k předním lázeňským městům Evropy. Pitná hala Hyllige Born je plně v kontextu s ostatními světovými lázněmi uvažované nadnárodní sériové nominace. Integrita lázeňské zóny je v západní části města poškozena. Z hlediska celkového urbanistického konceptu lázeňského území se však tento zásah zdá být pouze marginální.

Bad Pyrmont ‐ Pitná hala Hyllige Born

51


POTENCIÁLNÍ SÉRIE VÝZNAMNÝCH LÁZNÍ EVROPY Mezinárodní kulatý stůl odborníků K ZÁPISU NA SEZNAM SVĚTOVÉHO DĚDICTVÍ UNESCO 19.‐21. května 2011, Karlovy Vary, Česká republika

Wiesbaden římskou historii mají i další světoznámé lázně Wiesbaden, dnes hlavní město Hesenska. Město se vyvinulo v roce 6 n. l. z malé osady, zvané Fontes Mattiaci či Aquae Mattiacae podle germánského kmene Mattiaků. Kolem roku 828 až 830 se prvně zmiňuje Wisibada, (Bad in den Wiesen), počátek dnešního města. V roce 1370 se zde uvádělo šestnáct domů s lázeňskými koupelnami. Roku 1774 si vévodové nasavští zvolili Wiesbaden za své rezidenční sídlo, což mělo za následek rychlý rozvoj města jako hlavního města země, ale i jako lázeňského střediska. V průběhu 19. století se lázeňská čtvrť ve Wiesbadenu rychle vyvinula v mondénní lázeňské středisko světového významu. Nejvýznamnějšími lázeňskými objekty jsou Kurhaus, kolonády (Bowling Green), Kochbrunnentempel, Kaiser‐Friedrich‐Terme a Hesenské státní divadlo. Wiesbaden patří k nejpřednějším lázeňským městům Evropy a svou kosmopolitní architekturou je plně v kontextu s ostatními světovými lázněmi uvažované nadnárodní sériové nominace. Lázeňská čtvrť je však v porovnání s ostatními lázeňskými celky menší a integrita území, které se dělí mezi historicky rostlé město a nově založenou lázeňskou čtvrť, je zčásti narušena moderními zásahy.

Wiesbaden ‐ Kasino

52


POTENCIÁLNÍ SÉRIE VÝZNAMNÝCH LÁZNÍ EVROPY Mezinárodní kulatý stůl odborníků K ZÁPISU NA SEZNAM SVĚTOVÉHO DĚDICTVÍ UNESCO 19.‐21. května 2011, Karlovy Vary, Česká republika

RAKOUSKO Baden u Vídně

Baden patří k nejvýznamnějším sirným lázním v Rakousku. Tamní horké prameny (teplé až 35oC) byly využívány k léčebným účelům už za dob starých Římanů, kteří zdejší lokalitu nazývali Aquae Pannoniae. Sám císař Markus Aurelius zdejší sirné prameny velebil. Jako lázeňské město se začal Baden formovat na konci 15. století. Po velkém požáru v roce 1812 došlo ke kompletní obnově lázeňského města. Z tohoto období pochází velké množství klasicistních městských domů a biedermeierovských vil. Tvář mu do značné míry vtiskl přední architekt té doby, Joseph Kornhäusel. Nejvýznamnějšími lázeňskými objekty jsou Josefsbad, Leopoldsbad, Frauenbad, Engelsbad, Franzensbad, Kasino (Kurhaus), Divadlo, Grand Hotel Sauerhof, koupaliště (Strandbad). Baden u Vídně patří svou klasicistní i mladší architekturou k předním lázeňským městům Evropy. Integrita lázeňského území i autenticita lázeňských staveb je až na určité stavby (např. Kurhaus) odpovídající a plně v souladu s uvažovanou nadnárodní sériovou nominací.

Baden u Vídně ‐ Kasino (Kurhaus)

53


POTENCIÁLNÍ SÉRIE VÝZNAMNÝCH LÁZNÍ EVROPY Mezinárodní kulatý stůl odborníků K ZÁPISU NA SEZNAM SVĚTOVÉHO DĚDICTVÍ UNESCO 19.‐21. května 2011, Karlovy Vary, Česká republika

FRANCIE

Vichy

Nejznámější a nejproslulejší lázně ve Francii. K založení lázní došlo v roce 52 před n. l., za návratu Julia Caesara z Galie do Říma. Na konci 3. století n. l. došlo za vlády císaře Diocletiana k reorganizaci a změně názvu městečka Vipiacus na Vichiacus a později zkráceně na Vichy. Ve středověku byl nad prameny založen celestinský klášter a v 16. století byla hojně aplikovaná vodoléčba již natolik známá, že se hovořilo přímo o zázračných účincích zdejší vody. Skutečně slavnými se však lázně staly až díky návštěvám Napoleona III. v 60. letech 19. století, který učinil z lázeňské kúry módní záležitost. Městečko získalo popularitu jak mezi francouzskou šlechtou, tak i mezi bohatými středními vrstvami celé Evropy. V době druhého císařství a v období Belle Époque prošlo město výraznou vlnou nové urbanizace, byly budovány nové vznosné bulváry a velkolepé stavby. Nejvýznamnějšími lázeňskými stavbami jsou Glalerie Parc des Sources, Galerie pour la Source des Célestins, Grand l´Etablissement Thermal, Casino. Vichy patří k nejpřednějším lázeňským městům Evropy a svou kosmopolitní architekturou je zcela srovnatelné s ostatními světovými lázněmi uvažované nadnárodní sériové nominace. Integrita lázeňského území i autenticita lázeňských staveb je mimořádná.

Vichy ‐ Le Hall des Sources

54


POTENCIÁLNÍ SÉRIE VÝZNAMNÝCH LÁZNÍ EVROPY Mezinárodní kulatý stůl odborníků K ZÁPISU NA SEZNAM SVĚTOVÉHO DĚDICTVÍ UNESCO 19.‐21. května 2011, Karlovy Vary, Česká republika

BELGIE

Spa

Nejznámější lázně v Belgii. Již v 16. století byla zdejší voda exportovaná na dvůr francouzského krále Jindřicha III. Vyvěrá zde několik léčebných pramenů, nejoblíbenější je pramen „Prince‐de‐Condé“, Marie‐ Henriette a pramen Petra Velikého, který zdejší lázně navštívil v roce 1717. Nový rozvoj lázní se datuje kolem roku 1763, kdy se začínají provádět rozsáhlé úpravy. Lázeňské město, které propůjčilo své jméno anglickému termínu označujícímu obecně lázeňské středisko, bylo dotvořeno v druhé polovině 19. století. Nejvýznamnějšími lázeňskými stavbami jsou: Termální lázně, Casino, litinová galerie, Le Parc de sept‐heures, pavilón pramene Petra Velikého, Kursaal. Spa patří k nejproslulejším lázeňským městům Evropy a svou kosmopolitní architekturou je plně v kontextu s ostatními světovými lázněmi uvažované nadnárodní sériové nominace. Integrita lázeňského území i autenticita lázeňských staveb je však částečně poškozena úpadkem lázeňské funkce v druhé polovině 20. století.

Spa ‐ Galerie, Parc de sept‐heures

55


POTENCIÁLNÍ SÉRIE VÝZNAMNÝCH LÁZNÍ EVROPY Mezinárodní kulatý stůl odborníků K ZÁPISU NA SEZNAM SVĚTOVÉHO DĚDICTVÍ UNESCO 19.‐21. května 2011, Karlovy Vary, Česká republika

VELKÁ BRITÁNIE

Buxton

Lázně Buxton ležící v hrabství Derbyshire mají opět římskou tradici. Římané je nazývali Aquae Arnemetiae. Rozvoj lázní u geotermálních pramenů (o teplotě 28° C) nastal v průběhu 18. století a v 19. století vyvrcholil výstavbou lázeňských budov v duchu architektury a urbanismu slavnějších lázní Bath. Architekt John Carr postavil v letech 1780‐1784 podle slavného Royal Crescent v Bathu Velký Crescent i v centru Buxtonu. John Carr navrhl také stavbu velkých stájí, které v roce 1859 přestavěl Henry Currey na Devonshirskou královskou nemocnici (dnes je zde umístěna univerzita). Nejvýznamnějšími lázeňskými stavbami jsou Lázně, Velký Crescent, Devonshirská kolonáda, Pitná hala, vodoléčebný ústav, Zahradní hala s pavilóny, Opera. Buxton patří k nejpřednějším lázeňským městům Velké Británie. Svou kosmopolitní architekturou je plně v kontextu s ostatními světovými lázněmi uvažované nadnárodní sériové nominace. Původní urbanistická koncepce založení je dosud dochována.

Buxton – Crescent

56


POTENCIÁLNÍ SÉRIE VÝZNAMNÝCH LÁZNÍ EVROPY Mezinárodní kulatý stůl odborníků K ZÁPISU NA SEZNAM SVĚTOVÉHO DĚDICTVÍ UNESCO 19.‐21. května 2011, Karlovy Vary, Česká republika

Harrogate Na severu Anglie, v hrabství Yorkshire, se nachází další z významných lázeňských středisek, lázeňské město Harrogate s téměř devadesáti léčebnými prameny. Voda byla nejprve jímána do obyčejných kamenných studen, nad kterými byly postaveny drobné kamenné přístřešky. Železité prameny Horního Harrogate byly původně velmi oblíbené, ale od poloviny 18. století získávaly větší oblibu sirné prameny Dolního Harrogate. Konečnou podobu získalo lázeňské město v polovině 19. století. Nejvýznamnějšími lázeňskými stavbami jsou pavilón St. John Well, Tewit Well, Sulphur Well, Královský pavilón a pitná hala, Koncertní sál a Kursaal, Královské lázně, parky ‐ Valey Garden s kolonádou a pavilónem. Harrogate patří vedle proslulých lázní Bath k nejpřednějším lázeňským městům Velké Británie. Svou kosmopolitní architekturou je plně v kontextu s ostatními světovými lázněmi uvažované nadnárodní sériové nominace. Původní urbanistická koncepce založení lázeňského města je dosud dochována, integrita lázeňského území je ovšem z části narušena. Královské lázně jsou z větší části uzavřeny, ale plánuje se jejich obnova.

Harrogate ‐ The Royal Baths

57


POTENCIÁLNÍ SÉRIE VÝZNAMNÝCH LÁZNÍ EVROPY Mezinárodní kulatý stůl odborníků K ZÁPISU NA SEZNAM SVĚTOVÉHO DĚDICTVÍ UNESCO 19.‐21. května 2011, Karlovy Vary, Česká republika

POLSKO

Ciechocinek

Největší polské solankové lázně. Nachází se zde největší gradovna v Evropě. Architektura historizujících slohů s dřevěnými konstrukcemi romantické švýcarské architektury. Nejvýznamnějšími lázeňskými stavbami jsou Pijalnia wód mineralnych (Kursaal), Lázně I ‐ IV, gradovna (Teźnie), Park Zdrojowy, letní divadlo. Ciechocinek patří k předním lázeňským městům střední a východní Evropy. Předmětem potenciální nominace není vlastní město, které nevykazuje mimořádné hodnoty, ale unikátní areál gradovny jako nejlepší evropský příklad zařízení nezbytného k provozu solankových lázní (nabízí se zde i srovnání s gradovnou v Bad Nauheimu).

