SNOW 88 - březen 2015 by SNOW media

5 X SKIPAS ZDARMA

MISE ONDRY BANKA LYŽOVÁNÍ NA HRANĚ:

EXTRÉMNÍ LYŽAŘ ONDŘEJ ŠVIHÁLEK 88

ČE B SK JE ESK Y Š JE T D O K ŠT ĚD Y :

SNOW 88 BŘEZEN-DUBEN 2015 CENA: 74 KČ / 3,49 EUR 87

9 771214 000001

e : s e a n o J k o š h y a m j e l r e A J T A ra O b e ž

á v o r a n Klic

a H l v Pa NA

FOTO: HEAD

[OBSAH]

SPORT MAG MOUNTAIN TRAVEL

12 NAHOTA PAVLY KLICNAROVÉ: ŘEZNICKÁ PANENKA 20 NADĚJE JMÉNEM SAŠA CHOROŠILOV? 22 ŠAMPIONÁT MADE IN USA 26 WENGEN 2015: ONDROVA HISTORICKÁ MISE 30 HISTORIE: V PANSTVÍ HRABĚTE HARRACHA 34 EVOLUCE LYŽAŘSKÝCH HAL 38 VELKÝ BYZNYS: SKI TESTY 40 UNIVERZITA: VEN, ČI DOVNITŘ? 42 SKI WITH ME: GIVE ME FIVE 44 UNIVERZITA: BÝT VZOREM, NEBO BÝT SI VZOREM? 46 APUL NEWS 50 LYŽUJEME V KAŽDÉM VĚKU: PODZIM ŽIVOTA – VĚK NAD 55 LET 52 PRAVDY A MÝTY: VÍ MOBILNÍ APLIKACE PŘESNĚ, JAK BUDE? 54 LESK A BÍDA OLYMPISMU: TROCHU NA SMÍŘLIVOU NOTU 58 PRÁVNÍ ODPOVĚDNOST LYŽAŘE NA SJEZDOVKÁCH 60 BYZNYS: VŠUDE DOBŘE, DOMA NEJLÍP? 62 BYZNYS: VAIL. JAK NIKDE NA SVĚTĚ 66 THE BEST OF SNOW: ALYESKA: SNĚHOVÝ MAGNET ALJAŠKY 68 ŽEBRA JEREMYHO JONESE ANEB JAK ČEŠI JEZDÍ NA ALJAŠKU 74 JEDNÍM SLOVEM SNOW 78 LAVINY: LAVINA NEVÍ, ŽE JSTE LAVINOVÝ EXPERT 82 CELOU ZIMU NA HRANĚ: EXTRÉMNÍ LYŽAŘ JIŘÍ ŠVIHÁLEK 88 90 92 94 96 98 99 100 104 120

SEXTENSKÉ DOLOMITY: BUDIŽ SJEZDOVKY! ŠPINDLERŮV MLÝN V ROCE NULA DOLNÍ MORAVA: MODERNÍ STŘEDISKO PRO KAŽDÉHO ROKYTNICE NAD JIZEROU: NA DÉLCE ZÁLEŽÍ VAL DI FASSA: BERE DECH TAUPLITZ: KLÍDEK NA VYHLÍDCE NEJSTRMĚJŠÍ SJEZDOVKY ČESKA: DOBŘE SCHOVANÝ BUBEN 150 LET ZIMNÍ TURISTIKY: VIDĚT ZERMATT A ZEMŘÍT LANOVKOVÉ KURIOZITY (5. DÍL): ODPOJITELNÉ DVOUKABINKY CERLER, ŠPANĚLSKO: FREERIDE VE KŘIKU DĚTÍ

122

ADRESÁŘ PRODEJCŮ SNOW

NEOMEZENÉ LYŽOVÁNÍ V ZERMATTU. 360 kilometrů sjezdovek

www.matterhornparadise.ch

PŘIPRAVTE SE NA ZIMU NA SNÍH NA LYŽE NA PRKNO

NA MONÍNEC... Na Monínci je letos doopravdy živo! Ať už jde o sportovní akce, klasickou lyžovačku nebo zimní dovolenou, nudit se určitě nebudete. Těšit se můžete na spoustu nových vychytávek. Neotálejte a přijeďte se přesvědčit. VÍCE INFORMACÍ O MOŽNOSTECH AREÁLU A NOVINKÁCH PRO SEZÓNU 2014/2015 NALEZNETE NA WWW.MONINEC.CZ

20150210_snow_197x242_MON_zima.indd 1

10.2.2015 18:07:44

KR ES BA

:©

ON A DR

SNOW – OFICIÁLNÍ PARTNER

TŮM

REDAKCE ŠÉFREDAKTOR

Petr Socha

Držíte v ruce poslední časopis lyžařské sezony 2014/15, který uzavírá 13. ročník periodika, celkově pak jeho 88. vydání. Letí to. Na čas se dá shlížet různým pohledem, či lépe řečeno s různým nadhledem: dá se vystoupat stovky a tisíce metrů vzhůru a pozorovat jevy a jejich vývoj v řádu milionů let. Dá se ale také klesnout dolů a vnořit do „nyní“, zmraženého okamžiku, a v něm nějaký „čas“ pobýt. Lyžařský kalendář měříme doma v Česku od zrodu lyžování po desítkách či čerstvě stovkách let, ale pravděpodobně tu s námi lyžování pobývá už roků tisíce, jak alespoň dokazují archeologické nálezy – nejstarší nalezená lyže pochází až z roku 6 300 před Kristem – nepředstavitelně dávno! Je-li to pravda, vyplývá z toho, že lyžování je v nás evolučně zakódováno. Kdo ví, jak jsou staré naše první lyžařské informace zakotvené ve spirále DNA. Hra s tímto náhledem, přibližováním a zase vzdalováním světa má pro nás lyžaře jednu uklidňující jistotu: co tu bylo dávno, hned jen tak nezmizí. Kdo cítil chladný záchvěv lyžařské smrti z loňské teplé zimy, mohl se vznést a zklidnit se pohledem na setrvačnost odvalující se doby. Jak praví klasik: vše ti vydrží tak dlouho, jak dlouho to k tobě putuje. Pokud lyžování stoupalo na svůj dnešní vrchol přes 8 tisíc let, podobně dlouho bude i sestupovat. A i kdyby snad dolů frčelo na lyžích, máme i tak ještě spoustu času. Naštěstí letošní zima nakonec přeladila lyžařskou frekvenci do plusu, a to hned na několika vlnových délkách. Přinesla sníh – ne že by ho nemohlo být více – i mráz pro jeho výrobu. Když se dnes podíváme na sněhové zpravodajství, můžeme v klidu vyrazit, kam se nám zachce. Mimořádně pozitivní náladu pro veškeré lyžařstvo letos podporují i sportovci. Spanilá jízda Ondry Banka vzhůru ke světové špičce skončila sice strašidelným pádem, zato k happyendu vyšplhal příběh Šárky Strachové, která po své „reinkarnaci“ dosáhla na světovou medaili. A co teprve naše biatlonistky! Všechno tedy snad nasvědčuje tomu, že loňská děsivě teplá zima lidský druh lyžařský neohrozí. I to špatné je pro něco dobré a třeba nám jen mělo být naznačeno, že každý jeden lyžařský den není den všední, ale skutečně sváteční! A že nám může být bez náhrady odepřen. Ostatně, jako život sám. Všechno, lyžování nevyjímaje, bychom přeci měli dělat tak, abychom mohli klidně a s dobrým pocitem odejít. Byť to rozhodně a zdaleka nemáme v plánu. Naopak věříme, že nás i vás čeká letos i v příštích letech a desetiletích ještě spousta lyžařských dní – takových, ve kterých se daří krotit čas až k jeho úplnému zastavení, a naopak takových, které se stanou věčností – alespoň ve vzpomínkách. A také doufáme, že SNOW přidává vašemu lyžování nový smysl, rozměr či kvalitu a hlavně že vás baví a zase na podzim se k němu vrátíte. Jak na straně lyžaře, tak i časopisu, je pořád co objevovat, na co se těšit, co sjet. Ne, že by tady náš časopis měl vydržet ještě dalších 8 tisíc let, ale lyžování – byť třeba v nějaké sci-fi formě – snad ano. Petr Socha a SNOW

ZÁSTUPCE ŠÉFREDAKTORA

Radek Holub Ondřej Novák GRAFIKA

Petr Antoníček Markéta Antoníčková Michal Šindler INZERCE

SNOW, Č. 88, ROČNÍK XIII

8 TISÍC LET LYŽOVÁNÍ

Petr Havelka Markéta Karlová VYDAVATEL Tomáš Rucký SLIM media s.r.o., Veronika Bezpalcová Husitská 344/63, Praha 3 DISTRIBUCE IČ 27175511

distribuce@snow.cz Andrea Rosenbaumová ADRESA REDAKCE Hana Konvičková SNOW INTERNET Husitská 344/63 Tomáš Roba 130 00 Praha 3 – Žižkov redakce@snow.cz Všichni výše uvedení používají ( 222 780 286 e-mailovou adresu ve tvaru: Příspěvky, fotografie a názory jmeno.prijmeni@snow.cz zasílejte na adresu redakce. INZERCE ( 775 610 757, inzerce@snow.cz

REDAKTOŘI

Ivan Sosna Tomáš Rucký Michal Bulička STÁLÍ SPOLUPRACOVNÍCI

Karel Hampl, Ondra Tůma, Kateřina Sochová, Aleš Suk, Kristian Hanko, Jana Vlková, Vít Moudrý, Michal Roba, Roman Gric, Radim Polcer, Štěpán Hrubý, Tom Řepík, Martin Müller, Alena Zárybnická, Pavel Božák JAZYKOVÁ KOREKTURA

PŘEDPLATNÉ objednávky na www.snow.cz nebo ( 775 My SNOW (775 697 669) předplatné na Slovensku ( +421 244 458 821 Cena výtisku: 74 Kč/3,49 EUR MK ČR: E13878 ISSN: 1214-0007 Rozšiřuje: PNS a.s., Mediaprint & Kapa Pressegrosso s.r.o., PressMedia s.r.o. a síť sportovních prodejen Vychází 7x ročně. Toto číslo vyšlo 26. února 2015, další vyjde v říjnu 2015.

Tereza Kožíšková OBÁLKA: © Peter Mathis/Völkl PŘEKLADY

Martin Müller, Kateřina Sochová

ODBORNÍ PARTNEŘI

Články označené tímto logem jsou komerční prezentací. Náklad je ověřován ABC ČR.

Všechna práva vyhrazena. SNOWmag je ochrannou známkou. © SLIM media s.r.o. 2015

Asociace profesionálních učitelů lyžování Horská služba ČR Asociace lanové dopravy ČR

P.S.: Snad jediná zásadní hrozba pro naznačenou teorii je fakt, že ty nejstarší lyže, na kterých stojí, byly nalezeny v Rusku. To pak člověk nikdy neví…

PŘEDPLATNÉ OBJEDNÁVEJTE ZDE:

EXKLUZIVNÍ PARTNEŘI

Redakční tým používá exkluzivně vybavení dodávané těmito společnostmi:

více na:

www.snow.cz/casopis

775 MY SNOW (775 697 669) e-mail: predplatne@snow.cz ELEKTRONICKÉ ČASOPISY:

PANTONE :

ROUGE 186 CVC GRIS 425 CVC PROCESS BLACK CVC

dovozce pro ČR: ALPSPORT s.r.o. | www.alpsport.cz | 596 122 441

Alpsport – specializace na skialp, komplexní servis, půjčovna, kurzy s horskými vůdci, testovací akce.

SWEET APPLE = SLADKÉ JABLKO

PIST

TOUR CLASSIC

TOURING / FREETOURING nebo snad James ? No prostě nezničitelné i pro těžké váhy, spolehlivé a dynamické.

EE TOURING

40%E 100%ING

BOND = POUTO

ABLKO

TOURING / FREETOURING nebo snad James ? No prostě nezničitelné i pro těžké váhy, spolehlivé a dynamické.

TOURING / FR

TOURING / FREETOURING Co jí dáte to vám vrátí, ale dokáže i odpouštět. Umí jet zatraceně ostře, experti a nadšenci, ty čekají na vás!

One apple a day keeps th e doctor away Toto platí jak . pro tak pro ostříle začátečníky, né borce.

RESPONSE = REAKCE

TOURING / FREETOURING Ano, tyto lyže vás posunou blíž k fantastickým zážitkům ve volném terénu. Freetouringová mašina, nízká váha díky technologii North TPT.

SHIFT = POSUN

TRUST = DŮVĚRA

FREERIDE / BIG MOUNTAIN A o to tady jde, prašanky, kterým můžete plně důvěřovat. Dřevěné jádro + rocker na špici i patě + 108 mm pod botou = záruka extáze (pouze pro experty).

BLACK APPLE = ČERNÉ J

TOURING FREERIDE

20%

SPORT

MŮJ TÁTA JE V NAŠEM KRAJI UZNÁVANÝ ŘEZNÍK A UZENÁŘ. ŘEZNÍCI MAJÍ PRO HOVĚZÍ VEVERKU NEBOLI HANGER STEAK NÁZEV ŘEZNICKÁ PANENKA. KDYSI V DÁVNÝCH DOBÁCH PRÝ TENTO PLOCHÝ SVAL, ČÁST BRÁNICE, NEDÁVALI DO PRODEJE, VYŘEZÁVALI HO A SCHOVÁVALI POD PULT. JE TOTIŽ ŠŤAVNATÁ A KŘEHKÁ, TAK JAKO JÁ. ŘEZNICKÁ PANENKA, STRANA 12  „TADY NEMŮŽEŠ NAJET TOLIK DOPRAVA. JE TAM MOC HLUBOKEJ SNÍH. A TADY UŽ SE TO DÁ ŘÍZNOUT,“ KOMENTUJE V HOTELOVÉM LOBBY V LAPTOPU PŘEHRÁVANÝ VIDEOZÁZNAM TRENÉRSKÝM OKEM TOMÁŠ BANK. „TADY SE VŠICHNI DOSTANOU DO SMYKU, PAK SE TAM VYTVOŘÍ TAKOVÉ ROLETY, COŽ JE HODNĚ NEPŘÍJEMNÝ“… WENGEN 2015: ONDROVA HISTORICKÁ MISE, STRANA 26  CO VLASTNĚ ZNAMENÁ „LYŽOVAT SPRÁVNĚ“? NĚKDY JE DOBRÉ SE NA LYŽOVÁNÍ PODÍVAT Z OPAČNÉHO ÚHLU POHLEDU: „CO KDYŽ NIC NENÍ ŠPATNĚ?“ POKUD JE TA NAŠE TECHNIKA FUNKČNÍ, JE VŠECHNO SPRÁVNĚ. SKI WITH ME: GIVE ME FIVE, STRANA 38 

BUDOU BANKOVÉ V BALÍKU? ěli by být. M U Rakušanů by oba bratři s rodinami měli mít přinejmenším na deset let lyžování zadarmo. Nebourat Ondra na MS v kombinačním sjezdu, nejel by Marcel Hirscher slalom jako první, nýbrž až jako 31. V panujícím počasí a měkku by neměl šanci nejspíš ani na bednu, natož na zlato. Což sám prohlásil. Po nečekaném výbuchu Rakušanů ve sjezdu (jejich nejhorší výsledek v historii) byla rychlá náplast v podobě Marcelova zlata obzvlášť cenná. Předseda svazu Schröcksnadel, po jehož stárnoucím krku jde stále víc mladších ohařů a kritiků, by se měl zalykat vděčností. Lyžovačku by měli mít Bankové podobně předplacenou i u amerických pořadatelů. A speciální prémii od televizní společnosti, která závody přenášela v USA naživo. Ondra jim přece dodal to, na co se tajně ve skrytu svých slastně zhýralých duší těšili: drama, pořádnej crash, chvíle sladké hrůzy a nakonec happyend. Když už je ten daunhil královskou disciplínou, zlato. Dámy si mohly vyděšeně zakrýt obličej, oumajgod, zavzdychat si, sjezdařská komunita projevila svou solidárnost a u diváků i čtenářů tím dobře zabodovala. Někteří vzdělanci si možná spojili zraněného Banka s Takyčechem Hejvlem, ten přece taky trpěl, púr kántry, bída, válka, Rusové, zlatá Amerika… Jak říkám, spešl prémie. No dobře, s Bode Millerem za ten jeho kreš napůl. Vždyť to byly hajlajts! (is)

FOTO: CZECH SKI/ZOOM AGENCY

SVĚTOVÉ POHÁRY: MAĎAŘI JEDOU! aďaři – lyžaři? Jistě, rekreanti valící se z jihu M do slovenských hor a z východu do Alp – to ano. Ale závodníci? Jejich sjezdaři (Goytz, Volgyesi) přitom mají prvé body ze SP už z roku 1983. A představte si, že jich v té sezoně získali víc než naši (11:8)! Dalších pár přidali v letech 1984 a 1993. Za všechny mohly tehdejší kombinace, v nichž bývalo hodnoceno jen kolem 10 borců, takže každý v cíli bral „světové“ body. Oba chlapíci se tak mohou do smrti chlubit, že je vyjeli v nejslavnějším Kitzbühelu… Hlavní hvězdou ale samozřejmě je původně Rumunka Edith Miklos. Už čtvrtou sezonu boduje ve sjezdech, je v třicítce, byla sedmá v Soči a letos dokonce na stupních vítězů. Celkově do ledna 2015 vyjela už 207 bodů (1 ještě předtím za Rumunsko). Co by za ně taková Klára Křížová se svými 24 dala…

Nezlomná Ofélie Jenže to pořád nic není proti jezdkyni mnohem úspěšnější. Když napíšu Ofelia Rácz, nic vám to neřekne. Oprávněně, její krátká sjezdařská kariéra 1992 až 1996, zahrnující čtyři MSJ, ZOH 1994 a MS 1996, nestojí za zmínku. Nejvýše se dostala na 200. místo žebříčku ve slalomu, 303. ve sjezdu a 561. v obřáku. Z velkých akcí žádný slušný výsledek. Jenže pak se po pauze už v roce 2002 pustila do tehdy začínajícího skicrossu. A v něm to už jako Francouzka Ophélie David řádně rozbalila. Rádi říkáme, že Tomáš Kraus je legendou disciplíny, ale co teprve Ophélie! Světový pohár vyhrála 7x za sebou 2004–2010, k tomu dvakrát druhá, jednou třetí. Mistryně světa 2007 a málem i letos: v Kreischbergu rozhodovala až cílová fotografie. Vyhrála 26 závodů SP, 58x stála na bedně. Přitom je ročník 1976, tedy jen o dva roky mladší než Tomáš. S Krausem ji poměřovat nebudeme, konkurence mezi ženami je nesrovnatelně měkčí. Přesto před dámou klobouk dolů. Soupeřky až o 20 let mladší by se měly pořádně stydět a makat.

Tvrdá perská konkurence

TŘETÍ A NEJHŮŘ ČTVRTÝ MEZIČAS DOSÁHL ONDŘEJ BANK V KOMBINAČNÍM SJEZDU NA MS V BEAVER CREEKU. JENŽE PAK PŘIŠLA OSUDNÁ CHYBA…

A když překvapiví Maďaři, přidám ještě jedno curiosum historicum. Věřili byste, že ve třech sezonách 1975 až 1978 získal více bodů ve SP Írán než Československo (21:18, 39:24, 10:0)? Ano, Írán čili Persie ještě za šáha Rézy Pahlavího, těsně před jeho pádem roku 1979. Pikantní je, že všechny obstarala legendární „licenční turistka“, italská dcera českých emigrantů Elena Matous. Napřed dvakrát překonala čs. bilanci coby závodnice San Marina, následovala íránská trojletka a poslední body SP vyjela ještě před Girardellim jako Lucemburčanka. Ani tohle ale nejde poměřovat. Podmínky našich závodníků-sjezdařů tehdy měly k optimálnímu utváření sezony daleko. Tomu odpovídal i omezený počet startů. (is)

SPORT

[NAHOTA]

ŘEZNICKÁ

PANENKA

SETKAT SE S PEPINOU, JAK JÍ VĚTŠINA KAMARÁDŮ PŘEZDÍVÁ, NENÍ LEHKÉ. POCTIVĚ TRÉNUJE A MEZITÍM CESTUJE OD JEDNOHO ZÁVODU KE DRUHÉMU. NAKONEC JSME NÁŠ ROZHOVOR VEDLI PO MAILU, SKYPU, PROSTĚ S VYUŽITÍM VŠECH MODERNÍCH TECHNOLOGIÍ, KTERÉ MĚLA PEPINA V ROZLIČNÝCH KOUTECH SVĚTA ZROVNA K DISPOZICI. TEXT: ONDŘEJ NOVÁK

romě přezdívky Pepina se ti také říkalo Řeznická panenka… Kdysi se mi trenér smával, že držím ruce a hole jako veverka, ohnuté v loktech, jako když drží oříšek. Můj táta je v našem kraji uznávaný řezník a uzenář. Řezníci mají pro hovězí veverku, neboli Hanger steak, název řeznická panenka. Kdysi v dávných dobách prý tento plochý sval, část bránice, nedávali do prodeje, vyřezávali ho a schovávali pod pult. Je totiž šťavnatá a křehká, tak jako já. A je z ní výborný tatarák, roastbeef nebo fajitas.

Jak se tedy z veverky postupně stávala lyžařka závodnice? Když jsem byla v žákovské kategorii, patřila jsem u nás mezi nejlepší lyžařky. Získala jsem mnoho titulů mistryně ČR, výborně se umisťovala na mezinárodních závodech a atakovala první desítku na Mistrovství světa žákyň Trofeo Topolino. Šlo to jako po másle. Všichni jsme obdivovali borce z televize, takže jsem si přála být stejně dobrá jako oni. A dál? U obdivu samozřejmě zůstalo, ale jak šel čas, tak jsem se zařadila mezi tisíce dalších lyžařů, kterým se to nepovedlo. Posledním rokem v kategorii žáků a s přestupem do juniorské kategorie mě zdrtila sestupná tendence. Tehdy mě holky dorostly a pak i o hodně přerostly. Rodiče mě přenechali trenérům, kteří se jeden čas střídali jeden za druhým, a já se v tom začala výsledkově plácat. Neúspěšně jsem se protloukala i juniorskou kategorií. Jaká byla tehdy motivace u vrcholového lyžování zůstat? Pomohli mi rodiče. Říkali mi, že to zase půjde, a dávali mi šanci. Jsem ráda, že mě tenkrát

PAVLA KLICNAROVÁ Pavla se narodila 2. 1. 1988 ve znamení Kozoroha. Kozorozi jsou vytrvalí a jdou si za svými cíli. Pochází ze Zbečníka, malé vesničky v Podkrkonoší. Sotva začala chodit, rodiče ji postavili na lyže. Lyžařské závody zkoušela jezdit již od 5 let. Vedle lyžování se do 16 let věnovala aktivně i volejbalu. Vzhledem k jejímu nevelkému vzrůstu se ale nakonec rozhodla pro sjezdové lyžování. Již v žákovské kategorii se stala několikanásobnou mistryní republiky, vyhrála populární mezinárodní závod Skiinterkriterium Říčky v Orlických horách a skončila na 9. místě na neoficiálním Mistrovství světa žáků Trofeo Topolino. Ve své sbírce startů má Mistrovství světa, starty v Evropském poháru, dvě účasti na World University Games (Světové univerziádě). Na nich získala 4. místo ve sjezdu a kombinaci v Trentinu 2013, 7. místo ve sjezdu v Harbinu, Yabuli 2009. Na její poslední univerziádě v únoru 2015 ve španělské Granadě získala 2. místo v super kombinaci. Stříbrná medaile z Granady patří mezi největší úspěchy spolu s celkovým vítězstvím v Allianz Českém poháru 2013 nebo vítězstvím na mistrovství Slovenském republiky 2014. Se svým trenérem a dlouholetým přítelem Janem Kvasničkou bydlí v Jablonci nad Nisou. Více se o ní dozvíte také na www.pavlaklicnarova.com. stagnace výkonnosti neznechutila a neukončila moji kariéru. Tahle etapa života mě obohatila, pomohla mi lépe poznat sama sebe, užít si trénování v týmu a najít spoustu přátel. A hlavně naučit se vypořádat se s neúspěchem. Důležitá byla i podpora ze strany trenéra. A současnost? Teď jsem na tom už jinak. Je mi dobře, že vím, že ten náš sport dělám z lásky. Strašně si užívám, že jdu za posledních několik let výsledkově nahoru. Sport je zrádný, jednou jsi nahoře a jednou dole, jednou ti je hrozně a pak zase bezvadně.

Takže se teď pořád zlepšuješ? Máme s Honzou (Kvasničkou, trenér a partner – pozn. red.) vytvořenou pyramidu klíčových technických dovedností až po prvky, které vedou k tomu jak jet rychle. Ten náš sport je o tom, jak se rychle promrskáš vytyčenou tratí a jak se vypořádáš s vnějšími silami, které na tebe působí. A i když bych se ráda věnovala jen té špičce pyramidy, tak pořád narážím na to, že mi chybí technické dovednosti z nižšího levelu. To je důvod, proč se zlepšuji pozvolněji, ale zato každoročně. Ale narážím i na jiné faktory. Například na to, že mi chybí určitá složka kondičky a pak nemám například sílu na to, abych provedla prvek, který po mně chce trenér. Někdy nemám odvahu, někdy cítím, že na to nemám, někdy že to neudržím. Najednou fyzická připravenost ovlivňuje nejen lyžařovu techniku, ale i moji psychiku. Co tě žene dopředu, aby ses pořád zlepšovala, abys vrcholově lyžovala, když jsou tvoje výsledky skvělé doma, ale třeba do úrovně Světového poháru jsi zatím nedosáhla? Každý bojuje s tím, co mu nadělila příroda. Když nemáš vrozený talent anebo ho nevyužiješ, když jsi vůči němu v mládí senzitivní, o to víc musíš být na vyšší úrovni disciplinovaný, řešit detaily dvojnásobně, být celkově důslednější v mnoha ohledech a překonávat překážky, abys byl připraven. Prostě se snažíš ovlivnit extra věci, které hrají roli na cestě k cíli. Překážek, které musíš neustále překonávat, aby ses postavil do startovní branky s vědomím, že jsi udělal maximum pro to, abys ostatním nakopal zadek, je v lyžování mnoho. A to všechno je sečteno podtrženo asi to, co mě na lyžování nejvíc baví a pořád mě to žene dál, za lepším výsledkem a větším úspěchem.

FOTO: MARTINA GONŠENICOVÁ

[NAHOTA]

FOTO: MARTINA GONŠENICOVÁ

SPORT

Mluvíš o mnoha překážkách. Které jsou v tvém lyžování ty nejzásadnější? Překážek, které lyžaři brání „zazářit“, je moc. Neproduktivně strávený čas, politika středisek, sněhové podmínky, preparace svahu, počasí, ale i finanční zajištěnost, sociální zázemí, škola. Pro mě je velká překážka motorické učení a paměť. Honza se sice snaží na představu prováděné činnosti namanipulovat nápodobivý cvik, který lze prožít i jinde než v lyžování, a tím svěřencům učení zpřístupnit, ale věk je taky určitě překážkou. Často jsou překážkou ambiciózní rodiče, ztráta motivace, únava,

nemoci a zranění. Ale i někteří lidé, kteří hází ostatním klacky pod nohy, a lidé, kterým nejde o sport. O čem je tedy vlastně vrcholové lyžování? Když poslouchám, co všechno musí vrcholový závodník podstoupit, s čím bojovat, skoro by se mi nechtělo takovému sportu věnovat… Lyžování je o vášni a nadšení. Ale když nejsi na kopci tak připraven, abys dosáhl svých cílů, tak jsi tam skoro zbytečně. Soupeři jsou totiž připraveni minimálně stejně dobře.

Na jaké disciplíny se specializuješ? Jezdím všechny disciplíny, ale trénuji převážně obří slalom a slalom. Točivé disciplíny jsou ve všech ohledech dostupnější. V letošní sezoně se zkusím nejvíc zaměřit na obří slalom. Když je možnost se volně svézt a potrénovat na dlouhých lyžích, ráda toho využiji. Je dobré lyžovat rychle, to mě baví. Zužitkuješ to pak i v obřím slalomu, co myslíš? Mě se neptej, co si myslím, od toho máš trenéra. Spíš mi řekni, co si myslíš ty o telemarku. Vím o tom, že jste si pořídili telemarkové vybavení. Ve světě běžná tréninková

pomůcka, v českých vodách závodního lyžování spíše rarita… Honza a teď i já jsme přesvědčeni o velkém přínosu telemarků pro nácvik pohybových stereotypů techniky. Vnímám na nich lepší postavení jednotlivých částí těla. Je to perfektní nácvik pro přestoupení na budoucí spodní nohu, pro vnímání místa přenášení tlaku na chodidle. Většinou tyto lyže využíváme v druhé tréninkové fázi, a když je spousty nového sněhu. Někdy se už nechce, ale je to motivační díky pestré změně, zábavě a pohodlnějším lyžákům. Bonusem je, když na nich vyrazíš na výlet na pásech.

[NAHOTA]

Umíš si servisovat lyže? Když na to dojde, tak umím. Několik let jsem si brousila a mazala lyže sama. Lyžovala jsem v týmu, kde nás bylo víc a připravovali jsme si lyže sami. Poslední roky se mi o servis lyží stará Honza, tráví spoustu času promazáváním, snaží se z nich v rámci možností vyždímat to nejlepší.

Každý bojuje s tím, co mu nadělila příroda. Trénuje tě tvůj dlouholetý partner. Jak to vůbec může fungovat? S trenérem vstáváš, usínáš, jezdíš celý rok po závodech a pak tě ještě kritizuje. Honza je pedant na techniku lyžování, studuje jízdy svěťákových jezdců, různé zahraniční texty a pak techniku aplikuje na mě. Jsem na učení techniky tak trochu lajdák, nereaguji tak, jak by si Honza představoval, a pak vznikají spory. Jsem ráda, že spolu trávíme čas na lyžích, máme společné zážitky a poznáváme kouty světa. Občas je to ale Itálie. Předjel by tě na lyžích, třeba v obřáku? Hmmm, to je výzva pro oba. Já jsem lepší, on se zase umí hrozně hecnout. Když bychom měli oba balík tyčí na rameni, tak věřím, že by byl rychlejší. Občas mi rozjíždí lyže na super G a sjezd, rychlost ho baví. V bránách bych si ale nenechala líbit, aby mě porazil. Jsi závislá na sportu? Sport je pro mě činnost, která je od malička součástí mého života. Baví mě se hýbat a dát si pořádně do těla. Za závislou se ale nepovažuji. Co děláš, když nelyžuješ nebo prostě není sníh? Moc ráda trávím čas na singltreku v Novém městě pod Smrkem na opačné straně Jizerek, ale taky na silničce, kterou jsem si nakonec pořídila za výhru v Allianz Českém poháru 2013. Baví mě se procházet po golfových hřištích s přáteli. Je pro mě zábavný chodit na komerční hodiny jógy, fitboxu, trx i spinningu. Odpočíváš někdy? Jasně, že odpočívám. Odpočinek je důležitý. Ráda spím. Nejlepší je, když přijdu unavená a vymrzlá z tréninku, najím se a zdřímnu si. To je paráda. Co budeš dělat touhle dobou za deset let? To mi bude 37, budu mít

FOTO: MARTINA GONŠENICOVÁ

SPORT

FOTO: MARTINA GONŠENICOVÁ

šťastnou rodinu, práci, s kterou budu spokojená, sport bude naplňovat můj volný čas a lyžování bude koníček. Taky bych chtěla mít psa. Léto, nebo zima? Mám ráda obě roční období, každý má něco do sebe a to se mi líbí. Poslední dva roky nám lyžařům zima moc nepřeje. Měla by se polepšit. Sníh mě dělá šťastnější a spokojenější, když už ale hodně mrznu, představuju si, jak ležím na pláži a perou do mě sluneční paprsky. Léto mě taky baví. Učila jsi někdy někoho lyžovat? Do října této sezony jsem trénovala v Panlux mini-týmu, který mi umožnil naplno se věnovat tréninku i závodění a být součástí něčeho, co se v našich podmínkách vůbec neobjevuje. Pomáhala jsem mladší kamarádce pracovat na cestě k úspěchu a sama jsem dostala příležitost prodloužit si aktivní lyžařskou kariéru. Navzájem jsme si často ujasňovaly techniku jízdy a učily samy sebe lyžovat, musely jsme opravovat lyžařské chyby a přicházet na způsoby, jak je odstraňovat. Myslím si, že během naší spolupráce jsem Ivance předala hodně i z ostatních sportů. Věnovala by ses po ukončení kariéry třeba i trénování? Mě by trénování bavilo. Honza všechny svoje svěřence nutí udělat trenérskou licenci. Je přesvědčen o tom, že závodník musí mít maximální dostupnost informací a možnost je vědomě aplikovat při lyžování. Takže i já jsem jeho tlaku podlehla a vlastním licenci trenér alpských disciplín II. třídy. Třešničky na dortu se tam ale nedozvíš, ty mě driluje trenér. Třeba někdy v budoucnosti dojde na příležitost předávat to, co jsem se naučila o vlivu techniky na linii, o tom, jak rozvíjet rychlost průjezdu obloukem a jak si to nepokazit v přechodu. Není nic zbytečnějšího než se přeučovat, co nefunguje. Čas je lepší věnovat na větší události. Co si říkáš na startu? Když už stojíš přímo v brance? Záleží, ve které disciplíně. Snažím si zopakovat, čeho chci v trati docílit. Občas mi myšlenky ubíhají tam, kam nechci, tak se je snažím korigovat a zaměřit pozornost na sebe. Když odstartuje závodnice přede mnou a startovní branka je pro mě, tak si neříkám většinou už vůbec nic. Rozhlížím se, soustředím se na dýchání a čekám na startovní povel. Bojíš se někdy na lyžích? To víš, že bojím. Při rychlostkách mě baví s tím pocitem pracovat. Výhodou je, že si všechno můžu ovlivnit sama. Je mi ale nepříjemná nerovná trať, koryta, díry a nejistý sníh pod hranami lyží. Když

SPORT

[NAHOTA]

jedu s obavou, jedu technicky špatně, pocit ze špatného postavení jednotlivých částí těla se pak násobí a o to víc jede závodník nekomfortněji a třeba i nebezpečněji pro sebe. Je lepší, když všechno vychází, pomůžeš lyži do oblouku, pak ji přitlačíš a ona se ti odvděčí. Pak je lyžování nejlepší sport a jsem happy jak dva grepy.

Jak se ti líbilo focení? Styděla ses nebo bála co čekat? Focení bylo skvělý, ale i náročný. Byla to moje první zkušenost, ale opravdu jsem si to užívala a bavilo mě to. Na stud ani obavy nedošlo, nebylo čeho se bát a stydlivá nejsem.

Co bys vzkázala všem, kteří by chtěli jít v tvých stopách a věnovat se závodnímu lyžování? Podstatný je lyžovat v takové skupině lidí, aby tě lyžování bavilo, užíval(a) sis ho a naplňovalo tě. Závodní lyžování je tvrdý sport, ale obrní tě do života a ukáže ti jeho neskutečnou pestrost. Hlavní je vydržet a bojovat na cestě k vítězství.

Řeznická panenka je křehká a šťavnatá jako já.

FOTO: MARTINA GONŠENICOVÁ

Ubytování Nassfeld / Tröpolach komfortní apartmány po kompletní rekonstrukci 300 metrů od lanovky možnost rezervace online free WiFi, SAT-TV – české kanály

HoryNassfeld.cz

+420 775 733 463, +420 777 616 260

FOTO: WIKIPEDIA

FOTO: FISCHER

SPORT

NADĚJE JMÉNEM SAŠA

CHOROŠILOV? JAK DLOUHO DOKÁŽE SPORTOVEC ČEKAT NA PRŮLOM, KTERÝ SE NE A NE DOSTAVIT? ASI NEJSLAVNĚJŠÍM ZATVRZELCEM JE HERMANN MAIER. DRUHÝM SE NEJSPÍŠ TUTO SEZONU STAL RUS ALEXANDR CHOROŠILOV. MŮŽE BÝT INSPIRACÍ PRO STOVKY UTRÁPENÝCH ADEPTŮ LYŽAŘSKÝCH VÝŠIN VČETNĚ NAŠICH? TEXT: IVAN SOSNA edenatřicetiletý Chorošilov se od roku 2001 bez úspěchu zúčastnil čtyř juniorských šampionátů. Od prosince 2004 se potýká se Světovým pohárem. Šest let se trápil ve všech disciplínách, ještě i na ZOH 2010, ale kromě pár kombinací jen dvakrát horkotěžko zabodoval ve slalomu. Naši Krýzl, Trejbal a Bank proti němu tehdy byli slušně úspěšní worldcupisté. Skutečně stoupat ve slalomu začal až v roce 2012, rok nato se dostal do třicítky, loni byl už 19. Na Rusa pěkné, ale maníků na této úrovni je víc. Jenže tuto sezonu ve SP září: 8., 3., 8., 5., 10., 5., 6., 1. Hejno soupeřů, kteří ho dřív coby exota sotva registrovali, nevěřícně vrtí hlavou. Jak to k čertu udělali, že se z dlouholetého nýmanda na stará kolena stal elitní slalomář?

Nespokojenci a olympiády Na počátku byla hromada nespokojených a dvě olympiády. Ve Slovinsku nastaly koncem minulé dekády horší časy a s nimi, jak to bývá, i horší poměry v tamějším lyžařském svazu. Zoufalá byla Tina Maze v nejhlubší krizi, nespokojení byli i četní trenéři. V roce 2007 získalo Soči ZOH 2014 a v Rusku se rozjely horečné přípravy. Takto se dospělo k Vancouveru 2010 a tam Rusové celkově totálně propadli. Kdysi by za to mnozí šli do gulagu, nyní vyletěl předseda NOV Leonid Tjagačev, mj. legendární strůjce úspěchů Žirova a spol. Pu-

tin, velký příznivce sjezdování, zařídil dostatečné fondy a bylo rozhodnuto do alpského lyžování se konečně pořádně vložit. Takže zatímco si ve Vancouveru naše Šárka domlouvala angažmá Pavla Šťastného, Rusové oslovili Slovince Urbana Planinšeka (*1967). Kdysi řadový závodník, od roku 1990 studující a lyžující v USA a s pestrými zahraničními zkušenostmi, si coby hlavní trenér vytáhl dalších 16 krajanů a sestavil mezinárodní realizační tým. (Aktuálně 53 osob, z toho 23 cizinců: 14 Slovinců, 5 Rakušanů, 2 Francouzi, Ital, Chorvat. Závodníci: 26 dospělých a 32 juniorů.) Jani Hladnik (*1970), do té doby ve Finsku, časem dostal do rukou nejslibnějšího Chorošilova. Důležitou osobou se stal rakouský funkcionář FIS Wolfgang Mitter z Ramsau ve funkci koordinátora a styčného důstojníka. Zařizuje Rusům tréninky a u něj má přes zimu Chorošilov základnu. (Jeho syn Christian, trenér Kristoffersenův, stavěl ono těžké 1. kolo slalomu nyní na MS, v němž Saša jako jediný udržel krok s Hirscherem. A v lehkém druhém pak zajel svou nejhorší jízdu sezony…)

Specializace Záhy bylo jasné, že už ne nejmladšího závodníka nelze dále ždímat všemi disciplínami. Postupně je začal omezovat, ale kvůli superkombinaci v Soči (šéfka sjezdařů Gladyševa 2013: „úkoly jsou zadány … každý se bude snažit překročit plány“) musel stále udržovat i sjezd a jezdit kombinace.

V superkombi chytil špicara, ale 14. SL už byl velmi dobrý (Planinšek 2011: „umístění do 15 na OH bude supervýsledek“ a „Soči je pro nás příliš brzy“), jakkoli se interně myslelo na místo desáté. Z materiálů ruských trenérských rad vyplývá mj. zlepšení fyzičky, tréninky a závody na jižní polokouli, na sněhu 130–150 dnů. Ale to nejcennější se samozřejmě do veřejně vyvěšených svazových materiálů nedostane.

Čtyřikrát na Hahnenkammu Chorošilov je nesmírně všestranným a zkušeným lyžařem. Znáte jiného špičkového slalomáře, který absolvoval 12 sjezdů SP včetně všech prestižních „Big 5“, z toho Hahnenkamm čtyřikrát? Třináct SG, naposledy ještě Kitzbühel 2014? Saša má za sebou 615 závodů všech disciplín, ve všech koutech světa, na různých snězích, spoustu z nich na nekvalitních tratích a s vysokými čísly. Kromě boje o medaili na MS asi není v jeho sportu nic, co by nezažil. Introvert, čtenář a už žádný plašák, s rodinou, dítětem. Člověk nechápe, že vedle takové závodní nálože stihl jednu školu vystudovat a další prý dělá. Buď je nedávno aktivovaný Superman 2.0, nebo jsou ta studia poněkud méně náročná…

Jeden jede, většina stojí Planinšek a spol. mají smlouvu i na další olympijský cyklus. Když se ale prokoušete tvrdými čísly (FIS, trenéři), zjistíte, že celé velké nasazení sice přineslo Chorošilova, ale u většiny A-týmu po počátečním vzestupu výkonnostní stagnaci, ba i pokles. I židle se už hýbaly: „trenérská rada jednomyslně podpořila předložené kádrové změny“. Spekulovat můžeme o tom, jak se na činnosti reprezentace podepisuje situace mezinárodní a Ruska v ní. Na otázku z úvodu si každý může zkusit odpovědět sám. Orientačně lze snad shrnout: peníze, tým, systém, specializace až individualizace, tvrdá práce. Nic světoborného. Někteří Sašovi souputníci u nás, také už nějakou dobu s problémy, by mohli zauvažovat třeba o neustálých změnách svých trenérů… Saša jede. Čeho se od něj ještě dočkáme? Nebo zazáří a pohasne jako i jiní před ním?

USNADNĚTE VÝUKU SOBĚ I DĚTEM www.skipacky.cz

CENTRUM PARAPLE POMÁHÁ UŽ PŘES 20 LET LIDEM S POŠKOZENÍM MÍCHY NAJÍT CESTU DÁL POMÁHEJTE I VY. ODEŠLETE SMS VE TVARU DMS PARAPLE NA ČÍSLO 87 777 PRO JEDNORÁZOVÝ PŘÍSPĚVEK, NEBO DMS ROK PARAPLE PRO PŘÍSPĚVEK KAŽDÝ MĚSÍC PO DOBU JEDNOHO ROKU. CENA JEDNÉ DMS JE 30 KČ, CENTRUM PARAPLE ZÍSKÁ 28,50 KČ. SBÍRKOVÉ KONTO CENTRA PARAPLE 932 932 932 / 0300 VÍCE NA WWW.DARCOVSKASMS.CZ DĚKUJEME!

WWW.PARAPLE.CZ

HLAVNÍ PARTNEŘI CENTRA PARAPLE: PAR1401_03_lyzar_05.indd 1

06.02.15 11:02

SPORT

… návrat do top 7 – to je hlavní doklad kvality. Být opakovaně rychlý a dojíždět. … fakt, že se po tom všem Šárka dokázala ve slalomu vrátit, je hodný obdivu.

ŠAMPIONÁT

MADE IN USA UZÁVĚRKA NÁM BOHUŽEL NEDOVOLUJE KOMPLEXNÍ POJEDNÁNÍ VRCHOLU SEZONY ALPSKÉHO LYŽOVÁNÍ – MS V USA. UCHYLME SE PROTO K NĚKTERÝM POZNÁMKÁM, JEŽ DOPLŇUJÍ, UPŘESŇUJÍ A KORIGUJÍ MEDIÁLNÍ OBRAZ AKCE.

ezi svahy vrcholných závodů jsou významné rozdíly. Na výsledky mají větší vliv, než se z médií lze dovědět. Akce jako OH a MS jsou ve schizofrenním postavení. Nárokují si roli vrcholu sezony, měly by tedy mít i tratě příslušně náročné. Jenže současně zvou co nejvíc účastníků včetně lyžařsky slabších. Čím víc zemí, tím silnější FIS. A pro diváka u televize chtějí výkony líbivé. Tedy svahy nepříliš těžké. Je to sotva slučitelné. Sjezdovka Birds of Prey je geniální trať pro super-G, ale sjezd na ní už je hodně zatočený. Obří slalom na spodní části je značně placatý. Slalom tuplovaně. A na takových tratích budou určití jezdci lepší než jiní. Třeba pro Hirschera, navíc bez ledu, to není to pravé. Nic proti tomu. Jinde budou tratě zase jiné a ve výhodě budou další. Je ale dobré vědět, že to hraje roli. Ziskem v Beaver Creeku byla zmíněná líbivost: obřákáři krájeli, slalomáři bušili (jistě, ne v 1. kole), pěkně se na to dívalo. Hezká propagace alpského lyžování. Ale hodnota SP je také v tom, že se jezdí i ledová prudká Kranjska Gora a podobné. Spravedlnost pro všechny.

ŠÁRKA STRACHOVÁ. BEZ KOMENTÁŘE

FOTO: ZOOM AGENCE

TEXT: IVAN SOSNA

Tratě

Sjezd, super-G, obřák?

Birds of Prey je typická zatočená Russiho pista. Ženy na trati sjezdu 2 530/710 m musely mezi 41 brankami zatáčet jako divé. Vítězka jela průměr jen 86 km/h – o pouhé 2 km/h vyšší než v super-G a o 11 km/h méně než předtím ve Sv. Mořici. Na ZOH 1976 jela legendární Rosi Mittermaier na podobné trati 2 515/700 m podobně dlouho a rychle (85,3 km/h), ale v pouhých 23 brankách. Takový je vývoj. Proto vládnou (super)obřákářky. Některé legendární sjezdařky minulosti by se dneska rozhodně tolik neprosadily. I muži tam hodně zatáčejí, byť na delších 2 740/753 m měli o pět branek méně. Nový stavitel sjezdů Hannes Trinkl se sice snaží o větší plynulost a narovnávání, ale po 30 letech zatáčecího trendu a s dnešními lyžemi je to obtížné. Letos to v Kitzbühelu vykompenzoval Nor Moger, když tam pro Jansruda vytyčil super-G rychlejší než většina sjezdů historie (!) s ďábelským průměrem vítěze 110,59 km/h. Ženy jely GS na lehké, avšak dlouhé trati s převýšením pouhých 324 metrů (ve SP se běžně jezdí 360–400 m, i Špindl 393 m), s vysokým počtem 47 branek. Trať přesto místy připomínala víc SG než GS. Jasná výhoda pro „klouzavé“ závodnice. Benefitem byla pohlednost. Děvčata vypadala úhledně, všude se vešla, vesměs krájela. Hezké pokoukání. Na prudším a na ledě bude leccos jinak, i když pro Annu Fenninger asi ne.

FOTO: ZOOM AGENCE

blémy s tvrdostí a úhlováním bot. A se sladěním toho všeho dohromady. Naprosto nesrovnatelné s ještě nedávnou minulostí. Okolo nás poletuje novinářská vata o formě, bojovnosti, náladě, rozpoložení, leckdy ale víc rozhoduje právě materiál.