Ciechocinek – Těžní věž s gradovnou (Teźnie)

58


POTENCIÁLNÍ SÉRIE VÝZNAMNÝCH LÁZNÍ EVROPY Mezinárodní kulatý stůl odborníků K ZÁPISU NA SEZNAM SVĚTOVÉHO DĚDICTVÍ UNESCO 19.‐21. května 2011, Karlovy Vary, Česká republika

LÁZEŇSKÁ MĚSTA VYBRANÁ K MOŽNÉ NOMINACI NA ZÁPIS DO SEZNAMU SVĚTOVÉHO DĚDICTVÍ UNESCO

59


POTENCIÁLNÍ SÉRIE VÝZNAMNÝCH LÁZNÍ EVROPY Mezinárodní kulatý stůl odborníků K ZÁPISU NA SEZNAM SVĚTOVÉHO DĚDICTVÍ UNESCO 19.‐21. května 2011, Karlovy Vary, Česká republika

LÁZEŇSKÁ MĚSTA VYBRANÁ k MOŽNÉ NOMINACI NA ZÁPIS DO EVROPSKÉHO KULTURNÍHO DĚDICTVÍ

60


POTENCIÁLNÍ SÉRIE VÝZNAMNÝCH LÁZNÍ EVROPY Mezinárodní kulatý stůl odborníků K ZÁPISU NA SEZNAM SVĚTOVÉHO DĚDICTVÍ UNESCO 19.‐21. května 2011, Karlovy Vary, Česká republika

Zdůvodnění vynikající celosvětové hodnoty Západočeského lázeňského trojúhelníku v kontextu s dalšími významnými světovými lázeňskými centry ________________________________________________________ Vývoj jednotlivých lázeňských center je nutné zasadit do vzájemného kontextu vývoje významných lázeňských středisek celé Evropy. Poznání historického vývoje evropských lázeňských středisek je podstatné pro pochopení vzájemných celoevropských vazeb. Komplexnost pojetí spočívá v posilování celoevropského vědomí i kulturních vazeb jednotlivých regionů s poznáním historických souvislostí i odlišnosti odvětví. Srovnáním jednotlivých staveb lázeňského dědictví lze demonstrovat jejich památkové hodnoty a zdůraznit jejich význam v evropském kontextu.

Využívání přírodních léčivých zdrojů má celosvětově prastarou tradici. Česká republika je zemí mimořádně bohatou na minerální prameny a léčebné lázně. České a moravské lázeňství patřilo a patří objektivně k nejvyspělejším na světě. Zlatým věkem českého lázeňství bylo období od 18. století do počátku 20. století. v rámci České republiky je právě lázeňství jedním z nejvýraznějších specifik Karlovarského kraje. Západočeský lázeňský trojúhelník se skládá z největších lázeňských center České republiky, která jsou zároveň unikátním příkladem konurbace význačných lázeňských měst i v celosvětovém měřítku. Trojice velkých lázeňských center Karlovy Vary, Mariánské Lázně a Františkovy Lázně svým architektonickým i funkčním typem náležejí do skupiny západo‐ a středoevropských velkých lázní kosmopolitního charakteru. Pozoruhodným rysem je i skutečnost, že všechna tři lázeňská města leží na poměrně malém území. Každé z nich představuje mimořádný urbanistický i architektonický celek, přitom však reprezentují tři zcela odlišné typy urbanistických řešení. Karlovy Vary představují město rozvinuté podél vodního toku v dramatické údolní krajině. Mariánské Lázně jsou urbanistickým celkem založeným na koncepci ústředního krajinářského parku a zástavby, která ho obklopuje. Františkovy Lázně jsou naopak kompaktním urbanistickým celkem městského charakteru s ortogonální půdorysnou sítí obklopeným krajinářským parkem doplněným pavilóny nad prameny.

Rovněž z hlediska architektury představuje Západočeský lázeňský trojúhelník neobyčejně rozmanitou pokladnici, v níž jsou zastoupeny mimořádně kvalitní díla i dobově běžné stavby ze všech slohových období 18.–20. století. Mezi autory lázeňských staveb nalezneme nejvýznamnější české i zahraniční architekty své doby. Západočeský lázeňský trojúhelník je v tomto směru výjimečně dochovaným příkladem „jednoty v rozmanitosti“ (Karlovy Vary a Mariánské Lázně) a „rozmanitosti v jednotě“ (Františkovy Lázně).

61


POTENCIÁLNÍ SÉRIE VÝZNAMNÝCH LÁZNÍ EVROPY Mezinárodní kulatý stůl odborníků K ZÁPISU NA SEZNAM SVĚTOVÉHO DĚDICTVÍ UNESCO 19.‐21. května 2011, Karlovy Vary, Česká republika

Mariánské Lázně – Nové lázně

62


POTENCIÁLNÍ SÉRIE VÝZNAMNÝCH LÁZNÍ EVROPY Mezinárodní kulatý stůl odborníků K ZÁPISU NA SEZNAM SVĚTOVÉHO DĚDICTVÍ UNESCO 19.‐21. května 2011, Karlovy Vary, Česká republika

Západočeský lázeňský trojúhelník je vynikajícím dokladem role léčebného lázeňství v evropské společnosti. Tato funkce byla zejména určující pro jejich urbanistickou formu a vlastní architekturu. Díky svému postavení v rámci předních evropských lázeňských center jsou významným dokladem uplatňování mimořádných tvůrčích schopností v průběhu 18.–20. století, které se vedle vlastní balneologie projevily především v jejich architektonické podobě. Architektura všech tří měst tvoří součást kosmopolitního proudu evropské architektury uvedeného období, reagující na tehdejší způsob života středních a vyšších společenských vrstev. Města Západočeského lázeňského trojúhelníku vykazují mimořádnou integritu a autenticitu dochování jak z hlediska urbanismu a architektury, tak lázeňských funkcí. Představují autentické a z hlediska hodnot velmi integrální celky v podobě, jakou tato lázeňská města disponovala na vrcholu svého vývoje (před druhou světovou válkou). Neobyčejně integrálně působí i architektonická tvářnost všech měst Západočeského lázeňského trojúhelníku. v těchto územích zcela dominuje autentická zástavba mimořádné či vysoké umělecké hodnoty. Autenticita exteriérů objektů je všeobecná. Mezi jednotlivými městy neexistuje objektivní kvalitativní rozdíl z hlediska památkové hodnoty. Západočeský lázeňský trojúhelník díky svému postavení prestižních evropských lázeňských center vyniká i významem kulturním a historickým. Léčila se zde či pobývala celá řada vynikajících umělců, stejně jako politiků. Lázeňská klientela sem přijížděla i přijíždí ze všech koutů světa, což se odrazilo mimo jiné i ve výstavbě svatyní různých vyznání: kromě katolických kostelů jsou zde i svatyně evangelické, anglikánské, pravoslavné, a v některých lázeňských domech nechybějí ani muslimské svatostánky. Židovské synagogy bohužel nepřežily období nacistického teroru. Neobyčejně pestrá byla a je nejen konfesijní, ale i národnostní skladba lázeňských hostů. Západočeský lázeňský trojúhelník má proto mimořádné místo také v ohledu interakce a koexistence různých konfesijních a národnostních entit. Západočeské lázně se v obdobích svého největšího rozmachu plně vyrovnaly nejpřednějším lázeňským centrům Evropy, třebaže většinou jen přijímaly, případně rozvíjely urbanistické, architektonické, ale i typologické či technologické impulsy přicházející odjinud. Vždy ale dokázaly tyto impulsy upravit, přetvořit a transformovat do unikátních realizací staveb a celků. Stejně, jako to dávno předtím dokázalo i dnes proslavené „české baroko“, v západočeských lázních došlo k formování nového architektonického typu lázeňské budovy – vyvinuly se zde jedinečné kolonádní chrámky s volným atriem v evokaci řecké palestry. Dále zde bylo často propracováváno pozoruhodné řešení propojení glorietu, který kryje v ústřední pozici vývěr pramene, s nižšími promenádními prostory, ať již na způsob kolonády či stoy, ukončenými na koncích rizality společenských sálů. Vzhledem k tomu, že se v lázeňském prostředí používaly tyto stavitelské formy poměrně časně oproti jiným místům, měly nepochybně velký přínos i pro šíření těchto myšlenek do dalších vzdálenějších míst. Vlivem značné obliby lázní u ruské šlechty a díky obdivovateli antikizující architektury, caru Alexandru I., docházelo zde k významnému zprostředkování antikizujícího historismu i anglického palladianismu směrem k ruské, zejména petrohradské architektuře.

63


POTENCIÁLNÍ SÉRIE VÝZNAMNÝCH LÁZNÍ EVROPY Mezinárodní kulatý stůl odborníků K ZÁPISU NA SEZNAM SVĚTOVÉHO DĚDICTVÍ UNESCO 19.‐21. května 2011, Karlovy Vary, Česká republika

Na počátku 20. století existovala v Evropě další lázeňská města srovnatelné velikosti a kvality. Nynější mimořádné postavení západočeských lázní v evropském a světovém kontextu je dáno nejen mimořádnou koncentrací umělecky prvotřídních architektur na velké ploše, ale i téměř intaktním dochováním historické urbanistické struktury v rámci celého lázeňského území. Jejich integrita byla v minulosti narušena jen dílčími zásahy (demolice několika objektů), jež se v celkovém měřítku lázeňského území neprojevují dominantně. Od roku 1992 jsou všechna tři města památkově chráněna.

Karlovy Vary – letecký pohled na část lázeňské zóny

V rámci České republiky jsou svým významem s městy Západočeského lázeňského trojúhelníku srovnatelné jen Luhačovice na jihovýchodní Moravě, které mají ale odlišný architektonický charakter, neboť tam dominují stavby tzv. národního slohu Dušana Jurkoviče a meziválečné moderní architektury. Ve většině evropských lázeňských měst dodnes najdeme jednotlivé prvořadé lázeňské stavby, nikoli však intaktně dochované lázeňské prostředí většího rozsahu. Lázeňských měst, která mohou být srovnávána se západočeskými lázněmi i v kvalitě urbanismu, a mimoto stále plní především lázeňskou funkci, je velmi málo.

64


POTENCIÁLNÍ SÉRIE VÝZNAMNÝCH LÁZNÍ EVROPY Mezinárodní kulatý stůl odborníků K ZÁPISU NA SEZNAM SVĚTOVÉHO DĚDICTVÍ UNESCO 19.‐21. května 2011, Karlovy Vary, Česká republika

Mariánské Lázně – letecký pohled na část lázeňské zóny

Františkovy Lázně – letecký pohled na lázeňskou zónu

65


POTENCIÁLNÍ SÉRIE VÝZNAMNÝCH LÁZNÍ EVROPY Mezinárodní kulatý stůl odborníků K ZÁPISU NA SEZNAM SVĚTOVÉHO DĚDICTVÍ UNESCO 19.‐21. května 2011, Karlovy Vary, Česká republika

Z uvedeného rozboru vyplývá, že západočeské lázně patří ve srovnání s Evropou k předním unikátním ukázkám světového lázeňského architektonického dědictví. Západočeský lázeňský trojúhelník je světově jedinečný uchováním věrohodného obrazu lázeňských měst z doby před polovinou 20. století. Tak rozlehlé a kompaktní lázeňské zóny se nikde jinde nenacházejí. V průběhu věků se vyvinuly v ucelené ansámbly, které dodnes vyzařují neopakovatelný „genius loci“. V kontextu světového vývoje lázní a lázeňských středisek jsou tak vzhledem ke své ucelenosti a kompaktnosti lázeňských zón jedinečným fenoménem v celé Evropě. Objektivní kvalita všech tří historických lázeňských měst v západních Čechách tkví právě v rozsahu a ucelenosti hodnotné zástavby, která například v jiných, byť proslulých lázeňských městech Evropy není takto uceleně dochovaná. Západočeský lázeňský trojúhelník nepochybně splňuje kvalitativní požadavky pro nominaci na Seznam světového kulturního dědictví. Západočeské lázně již nyní patří mezi unikátní světové architektonické a urbanistické dědictví lidské civilizace.

Karlovy Vary – Císařské lázně

66


POTENCIÁLNÍ SÉRIE VÝZNAMNÝCH LÁZNÍ EVROPY Mezinárodní kulatý stůl odborníků K ZÁPISU NA SEZNAM SVĚTOVÉHO DĚDICTVÍ UNESCO 19.‐21. května 2011, Karlovy Vary, Česká republika

Mapy památkového vyhodnocení zástavby měst Západočeského lázeňského trojúhelníku _____________________________________________________________________________

Mapy památkového vyhodnocení zástavby měst Lázeňského trojúhelníku poskytují přehledný obraz o rozmístění památkových hodnot v rámci území, a to jak pokud jde o jednotlivé objekty, tak zachování historické urbanistické struktury. Souhrnně lze říci, že nejhodnotnější území je dáno výskytem objektů A+, A, B (případně F), tedy červené, modré a zelené (případně tmavě šedé) barvy. Objekty byly podle objektivní památkové hodnoty zařazeny do následujících kategorií: A+ – památkově nejhodnotnější objekty – zakresleny červenou barvou A – objekty individuálně památkově hodnotné, k ochraně – zakresleny modrou barvou B – objekty doplňkového (urbanistického) památkového významu, k ochraně – zakresleny zelenou barvou C – objekty s rušivou fasádou, k architektonické rehabilitaci – zakresleny hnědou barvou D, E – objekty rušivé, k celkové hmotové i architektonické úpravě – zakresleny fialovou barvou F – architektonicky kvalitní novostavby – zakresleny tmavě šedou barvou 0 – objekty ostatní či nehodnocené – zakresleny světlou šedou barvou Z, W – objekty zaniklé a volné nezastavěné parcely či plochy žádoucí k zástavbě – zakresleny žlutou barvou Doplňkové charakteristiky objektů: Částečně narušená fasáda – vyznačena tečkovanou fialovou linií podél fasády Zásadně narušená fasáda – vyznačena čárkovanou fialovou linií podél fasády Dílčí rušivá hmotová charakteristika objektu či architektonické narušení střechy – zakreslena fialovým bodem uvnitř plochy objektu Nedílnou součástí návrhu je rovněž vymezení jádrového území (tedy potenciální světové památky) (silná oranžová linie) a jeho tzv. nárazníkové zóny (silná bledě modrá linie) pro všechna tři města.

67


POTENCIÁLNÍ SÉRIE VÝZNAMNÝCH LÁZNÍ EVROPY Mezinárodní kulatý stůl odborníků K ZÁPISU NA SEZNAM SVĚTOVÉHO DĚDICTVÍ UNESCO 19.‐21. května 2011, Karlovy Vary, Česká republika

68


POTENCIÁLNÍ SÉRIE VÝZNAMNÝCH LÁZNÍ EVROPY Mezinárodní kulatý stůl odborníků K ZÁPISU NA SEZNAM SVĚTOVÉHO DĚDICTVÍ UNESCO 19.‐21. května 2011, Karlovy Vary, Česká republika

69


POTENCIÁLNÍ SÉRIE VÝZNAMNÝCH LÁZNÍ EVROPY Mezinárodní kulatý stůl odborníků K ZÁPISU NA SEZNAM SVĚTOVÉHO DĚDICTVÍ UNESCO 19.‐21. května 2011, Karlovy Vary, Česká republika

KULATÝ STŮL Pracovní jednání

__________________________________________________

70


POTENCIÁLNÍ SÉRIE VÝZNAMNÝCH LÁZNÍ EVROPY Mezinárodní kulatý stůl odborníků K ZÁPISU NA SEZNAM SVĚTOVÉHO DĚDICTVÍ UNESCO 19.‐21. května 2011, Karlovy Vary, Česká republika

Karlovarské setkání (Mezinárodní konzultační kulatý stůl vyzvaných odborníků k porovnání architektonických a urbanistických hodnot měst Západočeského lázeňského trojúhelníku a významných lázeňských měst v Evropě), které proběhlo ve dnech 19.‐21.5.2011, navázalo na Konferenci cestovního ruchu a lázeňství pořádanou v říjnu 2009 v Karlových Varech a na následnou konferenci konanou v listopadu 2010 v Baden‐Badenu. Toto setkání bylo původně připravováno jako mezinárodní konzultační kulatý stůl expertů sezvaných k diskuzi o architektonických a kulturně společenských hodnotách měst Západočeského lázeňského trojúhelníku. Po závěrech, které vyplynuly z konference v Baden‐Badenu, na níž bylo za českou stranu přislíbeno zástupcem Národního památkového ústavu převzít břímě následného projednávání mezinárodní sériové nominace, však bylo toto téma ještě dodatečně rozšířeno o návrh základních kritérií, jež by měla evropská lázeňská města zařazená do zmíněné nominace splňovat.

Záměrem české strany při stanovování těchto základních kritérií bylo vytvořit přehledný soubor podmínek, při jejichž splnění by mohlo kterékoliv lázeňské město zvážit svůj zájem o přistoupení k zamýšlené mezinárodní sériové nominaci.

Základem pro návrh těchto kritérií se přirozeně a na zcela prvním místě stala Kritéria pro hodnocení vynikající univerzální hodnoty (Criteria for the assessment of outstanding universal values / Critères pour l´évaluation de la valeur universelle exceptionelle) uvedená v čl. 77 Operational Guidelines for the Implementation of the World Heritage Convention Výboru pro světové dědictví UNESCO, z nich pak jmenovitě kritéria (i), ( ii), (iii), (iv) a (vi). Ke konkretizaci a vytvoření přehledné struktury jednoznačných požadavků na lázeňská města proto byla kriteria UNESCO rozpracována do cca deseti bodů rozdělených do tří hlavních oblastí: ‐ Obecná kriteria (historické, funkční, vybavenosti, památkové ochrany, urbanistické a přírodní ochrany) ‐ Kulturní a společenská kriteria (proslulost lázní v minulosti, současnosti a kulturně společenské zázemí) ‐ Technická kriteria (národní indikativní seznamy, další nutné kroky v mezinárodní sériové nominaci) Jako podklad pro jednání byl účastníkům kulatého stolu návrh těchto kritérií v předstihu rozeslán a spolu s ním i text Mgr. Lubomíra Zemana, v němž jsou hodnoceny významné evropské lázeňské lokality (text je otištěn v tomto sborníku) a který byl v úvodu karlovarského setkání jeho autorem přednesen. Po následné mnohahodinové diskuzi bylo sestaveno Memorandum, jehož obsahem byla doporučení dalších kroků a jehož přílohou se stal návrh karlovarských kritérií, která byla společně s Memorandem následně přeložena do angličtiny, účastníkům přečtena a rozeslána k připomínkování s termínem vyjádření do 20.6.2011. Po obdržení připomínek byla karlovarská kritéria upravena do výsledné podoby (viz text Memoranda s připojenými kritérii a připomínkami účastníků). Text Memoranda s přiloženými kritérii byl poté v souladu s Lednovou deklarací o spolupráci mezi městy Západočeského lázeňského trojúhelníku a Karlovarským krajem předán Městu Karlovy Vary jako podklad pro další jednání politických reprezentací lázeňských měst, které se uskutečnilo v závěru června 2011 v Karlových Varech. Ing. Martin Pospíšil, Ph.D.

71


POTENCIÁLNÍ SÉRIE VÝZNAMNÝCH LÁZNÍ EVROPY Mezinárodní kulatý stůl odborníků K ZÁPISU NA SEZNAM SVĚTOVÉHO DĚDICTVÍ UNESCO 19.‐21. května 2011, Karlovy Vary, Česká republika

Významní představitelé Ministerstva kultury České republiky a dalších orgánů a organizací státní památkové péče

PhDr. Anna MATOUŠKOVÁ

Vystudovala historii na FF UK. Od roku 1980 do roku 1994 pracovala v dnešním Muzeu českého krasu v Berouně (bývalé Okresní muzeum Beroun) jako historička. Ve své badatelské a publikační práci se zaměřovala na oblast hospodářských a regionálních dějin a technického kulturního dědictví. Od roku 1994 do poloviny roku 2001 zastávala post místostarostky města Berouna. Jejím přispěním se v rámci programu regenerace městské památkové zóny podařilo zabránit devastaci městských hradeb a postupně obnovit památky v centru. Jako místostarosta zastupovala město ve Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska (SHS ČMS). v roce 1997 byla zvolena místopředsedkyní a v roce 1998 předsedkyní SHS ČMS. V té době vykonávala i funkci národní koordinátory Dnů evropského dědictví v ČR. Od 1. 7. 2001 do 31. 3. 2007 působila jako vedoucí odboru kultury a památkové péče na Krajském úřadu Středočeského kraje. Od dubna roku 2007 zastávala post ředitelky odboru památkové péče Ministerstva kultury, nyní ve funkci náměstkyně ministra kultury České republiky.

Mgr. Michal BENEŠ, CSc.

Studoval na Vysoké škole ekonomické a na Filosofické fakultě University Karlovy v Praze. Titul CSc. (Ph.D.) v oboru technických věd v oblasti teorie a dějiny architektury. Od 1989 zástupce vedoucího tajemníka Československé komise pro UNESCO, poté na Ministerstvu kultury, agenda UNESCO v oblasti kultury (zakladatel). Věnoval se otázkám Úmluvy o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví a její praktické implementaci a zasloužil se o navržení mnohostranné mezinárodní Úmluvy o zachování nemateriálního kulturního dědictví. Podílel se na zastupování České republiky na zasedáních řídících orgánů UNESCO a v mnoha specializovaných mezinárodních orgánech při UNESCO. Je dlouholetým zástupcem Ministerstva kultury v české komisi pro UNESCO, členem českého výboru ICOMOS, českého výboru CIOFF, je nositelem Čestné ceny České národopisné společnosti.