Kombinace je mrtvá

ONDŘEJ BANK

Autoři, sníh, materiál Charakter vytyčené tratě silně ovlivňuje trenér-stavitel. V rámci pravidel staví pro své(ho) borce, případně proti jinému. Viz typické Zuzulovo 2. kolo slalomu. Rozjetá Veronika umí být jako torpédo, Šárku to mohlo stát medaili. Ani tyto faktory, stejně jako silné a slabé stránky jezdců a vliv jejich „osobní historie“ na určitém svahu, se do běžných médií vesměs nedostanou. Kvůli posledním teplým zimám a nyní i díky extrémně suchému americkému sněhu, kdy

i při slunečném MS mohla být v těch výškách vlhkost i pod 10 %, naopak v určitou známost vešly otázky sněhu. Už třetí zimu všichni zápolí s pistami měkčími, než na jaké se celé závodní lyžování zavedlo. Ne všichni borci i výrobci se s tím vyrovnávají stejně. Současné nejvrcholovější lyžování je nekončícím zběsilým testováním a odchytáváním sebemenších detailů. Spousta výsledků v sezoně je ovlivněna právě materiálem. Lyže ne úplně dobré v určitých podmínkách, deska, dost často pro-

Kdysi platilo „SP má určit nejlepšího všestranného jezdce!“ Kombinace je pohrobkem tohoto pojetí v době bez kombinátorů. Pak se holt mistrem světa stane nesjezdař Hirscher, bitý v trénincích sjezdu (+4.24, +4.69) tak, že závod málem ani nejel. Stříbrným sjezdař Jansrud s jediným slalomem za poslední tři roky. Bronzovým obhájce Ligety s jedním sjezdem. A tak dále. I náš Bank jel letos jen dva slalomy. Takže nakonec jde o to, kdo co postaví a kdo nejméně ztratí ve své slabině. Negativní definice vítěze. Obecně platí, že závodník má mít možnost předvést své umění. Snad jím je i schopnost zvládnout málo natrénované, ale není to na medaile při MS trochu zvrácené?

Nevěř nikomu pod třicet Nejstarší šampionát. Nikdy neřádilo tolik třicátnic. V kombinaci braly kovy jen ony, ročníky 83, 84 a 85. Kdysi nepředstavitelné. Zmíněná „Gold-Rosi“ byla při ZOH 1976 v necelých 26 nejstarší. Chudák Balzac se svou Třicetiletou ženou by nevěřil.

FOTO: GEPA/ATOMIC

FOTO: (C) HEAD

SPORT

ANNA FENNINGER

A co teprve muži. S výjimkou kombinace, kterou ale „správně“ měl získat Ondra *1980, nezískal zlato nikdo pod třicet: Reichelt *1980, Küng, Ligety a Grange *1984. Ve slalomu se 10 z prvních 15 narodilo před 1985, tři dokonce 1978–79. Čím víc se drží staří, tím těžší to mají mladí. Téma včetně příčin a důsledků mi přijde natolik zajímavé, že už pro podzim připravuju samostatný článek.

Hvězdy a ostatní Anna Fenninger: Ve svých disciplínách nejlepší technička, nahrál jí výše zmíněný charakter sjezdu i volný obřák. Už po minulé sezoně jsem psal, že má „nejmužštější“ jízdu. Bezkonkurenční kombinace rozsahů, schopnosti zvládat v nich působící síly a zachované pohybové rychlosti. Ideální věk, zdravá, ještě relativně málo opotřebovaná. Vypadá to na velký boj o velký globus. Tina Maze: Superžena snad z planety Krypton s neuvěřitelně náročným programem, před nímž bledne i Hermann Maier. Stále v záběru, šestnáctá sezona ve SP, všechny disciplíny. Bojovala do konce, ve slalomu, ač 8., ale už totálně vytuhla

MIKAELA SHIFFRIN

a laktátu musela mít plné snad i brýle. Neskutečné. Za tohle by měla být platinová medaile za všestrannost, ne za oficiální kombinační dvojboj. Lindsey Vonn: Bez ohledu na slabší vystoupení při MS zpětně gratulace k návratu s vítězstvími. Navíc vypadá méně urputná, uvolněnější a šťastná, že může být zpátky. Znatelně ji – možná spíš psychicky – limituje koleno. Snad vydrží ono i ona. Viděli jste její 2. kolo nenatrénovaného GS? Hi, sweetie, welcome back. Aksel Lund Svindal: Jak se pozná velký lyžař? Třeba tak, že i s nedostatečným tréninkem zajede, neboť to má v sobě. Miller loni i letos. A Svindal: 6. v SG i sjezdu poté, co stačil spíš jen zkusmo potrénovat, jestli by to jakžtakž šlo. Za ním plejáda těch, kdo měli přípravu na tyto závody jako každodenní zaměstnání. Borec. Marcel Hirscher: Vlastně neuspěl. Rakušané sice oslavují jeho dvě zlata, ale družstva nikdo nebere vážně a ke kombinaci viz výše. Navzdory skromným prohlášením si jel pro zlato v GS nebo SL či spíše pro obě. Měl na ně zaděláno, nezdařilo se. Neměla by mu Šárka poradit, jak na to při MS? Ted Ligety: Slabší sezona, v GS ho Marcel opako-

nejdelší osvětlená sjezdovka na Moravě (1 250 m) moderní areál nejen pro rodiny s dětmi

vaně poráží. Záblesky ve SL, ale nedojíždí. Ústup v SG i kombinaci. Vydřené zlato v GS je pro něj o to cennější, stejně jako pro domácího fanouška a tamější média. Mikaela Shiffrin: Rovněž sezona s potížemi. GS nešel tak, jak slibovalo vítězství v Söldenu, ve SL první tři závody mimo stupně vítězů a nevede klasifikaci. Vstup do SG, resp. kombinace rozumně odložen. Zlato zachránila na posledních 14 vteřinách. Úkol splněn, my dear America. Pohádka pokračuje.

Naše dámy Až na Šárku tristní. Viz o SG a Kláře Křížové v blogu. Ten optimismus, ty prognózy! Při zmíněném zatáčivém charakteru většiny rychlostních závodů nemůže sjezdařka, výkonnostně nedosahující ani 1 000. příčky v GS, pomýšlet na důstojnější umístění. Nemá na to? Dlouhodobě chybná příprava? Obojí? Kateřina Pauláthová zasvítila 17. časem 1. kola GS. Jenže nakonec další výpadek, rovněž ve SL. Zkonsoliduje se nějak s „korejskými“ 8 body? Jestli ne, mají opatření?

FOTO: (C) HEAD

AKSEL LUND SVINDAL

Od Gabriely Capové, 232. slalomářky a 734. obřákářky, se nedaly čekat zázraky. Ale nechat se v GS jako 55. předjet mj. dvěma Dánkami, Maďarkami, Gruzínkou, Chilankou, všemi čtyřmi Argentinkami? A v jejím hlavním SL jako 52.–53. i Belgičankou, dvěma Argentinkami, Bosňankou? Ach jo. Retro 2005: mladá bronzová Šárka jako 10. vyhrála v obřáku! 2. kolo před budoucí mistryní světa (Hosp) a olympijskou vítězkou (Mancuso)…

A pánové Kryštof Krýzl má špatnou sezonu. Obřák jako 23. není propadák, ale nijak mu nepomůže. Nepolepšil si ani na krásné trati jako 8. na startu 2. kola. Slalom nedojel. A také retro: na MS 2009 v něm byl osmý. Co s těmi DNF a DNQ zásadně? Další trenér do sbírky? Roky běží, třicítka se blíží… Jak v Soči zajel Martin Vráblík svou životní kombinaci (16.), tak se mu nedařilo zde (na chvostu až 30.) Ve sjezdu (35.) ho předjeli i Dán a mladičký Chilan, v SG (42.) to bylo podobné. SL a GS nedojel. Aspoň si ale jako firemní testér užil vývoj závodních bot Dalbello, nedávno prodaných Jardenu do spolku s Völklem a Markerem.

TED LIGETY

Konstatování ano, tvrdá odborná kritika rozhodně, není ale třeba hned lynčovat a věšet. Stačí podívat se, kam to dovedli ve slalomu Rakušané, Slovinci, Američané, jak nemají slalomářky Němky. Nedařilo se Švýcarům a Italům. Také nezapomínejme, oč těžší je to mezi muži. Stačilo sledovat den po sobě oba slalomy. Ondra Bank Slávu zaslouží za 7. místo ve sjezdu, dočkal se jí ale hlavně kvůli svému pádu. Lidé zkrátka milují ty, co se perou, sklízejí rány osudu, ale vždy se zvednou a bijou se dál. O to víc, o co méně něco takového dokážeme my „obyčejní“. Sjezd na MS (7.), ve Wengenu (9.) a kombinace v Kitzbühelu (3.) jsou skvělé. Médii euforicky označovanou „životní sezonou“ ale není tato, nýbrž byla 2010/11, kdy byl 14. v GS a do 30 ve SL. Sjezdem letos pohnul, gradace byla slibná, ale dává to „jen“ 27. místo žebříčku (WCSL) se 7., 9. a dále 19., 20., 22., 29., 32. místem. Ano, poklona, jsou to chlapi a je to sjezd, něco takového u nás v moderní době žádný muž nezajel, ale pořád to není díra do světa.

Bankové mají co rozebírat. Nedotažené slibné závody, psychika ve spojení s taktikou. Kde asi mohl lyžování tak oddaný hoch být, kdyby býval, jako mladý Stenmark, narazil na svého Hermanna Noglera? Co by se bývalo dalo/mělo udělat jinak a lépe? A co dál? Šárka Strachová Dojaté chvalozpěvy zazněly všude možně, co můžeme přidat my? Za omílaný comeback považuju celou sezonu a především návrat do top 7. To je hlavní doklad kvality. Být opakovaně rychlý a dojíždět. Tu a tam se „utrhnout“ dokáže řada jezdců. Ale trvale to umí přibližně ta sedmička. Jakkoli tomu nahrála nepřesvědčivá úroveň ženského slalomu poslední doby, skutečnost, že se hodně jezdí na plošších profilech a staví poměrně jednoduše (Kostelice na vás, holoto!), je každý návrat z krize či po zranění nejistý a tím cenný. Ať už si o kauze Záhrobských myslíme cokoli, je fakt, že se po tom všem Šárka dokázala ve slalomu vrátit, hodný obdivu. Těsně uhájený bronz je mediální třešnička a symbol návratu. A symboly jsou hezké a dobře se s nimi pracuje.

SPORT

PARTNER RUBRIKY

WENGEN 2015 ONDROVA HISTORICKÁ MISE V ROZŽHAVENÝCH RENDLÍCÍCH POBUBLÁVÁ FONDUE A ZE VŠECH STRAN SNĚŽNÉHO PIKNIKU ÚTOČÍ AROMATICKÉ SÝRY. BATOLE MÁVÁ ŠVÝCARSKOU VLAJKOU, BABIČKU S TREKINGOVÝMI HOLEMI HŘEJE ČEPICE S HELVÉTSKÝM KŘÍŽEM A O KUS DÁL SI V ČERSTVÉM PRAŠANU LOPATOU HLOUBÍ ZÁKOP SKUPINKA TEENAGERŮ. POD NIMI HOUKÁ VLAK, NAD HLAVOU JIM BZUČÍ VRTULNÍKY A HLASATEL OZNAMUJE, ŽE START SLAVNÉHO WENGENSKÉHO SJEZDU SE BLÍŽÍ. NA LAUBERHORNU STÁLE PŘEŽÍVÁ LYŽAŘSKÁ ROMANTIKA. ALE VYŽADUJE TO ZVLÁŠTNÍ DISCIPLÍNU. I OD ZÁVODNÍKŮ, MEZI KTERÝMI LETOS PŘI SVÉ PREMIÉŘE VYNIKL I ČECH ONDŘEJ BANK. TEXT: JAN KALIBA, ČESKÝ ROZHLAS echci plašit, ale je 8:43,“ vkládá se fyzioterapeutka Silva do hovoru o Casinu Royale. Ondřej Bank se na asfaltu před hotelem Alpenrose opírá o své zakřivené sjezdařské hůlky a debatou se servismanem Robinem Kasperem o vtipných pasážích bondovky si krátí čekání. „Nejvyšší čas vyrazit pěšky,“ odvětí závodník v narážce na hotelový elektromobil, který už ho touhle dobou měl i s lyžemi a obřím batohem vézt do kopce na wengenské nádraží. „Einsteigen, bitte!“ vybízí průvodčí švýcarských drah k nástupu všechny, kdo chtějí z Wengenu vzhůru k zasněženým svahům. Je 8:54 a vlak nečeká, další jede za půl hodiny. Bank se svými dvěma společníky souká těžký náklad z hotelového vozítka do zubačky, která míří z údolního Lauterbrunnenu do sedla Kleine Scheidegg. Je to zvláštní vlak. Kam oko pohlédne, tam místo kufrů stojí lyže. „Příští zastávka: Allmend,“ hlásí reproduktor ve vyhřátém vagónu, kde turisti a rekreační lyžaři zvědavě okukují profíky, kteří se mezi ně vmísili. „Jako

„

za starých časů do školy. Na gympl jsem jezdil trasu Ruda nad Moravou – Šumperk. Tady jsou ty vlaky modernější, ale vzdálenost je zhruba stejná,“ vybavují se 34letému lyžaři studentská léta. S českou minivýpravou nastoupili také švýcarští reprezentanti. Jako každý, kdo přijel závodit ve Světovém poháru do Wengenu, také oni se cestou na trénink musejí podřídit grafikonu a pospíšit na vlak, kde jsou atrakcí pro běžné cestující. Vypadá to, jako kdyby Messi, Neymar a další fotbalisté v Barceloně nasedli ráno do tramvaje a jeli do práce. „Dá se to tak říct. Ale na závod už vozí Švýcary z města helikoptérou,“ upozorňuje Ondřej Bank. „Mají privilegia?“ ptám se. „Spíš prachy!“ směje se český sjezdař. „Taky jsme před lety s touhle možností koketovali. Zjišťovali jsme, na jaké peníze to přijde – a pak šli zase radši na vlak,“ vzpomíná Bank s úsměvem. „Ale výhoda to je velká – nám trvá cesta na start hodinu, Švýcarům vrtulníkem pět minut.“ Zubačka se líně plazí pod pohlednicovými vrcholy Eiger, Mönch a Jungfrau a tam, kde se trať na pár metrů rozdvojuje, čeká na protijedou-

cí kolegyni, aby se obě soupravy mohly vyhnout. K železniční části putování na sjezdovku je nutné přičíst cestu od hotelu na nádraží i tu z horského drážního uzlu Kleine Scheidegg sedačkovou lanovkou na sjezdovku. Helikoptér mají pořadatelé Světového poháru k dispozici sedmnáct. Kromě švýcarských reprezentantů jimi na závody přepravují také VIP hosty, na ten hlavní to každý rok dělá asi tisíc lidí. V den, kdy se jede Lauberhorn, se oblaka mění v nebeskou magistrálu, po které kmitají vrtulníky v řadě za sebou. Ale k ruce jsou už v týdnu před slavným sjezdem. Hodí se i k přepravě materiálu, kterého letos závodníci a pořadatelé kvůli Světovému poháru vyvezli z údolí na nepřístupné skalisko do Wengenu 1400 tun – převážně ovšem po kolejích.

Autům vjezd zakázán, i Hermann Maier musí vlakem! „Když jsem přijel do Wengenu poprvé, byly to i moje první závody Světového poháru. Dole v Lauterbrunnenu se ptám, jak se dostanu nahoru do Wengenu. Paní mi říká, ať vyskládám

FOTO: © CZECH SKI/ZOOM AGENCY

NA TRATI K HISTORICKÉMU UMÍSTĚNÍ

„Z vláčku zase do autíčka, které doveze věci do hotelu. Ale už jsme zvyklí, že to k Wengenu patří. A vlastně ke Švýcarsku obecně. Když jezdíme na ledovce do Zermattu nebo Saas-Fee, tak je tam stejný režim,“ vysvětluje slalomář Kryštof Krýzl. Elektromobily k zajištění služeb pro návštěvníky horská městečka povolují. Převahu ale mají chodci, na ulici se ve Wengenu mohou cítit vcelku bezpečně, neohrožováni a nerušeni přesilovkou motoristů, pro které končí cesta dole v Lauterbrunnenu. Tedy jedna nahoru vede. Mapy včetně těch internetových ji neodhalují a používá se prý jen v nouzových případech, kdy musí nahoru rychle záchranka nebo policie, tvrdí místní. „Ale třeba švýcarská televize tady má své přenosové vozy. Takže zákaz evidentně neplatí pro všechny stejně a nám závodníkům to ztěžuje situaci,“ upozorňuje slovenská lyžařská hvězda Adam Žampa, že nouzovou situací je podle přítomných vozidel zřejmě i Světový pohár. Ne všichni přijímají nutnost odstavit auto na parkovišti a dojet do Wengenu vlakem smířlivě jako příjemné zpestření a docela zábavnou daň za romantičtější závodní týden.

Ale čtvrteční měřený trénink pořadatelé na rozdíl od toho středečního nezruší, a tak se za jízdy přece jen souká do lyžáků. Z vagónu je rázem také improvizovaná šatna. „Potřebuju tak pět deset minut, přece jen tyhle tvrdé boty než člověk přepere…“ říká sjezdař ze Šumperku a přemýšlí o bramborách. „Brambory, to je to nejhorší, co může na sjezdovce být. Rozbitý led, který nedrží pod nohama, jako kdyby člověk lyžoval ve vysypaných tenisácích,“ vysvětluje závodnickou hantýrku Tomáš Bank a překřikuje při tom šumění a pištění vysílačky, kterou komunikuje se zbytkem týmu. Když horská lokálka s českou výpravou přisupí do Kleine Scheidegg, kde opouštíme turisty mířící navazující soupravou do oblak na Jungfraujoch, zbývá Ondřeji Bankovi do oficiální tréninkové jízdy více než čtyři hodiny času. „Většinou si dávám tak tři čtyři volné jízdy. Pak se rozhodnu, jestli se vrátit na oběd do hotelu, odkud se sem pak musím znovu štrachat, anebo tady dvě tři hodinky někdy přečkám a pokusím se co nejmíň ztuhnout,“ říká lyžařský expres a nakonec se rozhoduje pro „bivak“ tady nahoře v závodnickém stanu s občerstvením. „Ze všeho nejdřív jdu ale na prohlídku trati,“ dodává.

Hurá na brambory! „Příští stanice: Wengeralp,“ ozývá se úzkokolejkou, do které k nám cestou na trénink přistoupil Tomáš Bank. Nenese dobré zprávy: „Urolbovali to a jsou tam totální brambory, je to brutální. Tvrdí, že to v pohodě za ty tři hodiny zvládnou uklidit, ale to tam nebude žádný sníh. Už teď jsou tam šutry,“ podává český šéftrenér svérázné hlášení svému bratrovi a svěřenci v jedné osobě. Nejen proto je na Ondřejovi znát, že by nejradši přesadil strojvedoucího na druhý konec vlaku a jel zpátky.

Slovinec na stromě, lyže v kuchyni Lauberhornem dolů se při prohlídce loudá celé procesí. Kromě závodníků jsou tu další členové týmů i televizní štáby, které pořizují rozhovory přímo na sjezdovce. Dnešní trénink se pojede na zkrácené trati podobně jako páteční kombinační sjezd. Tím spíš nevypadá jako žádný zabiják typu kitzbühelského Hahnenkammu. Jeho kouzlo je v něčem jiném. „Odtud vidíme klíčovou pasáž vrchní části: Hundschopf, Minsch-Kante a Canadian Corner, což je nejtěžší část. A taky nájezd do klíčové pasáže Kernen–S – toho úzkého esíčka, kde se často rozhoduje,“ jmenuje lahůdky wengenského sjezdu Tomáš Bank, když se za ním po prohlídce vydrápu na vrchol protějšího svahu, odkud je na závodní pistu opravdu parádní výhled. „I pro diváky je to tu nejlepší místo. Stojím tak, abych pokryl co největší úsek trati. Ale ne vždycky na mě zbude místo tak pohodlné a atraktivní,“ vysvětluje starší z bratří Banků, který je tady teď v roli kameramana. „Spolupracujeme ještě s Chorvaty a Slovinci, abychom měli u každého lyžaře natočenou celou jízdu. Takže třeba bývalý slovinský reprezentant Andrej Jerman visí ve

FOTO: © CZECH SKI/ZOOM AGENCY

věci z auta a naložím je do vlaku. Opáčím, že si nerozumíme – že my jsme ale závodníci. Ano, závodníci prý taky, nedá se odbýt. Tak tam stojím a přesvědčuju ji, že Hermann Maier prostě nemůže nakládat věci do vlaku!“ baví se vzpomínkou na první setkání s nevšední wengenskou praxí další český reprezentant Martin Vráblík. Nakládají ale všichni – od Vráblíka až po Maierovy následovníky z lyžařské špičky včetně Bodeho Millera nebo Marcela Hirschera. Auta mají do Wengenu vjezd zakázaný. A alpský lyžař, to věru není výletník, co si všechno během minuty sbalí do uzlíčku. „Deset párů sjezdek, troje obřačky, čtvery slalomky, dvoje lyže na superG… Kluci mají ještě nějaké hokejky, brusle a do vlaku se musí narvat i rotoped,“ vypočítává svou bagáž Ondřej Bank. Dohromady je toho půl tuny a dalších 500 kilogramů dají dohromady zbylí čeští závodníci. „Mám to tu i přes tyhle komplikace rád,“ říká Bank, ačkoli zapomněl vypnout světlomety odstaveného vozu, takže si nemůže být jistý, jestli ho na parkovišti najde v pojízdném stavu. „Je to zvláštní, když sem najíždějí všechny týmy a musíme se při tom stěhování z auta do vlaku vystřídat na dvou parkovacích místech. Občas není místo v nákladním vagónu, tak rveme věci normálně mezi lidi,“ pokračuje ve vyprávění. Lidi zírají, výpravy japonských nebo čínských turistů míří na Jungfraujoch, do nejvýše položené železniční stanice v Evropě, a vůbec netuší, že se tu jedou nějaké závody. Ale obvykle se nakonec s lyžařskými hvězdami nadšeně fotí. Lyžaři nestoupají až do tří a půl tisíc metrů nad mořem, svou netradiční suitu opouštějí o mnoho níže a za půl hodiny se ve Wengenu (1274 m) převtělují ve stěhováky podruhé.

FOTO: © JAN KALIBA

SPORT

VLAKEM NA START ZÁVODU

spodní části trati na smrku patnáct metrů vysoko. Je to tam dost úzké a hodně se to s ním kýve. Žádný komfort, ale výhled má jedna báseň!“ Jermanův obětavý šplh do koruny stromu přináší výsledek ještě týž večer. Všichni spolupracující kameramani materiál během odpoledne sestříhají, aby si ho po páté hodině na trenérské schůzi mohli vyměnit. A pak už záleží na každém závodníkovi, jak s informacemi, které se z videozáznamu dají vyčíst, naloží. „Tady nemůžeš najet tolik doprava. Je tam moc hlubokej sníh. A tady už se to dá říznout,“ komentuje v hotelovém lobby v laptopu přehrávaný videozáznam trenérským okem Tomáš Bank. „Tady se všichni dostanou do smyku, pak se tam vytvoří takové rolety, což je hodně nepříjemný,“ přidává v pozdním večeru svou poznámku k jinému úseku trati Ondřej. Zkoumají hlavně stopu jízdy těch nejrychlejších a snaží se inspirovat pro zkrácený páteční kombinační sjezd, ale i pro ten „plnotučný“. Pořadatelé ho kvůli očekávané sobotní chumelenici přeložili na neděli, kdy má být jasno a mrazivo. Pro všestranného českého závodníka to bude první představení kariéry na nejdelší trati Světového poháru. „Máme je očíslované, na Lauberhorn Ondra vyjede se sedmičkami nebo s osmičkami,“ ukazuje na řadu pro laika k nerozeznání stejných dlouhých sjezdových lyží Robin Kasper, když za ním sejdeme do hotelového podzemí. Pečuje při tom zrovna o jiný, nezá-

ROBIN KASPER A IMPROVIZOVANÁ LYŽÁRNA

vodní pár a kolem sebe má prostředí vskutku až umělecky tvůrčí. „Loni jsme byli třeba v kotelně, letos jsme holt ve staré kuchyni,“ směje se mému údivu servisman. „Většinou nás šoupnou do takových zvláštních místností, protože na to naše množství lyží a jejich přípravu potřebujeme větší prostor,“ zobecňuje Ondřej Bank obklopený všemožným harampádím – hromadou starých židlí, basami od piva a jiných nápojů, trubkami… A servismanův stůl vypadá na velmi slušnou řezbářskou práci, která by mohla zdobit i kdejaký salónek pro hosty. Teď slouží Robinu Kasperovi jako odkladiště všeho možného – vosků, sprejů, vázání, ale vidíme i čokoládu nebo plechovku s pivem. „Prostě všechno, co je potřeba – hlavně to pivo se hodí,“ vtipkuje o prioritách muž, jehož práce může ovlivnit Bankův výkon. Jestli Ondřej pojede na „sedmičkách“, nebo „osmičkách“, se rozhodne až těsně před závodem. „Jedny chci celou sezónu já – a ty druhé skoro na každý závod skutečně používáme,“ ironizuje sjezdař svůj vliv na konečná rozhodnutí, který pár pro závod nakonec zvolit. „Je to na klucích servisácích hlavně proto, že namažou každé na jinou teplotu, kdybychom se netrefili do předpovědi počasí, tak abychom měli těsně před startem alternativu. Podle aktuální teploty a vlhkosti pak zvolíme a ještě upravujeme práškem a sprejem,“ upřesňuje vzápětí.

PARTNEŘI OSÚ AD SLČR

PARTNEŘI CZECH SKI ALPINE POOL

SPORT EQUIPMENT

Sněžné fondue a boj o přežití Proč je Lauberhorn nejenom nejdelším sjezdem Světového poháru, ale také pro spousta lyžařů i fanoušků nejkrásnější, pochopíte, pokud v den D vystoupíte ze zubačky ve stanici Wengeralp. Je to odsud jenom několik kroků ke stráni s báječným výhledem, odkud při tréninku Tomáš Bank pořizoval videozáznam. První nadšenci jsou tady už v sedm hodin ráno, tedy šest hodin před startem hlavního závodu z 85. ročníku wengenského zápolení. Během krátké cesty k přírodní sněžné tribuně osázené mobilními toaletami a vybavené velkoplošnou obrazovkou těžko uniknete nabídce popadnout švýcarský prapor nebo si helvétskou symboliku nést na huňaté čapce, která jde za deset franků na dračku. Neúnavné vrtulníky uvolní na půl hodiny nebeský prostor švýcarským vzdušným silám a diváky na konci vzdušného představení musí bolet za krkem z toho mnohaminutového záklonu, ve kterém pozorují leteckou akrobacii aviatických strojů včetně dopravního letadla. Při pohledu ze stráně dolů si na své zas přijdou železniční nadšenci, protože horské vláčky dnes po místní trati kmitají s intenzitou obzvlášť urputnou. Ale to hlavní se bude dít na svahu nad tratí, který mají návštěvníci jako na dlani. Ostatně za vstup sem do „první řady“ si zaplatili pro našince ne zrovna malý peníz. Za to mohou lyžaře při sjezdu Lauberhornu na vlastní

FOTO: © JAN KALIBA

oči pozorovat po čtyřicet sekund jízdy, kterou sami závodníci zhusta považují za nejkrásnější z celé zimy. „Je tady všechno. Rovný pasáže, technický a zajímavý skoky, pak zase technická pasáž, jaká nikde jinde není. Podjíždí se i pod železničním viaduktem. Ten sjezd má úplně všechno, co by měl sjezd mít,“ popisuje trať Lauberhornu Ondřej Bank. „A zároveň to není sjezd extra nebezpečný, že si ho člověk dokáže užít. Teda do poloviny, pak už moc neví, co dělá,“ říká jeho český vyzyvatel. Lauberhorn v celé své kráse měří čtyři a půl kilometru, má kilometrové převýšení a závodníci musejí šílenou jízdu vydržet déle než dvě a půl minuty. A zatímco po silnici se ve Švýcarsku smí jezdit maximálně sto dvacet kilometrů v hodině, na lyžích na Lauberhornu to bývá až rekordních sto šedesát. „To už člověk musí řešit i to, že jede rovně. Od sto padesáti je to boj o přežití,“ směje se Bank. Pěšky, na lyžích i snowboardu, se sáňkami – to všechno jsou způsoby, jak se návštěvníci dopravují na nejpopulárnější místo, odkud wengenský sjezd sledují. Někteří si přinesli lopatu, hloubí si zákop a tvoří přírodní lavičku. Ti největší gurmáni pořádají regulérní švýcarskou hostinu. Pivo či jiné nápoje si ve sněžné lázni ochladíte snadno a není prý nic těžkého udělat si tady nahoře fondue. „Stačí pečivo, sýr, víno a dalších pár ingrediencí. K tomu plynový vařič, rendlík a pak už jenom degustujete a užíváte si sněžné party. A šnaps, nesmí chybět šnaps!!!“ Volá za mnou naléhavě mluvčí jedné z labužnických skupinek, na jak podstatnou věc ve svém výčtu zapomněl. Vůně linoucí se z desítek plecháčků útočí ze všech stran a dotváří nezaměnitelné kouzlo závodů, na které se vypravili nadšenci od batolete až po babičku, co nechce sedět doma v křesle a háčkovat vnoučatům svetry. Najdou se i psi, co od své paničky dostali speciální dresy, aby mohli fandit.

… A TRIBUNY VIDITELNĚ NEDOSTAČUJÍ

Kam se co do atmosféry hrabe Hahnenkamm, soudí i Ondřej: „Podobnost je v tom, že jsou lidé opilí, ale v Kitzbühelu rozhodně víc. Obecně ve Švýcarsku fandí všem a zůstávají až do konce, kdežto v Kitzbühelu povzbuzují jenom Rakušany a jinak jsou ty desítky tisíc lidí zticha, což je prostě divný. Proto jsou mi zdejší závody sympatičtější.“ Po své premiéře na Lauberhornu nemá šumperský lyžař žádný důvod svůj názor měnit. „Je to bomba!“ vyrazí ze sebe vyšťavený, ale šťastný de-

vátý nejrychlejší muž legendárního sjezdu. „Na konci už jsem nemohl, lyže mi lítaly všude, slintal jsem si na triko jak Björn Dählie, ale je to senzace,“ raduje se Ondřej Bank. A to ještě netuší, že ji o pět dní později dokoná v „opilém“ Kitzbühelu – třetím místem v alpské kombinaci a návratem na stupně vítězů po víc než sedmi letech plných zdravotních strastí, které se bohužel vrátí na následném mistrovství světa. „Mažu na lanovku, v 16:18 mi jede vlak,“ řekne nakonec. Grafikon je ve Wengenu pánem.

„NA KONCI UŽ JSEM NEMOHL, LYŽE MI LÍTALY VŠUDE, SLINTAL JSEM SI NA TRIKO JAK BJÖRN DÄHLIE, ALE JE TO SENZACE…“

FOTO: © CZECH SKI/ZOOM AGENCY

FOTO: © JAN KALIBA

NA TRATI JE ŽIVO…

SKOKANSKÉ ZÁVODY NA MILERÁKU

STOLETÍ STOLETÝCH

V PANSTVÍ

HRABĚTE HARRACHA

LTBK NOVÝ SVĚT

META PŘELOMU 19. A 20. STOLETÍ JE PRO VĚTŠINU LYŽAŘSKÝCH STŘEDISEK V NAŠEM POHRANIČÍ VÝMLUVNÁ. ZDA NĚKOLIK LET PŘEDTÍM, ČI AŽ PO PŘÍCHODU DVACÁTÉHO VĚKU, NENÍ PODSTATNÉ. HARRACHOV – NOVÝ SVĚT NEBYL VÝJIMKOU. ANO, LYŽOVAT SE TADY ZAČÍNALO INDIVIDUÁLNĚ V POSLEDNÍM DECENIU STOLETÍ DEVATENÁCTÉHO. HRABĚCÍ PERSONÁL, KTERÝ JEHO OSVÍCENOST, J. N. HARRACH, NECHAL VYBAVITI SKIJEMI, BYL TADY VPRAVDĚ PRŮKOPNÍKEM LYŽBY. JÍZDA NA SKI IMPONOVALA, JAK JINAK, ŠKOLÁKŮM A HOSTÉ HARRACHOVA NEVYCHÁZELI Z ÚDIVU. TEXT: ALEŠ SUK elikož tak jako v jiných centrech krkonošské turistiky, byl Nový Svět osídlen převážně rodinami německé národnosti, je nasnadě, že v počátcích nového sportu měli Němci navrch. V roce, ve kterém Svaz lyžařů v Království českém sdružoval 6 spolků a měl za sebou pět let pionýrské činnosti, vzniká v prosinci 1908 při Národní jednotě severočeské Kroužek lyžařů a sáňkařů. Jelikož řídící učitel Jan Buchar velel v tom čase ČKSS v Jilemnici a spolu s J. R. Ořovským táhli káru Svazu lyžařů, přejmenovává se na Bucharovu počest o 2 roky později

harrachovský kroužek na Lyžařský a turistický Bucharův klub Nový Svět a jako 7. korporace v pořadí organizačně vstupuje do Svazu.

Češi i Němci Harrachova Zhruba ve stejné době se aktivují němečtí obyvatelé Harrachova a zakládají Wintersportverein Harrachsdorf-Neuwelt. Následují tak své předchůdce ve Vrchlabí, Špindlu, Peci, Svobodě a Maršově. Tedy sezóna 1910 má v Harrachově dva sportovní kluby lyžařské – český a německý. Tím jsou harrachovští o fous rychlejší Vrchlabáků; ti mají rozptyl organizovaného lyžování větší – německý klub 1886, český 1910.

A kteří že junáci mají na triku veškeré hemejření mládežnických skiáků pod Čerťákem? Především Josef Kraus, úředník panské sklárny, a tři horoucí Češi – Matěj Sedláček, Josef Zich a Julius Jelínek, akademický malíř. Posledně jmenovaný je i prvním klubovým předsedou. V pozdějších dějinách LTBK hrají další umělci, a ne ledajací, významnou roli. V německém WSV šéfuje většině dění Franz Erlebach, hoteliér, a Kurt Endler, nájemce Vosecké boudy, patřící panu hraběti. Počátky prvních soutěží, kterých byli divácky lační harrachovští hosté, jsou časově položeny do prvních sezón dvacátého století. Propagačně mohl působit 1. mistrovský závod na 50 km ve střední Evropě. Jeho 7 účastníků projíždělo závodním tempem centrem Harrachova podél Mumlavy k vodopádu 13. února 1905. Distance však nebyla značena a průjezdní body včetně trasy měly být obsazeny hajnými. Toho dne však na horách vládla „čina“, a tak jezdci v čele s budoucím mistrem Zemí koruny české, Josefem Krausem ze Štěpanic, závodníkem ČKSS Jilemnice, nepotkali za celých 11 hodin závodu ani jediného lesníka. Lyžci německého spolku cvičili a stavěli si provizorní můstky pro skok v lokalitě Rýžoviště, skisté čeští pak pod nádražím na Sachrově kopci, někdy také na cvičné louce, pojmenované hezky česky Idiotplac, jinak Milerák. Stanovy LTBK odsouhlasilo členstvo v roce 1911, pět roků po schválení stanov svazových. Prvním

FOTO: ARCHIV LEOŠE ERBENA

SPORT

O NEJSTARŠÍCH LYŽAŘSKÝCH KLUBECH ČESKÝCH

závodníkem, schopným se utkávat rovnocenně s výrazně zkušenějšími klasiky z Jilemnice, Vysokého, Benecka, Prahy a Plzně, byl Heinrich Ullmann z WSV Harrachsdorf – Neuwelt. Poprvé ho ve výsledkové listině objevíme na bedně při mezinárodních závodech ve Vysokém n. J. V překážkovém závodě 31. 1. 1914 o Dieskauův štít je 3., ve skoku o den později bere dokonce stříbro jako nejlepší skokan z jezdců v Čechách usedlých. Tehdy totiž vyhrál skokanskou soutěž Nor Stauerheim.

FOTO: S. SLAVÍK

Umění, dobročinnost, sport Pražské kluby, které před válkou tvořily většinu členstva Svazu, potřebovaly pochopitelně k provozování lyžování kvalitní podmínky. Ani tehdy zas tolik sněhu Praha nemívala, a tak měl třeba první náš klub ČSK svoji základnu na Benecku, Český spolek pro zimní sporty pak lyžoval na Pláních pod Ještědem, Klub lyžařů vinohradských se o víkendech stěhoval na příchovickou Štěpánku, LZK měl stagionu ve Valteřicích. Harrachov si oblíbili členové Sportovního kruhu Himalaja Praha. Železniční spojení bylo nasnadě, najmě když sportovní rychlíky do Krkonoš mívaly v soupravě i vagony jídelní a zábavné. A cože to vyznávala Himalaja? Ve své podstatě jistou obdobu hnutí Schlarafia: umění, přátelství, humor. Himálajisté, sdružující skvělé naše umělce, jejich rodiny a přátele, pak umění, dobročinnost a sport. A na to nemohli výboři LTBK neslyšet, patřili totiž jako jedni z mála k těm osvíceným spolkům, které ve svých stanovách zakotvily výcvik lyžeckých hostů, kteří o něj požádají. Chtěl-li kdokoli z přespolních vyučit se jízdě na ski, byl výcvik obstarán členy klubu bezplatně! Zapůjčení sáněk a lyží z inventáře klubu dělo se též gratis, dokud zásoba spolku stačila. Skvělá reklama pro Harrachov! A to v době, kdy ceny materiálu nebyly ledajaké – v roce 1911 stály

ZE ZÁVODŮ KONGRESOVÝCH

31 FOTO: S.SLAVÍK

FOTO: ???

SKOKY NA ČERŤÁKU 1920

lyže 16 korun, boty 22, když oběd byl za 1 K a 60 hal. a večeři jste pořídili o 40 haléřů levněji. Takže jistá reklamní dobročinnost klubu byla pak na revanš vyšperkována dobročinností Zábavního a sportovního kruhu Himalaja. Pomáhal při organizování soutěží, věnoval ceny, doporučoval Nový Svět k pobytu a návštěvě majetným vyznavačům horské zimní turistiky. Základ myšlence vstoupit do služeb dobročinnosti dala vlastně krkonošská tragédie Hanče a Vrbaty. A tady v součinnosti se spřátelenými kluby pod záštitou Svazu lyžařů pořádaly se ročně jeden až dva večírky uměleckých akademií. Čistý výtěžek pak byl vždy věnován účelům dobročinným. Význační funkcionáři LTBK Lambert Erlebach, Heinrich Jüngling a Josef Müller pečovali o kvalitu výcviku permanentně. Ještě před válkou pořádají o Vánocích 1912 kurs, který vede mistr Hanč, bohužel o necelé 3 měsíce později zesnulý. V sezóně 1913 realizuje duše SK Himalaja, malíř Kamil Vladislav Muttich, výlet do Nového Světa k milému malíři Jelínkovi. Doprovázejí ho skvělí kumštýři, malíř Benda a zejména nadšený lyžař, medailér Otakar Španiel, umělec evropského věhlasu.

Z 8. února 1914 známe výsledky dětských závodů, pořádaných Bucharovým klubem. Tady už čteme jména, jejichž potomci patří o generace později k lyžařské výkonnostní špičce: 1. Josef Šolín a Alžběta Sacherová, 2. Karel Nüsser a Ludmila Palánová… Komentář k těmto závodům považuje za úchvatné 5. číslo závodů – krasojízdu, kterážto potvrzuje, že pěkný postoj při jízdě a správné provedení výkonu jest cennější než rekord rychlostní či délkový.

Po první válce Přešla válka, nová republika se reorganizovala. Aktivita LTBK nabývá kvapu v sezóně 1922 pod velitelstvím předsedy Josefa Krause. SK Himalaja se ustavuje v M. Boleslavi, kam se po zimách, strávených přečasto ve Vysokém, stěhuje i K. V. Muttich. Silný mystik používá již pseudonymu Camil Orfano, vehementně pracuje pro Svaz v časopise Zimní sport, maluje portrétní pohlednice a uvádí v život geniální systém němých značek Krkonoš. Navrhuje klubovou vlajku pro LTBK v národních barvách, zdobenou Davidovou hvězdou. Ta vlastně v mapách byla

PARTNER RUBRIKY

START A CÍL PŘI KONGRESOVÝCH ZÁVODECH V ROCE 1923

cie, nás neustále hnala kupředu. Jelikož favorit, Němec Adolf, přetrhl řemen vázání, dovolil vyhrát Hevákovi a zlaté hodinky tak zůstaly u nás. Byl jsem 4. a do Francie jel!“ I takhle úsměvně

Zatímco na ZOH do 2. světové války závodilo trio lyžařů z Harrachova, byly jich poté včetně Soči 2014 plné 2 tucty! vítězi zlaté hodinky. Říkali nám, ať nenecháme tu cenu vyhrát Němcům z HDW. Při startu slabě pršelo, takže sníh byl mokrý. Mazání jsme tenkrát neznali, jedině svíčku. Ta však při stoupání klouzala. Často se nám při tom závodě lepil na lyže sníh; museli jsme dřít lyži o lyži. Snad za celých 50 km jsme se nesvezli. Když jsme projížděli vysockým náměstím, čekali tam na nás s teplými žehličkami, sedli jsme si na židli a oni nám lyže nažehlili parafínem. Po rovině se nám jelo dobře, ale běda – při stoupání jsme nemohli z fleku. Ale myšlenka, že kdo se umístí na přední pozici, pojede na olympiádu do FranZ PŘEKÁŽKOVÉHO ZÁVODU O DIESKAUŮV ŠTÍT 11.3.1923

probíhaly tehdy v letech, kdy harrachovští lídři nabírali dech, velké závody. Ty Kongresové byly největší, jaké se do té doby ve střední Evropě konaly. Prvorepubliková léta jen podtrhla obětavost a nadšení členů LTBK. Klasické lyžování mělo zelenou, vyrůstali zde budoucí reprezentanti a olympionici, zpočátku ještě z místního WSV. Byl to světový rekordman ve skoku Hans Lahr, který skočil 111 m, a jeho kamarádi Josef Kahl a Franz Kraus. Od památného roku 1923 se předlouho skáče každoročně o Pohár Kongresového můstku.

Po druhé válce Po skončení 2. světové války už můstek na Ptačinci postihla sportovní penze, přestavěly se německé můstky pod Čerťákem a celých 60 let se špičkové podniky, tréninky a lyžařská činnost přestěhovaly tam. Košatí výchova reprezentantů a zejména olympioniků se v Harrachově urodilo! Zatímco na ZOH do 2. světové války závodilo trio lyžařů z Harrachova, byly jich poté včetně Soči 2014 plné 2 tucty! A to už je síla. Jak šel čas, měnil LTBK několikrát název, to vlastní – líheň světových lyžařů klasiků si ponechal. K množině závodů – Poháru harrachovských skláren, Mezinárodních závodů v klasickém lyžování, Turné Bohemia, MSJ, MS v letech, se přidávaly účasti na olympiádách, a to ve všech disciplínách klasických i alpských. Medailisté byli dva – Pavel Ploc (stříbro a bronz) a Václav Korunka (bronz). Na harrachovských šancích se rozvíjely dispozice světových rekordmanů; po Lahrovi to byl Dalibor Motejlek (142 m) a Pavel Ploc (181 m). To byly hvězdné chvíle skokanů z Harrachova. Nakonec ještě plejáda těch, bez kterých by nejenom místní, ale ani český lyžařský sport nebyl tak vysoko v povědomí lyžařských fandů a historiků. Trenéři, funkcionáři, organizátoři. Nelze než nevzpomenout na Antonína Lenemayera, Jana Hendrycha, rodinné klany Rázlů, čítající 12 osob, Kučerů (9), Slavíků (8), Čermáků (6). Harrachovský Ski klub provozuje trénink a závodí ve dvou skokanských areálech, na Čerťáku a na Kamlu, ve městě je lyžařská expozice vybudovaná Standou Slavíkem v prostorách Muzea skla a autor tlačí na zastupitele s projektem muzea samostatného. V minulosti se dařilo pořádat skokanské šampionáty a týdny letů s výraznými zisky. Ten loňský vybočil a je výjimkou, došlo k výraznému finančnímu propadu, který nakonec dopadl téměř na všechny odborné úseky Svazu. Věřme, že šlo opravdu o výjimku, že harrachovští užijí zkušeností a fištrónu k dalším skvělým výsledkům nejen závodnickým, anobrž i společensky ekonomickým. Vzhůru do dalších sezón v Harrachově a okolí!