72


POTENCIÁLNÍ SÉRIE VÝZNAMNÝCH LÁZNÍ EVROPY Mezinárodní kulatý stůl odborníků K ZÁPISU NA SEZNAM SVĚTOVÉHO DĚDICTVÍ UNESCO 19.‐21. května 2011, Karlovy Vary, Česká republika

Mgr. Jiří VAJČNER, Ph.D.

Od roku 1994 působí na Ministerstvu kultury České republiky, kde nyní zastává pozici ředitele odboru památkové péče. V letech 2000 – 2004 byl jedním z řešitelů výzkumného úkolu Reidentifikace památek. V období 2007 – 2009 působil jako expert na národní úrovni pro předsednictví ČR v EU. Od roku 2001 spolupracuje jako lektor s Institutem pro místní správu Praha. Je členem Vědecké rady Výzkumného centra pro průmyslové dědictví Českého vysokého učení technického a člen týmu ministra kultury pro digitalizaci kulturního materiálu. Je autorem skript Úvod do památkové péče.

Doc. PhDr. Josef ŠTULC

Studium architektury na Fakultě stavební ČVUT v Praze, studium dějin umění a klasické archeologie na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, poté Státní ústav památkové péče a ochrany přírody v Praze, Státní ústav památkové péče (ředitel 1990‐2002), český výbor ICOMOS (president od 2002), docent Fakulty architektury ČVUT. Spoluautor encyklopedie ABC kulturních památek ČSR a cca 170 odborných časopiseckých článků a publikovaných přednášek z oboru obnovy památek a dějin památkové péče. Člen Poradního komitétu ICOMOS a tří mezinárodních vědeckých komitétů ICOMOS (pro historická města, pro kulturní cesty a pro teorii a metodologii památkové péče), člen Oberlausitzer Geselschaft für Wissenschaften, Ústřední památkové rady Národního památkového ústavu. V roce 2005 mu byla udělena Cena Umělecko historické společnosti v českých zemích.

73


POTENCIÁLNÍ SÉRIE VÝZNAMNÝCH LÁZNÍ EVROPY Mezinárodní kulatý stůl odborníků K ZÁPISU NA SEZNAM SVĚTOVÉHO DĚDICTVÍ UNESCO 19.‐21. května 2011, Karlovy Vary, Česká republika

Ing. arch. Věra KUČOVÁ

Vystudovala Fakultu architektury ČVUT a následně postgraduální kurs zaměřený na obnovu památek na téže fakultě. Od 1984 v SÚPPOP (Státní ústav památkové péče a ochrany přírody), oddělení lidové architektury a speciálních druhů památek, v letech 1998‐2000 v kanceláři mezinárodní spolupráce SÚPPOP pro komunitní programy Raphael a Culture 2000. Od roku 2000 pověřena koordinací přípravy nominací českých kulturních památek či areálů k nominaci na zápis do Seznamu světového dědictví UNESCO. Od 2008 náměstkyní pro památkovou péči generální ředitelky NPÚ. Je autorkou řady odborných článků, zejména s tematikou světového dědictví, kulturní krajiny a spoluautorkou několika metodických publikací v oboru památkové péče.

Mgr. Tomáš WIZOVSKÝ

Vystudoval archeologii na Západočeské univerziě v Plzni. Od 1998 zaměstnán u Památkového ústavu v Plzni (dnes Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Plzni a v Lokti) – útvar Památkové péče, oddělení architektury, později oddělení archeologie. V letech 2005‐2006 ředitel územního odborného pracoviště Národního památkového ústavu pro Plzeňský a Karlovarský kraj, 2010‐2011 ředitel územního odborného pracoviště Národního památkového ústavu v Lokti. Současně působí jako kastelán na státním hradě a zámku Bečov, dlouhodobě se zaměřuje na efektivitu řízení a správu památkových objektů, včetně implementace odborných poznatků do procesu prezentace a obnovy. Spoluautor projektu Hrad Bečov – konzervace a prezentace oceněný Evropskou unií / Europa Nostra Awards 2010. Účastník zahraničích studijních pobytů (Francie, Anglie, Lotyšsko). Člen poradního sboru kastelánů a koncepční komise generálního ředitele NPU, člen sdružení Památky 2000. Od roku 2011 soudní znalec se specializací na Archeologii a architektonické památky.

74


POTENCIÁLNÍ SÉRIE VÝZNAMNÝCH LÁZNÍ EVROPY Mezinárodní kulatý stůl odborníků K ZÁPISU NA SEZNAM SVĚTOVÉHO DĚDICTVÍ UNESCO 19.‐21. května 2011, Karlovy Vary, Česká republika

Medailony expertů a diskutujících odborníků

Mgr. Lubomír ZEMAN

Narodil se v roce 1964 v České Lípě. V letech 1985‐1990 vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor filozofie – historie. V letech 1992‐1994 absolvoval postgraduální studium fakulty architektury ČVUT v Praze, obor Památková péče a dějiny a ochrana nemovitých památek a souborů. V letech 1991‐1992 pracoval na odboru školství a kultury Městského úřadu v Karlových Varech. V roce 1992 přešel do tehdejšího Památkového ústavu v Plzni, kde pracoval jako odborný referent až do roku 2004. Nyní působí na ústředním pracovišti Národního památkového ústavu v Praze, kde se věnuje výzkumu a průzkumům historické architektury v regionu Karlovarského kraje. Zvláštní slabost má pro hrázděnou architekturu, architekturu historizujících slohů druhé poloviny 19. století, secese i moderní architekturu v celém pásu severozápadního pohraničí České republiky. Výsledky práce a zhodnocení dochovaného architektonického dědictví se snaží zpřístupňovat široké veřejnosti ve formě článků V odborném tisku i jednotlivých samostatných publikací. v roce 1998 mu vyšla publikace Karlovarský Westend, sledující počátky vilové architektury slavného souboru lázeňských vil v Karlových Varech. V roce 2001 připravil s kolektivem autorů k vydání reprezentativní publikaci Dějiny města Ostrova a řadu dalších prací. V roce 2006 vydal publikaci Architektura baroka a klasicismu v Karlových Varech (1650‐ 1850) a spolu s Karlem Kučou obsáhlou monografii Památky Karlovarského kraje. V roce 2010 připravil edičně knihu Slavné vily Karlovarského kraje. Dlouhodobě se věnuje lázním a lázeňským celkům, a to jak v České republice, tak i v celé Evropě. V roce 2001 získal 3. místo PRIX NON PEREANT v kategorii publicistika občanského sdružení Pro Bohemia a Syndikátu novinářů České republiky za soubor článků o revitalizaci Lázní Kyselka. V letech 2004‐2005 zpracoval obšírnou srovnávací studii světových lázní a lázeňské architektury pro zápis Lázní Luhačovice na Seznam světového dědictví UNESCO. V letech 2006‐2009 byl vedoucím řešitelem grantového projektu Národního památkového ústavu v Praze č. 409/06/1759 „Lázně a lázeňství v České republice v kontextu světového vývoje lázeňství“. V letech 2008 až 2010 zpracoval a připravil k vydání řadu publikací prezentujících lázeňské dědictví v oblasti Západočeského lázeňského trojúhelníku a jeho zařazení do kontextu vývoje lázeňských center v Evropě. Za posledních pět let pronesl na 30 odborných přednášek, včetně příspěvků na zahraničních vědeckých konferencích.

75


POTENCIÁLNÍ SÉRIE VÝZNAMNÝCH LÁZNÍ EVROPY Mezinárodní kulatý stůl odborníků K ZÁPISU NA SEZNAM SVĚTOVÉHO DĚDICTVÍ UNESCO 19.‐21. května 2011, Karlovy Vary, Česká republika

Ing. arch. Karel KUČA

Absolvoval Fakultu architektury Vysokého učení technického v Brně, poté pracoval v památkových ústavech v Brně a Českých Budějovicích, od roku 1991 působí jako architekt a urbanista a především historik těchto oborů. Je autorem řady knih z oblasti historie urbanismu a architektury. Jeho nejobsáhlejším dílem je osmisvazková encyklopedie Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (1996–2011). Mimo to publikoval desítky odborných studií a článků. Je autorem databáze a geografického informačního systému všech sídelních lokalit v českých zemích (CZ_RETRO), který je základem prostorové identifikace Informačního systému památkové péče a geografických autorit Národní knihovny České republiky. Je členem a zastává funkce v řadě občanských sdružení zabývajících se památkovými stavbami (např. Společnost pro obnovu vesnice a malého města, Společnost přátel starožitností, Společnost pro výzkum dřevěných kostelů a zvonic).

Ing. Martin POSPÍŠIL, Ph.D. Po absolvování SPŠ kamenické v Hořicích pracoval na obnově památkově chráněných objektů jako kameník. Po inženýrském studiu na katedře ocelových konstrukcí a mostů na Fakultě stavební Vysokého učení technického v Brně pokračoval jako projektant statiky převážně na rekonstrukcích památkově chráněných objektů. Po dokončení doktorského studia na Ústavu nosných konstrukcí ČVUT v Praze získal doktorát v oboru architektura a stavební konstrukce. V současnosti je vedoucím odboru kultury, památkové péče, lázeňství a cestovního ruchu Krajského úřadu Karlovarského kraje a v částečném pracovním úvazku vyučuje na Fakultě architektury ČVUT v Praze. Jmenován soudním znalcem v oboru stavebnictví, specializace památkově chráněné stavby. Je členem několika odborných komisí (např. Komise ministra kultury pro nakládání s památkovým fondem v Karlovarském kraji, Vědecká komise Asociace evropských historických lázeňských měst EHTTA).

76


POTENCIÁLNÍ SÉRIE VÝZNAMNÝCH LÁZNÍ EVROPY Mezinárodní kulatý stůl odborníků K ZÁPISU NA SEZNAM SVĚTOVÉHO DĚDICTVÍ UNESCO 19.‐21. května 2011, Karlovy Vary, Česká republika

Prof. Dominique JARRASSÉ (Francie)

Profesor dějin současného umění na Univerzitě Michel de Montaigne‐Bordeaux a Ecole du Louvre v Paříži. Pracoval jako výzkumný pracovník pro Francouzský architektonický institut (Institut Français d'Architecture) v Paříži, pro výstavu Lázeňská města ve Francii (Villes d’eaux in France) 1983‐1985 a jako odborný asistent na fakultě dějin umění v Clermont‐Ferrandu. Jako kunsthistorik se specializoval na umění a architekturu 19. a počátku 20. století, židovské kulturní dědictví Evropy a severní Afriky a termální lázně. Napsal několik knih o umělcích, jako např. Rodin či Redon, byl kurátorem výstavy Doba synagog ve Francii v letech 1791‐1914 v Muzeu d’Orsay 1991 (Le temps des synagogues en France 1791‐1914) a je autorem mnoha knih o synagogách a židovském umění, např.: Zlatý věk synagog (L’Age d’or des synagogues, 1991), Dějiny francouzských synagog – od západu k orientu (Une histoire de synagogues françaises. Entre Occident et Orient, 1997); Synagogy, Architektura židovské identity (Synagogues. Une architecture de l’identité juive, 2001), Existuje židovské umění? (Existe‐t‐il un art juif?, Biro, 2006); Tuniské synagogy (Synagogues de Tunisie, 2010). Podílel se na publikaci Židovské umění (L’Art juif, 1995), přeložené do angličtiny a němčiny. Řídil a zúčastnil se mnoha sympozií na univerzitní půdě a získal titul magistra v otázkách architektonického dědictví na Univerzitě Bordeaux. D. Jarrassé působí jako nezávislý znalec ve dvou oborech: židovské dědictví (četné publikace, výstavy a práce na péči o památky; intervence ve prospěch Evropské rady) a termální kulturní dědictví (publikace, výstavy a znalecké zprávy pro Wiesbaden v r. 2008).

Luc PEETERS (Belgie)

Zástupce starosty lázeňského města Spa, člen několika správních rad lázeňských organizací, pokladník Asociace evropských historických lázeňských měst EHTTA

77


POTENCIÁLNÍ SÉRIE VÝZNAMNÝCH LÁZNÍ EVROPY Mezinárodní kulatý stůl odborníků K ZÁPISU NA SEZNAM SVĚTOVÉHO DĚDICTVÍ UNESCO 19.‐21. května 2011, Karlovy Vary, Česká republika

Dipl.‐ Geograph Volkmar EIDLOTH (Německo)

Absolvent zeměpisné fakulty; vrchní konzervátor; studium geografie, německé filologie a dějin na Univerzitě Erlangen; dále také studium historické geografie, etnologie a konzervace historických památek na Univerzitě Bamberg. Roku 1985 získal diplom s obhajobou výzkumné práce na téma residenčních oblastí v 19. století v Bambergu. Od roku 1991 je poradcem v oboru konzervace městských památek; od roku 2004 poradcem v oblasti restaurátorských směrnic a teorii restaurátorství architektonických a uměleckých památek Státního památkového úřadu v Baden‐Württembergu. Lektor fakulty historické geografie Univerzity Bamberg. Člen pracovní skupiny pro konzervaci městských památek (Working Group on Urban Heritage Conservation) pod Společností státních restaurátorů (Association of State Conservators) v Německu; pracovní skupiny pro teorii a učení o restaurátorství (Working Group on the Theory and Teaching of Conservation); pracovního výboru pro výzkum historické kulturní krajiny ve střední Evropě (Working Committee for Historical Cultural Landscape Research in Central Europe / ARKUM) a Mezinárodní rady pro historické památky (International Council on Monuments and Sites / ICOMOS). Zaměření na výzkum a publikace o historické městské geografii, dějinách městského plánování a konzervaci městských památek, otázky kulturní krajiny a historii zelených a otevřených prostranství.

Prof. Dr. Erika SCHMIDT (Německo)

Prof. Dr. rer. hort; Dipl.‐Ing. v zahradní architektuře a doktorský titul v aplikované entomologii a hortikultuře udělený Univerzitou Hannover; učitelka v oboru restaurátorství zahrad, tamtéž; 1993 ‐ 2009 profesorka v oboru dějin zahradnictví a restaurátorství zahrad na Technické univerzitě v Drážďanech. Výzkum a publikace o dějinách městských prostranství a restaurátorství zahrad.

78


POTENCIÁLNÍ SÉRIE VÝZNAMNÝCH LÁZNÍ EVROPY Mezinárodní kulatý stůl odborníků K ZÁPISU NA SEZNAM SVĚTOVÉHO DĚDICTVÍ UNESCO 19.‐21. května 2011, Karlovy Vary, Česká republika

Paul SIMONS, MSc. (Velká Británie)

Magisterský diplom v architektuře (diplom AA od Královského architektonického institutu britských architektů (Architecture Royal Institute of British Architects, část I & II), člen Architektonické společnosti (Architectural Association, School of Architecture), Bedford Square, WC1B 3ES Londýn (Spojené království / United Kingdom / UK), Úřadu památkové péče o historické budovy (Historic Buildings Conservation), Společnosti pro ochranu starobylých budov (Society for the Protection of Ancient Buildings, Spital Square, Spitalfields, E1 6DY Londýn (UK). Poradce pro studijní osnovy, kursy pro doktorandy restaurátorství, West Dean College, UK. Externí zkoušející, Univerzita Bournemouth, UK. Studijní poradce; Building Crafts College, London, UK. Poradce pro školení a nabídky na financování projektů jménem Nadace pro dědictví severozápadu (Heritage Trust for the North West), UK. Poradce pro termální lázně v Bath (Thermae Bath Spa), UK. Evropský poradce a zástupce Rady lázní Bathu a Severovýchodního Somersetu (Bath & North East Somerset Council), UK. Znalec ICOMOS pro Světové dědictví. Zvláštní poradce ministra kultury České republiky; Světové dědictví ‐ nadnárodní nominace.

Alberto D´ALESSANDRO (Itálie / EU)

Absolvent fakulty politických věd ve specializaci diplomacie; studoval v Itálii a ve Francii. Ředitel úřadu Evropské rady v Benátkách; dříve byl přidělen ke Generálnímu ředitelství Evropské rady pro kulturu, diverzitu a mezikulturní dialog. Má vášnivý zájem o evropskou politiku a evropské projekty zaměřené na rozvoj; spolupracuje s několika univerzitami; publikuje příspěvky a zúčastňuje se mezinárodních konferencí. Je také novinářem a členem Mezinárodní federace novinářů. Řídil vydávání periodika o kultuře, publikovaného ve francouzštině a distribuovaného v Belgii.

79


POTENCIÁLNÍ SÉRIE VÝZNAMNÝCH LÁZNÍ EVROPY Mezinárodní kulatý stůl odborníků K ZÁPISU NA SEZNAM SVĚTOVÉHO DĚDICTVÍ UNESCO 19.‐21. května 2011, Karlovy Vary, Česká republika

VÝSLEDKY JEDNÁNÍ RESUMÉ

__________________________________________________

80


POTENCIÁLNÍ SÉRIE VÝZNAMNÝCH LÁZNÍ EVROPY Mezinárodní kulatý stůl odborníků K ZÁPISU NA SEZNAM SVĚTOVÉHO DĚDICTVÍ UNESCO 19.‐21. května 2011, Karlovy Vary, Česká republika

Z jednání Mezinárodního kulatého stolu odborníků pro srovnání architektonických a urbanistických hodnot měst Západočeského lázeňského trojúhelníku a významných lázeňských měst v Evropě, konaného v hlavním sále Hotelu Imperial v Karlových Varech ve dnech 19. ‐ 21. května 2011

81


POTENCIÁLNÍ SÉRIE VÝZNAMNÝCH LÁZNÍ EVROPY Mezinárodní kulatý stůl odborníků K ZÁPISU NA SEZNAM SVĚTOVÉHO DĚDICTVÍ UNESCO 19.‐21. května 2011, Karlovy Vary, Česká republika

82


POTENCIÁLNÍ SÉRIE VÝZNAMNÝCH LÁZNÍ EVROPY Mezinárodní kulatý stůl odborníků K ZÁPISU NA SEZNAM SVĚTOVÉHO DĚDICTVÍ UNESCO 19.‐21. května 2011, Karlovy Vary, Česká republika

Karlovy Vary, 26. ledna 2011 83


POTENCIÁLNÍ SÉRIE VÝZNAMNÝCH LÁZNÍ EVROPY Mezinárodní kulatý stůl odborníků K ZÁPISU NA SEZNAM SVĚTOVÉHO DĚDICTVÍ UNESCO 19.‐21. května 2011, Karlovy Vary, Česká republika

Karlovarské memorandum

Doporučení Mezinárodního konzultačního kulatého stolu vyzvaných odborníků k porovnání architektonických a kulturně společenských hodnot měst Západočeského lázeňského trojúhelníku a významných lázeňských měst v Evropě, Karlovy Vary 19. ‐ 21. 5. 2011

Mezinárodní konzultační kulatý stůl expertů k porovnání architektonických a kulturně společenských hodnot měst Západočeského lázeňského trojúhelníku a významných lázeňských měst v Evropě (Karlovy Vary, 19.‐21. 5. 2011) navázal na odbornou konferenci v německém Baden‐Badenu (listopad 2010), na které byly naznačeny zásady k výběru lázeňských míst se společnými kulturněhistorickými hodnotami pro sériovou nominaci těchto měst na Seznam světového dědictví UNESCO. Základem odborné diskuse byly odborné studie Lubomíra Zemana a Andrease Förderera.

Účastníci Kulatého stolu v Karlových Varech vycházejíc ze svých odborných znalostí a zkušeností a osobní znalosti tří měst Západočeského lázeňského trojúhelníku – Karlových Varů, Mariánských Lázní a Františkových Lázní,

konstatují, že: - díky svému velkorysému klasicistnímu urbanismu je na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO zapsáno ikonické lázeňské město Bath; - mezi historická lázeňská města, která po dobu své existence vytvářela a doposud uchovávají zcela specifické hodnoty materiálního i nemateriálního kulturního dědictví a která odpovídají kritériím požadovaným pro statky nominované na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO, patří historická lázeňská města zejména na území (v abecedním pořadí): Belgie, České republiky, Francie, Itálie, Německa, Rakouska a Velká Británie; - podle principů Úmluvy o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví návrhy na zápis kulturních a přírodních statků do Seznamu světového dědictví mohou předkládat pouze suverénní státy, které jsou jejími smluvními stranami, a že lze předložit návrh na zápis pouze takového statku, který je uveden na indikativním seznamu daného státu; - ze shora uvedených zemí mají na svých národních indikativních seznamech statků určených pro budoucí nominace k zápisu na Seznam světového dědictví uvedena svá vysoce ceněná lázeňská města pouze Belgie a Česká republika. Tato lázeňská města jsou tedy oficiálně deklarovanými kandidáty pro nominaci a jako taková mohou úžeji spolupracovat a koordinovat společný postup. V současné době v nich již probíhá příprava analytických a řídících materiálů jako podkladů pro Management Plan; - úsilí o nominaci a následné získání statusu statku zapsaného na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO musí vycházet z objektivních a mezinárodně uznaných hodnot míst, která všechna tyto hodnoty splňují. Za samozřejmé se považuje, že takovéto město musí mít universálně výjimečnou hodnotu a splňovat podmínku autenticity a integrity stanovenou v Operational Guidelines for the Implementation of the World Heritage Convention (2008); - s ohledem na to, že §§ 137 až 139 Operational Guidelines for the Implementation of the World Heritage Convention (2008), týkající se sériových nominací, jsou sice zcela zásadní, avšak obecné, soubor doporučení, formulovaných na Mezinárodním workshopu k technickým otázkám sériových nominací, který se konal v únoru 2010 ve švýcarském Ittingenu, je možné pokládat za základní metodický návod; - Západočeský lázeňský trojúhelník je pracovní název, kterým česká strana pracovně označuje trojici lázeňských měst v České republice, tj. Karlovy Vary, Mariánské Lázně a Františkovy Lázně4.