FOTO: ARCHIV STANDY SLAVÍKA

kryptogramem Nového Světa. Již následující zima 1923 pasovala Harrachov definitivně do top špičky lyžařských závodních středisek. U příležitosti 7. Mezinárodního kongresu lyžařské federace v Praze jsou do Nového Světa proponovány Kongresové závody. Na dobu před 90 lety mamutí podnik s nově postavenou svazovou padesátkou na SZ úbočí Ptačince. Hotel Krakonoš se na další generace stává těžištěm lyžařského dění pro většinu místních, republikových závodníků, turistů a návštěvníků Harrachova. Kongresový maraton na 50 km sice vyhrávají seveřané (účastnili se lyžaři z 11 zemí),slavný je průjezd vysockým rynkem s hudbou, střelbou z muškety při každém projíždějícím běžci, hlavně ale demonstruje milou a přátelskou atmosféru zdejších příznivců bílého závodění. O rok později popisuje barvitě kolorit padesátek v okolí Harrachova a Vysokého Oldřich Kolář, který si v rozřaďovacích závodech vyjel nominaci na 1. ZOH v Chamonix. „Jelo se třetí lednový víkend 1924. Město Jilemnice darovalo

FOTO: ARCHIV STANDY SLAVÍKA

SPORT

LYŽAŘI POMÁHAJÍ

DĚTEM “ Z ULICE

„

UMOŽNIT PŘÍSTUP K LYŽAŘSKÝM SPORTŮM DĚTEM A MLÁDEŽI Z RIZIKOVÝCH A SOCIÁLNĚ ZNEVÝHODNĚNÝCH SKUPIN. TAKOVÝ JE HLAVNÍ CÍL NADAČNÍHO FONDU SVAZU LYŽAŘŮ ČR, KTERÝ VZNIKL V LOŇSKÉM ROCE. TEXT: PETR SOUČEK

ceme dát příležitost dětem, které mají ke sportu ztížený přístup. V první fázi jsme se zaměřili na nízkoprahová zařízení,“ prozradila členka správní rady fondu Radka Jordánová. „Když jsme si dělali průzkum, zjistili jsme, že se této sociální službě ve srovnání s dětskými domovy dostává ze strany dobročinných organizací výrazně nižší podpory,“ vysvětluje Monika Janstová, druhá z mladých žen podílejících se na rozjezdu fondu. Organizovat aktivity pro děti z nízkoprahových zařízení je vděčnou prací, která má svá úskalí. „Je to taková dobrovolná družina pro děti z ulice, kde ale neplatí tak striktní pravidla. Děti tam nemusí chodit v pevně stanovený čas. Pokud přijdou, tak přijdou. Když jsme dělali první akci s občanským sdružením Neposeda v Horních Počernicích, tak jsme do poslední chvíle nevěděli, zda dorazí dětí pět, nebo dvacet,“ vypráví Jordánová. Nakonec jich bylo devět ve věku od jedenácti do šestnácti let. Spolu s vedoucími je vzal Nadační fond Svazu lyžařů ČR do Jumpparku na trénink akrobatické reprezentace v newstylových disciplínách. Děti fandily, dozvěděly se zajímavé informace od trenéra Romana Daleckého a pak si samy zaskákaly. „Byl to takový test. Jsme ve spojení s Českou asociací streetwork a chtěli bychom tyto aktivity samozřejmě rozšířit. Záležet bude ale na finančních prostředcích,“ zdůrazňuje Janstová. Peníze na lyžování znevýhodněných dětí chce fond získávat z nejrůznějších zdrojů. Ať už jsou to dražby zajímavých darů, jako jsou třeba startovní čísla od známých reprezentantů, nebo příspěvky od velkých sponzorů i malých dárců. Se sháněním financí začal pomáhat i bývalý skokan na lyžích Jan Mazoch, vnuk olympijského vítěze Jiřího Rašky. Přispět Nadačnímu fondu Svazu

„

lyžařů můžete prostřednictvím veřejné sbírky na podporu přístupu k lyžování a snowboardingu. Číslo účtu je 214973676/0600. „Nechceme se ale omezit jen na peníze. Rádi bychom děti z nízkoprahových zařízení vzali na lyžařské zájezdy, a tak sháníme i materiál. Už jsme domluveni s několika půjčovnami, že nám po sezóně věnují vyřazené vybavení,“ prozradila Jordánová a dodala: „A kdyby se ho sešlo víc, domluvíme se se základními i středními školami, aby si ho vzaly pro své žáky.“ Spolupracovat v tomto směru plánuje fond i s Českou olympijskou nadací. „Oni pracují se sociálně slabými dětmi individuálně. Dávají jim

příspěvky na sportovní vybavení a kroužky. My bychom mohli přispět materiálem. Určitě má smysl spojit síly při organizování akcí pro děti,“ popisuje Janstová. Takových akcí mají obě ženy, které se o rozvoj Nadačního fondu Svazu lyžařů starají, plnou hlavu. „V létě bychom rády vzaly děti na mistrovství světa juniorů v travním lyžování v Předklášteří. To sice není tak známý sport, ale hlavně není finančně tak náročný jako třeba alpské lyžování,“ říká Radka Jordánová. „A využít chceme i náborové akce, jako je třeba Sporťáček. Ty jsou sice přístupné všem, ale děti z nízkoprahových zařízení na ně samy nepřijdou,“ upozorňuje Janstová.

SPORT

FOTO: JEVER FUN SKIHALLE NEUSS

V JEVER SKIHALLE V NEUSSU VYTVÁŘÍ DOJEM ALPSKÉHO PROSTŘEDÍ ROZMĚRNÉ KULISY

EVOLUCE LYŽAŘSKÝCH HAL

jisté míry i nové příležitosti lyžovat mimo běžnou sezónu díky zpřístupnění alpských ledovců a jejich vybavení lyžařskými vleky v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století.

Počátek v Antverpách Co se týče Evropy, byly první odvážné projekty, jaké by nadšeného plzeňského lyžaře zaručeně

TEXT: KAREL HAMPL a závěr převážně pozitivního hodnocení vyslovil přesvědčení, že brzy přijde doba, kdy budou lyžařům k dispozici obdobná zařízení v celé řadě velkých měst, stejně jako tomu již tehdy bylo u tělocvičen, krytých lázní nebo „ledových paláců pro bruslení”.

Berlín a Vídeň předběhly dobu Příčin nenaplnění Langovy prognózy tak, aby platil výraz „brzy“, bylo několik. Především poměrně nákladné zařízení se nepodařilo

provozovat delší dobu. V následujícím roce se na bývalém vídeňském nádraží již nelyžovalo a krátkou epizodou bylo i lyžování na stejné sněhové náhražce v berlínské výstavní hale, o kterém Lang informoval v Zimním sportu o několik měsíců dříve. Dnes už se můžeme jen dohadovat, zda se na krátké životnosti atraktivních podniků podílely vysoké provozní náklady, nemožnost dlouhodobého pronájmu rozměrných hal, nebo fakt, že sjezdové lyžování se tehdy ještě ani zdaleka netěšilo zájmu širší veřejnosti. Závažnou příčinou odkladu o celá desetiletí byla samozřejmě 2. světová válka a do

2X FOTO: DAS NEUE UNIVERZUM

NA PODZIM ROKU 1927 NAVŠTÍVIL PLZEŇSKÝ AKTIVNÍ HOROLEZEC A PROPAGÁTOR LYŽOVÁNÍ NORBERT LANG TZV. SNĚŽNÝ PALÁC PROVOZOVANÝ VE DVORANĚ ZRUŠENÉHO VÍDEŇSKÉHO SEVEROZÁPADNÍHO NÁDRAŽÍ. NA STRÁNKÁCH LYŽAŘSKÉHO MĚSÍČNÍKU ZIMNÍ SPORT SE PAK PODĚLIL O SVÉ DOJMY ZE SJÍŽDĚNÍ 150 M DLOUHÉHO SVAHU, POKRYTÉHO VRSTVOU UMĚLÉHO „SNĚHU“, VYROBENÉHO CHEMICKOU CESTOU.

PŘÍMÉ SJEZDY SE TĚŠILY VĚTŠÍ OBLIBĚ

Čtyři skihaly v Porúří Až když byly zprovozněny skihaly v Holandsku a v Anglii na konci 90. let, našli se investoři a realizátoři staveb prvních zastřešených svahů v Německu. Nejprve se zde počalo lyžovat v roce 2001 nedaleko Düsseldorfu v Jever Fun Skihalle v Neussu na svahu o ploše 300 x 60 m s převýšením 50 m. V témže roce začala sloužit i náročnějším lyžařům hala postavená na haldě hlušiny vytěžené z nedalekého dolu v Bottropu. Její sjezdová trasa široká 30 m dvakrát mění směr a je díky délce 640 m dodnes nejdelší zastřešenou na světě. Určité zpoždění doháněli Němci rychle. V roce 2002 byla otevřena třetí hala ve Wittenburgu, kde mimořádná šířka svahu (120 m) umožňuje mimo jiné provoz 130 m dlouhé a 4,5 m hluboké U-rampy. O čtyři roky později přibyl Snowdome v Bispingenu, ležícím mezi Hamburkem, Hannoverem a Brémami, ve kterém třistametrovou trať obsluhuje šestimístná sedačková lanovka. Poslední ze skihal na území Německa je Snowtropolis v Senftenbergu. Lyžuje se

tam na svahu dlouhém pouhých 130 m, zato je to zatím nejbližší příležitost pro zájemce ze severních Čech. Od hranic je hala vzdálena necelých 100 km.

Lyžování jako exotická zábava Již 7 let na sebe poutá pozornost obří tubus lyžařské haly úspěšně vzdorující pouštnímu klimatu, panujícímu v Dubai. Nabízí příležitost zalyžovat si návštěvníkům Mall of the Emirates – jednoho z největších obchodních domů na světě. Součástí vysněžené plochy o velikosti tří fotbalových hřišť je zde lyžařský svah dlouhý 400 m, vybavený čtyřsedačkovou lanovkou, bobová dráha, ledová jeskyně a další atrakce. S lyžováním jako exotickou zábavou se můžeme setkat i v menších a méně honosných halách, postavených rovněž v absolutně nelyžařských zemích, jakými jsou Indonésie nebo Malajsie. Potvrzují tendenci platnou dnes všeobecně. Jsou součástí sportovně zábavních a rekreačních komplexů, ve kterých představují spolu s hřišti, bazény nebo s celými aquaparky, někde i s kinosály, pestrou a lákavou možnost aktivního trávení volného času.

www.sporten.cz

uspokojily, realizovány až o 60 let později. Když v roce 1988 zahájila v belgických Antverpách provoz Skibaan Casablanca, nabízející lyžařům svah pokrytý technickým sněhem dlouhý 105 m a široký 30 m, byla první z patnácti lyžařských hal zprovozněných v následujících patnácti letech především v Holandsku a Anglii. Druhá hala uvedená do provozu na území Belgie v roce 1996 v Peeru disponovala již svahem dlouhým 235 m a lyžařům zde sloužilo rekordních 7 vleků a pojízdných koberců. Co se týče parametrů zastřešeného svahu pokrytého sněhem, nasadil v té době vysokou laťku Ski Dome v Tokiu délkou 500 m a převýšením 80 m. Provozovatelé zde museli navíc zaručit mimořádnou pevnost konstrukce pro případ zemětřesení.

Výuka a emoce přitahují V Evropě v poslední době nepřibývají lyžařské haly takovým tempem, jako tomu bylo na přelomu tisíciletí, ale již prostá životaschopnost několika desítek těchto zařízení má významnou vypovídací hodnotu. V prvé řadě jejich prosperita potvrzuje trvalou přitažlivost atraktivní pohybové aktivity, jakou představuje sjíždění vysněžených svahů na lyžích nebo na snowboardu. Jen v nevelkém, od hor značně vzdáleném Holandsku, kde byl první svah zastřešen a pokryt technickým sněhem v roce 1995, je dnes lyžařům k dispozici sedm tzv. Snowdome. Velikost investic, jakou představuje výstavba takových zařízení, spolu s respektem k požadavkům urbanistů a k jiným

nordic alpine snowboard

NÁCVIK PŘÍVRATNÝCH OBLOUKŮ BYL PŘED 80 LETY ZNAČNĚ STATICKÝ

collection 2014/15

SPORTEN NEJSOU BĚŽKY... JEN BĚŽKY

FOTO: JEVER FUN SKIHALLE NEUSS

SPORT

VÝRAZ „LYŽAŘSKÁ HALA” NEMUSÍ BÝT ZCELA VÝSTIŽNÝ

Sport jako okrajová záležitost Výše uvedená fakta naznačují, že sportovní aktivity, s výjimkou tréninku a soutěží úplně nejmladších adeptů závodního lyžování a snowboardingu, jsou ve skihalách okrajovou záležitostí. První pokusy s uspořádáním oficiálních závodů ve slalomu proběhly před několika léty v halách s největším převýšením (86 m v holandském Landgraafu) a s nejdelším svahem (640 m v německém Bottropu), ale vyvolaly jen rozpaky a FIS se k nim již nevrátila. Plnohodnotné soutěže dospělých do těchto zařízení zjevně nepatří, ale svahy nenáročných parametrů mohou posloužit i výkonnostním sportovcům při seznamování s novou výzbrojí, při návratu na sníh po zranění nebo při náborových exhibicích. To vše platí pro slalomáře a jejich soutěže, ale nemusí to platit pro freestylisty v halách s náležitě dimenzovanou U-rampou.

informovala o několika vážných záměrech, ale žádný z nich nebyl dotažen do stádia realizace. Pravděpodobně nejdále došla německá společnost Allrounder Winter World, jež provozuje halu v Neussu. Před osmi lety počala připravovat výstavbu obdobného zařízení s třistametrovým svahem na tzv. Smolnické výsypce nedaleko Chodova na Sokolovsku. Město zadalo zpracování studie proveditelnosti, radnice projekt vítala, ale stavba nebyla dodnes zahájena. Ve stejné době jednala skupina moskevských podnikatelů s představiteli Zličína i lyžařského svazu o výstavbě skihaly v katastru obce. Jedním z problémů, které se tomuto záměru postavily do cesty, bylo přísné výškové omezení pro stavby nalézající se v přistávacím koridoru Letiště V. Havla. Podle projektových studií vypracovaných v r. 2008 pro společnost Impower Finance měla být v Plzni postavena lyžařská hala jako součást mimořádně rozsáhlého sportovního komplexu Emporum Arena, situovaného na okraj průmyslové zóny Borská pole. Ani tento třímiliardový záměr se neuskutečnil, stejně jako plán švýcarského investora postavit v Ústí nad Labem na Střížovnickém vrchu multifunkční areál s aquaparkem a zastřešeným, 500 m dlouhým lyžařským svahem s rekordním převýšením 120 m.

V úvodu zmíněný lyžařský nadšenec Norbert Lang by byl tak nepříznivou situací rozhodně zklamán a současně zaskočen existencí 129 „paláců pro bruslení“, provozovaných v současnosti na území Čech a Moravy. Hlavní příčiny této „nevyváženosti“ jsou dvě – vysoké náklady spojené s výstavbou objektu zastřešujícího několik set metrů dlouhý svah a účel, k jakému takové zařízení slouží. Zde nezbývá než konstatovat, že sledování hokejových zápasů, a to nejen extraligových, patří u nás k velice populární lidové zábavě. Vytvořit pro ni podmínky, to je pro místní radní úkol, s jehož splněním souvisí spokojenost a přízeň významného počtu voličů. S takovouto podporou případní iniciátoři výstavby lyžařské haly v českých zemích počítat nemohou. Bohužel o dotaci z veřejných prostředků nemohou ani snít přesto, že i lyžování zde bezpochyby patří k nejmasovější lidové zábavě, jejíž význam ještě umocňuje fakt, že se jedná o všeobecně preferovanou pohybovou aktivitu.

Malá naděje? Jaká je tedy naděje, že se početné společenství našich lyžařů a snowboardistů dočká svého zastřešeného stánku nejlépe někde ve vnitrozemí? Prozatím zřejmě jen malá. Od vedoucích lyžařských funkcionářů, kterým musí připadat výstavba první špindlerovské sedačkové lanovky v roce 1947 v plné režii svazu jako sci-fi, lze dnes očekávat jen doporučení. ČOV je plně zaneprázdněn snahou o vybudování několika olympijských center, ČUS má jiné zaměření a bylo by naivní spoléhat na pomoc od státu, který podle četných vyjádření provozovatelů „klasických“ lyžařských areálů, velice mírně řečeno, příliš nepřeje jejich snaze o další rozvoj. V tak nepříznivém prostředí nezbývá než doufat, že se najdou odvážní podnikatelé s náležitou vizí a silou na její realizaci. FOTO: DAS NEUE UNIVERZUM

omezením, v podstatě limitují možné parametry těchto svahů. Jejich délka přes 300 m a převýšení překračující 50 m jsou spíše výjimkou. Nenáročnost co do sklonu a členitosti zastřešených tratí rozhodující měrou ovlivňuje skladbu návštěvníků. Jsou to jednak začátečníci bez rozdílu věku, pro něž jsou hory příliš vzdálené a pobyt nákladný, ale přesto si chtějí osvojit základy lyžování. Nejpočetnější je kategorie lyžařů zvládajících elementární techniku, jimž přináší lyžování i na nenáročných svazích dobrý pocit z vedení lyží v elegantních obloucích a s tím spojené emoce. To vše platí samozřejmě i pro snowboardisty. Jak významný je podíl zájemců o první lekce lyžařské a snowboardové výuky, potvrzují údaje zveřejněné provozovateli jedné z nejfrekventovanějších hal v Neussu. Úplní začátečníci, včetně dětí předškolního věku, zde představují celou jednu pětinu návštěvníků.

Výmluvný nepoměr

Dobré záměry do ztracena V současnosti, po zahájení provozu lyžařských hal v Krasnogorsku, v Madridu a v Amnéville ve Francii, je uváděn celkový počet okolo padesáti hal na čtyřech kontinentech. V té souvislosti nemůže překvapit otázka, proč takové sportovní zařízení dosud neslouží veřejnosti v lyžařsky tak rozvinuté a kultivované zemi s mimořádně bohatou a dlouhou lyžařskou historií, jakou je Česká republika. Média sice v posledních letech

Největší lyžařská hala budoucnosti má vyrůst v Dánsku: JIŽ V R. 1927 PŘIPOMÍNAL INTERIÉR BERLÍNSKÉHO VÝSTAVNÍHO PALÁCE DNEŠNÍ SNOWPARKY

snow.cz/video/3113

se SPHERE CARD využívejte: výhody a slevy cca 5 až 30 % platí v České i Slovenské republice na více než 10.000 obchodních místech jednoduše, vždy, všude

Mějte výhody Sphere card vždy po ruce ve svém mobilu

7 %, 10 % VIP

10 %

10 %, 15 % young

10 %, 15 % VIP

9 %, 12 % VIP

3 až 10 %

5 až 15 %

3 až 15 %

0,4 Kč/l

10 %, 15 % VIP a young

více na www.sphere.cz

FIS MASTERS CUP, 2015 Světový pohár ve sjezdovém lyžování 7.–8. 3. 2015, Pec pod Sněžkou 11. ročník mezinárodních závodů FIS v alpských disciplínách opět v České republice

více na www.sjski.cz hlavní pořadatel společnost SJ SKI s.r.o.

FOTO: WORLD SKI TEST

SPORT

TESTY

Ý K H L Ě O JAKO BYZNYS E H V ÍB KÉ U Ř S YS Ř P ŽA ZN LY BY

TEXT: IVAN SOSNA o lyžařského byznysu se nepochybně zapojily i nejrůznější testy. Stranou ponecháme ty oficiální v autorizovaných zkušebnách, zkoumající konformitu s příslušnými normami. Stejně tak interní u samotných výrobců. Zbudou nám tak jednak testy spotřebitelské, jednak komerční, zejména časopisové. Trh, konkurence a reklama logicky přinesly dvojí snahu: jednak ověřit, zda produkty plní to, co deklarují, jednak je porovnat navzájem.

Počátky testů lyží Spotřebitelské testy se zákonitě zrodily v zemi nejrozvinutějšího trhu a nejbohatší nabídky. V USA s nimi roku 1935 začal časopis Consumer Reports. Když roku 1964 vydavatelství Ziff Davis Publishing Co. přidalo do svého 55titulového portfólia zájmových časopisů také SKIING, inicioval vydavatel Ziff také testování lyží. V říjnu 1966 vyšel první. Jakmile konkurenční SKI zjistil, že test měl úspěch, spustil svůj vlastní. A tak to běželo několik desítek let. Ze začátku byly tyto testy jakýmsi hybridem testů spotřebních a komerčních a nezapřely inspiraci průmyslovými výrobky. Vedle dojmů z jízdy se sofistikovaně zkoumaly a detailně popisovaly technické vlastnosti, především konstrukce, materiálové složení a obě tuhosti. Jak víme, byla to doba překotného vývoje, zejména vázání a bot, rozdíly byly značné, a tak byly tyto informace pro posouzení důležité. Organizátoři

„LYŽE A JEJICH ZNAČKY VŽDYCKY BYLY PŘEDMĚTEM VÁŠNIVÝCH DISKUZÍ, EMOCÍ, ROZUMOVĚ I CITOVĚ ODŮVODNĚNÝCH SYMPATIÍ. VŠE OKOLO ZNAČEK JE VZRUŠUJÍCÍ MOZAIKOU PESTRÝCH OSUDŮ JEDNOTLIVCŮ I FIREM, NADĚJÍ A VELIKÁŠSTVÍ, VZESTUPŮ A TRIUMFŮ I PÁDŮ A KRACHŮ. NÁPADŮ ZÁSADNÍCH I ZBYTEČNÝCH, POKUSŮ A OMYLŮ…“ a testéři se učili za pochodu, testy se vyvíjely. Plnily tehdy i velmi důležitou roli osvětovou. Především u tehdy nových bezpečnostních vázání, o nichž psali i tak význační odborníci jako Gordon Lipe a Carl Ettlinger. Přispěly tak i k vývoji norem, na nichž stojí vázání dodnes.

Není špatných lyží Americké testy byly zpočátku značně nesmlouvavé. Mohly si to dovolit: lyžování frčelo, časopisy prosperovaly. Inzertně je živily hlavně automobilky, realitky, výrobci alkoholu, tabákové firmy, vesměs zadavatelé mimo lyžování. Ziffových 55 titulů mělo na inzertním trhu váhu. Takže mohl klást redaktorům na srdce „vaším hlavním zájmem je čtenář, ne inzerent“. Lyžařské firmy-inzerenti se samozřejmě nedaly. A už tehdy „kvičely jako podsvinčata nad nejmenším náznakem, že jejich lyže není úplně skvělá,“ vzpomíná John Fry ze SKI. V takovém přetahování se vyvíjela i metodika a rétorika testů. Zároveň se ukázalo, jak ošidné mohou určité závěry být. Tehdy ještě dost kolísala kvalita či až o 20 % flexe lyží, takže čtenář AB mohl mít dost jinou lyži než XY či testér T. Používala se řada hodně odlišných vázání a lyže se s nimi logicky chovaly jinak. I s různými botami, tehdy rovněž v divokém vývoji. To všechno vedlo k opatrnějšímu a relativnějšímu vyjadřování. Výsledkem byl třeba přístup „pro co je lyže nejvhodnější, co dělat, abychom z ní vytěžili maximum“: terén, způsob jízdy, jak zatěžovat. A nakonec, když kvalita i tlak výrobců vzrostly, i ono okřídlené „není špatných lyží, jsou

jen nevhodně zvolené či připravené“. Geniální formulace. Kus pravdy, něco alibismu, špetka demagogie.

Kočka zadrápnutá v koberci Bezpečnou jistotou zůstávaly technické informace. Jenže doba experimentů skončila a všichni dělali lyže, boty a vázání plusminus stejné. Těžko se rok co rok vzrušovat nad něčím, co se mění jen kosmeticky. Technicistní recenze se přežily. V roce 1988 vznikl v USA časopis Snow Country. Redaktor Hogen v něm zavedl nezvykle květnatou mluvu. „Vlní se jako anakonda na tiché hladině“, „drží jako kočka zadrápnutá v koberci“ a podobně. O co méně exaktních informací, o to lépe se to četlo. Marketingová vtipnomluva zvítězila nad technikou a fakty. To platí dodnes. Když testují lyžaři z lidu, ve vtipnostech se někdy přímo vyžívají. A my to čteme. Své vlastní testy lyží si časem zavedly i časopisy v dalších zemích. Velmi pěkný vytvořili ve Ski Canada, přidali se Italové a už koncem 70. let Němci. Právě ti sehráli u nás hlavní roli.

Přesní, studení i komerční Němci Německý SkiMagazin vytvořil test sice komerční, ale současně v duchu německé přesnosti přinášel řadu věcných informací. Během 80. let se test stal jeho nosným materiálem a získal značný vliv a časopisu hodně čtenářů. Nadstandardní spolupráce s některými firmami i nekompetentnost tvůrců ho ale nakonec poškodily. Časem se mu pokusil konkurovat test

39 Jde o to, abychom byli všichni spokojeni Přesně podle už starších slov jednoho z prominentních vydavatelů: „Jde přece o to, abychom byli všichni spokojeni.“ Známe to: takřka jen nejlepší „známky“, efektní přídomky „VIP“, „top“, „tip“, „gold“, rozjásaná rétorika jak od firemního copywritera. V archivu mám i příklady cílené manipulace v překladu oproti originálu. Při testech samotných různé podivnosti, třeba vyplněné karty za lyže vůbec netestované. Byť třeba s vysmátým notářem na efekt. Atakdále, bylo by to na samostatný článek. Zde to berme jako fakt. Takový je stav. Naštěstí už i testy lyží, kdysi takřka jediný zdroj informací, mají nějakých svých 20 let slávy (80. a 90. léta) za sebou. Převálcoval je internet, když umožnil volnou a detailní výměnu informací mimo „oficiální“ zdroje. A samy firmy pomocí testcenter a dobře vybavených půjčoven. pod lyžařským svazem. Svou metodiku testování lyží na sněhu založili na příslušné DIN-normě a angažovali seriozní šéfy profesora Vogela a inženýra Engela. Test formálně strohý až formalizovaný, žádné anakondy, ale považovaný za asi nejserioznější. V letech 1997-98 byl silným hráčem na trhu i Sport-Test Josefa Thayera, vůbec ne horší než jiné, ale z několika důvodů v náhlé inflaci testů nepřežil. Začátkem 90. let se přidal regionální vydavatel Brinkmann. Chtěl posílit a expandovat a viděl úspěch SkiMagazinu. Se sdružením SPORTS pod vedením Waltera Kuchlera zorganizovali tzv. SuperTest. Skvělé načasování. Vypukla carvingová revoluce, Kuchler se stal jejím guru, test díky tomu expandoval. Brinkmann ho přinejmenším do „chudé“ ciziny (Česko, Polsko, Rusko) prodával za symbolický poplatek a každý z těchto trhů mu úžasně zvýšil čtenost a čísla pro inzerenty. Tento jeho byznys s testem mu geniálně vyšel. Za pár let koupil vadnoucí SkiMagazin a dostal se tak s periodikem do stánkového prodeje. Kvalitní stylista Kuchler zvolil přijatelný kompromis mezi čtivostí a informací. Opět jako kdysi v 60. letech v USA se test stal důležitým informačním zdrojem o novém trendu. Test samotný ale už jasně a těsně spolupracoval s firmami, jejichž výrobky „testoval“. Sám Kuchler byl sice kamarád s firmami a vstřícný asi až na hranici svého svědomí bývalého duchovního a akademika, ale nakonec byl odejit poté, co neunesl, když mu šéfredaktorská nula přepsala doprovodné texty. Podle vlastních slov už neunesl „bulvární styl, pokračující komercionalizaci všech textů a stírání rozdílů mezi redakčními texty a inzeráty“. (Možná hrálo roli i jeho ideové ustrnutí u odeznělého funcarvingu?) Test se v další fázi pod mnichovským profesorem Veitem Sennerem viditelně zvedl, ale i ten už je pryč a v nové podobě vidím další posílení spolupráce testujících, vyrábějících a prodávajících. Úplně stejně, jak ostatně činí i u nás publikovaný World Ski Test. A jak to dělají i další, pokud přežily.

Jak to shrnout Testy svou roli ve své době splnily a zčásti ji plní stále. Posloužily jako cenný zdroj informací. Přispěly dokonce i ve vývoji a ke zlepšení kvality a výstupních kontrol. Pomohly a pomáhají orientovat se na nepřehledném trhu s přebujelou nabídkou. Do určité míry oddělovaly výrobky lepší od horších. Současně posloužily vydavatelům získat čtenáře a vylepšit si image. Tato role bohužel časem převládla. Dnes, kdy zdaleka nejenom printová média bojují o existenci, je asi rozumné hledět na zkomerčnění testů i touto optikou. Šikovný vydavatel dokázal zabodovat i přímým zapojením čtenářů. Když jim nabídne zpoplatněnou možnost „testovat“ (ve smyslu vyzkoušet si, samozřejmě) lyže, jsou opravdu všichni spokojeni. Zástupci firem mají autentickou odezvu, časopis loajální vděčné fanoušky, lyžaři zážitek. Že by dokonce jakási win-win-win situation? A nakonec testy sloužily a slouží výrobcům a obchodníkům. Původně byly velmi významnou zpětnou vazbou. Ta sice postupně oslabovala, ale se vzrůstající popularitou testů naopak posilovala reklamní funkce dobrých známek a hodnocení. A se strategií „uveřejňujeme jenom dobře hodnocené lyže“ (původně Američané, nyní to dělá i SuperTest) se už komerční „test“ stává bezpečným propagačním nástrojem. Výsledky testů se stanou součástí inzerátů, PR článků, cedulka s nimi se lepí na lyže příslušné značky. Jsou zkrátka mnohostranně marketingově využitelné a zavedenou součástí lyžařského byznysu.

Trochu jiné spotřebitelské A co testy spotřebitelské, nezávislé na komerčním sektoru? Ty žijí svým životem. K lyžím či botám se nedostávají příliš často. Nemapují každoročně trh, nýbrž se snaží spíše nárazově prověřit pár vybraných výrobků. Poslední dobou mají nejraději přilby, neboť u nich jde o dnes tak hyperakcentovanou bezpečnost.

Lyžařské výrobky a služby většinou testuje rakouský VKI a testy přebírá vlivná německá nadace Stiftung Warentest (SW) a občas i náš D-test. Testy lyží cílí na průměrného, málo informovaného laika. Tomu odpovídají kritéria a hodnocení a to může být problém pro zasvěcence. Před 20 lety hořel spor o sníženou známku za „příliš měkké hrany“ – byť u závodní lyže, již uživatel typicky často a v ruce brousí. V roce 2001 zase tvořilo 15 % hodnocení to, jak se lyže přenáší a převáží, oproti jen 60 % za jízdní vlastnosti. A co třeba metodika roku 2003 se 12hod. zmražením lyží v -20 stupních před nárazovým testem? Podle tohoto testu si náročný lyžař lyže či boty asi vybírat nebude. Zato klidně třeba přilbu pro dítě nebo i lyže pro někoho nenáročného. V začátcích, roku 1969, rozcupoval test SW 16 z 27 testovaných vázání včetně legendárního Marker Simplex Super + Rotamat. Hannes Marker se pustil do právní bitvy, kterou – nakonec vítězně pro SW – rozhodl Bundesgerichtshof až roku 1975. Kdy už Simplex dávno nahradila špička M4. Otitulovaní experti se mydlili v posudcích, ale nakonec možná stejně rozhodla ne technologie, nýbrž, podle soudu, „smysluplná a užitečná funkce“ nadace. Roku 1973 dopadl další test mnohem lépe. Byla vázání lepší, metodika objektivnější, nebo nadace opatrnější? Stiftung Warentest se 450 000 prodanými výtisky časopisu je opravdovým fenoménem. Dosud prohrála jen hodně málo sporů (i když naposledy loni v „čokoládovém sporu“ s Ritter Sport) a tvrdí, že ještě nikdy neplatila odškodnění. Nejvyšší hodnocení „sehr gut“ a „gut“ používá řada firem jako marketingový argument možná silnější než drahá reklama. Pro lyžování mají sice testy VKI/SW omezenější význam, ale do tématu článku patří i ony. Ve složité symbióze uživatele a výrobce, zákazníka a prodejce, kdy nadnárodní koncerny, tedy stále více ti druzí, uchvacují stále silnější pozici, jsou testy obecně pořád důležitou součástí dění. Jako lyžaři můžeme být rádi, že je máme, ale i že jim nemusíme slepě naslouchat a část informací si můžeme obstarat sami.

PROFI INDEX

VEN, ČI DOVNITŘ? V MINULÉM DÍLE JSME KRÁTCE HOVOŘILI O ARCHIMÉDOVĚ PÁCE A O TOM, JAKÝM ZPŮSOBEM MŮŽEME TENTO KONCEPT VYUŽÍT PŘI LYŽOVÁNÍ. DNES VYUŽIJEME STEJNÝ KONCEPT, ALE TROCHU NAŠE LYŽOVÁNÍ ZRYCHLÍME, ABYCHOM PROZKOUMALI, JAK SE TECHNIKA PŘIZPŮSOBÍ ZVYŠUJÍCÍM SE SILÁM V OBLOUKU. ODPOVÍME SI TAK NA OTÁZKU, JAK SE OPŘÍT O VNĚJŠÍ LYŽI, KDYŽ SE NAKLÁNÍME DO OBLOUKU. AUTOŘI: JIŘÍ NOHEJL, TOMÁŠ MICAL, ZDENĚK ČERNÍK A SNOWSPORTSACADEMY.CZ

Inklinace, angulace a jiné vyfikundace ředstavte si, že jedete na kole. Vaše rychlost ovlivňuje, jakým způsobem budete na kole zatáčet a udržovat rovnováhu. Se zvyšující se rychlostí postupně stále méně otáčíte řídítky, ve snaze využívat pohyby předního kola ke změně směru jízdy a udržení rovnováhy. Oproti tomu se více začínáte pohybovat celým tělem ze strany na stranu, abyste naklonili celé kolo do další zatáčky. Klesá tak intenzita aktivního otáčení a je nahrazována zvyšující se intenzitou pohybu těžiště ze strany na stranu. Pojďme se teď spolu zamyslet, jakou roli hraje tato analogie při jízdě na lyžích. Pokud chceme na lyžích jezdit rychleji, začne být udržování rovnováhy v oblouku náročnější. Rychlá jízda na lyžích, stejně jako na kole, s sebou přináší větší náklon těla, takzvanou inklinaci, se kterou je spojeno zvýšené zahranění lyží. Tento fakt vede k tomu, že pouhé otáčení dolních končetin pod stabilním trupem nám již k udržení rovnováhy nestačí a my musíme začít využívat dalších pohybů. Pohybem, který je často skloňován v souvislosti se sportovním lyžováním, je vyklonění trupu neboli angulace. Častým argumentem ve prospěch vyklonění trupu je, že jím můžeme více zatížit vnější lyži. My však již víme, že naším cílem

www.facebook.com/proskiclinics

není stoupnout si na vnější lyži, ale lyže správně zahranit a vést je do oblouku. Chceme být o vnější lyži opřeni. K tomu je nutné, aby docházelo k otáčení lyží a tím i ke vzniku potřebných vnějších sil. Moderní lyžování neklade důraz na přenášení hmotnosti z lyže na lyži, ale na to, aby se lyže pohybovaly po dráze tvaru písmene „S“. Při pomalé rychlosti lyžemi aktivně otáčejí dolní končetiny. Se zvyšující se rychlostí, když jsou lyže více zahraněny, dochází díky jejich konstrukci a kontaktu se sněhovou podložkou k tomu, že dolními končetinami otáčejí lyže. O angulaci můžeme, namísto jejího chápání jako vyklonění trupu, uvažovat jako o separaci z minulého článku, která se však odehrává v jiné rovině. Zatímco při separaci dochází k tomu, že se jednotlivé části těla vůči sobě otáčejí, tak při angulaci se vůči sobě pohybují do strany. Stejně jako při otáčení je i zde nutné rozlišit, co se vůči čemu pohybuje. Jsou to nohy, které se naklání do oblouku, a horní polovina těla se díky stabilizačnímu svalstvu nenaklání tak rychle jako nohy, či jsou nohy pasivní a trup se vyklání ven z oblouku? Lyžař přeci může být vykloněn trupem, ale i přesto stát na vnitřní lyži či stát na vnější lyži bez výrazného zalomení. Vše závisí na tom, jak velké na lyžaře působí síly a jakým způsobem pracují jeho dolní končetiny.

Najdete nás i na Facebooku!

Náš tým složený z lektorů APUL a NZSIA poskytuje kliniky technického lyžování a vzdělávání instruktorů s využitím moderního technického a výukového konceptu.

Jak na to? S vytvořením opory o vnější lyži začněte při rychlé jízdě již v úplném zahájení oblouku. Uvolňujte napětí v okolí břišních svalů, pánve a páteře a také ve svalech na spodní noze, díky kterým jste v předcházejícím oblouku doposud udržovali tlak na spodní lyži. Snažte se vést lyže do nového oblouku pomalu tak, aby se vaše těžiště dostalo zpět nad lyže o mnoho dříve, než budou špičky lyží směřovat dolů z kopce. V tomto momentu je nutné přesunout již známý pevný bod. Jelikož dochází k postupnému uvolňování napětí nejen v trupu, ale také na končící vnější noze, pevný bod se nám musí přesunout tam, kde ho v zahájení oblouku nejvíce potřebujeme. Na novou hranu budoucí vnější lyže. Vaším cílem je přesunout pevný bod a neztratit tak schopnost brzy se opřít o sněhovou podložku. Jakmile cítíte kontakt s novou vnější lyží a vzrůstající oporu na palcové hraně, můžete se začít pohybovat dovnitř zamýšleného oblouku. Náklon je však třeba kompenzovat, abyste neskončili na vnitřní lyži. Vzpomeňte si na jízdu na kole. Pokud jedete opravdu rychle a nakloníte celé kolo výrazně do zatáčky, musíte pracovat dolními končetinami a změnit polohu pedálů, aby vám vnitřní pedál v důsledku velkého náklonu neškrtl o zem. Na lyžích se proto snažte pracovat dolními končetinami nejen tak, že jimi otáčíte a postupně je nakláníte, ale zároveň uvolňujte vnitřní chodidlo a pokrčujte vnitřní nohu, abyste kompenzovali náklon a změněnou polohu lyží vůči svahu. Aby vám vše správně fungovalo, musíte udržet stabilní horní polovinu těla. Ale to přece již znáte z minulých dílů.

Člen metodické komise a demoteamu APUL, lektor APUL a NZSIA s dlouholetými zkušenostmi s výukou lyžování a vzděláváním instruktorů v ČR, Rakousku, Japonsku a na Novém Zélandu, spoluzakladatel projektu PROSKICLINICS.COM.

JIŘÍ NOHEJL

[ professional ski clinics ] w w w . s n o w s p o r t a c a d e m y . c z

FOTO: JANA MELKUSOVÁ

[UNIVERZITA]

SPORT

FOTO: ARCHIV APUL

LEKTO RSK NA SEZ Ý SBOR APUL ÓNU SE NA V 2014/15 ÁS TĚŠ Í

ZVEME VÁS NA TERMÍNY

3.–8. 3. 2015 6.–12. 3. 2015 14. 3. 2015

JARNÍ KURZY 2015 Lyžařský kurz dětské výuky D2 / Pec pod Sněžkou Freestylový kurz / Pec pod Sněžkou MČR APUL / Černý Důl

13.–22. 3. 2015

Lyžařský kurz licence C Černý Důl / Špindlerův Mlýn

17.–22. 3. 2015

Zkrácený lyžařský kurz licence C / Špindlerův Mlýn

15.–21. 3. 2015

Telemarkový kurz / Špindlerův Mlýn

16.–22. 3. 2015

Zkrácený snowboardový kurz licence C / Pec pod Sněžkou

20.–29. 3. 2015

Snowboardový kurz licence B / Kaprun

21.–28. 3. 2015

SNB riding camp / Kaprun

22.–25. 3. 2015

Slalomový kurz / Špindlerův Mlýn

26. 3. 2015

Slalomový test / Špindlerův Mlýn

30. 3.–3. 4. 2015

Lavinový kurz / Chamonix

5.–9. 4. 2014

Freeride camp / Chamonix

11.–25. 4. 2015

Kurz licence A / Sölden

16.–25. 4. 2015

Lyžařský kurz licence B / Sölden

SKI & BOARD SCHOOL

Kontakty na tyto školy najdete na www.apul.cz

APUL JE NEJVĚTŠÍ A NEjPRESTIŽNĚJŠÍ VZDĚLÁVACÍ ORGANIZACÍ V OBLASTI VÝUKY LYŽOVÁNÍ A SNB V ČR. JE ZÁSTUPCEM ČR V MEZINÁRODNÍ ORGANIZACI ISIA.

[UNIVERZITA]

PROFI INDEX

GIVE ME FIVE „DEJ MI PĚT? CO JAKO MYSLÍŠ TÍM PĚT? PĚT ČEHO? PĚT PIV, PĚT KORUN, PĚT VTEŘIN? ČTYŘI PLUS JEDNA JE PĚT, ALE ČTYŘI PLUS TŘI NENÍ PĚT! TAK CO JAKO MYSLÍŠ TÍM „DEJ MI PĚT“?“

FOTO: PETR HAVELKA – SNOW

SPORT

ODBORNOST PŘÍSPĚVKU

emyslím vůbec nic zvláštního. Jen abychom si plácli. Z radosti nad povedeným obloukem, z radosti nad pěkným lyžováním, ať už má kdokoliv z nás za to „pěkné lyžování“ cokoliv. Důležitý je prožitek, radost z pohybu a ze samotného pobytu na horách, ať už lyžujete v opravdové přírodě mimo značené tratě, nebo v manéži rachotícího cirkusu lanovek a vleků. A na tu poctivou radost z pohybu pro samé drilování možná až příliš často zapomínáme. Můj poslední letošní příspěvek bude spíše polemizovat a navádět vás, abyste se neucvičili, na místo toho, aby vám nějaké cvičení předhodil, jak jste byli v předchozích číslech časopisu zvyklí.

Proč vlastně lyžovat jinak nebo lépe? Teď si možná řežu větev pod nohama, ale tuhle otázku si kladu sám, kladu ji často i svým žákům, a nenacházím kloudnou odpověď. Otázka je to víceméně filozofická. Co vůbec znamená dokonalé lyžování v našem životě, pokud nejsme profesionální lyžaři nebo závodníci? Potřebujeme umět dokonale lyžovat? Není v životě mnoho důležitějších věcí, do kterých investovat peníze a čas? A co je to vlastně „dokonalé“ lyžování? Každý může mít úplně jinou představu o tom, jak to je a není „správně“ a „dokonale“. Co vlastně znamená „lyžovat správně“? Někdy je dobré se na lyžování podívat z opačného úhlu pohledu: „Co když nic není špatně?“ Každý máme nějakou techniku, kterou se pereme se zasněženými svahy. Pokud je ta technika funkční,

umožní nám sjet všechny sklony svahů v rozličném terénu a poskytuje nám dostatek stability a jistoty, je všechno správně. Byť to možná není správně podle příruček a zákonů fyziky, funguje to, tedy plní cíl. Nakonec podívejte se na Bode Millera. Příručky i učebnice fyziky před ním utíkaly do sběrny papíru, přesto byl nejrychlejší. A to byl zase jeho cíl. Ubíráme se tedy k nějakému cíli. To je jediný důvod, proč svoje lyžování měnit nebo zlepšovat. Pokud je vaším cílem krása provedení, proč ne. Pokud je vaším cílem jistota na jakémkoliv svahu a zatím se tak necítíte, jste opět na správné adrese. Ale mít z lyžování radost, sjet jakýkoliv kopec, tedy mít funkční techniku, a přesto ji chtít měnit? Paradoxně takových žáků, kterým chybí k dokonalosti (alespoň k takové, jak ji vidím já) málo, mám za celou sezonu nejvíce. A není ani překvapením, že oni sami v odpovědi na otázku z úvodu většinou tápou. Sám si tu otázku také velmi často kladu a ptám se sám sebe, proč stále trávím veškerý volný čas na sněhu, co ještě zlepšuji, když to nějak funguje, a hlavně proč to ještě zlepšuji? A mám i odpověď, byť je slabá a pofiderní: „Stále hledám ten svůj ideální oblouk.“ Občas se vám prostě povede zatočit tak nějak jinak a v tu chvíli víte, že to bylo ono, že to bylo dokonce správně, ale ne podle příručky, ale podle vaší představy. Nevíte, jak jste to udělali, a nedokážete to zopakovat. A abyste ten pocit zažili znovu, uděláte nemožné a budete se snažit měnit svoje lyžování sami, pod dohledem učitele nebo ponořeni do příruček valné i nevalné úrovně, jen abyste znovu našli ten svůj ideální oblouk.

Zástupce šéfredaktora SNOW, Instruktor lyžování a telemarku s dlouholetou praxí v ČR, Rakousku a Austrálii, autor projektu Skiwithme.cz.

ONDŘEJ NOVÁK Letošní seriál jsem zaměřil na cvičení, která v praxi rád používám. Nebudeme si lámat nohy, ruce, ani tělo do nepřirozených pozic, ale snažit se hrát si s lyžemi a soustředit se na nové pocity při jízdě. Každý článek letos doprovodí i krátké video s ukázkou, abyste mohli vše sami vyzkoušet. A pokud budete potřebovat k vašemu zdokonalování odborný dohled, rád vás, jako každý rok, uvítám na kopci při lekcích a workshopech Skiwithme.cz, abychom společně zkusili teorii proměnit v praxi.

Drilování versus lyžování Nakonec vám tedy stejně nějaké ty praktické rady na závěr dám, i když jsem slíbil, že ne. Budou však trochu jiné než obvykle. 1 Neudrilujte se a neucvičte. Je fajn pořád zkoušet nějaké cviky, detailní pohyby, vylepšovat je k dokonalosti provedení a skládat do mozaiky. Pokud to dokážete navíc v pomalé rychlosti, je to naprosto úžasné. Dokud se nerozjedete rychleji na strmějším svahu, a všechny ty přesné vzorečky přestávají fungovat, protože každý oblouk je jiný a lyžování není tělocvična se sterilními podmínkami, ale sport, kde je třeba neustále na něco reagovat. Navíc drilování vás často otráví. Cviky vám nejdou podle vašich představ a úplně zapomínáte na to, že už umíte nějak lyžovat a dokonce jste z toho měli dřív i radost! 2 Sledujte nejdříve cíle, až potom lepší provedení. Chcete jezdit po hraně na červené sjezdovce? Tak to netrénujte na modré, ale běžte jezdit na červenou. Nějak, ale zkoušejte to a sledujte svůj cíl. Dokonalým nácvikem na modré se ještě nikdo na červené lyžovat nenaučil! Chcete jezdit v hlubokém sněhu? Tak tam ale běžte jezdit. Sebelepším zvládnutím techniky na upravené sjezdovce se to nenaučíte. 3 Začněte měnit svoje lyžování, jen když vám něco nefunguje, překáží nebo u něj vydáváte moc energie. Posledním důvodem, proč svoje lyžování změnit, je totiž opět radost. A aby byla radost co největší a nejdelší, je třeba lyžovat ekonomicky, tedy vydat jen tolik energie, aby vám baterky vydržely celý den. I v letošní sezoně najdete na webu www.skiwithme.cz nabídku lekcí a workshopů pro lyžaře i telemarkisty. Pro lyžaře jsem letos připravil rozbor videa zdarma ke každé lekci, začínající telemarkisty naopak jistě potěší bezplatné zapůjčení vybavení po dobu výuky.

více na: http://snow.cz/video/3039

Ovlá

J E D O VÝPR UJE! FINIŠ

dnět za n e sjezd o ejle pší vku ceny !

lyžařský set SHAPE X + PR 11 - vykrojení: 125/75/109 - rádius: 13,5/170 cm - konstrukce: CAP

- 45 % místo 9 999, -

5 499, lyžařský set VIPER HP + XEL LTD 100 B73 - vykrojení: 116/72/100 - rádius: 17 m /172 cm - jádro: dřevo

- 35 % místo 6 999, -

4 499, -

dámská lyžařská obuv HAWX 1.0 80 W - vnitřní botička: ASY Sport T1+ Clima Foam - 4 přezky Edge ALU 7000 - mikroposuv - šířka skeletu: 100 mm - flex index: 80

- 30 % místo 6 599, -

4 499, -

pánská lyžařská obuv VECTOR 100 - flex index: 100/90 - šířka skeletu: 103 mm - vnitřní botička: Perfect Fit S samotvarovatelná - mikrostavitelné hliníkové přezky Spine-Tech - 1 ráčna Supermacro

- 35 % místo 6 999, -

4 499, Nabídka platí do vyprodání zásob

[UNIVERZITA]

PROFI INDEX

BÝT

SVÝM VZOREM, NEBO BÝT SI VZOREM? NAŠE VZORY NA NÁS PŮSOBÍ CELÝ ŽIVOT. CHCEME V ŽIVOTĚ BÝT NĚKÝM, KÝM BÝT NEMŮŽEME, ALE SNAŽÍME SE TOMU PŘIZPŮSOBIT VŠE. ČASTO ALESPOŇ VIZUÁLNĚ. TEXT: ONDŘEJ NOVÁK

Taková malá charakterová globalizace řizpůsobování se vzorům, nebo dokonce jejich kopírování může být do určité míry přínosné. Samozřejmě si budeme povídat o lyžování, případně o sportu obecně. Pokud tedy chci lyžovat jako Kostelič, nemusím se nutně naučit chorvatsky, ani hrát na elektrickou kytaru, pokud jako Ligety, nemusím si nechat narůst delší vlasy a obarvit na špinavě blond, pokud jako Svindal, nemusím se trápit, že mi do jeho výšky chybí čtyřicet centimetrů. Naše charaktery by měly zůstat originály nezávisle na kopírování sportovních dovedností našich vzorů. Stačí, že v každém lyžařském středisku najdeme McDonald's nebo KFC, ať je to na severní, či jižní polokouli, v Asii, či Evropě. Potkávat na sjezdovkách tisíc navlas stejných Millerů nebo Hirscherů by mě nebavilo. (Nehledě na to, že by mě to zbytečně mátlo a nevěděl bych pak, koho si nechat podepsat na helmu.)

Být svým vzorem Každý lyžař, který se tomuto sportu věnuje více, nebo dokonce třeba profesionálně, si najde dříve či později svůj vzor, na nějž se dotahuje. Může to být závodník, dobrý kamarád, který pro něj představuje úroveň, na niž by se chtěl sám dostat, nebo třeba instruktor. Sami instruktoři jsou pak specifickou kapitolou pro kopírování svých vzorů. Touha a často i potřeba lyžovat navlas stejně a strojově tak, aby pak všichni instruktoři vypadali na svahu jako přes kopírák, dělají mnohé. Pokud jste stále ve fázi hrubého lyžařského zdokonalování, je orientace na vzory dobrou cestou. Lyžařské vzory vás provází před spaním, intenzivně na ně můžete myslet těsně před usnutím a oni vás pak provázejí ve snech, kde lyžujete s nimi, představujete si, jak byste který pohyb udělali stejně, vaše tělo si podvědomě opakuje pohyby, které dělá i váš vzor, a ráno, když přijdete na svah, dokážete určitou dobu tyto pohyby

i opakovat. Stáváte se tak postupně svým vzorem. Začínáte lyžovat podobně, často se i dotáhnete po řádném tréninku na jeho úroveň (pokud vaším vzorem nebyl zrovna Ligety). Ale co dál? Zvládli jste všechny technické dovednosti, dokonce je umíte aplikovat na rozličný terén, ale jste zakonzervováni ve škatulce „podívej, ten lyžuje dobře, stejně jako Jirka, Franta nebo Tomáš“. Někdo je spokojený a dosáhl svého cíle lyžovat stejně jako jeho vzor. Stal se tedy „svým vzorem“. Pro věčné nespokojence, hledače a kreativce ale přichází rozhodující okamžik. Vše, co umím, najednou vystřelit do světa, vydat ze sebe originál, namíchat technické dovednosti se svým charakterem a stát se sám sobě vzorem, být originálem, který bude třeba vzorem pro ostatní.

Být si vzorem Zní to trochu spokojeně, a přesto je to výsledek nespokojenosti se stavem „lyžovat jako Jirka, Franta nebo Tomáš“. Dosáhli jste úrovně svého vzoru a vypadáte na lyžích totožně. Zkuste být lepší, přestat něco kopírovat, vypadat stejně, chovat se stejně, zaujímat stejné postoje. Zkuste být sami sebou, být s tím spokojení a hledat dále nedokonalosti na své jízdě, a ne je pouze přizpůsobovat svému vzoru. Vaším cílem najednou

přestane být „lyžuje dobře jako…“, ale pouhé „lyžuje dobře“. Doba, kdy si vás na svahu spletli s vaším vzorem a vám to k potěšení vašeho ega stačilo, je nenávratně pryč. Chcete slyšet „tebe si nikdy na svahu s nikým nespletu“. Mohli bychom to přirovnat k muzikantům, malířům, spisovatelům. Ovládnout správnou techniku hry na hudební nástroj, umět namalovat postavu, obličej, zátiší nebo umět napsat fejeton je základ. V lyžování to jsou technické dovednosti. Ale bude vás celý život těšit, že hrajete jako Clapton, malujete jako Toulouse-Lautrec nebo píšete úplně stejně dobře jako Viewegh? Ve vašich stopách na svahu tak zůstanou pouhé, byť velmi zdařilé, kopie originálů. Zůstanete tak ve škatulce s mnoha jinými, kteří měli stejný vzor.

Technika dává jistotu, ale nesmí brát svobodu Techniku lyžování je třeba zvládnout, minimálně její základy, bez kterých prostě lyže nezatáčejí a tělo není dostatečně vybalancované. Její neustálé zdokonalování vede k větší jistotě v jakémkoliv terénu, na jakémkoliv sklonu svahu, ale zároveň často k zaujímání zarputilého postoje „Pan Dokonalý“. A svoboda lyžařského projevu se pak stejně často vytrácí. Někdy se dokonce i přes svoje fyziologické předpoklady a schopnosti snažíte „nadrtit“ nějaký pohyb, který stejně nebude pořádně fungovat. O mnoho lépe by vám fungoval nějaký jiný, protože váš vzor má velký zadek a vy máte malý, každý budete mít tedy třeba jinou šířku stopy, každý jinou hmotnost, každý jinak dlouhé nohy a to už je dost rozdílů na to, abyste přestali kopírovat svůj vzor a začali se projevovat sami a svobodně. Nechci být „Pan Dokonalý“, chci lyžovat „dokonale“. Na první pohled dva stejné cíle, přesto každý úplně jiný. Přerod z „lyžaře“ na „Lyžaře“ přichází ve chvíli, kdy přestanete chtít vypadat jako váš vzor, nebo vám to dokonce začne být nepříjemné.

Buďte sami sebou Je čas rozbořit vše, co jsme se do této chvíle naučili, vyjma solidních základů, a začít znovu. Naučte se dobře lyžovat a nakonec úplně zapomeňte, od koho jste se to naučili. Přidejte špetku pepře, přimíchejte váš domácí med, dědovu vypálenou slivovici, ať to zůstane v rodině, a zalijte čerstvě převařenou vodou, aby ve vašem znovuzrození nezbyl ani kousek vašeho učitele. Buďte spokojení a buďte si vzorem.

THE WORLD OF EXCELLENCE www.montana-skiservis.cz PODVAL Montana technologie179X18.indd 1

11.9.2010 8:09:58

FOTO: PETR HAVELKA – SNOW

SPORT

ODBORNOST PŘÍSPĚVKU

nabídky í ln iá c e p s te Využij ětmi! pro rodiny s d orostou p i tm ě d s č K Za 999 lyžáky. i č e ž ly h c ji je i

ROSTOUCÍ *Při koupi nového modelu lyží Tecno Pro XT Team/Sweety či lyžáků Tecno Pro T50/G50 si za příplatek 299 Kč k ceně zajistíte, že po dobu dalších dvou let můžete kdykoli vyměnit starý model za nový pouze za doplatek 700 Kč. Platí na lyže až do délky 150 cm a lyžáky od velikosti 19 do 27. Více informací na www.intersport.cz nebo přímo v prodejnách INTERSPORT.

NEWS

Asociace profesionálních učitelů lyžování a lyžařských škol (APUL) GENERÁLNÍ PARTNER APUL:

PARTNEŘI APUL:

ISIA EVENT V PECI VE DNECH 18.–20. 1. 2015 POŘÁDAL APUL V PECI POD SNĚŽKOU VÝZNAMNOU AKCI PRO UČITELE LYŽOVÁNÍ Z CELÉHO SVĚTA.

ezinárodní asociace ISIA (International Ski Instructors Association) požádala APUL, aby v České republice uspořádala mezinárodní workshop. Tyto „ISIA Events“ jsou organizovány každoročně vždy v jiné zemi a po odborné stránce doplňují velké kongresy, které ISIA pořádá. Naší lednové akce se zúčastnilo 35 zástupců členských zemí ISIA z celého světa, včetně členů prezidia

SKI & BOARD SCHOOL

ISIA. Přivítali jsme lyžařské odborníky z Argentiny, Bulharska, Rakouska, Itálie, San Marina, Švýcarska, Maďarska, Ruska, Koreje, Japonska, Německa, Velké Británie, Irska, Polska a Nizozemí. Setkání se účastnil také delegát z Evropské komise a zástupce MŠMT ČR. Přednášky a semináře proběhly v hotelu Horizont a praktické činnosti na sjezdovkách v Peci pod Sněžkou.

Rozvoj lyžařského sportu

Hlavní téma jednání bylo „Rozvoj lyžařského sportu“. Účastníci shlédli zajímavé prezentace o současných trendech a podmínkách v lyžování ve světě i v jednotlivých zemích. Často byla zmiňována problematika vývoje v počtech návštěvníků hor, a to samozřejmě i v souvislosti s výukou v lyžařských školách. Například zástupci nizozemských učitelů vystoupili se zajímavým projektem elektronické evidence prodeje a výuky pro zákazníky lyžařských škol

47 v lyžařských halách v celém Holandsku, Italové informovali o vzrůstajících počtech zájemců o výuku hendikepovaných lyžařů, kolegové z Argentiny zase informovali o významu kongresu Interski, který pořádají v září 2015. APUL vystoupil s přednáškou „Rozvoj lyžařských středisek v České republice“, která byla všeobecně velmi příznivě přijata. Vedlejším tématem semináře byla debata o uznávání kvalifikací lyžařských instruktorů v Evropě a ve světě.

ISIA TEST V rámci akce se v úterý 20. 1. 2015 na sjezdovce Javor uskutečnil tzv. „ISIA TEST“, což je závod v obřím slalomu, kterého se účastní licencovaní učitelé lyžování a jehož úspěšné zvládnutí otvírá těmto instruktorům cestu k získání „ISIA CARD“. Jedná se o nejvyšší možnou mezinárodní licenci v členských zemích ISIA. Licence opravňuje držitele nejen k čerpání slev, ale především je doložením o získané kvalifikaci učitele lyžování, která umožňuje legitimně žádat o pracovní pozice v lyžařských školách po celém světě. Tento vrcholný a prestižní závod pro učitele lyžování uspořádal organizační tým APUL po druhé ve své historii (první ISIA test se konal ve Špindlerově Mlýně 3. 4. 2009). Úspěšné složení zkoušky znamená jet obří slalom tak rychle, aby se uchazeč vešel do časového limitu nastaveného předjezdci. Vzhledem k tomu, že se jedná o vrcholnou mezinárodní zkoušku, má závod svá přesná pravidla týkající se homologace trati, délky trati, zajištění bezpečnosti, časových limitů pro ženy a muže a nároků na předjezdce. Předjezdci musí splňovat podmínku 50 FIS bodů v loňské nebo současné sezóně, čímž je garantována jejich výkonnost. Musí jet v závodní kombinéze a na jejich výkony a na celý závod (zkoušku) dohlížejí mezinárodní arbitři z řad ISIA a dokonce v případě Pece i z řad evropské komise. Předjezdci ISIA testu v Peci byli naši mladí závodníci Filip Forejtek, Lukáš Pavlíček a Patrik Benc. Tímto bych jim všem rád poděkoval za ochotu udělat si místo v tréninkovém plánu a startovat v Peci. ISIA testu se v konkurenci švýcarských, německých, maďarských, polských a slovenských závodníků účastnilo také 15 českých jezdců, členů APUL. Celkem se závodu účastnilo 29 závodníků, 6 žen a 23 mužů. Úspěšně splnilo 70 %.

KONGRES INTERSKI ARGENTINA 2015 APUL se chystá na významnou událost roku 2015 – Kongres INTERSKI. Zástupci APUL jsou součástí české delegace, která se v září 2015 vypraví do Argentiny. Členy výpravy APUL jsou Libor Knot, Jiří Kotaška, Jiří Matějů, Jiří Nohejl, Tomáš Mical, Radek Drahoňovský, Štěpán Koudela a Simona Skočdopolová. Interski byla založena v roce 1952. Od té doby významně přispěla k rozvoji spolupráce

mezi organizacemi, které se zabývají výukou sportů na sněhu. Nejdůležitější událostí instituce je Kongres Interski, který se koná jednou za čtyři roky v některé z lyžařsky respektovaných zemí. Kongres Interski je nejdůležitějším setkáním technických a pedagogických konceptů v „snowports“ průmyslu. Poprvé ve své historii byla oficiálním hostitelem vybrána země na jižní

polokouli – Argentina. Konkrétně je to město Ushuaia a lyžařské středisko Cerro Castor. Kromě standardních partnerů APUL – firem Dynastar a Rossignol je partnerem, který obléká celou českou reprezentaci na Kongresu Interski, značka Helly Hansen. Novinky o přípravě našeho týmu můžete sledovat na www.apulgoestointerski.cz. Libor Knot, Jiří Matějů

SUZUKI S-CROSS POHLEDEM ŽENY DOBY, KDY BYLA AUTA ČISTĚ PÁNSKÝM TÉMATEM, JSOU DÁVNO PRYČ A NENÍ NIC ZVLÁŠTNÍHO, KDYŽ ŽENA NAJEDE ROČNĚ VÍC KILOMETRŮ NEŽ MUŽ. ZATÍMCO JEŠTĚ DONEDÁVNA MI JAKO DOPRAVNÍ PROSTŘEDEK VYSTAČILO KOLO ČI TRAMVAJ, ZA POSLEDNÍ DVA ROKY SE BEZ AUTA NEOBEJDU, ŘÍKÁ ANDREA DRENGUBÁKOVÁ Z TÝMU SNOW TOUR. ROČNĚ NAJEDU KOLEM 10 000 KM A ZNAČNÁ ČÁST KILOMETRŮ PŘIPADÁ PRÁVĚ ZIMĚ PŘI CESTOVÁNÍ PO LYŽAŘSKÝCH STŘEDISCÍCH. V KOMBINACI S KAŽDODENNÍ BAGÁŽÍ NA HORY, JAKO JSOU LYŽÁKY A HORA OBLEČENÍ, PAK PŘIJDE PROSTORNÁ ČTYŘKOLKA VHOD!

o mě jako první zaujalo na S-Crossu 4x4 AllGrip, byly čtyři volitelné režimy pohonu všech kol. Jedná se o režimy auto, sport, snow a lock. Zatímco jako holka jsem

rozdíl mezi režimem auto a sport příliš nepoznala (výhodou režimu auto je úspora paliva a režim sport podporuje projíždění zatáček), snow a lock už se daly snadno rozlišit. Snow, jak už název napovídá, bylo nutné používat hlavně v zasněžených Jeseníkách, kde mě ráno nejednou překvapila sněhová nadílka přímo na silnici. Při tomto režimu bylo znatelné, že projíždění zatáček na sněhem zaváté silnici bylo mnohem stabilnější. Při režimu lock se pak protáčí všechna kola, ať se děje, co se děje, takže režim použijte při vyproštění auta z hlubšího sněhu – na zkušenost s tímto režimem si však osobně ještě musím počkat! A co nás holky zajímá nejvíc? Ruku na srdce, auto se nám musí líbit hlavně vizuálně  Interiér auta má

zajímavý design, který by se dal charakterizovat jako sportovně-elegantní. Sedadla jsou pohodlná a vpředu vyhřívaná, což oceňuji zejména po celém dni stráveném na sjezdovce. Protože na hory se necestuje nikdy nalehko, přichází vhod prostorné vozidlo, a tím S-Cross je. Dostatek místa nabízí jak zavazadlový prostor, tak auto samotné. Pro mě zajímavou funkcí je dále možnost napojení se na vůz přes Blootooth. Jednak vám při telefonování zní hlas druhé osoby z reproduktoru, takže se nemusíte zdržovat volením funkce handsfree na telefonu, a jednak si například můžete pustit svoje oblíbené písničky z telefonu, aniž byste museli zapojovat nějaký kabel. A pár čísel nakonec: Vůz, se kterým mám tu čest, má motor 1.6 VVT a výkon 88 kW. Zavazadlový prostor má 430 l a věřte mi, že vám to vizuálně ani nepřijde. Prima je i dvojité dno v kufru, které v zimě využívám na úschovu pro mě důležitých papírů (kterých jsou štosy ), aby od ostatních věcí v kufru (většinou trochu od sněhu) nenavlhly. Navíc ze zadních sedadel můžete odklopit lehkou roletku, čímž získáte přístup k věcem v kufru – a znáte to, on vám vždycky někdo do kufru hodí to, co byste rádi na cestu – u mě třeba tašku se svačinou. Celkově se dá SUZUKI S-CROSS doporučit rodinám s dětmi, které často cestují za sportem a řeší neustále otázku, co s sebou a co nechat doma. Je vhodné ale i pro pracovní účely – jednak působí elegantně a jednak se s ním díky pohonu 4x4 AllGrip dostanete všude i za sněhové vánice.

www.suzuki.cz

HERO 4 S I L V E R

+ ACCESSORIES KIT (V HODNOTĚ 1 700 Kč) 12 490 Kč

HERO4 Silver • Výkoná kamera v malém a odolném těle • Ovládání a sdílení dat prostřednictvím Wi-Fi a Bluetooth • Špičkové video v rozlišení 2,7K • Vestavěný dotykový displej

Palác Langhans Vodičkova 37, Praha 1

FOTO: SJ SKI

[FAMILY]

CHCEME LYŽOVAT OD NAROZENÍ AŽ DO SMRTI, TO JE PŘECI JASNÉ! JAK NA TO?

PODZIM ŽIVOTA VĚK NAD 55 LET V POSLEDNÍM, PÁTÉM DÍLE NAŠEHO SERIÁLU SE PODÍVÁME NA ZÁVĚREČNOU ETAPU ŽIVOTA, BYŤ PRO KAŽDÉHO ROZDÍLNĚ DLOUHOU. VĚK 55 LET SAMOZŘEJMĚ NENÍ JEDNOZNAČNOU HRANICÍ. SPÍŠE JÍM CHCEME OZNAČIT OBDOBÍ, KDY SE U VĚTŠINY POPULACE ZAČÍNÁ POSTUPNĚ ZKLIDŇOVAT PRACOVNÍ NASAZENÍ A V NĚMŽ DŘÍVE ČI POZDĚJI DOCHÁZÍ K ODCHODU DO DŮCHODU A ZMĚNĚ AKTIVIT. TEXT: DANA FINKOVÁ, KLÁRA DAĎOVÁ tomto věku už tolik nevyhledáváme adrenalinová dobrodružství, i když občasný výlet do neupraveného terénu, zvlášť když napadne čerstvý prašan, nás zpravidla zláká a nadchne. Rozdíly ve výkonnosti lyžařů se postupně trochu smazávají, ale dobrý lyžař stále zůstane dobrým lyžařem, i když nemá tolik fyzických sil jako „zamlada“. Má ale na rozdíl od mladších ročníků více životních a také lyžařských zkušeností. V oblasti pohybových schopností a celkového stavu organismu se v této etapě setkáváme s dalším a více znatelným poklesem pohyblivosti, rychlosti, vytrvalosti a síly. Dochází také obvykle k mírným či větším poruchám zraku a sluchu. Řada funkčních změn ve smyslu poklesu je i v krevním oběhu, dýchání a metabolismu. Klouby bývají postiženy různým stupněm artrózy, kosti často mají výrazně sníženou hustotu. Vzhledem k tomu, že je snížená i reakční schopnost, hrozí více riziko pádu s následkem zlomeniny (která se nehojí už tak rychle jako u dětí a mladších dospělých).

Lyžování s endoprotézou V tomto věku také přibývá těch, jejichž tělo je podpořeno různými kloubními náhradami. Přestože endoprotézy nejsou konstruovány na sportovní zátěž a lékaři-ortopedi zpravidla

FOTO: SJ SKI

MAG

E KU M Ě E J V U M T Ž É LY ŽD ČÁS KA 5.   V

I TÉMĚŘ 80LETÍ LYŽAŘI SE UMĚJÍ POŘÁDNĚ POLOŽIT DO BRANEK A VÍTĚZIT. NA OBRÁZKU NAHOŘE JE TENTÝŽ ZÁVODNÍK V AKCI, A TO VICTOR SODAMIN Z RAKOUSKA, ROČNÍK 1937 (PŮVABNÁ DÁMA VEDLE JE IVA KÁRNÍKOVÁ ZE SJ SKI, ORGANIZÁTORKA ZÁVODŮ MASTERS)

lyžování po operaci nedoporučují, jsou jedinci, kteří s endoprotézou statečně lyžují. Aby takový člověk maximálně snížil zdravotní rizika spojená s lyžováním, musí splnit několik předpokladů: 1) být zkušeným lyžařem, 2) zkoušet

lehkou sportovní zátěž nejméně 6 měsíců od operace, která proběhla bez komplikací a která byla následována komplexní rehabilitací (s dosažením dostatečného kloubního rozsahu i svalové síly), 3) být přiměřeně trénovaný (tzn. udržovat si pravidelným cvičením kondici, mít přiměřeně silné svaly na nohou a dostatečnou koordinaci) a 4) lyžovat opatrně a s rozumem (tj. nepřetěžovat kloub celodenním lyžováním, nevydávat se na zledovatělý a jinak obtížný terén, např. boule). Pokud toto není dodrženo, kloub se nám může „odvděčit“ otokem, bolestí či nestabilitou, v horším případě zraněním, vykloubením a nutností reoperace. Je výhodou naslouchat svému tělu a řídit se aktuálním fyzickým (i psychickým) stavem, únavou a povětrnostními podmínkami atd. Na opotřebovaná a operovaná kolena je rovněž vhodné využít ortézu, která kloub stabilizuje při náročnějších pohybech. Výuka starších lidí (nad 55 let): I senior se může naučit lyžovat, ale s mnohem delší dobou výuky a pomalejšími pokroky. Většina lidí v této věkové kategorii dá zřejmě přednost individuální výuce šité přímo na míru před skupinovou výukou. Zde mohou panovat obavy z toho, „abych skupinu nebrzdil“ nebo „aby se mi něco nestalo“. Přece jen jsou reakce již pomalejší, tělo méně ohebné a výuka novým pohybovým dovednostem zabere o něco více času než u mladších. Neboť pauzy mezi jednotlivými pokusy bývají delší, rozebírání tématu podrobnější a snaha přijít všemu nejprve na kloub výraznější. Ze zdravotního hlediska bychom však doporučili lyžovat hlavně seniorům zkušeným a nikoli těm, kteří nikdy před tím na lyžích nestáli. Vzhledem k tomu, že při výuce začátečníka se nevyhneme nekontrolovaným pohybům a pádům, riziko úrazu je zde poměrně velké. Doporučené sjezdové vybavení U této věkové kategorie bychom mohli zopakovat to samé jako u předchozích článků seriálu (zejména článek č. 3 – Rozverné mládí, věk 15–30 let, který vyšel ve SNOW č. 86 v prosinci-lednu 2014/15). Lyže můžeme vybírat z celé škály

FOTO: KLÁRA DAĎOVÁ

VÝHODY LYŽOVÁNÍ V TOMTO VĚKU s ociální kontakty, posezení po lyžování ve společnosti podobně zaměřených lidí psychické povzbuzení pro běžný život, dokázat si, že stále ještě na něco stačím udržování, případně i zvyšování fyzické zdatnosti, svalové síly, rovnováhy a koordinace ulehčení, zkvalitnění stárnutí čas strávený s vnoučaty (například při zasvěcování vnoučat do tajů a krás lyžování) pobyt na čerstvém vzduchu

ÚSKALÍ PŘI LYŽOVÁNÍ V TOMTO VĚKU

NENÍ TO NÁDHERA, UVÁDĚT VNOUČE DO TAJŮ LYŽOVÁNÍ?

modelů pro různé terénní a sněhové podmínky, sklony svahu, délky oblouků, styly jízdy atd. Zkrátka, jak to každému z nás vyhovuje a co nám dovolí naše finanční možnosti. Pohodář a začátečník zvolí spíše měkčí modely, naopak technicky a fyzicky zdatný jezdec tvrdší modely lyží. Příležitostný lyžař vezme lyže spíše z půjčovny, pravidelný návštěvník si pořídí vlastní model nebo i více. V souvislosti s ubývajícími silovými schopnostmi postupně přecházíme k měkčím modelům, které umožňují méně silově náročné pojetí jízdy. Ovšem, kdo celý život jezdil na tvrdých závodních lyžích, velmi nerad se jich vzdává. Kompromisem jsou odladěné verze závodních lyží. Velmi dobré je využívat testovacích dnů jednotlivých firem, kde můžeme vyzkoušet mnoho modelů z dané kolekce, i v různých délkách, a podle nejlepších pocitů na konkrétní lyži se rozhodnout pro její nákup. Nebojte se investovat finanční prostředky do nové lyžařské výbavy i v pokročilejším věku, určitě se to vyplatí! Lyže budou držet na tvrdých sjezdových tratích, které v současné době umělého zasněžování a moderní úpravy převládají nad přírodním měkčím podkladem. A také budete „in“, půjdete s dobou . Také lyžařské boty doporučujeme pořídit vlastní, které vám budou sedět na noze a budete se v nich cítit komfortně. Skelet sjezdové boty nemá nekonečnou životnost, ztrácí na svých vlastnostech, a pokud máte boty starší 15 let, hrozí reálné nebezpečí, že se vám při jízdě jednoho dne rozpadnou… Tak proč si nedopřát nové? A pokud jste byli zvyklí jezdit celý život v kulichu nebo čelence, přece jen by bylo vhodné si v závěrečné etapě života pořídit vlastní lyžařskou přilbu. Nebojte se, že by vám neslušela, na hlavě překážela nebo jinak vadila vašemu pohybu po svahu dolů. Naopak, může vám při pádu na tvrdou sjezdovou trať zachránit život. Z výše uvedeného vyplývá, že ani ve vyšším věku se nemusíme obávat investování do nové lyžařské výbavy – lyží, bot, holí, helmy, chrániče páteře… Určitě jsou to dobře vynaložené finanční prostředky zejména pro ty, kteří na horách tráví toho času trochu více.

p řetížení pohybového aparátu, rozjitření bolestí kloubů a zad, pokud nemáme dobrou schopnost odhadnout své aktuální fyzické dispozice pomalejší reakce v běžných situacích i při nevinném pádu může dojít ke komplikované zlomenině

VYBAVENOST LYŽAŘSKÉHO STŘEDISKA PRO TENTO VĚK u pravené sjezdové tratě různého sklonu i šíře, nejlépe s možností výjezdu nahoru lanovkou možnost večerního posezení v restauraci bazén, wellness, rehabilitační nabídky doplňkové zimní aktivity (jízda na saních tažených koňmi, vycházky na sněžnicích, …) klidnější prostředí A po odchodu do důchodu si lyžování můžete užívat i ve větší míře, než když chodíte pravidelně do zaměstnání. Tak proč si neudělat radost novou lyžařskou výbavou? A nesmíme zapomenout ani na naše zdraví – vzhledem k vyšší pravděpodobnosti úrazů doporučujeme nepodcenit ani úrazové pojištění a zdravotní pojištění při výjezdech na zahraniční hory – v opačném případě se vám může dovolená dost prodražit.

MOUNTAIN BIKE

GOLF

Závěr Neberte všechny informace, uvedené v celém malém seriálu, jako dogma. Zaručeně se najde mnoho jedinců, kteří se nastíněným situacím zdaleka vymykají – například se v mládí bojí, či naopak jezdí na hranici rizika i v pokročilém seniorském věku. Každý jsme jiný, ale sjezdové lyžování je stále jen jedno – na lyžích po zasněženém svahu z kopce dolů. Tak hlavně ať vás jízda celý život baví a ať to frčí v každém věku! Od r. 1997 odborná asistentka na katedře sportů v přírodě UK FTVS Praha, oddělení lyžování; diplomovaná učitelka lyžování, oddíl VSK FTVS Praha, 4 roky členka metodické komise ZL SLČR, nyní učí na ZŠ; 1 dcera.

TREKKING

PhDr. DANA FINKOVÁ, Ph.D. Od r. 2001 odborná asistentka na katedře zdravotní tělesné výchovy a tělovýchovného lékařství UK FTVS Praha; cvičitelka lyžování, oddíl TJ Spofa Praha; 2 dcery.

PhDr. KLÁRA DAĎOVÁ, Ph.D.

www.alpecimbra.it

[ORBIS PICTUS]

Pravdy a mýty MAG

VÍ MOBILNÍ APLIKACE PŘESNĚ, JAK BUDE? UMÍ HODNĚ, ALE NE ÚPLNĚ VŠECHNO. DOBŘE VYUŽÍVAT JE MŮŽEME JEN V PŘÍPADĚ, ŽE ZNÁME ZDROJ DAT, KTERÁ DO APLIKACE VSTUPUJÍ. OKOUZLÍ NÁS SVOU RYCHLOSTÍ, JEDNODUCHOSTÍ, POTRÁPIT NAOPAK MŮŽOU V PŘÍPADĚ, ŽE JIM BUDEME SLEPĚ DŮVĚŘOVAT. JAK SE V NICH TEDY VYZNAT? JAK SI VYBRAT TU SPRÁVNOU A CO OD NÍ MŮŽEME ČEKAT? V ČEM JSOU NENAHRADITELNÉ A V ČEM NAOPAK PORADIT NEMŮŽOU? TEXT: ALENA ZÁRYBNICKÁ

Aplikace na téma počasí – fenomén poslední doby očasové aplikace si stahuje velké procento lidí. Někteří prodejci je nabízí přímo jako součást operačního systému. Jejich popisy se tváří tak, že je možné předpovědět úplně všechno se stoprocentní jistotou. Byli bychom naivní, kdybychom na to skočili. Ale házet flintu do žita, to by byla taky škoda. Některé totiž rychle a hlavně přehledně nabídnou to, co bychom jinak na internetu hledali dlouho. Nechci hodnotit aplikace jako takové – jejich design, přehlednost atd., ale zajímají mě data, která nabízí. Ta totiž rozhodují o jejich spolehlivosti.

Meteorologický radar – METEOR Aplikace Meteor zobrazuje data z meteorologických radarů. Patří k těm nejoblíbenějším a získala i v jedné z kategorií ocenění jako „Mobilní aplikace roku 2012“. Je oficiální aplikací Českého hydrometeorologického ústavu, který síť radarů v Česku provozuje. Stejně tak, jako když sledujeme data z radarů na internetu, má uživatel této aplikace okamžitý přehled o tom, kde se momentálně nachází nějaká srážkově významná oblačnost. Každých 10 minut jsou k dispozici čerstvá data. Aplikace umí jednotlivé snímky skládat za sebe. Každý si může zvolit, jak dlouhé období chce prohlížet, resp. kolik snímků do animace zařadí. Na volbě uživatele závisí třeba i typ podkladové mapy,

ALADIN – MAPA SRÁŽEK

regulovat se dá průhlednost radarových cílů – tedy viditelnost mapového podkladu, rychlost animace, dá se zoomovat i zaměřovat GPS pozici a následně pak automaticky centrovat mapu do bezprostředního okolí bodu, ve kterém se právě nacházíme. To jsou věci celkem běžné. To nejdůležitější pro správnou interpretaci obrázků najdeme pod odkazem stupnice odrazivosti. Tu totiž meteorologické radary měří. A teprve následně ji přepočítáváme pomocí složitého empirického vzorečku na množství srážek, které spadnou v určitém časovém období. Vzoreček popisuje závislost mezi odrazivostí a intenzitou srážek. Jenže ta není lineární. A důsledek? Možná jste si, pokud prohlížíte radarová data přímo na webu, všimli, že právě na oné stupnici jsou modrou barvou znázorněny srážkové úhrny mezi 0,1 a 1 mm/h, pak následuje škála od zelené po žlutou pro úhrny 1 až 10 mm/h a od oranžové po červenou pro úhrny od 10 do 100 mm. To hlavní: pro rozpětí řádově jednoho, deseti a sta mm/h je tu stejný počet dílků, a to právě kvůli tomu, že závislost srážkového úhrnu na odrazivosti není lineární. A co z toho plyne? Odhadovat podle radaru vyšší úhrny je teoreticky méně přesné. Pak je tu ještě barva tmavě červená a bílá. Pokud takové odrazy vidíme, je jasné, že se jedná o velmi vydatné srážky nebo dokonce o krupobití. Podobná, byť trochu zjednodušená, je stupnice odrazivosti i v mobilní aplikaci – můžete si vybrat, jestli chcete vidět tu profesionální (v dBz), nebo standardní se symboly málo nebo hodně

ICM METEO – MODEL UM

pršících mraků. Tedy zjednodušeně řečeno, čím červenější je barva cíle, tím intenzivnější srážky z něj padají. U mobilní aplikace Meteor je ještě připojena možnost, jak nahlédnout do budoucnosti. Pro následující hodinu od posledního obrázku si můžete prohlédnout očekávaný postup srážek. S tím ale opatrně – jedná se o jednoduchou aproximaci. To znamená, že se neuvažují žádné fyzikální procesy, které vedou k utlumení či naopak dalšímu rozvoji mraků. Podobné aplikace, jako je český Meteor, můžete najít i pro okolní země – dobře funguje například rakouský Wetterradar či švýcarský Swiss Weather anebo celoevropský RadarEu. I ty můžu – stejně jako Meteor – vřele doporučit. A ani do budoucna se nemusíme obávat nějaké stagnace – vývojáři Meteoru dál spolupracují s Českým hydrometeorologickým ústavem a chystají nová vylepšení. Tak se těšíme!

Meteorologický model – ALADIN I tahle aplikace vychází z validních dat Českého hydrometeorologického ústavu. Aladin je numerický model. O nich jsme podrobně psali ve speciálu SNOW 85 time. K dispozici jsou uživatelům podobně jako na webu jak mapy, tak tzv. meteogramy, tedy průběhy očekávaných hodnot meteorologických prvků pro dané konkrétní místo. O nich se zmíním podrobněji. Vybrat si totiž můžete jakékoli místo, popř. pomocí GPS najít to nejbližší podle vaší aktuální polohy. Jinými slovy, najde vám nejbližší uzlový bod v síti 4,7 x 4,7 km a ten bere

53 TIP

METEORADAR

vlhkost vzduchu v %. Aladin umí z teploty a větru vypočítat i tzv. pocitovou teplotu, tedy to, jak se při daném větru změní naše vnímání tepla. Čím silnější vítr je, tím nižší je pocitová teplota. Údaj je označen postavičkou panáčka. A podobné aplikace jako Aladin? Na první pohled by to mohl být třeba Meteoservis. Pro zobrazení budoucího počasí používá jako výchozí model GFS. Ten má krok sítě 50 x 50 km, tedy je mnohem méně podrobný, a tudíž i méně přesný. V této aplikaci je navíc třeba ještě možnost prohlížet animace radarových odrazů či satelitních snímků. Právě družicové obrázky pořízené v infračerveném oboru spektra jsou tu uživatelsky snadno dostupné, ale modelový výpočet (už jen kvůli většímu kroku sítě) je méně přesný. Jste-li zvyklí používat polský model UM z www.meteo.pl, i pro něj najdete aplikaci, která vás snadno s jeho výsledky seznámí.

Další aplikace Bezpochyby existuje celá řada dalších aplikací. U těch, které počítají budoucí počasí, závisí úspěšnost předpovědi hlavně na kvalitě vstupních dat. Není-li uvedena, je skoro zbytečné si ji stahovat, protože nevíme, co můžeme čekat. Důležitá je ale taky zkušenost a hlavně schopnost posoudit očekávané počasí v daném místě v souvislostech – podle celkové povětrnostní situace. Slepé papouškování – to by byla cesta do pekel. Jednodušší je to s daty z radaru – tady stačí správně pochopit princip měření a správná interpretace je pak snadná. Tak hodně štěstí a ať díky Meteoru nikdy nechtěně nezmoknete a Aladin nechť vám ukáže ta pravá kouzla a čáry jako v oné známé pohádce!

snow.cz/clanek/3309

Reporty on-line Co nikde jinde nenajdete, jsou aktuální on-line uživatelské recenze. My jim říkáme reporty. Jedete na lanovce, lyže se houpou pod vámi, je krásně, málo lidí, manšestr… Proč se o ten pocit nerozdělit! Stačí pustit aplikaci SNOW reporter, napsat pár zásadních slov, vyfotit (to je dobrovolné) a odeslat – váš report se propíše nejen do všech ostatních aplikací v mobilech dalších lyžařů, ale také na portál SNOW.cz.

STAŇTE SE ČLENY INFORMOVANÉ KOMUNITY LYŽAŘŮ A SPOLUVYTVÁŘEJTE JI – REPORTUJTE!

RADAR EU

jako vaši polohu. I kdybychom předpokládali, že model počítá stoprocentně přesně (což ale nepočítá, viz SNOW 85), už tady vzniká problém. Každému uzlovému bodu jsou totiž přiřazeny nejen přesné souřadnice, ale taky nadmořská výška – tzv. modelová výška. A ta se může v kopcovitém terénu hodně lišit. Je jasné, že jiná bude předpověď teploty pro Špindlerův Mlýn a jiná pro vrchol Medvědína, ačkoli v obou případech se vejdete do stejného čtverce. Ještě před tím, než budeme studovat výpočty, je tedy třeba si zjistit, jaká modelová výška je přiřazena vaší poloze, a výpočet podle toho upravit. Nejde samozřejmě jen o teplotu, ale i o další prvky – vítr, skupenství srážek apod. Nová data se počítají po 6 hodinách. Pro lepší spolehlivost je vždycky dobré sledovat pár výpočtů po sobě – pokud se liší, je předpověď méně pravděpodobná, pokud se shodují, můžeme si být víc jisti. A teď jednotlivé prvky. Teplota je znázorněna v grafu, kde červené plochy zobrazují kladné teploty, modré plochy pak teploty mínusové. K očekávaným teplotám je připojen graf srážek – to pro lepší přehlednost a souvislost. Modré jsou srážky dešťové, bílé jsou sněhové. Pro vítr je uveden směr pomocí šipek a průměrná rychlost zeleně. K tomu mohou být červenou barvou zvýrazněny nárazy větru. Podrobně je k dispozici oblačnost. Na první pohled vidíte její očekávané množství, ale taky výšku, ve které bude ležet. Rozděluje se v souladu s meteorologickou terminologií do tří vrstev. Přitom v nejnižším patře je oblačnost nízká – od země do 2 km, ve druhém patře oblačnost střední – od 2 do cca 6 km a ve třetím patře pak oblačnost vysoká ležící nad 6 km. Výpočet očekávaných hodnot tlaku je v aplikaci žlutý a tlak se udává tak, jak je v meteorologii obvyklé, v hPa. A stejně tak je to s vlhkostí – světle zelená je očekávaná

TAK TOTO JSOU NEJBLIŽŠÍ LYŽAŘSKÁ STŘEDISKA Z REDAKCE SNOW, KDE LZE LYŽOVAT VÝHODNĚ DÍKY ČASOPISU SNOW (SKIPAS ZDARMA) NEBO PORTÁLU SKIPASOMAT.CZ.

Znáte aplikaci SNOWreporter? Sníh, počasí, reporty… SNOW reporter je aplikace vydaná redakcí SNOW pro všechny lyžaře, kteří chtějí mít přesné informace z lyžařských středisek nebo výhodně lyžovat. Agreguje všechny podstatné aktuální informace, které vstupují do rozhodování, kam jet právě lyžovat. Sleduje nejen sníh a počasí, ale i akce, při kterých je lyžování dostupnější – zejména nabídku zvýhodněných skipasů na Skipasomat.cz a výhodné skipasy z časopisu SNOW – skipas zdarma. Její funkcionalita je ale ještě širší…

FOTO: MOV

[LESK A BÍDA OLYMPISMU]

MAG

TROCHU NA SMÍŘLIVOU NOTU UŽ DRUHOU SEZONU ZDE SNÁŠÍM PŘÍKLADY TOHO, ŽE UŠLECHTILÝ OLYMPISMUS A JEHO LIDÉ A PRODUKTY NEJSOU VŽDY TAK ÚCHVATNÉ, JAK SE NÁM BĚŽNĚ PŘEDKLÁDÁ. POKUD SE SNAD NĚKDO PTÁ, JESTLI JE TO NĚJAKÁ KAMPAŇ, KDO ZA TÍM JE A CO TÍM SLEDUJE, JE ODPOVĚĎ JEDNODUCHÁ. ŽÁDNÁ KAMPAŇ A NIKDO V POZADÍ. JE TO ČISTĚ OSOBNÍ INICIATIVA, MNOŽSTVÍM VYNALOŽENÉ PRÁCE NAPROSTO NERENTABILNÍ. VZNIKLA SPONTÁNNĚ, KDYŽ JSEM SE K TÉTO PROBLEMATICE DOSTAL PŘES VRCHOLNÉ LYŽAŘSKÉ SOUTĚŽE. Jeden z největších odborníků na tematiku sjezdového lyžování nejen v Česku. Sám stál u zrodu několika lyžařských projektů, časopisů a webů, pilotní autor SNOW.

IVAN SOSNA znáte to. Zadáte do vyhledavače, začnou se řetězit odkazy a za chvíli zjistíte, že byste nad tématem mohli strávit rok života, deset let, třeba i celou akademickou kariéru. Objevíte, že vedle oficiální olympijské agendy – mezinárodní i české, jíž jsou plná média a která ovládla i třeba školní osnovy – existuje i „paralelní kritický vesmír“. Jeho součástí jsou i velmi dobře zpracované analýzy, stejně jako vášnivá opozice i střízlivá kritika akademická. A uvědomíte si, co má toto nastavené zrcadlo společné: vesměs není v češtině. Vidíte, že kritická analýza u nás neexistuje, či je sotva dohledatelná. Že se nám předkládá pečlivě vypreparovaná verze olympismu a olympijského dění v režii pánů olympismu – MOV a jeho národní odnože u nás. Zjistíte, co všechno se za sto dvacet let olympismu událo, kolik z toho se

zamlčuje a co všechno se rozjásanou oficiální rétorikou překrývá. Když máte za sebou roky života v systému, kde také vládla jediná pravda a verze světa, cítíte k takovému informačnímu a názorovému monopolu bytostný odpor. Chcete se o tento svět za zrcadlem s přáteli lyží a sportu podělit. A když máte štěstí, že kamarádi vydavatelé nepatří k těm, kdo pohodlně papouškují olympijský mainstream, mohou vzniknout předchozí a tyto řádky.

Agenda 2020 ano, ale výsledek? Tentokrát ale zkusím být také trochu smířlivý. Na části kritiky olympiád a olympijského hnutí mi totiž vadí její zaujatost. Chápu, že třeba odpůrci pořádání OH používají proti mohutným pro-olympijským kampaním, rovněž neobjektivním, zbraně podobné. Oba tábory mají svou agendu a prosazují ji. Chápu, že některá zahraniční média ráda sklouznou ke zjednodušené kritičnosti. Že je mnohem jednodušší vytvořit schematický obrázek s hodnými a zlými než se probírat složitostí a nejednoznačností reality. Nemám důvod být takový. Nevedu vůči žádnému olympijskému bafuňáři osobní válku, nikdo mě k ničemu nenavádí.

Je dobře, že se, byť pod tlakem událostí a v rámci zábrany dalším škodám, přijala Agenda 2020, o níž jsem nedávno psal. Většina programu je určitě krok správným směrem, otázkou je, jak dlouhý ve skutečnosti bude a co z toho nakonec vznikne. Řada iniciativ a plánů z minulosti vyšuměla. Možná byly upřímné, možná měly jen hezky znít a konejšit. První obavy z rozměrů OH se objevily už v Berlíně 1936. A pak průběžně. Minulý předseda MOV Rogge sestavil komisi, jež v letech 2001–2003 zpracovala 117 doporučení redukce programu Her. Výsledek? Jsou stále větší a bombastičtější. Jestliže se ale má posílit charakter Her jako „event“, tedy (mega)událost, jak se budou držet v úměrných mezích? Vždyť už nyní je čím dál víc akcí s OH v čele orgií „sportainmentu“, multishow, „total entertainment package“. Stále více divadla, prezentovaného jako metafora života s efektními příběhy (my sjezdaři máme hned dva pěkné čerstvé, Šárčin návrat a Ondrovu křížovou cestu), které zastiňují vlastní výkony a sport. Show ždímající základní hodnoty včetně klasických ctností, vytěžující patriotismus a nacionalismus (vlajky, ceremoniály, posedlost medailovými tabulkami). Story, medaile, ale co vlastní výkon? Ale berte tento povzdech jen jako výkřik staromilcův.

Živá minulost i budoucnost Sledujme, jestli MOV s Bachem v čele opravdu změní to, co Agenda slibuje. Má možnost ukázat, nakolik je opravdovým předsedou a nakolik spíš onou arabskodolarovou loutkou. Problémů má habaděj a další se na něj spíš valí. A ve skříních určitě číhají kostlivci. Jak píše William Faulkner: Minulost není nikdy mrtvá. A dokonce ani není minulostí.

FOTO: MOV

pyšnili pyramidami, Lenin má mauzoleum, „Jeho Excellence“ tedy taky památníček. A po návratu z monumentálních OH mládeže v Nankingu s 3 400 účastníky se čtyřicátník, sportovní ředitel ČOV doktor Doktor, v médiích rozplýval jak puberťačka: „Bylo to boží!“ A Saúdové? To byla panečku tryzna za starého monarchu! A té chvály na královskou rodinu! Nobelovka by nebyla? Nebo taky něco lepšího v MOV?

Nakolik oprávněná kritika?

Čína, favorit ZOH 2022. Zřejmě není náhodou, že v roce 2013 tam otevřeli výstavní Samaranch Memorial. Zimní olympiáda 2018 v Koreji asi proběhne dobře. Zvládnou-li Japonci Fukušimu, určitě i letní tokijská 2020. Ale s další zimní 2022, buďto v Kazachstánu, nebo v Číně, navíc v částečné termínové kolizi s kontroverzní lahůdkou v podobě katarského fotbalového MS, budou ještě asi potíže. Včetně kritiky toho, kolik akcí se přesouvá do problematických zemí. Ještě dvě drobnosti. Čína jako favorit ZOH 2022? Podle mnohých ano. Zřejmě není náhodou, že v roce 2013 tam v Tianjin otevřeli výstavní Samaranch Memorial. Faraoni se

FOTO: MOV

Ruská dopingová kauza. Lze to dokázat? Pakliže jsou tvrzení pravdivá, je jenom Rusko onou říší dopingového zla, obnaženou ausgerechnet v současné mezinárodní situaci? Nebo je to podobné i jinde? Monstrózní téma dopingu bude trápit navzdory všem protiopatřením. Problematice nepřidávají případy jako Kreuzigerův nebo Claudie Pechstein, jež se nesmířila s „flastrem“ od problematické arbitráže CAS a u soudů vítězí. A s ohledem na složitost vzájemného vztahu práva trestního, civilního a sportovního bude jenom hůř.