4

Tento termín poprvé použil J.W.Goethe

84


POTENCIÁLNÍ SÉRIE VÝZNAMNÝCH LÁZNÍ EVROPY Mezinárodní kulatý stůl odborníků K ZÁPISU NA SEZNAM SVĚTOVÉHO DĚDICTVÍ UNESCO 19.‐21. května 2011, Karlovy Vary, Česká republika

Účastníci Kulatého stolu doporučují:

‐ ‐

‐ ‐ ‐

‐ ‐

‐ ‐

primátorovi Karlových Varů, aby s tímto Memorandem byli seznámeni starostové a primátoři lázeňských měst, kteří se sejdou v červnu t.r. na schůzce v Karlových Varech na základě jeho pozvání; posílit vzájemnou mezinárodní kooperaci mezi zainteresovanými městy a zeměmi, zaměřenou na zpracování společné nominační dokumentace. Její vysoká vědecká hodnota a z ní zřejmá připravenost lázeňských měst k uchování jejich kulturního dědictví je podmínkou pro konečný úspěch, jímž by byl zápis evropských historických lázní na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO; aplikovat pro výběr lázeňských měst do eventuální společné mezinárodní sériové nominace kritéria, která jsou uvedena v Příloze k tomuto Memorandu, a konstatují, že tato kritéria z původního seznamu, který byl pořadatelem Kulatého stolu předložen k diskuzi a který obsahoval 16 lázeňských měst (tj. Baden‐Baden (D), Baden bei Wien (A), Bad Ems (D), Bad Nauhaim (D), Bad Pyrmont (D), Bath (GB), Ciechocinek (PL), Luhačovice (CZ), Montecatini Terme (I), Salsomaggiore Terme (I), Spa (B), Vichy (F), Wiesbaden (D) a Západočeský lázeňský trojúhelník, tj. Karlovy Vary, Mariánské Lázně a Františkovy Lázně (CZ)), splňují předložená kriteria například následující lázeňská města (v abecedním pořadí): Baden‐Baden (D), Karlovy Vary, Mariánské Lázně a Františkovy Lázně (CZ), Spa (B), Vichy (F); starostům a primátorům lázeňských měst s architektonickým a urbanistickým dědictvím universálně výjimečné kulturně společenské hodnoty plnícím kritéria uvedená v příloze, aby bez zbytečného odkladu usilovali u kompetentních úřadů svých zemí o zařazení svých měst do národních indikativních seznamů; vzhledem k tomu, že sériová nominace bude složitým procesem, aby česká strana byla koordinátorem této nominace a berou na vědomí, že česká strana deklarovala svou připravenost ujmout se této role za předpokladu, že s tím budou představitelé dalších zainteresovaných stran souhlasit; starostům a primátorům měst, která budou usilovat o společnou nominaci, stanovili kontaktní místo pro otázky zpracování společné nominace a osobu, která bude za dané město odpovědná za zpracování podkladů pro společnou nominaci (dále jen „odpovědné osoby“); primátorovi Karlových Varů, aby prostřednictvím starostů a primátorů dotčených měst, pokud budou zapsána do národních indikativních seznamů, svolal zasedání těchto odpovědných osob; Českému komitétu ICOMOS zaslat kritéria (uvedená v příloze) pro zařazení do eventuální sériové nominace, která byla v rámci karlovarského Kulatého stolu projednána a formulována, ústředí ICOMOS spolu se zprávou o cílech a výsledcích tohoto jednání, a to s jeho vlastním komentářem dokládajícím podporu tohoto komitétu navrhnout toto tradiční, ale velmi aktuální evropské lázeňské téma formou mezinárodní sériové nominace na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO; eventuální společnou nominaci předložit tak, aby v budoucnu mohla být rozšířena o další evropská lázeňská města se světově výjimečnou hodnotou, budou‐li si to státy, na jejichž území se tato města nacházejí, přát, a budou‐li naplněna kritéria uvedená v příloze; aby centrem a zázemím pro mezinárodní spolupráci při přípravě společné mezinárodní sériové nominace byl Region Karlovy Vary a Město Karlovy Vary;

starostům a primátorům dotčených měst, aby pravidelně pokračovali ve společném dialogu o otázkách nominace a aby vytvořili podmínky pro práci a pravidelný dialog odpovědných osob; aby starostové a primátoři pokračovali i v podpoře mezinárodního odborného dialogu o architektuře a urbanismu kontinentálních evropských lázeňských měst. V Karlových Varech dne 20. 5. 2011

85


POTENCIÁLNÍ SÉRIE VÝZNAMNÝCH LÁZNÍ EVROPY Mezinárodní kulatý stůl odborníků K ZÁPISU NA SEZNAM SVĚTOVÉHO DĚDICTVÍ UNESCO 19.‐21. května 2011, Karlovy Vary, Česká republika

Příloha:

Tato příloha je nedílnou součástí Karlovarského memoranda ‐ Doporučení Mezinárodního konzultačního kulatého stolu vyzvaných odborníků k porovnání architektonických a kulturně společenských hodnot měst Západočeského lázeňského trojúhelníku a významných lázeňských měst v Evropě, Karlovy Vary 19. ‐ 21. 5. 2011

Kritéria pro výběr do mezinárodní sériové nominace:

Poznámka: pořadí kritérií není rozhodující; pro zařazení lázeňského města do série musí být splněna všechna kritéria, s výjimkou kritéria h), které je fakultativní:

a. Kritérium universálně výjimečné hodnoty, autenticity a integrity: Každé lázeňské město, které bude usilovat o vstup do série, musí prokázat v souladu s Úmluvou o ochraně světového dědictví splnění podmínky universálně výjimečné hodnoty té své části nebo souboru budov, která přichází v úvahu pro nominaci, a prokázat jejich autenticitu a integritu. b. Historické kritérium: lázeňská města zařaditelná do eventuální série jsou kontinentální města, jejichž architektonický a urbanistický vývoj kulminoval především v 19. století s přesahem do století předchozího i následujícího, (míněno tedy období od Velké francouzské revoluce roku 1789 do počátku 2. světové války roku 1939), c. Funkční kritérium: kontinentální lázeňská města zařaditelná do eventuální série jsou funkčně vymezena lázněmi založenými na přírodních minerálních pramenech. d. Kritérium vybavenosti: lázeňská města zařaditelná do eventuální série jsou města s dochovanými stavbami, které typologicky souvisejí s jejich základním funkčním aspektem, tj. každé lázeňské město v sérii musí obsahovat většinu z následujících typů lázeňských staveb – velké lázeňské budovy integrující ubytovací léčebnou funkci, kolonády, pavilóny, pitné haly, lázeňské domy a jiná lázeňská ubytovací zařízení, divadla, kasina a jiná zařízení společenského života včetně církevních staveb určených pro různá vyznání; e. Urbanistická a přírodní kritéria: lázeňská města zařaditelná do eventuální série jsou města se zachovanou urbanistickou strukturou, tj. každé lázeňské město v sérii musí mít zachovánu původní urbanistickou strukturu, přírodně krajinářské hodnoty prostředí a svého okolí související s jejich lázeňskou a společenskou funkcí, především lázeňské parky a lesoparky, a musí mít vytvořen systém ochrany těchto hodnot. f. Kritérium kulturně společenského života v historii: lázeňská města zařaditelná do eventuální série jsou města, která jsou schopná doložit svůj mezinárodní kulturní, politický a společenský význam kulminující ve sledovaném historickém období (viz odst.b). g. Kritérium právní ochrany nemovitého kulturního dědictví: lázeňská města zařaditelná do eventuální série jsou města, které mají v souladu s národními právními předpisy dané země jasně stanoveno území nebo soubor budov, které (který) bude předmětem nominace, a jeho ochranné pásmo. Tyto budovy anebo území musí požívat ochrany podle národních předpisů týkajících se ochrany kulturního dědictví. h. Fakultativní kritérium kulturně společenského života v současnosti: lázeňská města zařaditelná do eventuální série jsou města schopná doložit svůj mezinárodní kulturně společenský význam v současnosti – např. existencí uměleckých souborů s mezinárodní působností (divadelní soubory, lázeňské nebo symfonické orchestry) a/nebo výčtem pravidelně pořádaných kulturních akcí s mezinárodním přesahem (festivaly, mezinárodní hudební soutěže apod.).

Poznámka:

Toto je výsledný text Memoranda připravený českou stranou. Připraven je na základě připomínek zúčastněných expertů, neobsahuje však všechny tyto připomínky.

86


POTENCIÁLNÍ SÉRIE VÝZNAMNÝCH LÁZNÍ EVROPY Mezinárodní kulatý stůl odborníků K ZÁPISU NA SEZNAM SVĚTOVÉHO DĚDICTVÍ UNESCO 19.‐21. května 2011, Karlovy Vary, Česká republika

Anna Matoušková, Josef Novotný, Rudolf Chlad Josef Štulc a Věra Kučová

Petr Kulhánek, Anna Matoušková, Josef Novotný, Rudolf Chlad a Věra Kučová Volkmar Eidloth a Paul Simons

Lubomír Zeman, Karel Kuča, Martin Pospíšil, Jan Prudík Luc Peeters, Dominique Jarrassé, Alberto D´Alessandro

Věra Kučová Lubomír Zeman

87


POTENCIÁLNÍ SÉRIE VÝZNAMNÝCH LÁZNÍ EVROPY Mezinárodní kulatý stůl odborníků K ZÁPISU NA SEZNAM SVĚTOVÉHO DĚDICTVÍ UNESCO 19.‐21. května 2011, Karlovy Vary, Česká republika

Komentáře k výsledkům Mezinárodního kulatého stolu, který se konal v Karlových Varech ve dnech 19. – 21. května 2011

STANOVISKO PROF. DR. ERIKY SCHMIDT

Sice v podstatě souhlasím s výroky obsaženými v Memorandu a se seznamem kritérií pro výběr do mezinárodní sériové nominace, doporučuji však následující přednostní pořadí kritérií a definicí:

1. Přednostní kritérium Lázeňská města, která by měla být zahrnuta do série, bývala místem setkání hostů převážně z různých cizích zemí. Mezi nimi byli politicky vlivné osobnosti, prominentní intelektuálové i představitelé umělecké eminence, jejich přítomnost a činnost hrály velkou historickou roli pro význam lázní. Role lázeňského města jako dějiště mezinárodní komunikace je fenomén typický pro „dlouhé" 19. století, které bylo také dobou vzniku novodobých národů ‐ nacionalismu.