V rámci zmíněné smířlivosti ještě jedna myšlenka. Kritika MOV kromě jiného předhazuje nedostatek demokratičnosti. A MOV argumentuje, že obří těleso na principu každá z více než 200 členských zemí = 1 hlas plus členové za stovku mezinárodních federací, další za sportovce a případní další k tomu by se akorát nebylo schopné přiměřeně dohodnout. Na tom určitě něco je. MOV je orgánem stále asi nejvíce oligokratickým (klasicky: vláda vybraných bohatých), stále silněji vystavená tlaku demokratizačnímu. Ale pořád je to mnohem víc „famiglia“ (navenek soudržná, chrání svoje členy, potlačuje odpadlíky, vyžaduje loajalitu až poslušnost) než „komunita“ (nehierarchizované společenství s různými zájmy, diskuzí, různorodostí). Méně elegantně by se dalo říci, že kromě starého „jádra“, tedy těch 70 členů individuálních, nedosazených z titulů funkcí, si i další chtějí ukousnout svůj díl bohatého olympijského koláče. Jenže: máme vůbec právo vyžadovat od MOV „více demokracie“, když sledujeme, jak jí v běžném životě ubývá? Jak říká třeba ceněný ekonom a analytik Petr Robejšek „západní demokracie pomalu, ale jistě konvertují k autoritářskému vládnutí“. „Ideál správného řízení státu je již přinejmenším čtvrt století velmi podobný modelu podnikového managementu.“ (Ano, známe, přece „řídit stát jako firmu“.) Robejšek hovoří o ekonomizaci politiky, paternalismu a expertokracii s cílem co nejracionálnějšího ovládání společnosti. Elity občana stále méně zastupují a stále více z rozhodování vytěsňují. Proč se tedy divit, že se pánové v MOV snaží pevně držet otěže své moci, když k modelu, jenž jim funguje, směřuje skoro celá společnost? Není to nakonec jedno a to samé? Že to dělají všichni, ještě neznamená, že je to dobře a že se mi to musí líbit. Frantu nedělá lepším, když Tonda taky krade. Ani olympijské šéfy to lepšími nedělá a nijak je tím neobhajuju. Považuju ale za vhodné na tento moment upozornit.

Šachista Hušák

ZÁVĚREČNÝ CEREMONIÁL OLYMPIÁDY MLÁDEŽE V ČÍNSKÉM NANJINGU

I doma máme co sledovat. Například kdy se začnou projednávat žaloby na Aleše Hušáka. Všímáte si, jak je ticho po pěšině? Sazka je fuč, sportovní funkcionáři s náramnou rychlostí udělali tlustou čáru a ČOV kauzu uzavřel už

FOTO: MOV

[LESK A BÍDA OLYMPISMU]

MAG

MOV V LETECH 2001–2003 ZPRACOVAL 117 DOPORUČENÍ REDUKCE PROGRAMU HER. VÝSLEDEK? JSOU STÁLE VĚTŠÍ A BOMBASTIČTĚJŠÍ. FOTO JE Z OLYMPIÁDY MLÁDEŽE V ČÍNSKÉM NANJINGU

21. 9. 2011. Návrhy na vyšetření podílu tehdejších funkcionářů v orgánech Sazky zamítl (nepřipomíná to „nejsme jako oni“?), svého morálně zprofanovaného předsedu Jiráska nechal doúřadovat se všemi poctami a vyprovodil se „standing ovation“. Vše špatné se hodilo na Hušáka. Jenže ten údajně má ve svém archivu na skoro každého něco. Přinejmenším asi na kopiích podepsaných listin doklady, že každý pšouk mu předpisově schválili. Ohlašováním své knihy, v níž prý popíše, jak to všechno bylo,

asi taky nedělá pár lidem lehké spaní a leckoho možná drží v šachu. Bez ohledu na to, jestli něco opravdu píše, nebo jenom blufuje. A tak kdoví, jak všechno skončí. Troufne si dneska někdo jednoznačně říct, kdo všechno je padouch a kdo hrdina? Já vím, všechno jedna rodina, poučil nás už dávno Limonádový Joe…

Kejval, Jansta a média Také se zdá, že dojemná soudržnost českých funkcionářů je otřesena. Sledujme pozorně údaj-

nou válku mezi předsedy ČOV Kejvalem a ČUS (transformovaného bývalého ČSTV) Janstou. A dění okolo dalšího vlivného hráče, nenápadného Jiřího Bise. To byl v ČSTV/ČUS pán přes skiareály, loni Janstou tvrdě kritizovaný a z funkce odvolaný. A naopak Kejvalem za práci v ČOV chválený. Je kromě jiného také spolumajitelem velmi vlivné komunikační agentury Bison & Rose (žádný buvol a růže, nýbrž Bis a Růžička). Mediální pokrytí zájmů ČOV a MOV je i z této strany zajištěno. Menšinovým společníkem v Bison & Rose je i novinář a píárista Vladimír Bystrov ml., současně předseda výkonné rady APRA, Asociace PR agentur. A v ní je i Pavel Kučera za Hill & Knowlton Strategies (z minulých dílů znáte), takže se nám to hezky doplňuje. Bison & Rose také v roce 2012 vyhrála tendr na mediální servis a PR pro Českou televizi. Ta je, jak také víme, generálním mediálním partnerem ČOV a kromě jiného vyrábí za koncesionářské peníze píárový Olympijský magazín. A když si připomenete další mediální partnery (MF Dnes, iDnes, ČRo, Reflex), je zřejmé, proč se u nás olympijská problematika pojednává tak jednostranně a nekriticky. Uvidíme, co se do podzimu upeče. Pak budeme možná pokračovat.

Pro všechny, kteří rádi

sportují

Lék Wobenzym® urychluje hojení po úrazech zkracuje dobu léčby Informujte se u svého lékaře. Více na www.wobenzym.cz

Účinná pomoc při zranění

Ve vrcholovém sportu se už řadu let osvědčuje především k urychlení hojení po úrazech a při léčbě poruch imunity enzymový lék Wobenzym. Velmi dobré zkušenosti s ním mají fotbalisté, atleti, lyžaři, hokejisté, boxeři, cyklisté a mnozí další. Také tisíce rekreačních sportovců mohou z vlastní zkušenosti potvrdit, že jim Wobenzym pomohl urychlit hojení po úrazu a návrat do zaměstnání a že díky tomuto léku mohli začít dříve znovu sportovat. Wobenzym - originální tradiční enzymový lék z přírodních zdrojů k vnitřnímu užití. Čtěte pečlivě příbalovou informaci. www.wobenzym.cz / konzultace s lékařem na tel.: 800 160 000 / MUCOS PHARMA CZ, s.r.o., Uhříněveská 448, 252 43 Průhonice

SUBARU FORESTERide 2015 KDO V SOBOTU 7. ÚNORA NEZŮSTAL SEDĚT DOMA A VYRAZIL DO VELKÉ ÚPY, URČITĚ NELITOVAL. V MÍSTNÍM LYŽAŘSKÉM STŘEDISKU SKIPORT SE TOTIŽ KONAL ČTVRTÝ ROČNÍK ZIMNÍHO FREESTYLOVÉHO SKI & SNB ZÁVODU SUBARU FORESTERIDE 2015. A ŽE BYLO NA CO KOUKAT!

ž od brzkého rána bylo ve Skiportu slyšet vrnění motorů nových modelů vozů Subaru FORESTER, které na sjezdovku hravě vyvezly hudební aparaturu, vybavení stánků a další nezbytnosti. Moderátorského mikrofonu se chopil speaker Robin Sobek, DJ's Swing Garden a Max W z Electro Swing Bohemia spustili tu svoji a přímo na svahu je navíc doprovázeli hned dva saxofonoví virtuosové Honza Korbel a Rudy. Zbývalo už jen pořídit společné foto závodníků, krátká porada jezdců s rozhodčími a akce mohla začít. Aby byl závod pro jezdce i diváky více atraktivní, rozhodli se letos organizátoři pro slopestyle, což je kombinace překážek a skoků, na kterých závodníci předvádí nejrůznější triky. Podle složitosti a preciznosti provedení triků pak závodníci sbírají od rozhodčích cenné body, které v součtu určí vítěze. Set-up trati se ve Velké Úpě skládal z kovové dvoutrubky, následoval skok s dřevěnou kládou, potom závodníky čekala kovová lámačka a nakonec si mohli jezdci vybrat ze dvou skoků s 12 a 7 metrů dlouhým tablem. Do závodu se sice přihlásilo méně závodníků než v minulých ročnících, ale o to pohodovější atmosféra na svahu panovala.

VÝSLEDKOVÁ LISTINA VYPADALA NÁSLEDOVNĚ:

SKI SNOWBOARD 1. místo: Dan Hanka 1. místo: Jan Nečas 2. místo: Robin Holub 2. místo: Miki Pajer 3. místo: Jan Balcar 3. místo: Vašek Toman Cenu za best trick od Representu si odnesli za SNB Honza Nečas a v kategorii SKI nejlepší trik předvedl Dan Hanka. Zástupkyně něžného pohlaví se letos do závodu bohužel žádná nepřihlásila. Během závodu mohli diváci testovat lyže, zahřát se horkou vodkou Amundsen nebo soutěžit o věcné ceny od společností Smith Optics, Represent, Rip Curl a LEVEL. Ti, kdo rádi soutěží, mohli také vyhrát testovací jízdu vozem Subaru nebo vyhlídkový let nad Krkonošemi, který věnovala společnost STAVYBO. Mezi kvalifikací a finále se o zábavu postarala taneční skupina ForSee – 4C – Chocolate City Chicks Crew, která předvedla parádní synchro street dance taneční sestavu. Obrázek o tom, jak celá akce vypadala, si můžete udělat po shlédnutí fotogalerie na oficiálních stránkách závodu.

Grandiózní afterparty se konala na hotelu Úpa, kde to DJ’s z Electro Swing Bohemia spolu s duem saxofonistů a DJ Nimandem pořádně roztočili. O zásoby zlatavého moku se postaral pivovar Černá Hora a zásoby kořalky dodala společnost Amundsen. Velký dík patří všem závodníkům, rozhodčím i divákům, kteří pomohli vytvořit tu správnou pohodovou horskou atmosféru. Stejně tak patří dík i všem výše zmíněným partnerům akce, zejména společnostem Subaru a Skiport Velká Úpa, bez kterých by tato akce nemohla vzniknout. Dále pak také společnostem GoPro, Freeride.cz, městům Trutnov a Pec pod Sněžkou, všem mediálním partnerům, obětavým pomocníkům, barmankám a barmanům a členům organizačního teamu. Prostě všem, kteří se na této parádní akci jakýmkoliv způsobem podíleli. Sportu zdar!

FOTO: RADEK HOLUB – SNOW

MAG

právním předpisem, jsou tato pravidla pro lyžaře na sjezdové trati závazná, a to bez ohledu na to, zda jsou pramenem práva, či nikoliv.“

Trestněprávní odpovědnost

PRÁVNÍ ODPOVĚDNOST

LYŽAŘE NA SJEZDOVKÁCH JAKÝM ZPŮSOBEM JE V ČESKÉ REPUBLICE UPRAVENA PROBLEMATIKA LYŽAŘSKÝCH ÚRAZŮ, ZEJMÉNA ODPOVĚDNOSTI LYŽAŘE ZA ZPŮSOBENOU ÚJMU NA ZDRAVÍ? JAK PŘISTUPUJE K LYŽAŘSKÝM ÚRAZŮM ROZHODOVACÍ PRAXE SOUDŮ A JSOU VŮBEC ZÁVAZNÁ OBECNĚ ZNÁMÁ PRAVIDLA FIS? TEXT: ZBYNĚK DROBIŠ

Porušení obecné prevenční povinnosti roblematika lyžařských úrazů není právním řádem výslovně upravena. V rámci lyžařských úrazů se vychází zejména z porušení tzv. obecné prevenční povinnosti. Nový občanský zákoník stanovuje pro obecnou prevenční povinnost, že vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného. Porušení obecné prevenční povinnosti je tedy stěžejní podmínkou k uplatnění nároku na odškodnění újmy na zdraví způsobené na sjezdové trati.

Desatero FIS Mezinárodní lyžařská federace schválila deset pravidel pro chování na sjezdových tratích, jejichž dodržování chrání před způsobením případné újmy a umožňuje plynulé a bezpečné lyžování. Dodržování pravidel FIS směřuje ke splnění obecné prevenční povinnosti a již bylo předmětem rozhodovací praxe našich soudů. Můžeme nalézt dvě důležitá rozhodnutí Nejvyššího soudu, která se zaměřují na občanskoprávní a trestněprávní odpovědnost lyžaře v případě jejich porušení. Ministerstvo pro místní rozvoj společně s Horskou službou a Svazem provozovatelů lanovek a vleků vypracovalo státní normu ČSN 01 8027,

jež stanovuje povinnosti provozovatelů lyžařských areálů a také pohyb lyžařů v areálech, pro jejichž chování převzala pravidla FIS.

Civilní odpovědnost Dle občanskoprávního rozhodnutí Nejvyššího soudu (Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn.: 25 Cdo 1506/2004 ze dne 23. 2. 2005, veřejně dostupné na webových stránkách www.nsoud.cz) byl projednáván případ střetu dvou lyžařů na sjezdové trati na italském Gitschbergu, kdy poškozený lyžař jel jako předposlední ve skupině lyžařského kurzu v širokém oblouku a odpovědný lyžař, přijíždějící zezadu, jej uviděl před sebou na krátkou vzdálenost, konkrétně za terénním zlomem a střetu již nemohl zabránit. Poškozený lyžař utrpěl újmu na zdraví a věcnou škodu na lyžích. Soud prvního stupně a odvolací soud dospěl k závěru, že jednáním odpovědného lyžaře došlo k porušení pravidel FIS nepřizpůsobením jízdy schopnostem a terénním podmínkám, a tedy porušení pravidla FIS čl. 3, konkrétně volby jízdní stopy, kdy lyžař nebo snowboardista přijíždějící zezadu musí svou jízdní stopu zvolit tak, aby neohrožoval lyžaře jedoucího před ním. Nejvyšší soud stanovil ve svém odůvodnění rozhodnutí, že „pravidla chování pro lyžaře, vydaná Mezinárodní lyžařskou federací FIS, obsahují normy, jejichž dodržováním má být zajištěna bezpečnost uživatelů sjezdovky a slouží tak k předcházením vzniku škod, s nimiž zákon spojuje odpovědnost. I když nejsou obecně závazným

Porušení pravidel FIS může vést nejen k občanskoprávní odpovědnosti, avšak rovněž k trestněprávní odpovědnosti lyžaře, jak stanovil Nejvyšší soud ve svém dalším rozhodnutí k problematice (Usnesení Nejvyššího soudu, sp. zn.: 8 Tdo 68/2010 ze dne 17. 2. 2010, veřejně dostupné na webových stránkách www.nsoud.cz). Projednávaný případ, který v konečném stádiu rozhodoval Nejvyšší soud, se vztahoval k události, kdy ve večerních hodinách při sjezdovém lyžování sjížděl obžalovaný lyžař ke stanovišti vleků, přičemž nedostatečně věnoval pozornost situaci na sjezdové trati a zranil nezletilou lyžařku nárazem zleva se způsobením újmy na zdraví vyžadující léčbu přesahující osm týdnů. Obžalovaný lyžař byl následně shledán vinným z trestného činu ublížení na zdraví z nedbalosti a odsouzen k trestu odnětí svobody v délce šesti měsíců s podmínečným odkladem na zkušební dobu jednoho roku. Nejvyšší soud odmítl dovolání obžalovaného lyžaře s poukazem, že kdyby neporušil několik pravidel FIS, nenastala by újma na zdraví u poškozené lyžařky. K tomuto Nejvyšší soud: „Lyžař musí přizpůsobit rychlost a způsob jízdy svým schopnostem a zkušenostem, terénním, sněhovým a klimatickým podmínkám, výhledovým poměrům, hustotě provozu, tedy celkové situaci na (sjezdové, příp. i běžecké) trati, aby měl možnost včas a v dostatečné vzdálenosti reagovat třeba i na nenadálou překážku, což současně znamená, že nesmí vjíždět do míst, kam nevidí. Pokud tato pravidla nedodrží, pak nelze mít za to, že se choval v souladu s požadavky zakotvenými v tzv. obecné prevenční povinnosti.“

Spoluodpovědnost lyžaře za úraz Úraz lyžaře a následná újma na zdraví může být taktéž spojena s pochybením poškozeného lyžaře. Bude vždy záležet na okolnostech konkrétního lyžařského úrazu a posouzení všech příčin vzniku škody k určení rozsahu škody, kterou ponese sám poškozený lyžař. K osvětlení otázky spoluodpovědnosti lyžaře za způsobenou újmu na zdraví si představíme rozhodnutí Nejvyššího soudu v dané problematice (Rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn.: 25 Cdo 4286/2011 ze dne 31. 7. 2013, veřejně dostupné na webových stránkách www.nsoud.cz). Poškozený lyžař se domáhal na provozovateli sjezdové trati odškodnění újmy na zdraví ve výši 131 609 eur za lyžařský úraz utrpěný na sjezdové trati v Peci pod Sněžkou. Úraz nastal za situace,

kdy se poškozený lyžař pokoušel vyhnout srážce s jiným lyžařem a přeskočil tak 1 m vysokou hromadu sněhu, za kterou se nacházela díra s kameny, zbytky betonu a voda. Hromada sněhu byla viditelná z dálky a nepřekážela lyžování, přičemž poškozený lyžař se v místech úrazu pohyboval vyšší rychlostí. Poškozený lyžař tedy dopadnul do díry za hromadou sněhu a utrpěl těžká zranění hrudníku a břišní dutiny. Soud prvního stupně stanovil odpovědnost provozovatele sjezdové trati za utrpěnou újmu na zdraví pro nedostatečné zabezpečení díry za hromadou sněhu včetně absence odpovídajícího upozornění na nebezpečí. Soud prvního stupně však pro chování poškozeného lyžaře stanovil jeho spoluodpovědnost ve výši 80 % za způsobenou újmu na zdraví, jelikož poškozený lyžař nepřizpůsobil rychlost a styl jízdy terénu a pohyboval se vysokou rychlostí v místě, kde lze předpokládat větší hustotu provozu lyžařů, která poškozenému lyžaři znemožnila bezpečně reagovat na jízdu jiného lyžaře. Odvolací soud následně potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Poškozený lyžař se rozhodnul podat dovolání k Nejvyššímu soudu, jelikož nesouhlasil s pojetím aplikace spoluodpovědnosti za utrpěnou újmu na zdraví a byl toho názoru, že pouze provozovatel sjezdové trati nese plnou odpovědnost za újmu na zdraví, kdy poškozený lyžař považoval hromadu sněhu za součást sjezdové tratě používanou pro skoky snowboardistů a ničeho jej nevarovalo před úhybným manévrem. Dovolání poškozeného lyžaře však bylo zamítnuto. Nejvyšší soud považoval míru spoluodpovědnosti poškozeného lyžaře ve výši 80 % za správně stanovenou.

Odškodnění újmy na zdraví utrpěné na sjezdovce Jaké nároky na odškodnění újmy na zdraví může uplatňovat poškozený lyžař v případě prokázání protiprávního jednání odpovědného lyžaře? Nový občanský zákoník umožňuje uplatňovat odškodnění majetkové a nemajetkové újmy. V rámci majetkové újmy může poškozený lyžař uplatňovat odškodnění náhrady za ztrátu na výdělku po dobu a po skončení pracovní neschopnosti, náhrady za ztrátu na důchodu, náklady spojené s péčí o zdraví a náhradu za konání bezplatné práce pro další osobu. Samozřejmě může poškozený lyžař uplatnit taktéž odškodnění věcné škody např. na lyžích a oblečení. V rámci nemajetkové újmy může poškozený lyžař požadovat odškodnění vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy, a vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozenému lyžaři, pak rovněž ztížení společenského uplatnění. Při usmrcení lyžaře nebo jeho zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní odpovědný lyžař duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Při usmrcení lyžaře mohou pozůstalí taktéž uplatnit odškodnění přiměřených nákladů pohřbu a odškodnění nákladů na výživu pozůstalým, kterým zemřelý lyžař ke dni své smrti poskytoval nebo byl povinen poskytovat výživu.

Nový občanský zákoník stanovuje, že z důvodu slušnosti lze přiznat příspěvek na výživné i jiné osobě, pokud jí usmrcený lyžař poskytoval takové plnění, ač k tomu nebyl podle zákona povinen. K úspěšnému uplatnění odškodnění újmy na zdraví bude nutné zajištění důkazů k prokázání protiprávního jednání odpovědného lyžaře, a to zejména svědky, jejich kontaktní údaje, osobní údaje na druhého lyžaře, vhodně i fotodokumentaci, popř. požádat daný lyžařský areál o kamerový záznam. Taktéž vzhledem ke složitosti dokazování zvážit přivolání Policie nebo Horské služby. Každý případ lyžařského úrazu je nutné chápat individuálně. Budete-li řešit obdobný případ, lze jedině doporučit před učiněním jakchýkoli podání konzultovat s právníkem k posouzení veškerých aspektů vašeho případu a rozsahu uplatnitelných nároků na odškodnění, a to zejména s ohledem na neustálý vývoj rozhodovací praxe soudů, samotné legislativy a případné spoluodpovědnosti.

DESET PRAVIDEL FIS

Ohled na ostatní lyžaře – lyžař nebo snowboardista se musí chovat tak, aby neohrožoval nebo nepoškozoval někoho jiného. 2. Zvládnutí rychlosti a způsobu jízdy – lyžař nebo snowboardista musí jezdit s přiměřeným odstupem a s ohledem na vzdálenost, na kterou vidí. Svou rychlost a svůj způsob jízdy musí přizpůsobit svému umění, terénním, sněhovým a povětrnostním poměrům, jakož i hustotě provozu. 3. Volba jízdní stopy – lyžař nebo snowboardista přijíždějící zezadu musí svou jízdní stopu zvolit tak, aby neohrožoval lyžaře jedoucího před ním. 4. Předjíždění – předjíždět se může ze shora nebo zespoda, zprava nebo zleva, ale vždy jen s odstupem, který poskytne předjížděnému lyžaři či snowboardistovi pro všechny jeho pohyby dostatek prostoru. 5. Vjíždění a rozjíždění – lyžař nebo snowboardista, který chce vjet do sjezdové tratě nebo se chce po zastavení opět rozjet, se musí rozhlédnout nahoru a dolů a přesvědčit se, že to může učinit bez nebezpečí pro sebe a pro ostatní. 6. Zastavení – lyžař nebo snowboardista se musí vyhýbat tomu, aby se zbytečně zdržoval na úzkých nebo nepřehledných místech sjezdové tratě. Lyžař nebo snowboardista, který upadl, musí takové místo uvolnit co nejrychleji. 7. Stoupání a sestup – lyžař nebo snowboardista, který stoupá nebo sestupuje pěšky, musí používat okraj sjezdové tratě. 8. Respektování značek – lyžař nebo snowboardista musí respektovat značení a signalizaci. 9. Chování při úrazech – při úrazech je každý lyžař nebo snowboardista povinen poskytnout první pomoc. Povinnost prokázání se – lyžař nebo snowboardista, ať svědek nebo účastník, odpovědný nebo ne, je povinen v případě úrazu prokázat své osobní údaje.

SKI SHOP

SKI RENT

SKI SERVICE

BOOT FITTING

TEST CENTRE

Profesionální lyžařské a servisní centrum v Praze

• specializovaný maloobchod • servis MONTANA • půjčovna, testcentrum • bootttingové centrum

Kříženeckého náměstí 990 152 00 Praha 5 - Barrandov (naproti Barrandovským ateliérům) prodejna@montanasport.cz telefon: +420 222 741 430

www.montanasport.cz Naše služby v Krkonoších SKI RENT

SKI SHOP

SKI SERVICE

BOOT FITTING

Horská 117, Vrchlabí 543 02 prodejna@vanclsport telefon: +420 499 692 716

www.vanclsport.cz

ZERAT 63X242.indd 1

17.9.2013 9:01:46

[BYZNYS] TEXT: VÍT MOUDRÝ

MAG

FOTO: VÍT MOUDRÝ

VŠUDE DOBŘE, DOMA NEJLÍP? V tuzemsku hodnotí kupříkladu ČOV finanční náročnost lyžování na druhé místo. První podle něj zaujímá netradiční sport, jímž jsou – i pro mě překvapivě – boby (zdroj MFD 4. 12. 2012). Finanční náročnost jednotlivých sportů se řídí součtem všech výdajů dospělého výkonnostního sportovce na svůj sport včetně vybavení, dopravy, pojištění, bezpečnosti a všeho se sportem souvisejícího.

Lyžařské vybavení

BÍLOU STUHU UPROSTŘED HOLÝCH STRÁNÍ JSME ZÁVISTIVĚ OBDIVOVALI V DEVADESÁTÝCH LETECH V ZAHRANIČÍ. ZÁZRAK? NIKOLIV. TO I NA ŠPINDLEROVSKÉM STOHU DNES BEZ PROBLÉMŮ DOKÁŽE SYSTÉM TECHNICKÉHO SNĚHU

V POSLEDNÍCH NĚKOLIKA LETECH ZAZNAMENÁVÁM ÚPLNĚ NOVÝ TREND V MYŠLENÍ NAŠICH LYŽAŘŮ, PŘEDEVŠÍM LYŽAŘŮ STŘEDNÍHO VĚKU V NÁVAZNOSTI NA VÝUKU SVÝCH PĚTI- AŽ DESETILETÝCH RATOLESTÍ. A MUSÍM ŘÍCI, ŽE TENTO TREND SLEDUJI S POTĚŠENÍM. amozřejmě setrvale přicházím do kontaktu s představiteli horského byznysu. Pochopitelně i s druhou stranou, pro kterou je tento obor určen. S lyžaři. Ti první se již 25 let snaží doma vylepšovat podmínky pro lyžaře, ti druzí to začínají (konečně) brát na vědomí. Proč najednou ta změna?

Zkušenost Ano. Je to tak. Zkušenost. A mohli bychom vlastně skončit. Nicméně se pokusím vyjádřit, co všechno toto slovo ve vztahu výběru místa lyžování znamená. Především skutečnost, že snad každý český lyžař již byl lyžovat v zahraničí. A ne jednou, ale opakovaně a ne jenom v rakouských Alpách, ale většinou pro své poznání i v těch švýcarských, francouzských a samozřejmě v italských Dolomitech. Především v této premise se vlastně skrývá vše. Většina lyžařů získala své(!) zkušenosti. Nikoliv ty přenesené, doporučované, hlásané cestovními agenturami nebo nadšenými kamarády u sklenice plzeňského. A jak známo, zkušenost, byť sebesofistikovaněji přenesená, je stejně nepřenositelná. Člověk ji sice vezme

s menšími či většími výhradami na vědomí, nicméně bere ji jako informaci. Ne jako dogma. Zkušenost si každý musí prožít sám. Po projetí dvaceti zahraničních lyžařských areálů najednou vidí, že v zahraničí není zdaleka všechno tak růžové, jak to třeba viděl i on při své první návštěvě. Není již slepě omámen ranním manšestrem a sklenkou skvělé williamsky s vloženou máslovkou na párátku a vlajkou Anglie. Lyžař s takovou zkušeností je postupem času schopen posoudit výhody a nevýhody lyžování v jednotlivých alpských státech. A zahraniční lyžování porovnat bez afektů a předsudků s lyžováním domácím. Vychází mu z toho samozřejmě to, o čem horalé píší již 25 let, ale donedávna to nebylo až tak bráno na vědomí. Tedy že české hory nikdy nebudou tak vysoké jako Alpy nebo Dolomity, čímž ani české sjezdovky nikdy nebudou tak dlouhé jako některé zahraniční. Ani že u nás nezažijí slast rozlehlých, širokánských bílých plání, které najdou opět jen v nejvyšších polohách Alp a Dolomit. Český lyžař, který je v rámci lyžařské Evropy poněkud „specifický“, se svých oblíbených zahraničních sjezdovek

nevzdá nikdy. Ale vrací se i na české svahy tam, kde se svou kvalitou nejvíc přibližují zaslíbenému zahraničí. Byť se to přiblížení týká „jen“ úpravy tratí, pohodlí sedačkových lanových drah, kvality zasněžovacího systému, úsměvu obsluhy – nikoliv délkou sjezdových tratí a výškou vrcholových stanic. Byť se to přiblížení týká především finanční efektivity, která s lyžováním samozřejmě u většiny lyžařů hodně souvisí. Přitom právě o ní se dříve diskutovalo jenom okrajově. Efektivita lyžování neboli množství na lyžování vynaložených peněz. To je druhá věc, která podle mého názoru, spolu se zkušeností, vrací lyžaře na české kopce.

Finanční náročnost Než se pustím do popisu jednotlivých komodit, musím předeslat, že lyžování patří mezi pět nejdražších sportů na světě. V nejrůznějších zahraničních tabulkách a hodnoceních sice nikde sjezdové lyžování nevychází jako nejdražší sport, kterým je – pro mnohé určitě překvapivě – většinou uváděno horolezectví, ale i druhé či třetí místo, kam je lyžování zařazováno, značí, že při lyžování musíme počítat s nemalými výdaji.

I my začneme u lyžařského vybavení, bez kterého se lyžovat nedá. Řada lyžařů ho řeší návštěvou půjčovny, jiní nakupují nejlevnější vybavení v Makru nebo obřích sportovních prodejnách, fajnšmekři nedají dopustit na specializované obchody. Kompletní set vybavení pro sjezdové lyžování včetně oblečení, funkčního prádla a ochrany lyžaře, jako jsou helmy, páteřáky apod., přijde při nejlevnějších nákupech v bazarech a outletech od 6 do 12 tis. a v nejdražším vybavení dospělého lyžaře pak někde mezi 200 až 300 tisíci korunami. U nejdražšího vybavení beru ovšem v úvahu opravdu luxusní oblečení, výbavu a lyže s mramorovým jádrem v ceně 60 až 90 tis. Kč. Mezi úplně nejlevnějším a naprosto nejdražším vybavením jsou ještě dvě hranice. Nejlevnější vybavení zakoupené ve velkých prodejnách začíná někde u 20 000 Kč. Stačí se ale podívat na naše svahy a uvidíme, že většina si raději urve od úst jiné potěšení a zakoupí slušné lyže se značkovým oblečením. Se všemi ostatními doplňky takové vybavení začíná kolem 50 000 Kč. Ceny uvádím orientačně, podrobněji se jim budu věnovat v některém z dalších dílů seriálu. Nicméně z portmonky nám už vyletěly menší či větší tisíce korunek, a to ještě nejsme na svahu.

Doprava Abych mohl srovnání vůbec provést, musím zvolit jeden druh dopravy. Volím tedy osobní automobil. Nechť mi milovníci autobusů, vlaků a letecké přepravy odpustí. V tuzemsku se lyžař dostane na „svůj“ kopec statisticky vzato většinově a s rezervou do 200 km, se zpáteční jízdou 400 km. Při spotřebě 7 l benzinu

nebo nafty za dnešních 30 Kč/l to obnáší 840 Kč. Je samozřejmě potřeba započítávat i amortizaci svého vozidla, na kterou drtivá většina „kalkulujících“ jaksi setrvale pozapomíná. Ta je pro letošní rok MF ČR stanovena na 3,70 Kč/km a vyjadřuje cenu průměrného opotřebení vozidla na kilometr jízdy. Při 400 km to obnáší dalších 1 400 Kč. Přímé náklady za dopravu za tuzemským lyžováním se tedy pohybují kolem 2 240 Kč. Při cestě do zahraničí šplhají výdaje strmě nahoru. Nejbližším rakouským střediskem z Prahy je šumavský Hochficht, který je vzdálen podle zvolené trasy 300 až 350 km. Sem ale jezdí hlavně lyžařští nadšenci jihočeského či západočeského kraje. Pražák namíří spíše do oblasti SkiWelt Wilder Kaiser – Brixental nebo o pár kilometrů dále vzdáleného Kitzbühelu. Zpáteční cesty se vejdou cca do 1 100 km, což obnáší 2 310 Kč na pohonných hmotách (PHM) a k tomu 4 070 Kč za amortizaci. K tomu je potřeba připočíst dalších 8,70 eur za dálniční známku, což je dalších 252 Kč. Suma sumárum to dělá již 6 632 Kč, tedy 3x více, než bych potřeboval na cestu do našich hor. Vzdálenost nejoblíbenějších cílů v italských Dolomitech je kolem

Nepřímé náklady, potřebné, ale vydané občasně, obnáší kupříkladu nákup střešního boxu na lyže v cenách od 5 do 30 tisíc Kč, řetězů, lopaty a dalšího vybavení pro jízdu automobilem do hor. Již na příkladu vynaložených nákladů na dopravu je evidentní, že za zahraniční lyžařskou touhu musím zaplatit. Již na tomto příkladu mohu vyvrátit občasné „pivní“ nebo bulvární výkřiky, že lyžování v zahraničí je levnější než to doma.

Ubytování Zejména v zahraničí jsou časté nabídky „již od…“. Lyžař se tak může dostat na hory doslova za pár tisícovek, ve kterých je zahrnuto ubytování i permanentka. Nicméně se většinou jedná o šikovný PR cestovních kanceláří nebo lyžařských areálů pro některé málo obsazované termíny. Abychom se dostali na seriózní srovnání, volím proto porovnání čtyř lyžařských dní a pěti nocí ubytování. V tuzemsku se pohybuje od nejlevnějšího za 200 Kč/noc po běžnějších 400 Kč/noc až po luxusních 2 500 Kč/ noc ve tří- a čtyřhvězdičkových hotelech. Za pět nocí běžné ceny ubytování vydám v tuzemsku nejčastěji 2 000 Kč za osobu.

Úplně nejlevnější letošní tuzemská permanentka na 4 dny lyžování dospělého lyžaře obnáší zhruba 500 Kč. 650 km. Musím počítat s vyšší cenou PHM a k rakouské dálniční známce připočítat zpáteční taxu za průjezd Brennerským passem a dálniční poplatky po italské dálnici. Tedy za PHM vydám cca 3 105 Kč, poplatky 950 Kč a amortizaci 4 810 Kč. Výdaje se opět zvýší, a to na 8 865 Kč, což je již 4x více než za cestu do tuzemských kopců. Nejdražší individuální cesta je samozřejmě do francouzských Savojských Alp. Zpáteční cesta obnáší cca 2 400 km, musím uhradit roční dálniční známku při volbě kratší a pohodlnější cesty přes Švýcarsko a každopádně francouzské dálniční poplatky. Za PHM vydám již 5 900 Kč, za poplatky 2 370 Kč a amortizaci 8 800 Kč. Nemohu být překvapen součtem 17 070 Kč, tedy cenou 7x vyšší než do tuzemských hor.

V Rakousku se cena pohybuje od 15 eur/noc v lokalitách mimo lyžařská horská střediska přes běžných cca 30 eur za noc v soukromí, apartmánech i penzionech na krajích lyžařských středisek po 70 a více eur za noc v penzionech a hotelech přímo u lanových drah. Při střední ceně ubytování vydám za 5 nocí na rakouských horách 4 350 Kč, tedy nejméně 2x více než v tuzemsku. V Itálii je cena velmi podobná. V Rakousku i Itálii hodně záleží, jestli jedu do menšího lyžařského areálu, nebo známého horského centra, kde i běžná střední cena může být 2x vyšší, než uvádím výše na příkladech. Ve Francii je nejčastějším typem ubytování týdenní turnus, nicméně pro srovnání to pětidenní propočítávám

Středisko Náchod Běloves Ski Klema Beskydy Mnichovice u Prahy Debrné u Mostu

Skipas 1 den 120 Kč 150 Kč 150 Kč (po–pá) 180 Kč

Hrádek ve Slezsku Klepáčov Aš Němčičky Štrbáň Bílé Karpaty Vlek pod Soláněm

180 Kč 199 Kč 200 Kč (20 jízd) 200 Kč 200 Kč 200 Kč

Skipas 4 dny 480 Kč 600 Kč 600 Kč 720 Kč 720 Kč 796 Kč 800 Kč 800 Kč 800 Kč 800 Kč

10 NEJLEVNĚJŠÍCH SKIPASŮ NA 4 DNY LYŽOVÁNÍ V SEZONĚ 2014/15

v běžných cenách kolem 6 000 Kč, tedy 3x dráž než v tuzemsku.

Permanentka Úplně nejlevnější letošní tuzemská permanentka na 4 dny lyžování dospělého lyžaře obnáší zhruba 500 Kč. U prvních 30 lyžařských areálů v ČR se dostaneme na interval od 1 850 Kč na šumavském Špičáku po 2 670 Kč v nejdražším Špindlerově Mlýně. V Rakousku se budeme většinou pohybovat od 154 eur na Stubaii po 179 eur (5 191 Kč) v Söldenu, v Itálii na Kronplatzu 182 eur a na Sella Rondě třeba 196 eur (5 684 Kč) a ve Francii od levného Risoulu za 136 eur (3 944 Kč) po 221 eur (6 409 Kč) ve Třech Údolích. Výsledek? I na šumavském Hochfichtu je lyžování dražší než nejdražší skipas v ČR ve Špindlerově Mlýně, natož 2- až 3x dražší lyžování od Rakouska po Francii.

Stravování a ostatní Většina tuzemských lyžařů si do zahraničí veze své zásoby, a nebudu proto výši stravování porovnávat v kontextu celkových vynaložených výdajů. Nicméně pouze pro orientaci: v tuzemsku zaplatíme za polévku do 50 Kč, v Alpách kolem 8 až 10 EUR, tedy 232 až 290 Kč, až 6x více než v tuzemsku. Za porci špaget s kečupem v běžné tuzemské restauraci na horách zaplatím nejvýše kolem 130 Kč, v Alpách 9 až 14 EUR, tedy 261 až 406 Kč, tedy až 3x více než doma. Za oblíbenou sklenici plzeňského nedáme v našich bufetech více než 40 Kč. Za pivo v Alpách zaplatíme 2 až 4 eura, tedy 58 až 116 Kč. Ale pozor! V Alpách je to cena zhruba 3 dcl, zatímco u nás za půllitr…

Jak to vidím já Jak jsem již předeslal, v některém z budoucích dílů se budu zaobírat cenovými rozdíly souvisejícími s lyžařským sportem mnohem podrobněji.

Nicméně i toto malé srovnání nám dává několik signálů. Tím prvním je celková suma nákladů na tuzemské a zahraniční lyžování. Jenom blázen a zarputilec může tvrdit, že lyžování v zahraničí je obecně levnější než to naše, tuzemské. Z několika oblastí nejvyšších výdajů jasně vyplývá, že lyžování v zahraničí je v souhrnu vynaložených nákladů v průměru 3- až 6x dražší. Největší cenové rozdíly jsou přitom ve výdajích za dopravu a stravování a nápojích v bufetech a restauracích u svahů sjezdových tratí. Tím druhým je možná pro někoho překvapivé zjištění, že cena za permanentku činí pouze kolem 20 % z celkově vynaložených nákladů za lyžování. A to třetí patří mně. S potěšením sleduji nejrůznější statistiky uvádějící nárůst tuzemských lyžařů na domácích kopcích. Samozřejmě, že slábnoucí kurz koruny hraje svou roli. Podle mého názoru je ale tato situace dána mnohem důležitějším faktorem. Do rodičovského věku se totiž dostali nedávní studenti. Tedy právě ti, kteří si zahraničního lyžování užili a užívají do sytosti. Mají přehled, umí srovnávat, jsou nezatíženi předsudky svých rodičů, jsou jazykově vybaveni, rádi se na alpské svahy vrací, nicméně své potomky lyžařsky „vyučují“ na domácích kopcích. Na domácích sjezdovkách s již hodně slušnou kvalitou lyžařských a ostatních služeb, ale za české ceny. Přišli na to, že doma je to mnohem efektivnější, a to jak po finanční, tak časové stránce. Zdá se, že zejména léty zažitý fundamentalismus starší generace, že všude lepší lyžování než doma, právě skončil. Je spoluzakladatel a dlouholetý jednatel českého lanovkářského svazu, v současnosti úspěšný podnikatel, cestovatel, fotograf a publicista.

VÍT MOUDRÝ

[BYZNYS] TEXT: TOM ŘEPÍK, FOTO: VAIL RESORTS EPICMIX

MAG

VAIL. JAK NIKDE NA SVĚTĚ SKIAREÁLY SI ROZMAZLILY ZÁKAZNÍKY NEKONČÍCÍMI POBÍDKAMI A NAUČILY JE NECHÁVAT SI PENÍZE V KAPSÁCH DO POSLEDNÍ MINUTY. LYŽAŘI SI UŽ NEREZERVUJÍ BŘEZNOVOU DOVOLENOU V ŘÍJNU, ALE V BŘEZNU. BRANŽE SE STALA OBĚTÍ SVÉ VLASTNÍ TAKTIKY, KDY STŘEDISKA ČEKAJÍ NA ZÁKAZNÍKY, ČEKAJÍCÍ NA STŘEDISKA, CO NABÍDNOU. TENTO GLOBÁLNÍ TREND CESTOVNÍHO RUCHU STAVÍ NA HLAVU SVÝMI NEORTODOXNÍMI PŘÍSTUPY KONCERN VAIL RESORTS.

Léto a časný podzim

Od léta je vyvěšen nový termín: Nakupte si Epic do 12. 10. za cenu $749. Cenu o 90 dolarů vyšší než na jaře, proto sémantika o nejlepší ceně už z vizuálů férově vymizela. Současně VR marketing startuje svou hlavní vlnu adresné kampaně, která sklízí obrovskou odezvu. V průběhu září každému, koho má koncern v databázi radiofrekvenčních skipasů jako frekventovaného zákazníka (5 a víc návštěv) s prozatím nepředplaceným skipasem, posílá personifikovaný e-mail (i poštovní lístek na fyzickou adresu) rekapitulující jeho lyžařskou statistiku a důvody pro předplacení si Epic pasu. Viz grafika koresponďáku na mém blogu, zde telegraficky: „Vloni jsi u nás prolyžoval 11 dní, 82 307 vertikálních stop, nejčastěji v Beaver Creeku, a když si do 12. 10. koupíš Epic, jenž se ti zaplatí už za 5 lyžařských návštěv, ušetříš na denních lístcích 800 dolarů.“ Konverze této kampaně do uskutečněných předprodejů bývá fenomenální.

Listopadový opening

ásledující cifra možná pošle mráz na záda provozovatelům skiareálů odkudkoli, jelikož vědí, kolik sami prodají sezónních karet. Skupina Vail Resorts (VR) má v plánu brzy prodávat 1 000 000 svých Epic skipasů. Milion sezónek ročně. Cena Epic skipasu je nastavena tak, aby šel na odbyt: v současnosti VR předprodává téměř půl milionu sezónek do 90 zemí světa a tržby z nich představují mírně přes 50 % veškerých příjmů ze skipasů. Epic Pass se zaplatí už za 5 (!) dní lyžování a dovádí k zoufalství ostatní konkurenční aliance, jež by rády prodávaly sezónky aspoň za dvojnásobek Vailem stanoveného cenového stropu. Nyní popíšu, jak svého úspěchu Vail dosahuje. (Na blogu Kovboj.cz jsem tento stejnojmenný článek doplnil grafikou vailských screenshotů, tištěné propagace a videí, jež se nevešly sem a které ilustrují jednotlivé zde zmiňované kroky.)

Jarní předprodeje Novou sezónku začíná VR nabízet zkraje dubna. Stanoví krátkou lhůtu, typicky do 15. 4., během níž garantuje nejnižší cenu skipasu ($659) a přihazuje výhody: 6 zlevněných promo lístků pro přátele, volný přístup na lanovky v resortech po zbytek jara i přes letní provoz, a pouhých $49 zálohy s doplacením na podzim. Všem stávajícím majitelům Epic pasů strhne VR v dubnu z karty $49 jako zálohu na další sezónu; pokud zákazník transakci nereklamuje, na podzim je stržen doplatek a nová sezónka je mu automaticky vystavena a zaslána poštou, aniž by hnul prstem. 15. dubna bývá lhůta o týden prodloužena; nyní zní uzávěrka nejlepší ceny 22. 4. Z obecně marketingového hlediska jde o ambivalentní strategii – pokud budou výchozí lhůty často nastavovány novými, publikum na ně může přestat reagovat. Na druhou stranu, každé prodloužení uzávěrky umožňuje

přijít s čerstvou verzí pobídky a vytvořit zbrusu nový vjem časové urgence, což naopak prodeje zdravě stimuluje. Když pomine i tento nastavený termín, narodí se další, tentokrát 13. 5. Jarní lyžování končí, existuje proto dobrý důvod přeformulovat nabídku a třeba ji obléct do nové grafiky. Aby výčet výhod neutrpěl pominutím jarního využití, mezi nové předplatitele se bude losovat 50 noclehů v luxusních vailských rezidencích, což je nyní prezentováno jako nosný tahák nabídky. Dva týdny nato nastává další prodloužení lhůty, 28. 5. Jaro je u konce, titulek kampaně nyní zní: Poslední šance využít jarních výhod. Cena skipasu zůstává stále nezměněna ($659), stále jej lze pořídit při $49 zálohové platbě. Přes léto se nabídka (až na nahodilé marketingové testování) neobnovuje – kdo si nepřeplatil na jaře, začíná o lyžování přemýšlet opět až s nástupem podzimu. V letních měsících předprodej skipasů nepřekvapivě stagnuje.

Nastává čas pro nejkontroverznější nápad vailského zázraku, k jehož okopírování nikdo jiný v branži nemá odvahu. Nápad, jenž povrchním pohledem jde proti koncernové ambici prodat co nejvíc Epic sezónek. Jakmile totiž sezóna odstartuje, předprodeje sezónek mají utrum – v době, kdy ostatní střediska teprve začínají karty prodávat a budou je nabízet v čase dál, hluboko do sezóny. Vail každoročně otevírá týden před svátečním víkendem Díkůvzdání, což bývá v Americe jedním z hlavních lyžařských termínů v roce. V této sezóně opening připadl na pátek 21. 11., přičemž poslední šance koupit si Epic sezónku zněla na konec stejného víkendu, tedy neděli 23. 11. Za cenu o dalších 50 dolarů navíc z říjnového termínu, tedy $799. V pondělí 24. 11., tři dny po otevření sezóny, už Epic Pass není k mání. Sorry, znovu až za rok, pokud opět nezaspíte. Letos si u nás zalyžujete jenom za denní lístky. Žádné hodinové sazby, žádné půldenní legrácky – pouze plný den, berte neberte. Nejkontroverznější nápad vailského zázraku má ještě svou druhou část, jíž je ona celodenní suma. Jak je cena sezónního Epic pasu záměrně stlačena dolů, je sazba denního lístku účelově vyhnána nahoru. Konkrétně, nemáte-li sezónku,

ve Vailu zažijete nejdražší lyžování na světě, ať máte na co vzpomínat a pro příští sezónu o čem přemýšlet. V číslech, den za $159, tedy 4 tisíce Kč v současném přepočtu.

Proč to Vail dělá?

TO BYLY CENY LÍSTKŮ. JAK BY ALE VYPADALO POROVNÁNÍ NÁVŠTĚVNOSTI? ZDE UŽ LZE ČERPAT Z PEČLIVÝCH STATISTIK AMERICKÉ NSAA.ORG, KTERÁ VŠAK ZAČALA NÁVŠTĚVNICKÁ DATA ARCHIVOVAT AŽ OD ROKU 1978. ABY SE OBĚ KŘIVKY VEŠLY DO SPOLEČNÉHO GRAFU, JSOU ABSOLUTNÍ LYŽAŘSKÉ NÁVŠTĚVY PODĚLENY PĚTI. Z GRAFIKY ZNOVU VYPLÝVÁ, ŽE POKUD SE NĚKOMU DAŘÍ ZVYŠOVAT NÁVŠTĚVNOST, NEJSOU TO SKIAREÁLY.

EKONOMICKY RELEVANTNĚJŠÍM ÚDAJEM JE CELKOVÝ PŘÍJEM – CENA LÍSTKU VYNÁSOBENÁ ABSOLUTNÍ NÁVŠTĚVNOSTÍ. ZDE SE PROJEVÍ DISNEYHO PRODUKTIVITA JEŠTĚ SIGNIFIKANTNĚJI. DISNEYLAND ZDRAŽUJE LÍSTKY I ZÍSKÁVÁ NOVÉ ZÁKAZNÍKY RAPIDNĚJI NEŽ MEDIÁNOVÝ SKIRESORT. V TÉTO PERSPEKTIVĚ SE UŽ CENOVÉ UVAŽOVÁNÍ VAILU COBY LUXUSNÍHO DODAVATELE ODVĚTVÍ JEVÍ, VĚŘÍM, SROZUMITELNĚJŠÍM.

ŽE AMBICE VAIL RESORTS (NYSE:MTN) POROVNÁVAT SE COBY LÍDR SVÉHO OBORU S WALT DISNEY COMPANY (NYSE:DIS) NENÍ NEMÍSTNÁ, NAZNAČUJÍ CENOVÉ KŘIVKY AKCIÍ OBOU SPOLEČNOSTÍ NA BURZOVNÍCH GRAFECH – VR SI V TÉTO PERSPEKTIVĚ VEDE DOKONCE LÍP NEŽ IKONA ZÁBAVNÍHO PRŮMYSLU A PILÍŘ BURZOVNÍHO DOW JONES INDEXU. DOKUMENTUJÍCÍ GRAFIKU NAJDETE NA MÉM BLOGU; A TAKY TŘEBA SÉRII VTIPNÝCH REKLAMNÍCH SPOTŮ NA EPIC PASS, KTERÉ VAIL V UPLYNULÝCH LETECH POUŠTĚL DO TELEVIZNÍHO ÉTERU.

Učí zákazníky tasit peněženky dlouho předem. Pokrývá si tak své provozní náklady už na jaře, kdy se ještě lyžuje „předchozí“ sezóna – nezávisle na tom, jak to bude se sněhem v té nové. Vailský klient za to obdrží skipas se zdaleka nejvyšší hodnotou na planetě, jenž se mu zaplatí už pátý den lyžování. Jako vedlejší produkt je tímto decimována veškerá konkurence v oboru. Vail nedává žádnou šanci vyčkávajícím vyčůránkům; nutí je rozhodnout se dlouho předtím, než mohou vyhlídky na solidní sezónu zhatit klimatické komplikace. Pokud se pro Epic nerozhodnou, přemrštěná denní sazba je po celou sezónu bude školit natolik, že následující rok svůj postoj nejspíš přehodnotí. Nebudou muset ani počítat – přelouskané statistiky s důvodem, proč jít do sezónky, jim pošle VR marketing. Vail chce být vědomě vnímán jako luxusní lyžařský resort. $159 je jeho cenovkou za prvotřídní lyžařský zážitek (plus statusový symbol pro některé) a Vail ví, že se najde vždy dost lidí, ochotných ji zaplatit. Koneckonců, proč by neměli, když většina z nich přespává v honosných pokojích za tisíc dolarů na noc. A pokud tamní plebs, vydělávající 50 tisíc ročně, bez remcání lyžuje za $50 kdekoli po Americe, proč by smetánka, vydělávající 500 tisíc a víc, neměla být ochotna lyžovat za $159 ve Vailu. Když nedávno manhattanský restaurant Masa zvedl ceny na 500 dolarů za talíř a basta, strávníci světa taky nepovstali, že jíst v restauracích začíná být drahé. Gastro branže má totiž svůj byznys rozsegmentovaný do příslušných vrstev, od luxusních míst se svíčkami, živými pianisty a nutností rezervace až po levná hladová okna. Vail se snaží podobně rozvrstvit poměry v lyžování. Koneckonců, i čtvrthodinu ven z Vailu lze lyžovat za $40 na den. Je tedy vailských $159 stropem, jaký kdy branže viděla? Naprosto ne. Nepřekvapí mě, když už v příští sezóně ceny na přepážce znovu vyrostou. Při každé takové příležitosti se Vail dostává do titulních reportáží zpravodajských stanic typu CNBC, Bloomberg nebo CNN a šéf koncernu Rob Katz získá na minutu dvě unikátní kazatelnu do celého světa. A i když nikdy přímo neřekne „Nebudeme váhat vyšroubovat

ceny příště ještě výš, aby zprávaři jako vy o tom znovu chtěli mluvit,“ získá publicitu zdůraznit, že vedle drahých denních skipasů tu má Vail hříšně výhodnou Epic sezónku. „Prodáváme luxus v lyžování, ale máme řešení pro každého. Začněme konečně rozlišovat prvotřídní provozy a lyžařské fastfoody.“

Co když je lyžování moc levné? V situaci, kdy téměř každý lyžař považuje za největší problém svého sportu jeho cenu, zní taková otázka jako neomalená provokace. Jenže přesně takhle Vail přemýšlí: „Co když si za lyžování neúčtujeme pořád dost?“ Coby celoživotní student odkazu Walta Disneyho se jezdím do Disneylandu učit spoustě přístupů, marketingových zejména. Když jsem anaheimský park navštívil zkraje 90. let prvně, stál celodenní Disney Pass asi 30 dolarů; letos už $90. Disneyland přitom primárně cílí na stejné rodiny s dětmi ze vzdálených destinací jako lyžování. (Na konci 60. let dokonce Disney plánoval otevřít svůj vlastní skiareál v Kalifornii, to však nesouvisí s dnešním tématem.) S kolegou z VR marketingu, disponujícím unikátním archívem cenových dat, jsme sestavili graf cenové progrese celodenního pasu do kalifornského Disneylandu a typického amerického skipasu (medián z asi 300 dostupných zdrojů, Vail coby mediánově škrtaný horní extrém cenového spektra nezastoupen). Z grafu je zřejmé, že mediánový skipas zdražuje významně pomaleji než Disney Pass. Nic z výše napsaného není obhajobou, natož propagací zvyšování cen skipasů. Osobně vnímám sjíždění jako relativně drahé v řadě malých, stagnujících areálů, ne však v opravdu luxusních destinacích. Třeba jsme my lyžaři jen pokrytečtí: nemáme problém akceptovat existenci luxusních a adekvátně drahých golfových nebo tenisových provozů (včetně vstupenek do jejich hledišť), hotelů, klubů, restaurací, butiků a kdovíčeho ještě. Neznám důvod, proč by lyžování mělo být v tomto ohledu výjimkou. Rekreačně lyžující amerikanofil. Analyzuje marketingové trendy pro jednoho z globálních lídrů horského byznysu. Autor projektu ePodnikani.cz, bloguje na Kovboj.cz

TOM ŘEPÍK

MOUNTAIN ZATÁČET NA TAKOVÉM SVAHU ZNAMENÁ, ŽE ZA SEBOU VLEČETE DLOUHÝ ZÁVOJ TŘPYTIVÉHO OBLAKU, JENŽ JAKO BY NEPODLÉHAL GRAVITACI A KLIDNĚ SI NAPOŘÁD LEVITOVAL. ZA NECELÝ DEN JEŽDĚNÍ JSME NASBÍRALI HROMADU ZÁŽITKŮ A EMOCE S NÁMI LOMCOVALY. NEBÁL BYCH SE PŘIROVNÁNÍ K PRVNÍ SEXUÁLNÍ ZKUŠENOSTI. JE TO PROSTĚ NATOLIK SILNÉ, ŽE VZPOMÍNKA NEZMIZÍ Z PAMĚTI ZA CELÝ ŽIVOT. ŽEBRA JEREMYHO JONESE ANEB I ČEŠI JEZDÍ ZA HELI NA ALJAŠKU, STRANA 66 

KLIMA JAK NA ALJAŠCE, TAK V ZÁPADNÍ ČÁSTI JIŽNÍ AMERIKY MÁ OCEÁNSKÝ CHARAKTER. DÍKY PŘÍTOMNOSTI OCEÁNU JSOU JEDNOTLIVÉ SITUACE PŘINÁŠEJÍCÍ SNĚŽENÍ TYPICKÉ OBROVSKÝM MNOŽSTVÍM VODNÍ PÁRY PŘENÁŠENÉ Z OCEÁNU NAD PEVNINU. SNĚŽENÍ ZDE PROBÍHÁ ZA VYSOKÉ VLHKOSTI VZDUCHU A DÍKY TOMU JE ZDE SNÍH STABILNĚJŠÍ A UDRŽÍ SE I NA VELMI STRMÝCH SVAZÍCH. ALJAŠKA JE PROTO LYŽAŘI HOJNĚ VYHLEDÁVANÁ, PROTOŽE JIM UMOŽŇUJE SJÍŽDĚT STRMÉ SVAHY, KTERÉ JSOU ZÁROVEŇ VÍCE STABILNÍ NEŽ JINDE VE SVĚTĚ. JEDNÍM SLOVEM SNOW, STRANA 74  ŘEKNĚME, ŽE UŽ SE MI PÁRKRÁT STALO, ŽE SE OBLOUK ÚPLNĚ NEPOVEDL, AŤ UŽ MOJÍ CHYBOU, NEBO TŘEBA KVŮLI KAMENU SCHOVANÉMU POD SNĚHEM. ALE PÁDEM BYCH TO NENAZVAL, TO URČITĚ NE. ZNÁM NĚKTERÉ KLUKY, CO V EXTRÉMU OBČAS SPADNOU, ALE TO JE PRO MĚ NEPOCHOPITELNÉ A PODLE MÉHO NÁZORU ZA HRANICÍ ÚNOSNÉHO RIZIKA. JEZDÍM TAKOVÉ SJEZDY, TAKOVÝM ZPŮSOBEM A ZA TAKOVÝCH PODMÍNEK, ABYCH RIZIKO PÁDU ZCELA ELIMINOVAL. CELOU ZIMU NA HRANĚ, STRANA 82 

ALJAŠKA… SEN KAŽDÉHO MILOVNÍKA PRAŠANU

FOTO: MICHAL BROUČEK, ALJAŠKA

ODLEHČOVÁNÍ A PINOVÉ VÁZÁNÍ – HLAVNÍ TRENDY PRO SEZONU 2015/16 roběhlo velké představení novinek pro P sezonu 2015/16 – mnichovský veletrh ISPO. Žádná velká revoluce se nekonala, nicméně nejvíc se to víří stále v oblasti freeskiingu. Nejsilnějším jevem byl rozmach tzv. pinového vázání, tedy vázání na bázi původního modelu Dynafit Tech, které drží botu pomocí trnů. Od uvolnění patentu to sice trvalo dost let, ale zdá se, že se „techové vázání“ stane brzy standardem přinejmenším u skialpinistů. Jeho hmotnost je bezkonkurenční. Odlehčují ale i lyže a boty (karbon) ve snaze o nový poměr hmotnosti a výkonnosti. Zajímavým pokusem, argumentovaným opět mimo jiné i snížením hmotnosti, jsou nové stoupací pásy od společnosti Fischer. Pokud víte, jak vypadá skluznice běžek Fischer se šupinami (crown), pak stejně je konstruovaný i stoupací pás – šupiny si nalepíte na celou délku lyže. Pás je, jak bylo zmíněno, lehčí, nenasaje vlhkost, ale jestli bude skutečně stoupat, za jakých podmínek a do jakých sklonů, to musí ještě prověřit praxe. (pb) Více o freeski novinkách čtete zde: snow.cz/clanky/3351

MOUNTAIN

A K Š ALYESKA

ALYESKA, ALJAŠKA, USA 76–1 200 M WWW.ALYESKARESORT.COM

Alyeska SNĚHOVÝ MAGNET ALJAŠKY 25 METRŮ (2011–12)

TEXT: MARTIN MÜLLER

ALJAŠSKÝ RESORT ALYESKA PATŘÍ MEZI NEJPOPULÁRNĚJŠÍ DESTINACE TÉTO NESPOUTANÉ ZEMĚ NA SAMÉM KONCI SEVEROAMERICKÉHO KONTINENTU, OMÝVANÉ MRAZIVÝM SEVERNÍM LEDOVÝM OCEÁNEM. STŘEDISKO LEŽÍ V LEDOVCOVÉM ÚDOLÍ, OBKLOPENÉM DIVOKÝM POHOŘÍM CHUGACH, A SE SVÝMI TÉMĚŘ ŠESTI ČTVEREČNÍMI KILOMETRY LYŽAŘSKÝCH PLOCH PŘEKONÁVÁ VŠECHNY DALŠÍ LYŽAŘSKÉ OBLASTI V ZEMI. NAVÍC JDE O JEDINÝ SEVEROAMERICKÝ RESORT S VÝHLEDEM NA OCEÁN.

yžuje se zde od roku 1954, kdy se obyvatelé vesničky Girdwood složili na první lanovku. Jejich iniciativa neušla pozornosti zámožného francouzského barona Francois de Gunzburg, který prvotní záměr dotáhl do konce a nechal zbudovat několik dalších vleků a lanovek, postavil hotel a vytvořil první opravdové sjezdovky.

Metry a metry sněhu Dnes je tato oblast známá jako jedna z nejzasněženějších na světě. Průměrné roční srážky dosahují na vrcholu přes šestnáct metrů, v sezóně 2009–10 to ale bylo až 22 metrů a o dvě sezóny později dokonce téměř 25 metrů sněhu. Poslední zmiňovaná byla obzvláště divoká – dvě velké bouře a nespočet malých měly za následek téměř dva metry nového sněhu už během listopadu. Skoro nebylo dne bez prašanu. Stávalo se, že během jediného dne napadl i metr sněhu. Při takových podmínkách se pevný sníh stabilně skrýval v hloubce asi metr a půl… O to pozoruhodnější to je, když si uvědomíme, že se jedná o jedno z nejníže položených středisek světa – jeho nejnižší bod leží ve výšce pouhých 60 m n. m., nejvyšší pak okolo 800 m n. m. I následující zima 12–13 byla, co se sněhu týče, mimořádná. S osmnácti metry napada-

ného sněhu překonala Alyeska všechny ostatní severoamerické resorty – i přes to, že průběh sezóny takovému přívalu vůbec nenasvědčoval. Stačilo však několik mohutných sněhových bouří a sjezdovky, vleky i střechy aut byly pohřbeny pod nánosy prašanu. Za takovou sněhovou nadílkou stojí samozřejmě zdejší klimatické podmínky. Zatímco v létě odpovídá počasí mírnému pásu s přímořským klimatem a teploty se drží kolem dvaceti stupňů, v zimě kolísají zpravidla mezi nulou až –12 stupni, přičemž rekordní mrazy tady v minulosti srazily rtuť teploměru až k téměř –40 stupňům.

Celkový úhrn sněhových srážek

2013–2014.........................................................12,09 m 2012–2013.........................................................18,44 m 2011–2012.........................................................24,84 m 2010–2011.........................................................13,08 m 2009–2010.........................................................22,35 m 2008–2009.........................................................15,65 m 2007–2008.........................................................22,23 m Denně měřená sněhová data v nadm. výšce 840 m za období říjen a duben včetně.

Sjezdové tratě pro náročné To vše se samozřejmě projeví na sjezdovkách, které jsou zpravidla v perfektním stavu. Je jich celkem 73 a jsou střední až těžší náročnosti. Alyeska

je domovem nejdelší severoamerické ultraobtížné černé sjezdovky z kategorie double black diamond, která je určená jen skutečným expertům (nebo šílencům). Středisko obsluhuje devět přepravních zařízení, z toho jedna kabinková lanovka a šest sedaček různých velikostí. Najdete zde i sofistikovaný systém nočního osvětlení.

Mezinárodní klání v srdci nespoutané přírody Resort hostil mnoho prestižních klání, mezi něž patří například lyžařská část zimních olympijských her v roce 1994 nebo mistrovství světa v alpském lyžování v roce 2007. Kromě toho se zde jezdí i množství menších závodů a soutěží. Lyžařské aktivity je možné namíchat například s projížďkami na psích spřeženích nebo sněžných skútrech, bruslením, bobováním nebo výletními plavbami po vodách oceánu. V okolí se rozkládají tři velké národní parky, kde žijí medvědi, sobi nebo rysi. Ubytování zajišťuje velký hotel Alyeska s 300 lůžky, fitness centrem, obchody, a dokonce i kluzištěm pro bruslení. Alyeska patří mezi nejzajímavější resorty světa. Nekonečný prašan, nádherná aljašská příroda, trvalá přítomnost moře a možná i jiné faktory vytvářejí svébytnou atmosféru, na kterou jinde na světě nenarazíte.

FOTO: ALYESKA RESORT

MOUNTAIN

A O R H U B K Y Š E A Ž REME DÍ NA ALJ Z E S E J NJEAK ČEŠI J O J ANEB ON K O I, KÉH OKOL C I C ER SI AM MENE EBO OVÉ Ě S O , ,N UT KO PŘIP DIKU“ DY RU NŮM M Í É A K N ERN MOTN KLO FAKT, MERIČ POJE V E A A S A S SÝ N S ÉM ÍSTO KOU ICK ZEM AŠKU EKRÁ É R M O J A U N Ř Č IST SNO E AL OU P ÉBYT V S ÁM M ORE Í H Ž R M H D Á LE NA AV U ŽN SV KA AŤ U LATO EME TUTO OMÍ M EDST DY A . Š A . U EN „Z LI LJ  PŘ RO INY ĚD T A INENT ŘEBA ZPOM RODA POV OU S É PŘÍ IVOČ Á T T N T N S V P V D

TEXT A FOTO: MICHAL BROUČEK tátní vlajce dominuje souhvězdí Velkého vozu a Severka – hvězda, která je středobodem viditelné části vesmírného prostoru. Sever značí polohu země, modré pozadí doplňuje státní znak o symboliku jezer, nebe a moře. Zemi se také říká „Last Frontier" (Poslední hranice) nebo Země půlnočního slunce. Však celá její severní třetina leží za polárním kruhem. Tvoří ji věčně zmrzlá půda, nad kterou v zimním období nevyjde dva měsíce slunce. Vnitrozemí zabírá rozlehlá a nádherná divočina, tundra s nízkou neprostupnou vegetací. Velmi členité tichomořské pobřeží je typickou přímořskou oblastí mírného pásu s velkým množstvím srážek. V zákrutách jižního pobřeží aljašského zálivu leží všechna největší města země. Pravděpodobně první město, které má návštěvník Aljašky možnost poznat, je Ancorage. Největší přístav s mezinárodním letištěm budí dojem hlavního města, přesto je jím od roku 1906 nevelké Juneau, založené po koupi Aljašky Američany od Rusů. Cesta dál vede opět vzduchem. Pro místní i cestovatele je to jediný způsob, jak vstoupit do divočiny. Dostupné vodní plochy jsou používané jako přistávací dráhy, v zimě na zamrzlém jezeře dosedá stoj na lyžiny, v létě jsou nahrazeny plováky.

MOUNTAIN

Ancorage – Tordrillo Mountain Před hodinovým letem do cílové destinace Tordrillo Moutain krátce zmíním několik faktů, které dělají z Aljašky atraktivní turistickou destinaci. 17 z 20 nejvyšších vrcholů USA je situováno na Aljašce. V centru národního parku Denali, jenž byl založen již roku 1921, leží nejvyšší hora Severní Ameriky McKinley (6 194 m). Pohoří Tordrillo, které je v hledáčku našeho zájmu, leží na severozápad od Ancorage. Různorodé a zároveň rozlehlé pohoří měří ze severu na jih 97 km, od východu na západ 56 km. Nejvyšší bod převážně vulkanického

pohoří je vrchol hory Mt. Torbert (3 479 m). Silně zaledněný vysokohorský terén tvoří stále činné sopky. Poslední zvýšená vulkanická aktivita byla hlášena v roce 2004, vážnější ohrožení způsobil v roce 1992 sopečný popel, jenž zasypal pobřežní Ancorage. Možné nebezpečí sopečného výbuchu je vzdálené, a protože právě přelétáme ramena Cookova zálivu, můžeme z okénka hornoplošníka DHC2 Beaver obdivovat nedaleké pohoří Chugach. Chata Tordrillo Moutain Lodge, kam míří pilot letadla, je v místě známém jako Judd Lake, což je jezero, na kterém přistaneme.

Zima na Aljašce Zima na Aljašce začíná v říjnu a končí začátkem května. Nejchladnější období trvá od poloviny prosince do poloviny března. Přímořská oblast s velkým množstvím srážek nabízí specifické sněhové podmínky. Přestože je Aljaška brána za Mekku freeridingu, těch ideálních dní v sezoně ale zas tolik není. Nesmíme zapomínat na severní polohu místa, kdy zimní dny jsou citelně kratší než v naší zeměpisné šířce, oproti tomu jaro přichází velmi rychle a koncem sezony jsou častější srážky a proměnlivé povětrnostní podmínky.

V pohoří Tordrillo operuje jediná společnost provozující heliboarding/skiing. Tlaková výše je mantra, na kterou lákají provozovatelé podobných podniků své klienty. Počasí beze srážek, jasné nebe, se kterým přichází slunce, a stabilní sněhové podmínky – tak takových týdnů v zimě není více než prstů na jedné ruce. V našem případě jsme k celému podniku přistupovali s téměř posvátnou úctou. Po přistání na zamrzlém jezeře míříme do prostorného srubu z kulatin, který se na několik dní stane základnou a výchozím bodem našich expedic za prašanem.

Přijeďte na pár dní a zůstanete roky O obyvatelích Aljašky se říká, že když se potkají s někým z Havaje, okamžitě si padnou kolem krku a navazují spiklenecký pakt. Jejich porozumění pochází ze specifické izolované polohy a přispívá k tomu fakt, že oba státy jako poslední doplnily padesátou hvězdu na státní vlajce USA. Okouzlení tím jedinečnem kolem bylo cítit i ze všech, co jsme na chalupě potkávali. Nejeden cestovatel se zde takzvaně zasekl. Člověk přijede do neznámé země a ta mu učaruje natolik, že ani nepřemýšlí o návratu. Joe z Anglie se před třemi lety nechal chytit do osidel čarodějné krajiny a ke svému pobytu dodává: „Přijel jsem na pár týdnů a zůstal jsem tu doteď. Je to tady nádherný a zároveň drsný. Z jara se tady potulují medvědi, v létě jsou řeky

plný lososů. Cítím se součástí toho všeho, co mě tady obklopuje.“ Joe si šel po svém a naše úvahy se stočily k jinému tématu. Nepřijeli jsme sem meditovat a objímat stromy, přijeli jsme zažít legendární aljašské svahy, a jak my snowboarďáci říkáme – žebra Jeremyho Jonese. Do toho na scénu přichází náš průvodce a horský guide Greg. Pustíme se do bezpečnostní procedury. Vyměnit baterky v pípáku, zkontrolovat ABS batoh, sjednotit si bezpečnostní signalizaci, lehký trénink nástupu a výstupu do a z vrtulníku a to vše ještě jednou. Jak jsme později sami poznali,

široké jak snowboardy a vykročil z chaty ven. Mnu si ruce a v duchu se těším, že hned první den rýsuje očichání terénu.

Hned první den do hor Zasněžená krajina v okolí jezera je mírně zvlněná, jehličnany s krátkými větvemi při pohledu shora připomínají zapíchané sirky. Pohoří na horizontu se rychle přibližuje. Ledovcová pole a mohutné splazy se táhnou otevřenými údolími. Vše je bílé a už od pohledu je patrné, že sníh pokrývá i strmé až téměř kolmé svahy, jako by byl ze strany přilepený. První den na novém

Po prvním dni ježdění jsme ve stavu nejvyšší euforie! Po prvním dni si také říkáme, že kdyby se teď zatáhlo a už nic dalšího jsme nesjeli, máme splněno! bezpečnostní rizika na Aljašce nelze podceňovat. Jezdí se po ledovcích, přeskakují se trhliny v úpatí svahů, takže sedák je součástí výstroje. „Od rána sleduji počasí a myslím, že bychom mohli vyrazit. Do setmění máme ještě dost času, takže popadněte prkna a za chvíli letíme,“ od Grega přišly krátké a výstižné instrukce. Na důkaz, že to tenhle týpek, co je dvě stě dní v roce na horách, myslí vážně, popadl svoje lyže

místě je specifický už jen proto, že vše je nové, což člověku přináší povznášející stav mysli. Po prvním dni ježdění jsme ve stavu nejvyšší euforie! Po prvním dni si také říkáme, že kdyby se teď zatáhlo a už nic dalšího jsme nesjeli, máme splněno! Sníh byl lehký a nekladl téměř žádný odpor. V bílém prostředí, kde vegetace nemá šanci na přežití, vše splývalo a bylo velice těžké odhadnout rychlost jízdy. V hlavě nám

MOUNTAIN

hučelo a my na sebe hulákali: „Ty vole, já vůbec nic necítím, vůbec nevím, jak jedu rychle, prkno po tom sněhu klouže bez známky odporu.“ To, co jsme zažívali, předčilo všechna, i ta nejtajnější očekávání. Greg nám dávkoval jeden svah za druhým, sotva jsme rozjezdili přehledné a bezpečné severní svahy, hned nás vyvezl do míst, kde byla ona „posvátná žebra“ s velkým množstvím dalších sněhových útvarů. Svahy to nebyly nikterak dlouhé, sjížděli jsme necelých 500 výškových metrů, oproti tomu ale byly prudké, členité a zároveň přehledné. Při pohledu po okolí nešlo přehlédnout polohu slunce, které se plazilo nízko nad obzorem. Kam jen oko dohlédne, a že tady skrze čirý vzduch dohlédne pěkně daleko, všude jen sníh, ledovce, skály a někde v dálce, na horizontu… moře. V tomto terénu vrhá boční světlo dlouhé stíny, které dále modelují rozličné ledovcové útvary a návěje. Jedlík by v tom viděl bochánky, malé kopečky zmrzliny, tvarované rohlíčky v bílém provedení, to vše se smetanovou polevou. Místní používají výrazy jako spine, pillows či mushrooms. Do těchto několik stovek metrů

dlouhých svahů a zasněžených ramen pere po celý boží den zlatavé světlo! Zatáčet na takovém svahu znamená, že za sebou vlečete dlouhý závoj třpytivého oblaku, jenž jako by nepodléhal gravitaci a klidně si napořád levitoval. Za necelý den ježdění jsme nasbírali hromadu zážitků a emoce s námi lomcovaly. Nebál bych se přirovnání k první sexuální zkušenosti. Je to prostě natolik silné, že vzpomínka nezmizí z paměti za celý život. To byl náš první den na Aljašce.

Svoboda Svoboda, a to se týče i volby lajny, je pro freeridery podstatný faktor. Nejsme přeci na sjezdovce. Ke specifiku party z TM Lodge patří i jistá dávka společného zaujetí. Další dny nás dokázali tak vyhecovat, že jsme nevěděli, kde nám hlava stojí. Dostávali jsme, co jsme chtěli! „Jo, jo, tady je to vostrý, tady se nám to líbí, nebo co támhleten hřeben a tady jsou zase macatý žebra!“ Šermujeme rukama a překřikujeme se jeden přes druhého. „Jóó, pánové, tady to máte, na tři vypadněte,“ dodal suše Greg před výstupem z helikoptéry.

Pilot se pekelně soustředil, aby udržel mašinu na jedné lyžině. Měl jsem pocit, že vrtule každou chvíli rozčísne svah nad námi… Jak jsme si byli jistější a sněhové podmínky byly stále stabilnější, stoupali jsme do vyšších pater pohoří. Do kopců jsme nalétávali velkým obloukem, což nám mělo umožnit prohlédnutí trasy sjezdu. Výsadek na vrcholu byl nejednou dramatický. „Držte prkna a čekejte, až odletí,“ vyrozuměl jsem z domluvených signálů Grega. Tak tady je to už pěkně vysoko, pomyslel jsem si. To, co jsem viděl při obletu horské stěny, mi bylo k ničemu, z vrcholu vypadá všechno jinak! Při sjezdu dlouhých svahů – ty nejdelší dnes měří 1 000–1 200 výškových metrů – vidíte zhruba 20–30 metrů terénu pod sebou. Už samotný pohled do hlubin budí přinejmenším respekt. Matně jsem si vybavoval tři zasněžená žebra, která vertikálně rozdělovala svah. Přímo pode mnou se nabízel prudký, ale přehledný svah bez terénních překážek. Takže první volba patří zasněženému skalnímu rameni. Po několika zatáčkách na větrem formovaném povrchu začne vystupovat vrchol hřebene. Dohled je pořád minimální, takže

GARMIN vívoactive

Nové multifunkční smart GPS hodinky značky Garmin určené pro všestranné sportovce. Umí měřit a zaznamenat většinu sportů včetně běhu, plavání, lyžování, golfu či cyklistiky. Na rozdíl od řady jiných GPS hodinek jsou tenké, mají minimální rozměry i hmotnost. Hodí se tak i pro menší dámské zápěstí. Díky svým rozměrům a příjemnému vzhledu se dají nosit i jako běžné hodinky.

CENA

6 990 Kč

www.garmin.cz rychlost jízdy je podřízena tomuto stavu. Je až komické, jak člověk podvědomě vystrčí hlavu na krku jak pštros a snaží se dohlédnout co nejdále. Vrchol hřebene nabírá na rozměrech, jsem asi tak v první třetině svahu. „Nalevo je ta placka, tam můžeš seskočit vždycky, když pojedeš dál, může se hřeben rozdělit, ano tady se to rozděluje. Tady to ještě jde, tady ještě můžeš skočit na bezpečnou stranu. A! Teď jsi to minul, teď to jde jen po tom rameni. Ale bacha, co se to děje pod tebou,“ vedu rozhovor s vnitřním hlasem. Více přibrzďuji a sleduji, co se děje se sněhem, který utíká rychle dolů. Ve střední části mizí, což by mohlo znamenat skály, nalevo už nemohu a jediná cesta vede vpravo směrem do středu stěny. Lehkým traverzem jsem se ocitl nad přehledným žlebem. Moje záchrana, ve stěně jsem sám, vrtule sice krouží někde poblíž, ale to mně moc nepomůže. Žlebík se zdá sjízdný, tak zavzpomínám na Děreše a spouštím se přehledným terénem bez dalších překvapení dolů. Jaké je ale překvapení, když dojíždím ke Gregovi. Dostal jsem takový kouř za to, že jsem si neprohlédl trasu, že jsem nevěděl, čí jsem. Jo, potřeboval jsem to, srovnat do latě. Každý den

dostáváme adrenalinovou kapačku, od rána do večera v euforii, tak to někdo musel přibrzdit. Dnes už vím, že trefit takové podmínky bylo opravdu výhrou v loterii. Greg se svým pilotem nás proháněli novými místy, kde před námi nikdo nebyl. Se zbytkem party nám předvedli, co si pod pojmem divokost představují lidi na Aljašce.

Polární záře na rozloučenou K všeobecnému veselí se přidala příroda, která na dvě noci roztančila noční oblohu zelenkavou polární září. To vše spolu se specifickým pobřežním sněhem a nízko plujícím sluncem mě přivedlo do stavu dříve neznámého okouzlení. Nedivím se těm dobrodruhům, kteří na Aljašce zůstávají. Nedivím se ani těm, co se stále vracejí. Je to země, kde lidé jsou stejně divocí jako příroda, která je obklopuje. A to je to kouzlo, za kterým stojí za to se vracet. Čtěte a sledujte také: http://snow.cz/clanek/2926

GARMIN Fénix3

CENA

12 490 Nekompromisní GPS Kč hodinky. Jen těžko budete na trhu hledat dokonalejší GPS hodinky. Nový Garmin fénix3 patří k nejlepším výrobkům pro měření běžných i extrémních sportovních disciplín, které jsou na trhu k dispozici. Přednostmi hodinek jsou výkonný GPS přijímač, extrémně dlouhá výdrž i odolnost. Opravdu bohatou výbavu funkcí doplňují nízká hmotnost a jedinečný design. Právě díky němu jsou ozdobou nejen při sportu, ale dají se nosit také jako doplněk k formálnějšímu, pracovnímu oblečení. Pro náročné uživatele je připravena prémiová řada s označením „Saphir“, která obsahuje kovový řemínek a odolné safírové sklo.

www.garmin.cz

SENSOR Charger volné cyklokraťasy prodyšná elastická tkanina maximální volnost pohybu vyjímatelné prodyšné vnitřní cyklokalhoty 2D cyklovložka kapsy stahování v pase

Čtěte a sledujte také: http://snow.cz/video/3126

CENA

2 295 Kč

www.sensor.cz

SENSOR Luna cyklistická sukně všité elastické cyklokalhoty 2D cyklovložka neelastická tkanina odolná proti oděru decentní potisk zapínání v pase plastovou sponou CENA

1 999 Kč

www.sensor.cz

FOTO: DEPOSITPHOTOS

MOUNTAIN

METAMORFÓZA SNĚHOVÉHO KRYSTALU

JEDNÍM SLOVEM

SNOW

ŽE ZA DOBU EXISTENCE ZEMĚ SPADLO ASI 1025 KG SNĚHOVÝCH VLOČEK, COŽ JE ŘÁDOVĚ TOLIK, KOLIK SAMA ZEMĚ VÁŽÍ, TO UŽ DÍKY MICHALOVI JENÍČKOVI VÍTE, TEDY POKUD JSTE ČETLI MINULÉ SNOW. ALE JAK JE TO SE SNĚHEM? PROČ NĚKDE DRŽÍ I NA PRUDKÝCH SVAZÍCH A JINDE SE SNADNO SESOUVÁ? A SKUTEČNĚ HO V ČESKU V POSLEDNÍCH LETECH UBÝVÁ? JAK JSEM SLÍBILA – K POVÍDÁNÍ O SNĚHU S MICHALEM JENÍČKEM Z PŘÍRODOVĚDECKÉ FAKULTY SE PŘIDÁ JEŠTĚ LUBOŠ NĚMEC Z ČESKÉHO HYDROMETEOROLOGICKÉHO ÚSTAVU. TEXT: ALENA ZÁRYBNICKÁ

osledně jsme až na molekuly rozebrali jednotlivé sněhové vločky. Teď o sněhu. Spočítal někdy někdo, kolik sněhových vloček je potřeba k tomu, aby třeba napadl jeden 1 cm³ sněhu? Záleží jistě na tom, o jaký druh sněhu se jedná. Pokud vycházíme z průměrné hmotnosti sněhového krystalu a z předpokladu čerstvě napadlého sněhu s hustotou 0,15 g.cm-³, tak počet sněhových krystalů bude kolem 5 000, což odpovídá v průměru asi padesáti vločkám.

Padají různé druhy sněhu – prašan, mokrý těžký sníh, sněhové krupky apod. Jaké druhy sněhu obecně rozlišujeme? A jaké jsou jejich základní vlastnosti? Čerstvý, prachový sníh napadlý při nízkých teplotách za bezvětří dosahuje v podmínkách ČR hustoty 50–100 kg.m-³. Pokud by roztál, bude z něj při původním objemu 1 m³ 50–100 l vody. Naproti tomu jarní firn může mít hustotu kolem 500 kg.m-³, tzn., že při stejném výchozím objemu 1 m³ bude obsahovat 500 l vody. Někde mezi těmito hodnotami se pohybují i další druhy

sněhu jako nový vlhký sníh, sesedlý sníh, větrem převátý sníh nebo mokrý sníh. Uvnitř sněhu se také mohou nacházet ledové vrstvy, které mají hustotu 840 kg.m-³. Co se děje se sněhovou pokrývkou poté, co zůstává ležet? Jak se mění její struktura? Sněhová pokrývka již v době akumulace a dále po celou dobu jejího trvání prochází procesem zvaným zrání. Při zrání sněhu dochází ke změnám struktury sněhových krystalů, tzv. metamorfóze. Mění se jejich velikost a tvar. Rozlišují se tři hlavní procesy metamorfózy. První dva jsou závislé na vnitřním teplotním zvrstvení. Jedná se o destruktivní metamorfózu a konstruktivní metamorfózu. Hlavním procesem destruktivní metamorfózy je rozdílný tlak vodních par v konvexních

V lokalitě Mt. Baker napadlo v sezóně 1988/99 dohromady 29 m sněhu

RNDr. MICHAL JENÍČEK, Ph. D. (*1980) Vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK v Praze, dnes pracuje a přednáší na Katedře fyzické geografie a geoekologie. Dříve působil taky na University of Zurich ve Švýcarsku a na Freie Universität Berlin v Německu. Zabývá se zejména výzkumem procesů akumulace a tání sněhu, odtokem vody ze sněhové pokrývky a vznikem povodní v kontextu klimatických změn a změn v krajině. Jako odborný asistent se také věnuje výuce studentů v oboru fyzická geografie a geoinformatika. Mezi jeho hlavní zájmy patří horolezectví, skialpinismus a běžecké lyžování. a konkávních částech ledových krystalů. Vznikají tak dobře spojená ledová zrna, která například snižují riziko vzniku lavin. Tato metamorfóza začíná bezprostředně po akumulaci sněhu. Hlavním procesem konstruktivní metamorfózy je přenos vodní páry uvnitř sněhové pokrývky, který je způsoben rozdílnou teplotou jednotlivých sněhových vrstev. Tímto procesem vznikají nové krystaly pohárkovitého tvaru, které jsou velmi špatně propojené a uvnitř pokrývky tak vzniká nestabilní sněhová vrstva náchylná na vznik lavin. Skialpinisti jistě dobře znají termín dutinová jinovatka (odhlédněme od toho, že tento termín je zavádějící), tedy často pouze tenkou vrstvu sněhu uvnitř sněhové pokrývky, která je tvořená pohárkovitými krystaly. Tato vrstva je extrémně nestabilní a její nevýhodou je fakt, že vzniká uvnitř sněhové pokrývky a jediný způsob, jak ji zjistit, je provést kopanou sondu. Třetím typem metamorfózy sněhu je cyklus opakovaného tání a mrznutí sněhových krystalů. Vznikají tak velké a zaoblené ledové krystaly. Jak vědci se sněhem pracují? Jak ho například „archivují“, aby se neměnila jeho struktura?

FOTO: MICHAL JENÍČEK

Technický sníh má větší vodivost, a proto nechrání tolik před mrazem

Způsobů uchování vloček je několik, všechny ale spočívají v odchycení vločky na mikroskopické sklíčko a jeho konzervaci pomocí polyvinylacetátového lepidla nebo pomocí akrylového spreje. Tím se zachová původní struktura krystalu a je tedy ho možné dále zkoumat. Pojďme se rozhlédnout po světě… Kde napadne nejvíc sněhu během roku? Mluví se například o lokalitě Mt. Baker, kde v sezóně 1988/99 napadlo údajně 22 m. V průměru tam prý napadne 19 m! Zimní sezóna 1988/99 byla v severozápadní části USA skutečně extrémně bohatá na srážky, což bylo spojeno s jevem La Niňa, který je dílčím projeven klimatického jevu ENSO, známého pod názvem El Niňo. Oficiální zpráva amerického Národního úřadu pro oceán a atmosféru (NOAA) uvádí, že v této sezóně spadlo dohromady téměř 29 m v podobě sněhu. Bavíme se ale o součtu denních přírůstků nového sněhu. Nejde tedy o maximální změřenou hodnotu výšky sněhu v konkrétní den. Díky občasnému tání a především díky postupnému sesedání sněhu bude maximum výšky sněhové pokrývky výrazně nižší. V každém případě patří severozápad USA k regionům nejvíce bohatým na sníh na světě. Dá se podobná lokalita vytipovat taky pro Evropu? Obecně se musí jednat o oblast, kde je dostatek srážek, a také o oblast, kde existuje dlouhé období s teplotami vzduchu pod bodem mrazu. Mezi oblasti, kde spadne nejvíce srážek během roku, patří, kromě západního pobřeží Skotska (kde jsou srážky i během zimy často dešťové),

například Norsko v oblasti kolem Bergenu a také některé oblasti v Alpách, především oblasti centrálního Švýcarska nebo ve francouzských Savojských Alpách. V těchto oblastech může spadnout až 3 000 mm srážek během zimního období. A kde kdy naměřili nejvyšší výšku sněhu? Znovu můžeme zvlášť mluvit o světě a Evropě. Nejvyšší výška sněhu byla zaznamenána v Japonsku. V roce 1927 bylo na hoře Mt. Ibuki

hodnota nebyla z části ovlivněna sněhem, který se na měřenou lokalitu dostal díky větru. Můžeme říct, které lokality jsou ještě jinak „sněhově“ zajímavé? Všechny údaje, které máme k dispozici, jsou údaje ze staničních měření. Nicméně to nemusí znamenat, že na Zemi neexistují místa, kde mohou být maxima ještě vyšší. Protože tam ale nejsou měřicí stanice, tak to s jistotou nevíme. V této souvislosti se mluví hlavně o západní části Britské Kolumbie a jižní části Aljašky.

Nejvyšší výška sněhu byla zaznamenána v Japonsku – v roce 1927 bylo na hoře Mt. Ibuki na ostrově Honšú naměřeno 1 182 cm sněhu na ostrově Honšú naměřeno 1 182 cm sněhu. Obdobnou lokalitou je také stanice Tamarack v Kalifornii, kde v roce 1911 naměřili 1 145 cm sněhu. Evropě pak byla nejvyšší výška sněhové pokrývky zaznamenána na stanici Säntis ve švýcarském kantonu Appenzell. Tam byla změřena hodnota 825 cm. Obecně je třeba říci, že měření výšky sněhu není až tak jednoduché, jak se na první pohled může zdát. Problém je především ve výběru vhodné lokality, která by neměla být ovlivněna transportem sněhu větrem. Takže i výše uvedená čísla zahrnují určitou nejistotu, zda daná

Jinou zajímavou hodnotou, která se v literatuře uvádí, je výška nového sněhu napadlého za předchozí den. Zde se jako maximum uvádí stanice v obci Bessans ve francouzských Savojských Alpách, kde za 19 hodin napadlo 172 cm nového sněhu. Říká se, že „vítr je mistrem stavitelem lavin“. Dokáže do závětří přenést obrovské množství sněhu. Má ale taky bezpochyby vliv na jeho strukturu. Například ten přefoukaný má údajně menší schopnost vázat se dohromady a sněhová vrstva

FOTO: DEPOSITPHOTOS

Největší výška sněhu v ČR byla 345 cm, 15. března 2005 na stanici Labská bouda

BĚHEM SNĚŽENÍ I PO NĚM JE SNÍH ČASTO VĚTREM PŘENÁŠEN NA VELKÉ VZDÁLENOSTI. V TOMTO PŘÍPADĚ ZA TO MŮŽE TYPICKÝ VÍTR, ZVANÝ FÉN. GROSSVENEDIGER, HOHE TAUERN. RAKOUSKO.

POHÁRKOVÉ KRYSTALY (KDYSI MYLNĚ NAZÝVANÉ DUTINOVÁ JINOVATKA) VZNIKAJÍ UVNITŘ SNĚHOVÉ VRSTVY PŘENOSEM VODNÍ PÁRY. VYTVOŘÍ TENKOU NESOUDRŽNOU VRSTVU, PO KTERÉ NÁSLEDNĚ RÁDY „UJÍŽDĚJÍ“ VYŠŠÍ SNĚHOVÉ VRSTVY

FOTO: MICHAL JENÍČEK

MOUNTAIN

SNĚHOVÉ AKUMULACE A PŘEVĚJE NA VRCHOLU GLITTERTIND (POHOŘÍ JOTUNHEIMEN, NORSKO) JSOU MOCNÉ ÚDAJNĚ AŽ 14 M.

z přefoukaného sněhu je náchylnější ke vzniku lavin. Vše určuje vývoj sněhu po jeho akumulaci. Hlavní roli zde hraje destruktivní metamorfóza, která se zde oproti běžnému sesedání sněhu projevu-

Transportovaný sníh se na závětrných stranách ukládá v podobě desek, které nejsou spojeny s podkladem a mohou se tedy uvolnit samovolně nebo pod malým zatížením. Pro lyžaře ve volném terénu je toto velmi nebezpečná situace,

Na sníh nejbohatší byla zima 1969/70, kdy sníh ležel v průměru 123 dní. Naopak nejchudší byla ta poslední, kdy dní se sněhem bylo asi 6x míň – v průměru 21. je negativně. Sníh se větrem přenáší v suspenzi, saltací (poskakováním) nebo vlečením. Způsob transportu závisí na velikosti krystalu a na rychlosti větru. Ve všech třech případech dochází k borcení krystalů, které jsou méně „členité“, více okrouhlé a hůře do sebe zapadají. V české terminologii mluvíme o tzv. zlomkovém sněhu.

obzvláště jsou-li desky překryty slabou vrstvou nového sněhu a je tedy těžší je na první pohled odhalit. Co vlastně ovlivňuje soudržnost sněhové pokrývky? Logicky je to teplota a vlhkost vzduchu. Ptám se proto, abychom vysvětlili,

LUBOŠ NĚMEC SE MĚŘENÍM SNĚHU V ČESKU ZABÝVÁ UŽ DESÍTKY LET. PODÍLEL SE NAPŘÍKLAD I NA PROJEKTU GRANTOVÉ AGENTURY ČESKÉ REPUBLIKY, JEHOŽ VÝSLEDKEM JE MAPA ZATÍŽENÍ SNĚHEM DOSTUPNÁ NA WWW.SNEHOVAMAPA.CZ.

V Evropě leželo nejvíc sněhu na stanici Säntis ve švýcarském kantonu Appenzell – 825 cm proč lyžaři říkají, že jinak „drží“ sníh na kopcích v Krkonoších, jinak v Alpách a úplně jinak pak třeba na Aljašce nebo v Jižní Americe. Klima jak na Aljašce, tak v západní části Jižní Ameriky má oceánský charakter. Díky přítomnosti oceánu jsou jednotlivé situace přinášející sněžení typické obrovským množstvím vodní páry přenášené z oceánu nad pevninu. Sněžení zde probíhá za vysoké vlhkosti vzduchu a díky tomu je zde sníh stabilnější a udrží se i na velmi strmých svazích. Aljaška je proto lyžaři hojně vyhledávaná, protože jim umožňuje sjíždět strmé svahy, které jsou zároveň více stabilní než jinde ve světě. Podobný princip se může projevit i ve srovnání západní části Alp, která má klima více oceánské, a Českem, které je na rozhraní oceánského a kontinentálního klimatu. Nicméně ani v západní polovině Alp není tento efekt zdaleka tak znatelný jako na Aljašce nebo v západní Kordilleře a Patagonii. Mění se v posledních letech sněhové poměry na Zemi? Jsou místa, kde sněží víc a kde sněží míň? Tato otázka by mohla být na dlouhé povídání. V průběhu historie Země se klima měnilo vý-

RNDr. Luboš Němec (*1944) Po ukončení studia na MFF UK nastoupil v roce 1966 do ČHMÚ v odboru klimatologie, v roce 1970 přešel do letecké meteorologické služby na Ruzyni, v roce 1978 opět pracoval v odboru klimatologie, od roku 1980 na pobočce ČHMÚ Praha jako vedoucí oddělení režimových informací, oddělení klimatologie a meteorologie a jako ředitel pobočky (1999–2006). V roce 1990 absolvoval třítýdenní kurz meteorologie v Toulouse.