2. Kvalifikační kritéria ‐ Lázeňská města, která by měla být zahrnuta do série, nabízela mimořádně rozmanitá balneologická zařízení ve stylu a materiálech vysoké kvality. Tato zařízení stále existují převážně co do budov a otevřených prostranství, a to v autentické podobě, tak jak byla vytvořena v době zlatého věku lázeňských měst jako míst mezinárodního setkávání. ‐ v době, kdy lázeňská města, která by měla být zahrnuta do série, byla místem mezinárodního setkávání, nabízela jejich zařízení místa pro společenské a kulturní činnosti, které splňovaly očekávání tehdejší náročné městské populace. ‐ Tato zařízení dodnes představují důležité a charakteristické městské celky v dnešních lázeňských městech. Tyto vlastnosti by měly splňovat požadavky na mimořádnou univerzální hodnotu. Úplný historiografický důkaz o postavení každého kandidujícího lázeňského města jako „dějiště mezinárodní komunikace" v době národních obrození a plné právní ochrany všech hmotných komponent daného města jako dědictví jsou předpokladem pro zahrnutí do série. Možná kritérium H v Memorandu, které poukazuje na obecně velmi příznivou kvalitu, by nemělo být v tomto specifickém kontextu projednáváno, protože může sotva být přínosem ve smyslu mimořádné hodnoty kandidujících lázní jako dědictví. Drážďany, 14. června 2011 Prof. Dr. rer. hort. Erika Schmidt Institut für Landschaftsarchitektur Technische Universität Dresden

88


POTENCIÁLNÍ SÉRIE VÝZNAMNÝCH LÁZNÍ EVROPY Mezinárodní kulatý stůl odborníků K ZÁPISU NA SEZNAM SVĚTOVÉHO DĚDICTVÍ UNESCO 19.‐21. května 2011, Karlovy Vary, Česká republika

STANOVISKO MĚSTA BADEN‐BADEN

Předmluva Město Baden‐Baden vítá ochotu českých partnerů – reprezentovaných městem Karlovy Vary – ujmout se vůdčí role v sériové kandidatuře na zápis Evropských lázeňských měst a módních lázní 19. století do seznamu Světového dědictví UNESCO.

V listopadu 2010 se v Baden‐Badenu konalo zvláštní setkání a byl vypracován a předložen komplexní a odborný koncept pro sériovou kandidaturu. V příspěvcích četných přednášejících byla zdůrazněna mimořádnou důležitost kulturních a historických prvků Evropských lázeňských měst v 19. století. Z velkého počtu lázní byla vybrána určitá kritéria na základě společných prvků. Díky specifickým charakteristikám byla doporučena určitá města jako typická místa komunikace, která by se měla společně připravit na sériovou kandidaturu. Přítomní mezinárodní členové ICOMOS podpořili tuto strategii. Důležitým doporučením bylo omezit sérii na malou reprezentativní skupinu, aby zpochybnitelné případy neztěžovaly rozhodovací proces. Naším cílem je získat místa s podobným kulturním a historickým pozadím pro spolupráci s mezinárodními partnery na sériovou transnárodní nominaci na seznam Světového dědictví UNESCO. Výsledky listopadového setkání a neformální setkání starostů v lednu 2011 v Paříži byly základem pro naši sériovou kandidaturu.

A. Stanovisko k Memorandu

Obecně

Výsledky zvláštního setkání v listopadu 2010, s názvem „Evropská lázeňská města a stylové lázně 19. století” a výsledky srovnávací studie dr. Andrease Förderera o „Hřiště Evropy – evropská lázeňská města a stylové lázně 19. století” byly základnou pro další úsilí o sériovou kandidaturu na zápis na seznam Světového dědictví UNESCO. Definice relevantních kritérií pro kandidaturu a kandidáty by měly být jednoznačné a opodstatněné. Seznam by měl být krátký, vyrovnaný a reprezentativní, a měl by být otevřen dalším kandidátům připraveným předložit své kvalifikace Výchozí situace

Doporučení odborníků kulatého stolu předložená v Karlových Varech ve dnech 19.–21. května 2011 ukázala zcela jasně, že srovnávací analýzy by měly brát v úvahu nejen architektonickou důležitost lázeňských měst, nýbrž i komplexní pohled na hmotné i nehmotné dědictví, jak bylo poukázáno během setkání v Baden‐Badenu. Kulturní význam nelze definovat pouze pomocí architektury. Název tohoto memoranda by proto měl být modifikován.

Stanovisko k doporučením odborníků

1, 2, 3: Souhlasíme. 4 Ptáme se, zdali by oficiální kandidatura měla být předložena nyní, kdy ještě není definována definitivní skupina. Spíše bychom navrhovali, aby byla nejdříve identifikována skupina a teprve potom podána naše společná kandidatura, spolu s hlavním celkovým plánem řízení a detailními plány místních samospráv zúčastněných měst. 5 Souhlasíme.

6, 7

Souhlasíme.

89


POTENCIÁLNÍ SÉRIE VÝZNAMNÝCH LÁZNÍ EVROPY Mezinárodní kulatý stůl odborníků K ZÁPISU NA SEZNAM SVĚTOVÉHO DĚDICTVÍ UNESCO 19.‐21. května 2011, Karlovy Vary, Česká republika

Stanovisko k doporučením odborníků kulatého stolu

1, 2 Souhlasíme. 3 Chtěli bychom upozornit na to, že kritéria týkající se přístupu na předběžný seznam zemí musí být nejdříve akceptována všemi účastníky (viz níže). 4 Chtěli bychom podotknout, že se jedná nejen o města výjimečné architektonické hodnoty, nýbrž také mezinárodních a asociativních kulturních hodnot vyjádřených jejich kulturní, historickou a architektonickou formou. Dosud bylo provedeno několik studií o tomto fenoménu. Města kandidující na zápis do seznamu daných zemí by měla být schopna tato kritéria splnit a my bychom měli souhlasit s jejich účastí v sériové kandidatuře. 5 Souhlasíme. 6 Souhlasíme zčásti; souhlas by znamenal, že skupinu by tvořila pouze města na předběžném seznamu. Domníváme se, že skupina by se měla zformovat sama na základě společně odsouhlasených kritérií a teprve poté začít pracovat na společné kandidatuře. Akceptace předběžného seznamu každé země by byl odpovědností a závazkem každého města. Dále navrhujeme, aby byl pro srovnávací funkci a jednotlivých partnerů vypracován jasný popis práce. To znamená organizační strukturu, časový rámec a nákladový plán, který by byl pro všechna zúčastněná města závazný. Řídící výbor by se měl scházet v pravidelných intervalech a brát v úvahu organizační, specifické a politické záležitosti na evropské úrovni. Existuje několik expertíz o sériové kandidatuře v Německu (Baden‐Württemberg ‐ Limes, Osídlení z doby kamenné, Dílo architekta Le Corbusiera) a ve Švýcarsku (Osídlení z doby kamenné, Dílo Le Corbusiera). Ředitelé ICOMOS v Německu, Rakousku a Švýcarsku nabídli pomoc se složitým kandidátským řízením během pobytu v Baden‐Badenu. 7 Nesouhlasíme. Než budou kritéria poslána ICOMOS, měla by malá skupina odborníků z památkové péče rozhodnout, jaká kvalifikační kritéria mají být pro města stanovena. Tato kritéria budou poté tvořit základnu pro výběr měst do série (viz výše). 8 Seznam těchto kritérií by měl být připojen k výsledkům kulatého stolu, avšak studie prezentovaná kulatému stolu nikoli, protože z pohledu účastníků neposkytuje nezbytný komplexní koncept mezinárodnosti relevantním lázeňským městům 19. století. Stanoviska zúčastněných odborníků by měla být integrována. Vzhledem k tomu by se mělo vyčkat, až dojdou názory odborníků z Německa. 9, 10, 11 Souhlasíme.

B. Stanovisko k Příloze „Kritéria pro mezinárodní sériovou nominaci”

Obecně

Příloha je definována jako výsledek kulatého stolu odborníků v Karlových Varech ve dnech 19‐21.5.2011. Doporučení odborníků byla integrována jen částečně. Proto nemůžeme souhlasit s úvodním výrokem.

90


POTENCIÁLNÍ SÉRIE VÝZNAMNÝCH LÁZNÍ EVROPY Mezinárodní kulatý stůl odborníků K ZÁPISU NA SEZNAM SVĚTOVÉHO DĚDICTVÍ UNESCO 19.‐21. května 2011, Karlovy Vary, Česká republika

Kritéria

Z principu se domníváme, že konkrétní kritéria stále ještě nejsou vydefinována. Měla by být zapracována doporučení odborníků. Stanovisko Baden‐Badenu k jednotlivým kritériím:

a)

Souhlasíme s tímto textem o kritériích a s námitkou, že univerzální význam, autenticita a integrita se nevztahují pouze na hodnotná města nebo čtvrti nebo budovy, nýbrž že města by měla být kvalifikována i pomocí jiných charakteristik univerzálního významu.

b)

Souhlasíme.

c)

Souhlasíme.

d)

e)

f)

Souhlasíme s kritériem d s tou výhradou, že typologická omezení na budovy pro specifické účely nedostatečně postihují tento fenomén. Typologické omezení se zdá být nezbytné pro důkaz integrity hmotného dědictví. Pojem “Kurstadt” (lázeňské město) sjednocuje různé funkce. Města musí být pojímána jako celky nikoli pouze jednotlivé typy budov, aby bylo možno posoudit jejich kvalifikaci ve smyslu kulturního a historického významu. Souhlasíme s kritériem e s výhradou, že určitý architektonický a krajinný rámec by se ještě dnes mohl prosadit, ačkoli ochrana nemusí být součástí kritérií, nýbrž pouze součástí management plánu. Při definování tohoto kritéria by se měl klást zvláštní důraz na hodnocení architektonické struktury a její funkční soudržnosti/integrity (koherence). Souhlasíme s kritériem f s výhradou, že by to měl být popis sociologické funkce lázeňských měst v 19. století. Formulace textu neodráží výsledky kulatého stolu odborníků. Toto kritérium by mělo definovat nespočetné společenské funkce, které se soustředí v těchto lázeňských resortech (“Kurorte”). Jsou místem pro terapii a léčení, politickým dějištěm, místem požitku a volného času, různých mezinárodních setkání, místem inspirace pro umělce nebo střediskem sportů a trávení volného času – tyto lázeňské resorty se svými mezinárodními funkcemi hrály zvláštní roli po celé 19. století. Zde jsou – byť v omezené míře – podrobeny zkouškám, kterými se později bude zabývat celá společnost.

g) Neshodujeme se na kritériu g. Nástroje na ochranu a uchování architektonického dědictví jsou součástí management plánu, nikoli kritérií.

h) Souhlasíme částečně s kritériem h. Současné kulturní a společenské aktivity jsou základem pro prokázání autenticity takových míst; je to vlastně podmínka, aby byly součástí vnitřních území lázeňských měst s OUV. Baden‐Baden, 16.06.2011 Lisa Poetschki‐Meyer architekt, vedoucí oddělení rozvoje města Baden‐Baden

91


POTENCIÁLNÍ SÉRIE VÝZNAMNÝCH LÁZNÍ EVROPY Mezinárodní kulatý stůl odborníků K ZÁPISU NA SEZNAM SVĚTOVÉHO DĚDICTVÍ UNESCO 19.‐21. května 2011, Karlovy Vary, Česká republika