ČHMÚ je garantem měření výšky sněhové pokrývky v Česku. Jaká jsou pravidla pro měření sněhu? Výška sněhu a výška nového sněhu (za posledních 24 hodin) se měří každý den, vždy v sedm hodin ráno. Jednou týdně (v pondělí) se měří vodní hodnota sněhu.

jsou i denní vodní hodnoty sněhu vypočtené z hodnot sněhu, nového sněhu a srážek.

Jaké přístroje se používají? Výška sněhu se měří na sněhoměrné tyči, výška nového sněhu se měří pravítkem na prkénku, které se po měření od sněhu očistí. Vodní hodnota sněhu se v současné době měří převážně váhovým sněhoměrem. Dříve se používal srážkoměr a vodní hodnota se měřila po roztání sněhu podobně jako úhrn srážek. Postupnou automatizací sítě se zavádějí tzv. sněhové polštáře, které průběžně registrují výšku i vodní hodnotu sněhu. K dispozici

Která z řad je nejdelší? Měření sněhu začalo v Česku koncem předminulého století, nejdelší řada v databázi ČHMÚ je ze stanice České Budějovice od roku 1884. V roce 1900 už byly ve srážkoměrné ročence údaje o výšce sněhu v povodí Labe ze 100 stanic. Vodní hodnota sněhu se v ročenkách objevuje až v roce 1926.

Zima nejbohatší na sněhovou pokrývku byla sezona 1969 až 1970 s průměrným maximem 73 cm, průměrným počtem dnů se sněhovou pokrývkou 123 a průměrnou sumou nového sněhu 234 cm.

Kdy napadlo během sezóny největší množství sněhu?

A kdy nejmíň? Naopak zima na sníh nejchudší byla ta po-

Na kolika stanicích se měří? Měří se téměř na všech srážkoměrných a klimatologických stanicích ČHMÚ, tedy na asi 800 místech.

Rekordní množství sněhu za 24 hodin napadlo v obci Bessans ve francouzských Savojských Alpách – za 19 hodin 172 cm slední (2013 až 2014) s průměrným maximem 9 cm, počtem dnů se sněhovou pokrývkou 21 a sumou nového sněhu 27 cm. Teď k výšce sněhové pokrývky. Kde a kdy leželo u nás nejvíc sněhu? Největší výška sněhu naměřená na stanici ČHMÚ za dané období byla 345 cm dne 15. března 2005 na stanici Labská bouda. Výška sněhu 491 cm na Lysé hoře v roce 1911 je nejvyšší hodnota ze všech zaznamenaných, ale porovnání údajů o srážkách, novém i celkovém sněhu v této sezoně tuto hodnotu zpochybňuje. A kde bývá nejvíc v průměru? Nejvyšší průměr sezonních maxim výšky je na stanici Praděd, 190 cm, následuje Lysá hora a Labská bouda se 175 cm. Podobné množství sněhu je asi i na pohraničním šumavském hřebenu, kde však není stanice. Pravděpodobně nejvíce sněhu se nachází na tzv. Mapě republiky v Krkonoších (na jižním svahu Luční a Studniční hory), kde koncem zimy leží až 10 m velmi hutného sněhu, který představuje

FOTO: MICHAL JENÍČEK

znamným způsobem a s ním i skupenství srážek. Nejde jen například o střídání dob ledových a meziledových ve starších čtvrtohorách, ale i o krátkodobé výkyvy, jako například tzv. malá doba ledová, která probíhala od konce středověku zhruba do 19. století. V posledních dekádách můžeme pozorovat celou řadu změn a klimatologické modely nám předpovídají, že se tak bude dít i v budoucnu. Ponechme teď stranou příčiny těchto změn a zaměřme se pouze na jejich průběh a projevy. Obecně se dá říci, že dochází k postupnému oteplování a částečně také ke změně rozložení srážek v průběhu roku. Oba tyto faktory jsou důležité mimo jiné i pro výskyt sněhu. Co se týče Evropy, tak dle klimatických modelů se nyní zdá, že bude docházet k dalšímu oteplování. Dá se tedy očekávat, že sníh se bude čím dál méně vyskytovat v nižších polohách a bude tedy doménou pouze vyšších a horských oblastí, případně vyšších zeměpisných šířek. Jestli ho v těchto oblastech bude více, či méně než nyní, závisí také na tom, jak se bude měnit rozložení srážek během roku. Ačkoliv i zde jsou předpovídány určité změny, tak alespoň ve

VÍTR JE MISTREM VE VYTVÁŘENÍ PŘEVĚJÍ. TYTO SE NACHÁZÍ POD SEVERNÍM VRCHOLEM PIK ČAPAJEVA VE VÝŠCE VÍCE NEŽ 6000 M N. M. PRO PŘEDSTAVU O JEJICH VELIKOSTI HLEDEJTE V PRAVÉ ČÁSTI FOTOGRAFIE POSTAVY STOUPAJÍCÍ NA VRCHOL. CHAN TENGRI, POHOŘÍ TIAN-SHAN, KYRGYZSTÁN.

střední Evropě by to na množství sněhu nemuselo mít výrazný efekt. Nicméně úbytek sněhu v nižších a středních polohách (vlivem toho, že v zimě bude vyšší podíl dešťových srážek oproti sněžení) může znamenat problém pro níže položená horská střediska (včetně všech českých), která budou ještě více závislá na technickém sněhu. Logicky proto přibývá míst, kde se vyrábí sníh technický. Jaký je? Jaké krystaly děla produkují? V čem jsou si se sněhovými vločkami podobné, v čem se liší? Pro odpověď je třeba se podívat na to, jak vlastně tento sníh vzniká a jaký je rozdíl oproti vzniku přírodního sněhu. Přírodní sníh vzniká krystalizací vodní páry na kondenzačních jádrech. Laicky řečeno, krystaly se vytváří „zevnitř ven“. Zatímco technický sníh vzniká mrznutím velmi malých kapek vody postupně „zvenku dovnitř“. Také doba tvorby krystalů je v obou případech odlišná – od hodin v případě přírodního sněhu až po 5–10 sekund

pětimetrový sloupec vody. Velká část těchto sněhových zásob je však způsobena navátím sněhu. Maximum pak bylo naměřeno v roce 2005 a činilo 15,4 metrů. Sníh zde běžně zůstává až do července a v některých letech až do srpna. Jak se mění sněhové poměry v Česku v posledních letech? Lineární trend ukazuje úbytek plošného průměru maximálně o 5 cm za sto let, úbytek trvání sněhové pokrývky o 13 dní za sto let. Sumy nového sněhu úbytek za zpracované období nevykazují. Posouvá se například hranice, od které leží sněhová pokrývka? Posunutí hranice, od které leží sníh, je v našich podmínkách nestálé sněhové pokrývky velmi složité nějak definovat. Vzhledem k ubývajícímu počtu dnů se sněhem a sezonnímu průměru maxim lze tvrdit, že se zvyšuje. Nevím, zda by se mi to podařilo nějak matematicky vyjádřit.

v případě technického sněhu. Výsledkem tvorby technického sněhu jsou krystaly v podobě spíše ledových krupek a nikoliv klasických dendritů či jiných tvarů, jak pozorujeme u přírodního sněhu. Jiná struktura krystalů se promítá i do vlastností technického sněhu, který je v každém případě hustší a není tak soudržný (na sjezdovce se například snadněji tvoří ledové plotny). Díky vyšší hustotě sníh také na jaře déle odtává. Negativním důsledkem pro rostliny i živočichy žijícími pod technickým sněhem je fakt, že díky vyšší hustotě má technický sníh vyšší tepelnou vodivost a netvoří tak dobrou ochranu vůči mrazům, jako je tomu u přírodního sněhu. Půda na sjezdovce tedy silně promrzá, což negativně ovlivňuje právě flóru a faunu. Důsledků výroby technického sněhu je mnohem více, ale to by bylo na delší debatu. Tak to Vás tedy nesmírně ráda beru za slovo. A před začátkem příští sezony si dovolím přijít s dalšími otázkami. Díky.

A za pár dní mi přišel od doktora Němce ještě jeden mail. Nedalo mu to a hledal odpověď na mou poslední otázku. Tady je: Na vaši poslední otázku jsem nejdřív nechtěl odpovídat, protože je tuto hranici velmi obtížné určit. V ČR je často ve vyšších polohách sníh a v nížinách není a mimoto je časově velmi nestálý. Nakonec jsem ale zvolil postup, který snad něco podobného ukáže. Ze čtrnácti vybraných profesionálních stanic jsem od sezony 1961/62 pro každý den vytáhl výšku sněhu. Podle rozdílné nadmořské výšky stanic jsem pro daný počet stanic se sněhem určil patřičnou nadmořskou výšku. Tuto hodnotu jsem zprůměroval pro jednotlivé sezony (měsíce). Podle trendu vidíme, že se hranice každý rok zvyšuje o víc než dva a půl metru. Podobné grafy lze sestrojit i pro jednotlivé měsíce. Pro leden je trend ještě větší. Jsem upřímně zvědavá, jak si povede ta letošní sezóna a doufám, že budete souhlasit, když řeknu, že se na to společně můžeme před začátkem té příští podívat. Díky za Váš čas!

[LAVINY]

SKUTEČNÉ LAVINOVÉ NEHODY

MOUNTAIN

SPONZOR RUBRIKY

LAVINA NEVÍ, ŽE JSTE

LAVINOVÝ EXPERT LAVINY JSOU NEVYZPYTATELNÉ PŘÍŠERY, KTERÉ VÁM Z PĚKNÉ TÚRY UMÍ UDĚLAT NOČNÍ MŮRU, NA NIŽ URČITĚ NEZAPOMENETE. BĚHEM VELKÉ ČÁSTI ZIMY (95 %) JE SKORO KAŽDÝ SVAH STABILNÍ. TO ZNAMENÁ, ŽE 19 Z 20 VÝLETŮ DO LAVINAMI OHROŽENÉHO TERÉNU BUDE ÚSPĚŠNÝCH. TAKŽE I KDYŽ O LAVINÁCH NEBUDEME VŮBEC NIC VĚDĚT, MÁME CELKEM DOBROU ŠANCI, ŽE SE NÁM NIC NESTANE. TEXT: MAREK BISKUPIČ, STŘEDISKO LAVINOVÉ PREVENCE HZS ůležité je zjistit, kdy jsou které svahy nebezpečné, a to už chce mít v horách něco nachozené. Zkušenosti samozřejmě šanci na bezpečný výlet jen zvyšují. Ale pozor. Heslo zkušených lavinových expertů zní: „Lavina neví, že jste lavinový expert.” Ani množství zkušeností a nejvyšší horské vzdělání nedokážou na 100 % zaručit, že vás lavina

FOTO: ARCHIV HZS A SLP-HZS

nezasáhne. Laviny se určitě horským záchranářům, vůdcům, profi horolezcům, skialpinistům a freeriderům nevyhýbají. Spoléhat se na to, že z laviny se dá vždy utéct nebo vylyžovat, je čistá utopie. (Ostatně, přesně v době přípravy tohoto článku do tisku byl sám autor stržen lavinou v Jasné – naštěstí bez následků –, pozn. red.).

Zima na přelomu roků 2013 a 2014 byla na sníh mizerná. V údolích bylo sněhu pramálo, a když si chtěl člověk jakž takž zalyžovat, musel se vydat do vyšších poloh. V Západních Tatrách se blížil termín největších slovenských skialpinistických závodů: Bokami Západních Tater. 18. března se Peter a Miro, zkušení horští záchranáři a vůdcové, spolu se skupinou čtyř kamarádů vydali stavět tratě. Ranní počasí nebylo úplně ideální. V údolích se držela mlha a jen v nejvyšších polohách bylo polojasno. Skupina se vyvezla lanovkou pod Zadný Salatín a přes sedlo přešla do Tmavé Spálené doliny. Jejich cílem bylo projít a připravit část závodních tratí, vedoucích až na vrchol majestátní Spálené. Skalní stěny směrem do Tmavé Spálené doliny nenabízí příliš možností na pohodlný a jednoduchý výstup. Jedna zcela logická výstupová trasa vede nahoru žlabem na

79 žebro táhnoucí se z vrcholu na severozápad. Přesně tak byla naplánovaná i trasa závodů. Skupina sjela na lyžích ze sedla za Zadným Salatínom. Sníh byl udusaný a nosný. Po samovolných lavinách nebylo ani stopy. V údolí si všichni nalepili pásy a v rozestupech začali stoupat strmým svahem vedoucím do žlabu na hřeben Přední Spálené. Počasí se celé dopoledne vylepšovalo a situace se zdála být bezpečná. Žádné podezřelé zvuky, žádné praskliny ve sněhu, lyže se jim pozvolna klouzaly zanechávajíce za sebou mělké stopy. Pomalu stoupali nahoru svahem, traverzovali zprava doleva. Peter jde jako první a několik metrů za ním Miro. Za nimi v bezpečných odstupech jdou Jano, Karol, Dušan a Katka. Peter a Miro mají lavinový batoh. Miro si pro jistotu vytahuje táhlo, aby mohl batoh aktivovat – člověk nikdy neví. Táhlo Petrova batohu zůstává zazipované v pouzdře. Dají ještě pár traverzů a jsou skoro ve žlabu. Už jen malinký kousek a lyže si připnou na batohy a budou stoupat pěšky. Najednou se nad nimi ve sněhu objeví trhlina. Zprvu malá a tenká, ale ve zlomku vteřiny se rozšíří na celý svah. Strmý sněhový svah se dává do pohybu. Z trhliny se bleskově začnou valit masy tvrdého sněhu a berou celou skupinu s sebou. Každý bojuje, jak může. Zápasí o každý nádech. Všude je samý sníh, který se ohromnou silou tlačí i do toho nejmenšího otvoru. Do nosu, do uší, do úst. Každý za sebe bojuje o holý život. Miro si najednou uvědomuje, že má lavinový batoh. Potáhne za táhlo a zvuk stlačeného vzduchu zaniká v hukotu laviny. Balóny lavinového batohu se okamžitě naplňují a pomáhají Mirovi dostat se na povrch. Ještě pár pohybů a Miro je skoro na povrchu. Mezitím si Peter uvědomuje, že jeho táhlo zůstalo zazipované v popruhu batohu. Šance, že se mu podaří aktivovat batoh, se tedy rovná nule. Snaží se aspoň vlastními silami zůstat na povrchu, ale marně. Lavina ho ohromnou silou strhává a úplně blokuje. Už se nemůže pohnout ani o centimetr. Naštěstí se mu podařilo zakrýt si tvář a kolem hlavy se mu vytvořila jakás takás dutina, která mu poskytne pár litrů vzduchu, aby mohl ještě chvíli dýchat. Teď už všechno záleží jen na jeho kamarádech, jestli mu

dokážou včas pomoct. Rachot laviny ustal a údolí zaplavilo hrobové ticho. Miro s aktivovaným lavinovým batohem je po kolena zasypaný a daří se mu svépomocí se vyhrabat z nánosu. Katka je 50 metrů pod ním. Nános ji zasypal do půl pasu, pomalu se začala ze sněhu sama vyhrabávat. Po zbytku skupiny se slehla zem. Miro očima přelítnul laviniště. Zahlídl Dušanovu ruku, trčící ze sněhu. Okamžitě mu vyhrabal hlavu a vypnul jeho vyhledávač. Věděl, že právě začal závod s časem a že záleží jen na něm, jak rychle dokáže najít zbývající kamarády. Kousek Janovy hlavy také trčí ze sněhu. Spolu s Katkou, která se už vyhrabala ze sněhového nánosu, mu vytvořili prostor na dýchání. Mirovi je jasné, že musí urychleně pokračovat dál. Ještě stále jsou další dva kamarádi pod sněhem a čas se neúprosně krátí. Zůstává ještě Peter, který nemohl aktivovat lavinový batoh, a Karol. Miro očima prohledává laviniště a snaží se i pozorně poslouchat. Najednou zaslechne tlumené zvuky. Vycházejí zpod lavinového nánosu asi pět metrů od něho. Okamžitě se vydává tím směrem a po zvuku najde Petra, zasypaného pod vrstvou sněhu. Rychle mu ze sněhu vyhrabává hlavu. Je trochu promrzlý, ale žije a dýchá. S nadějí, že najde i posledního zasypaného, Karola, se Miro rozběhne za zesilujícím

LAVINOVÁ SITUACE 18. 3. 2014

Lavinová situace Ve vysokohorském terénu Vysokých, Západních a Nízkých Tater od nadmořské výšky 1 600 m nadále trvá zvýšené lavinové nebezpečí, to znamená 3. stupeň z 5stupňové mezinárodní stupnice. Vlivem intenzivního sněžení a velmi silného větru je nová sněhová pokrývka nestabilní nebo jen velmi málo zpevněná. Uvolnění lavin na strmých svazích je možné už při malém mechanickém zatížení. Také se očekává výskyt spontánních, středně velkých, ojediněle i velkých lavin, které mohou zasáhnout i trasy v údolí. Pod 1 600 m n. m. v Tatrách trvá mírné lavinové nebezpečí, tzn. 2. stupeň z mezinárodní stupnice, které se kvůli oteplování během dne může zvětšit. Ve Velké a Malé Fatře je malé lavinové nebezpečí, tzn. 1. stupeň. Vývoj lavinového nebezpečí: Ve středních polohách Tater může v průběhu dne kvůli oteplování stupeň nebezpečí stoupnout. Počasí a sněhová pokrývka Dnes ráno bylo na horách většinou zataženo, ve Vysokých Tatrách polojasno, na mnohých místech Nízkých a Západních Tatrách byla mlha. Opět se mírně oteplilo, teplota vzduchu se pohybovala v rozpětí od –7 °C do +4 °C. Vítr se zmírnil, foukal už jen čerstvý severní a západní vítr rychlostí do 40 km/hod., na hřebenech Nízkých Tater byl vítr silnější, s rychlostí do 55 km/hod. Srážky včera dopoledne ustaly. Za posledních 24 hodin sněžilo už jen v nejvyšších polohách Tater, kde napadlo asi 10 cm nového sněhu. Za poslední 3 dny připadlo ve Vysokých Tatrách asi 90 cm nového sněhu, v ostatních pohořích asi 45 cm. Sníh ale vlivem oteplení v nízkých a středních polohách roztál. Ve vyšších polohách sněhová pokrývka sedá. Nově napadaný sníh je velmi nerovnoměrně rozmístněný. Silný vítr jej převál na závětrné svahy a do žlabů, kde vytváří nestabilní sněhové útvary – desky, polštáře a převěje. Sněhová pokrývka je z rána na mnohých místech přemrzlá a dobře nosná. Místy jsou na ni ale nafoukané polštáře nového sněhu. V průběhu dne povrch sněhové pokrývky zvlhne, ve středních polohách až zkašovatí.

[LAVINY] ÚDAJE O LAVINĚ:

MOUNTAIN

TYP.............................................TVRDÁ DESKOVÁ LAVINA VÝŠKA ODTRHU................................................................30–80 cm ŠÍŘKA ODTRHU ............................................................................200 m DÉLKA DRÁHY...............................................................................250 m ORIENTACE SVAHU..............................................................................SZ SKLON SVAHU.........................................................................................40°

se signálem vyhledávače. Po pár minutách hledání se mu podaří Karola lokalizovat asi třicet metrů od ostatních. Celé Karolovo tělo je pod sněhem a nad jeho hlavou je půl metru tvrdého sněhu. Jen zázrakem se mu nic nestalo. Vyhrabe mu hlavu a Karol se konečně může

naplno nadechnout životadárného kyslíku. Je to krásný pocit. Všichni jsou živí. Spolu s Katkou lopatami postupně vyhrabávají ostatní zpod tvrdého ubitého lavinového nánosu. Společně se na laviništi objímají a až teď si uvědomují, co vlastně přežili. Kromě Karolova poraněného

kolena a několika ztracených lyží se jim nic vážného nestalo. Miro díky svým zkušenostem dokázal správně zareagovat, neztrácel čas kompletním vyhrabáváním svých kamarádů, zjistil, zda jsou při vědomí, vypnul jim vyhledávače a pokračoval k dalšímu zasypanému. Takto se mu podařilo ve velmi krátkém čase (za 18 minut) zachránit všechny kamarády. Ani to nejlepší vzdělání a zkušenosti nám nikdy nezaručí, že se lavině vyhneme, ale to ještě neznamená, že je třeba všechno vzdělání hodit za hlavu. Jen pravidelný trénink záchrany v lavině umožní člověku v kritické situaci správně a hlavně včas zareagovat. Trénovaný člověk může v krátkém čase zachránit relativně velký počet lidí. Tak jako to v tomto případě udělal Miro – horský vůdce a záchranář.

PŘEHLED NEJČASTĚJŠÍCH ZÁKLADNÍCH CHYB U LAVINOVÝCH NEHOD KOMENTÁŘ – VŠEOBECNÝ

KOMENTÁŘ – K NEHODĚ 18. 3. 2014, TMAVÁ SPÁLENÁ – ZÁPADNÍ TATRY

VYBAVENÍ

• Základní nevyhnutelné vybavení pro záchranu z laviny: lavinový vyhledávací přístroj, sonda, lopatka, mobil s dobře nabitou baterií • Doporučované vybavení: lavinový batoh

Peter a Miro měli lavinové batohy plus ostatní měli kompletní lavinovou výbavu. Peter neměl táhlo batohu v pohotovostní poloze.

ZHODNOCENÍ LOKÁLNÍCH PODMÍNEK

• Stupeň lavinového nebezpečí je zadán pro celé pohoří. V jednom čísle není možné zhodnotit podmínky pro velké území. V pohoří se nachází různě orientované svahy, s různými sklony a zakřiveními…. podle lokality může tedy nebezpečí značně kolísat. Proto je důležité správně zhodnotit kombinaci lokálních podmínek a vlastního pozorování v průběhu túry. • Správně interpretované testy stability umožní vhodně posoudit lokální lavinové nebezpečí.

V daném okamžiku nebylo jednoduché posoudit situaci. Tvrdý podklad navodil falešný pocit bezpečí, přičemž je velmi těžké odhadnout tvrdé deskové laviny. Sněhový profil mohl pomoct.

VÝSTUP

• Samotný výběr trasy. • Zatížení svahu, dodržování odlehčovacích a bezpečnostních rozestupů (min. 10 m – podle sklonu svahu). • Překonávání kritických a nebezpečných míst po jednom.

Volba trasy není hodnocena, neboť kopírovala trasu závodů.

SESTUP (SJEZD)

• Samotný výběr trasy sjezdu, plynulost sjezdu ve spádnici a bez pádů. • Dodržování rozestupů (v mírném terénu a při dobrých podmínkách 30 až 50 m, v kritických místech a při špatných podmínkách – sjezd po jednom až na bezpečné místo). • Trasa výstupu se nerovná trase sjezdu, i když je to ta samá!

PLÁNOVANÍ TÚRY

• Plánování túry – výběr trasy (mapy, literatura…), náhradní cíl (túra). • Velikost skupiny, výstroj, znalosti a zkušenosti jednotlivých členů skupiny. • Sledování meteorologické a lavinové situace, ověření stupně lavinového nebezpečí a jeho trend. • Přizpůsobení plánu aktuálním podmínkám (např. Metoda Stop or Go, Munterova metoda 3 x 3…).

POSTUP PŘI ZÁCHRANĚ

• Ohlášení nehody. • Prohlídka laviniště, označení významných bodů, efektivní vyhledávání s lavinovým přístrojem, nalezení a správné vykopání zasypaného. • Základy první pomoci – zahřátí, znehybnění, ošetření a transport.

Miro při záchraně zvolil přímo ukázkový postup. I díky tomu zachránil život svým několika kamarádům.

VÝSTROJ A JEJÍ POUŽITÍ

• Kontrola baterií a funkčnosti lavinových vyhledávacích přístrojů! • Správné používání přístrojů (stabilizování polohy přístroje při hledání) a způsob vykopávání zasypaného. • Používání poutek holí, řemínků na lyžích v lavinovém terénu a dotažených batohů (kromě lavinových batohů) je nepřípustné (uvedené prostředky jsou v lavině kotvou)!

I díky lavinovému batohu zůstal Miro na povrchu a mohl pomoct ostatním kamarádům. Petrovo táhlo batohu zůstalo zazipované v popruhu, v takovém případě je drahý batoh neúčinný!

OBJEKTIVNÍ PŘÍČINY

• Nepředvídatelné a neovlivnitelné situace. I navzdory dodržení všech bezpečnostních pravidel se člověk může dostat do laviny. Být v nesprávný moment na nesprávném místě!

chyba vedoucí k lavinové nehodě případně ke komplikacím v průběhu záchranných prací nehodnocené správné rozhodnutí

Lavinová nehoda je většinou výsledkem vícero nesprávných rozhodnutí. Samotná lavina je už jen tím posledním vyvrcholením. Tabulka-grafikon udává nejčastější chyby vyplývající z rozboru vícero lavinových nehod.

KOMENTÁŘ REDAKČNÍHO EXPERTA

Tourenführer OEAV, rakouská státní zkouška v oboru skialpinistické, ledovcové a vysokohorské túry.

MICHAL BULIČKA Velmi zajímavý příběh se šťastným koncem bych zařadil do kategorie „místní horalé, kterým se nemůže nic stát“. Možná se to může zdát jako velmi přísné zaškatulkování, ale podle uvedených podmínek to považuji za odpovídající. Proč? Strmý svah Byl vyhlášen lavinový stupeň č. 3. Jedním z pravidel je, že při tomto, slovně vyjádřeno značném či podstatném nebezpečí nevstupujeme na svahy prudší než 35°. Lavinu lyžaři uvolnili na svahu o sklonu 40°. Vítr a sníh Zpráva o lavinové situaci na den nehody uvádí, že napadlo 10 cm nového sněhu a foukal vítr. Ve zprávě o lavinové situaci je docela podrobně popsána různorodost sněhové pokrývky, zmíněny jsou polštáře navátého sněhu. Prostě vůbec ne jednoduché a předvídatelné podmínky. Expozice svahu Lavinu lyžaři odtrhli na severozápadním svahu. Takový směr svahu patří mezi ty, na nichž statisticky padá nejvíce lavin, patří do tzv. severního sektoru. Přeměna sněhové vrstvy, která přináší její stabilizaci, zde probíhá pomaleji než na svazích více vystavených slunci. Zatížení svahu Ve zprávě stojí, že uvolnění lavin je možné už při malém zatížení. Skupina šesti osob sice dodržovala odlehčovací rozestupy, přesto svým pohybem iniciovala odtrh deskové laviny. Nouzové vybavení Všichni členové byli vybaveni základní lavinovou výbavou – vyhledáváčem, lopatou a sondou. To bohužel stále není v českých i slovenských horách samozřejmostí. Dva z nejzkušenějších, vůdcové a záchranáři, měli lavinový batoh. Stejně jako pípák zapínáme a kontrolujeme vždy na začátku túry, stejně automatické by mělo být připravení madla pro aktivaci a nafouknutí airbagů. Čas, který musel věnovat Miro vyproštění Petera, jenž neměl batoh připravený k aktivaci, mu mohl chybět při záchraně Karola. Výhra i v oslabení Pokud nepočítáme Katku, která byla jen částečně zasypaná, dokázal Miro poskytnout pomoc čtyřem kamarádům. Postupoval racionálně a zkušeně. Vyhrát boj s časem v konstelaci 1:4 je opravdu umění. Jako kdyby hokejisté dali gól v oslabení tři proti pěti… Shrnutí Nemůžu si pomoci, ale stoupat čtyřicetistupňovým svahem v tak nepříznivých podmínkách mi přijde za hranicí přijatelného rizika. Kombinace čerstvého navátého sněhu, severozápadní expozice a sklonu svahu mi přijde jako recept pro utržení laviny. Ale… sedím u stolu, nebyl jsem tam a rozhodnutí jít, či nejít jsem dělat nemusel, tedy snadno se mi to píše. Každopádně příběh s dobrým koncem, z něhož si lze vzít poučení.

www.hudy.cz

MOUNTAIN

FOTO: ONDŘEJ ŠVIHÁLEK

CELOU ZIMU

NA HRANĚ

Extrémní lyžař Jiří Švihálek MÁLOKDO SI UMÍ PŘEDSTAVIT SVAH, JEHOŽ SKLON JE 40°. TO UŽ JE POŘÁDNÝ PRĎÁK. KDYŽ SE NA TAKOVÝ KOPEC DOSTANE JIRKA ŠVIHÁLEK (25 LET), VĚTŠINOU SI ODDECHNE, PROTOŽE TO NEJTĚŽŠÍ UŽ MÁ ZA SEBOU. PŘEKONÁVÁ NA LYŽÍCH EXTRÉMNÍ SVAHY PRUDKÉ 45–55° A TO JE DOCELA RISKANTNÍ KONÍČEK. ALE I TADY PLATÍ, ŽE ŠTĚSTÍ PŘEJE PŘIPRAVENÝM… ROZHOVOR VEDL: MICHAL BULIČKA irko, jses se vlastně ke sjíždění extrémních svahů dostal? Víceméně přes horolezectví. Odmalička mě rodiče brávali do hor na túry a v 15 letech jsem začal se skalním lezením. To jsem velmi rychle přenesl zase zpět do hor a svého času jsem se dost intenzivně věnoval lezení velkých horských stěn. Především s bráchou. Dělali jsem letní i zimní přelezy a společně jsme vylezli asi 250 velkých stěn všude možně po Evropě. Časem jsme vyzkoušeli i skialpinismus a ten najednou začal hrát prim a lezení šlo do pozadí. Když se dívám zpět, vidím, že vždycky šlo jednoduše o intenzivní zážitky v grandiózním prostředí hor. A kterou „disciplínou“ jich dosahuješ, je až druhořadé.

Co je to vlastně extrémní sjezd, zkus upřesnit sklon a charakter svahů, které lze považovat za extrémní? Za obecnou hranici se považuje sklon 45°, tedy 100 %. Ale místo takové matematické definice

TOP5 SJEZDŮ, KTERÝCH SI NEJVÍCE CENÍŠ A PROČ?

Ranrapalca, 6 162 m, 55°, 1 000 m: extrémní technická obtížnost ve velké nadmořské výšce v Andách Tocllaraju, 6 032 m, 50°, 1 000 m: obtížné a ve výšce, v super prostředí Mont Blanc přes Ostruhu Brenvy, 4 810 m, 50°, 1 200 m: velkolepý sjezd nejvyšší hory Alp Grossglockner přes Pallavicinirinne, 3 798 m, 55°, 600 m: legendární žlab z nejvyšší hory Rakouska Cima Mezzo di Cristallo, 3 154 m, 55°, 800 m: originální linie v Dolomitech Lomničák přes Medené Lávky, 55°, 800 m: exponovaný tatranský skiextrém Štrbský štít severní stěnou, 52°, 500 m: exponovaný stěnový sólosjezd

bych to zjednodušil: extrémní sjezd je sjezd, v kterém člověk nesmí spadnout, protože je tak strmý, že se pád nedá zastavit. Většina linií jsou žlaby zařízlé ve skalních stěnách, ale najdou se i originálnější linie jako různé exponované rampy atd., kde máte skutečně hodně vzduchu pod nohama. V Alpách jsou to pak často taky velké otevřené firnové stěny, které horolezci běžně zlézají s cepíny, mačkami a lany.

Pokud vím, nikdy jsi závodně nelyžoval. Používáš v předsezónním tréninku i některé typicky lyžařské cviky? To je pravda, závodně jsem nikdy nelyžoval. Ale lyžuji odmalička, asi od čtyř let a táta mi dal velmi dobré základy pro lyžování ve volném terénu. Typicky lyžařské cviky nepoužívám, v tréninkovém systému ,,brankových lyžařů" se příliš nevyznám. Myslím, že je to hodně odlišný svět.

TRÉNINK A ZASE TRÉNINK…

Na videu jsem viděl řadu tvých sjezdů. Zaujal mě tvůj vybroušený, absolutně jistý, přeskakovaný oblouk. Dá se natrénovat i na sjezdovce? Díky za pochvalu! Myslím, že na sjezdovce se ale natrénovat nedá. Je potřeba začít chodit lyžovat mimo sjezdovku, pak do žlabů a postupně zvyšovat laťku.

Tvůj tvrdý letní trénink fyzické kondice je asi základem úspěchu. Co děláš a kolik ti to zabere času? Snažím se vyrážet každý rok na expedici a na ni cíleně trénuji. Nejlepší trénink je samozřejmě být v horách a sypat tam jeden sjezd za druhým. Ale v létě to musím doplnit během, kolem, TRX cvičením a rád taky lezením. Osm měsíců před expedicí si začínám hlídat trénink a snažím se sportovat 15–20 hodin týdně, převážně aerobní aktivity. Dva měsíce trvá expedice. A dva měsíce v roce si pak dávám úplný oraz, aby se tělo dalo dohromady.

Jak se vlastně liší lyžování v extrému od sjezdů prudkých 30°? Asi nejvíc se to liší v rychlosti. Na 30° pláni to můžeš pálit fakt obrovskou rychlostí a užívat si dynamiku jízdy, a to naprosto bez stresu.

FOTO: ONDŘEJ ŠVIHÁLEK

FOTO: MIRO PEŤO

FOTO: JIŘÍ ŠVIHÁLEK

KEJDA SKI TEAM

Naopak jízda v extrému je opatrná, pomalá a na jistotu. Vyžaduje hlavně psychickou odolnost a preciznost. Už jsi někdy spadl? Máš to nějak natrénované? Nebo se padat prostě nesmí? Řekněme, že už se mi párkrát stalo, že se oblouk úplně nepovedl, ať už mojí chybou, nebo třeba kvůli kamenu schovanému pod sněhem. Ale pádem bych to nenazval, to určitě ne. Znám některé kluky, co v extrému občas spadnou, ale to je pro mě nepochopitelné a podle mého názoru za hranicí únosného rizika. Jezdím takové sjezdy, takovým způsobem a za takových podmínek, abych riziko pádu zcela eliminoval.

KUDY, KAM A KDY? Jak tě znám, myslím, že pečlivá příprava na sjezd je pro tebe samozřejmostí. Podle čeho odhadneš aktuální podmínky ve strmých kuloárech? Když vyrážíš do hor, musíš si udělat malou domácí přípravu. Samozřejmostí je znát předpověď počasí, krátkou historii počasí předtím a aktuální lavinovou situaci. Pak je dobré zkusit najít na webu nějakou aktuální diskuzi o dané lokalitě nebo zmínku na nějakém blogu. Například takový Chris Davenport tomu říká domácí úkoly a bezpodmínečně to dodržuje. Když jsi pak na místě, ze začátku by ses měl chovat defenzivně a postupně se seznámit s aktuální situací. Pak můžeš začít vyrážet do strmých věcí a nejdřív si všechno, co chceš lyžovat, vyšlápneš stejnou trasou odspodu. Teprve pak, když už víš, jaký je sníh na severu, jaký na jihu atd., si můžeš občas dovolit najet do linie shora, bez předchozího vylezení oné trasy. Ale to jsou spíš výjimky. Jak jsou v zónách 40°+ nebezpečné laviny? Vždyť na takových svazích se moc sněhu neudrží… Kolem 40° jsou laviny ještě velmi aktuálním problémem. Ale kolem 50° už je to většinou v po-

hodě. Jak říkáš, v takovém sklonu se evropský typ sněhu příliš neudrží a při sněžení se často postupně odsypavá ve formě splazů. V tomto sklonu už při lyžování utrháváš právě jen splazy, které ale taky mohou být občas nepříjemné. Jak se liší linie v závislosti na světové straně, na kterou svah míří? Obecně je jednodušší vychytat podmínky pro sjezd v jižních expozicích, kde sníh díky slunečnímu záření více pracuje a více si sedá. Tam pak lyžuješ nejčastěji na firnu s rozměklou horní vrstvičkou. Naopak sever bývá komplikovanější, často tam bývá ledovato a tvrdo nebo nějaká deska. Ale zase tam častěji můžeš najít prašan nebo nějaký jiný ,,soft snow", který pak bývá lehce lyžovatelný. Jakou roli hraje vybavení? Čím se liší od toho na klasickou alpskou túru? Je hmotnost hodně důležitá? Oproti normálnímu skialpinistovi musí mít člověk i nějakou horolezeckou výstroj. Především mačky a cepíny, občas i lano a jiné věci. Hmotnost je z mého pohledu důležitá až od hor 4 000+.

JDE TO BEZPEČNĚ? Pro bezpečný sjezd v extrému je asi nutný soulad těla a duše. Zkus popsat, jak se musíš cítit na startu sjezdu, aby sis řekl, že jedeš? Základ je cítit jistotu a sebedůvěru. Musíš být přesvědčený, že na to máš, že sněhové podmínky jsou dobré, a nemít o tom pochybnosti. Nejtěžší je první oblouček, pak už se do toho dostaneš, plně se koncentruješ a okolní svět už neexistuje. Někdo si možná myslí, že tvůj sport je hlavně o sjezdech, ale ty si většinou vše vyšlapeš po svých od úpatí kopce. Loni jsi nastoupal přes 100 výškových kilometrů. Kolik z toho byl trénink na sjezdovce a kolik reálné túry završené sjezdem?

Šlapací trénink na sjezdovce považuji za nutné zlo, i když i ten mě občas baví. Ale nejsem nějaký jeho vyznavač. Je to jen náhradní volba pro dny, kdy je škaredě nebo lavinově. Na sjezdovce jsem tedy nastoupal asi 25 %, zbylých 75 % jsou skutečné horské túry. Máš vysledované, jakou vertikální rychlostí se pohybuješ? Nahráváš si svoje trasy do GPS, abys měl přesnou evidenci? Do GPS si to nenahrávám, v tomto jsem staromilec. Při tréninku na sjezdovce je to 1 000– 1 200 vm/h, při normální horské túře je to velmi rozdílné a záleží, jaký je terén a jestli spěchám, nebo ne, tzn. asi 350–700 vm/h. Určitě nejsem žádný závodník… V jakou denní dobu je optimální sjíždět zvolenou linii, jakými pravidly se řídíš? Dá se vždy skloubit sjezd s výstupem v rámci jednoho dne? Tam hraje roli velké množství faktorů, ale především pak orientace svahu a roční doba. Někdy můžeš začínat sjezd linie v severu v zimě v 16 h, jindy začínáš linii ve východu na jaře v 7 h ráno. Některé alpské vrcholy se proto za jeden den zvládnout nedají a musíš si den předem vyšlápnout na nějakou chatu, winterraum či bivak. Kde získáváš inspiraci a kde následně získáváš informace? Kámoši, knižní průvodce a internet. Když tě to baví a zajímáš se o to, najdeš si spoustu dream lines…

KDE NA TO BRÁT… Zimní sezóna i letní trénink ti zabírají hodně času. Kde bereš čas na vydělávání peněz a na studium a jak vlastně peníze vyděláváš? Už nestuduji, částečně mne živí lyžování, díky kterému mám nějaké sponzory, a musím to občas doplnit nějakou brigádou. Rád třeba vodím lidi na feráty. Je to takový životní styl ,,z ruky do huby", ale strašně mě to baví.

SPONZOR RUBRIKY

FOTO: JAKUB MACEK

DHAULÁGIRÍ 2014 Na podzim jsi byl členem slovensko-české expedice na Dhaulágirí. Proč jste nakonec zvolili tuto horu místo plánované Čo Oju? Já chtěl jet na Čo Oju, protože je to bezpochyby nejlehčí osmitisícovka a chtěl jsem tam nabrat první zkušenosti s lyžováním v takové výšce. Bohužel se mi nepodařilo dát do kupy partu lidí, a tak mi nakonec nezbylo než se připojit ke slovenské expedici na Dhaulágirí, kam jelo několik mých kamarádů. To byla samozřejmě podstatně ambicióznější akce, protože Dhaulá ještě nikdo na lyžích kompletně nesjel.

MOUNTAIN

Kolik jste toho nastoupali a sjeli na lyžích předtím, než přišlo masivní sněžení? Jak se lišilo lyžování v Himálaji oproti evropskému? To nedokážu říct, ale vynášek tam bylo hodně, už jen proto, že jsme tam byli tento rok jediná expedice a vše jsme si museli udělat sami. Fixovali jsme stovky a stovky metrů lan přes ledovcové trhliny. K lyžování bohužel nedošlo, protože prioritou bylo vybudování cesty a táborů, lyže měly přijít na řadu až potom.

Sjet nějakou vysněnou lajnu může často obnášet čekání na den D. Předpokládám, že je docela těžké získat na takové akce parťáky? S bráchou už nejezdíš pokaždé… S parťáky je to těžké, to je pravda, v ČR je lidí, co lyžují něco podobného, naprosté minimum. Nedá se proto říct, že bych nějak moc vyčkával na vysněné lajny, spíš jezdím, co zrovna je, a ono tam občas nějaké to eso padne. Nedostatek parťáků je zároveň důvod, proč se chci letos přestěhovat do Mekky skiextrému, francouzského Chamonix. Jak to vlastně vypadá s perspektivou bratrského týmu? Ondra ještě studuje, a tak je to z jeho strany dost omezené. Uvidíme, co přinese budoucnost. Je vaše formace zvaná Kejda Ski Team uzavřená? Pokud ne, jaké jsou vstupní předpoklady? Uzavřená ;-) Zmínili jsme čas i prachy. Zbývá dotaz, jak je extrémní lyžování slučitelné s partnerským životem? Špatně. Zrovna teď během mojí expedice do Nepálu na Dhaulágirí mi holka raději utekla za jiným :-D Další důvod, proč jít do Chamonix, kde jsou prostě lidi naší krevní skupiny. Zřejmě nevytěsnitelným, ale zároveň užitečným parťákem je strach. Jak s ním vycházíš? Se strachem vycházím dobře, jak říkáš, někdy je i užitečný. Nemít strach, byl bys blázen. Jen je potřeba ho umět usměrnit. To, co se děje

v horách, je hodně rozumová záležitost. Člověk musí horám naslouchat, přemýšlet o nich a vyvozovat závěry a ponaučení.

KDE LYŽUJEME… Lyžoval jsi na svazích čtyř kontinentů? Vyjmenuj lokality nejexotičtějších lyžařských zářezů. Zatím jen na třech kontinentech. Velká exotika byla Peru, Jižní Amerika. Potom Nepál, Asie. A třetí do party by byly asi norské Lofoty. Do Afriky se chystáme s Ondrou letos v únoru, na čtyřtisícovky v marockém Atlasu. Jak se liší sníh v Tatrách nebo Alpách od toho na Lofotech nebo v jiných částech světa? Ve střední Evropě je sníh klasický (z našeho pohledu), středně vlhký. Naopak třeba na těch Lofotech je sníh o hodně vlhčí a čerstvý prašan je tam proto hutnější a rychle si sedá. Nejsušší sníh, a tedy nejlepší a nejjednodušeji lyžovatelný prašan je v Britské Kolumbii a na Aljašce – právě proto se freeridová videa točí téměř výhradně tam. V Peru byl sníh hodně hrubozrnný a zvláštně mýdlovitý a v Himálajích jsme měli často takový polystyren. Nejprudší linie, kterou jsi sjel? Jak vlastně sklon měříš? Sklon měřím od oka nebo digitálním sklonoměrem od Piepsu, který se nasazuje na hůlku. Nejprudší vyrovnaný sklon, co jsem jel, byl 55°. Na krátkých úsecích jsem pak párkrát zažil i víc, 55–60°, ale to byly jen takové krátké zlomy nebo traverzy.

Expedice skončila tragicky, zavalením basecampu lavinou, bohužel dva kamarádi přišli o život. Co bylo příčinou jejich neštěstí? Hlavní příčinou bylo neočekávaně silné sněžení, protože naši oblast zasáhl jeden z výběžků cyklonu Hudhud, který řádil především v Indii. Za 24 hodin napadly 2 metry sněhu, a to za silného větru. Navíc spadla lavina večer, za tmy a pokračujícího špatného počasí a to nám hodně zkomplikovalo pokusy o nalezení a záchranu Janka s Vladom a našeho nepálského personálu, Kumára, Dorjiho a Gopála. Jaké nové zkušenosti ti expedice přinesla? Že je člověk v horách hodně maličký. A že himálajská expedice je velká dřina. Tvým parťákem byl Slovák Miro Peťo, občas lyžuješ i s jeho bratrem. Víš o někom v Česku, kdo má předpoklady na podnikání podobných akcí? Hodně začali lyžovat strmé sjezdy dva kluci z Prahy, co si říkají Beton Ski Team. Uvidíme, jak se jim bude nadále dařit. Před námi tady byli lidi jako Robin Baum, Pavel Pospíšil, Mára Holubec a David Fojtík. Ti už jsou ale ve svých životech na jiných pozicích a v jiných etapách a extrémy je už nelákají. Co plánuješ přes zimu v Alpách a později během roku 2015 ve velehorách? Úkol číslo jedna je už zmiňovaný přesun na stálo do Chamonix a tam je spousta potenciálních projektů. Masiv Mont Blancu, Wallis a Ecrins jsou opravdovou pokladnicí skiextrémů. Proto se tam stahují lidé prakticky z celého světa. Mimo to taky hodně rád s lyžemi cestuji a letos se chci podívat do dvou exotických destinací: pohoří Atlas v Maroku a nejsevernějšího pohoří Norska Lyngen. A na podzim snad klapne expedice na osmitisícovou Čo Oju. Uvidíme, jak nám osud ten rok 2015 sepíše… Díky za rozhovor!

tit a r t že z á e t r o rách ěn p m e i z a r h ho v y e t s rd ýle zimníc a v jak o b na u v w y o st e p b n c o i i s y t n ed eč oh p p e p z x d u t e h nos ri a be ce a e ě e n y r i č s r y f n e n ú a ž i t p n ě v s ez u la ké sn u b b c i , y m t a s s h ini board mark ini po todik p p l o l a a me tele ski split vše ski

SKIALPINISTÉ SOBĚ

www.TuleniPasy.cz

TRAVEL PROJEKT V PŘEPOČTU ZA MILIARDU KORUN ALE KROMĚ PENĚZ BLOKOVALY I OCHRANÁŘSKÉ SPOLKY, JAK TO ZNÁME I ODJINUD. ÚSPĚCH NAKONEC OBSTARAL „BOHATÝ“ SOUSED KRONPLATZ, KTERÝ KROMĚ SVÉ FINANČNÍ SÍLY POMOHL I OSVĚDČENOU METODOU, JAK PROSADIT NOVÉ SJEZDOVKY. SEXTENSKÉ DOLOMITY: BUDIŽ SJEZDOVKY!, STRANA 88  ŽÁDNÉ JINÉ ČESKÉ STŘEDISKO NEMÁ TOLIK PŘEZDÍVEK. MÁLEM KAŽDÝ LYŽAŘ TAM BYL A KAŽDÝ DRUHÝ JE ODBORNÍKEM NA TAMĚJŠÍ FRONTY A CENY. MŮŽE VŮBEC „PRAHA 23“ NĚČÍM PŘEKVAPIT? ŠPINDLERŮV MLÝN V ROCE NULA, STRANA 90  HŘBITOV JE VŠAK ZŘEJMĚ JEDINÝM CHMURNÝM MÍSTEM ZERMATTU. STŘEDISKO JAKO TAKOVÉ JE SICE DÍKY ABSENCI AUTOMOBILŮ TIŠŠÍ NEŽ JINÉ, ŽIVOT V NĚM ALE ROZHODNĚ NEUVADÁ. ZERMATT: VIDĚT A ZEMŘÍT, STRANA 100 

MATTERHORNU TO NEJVÍC SLUŠÍ, KDYŽ SI HO PROHLÉDNETE Z ROTHORNU

FOTO: RADEK HOLUB – SNOW

O TŘETINU LEVNĚJŠÍ SKIPAS DO ZERMATTU rudké posílení švýcarského franku zdražilo Evropanům lyžování ve Švýcarsku, takže v nejdražším Zermattu dáte za 6denní skipas včetně Cervinie už téměř 12 000 Kč (434 CHF). Ne však, pokud si ho pořídíte na italské straně areálu za eura – tam přijde „jen“ na zhruba 7 800 Kč (280 eur). Jinak ovšem ceny vychází, pokud přijedete s dětmi – zatímco v Zermattu neplatí děti za skipas až do 9 let a poté do 16 let platí jen polovinu, v Cervinii platí děti od 8 let okolo 60 % dospělé ceny a za plnou pak jezdí už od 14 let. Spekulovat však přesto můžete těžko – ačkoliv z Zermattu do Cervinie a zpět přejedete snadno na lyžích, po silnici je to více než 200 km a 3 hodiny v autě… (pt)

NEJSTARŠÍ LYŽAŘSKÝ SATELIT SLAVÍ 80 a domov účelově postavených lyžařských středisek se považuje Francie, kde jich vzniklo nejvíce v 60. a 70. letech, nicméně to úplně první bylo postaveno už před 80 lety v Itálii – v Sestriere. Už před druhou světovou válkou si tak mohli zaměstnanci turínského fiatu, jehož šéf Giovanni Agnelli středisko založil, užívat zimní dovolenou pokrokově v hotelu přímo na svahu. Sestriere bylo i pionýrem zasněžování sjezdovek a na přelomu století hostilo jak mistrovství světa v alpském lyžování, tak olympiádu. (pt)

PITZTALSKÝ LEDOVEC SI VYSTAČÍ SE SLUNCEM ejvýše položený rakouský lyžařský areál plánuje postavit přímo na ledovci sluneční elektrárnu, která pokryje 100 % spotřeby elektřiny provozu lanovek, vleků i restaurací. Dva a půl tisíce kolektorů za 2,5 mil. eur bude instalováno ve výšce 2 800 m n. m. na ploše 400 m2, přičemž vyrobí až 850 000 kWh za rok. Sluneční panely mají být díky vyššímu slunečnímu svitu o 40 % efektivnější, než kdyby stály v údolí. (pt)

[REPORT]

FOTO: GRUENER THOMAS / TVB HOCHPUSTERTAL

TRAVEL

SEXTENSKÉ

SJEZDOVKY Z HELMU ÚSTÍ DO ÚDOLÍ PUSTERTAL, KTERÝM V HODINOVÝCH INTERVALECH PROJÍŽDÍ SKIVLAK

DOLOMITY budiž sjezdovky!