STANOVISKO ALBERTA D´ALESSANDRA 5 1) Definice kritérií

Všechna kritéria pro výběr do Mezinárodní sériové nominace vyjádřená v Memorandu jsou akceptovatelná a není třeba k nim dodávat žádné poznámky. 2) Silné zapojení národních/vládních úřadů UNESCO při stanovení sériových cílů: Výbor pro světové dědictví UNESCO je skupina 21 států, jejichž zástupci tvoří komisi hodnotící předložené projekty. Jednotlivé státy (21) v Komisi pro světové dědictví jsou: Austrálie, Bahrajn, Barbados, Brazílie, Kambodža, Čína, Egypt, Estonsko, Etiopie, Francie, Irák, Jordán, Mali, Mexiko, Nigérie, Ruská Federace, Jižní Afrika, Švédsko, Švýcarsko, Thajsko, Spojené arabské emiráty. Komise světového dědictví spolupracuje se všemi státy, které podepsaly Úmluvu o světovém dědictví, a rovněž se třemi poradními tělesy: ICOMOS, IUCN a ICCROM, za účelem většího pokroku v diversifikaci seznamu Světového dědictví a skutečně vyrovnané rozmanitosti a reprezentativnosti světového dědictví. Je známo, že technické pokyny poradenských orgánů jsou brány v úvahu pouze jako podkladový materiál, ale že konečné rozhodnutí činí Komise, která pracuje zcela nezávisle. K některým závěrům dokumentace by také mohl být silně politický přístup. Bude proto důležité spolupracovat a posílit vazby na národní úřady UNESCO, aby co nejvíce podpořily sériovou nominaci projektu. Státy měst kandidujících na sériovou nominaci by měly vzít projekt na vědomí a co nejvíce jej podpořit, aby zlepšil jejich šanci na konečnou nominaci. 3) Identifikujte silnější koordinaci a řídící plán pro implementaci projektu a sítě Jedním z nejdůležitějších aspektů bude koordinace sériových návrhů a definování řídícího plánu projekt před a po hodnocení UNESCOem. Kandidátská města by měla prokazovat zřejmou schopnost řídit takový projekt přesně v souladu s požadavky UNESCO na zhodnocení a zachování dědictví. Na základě principu, že o sériové nominaci bylo uvažováno jako o ojedinělé/samostatné nominaci, je velmi důležité mít dobře zorganizovaný rámec řízení projektu. Toto je dost důležitý aspekt, jelikož víme, že jako ojedinělý částečný projekt (jedno město) to nefungovalo, neboť v takovém případě mohl být celý projekt stažen ze seznamu UNESCO. Kromě toho, ačkoli u přeshraničních sériových nominací je mezinárodní kooperace velmi žádoucí, neboť v ní tkví samé jádro či podstata Úmluvy o světovém dědictví, existuje jistá potřeba hodnotit vyváženost jejich užitečnosti proti zdrojům, kterých je potřeba na výzkum, nominaci, hodnocení a řízení daných nemovitostí. 4) Identifikovat nejlepší možnou „značku“ pro nominaci (např. „Les villes d’eaux en Europe” „Termální lázeňská města Evropy”) pro ozřejmení jedinečnosti projektu Klást důraz na jedinečnost modelových měst a jejich architektury a historie; Tato města by měla být považována za ikony světové kultury tím, co představují z architektonického, kulturního, společenského hlediska, jejich speciálních městských plánů, a nahlížena jako tvořivá, inovativní střediska pro umělecká hnutí (např. jedinečným modelem je Thermae Berzieri v Salsomaggiore Terme, pravděpodobně nejoriginálnější prototyp eklektické modernistické architektury a designu aplikovaného na termální středisko). Označovat termální města a pomocí nich vytvořit silné kulturní poselství s přímým napojením na městské projekty bude ten správný přístup ke konečné nominaci. 5

Zasláno po 20.6.2011.

92


POTENCIÁLNÍ SÉRIE VÝZNAMNÝCH LÁZNÍ EVROPY Mezinárodní kulatý stůl odborníků K ZÁPISU NA SEZNAM SVĚTOVÉHO DĚDICTVÍ UNESCO 19.‐21. května 2011, Karlovy Vary, Česká republika

5) Tři hlavní otázky ohledně projektu sériové nominace Důležitým principem ve vztahu k sériovým nominacím je, že jsou hodnoceny stejnými kritérii a požadavky na integritu, autenticitu a řízení jako všechny jiné nominace, a že mají i stejné požadavky na globální komparativní analýzu.

Tři následující otázky by tedy měly být postaveny v souvislosti se sériovou nominací: a) Co ospravedlňuje (zdůvodňuje) sériový přístup? b) Existují separátní nemovitostní objekty, které jsou funkčně napojeny? c) Existuje celkový řídící rámec pro všechny součásti/objekty? 6) Seznam měst Navrhovaný seznam kandidátských měst (dle mé osobní zkušenosti s termálním dědictvím) by mohl vypadat takto:

1. „Lázeňský trojúhelník” (Karlovy Vary, Mariánské lázně, Františkovy lázně) 2. Baden‐Baden a Wiesbaden 3. Budapešť 4. Montecatini a Salsomaggiore Terme 5. Vichy 6. Spa 7. Bath

Rozsah (velikost) projektu by mohla představovat jistý problém s jeho řízením, mohlo by proto být nutné předpokládat redukci počtu kandidátských měst; toto by si mohla města odsouhlasit sama mezi sebou (a příslušnou vládou, která projekt podporuje) a podle své investiční kapacity a možnosti dovolit si náklady vyplývající z dobře sestaveného řídícího plánu. Je také důležité zdůraznit, že nominace, které zahrnují lokace/místa, která představují velmi malý přínos k celkové hodnotě série jako celku, nebo která nesplňují podmínku integrity, nebo jsou nezpracovatelně komplexní ve smyslu náročnosti ochrany a řízení, by mohla ohrozit samotnou nominaci. Je proto důležité, aby lokace přidružené k rozšířené sérii byly významně přínosné co do hodnoty nemovitosti, a to pokud nemají výjimečnou univerzální hodnotu samy o sobě. Alberto D´Alessandro Ředitel úřadu Evropské rady v Benátkách

93


POTENCIÁLNÍ SÉRIE VÝZNAMNÝCH LÁZNÍ EVROPY Mezinárodní kulatý stůl odborníků K ZÁPISU NA SEZNAM SVĚTOVÉHO DĚDICTVÍ UNESCO 19.‐21. května 2011, Karlovy Vary, Česká republika

STANOVISKO PAULA SIMONSE 6

Zdálo by se, že nejdůležitější a nejvýznamnější lázeňská města Evropy jsou schopna splnit všechny prvky kritérií obsažených v Operativních pokynech světového dědictví (Operational Guidelines); nejčastěji kritérií (ii), která vykazují důležitou výměnu lidských hodnot, a (iii), která značí, že jsou nositelem jedinečného nebo alespoň výjimečného svědectví o kulturní tradici, a konečně (iv), že jsou mimořádným příkladem typu budovy, architektonického nebo technologického souboru objektů nebo krajiny. Každopádně lázeňská místa či města prokázala jednoznačně jak velice hodnoty, vlastnosti, dosažené cíle, tradice, řízení a ochrana přispívají k mimořádné univerzální hodnotě tak, jak ji definovalo UNESCO. Třebaže konečnou dohodu a upřesnění ohledně OUV pro „Great Spas of Europe“, tedy nadnárodní sériový návrh na status Světového dědictví, je nutné ještě dotáhnout, první žádost by mohla být podána v roce 2012 lázeňskými městy, která dosáhla zařazení na Předběžný seznam (Tentative List) příslušných států. Každá nadnárodní (transnationale) sériová žádost by měla jasně vyjádřit přání a mechanismus k získání mezinárodního členství pro nově přistupující členy. Toto by mohlo být pojato ve formální mezinárodní dohodě mezi vládami zúčastněných zemí. Návrh založit transnacionální site „Great Spas of Europe“ je velmi záslužné a hodnotné. Ti, kdo tuto iniciativu prosazují, si zaslouží potlesk a podporu v podobě spolupráce a snahy o vše, co je třeba, aby takový návrh byl dotažen ke zdárnému výsledku. Potenciál budoucí spolupráce a rozvoje integrovaného řízení a školicích režimů je velmi vzrušující představa. Město Bath (City of Bath) by rádo hrálo plnohodnotnou roli v této oceněníhodné iniciativě.

Paul Simons

Evropský poradce a zástupce Rady lázní Bath a Severovýchodního Somersetu, expert ICOMOS pro Světové dědictví UNESCO.

6

Zasláno po 20.6.2011, redakčně zkráceno, plná verze stanoviska Paula Simonse na přiloženém DVD.

94


POTENCIÁLNÍ SÉRIE VÝZNAMNÝCH LÁZNÍ EVROPY Mezinárodní kulatý stůl odborníků K ZÁPISU NA SEZNAM SVĚTOVÉHO DĚDICTVÍ UNESCO 19.‐21. května 2011, Karlovy Vary, Česká republika

EXKURSE

PO LÁZNÍCH ZÁPADOČESKÉHO LÁZEŇSKÉHO TROJÚHELNÍKU __________________________________________________

95


POTENCIÁLNÍ SÉRIE VÝZNAMNÝCH LÁZNÍ EVROPY Mezinárodní kulatý stůl odborníků K ZÁPISU NA SEZNAM SVĚTOVÉHO DĚDICTVÍ UNESCO 19.‐21. května 2011, Karlovy Vary, Česká republika

MARIÁNSKÉ LÁZNĚ

96


POTENCIÁLNÍ SÉRIE VÝZNAMNÝCH LÁZNÍ EVROPY Mezinárodní kulatý stůl odborníků K ZÁPISU NA SEZNAM SVĚTOVÉHO DĚDICTVÍ UNESCO 19.‐21. května 2011, Karlovy Vary, Česká republika

FRANTIŠKOVY LÁZNĚ

97


POTENCIÁLNÍ SÉRIE VÝZNAMNÝCH LÁZNÍ EVROPY Mezinárodní kulatý stůl odborníků K ZÁPISU NA SEZNAM SVĚTOVÉHO DĚDICTVÍ UNESCO 19.‐21. května 2011, Karlovy Vary, Česká republika

KARLOVY VARY

98


POTENCIÁLNÍ SÉRIE VÝZNAMNÝCH LÁZNÍ EVROPY Mezinárodní kulatý stůl odborníků K ZÁPISU NA SEZNAM SVĚTOVÉHO DĚDICTVÍ UNESCO 19.‐21. května 2011, Karlovy Vary, Česká republika

99


POTENCIÁLNÍ SÉRIE VÝZNAMNÝCH LÁZNÍ EVROPY K ZÁPISU NA SEZNAM SVĚTOVÉHO DĚDICTVÍ UNESCO

POZNÁMKY:


Mezinárodní kulatý stůl odborníků 19.‐21. května 2011, Karlovy Vary, Česká republika


Projekt byl realizován s finanční podporou Ministerstva kultury ČR.

ISBN 978-80-87104-78-1


Issuu converts static files into: digital portfolios, online yearbooks, online catalogs, digital photo albums and more. Sign up and create your flipbook.