JEN VELKÉ AREÁLY MAJÍ LYŽAŘSKOU BUDOUCNOST, PŘÍSAHAJÍ ALPŠTÍ HORŠTÍ PODNIKATELÉ I V TĚCH NEJZAPADLEJŠÍCH ÚDOLÍCH A MODLÍ SE, ABY PRÁVĚ JEJICH KONČINA NEZŮSTALA OPUŠTĚNÝM TRPASLÍKEM. TEXT: RADEK HOLUB velké Dolomity se superskipasem na 1 200 km sjezdovek mají malá zákoutí, která lyžaře potěší pár pěknými sjezdovkami a klidem, ale místním právě ten klid dělá vrásky. Údolí Hochpustertal má nádhernou kulisu Sextenských Dolomit, dlouhé a „vyspělé“ sjezdovky, ale v malých areálech – i ten největší Helm poskládá jen dvacítku kilometrů tratí, sousední Rotwand a Haunold i nejvzdálenější Val Comelico ještě méně, přestože v součtu s přejezdovými cestami, které je částečně přibližují k sobě, už to dává přes 70 km. Každým rokem se objevovalo „něco“ nového – tu se rozšíří a prosvětlí původně užší lesní průsek, přibude nová sjezdová varianta, otevře nová horská dřevěnice… Velké středisko ale přeci jen vypadá jinak.

Projekt Stiergarten Dlouholeté sny se začaly plnit až letos, kdy se dvěma novými kabinkovými lanovkami a dvěma červenými sjezdovkami „semknuly“ Helm a Rotwand v jeden kompaktní lyžařský areál se solidními 46 km sjezdovek. Projekt v přepočtu za miliardu korun ale kromě peněz blokovaly i ochranářské

spolky, jak to známe odevšud. Úspěch nakonec obstaral „bohatý“ soused Kronplatz, který kromě své finanční síly pomohl i osvědčenou metodou, jak nové sjezdovky prosadit – prostě je vykácet, nejlépe o víkendu. Další práce sice na návrh odpůrců hned pozastavil soud, ale celý projekt se tím už „jen“ o rok zdržel – po zamítnutí námitek se mohlo pokračovat v terénních úpravách a samotné výstavbě lanovek.

Sportovní červené s vyhlídkou Helm s Rotwandem jsou propojené přes lokalitu Stiergarten na jižním svahu Helmu, která není jen „nejpřímější“ spojkou, ale lyžařsky opravdu plnohodnotným územím, jako by se oba areály vlastně spojily ještě se třetím. Trasa jedné z lanovek je oproti původním plánům kvůli cenné přírodní lokalitě odkloněná, což ovlivňuje ale jen návrat zpět z Rotwandu na Helm – sjezd do Sextenu je krátce „přerušen“ lanovkou. Stiergarten je krásný vyhlídkový balkón nad hranicí lesa, odkud se dají mezi zubatými hřebeny Sextenských Dolomit za pěkného počasí zahlédnout i slavné vrcholy Tre Cime. Obě nové sjezdovky (Stiergarten, Drei Zinnen) se prosmýkají prostornými lesními průseky, jsou proměnlivé a celkově docela sportovně červené,

MESSNEROVO POSLEDNÍ MUZEUM Kronplatz neúnavně investuje, momentálně do kulturních požitků – na vrcholu vyrostla nápadně nenápadná budova šestého muzea světové horolezecké ikony Reinholda Messnera. Kronplatz se cítí stát na rozhraní světů (germánský, italský, ladinský vliv), kde se setkávají i turisté z celé Evropy, a jako své poslání si tak vytknul všechny tyto kultury spojovat, což symbolizuje už jeho obří zvon míru na vrcholu. V muzeu se zase setkává „tvrdohlavý“ svět Reinholda Messnera, který jediný ví, co přesně bude v muzeu věnovaném kamenům a skalám za expozici (projekt za 3 mil. eur přitom financuje vlekařské konsorcium ze svých zdrojů), a svět architektky Zahy Hadid. Muzeum je postavené v zemi – nikoliv však vyhloubené jako tunel, ale vsazené do obří jámy, která byla následně zasypána, a to tak, aby na povrchu zůstala původní zemina a vegetace. Jde vlastně o architektonický a stavitelský experiment – betonové desky dokázala vyrobit jediná firma v Evropě. Objekt sestává z 380 desek, z nichž žádná není stejná, nenajdete tu ani žádný pravý úhel – stěny jsou zaoblené a zkosené ve všech směrech, což je právě typický architektonický rukopis britské Iráčanky Hadid. Návštěvníkům se otevře pohled ven dvěma obřími okny, která jsou namířená na Heiligkreuzkofel (Messner ho v 60. letech zdolal nejnáročnější trasou) a na Peitlerkofel (pod nímž se v údolí Villnössertal narodil), a dále panoramatickou terasou, z níž se shlíží na údolí Pustertal. takže určitě atraktivní i pro zdatnější lyžaře. Trať Stiergarten s parametry 1,4 km / 365 m, která míří směrem k Helmu, se po úvodní lehké a vyhlídkové pasáži noří mezi stromy a postupně přidává na sklonu, přičemž po několika terénních stupních vrcholí „načernalým“ a o něco užším cílovým hangem u mezistanice stejnojmenné kabinky. Ta lyžaře vyveze zpět na Stiergarten, v opačném směru pokračuje krátkým úsekem

89 Helm Hahnspiel

Stiergarten

Rotwand

Val Comelico Kreuzbergpass

I T Á

Sexten

L I E SEXTENSKÉ DOLOMITY

2 200 1 132 m n. m.

1 068 m

Vierschach

41 % Výlet Giro delle Cime dlouhé propojovací cesty mezi nejvzdálenějšími lokalitami oblasti (Kreuzbergpass, Val Comelico) se dají využít při výletním safari Vlakem na Kronplatz ve Vierschachu přímo pod sjezdovkou můžete sednout na vlak a za hodinu být na Kronplatzu

Červenka pohodová příjemná, 5 km dlouhá sjezdovka, chráněná lesem z Hahnspielu do Vierschachu Panoramatická nová, 2,5 km dlouhá červená sjezdovka Drei Zinnen ze Stiergartenu k Rotwandu je jedna velká vyhlídka na Sextenské Dolomity

PŘEPRAVNÍ KAPACITA: LEDEN

ÚNOR

ČERVENEC

SRPEN

BŘEZEN DUBEN ZÁŘÍ

LISTOPAD PROSINEC

HOLZKIRCHEN

BAD TÖLZ

FOTO: RADEK HOLUB – SNOW

SCHWYZ

YBRIG

STOOS

PONTARLIER

BERN

FLUMSERBERG BAD RAGAZ

KLEWENALP

FRIBOURG

AROSA

ENGELBERG

6.30 h 6.15 h

KÜHTAI

z Brna:

LANDECK

ISCHGL SILVRETTA ARENA

JUNGFRAU

HEILIGENBLUT

SÖLDEN KAUNERTAL

STERZING

GRÖDEN

COURMAYER

PANORAMATICKÉ ZÁKOUTÍ S HOSPŮDKAMI POD ROTWANDEM ALBERTVILLE

ALTA BADIA CORVARA

CORTINA D´AMPEZZO

TARVISIO

KRANJSKA GOR

BOVEC

PREDAZZO

VOG

AGORDO S. MARTINO DI CASTROZZA FELTRE

SAAS-FEE

BELLUNO

BORGO VALSUGANA MONTE BONDONE

ROVERETOF

CERVINIA

OLGARIA

AOSTA

LA THUILE

VICENZA

LES ARCS LA PLAGNE ESPACE KILLY TŘI ÚDOLÍ VAL CENIS

UDINE

LAVARONE

LA ROSIERE

CHAMBERY

VIL

NASSFELD

VAL DI FIEMME TRE VALLI

TRENTO

ČTYŘI ÚDOLÍ VERBIER

CHAMONIX

HERMAGOR

ARABBA CANAZEI VAL DI FASSA MARMOLADA

PEJO MARILLEVA FOLGARIDA TONALE MADONNA DI CAMPIGLIO PAGANELLA PONTE DI LEGNO PINZOLO

SIERRE

BAD K

SPITTAL/DRAU

HOCHPUSTERTAL

WOLKENSTEIN

BOLZANO

BORMIO

ZERMATT

MEGEVE

LIENZ

KRONPLATZ

PLOSE

SULDEN

LIVIGNO

GRAND MASSIF

ANNECY

SAND IN TAUFERS

BRUNECK

BRIXEN ANDERMATT

KATSCHBERG

MALLNITZ

KLAUSBERG GITSCHBERG JOCHTAL

BELLINZONA MARTIGNY

MATREI

OBERGURGL

CRANS MONTANA

FLAINE

MAUTERNDORF

BAD GASTEIN

SCHNALSTAL

MADESIMO

AVORIAZ

KAPRUN

HINTERTUX

MERANO

ADELBODEN

SION

OBERTAUERN MITTERSILL

570 km

NAUDERS

DAVOS

SCHLADMING SALZBURGER SPORTWELT

PATSCHERKOFEL

NEUSTIFT STUBAITAL

ST. MORITZ

PORTES DU SOLEIL

1 500 km ZELL AM SEE

ZILLERTAL

GLUNGEZER

PITZTAL

SAMNAUN

SAALBACH HINTERGLEMM

MAYRHOFEN

ÖTZTAL

INTERLAKEN GRINDELWALD

LAUSANNE

INNSBRUCK 750 km 680 km

LENZERHEIDE

MEIRINGEN

KITZBÜHEL

SKI JUWEL

HOCHÖTZ AXAMER LIZUM

ST. ANTON

MONTAFON

CHUR

FLIMS LAAX FALERA

SÖRENBERG

0 km

z Prahy:

DACHSTEIN WEST SAALFELDEN HOCHKÖNIG

EHRWALD

KLEINWALSERTAL

BERCHTESGADEN

FIEBERBRUNN SKIWELT WILDER KAISER

OBERSTDORF

LECH

LOFER

ST. JOHANN IN TIROL

GARMISCH

REUTTE

FELDKIRCH

VADUZ

LUZERN

KUFSTEIN

DOPRAVA

DAMÜLS

BIEL

NEUCHATEL

BAD REICHENHALL

WAIDRING

ST. GALLEN

ZURICH

BESANCON

MONTREUX

REIT IM WINKL

KONSTANZ

BREGENZ

LA CLUSAZ

ŘÍJEN

turistických kanceláří a jsou přepočítané na 1 den lyžování.

BASEL

LE GRAND BORNARD

KVĚTEN ČERVEN

Spojenectví údolí Hochpustertal se sousedwww.s-dolomiten.com ním Kronplatzem má na svědomí ještě jednu novinku – novou železniční zastávku přímo naCENY OBČERSTVENÍ proti lanovce ve Vierschachu. Kronplatz už své polévka......................................................... 5 až 6,50 EUR nádraží má v obci Percha a nyní můžete z vlaku špagety................................................................8 až 9 EUR vystoupit v přezkáčích i na Helmu – a tím plány hlavní jídlo....................................... 9,50 až 14,50 EUR ještě zdaleka nekončí. V budoucnu by mohly být vlakem dostupné i areály na pomezí PusterCENY SKIPASŮ talu a Eisacktalu – Gitschberg a Plose, přičemž KARLSRUHE Kronplatz by byl srdcem celé této „ekologicky dospělí 1 den......................................................45,50 EUR děti 1 den (8–16 let)................................................32 EUR přístupné“ lyžařské oblasti. STUTTGART dospělí 6 dní.............................................................236 EUR Lovci kilometrů mohou podniknout děti 6 dní (6–15 let)..............................................165 EUR nevšední lyžařské safari se „skalpem“ Helmu a Kronplatzu v jednom dni, prakticky má ale CENA POBYTU vlak – pendlující v půl- až hodinových interva hotel*** – ubytování s polopenzí a skipasem lech – význam hlavně jako dopravní prostředek 2 500 Kč 3 500 Kč mezi sjezdovkami a místem uytování, pokud je MÜNCHEN se skipasem apartmán (4 os.) – ubytování v pěším dosahu nádraží. V ceně ubytování bývá MEMMINGEN 1 500 Kč 2 500 Kč i zvýhodněná „lítačka“ na veškerou veřejnou SALZBURG Orientační ceny pobytů vycházejí z nabídek CK a místních dopravu v údolí. SCHAFFHAUSEN

GENEVA

13 % 85 km 71 km 30 000 os./hod.

ZASNĚŽOVÁNÍ:

Z vlaku na lyže

směrem k Sextenu, kde překonává úzkou, ale hlubokou rokli. Ze Stiergartenu směrem k Rotwandu spadá trať Drei Zinnen – dost dlouhá červená (2,5 km / 655 m), místy sportovněji skloněná, ale zároveň vyhlídková, neboť se po celé trase můžete kochat „zuby“ Sextenských Dolomit. Trať klesá v mnoha mírnějších i strmějších „červených“ stupních, mezi nimiž jsou vždy krátké mírnější úseky pro odpočinek, díky nimž sjezd není tak vyčerpávající, přičemž kromě dojezdového hangu nemá vyloženě náročnou pasáž. Obě nové lanovky na Stiergarten od Helmu a Rotwandu jsou pohodlné 8místné kabinky, takže je možné s nimi cestovat nahoru i dolů. To se může podle podmínek hodit třeba při odpoledním návratu z Rotwandu na Helm – jednak kvůli prudšímu dojezdu sjezdovky, jednak kvůli nepohodlnému, ale nutnému nástupu v mezistanici: kdo směřuje na Helm (do Sextenu), musí podchodem na protější nástupiště – pohodlný nástup přímo ze sjezdovky má jen směr Stiergarten.

46 %

CELKEM SJEZDOVEK:

MILAN

BRESCIA

VERONA

PADOVA

VENEZIA

TRAVEL

[REPORT]

ŠPINDLERŮV MLÝN v roce nula ŽÁDNÉ JINÉ ČESKÉ STŘEDISKO NEMÁ TOLIK PŘEZDÍVEK. MÁLEM KAŽDÝ LYŽAŘ TAM BYL A KAŽDÝ DRUHÝ JE ODBORNÍKEM NA TAMĚJŠÍ FRONTY A CENY. MŮŽE VŮBEC „PRAHA 23“ NĚČÍM PŘEKVAPIT? TEXT A FOTO: RADEK HOLUB amotného mě překvapilo, že Špindlerův Mlýn je pravděpodobně mé nejvícekrát navštívené domácí středisko, a to aniž bych měl k němu jakýkoliv zvláštní vztah. Nevidím v něm past na nebohé lyžaře, ale „jen“ lepší a dražší středohorské středisko, kde prostě není nouze i o návštěvníky v oblečení prominentních značek. Špindlu je nutno přiznat, že jeho přírodní lyžařské parametry mají doma jen velmi málo konkurentů, možná se zavřenýma očima spočitatelných na prstech ruky. Ani si nepamatuji, že bych kdy z lyžování odjížděl zklamaný, což je dáno i tím, že si termín dost pečlivě „vybírám“ – to je zkrátka výhoda středisek vzdálených jednu dvě hodiny od domu. V polovině letošního ledna mě mohly „překvapit“ povětrnostní podmínky – byly totiž podobné jako o Velikonocích 2013, snad jen celková výška sněhu byla o něco slabší. V obou případech napadl čerstvý sníh, obloha se během dopoledne rozzářila a teploty pak vyšplhaly nad nulu, takže z ranního manšestru se na jižních svazích postupně stávala kašička, zatímco na severních vydržel do odpoledne. Tehdejší velikonoční lyžování bylo v podstatě parádní tečkou za neobvykle prodlouženou zimou, to letošní lednové pak po roční přestávce symbolicky zvěstovalo návrat „normálních“ podmínek.

Špindlerovský restart Před dvěma lety jako by se Špindlerův Mlýn pod novým provozovatelem ocitl v roce 0. Nastaly rošády v restauracích, barech, školách a službách vůbec, které by se podle amerického vzoru měly sjednotit pod jednou značkou, a nové jsou i priority nebo plány rozvoje. To vše má svou logiku a málokdy takové změny probíhají hladce – nepřekvapí tedy, že turbulence nastaly a média si je nenechala ujít. Co se za tu dobu ale opravdu změnilo?

Moderní uvítací budova U nástupních stanic na Hromovce a ve Svatém Petru vás místo původních budek uvítají moderní a architektonicky vlídné budovy s pokladnami, sportovním obchodem a půjčovnou a novými toaletami. Možná překvapí, že nejde o vysokokapacitní vstupní terminály, ale poměrně uměřené až nenápadné objekty. Turnikety medvědínské čtyřsedačky se „rozsvítily“ až přesně v půl deváté, na což čekal hlouček lyžařů, trpělivě sledující velké digitální hodiny na informačním panelu. Kolik z nich při odpočítávání zapřemýšlelo o fresh tracku, který naproti ve Svatém Petru otevírá třikrát týdně sjezdovky už o hodinu dříve? Za 990 Kč dvě hodiny manšestru včetně bohaté snídaně na Pláni.

Sjezdovky prokoukly Ve Svatém Petru, na Hromovce i na Medvědíně jsou oproti minulosti mnohem prostornější sjez-

dovky – kácení začalo už před „rokem 0“, stejně jako celé související úřední řízení, nicméně teprve teď je více méně hotovo. A právě za slabého provozu vynikne, že valná část špindlerovských sjezdovek už je velmi slušně široká, což znamená 50 i více metrů. Ve špičkách se ale samozřejmě i ty metry navíc zaplní, nejvíce modrá Turistická ve Svatém Petru, která jako jedna z mála zůstala ve své původní „úzké“ podobě. Je přitom jedinou dlouhou a mírnou sjezdovkou ve Špindlu, což je na „rodinné“ středisko málo, navíc trochu nešťastně slouží i jako sběrnice lyžařů přesunujících se mezi Hromovkou a Svatým Petrem. „Horní Mísečky by se měly stát areálem pro rodiny s dětmi a začínající lyžaře. Je to ideální svah. Plánujeme tu rozvoj lyžařské školy pro děti, sedačkovou lanovku i Spindl Gastronomy,“ plánuje ředitel areálu Čeněk Jílek. Výborná je zato stará, postupně rozšířená Hromovka se svými terénními zlomy, i trochu dálničnější červená „fiska“, a je-li otevřena i celá černá World Cup s Hřištěm, je to na jeden kopec docela paráda. Na Medvědíně po rozšíření hodně „prokoukla“ červená, přičemž fajnšmekři si vystačí i s méně frekventovaným mírným medvědínským hřištěm (Tréninková) a červeno-modrou Machytkou.

Pohoda na Labské, sport na Stohu Co ještě dělá Špindlerův Mlýn pocitově „velkým“ střediskem, jsou jeho méně atraktivní a poloprázdné okraje, jež velké areály typicky mívají a kam se můžete schovat před případným návalem. Ze Svatého Petra se dá uniknout na sousední Stoh, který má jedinečně na třetiny „rozkrájenou“ sjezdovku se střemhlavým startem, středně strmým prostředkem a mírným dojezdem. Málokdo ale na zdejší kotvě vydrží celý den. Na Labské, přístupné propojkami z Horních Míseček, už je to s plouživou 3sedačkou příjemnější a pohodový rozměr lyžování dodává i slunečný jižní svah, stejně jako trasa sjezdovky, kterou lze nejlépe popsat jako výlet mezi krkonošskými chalupami. Červeně značená trať přitom s 1 500 m délky není žádný drobeček a v horním i spodní třetině je na svezení opravdu

R E P U B L I K A

Č E S K Á

ŠPINDLERŮV MLÝN

1 235 702 m n. m.

533 m 38 %

54 %

8% 26 km 24 km 20 550 os./hod.

CELKEM SJEZDOVEK: ZASNĚŽOVÁNÍ: PŘEPRAVNÍ KAPACITA:

LEDNOVÁ IDYLKA NA PLÁNÍCH, V POZADÍ KOTEL

milá. Fronty tu prý nemívají ani v nejvyšší sezóně a ve všední lednový den tu samozřejmě lyžovali jen pohodáři-znalci, kteří se nejvíce soustředili na slunečnou terasu chaty Alenka v půli trati.

Sníh za pět dní Špindl je jedním ze sněhově nejspolehlivějších středisek u nás, přestože loňská sezóna právě v tomto zklamala i věrné příznivce. Zasněžovací systém proto prochází kompletní modernizací, ten starý prý vůbec nevyhovoval dnešním poměrům: „Zděděný systém sněžných děl byl ve své podstatě pouze dosněžovací,“ vysvětluje ředitel Jílek. Letos proběhla první etapa a následovat budou ještě dvě. Ve Svatém Petru a na Hromovce už sjezdovky lemují nové „sprchovací“ tyče plně automatického systému, které mají být schopné pracovat při vyšších teplotách a vůbec výkonněji. „S novými sprchami nám na vysněžení těchto sjezdovek stačí pět mrazivých dní při ideální teplotě -5 °C. V rozšiřování tohoto systému hodláme pokračovat už v letošním roce, abychom brzy byli schopni během pěti dnů zasněžit celý Skiareál,“ dodává.

U krbu na Pláni Co nového dále? Zcela zrekonstruovaná je od loňska restaurace Na Pláni, která změnu dost potřebovala – z průchozího bufetu je decentní barové prostředí s jemnou lyžařskou dekorací a plápolajícím krbem. Ceny jsou na krkonošské poměry

„vysokohorské“, ale zato se zdá, že se tu dá posedět opravdu v klidu. A už brzy se začnou proměňovat další restaurační provozy, jen co doběhnou nájemní smlouvy… Ceny občerstvení i jinde na sjezdovkách jsou docela „překvapivé“, na druhou stranu se dá najít polední menu i okolo stovky.

Miliarda zajistí proměnu Melida jako provozovatel špindlerovského areálu se zavázala během 20 let investovat nejméně 800 mil. Kč, což určitě bude vidět. V příští sezóně by se mohlo podařit rozšířit horní úsek Turistické sjezdovky ve Svatém Petru. „Pokud vše půjde podle plánu, promění se areál do tří až pěti let. V největším krkonošském středisku vzniknou minimálně tři nové lanovky se sjezdovkami, které propojí celý areál,“ je přesvědčen ředitel Jílek. V plánu jsou lanovky od přehrady na Hromovku a do půli Medvědína s jednou až dvěma sjezdovkami, možná i čtvrtá sjezdovka z Plání anebo prodloužení Labské až k Mechovinci zhruba o 200 m, aby bylo možné sjet pohodlně na Mísečky. Hned to ale nebude, neboť se změnami územního plánu se začíná znovu od nuly. Právě budoucí hladké propojení stávajících lokalit by ze Špindlu „vytáhlo“ maximum, co se dá v krkonošských poměrech lyžařsky realizovat. Zatím je propojení závislé na třech skibusových (nízkopodlažních) linkách, přičemž třeba okrajová Labská je obsloužená jen o víkendech a prázdninách. V mapě „značené“ přejezdové

z Prahy:

LEDEN

ÚNOR

ČERVENEC

SRPEN

BŘEZEN DUBEN ZÁŘÍ

ŘÍJEN

KVĚTEN ČERVEN LISTOPAD PROSINEC

www.skiareal.cz CENA POBYTU / DEN hotel*** – ubytování s polopenzí a skipasem 1 500 Kč

2 500 Kč

apartmán (4 os.) – ubytování se skipasem 1 000 Kč

2 000 Kč

Orientační ceny pobytů vycházejí z nabídek CK a místních turistických kanceláří a jsou přepočítané na 1 den lyžování.

DOPRAVA 0 km

z Prahy: z Brna:

750 km

cesty z Medvědína na Hromovku, mezi Stohem a Svatým Petrem nebo mezi Labskou a Mísečkami jsou jen velmi omezeně použitelné – jde o běžkařské stopy nebo pěší trasy podél silnic.

Cena problém nebude A kdo je na špindlerovských sjezdovkách vlastně vítán – rodiny s dětmi, snob, nebo fajnšmekr? V podstatě to mají být všichni. „Jako největší krkonošské středisko musíme být schopni vyjít vstříc všem návštěvníkům. Movitější hosté si rádi připlatí za luxusní hotel, navštěvují dražší restaurace, neřeší ceny skipasů a rádi si připlatí i za nadstandardní služby, jako je přednostní výjezd lanovkou. Kdo naopak hledá levnější variantu, může prostřednictvím karty Gopass lyžovat za mnohem nižší ceny. V lednu to bylo skoro za polovinu,“ představuje systém „odstupňovaných“ cen Čeněk Jílek. Špindl samozřejmě nikdy nebude úplně levný, ale o to ani nejde. Když bude prvotřídní a vstřícný, jeho cena určitě problém nebude. Rozhovor s ředitelem Skiareálu Čeňkem Jílkem čtěte na: více na: http://snow.cz/clanky/3355

ČERVENÁ NA MEDVĚDÍNĚ JE ŠIRŠÍ, NEŽ BÝVALA

1 500 km

1.50 h 145 km 3.20 h 220 km

[SNOW TOUR]

DOLNÍ MORAVA MODERNÍ STŘEDISKO KDO OČEKÁVÁ OD LYŽAŘSKÉHO STŘEDISKA VÍCE NEŽ „SAMOTNÉ“ LYŽOVÁNÍ A NAVÍC JE Z VÝCHODNÍ POLOVINY REPUBLIKY, TEN UŽ DOLNÍ MORAVU ZŘEJMĚ DOBŘE ZNÁ. BĚHEM POSLEDNÍCH LET SE STALA MEZI DOMÁCÍMI STŘEDISKY POJMEM, A TO I PROTO, ŽE NABÍZÍ NEJEN PESTROBAREVNOU PALETU SJEZDOVEK, ALE I ZÁŽITKY – NA BOBOVÉ DRÁZE, PŘI NOČNÍM SÁŇKOVÁNÍ NEBO NOVĚ NA SKICROSSOVÉ TRATI. TEXT: ANDREA DRENGUBÁKOVÁ

Každý rok něco nového ok co rok se na Dolní Moravě objeví nějaké novinky, o kterých dává zřetelně vědět. Mezi těmi letošními zaujme nová sjezdovka Malý Slon neboli Snow Trail, což je užší trať tvořená esíčkovitými zákrutami, na které jsou podle sněhových podmínek vystavěné klopené zatáčky a vlny. V době návštěvy jsme si tento hravý sjezd sice ještě

vyzkoušet nemohli, nicméně jeho otevření už bylo na spadnutí. Podobnou, jen o něco lehčí lyžařskou zábavou je nový Snow fun park, vybudovaný na hlavní sjezdovce U Slona, jehož terénní vlny a klopenky jsou upravené tak, aby si na nich užili jak ostřílenější lyžaři, tak ti nejmenší. Vlnu můžete zdupnout, nebo se naopak lehce proletět. Výhodou Snow fun parku je, že po celé jeho délce vede kotvový vlek, takže nemusíte lanovkou až nahoru a ve vlnách si můžete pohrát, co vám síly stačí. FOTO: KUBA MARTÍNEK – SNOW TOUR

TRAVEL

PRO KAŽDÉHO Novinkou je i červená sjezdovka Slamník, na kterou vás od chaty Slamněnky vyveze nově vybudovaná poma. My jsme měli štěstí na absolutní azuro s prašanem, takže čerstvé manšestrové vroubky na sjezdovce se jen třpytily! Jelikož sjezdovka je široká 60 m, bylo opravdu co krájet. Zatímco se hlavní sjezdovka U Slona už hemžila lyžaři, na Slamníku se v brzkém ránu prohánělo jen několik nadšenců, takže poloprázdná sjezdovka doslova volala o pokoření několikrát za sebou. Překvapením pro ranní spáče, co by taky rádi občas nějaký ten manšestr, je rolbování sjezdovky ještě jednou v pravé poledne. Na tento „luxus“ si ovšem musíte chvíli počkat, protože okamžitě po otevření sjezdovky se u pomy vytvoří fronta.

Nejprudší sjezdovka na Moravě I ostatní sjezdovky patří mezi ty, které si budete pamatovat. Začněme hned tou nejprudší, tedy černou sjezdovkou Sněžník A. Na ni vás vyveze rychlá čyřsedačková lanovka. Hned po výstupu se sjezdovka snaží maskovat rovinkou, během pár desítek metrů se však promění v prudkou střechu, nicméně dostatečně širokou a přehlednou, takže i když se vám to nechtěně „splaší“, je dost prostoru chybu napravit. Ráno na čerstvém se samozřejmě jedná o velmi sportovní záležitost. O něco méně prudkou, avšak mnohem členitější variantou je sousední červená sjezdovka Sněžník B.

Děti lyžují i se baví Malí nezbedníci mají na Dolní Moravě své zákoutí na dojezdu červené sjezdovky B, kde se lyžařským kouskům učí v dětském parku Amálka. Ten má pojízdný koberec, slalom ze zvířat a samozřejmě řadu profesionálních instruktorů. Děti se po lekci na lyžích mohou ohřát v herně Amálka hned vedle parku, kde jsou pro ně připravené animační programy. V Mamutíkově lyžařské školce zaplatíte pro dítě do 6 let na jednu hodinu i se skipasem 590 Kč, starší pak 650 Kč. V parku působí i Manner Kid Club, který zahrnuje hlídání dětí včetně programu – jedna hodina hlídání vyjde na 380 Kč, při pobytu v hotelu Vista se vám tato služba ještě o 100 Kč zlevní.

FOTO: KUBA MARTÍNEK – SNOW TOUR

Chaty nahoře i dole

FOTO: TOMÁŠ RUCKÝ – SNOW TOUR

Hlad můžete v dolnomoravském areálu zahnat, kdekoliv vás zastihne, nemluvě třeba o pouhém posezení v teple u kafíčka. Jestli brázdíte sjezdovku U Slona, nejspíš navštívíte tamější restauraci, kde si můžete dát jak teplá jídla, tak jen zabalenou bagetku pro rychlou svačinu. Pod Slamníkem u nástupu čtyřsedačkové lanovky najdete restauraci Marcelka, ale za pěkného počasí je lepší vyjet nahoru a obědvat v restauraci Slamněnka, kde se můžete vyhřívat i na terase – výhled do krajiny máte zdarma k tomu! Pokud u dětského parku dohlížet na svou ratolest, využijete občerstvení Hříbek. Zahřejí vás nejen infrazářiče, ale i horké nápoje včetně oblíbeného bombardina. Výborná je horká vafle na tyčce, kterou můžete po lekci v lyžařské škole odměnit svého malého lyžníka.

O program není nouze ani po setmění. Dvakrát až čtyřikrát do měsíce se vám může poštěstit být svědky tzv. Adventure night – v zahraničí je to poměrně oblíbená atrakce, zatímco u nás je v tomto Dolní Morava průkopníkem. Během show uvidíte efektní demo jízdy lyžařských instruktorů, freestylovou exhibici, žongléry s ohněm a k tomu laserové světelné efekty. Celá akce končí jak jinak než afterparty přímo na svahu a posléze v Kulatém pekle. Večer se můžete i svézt na osvětlené bobové dráze nebo sáňkovat. Zatímco „nej“ bobové dráhy spočívá v počtu jejích zatáček, sáňkování se blýskne především délkou své trasy – 2,5 km. Své sáňky však nechte doma, neboť na sjezdovku je povolen vstup jen s těmi s brzdou – u výstupu sedačkové lanovky U Slona nafasujte saně buď pro jednu, nebo pro dvě osoby. Tento zážitek si můžete dopřát každé úterý, pátek a sobotu vždy od 17 do 21 h (v sobotu pak do 20 h). Tři jízdy vás vyjdou na 290 Kč a pak už budete mít rychlostních zážitků stejně až až!

Klidnější povahy se mohou večer uchýlit do hotelu Vista a dopřát si kulinářské hody v restauraci Podbělka. Světlo svíček v příjemném prostředí vás po dlouhém lyžařském dni uvolní a vychutnávat si můžete ryby, steaky, grilované maso a samozřejmě sladké dezerty. Jako předkrm nás okouzlil mousse z kozího sýra.

PROČ DO DOLNÍ MORAVY? Na Dolní Moravě je skoro pořád něco nového. Kromě nových (i stávajících) sjezdovek ale zaujme i pestrý après-ski program – s trochou nadsázky se dá říct, že se tu zabavíte, i když si zapomenete lyže. Celodenní skipas vyjde dospělého na 620 Kč a dítě od 6 do 12 let na 400 Kč. Pro stálé zákazníky se nabízí slevová karta Resort card. Více inspirace z lyžařských středisek najdete na

www.snow.cz/snowtour

Fascinující show

na sněhu Adventure Night

Relax & spoRt ResoRt Dolní MoRava - sobota 20:00 /dolnimorava

/resortdolnimorava

on-line Dobití skipasu se slevou 15% pRo nabití skipasu potřebujete jen vaši ResoRt CaRD a Mobil

www.dolnimorava.cz | www.hotel-dolnimorava.cz

[SNOW TOUR] FOTO: TOMÁŠ RUCKÝ – SNOW TOUR

NA DÉLCE ZÁLEŽÍ

ROKYTNICE NAD JIZEROU JE JEDNÍM Z KRKONOŠSKÝCH VELIKÁNŮ A VLASTNĚ NEJVĚTŠÍCH STŘEDISEK V ČESKU VŮBEC. JEJÍM NEJVÝRAZNĚJŠÍM RYSEM JSOU DLOUHÉ A ŠIROKÉ SJEZDOVKY, MEZI NIMIŽ JE MNOHO MÍRNÝCH CVIČNÝCH LUK, ALE LYŽOVÁNÍ MŮŽE NABRAT I VELMI SPORTOVNÍ CHARAKTER, COŽ STVRZUJE SJEZDOVKA S HOMOLOGACÍ FIS PRO RYCHLOSTNÍ DISCIPLÍNY. FOTO: TOMÁŠ RUCKÝ – SNOW TOUR

TRAVEL

ROKYTNICE NAD JIZEROU

PROČ DO ROKYTNICE? Rokytnice působí prostorněji, domáčtěji a méně komerčně než její slavnější krkonošští sousedé. Sjezdovky mají parametry, které ocení zejména sportovní lyžaři – jak široké, tak prudké a hlavně dlouhé, na nichž se nedá jen tak „ulívat“. Za lyžovačku na nejdelších sjezdovkách zde zaplatí dospělí na den 620 Kč, mládež od 14 do 17 let 560 Kč a děti od 6 do 13 let 400 Kč. Děti do šesti let lyžují v Rokytnici zdarma! Na pokladnách můžete platit kartou a káva ve Skibaru vás vyjde na slušných 35 Kč.

TEXT: ANDREA DRENGUBÁKOVÁ

První krůčky nejen na Studenově Ideální výukovou loukou, přitom i s dlouhými sjezdovkami, je Studenov, rozkládající se přímo nad centrem města. Dětský park a školička ale slouží i u nástupu lanovky Lysá hora – kromě slalomu mezi zvířaty disponuje i pojízdným pásem a me-

todickými pomůckami, jak je v moderních výukových parcích zvykem. O promyšlenosti parku svědčí i gumové podložky u výstupu z pojízdného pásu, které dětem zabraňují omylem klouzat zpět k pásu – mohou tak bezpečně „doťapat“ až ke svému instruktorovi. Privátní výuka v lyžařské škole Major Ski School vyjde pro jednotlivce na 880 Kč za půl dne, pro dva pak 770 Kč na osobu.

Nejdelší sjezdovka u nás Pětihvězdičkové středisko se pyšní v první řadě jedněmi z nejdelších a nejvýše položených sjezdovek v České republice. Z Lysé hory se spouští i ta nejdelší vůbec – modrá Turistická, která má něco přes tři kilometry. Nemusíte se bát, že by šlo o nějakou „uměle“ nastavovanou cestu – sjezdovka kopíruje příjemně svižnou spádnici, navíc můžete uplatnit svého sportovnějšího ducha, odbočíte-li z ní na červený Slalomák – zpočátku konstantně prudký a dostatečně široký i pro lyže s větším rádiusem. Postupně se přidává sem tam nějaká hranka, takže rozhodně žádná nuda. Jen o něco kratší je červená FISka, která stéká z Lysé hory po opačné straně čtyřsedačkové lanovky. Komu její sklon nebude stačit, může si z ní odskočit na jedinou zdejší černou – Dřevařskou, kde se o dostatečnou obtížnost stará i poměrně úzký lesní průsek trati. Celkově je ale většina zdejších sjezdovek velmi příjemně prostorná a zvláště za dobrých sněhových podmínek a příznivého počasí působí až alpským dojmem. Na všechny sjezdovky z Lysé hory dosáhnete z rychlé čtyřsedačky, která je zároveň jedinou lyžařskou lanovkou v ČR, vedoucí až do 1. zóny národního parku. Krásu Krkonoš si po výstupu vychutnáte z nadmořské výšky 1 315 m.

FOTO: TOMÁŠ RUCKÝ – SNOW TOUR

Měřený slalom pro každého

Hlavní zázemí areálu se soustřeďuje k nástupní stanici lanovky Horní domky přímo u parkoviště P1, které je nejblíže lanovce a jako jediné je placené. Moderní budova zahrnuje jak pokladny, tak půjčovnu, servis, sportovní obchod a samozřejmě kapacitní a prostorné toalety nebo občerstvení ve skibaru. Lyžaři si tu rovněž mohou uložit své věci do úschovny s možností pronajmout si skříňku i na celou zimu. Skibar připomíná takové „lyžařské KFC“ – nabídka jídel je sice stručná, zato pokrm je připraven v podstatě obratem. Ve sportu je možné zakoupit téměř cokoli z kompletní lyžařské výbavy – od helem přes brýle a rukavice až po lyže. Druhé zázemí je u nástupu lanovky Lysá hora, kde se jsou rovněž toalety a stánky s občerstvením.

FOTO: TOMÁŠ RUCKÝ – SNOW TOUR

Vstupní terminál, jak má být

Přístup z nejnižšího patra areálu zajišťuje rovněž čtyřsedačková, ale pomalejší lanovka. Sjezdovky v jejím okolí jsou převážně modře značené, což ocení méně zdatní lyžaři. Pro začátečníky a lyžařská cvičení vůbec se pak nejlépe hodí louky Kaprun I a II se dvěma vlastními vleky. Na sjezdovce Kaprun II se ovšem nemusí nudit ani zdatnější lyžař, protože může zamířit do měřeného slalomu. Pokud si chcete nechat změřit přesný čas, musíte „nakrmit“ malý automat u startu buď dvacetikorunou, nebo eurem. Samozřejmě není problém se jen tak projet v tyčích i bez naměřeného času. Měřený úsek je určený především široké veřejnosti, takže slalom je plynulý a zvládne ho v podstatě každý.

Když zakručí Nechcete-li se ztrácet z centra dění, nejlepší volbou je Kokrháč – nachází se totiž bezprostředně u sjezdovky u dolní stanice čtyřsedačky Lysá hora. Pokud náhodou ráno nestihnete snídani, můžete ji nechat až do Kokrháče – od 8 do 9.30 h totiž nabízí snídaňový bufet i s vajíčky na slanině nebo výběrem müsli pro ty, kdo chtějí snídat zdravě. Lehátka na slunečné terase určitě využijete při odpolední siestě s bombardinem. Na večeři se pak můžete zdržet v restauraci Kamínek nad parkovištěm P1. Masové speciality jsou chloubou podniku, a vonět vám tak budou pečená žebra, roast beef nebo hamburger „dvouručák“. Večer vám kuchaři vykouzlí i výborný tatarák.

DĚTSKÝ DOMOV NA LYŽÍCH V den naší letošní návštěvy bylo v Rokytnici živo i díky dětem z dětských domovů z okolí. Jedná se o nový projekt střediska, kdy dětem zajistí cestu a rovněž kompletní lyžařskou nebo snowboardovou výbavu. Děti jsou rozdělené do skupinek dle výkonnosti a rady do lyžařského života dostávají od místních instruktorů. Den na lyžích dětem zpestřily i soutěže u stánku SNOW, kde neodolaly ani občerstvení v podobě teplé kukuřičky Bonduelle na másle. A tato akce pro děti rozhodně nebyla v Rokytnici poslední!

Pašeráckej víkend V polovině února se tradičně koná tzv. Pašeráckej víkend, kdy se na Dolním náměstí v Rokytnici odehrávají pěvecká a divadelní vystoupení a ve skiareálu můžete soutěžit s horskou službou, sledovat ohňovou show anebo sjezd „pašeráků“. Občerstvení i hudba jsou zajištěny, stejně jako bezplatné zapůjčení telemarkového vybavení. Více inspirace z lyžařských středisek najdete na

www.snow.cz/snowtour

[SNOW TOUR]

TRAVEL

VAL DI FASSA BERE DECH JEDNÍM Z ÚDOLÍ V ÚPLNÉM SRDCI LYŽAŘSKÉHO RÁJE DOLOMITI SUPERSKI JE VAL DI FASSA. VELKÝ PROPLETENEC SJEZDOVEK, PULZUJÍCÍCH TURISTICKÝCH LETOVISEK A KRÁSNÝCH DOLOMITOVÝCH ŠTÍTŮ VÁS ZAVEDE I NA SLAVNÝ OKRUH SELLA RONDA NEBO NA VELKOU VYHLÍDKOVOU TERASU DOLOMIT – SASS PORDOI. TEXT: ANDREA DRENGUBÁKOVÁ, FOTO KUBA MARTÍNEK – SNOW TOUR

Ciampac: velké lyžařské prostranství al di Fassa čítá celkem 9 menších a větších areálů, které jsou vzájemně propojené lanovkami nebo skibusem. Na seznámení se hodí něco klidnějšího – z vesničky Alba na konci údolí nás kabinová lanovka vyváží do lokality Ciampac. Nahoře se rozlévá „sjezdovkové prostranství“, kde jsou tratě příjemně široké a kratší prudší úseky brzy přecházejí v pozvolné svahy. Sportovní lyžaře ale potěší spíš sjezdovka, která se vrací do údolí – černá Del Bosco, která je letos nově rozšířená a terénně upravená. Boduje svou členitostí, ostrými zatáčkami a hranami, které vynáší pěkně do dálky. Odshora až dolů vám určitě vezme dech, a to nejen kvůli výhledům na masiv Sella a nejvyšší Marmoladu!

Buffaure: nově i po „vulkánu“ Z Ciampacu se dá snadno spojovací sjezdovkou přejet do sousedního Buffaure, které je oblíbené hlavně pro své panoramatické sjezdovky. Tady není ostudou se po pár metrech na kraji sjezdovky zastavit a obdivovat třeba dočervena zbarvené hory Rosengarten – nejvhodnější je

z tohoto pohledu sjezdovka Panoramica, která vede od horské chaty Baita Cuz až do údolí San Nicolo. Horkou novinkou je nová černá sjezdovka nazvaná Vulcano, která rovněž vede do údolí a je přístupná kabinkovou lanovkou od Pozza di Fassa. Zatímco v horní třetině se nesměle kroutí v zatáčkách, brzy si přestane „brát servítky“ a pošle vás dolů po pořádně prudkém, zároveň ale širokém hangu. A na co pozor? Na lyžařskou policii – ta váš totiž může zastavit za příliš vysokou rychlost (měřenou pouze pohledem) a v krajním případě vám i sebrat skipas. Doporučuje se neodmlouvat!

Pizza, nebo knedlík? Když se řekne italské jídlo, znamená to pizzu nebo špagety. Ve Val di Fassa vám ale místní doporučí i knedlíky, a to na všemožné způsoby – se špenátem, sýrem, brokolicí… V Buffaure pod červenou sjezdovkou Valvacin vám k tomu v horské hospůdce Baita Cuz naservírují jako předkrm ještě prosciutto a domácí dlouho zrající sýry. A od milého hospodského se nebojte přijmout jeho domácí medicínu v podobě 40% pálenky!

RAKOUSKO • ITÁLIE • ŠVÝCARSKO • NĚMECKO ČESKO • SLOVINSKO • SLOVENSKO Více než 60 lyžařských středisek! BILLA_podval Snow 179x18.indd 1

PROČ DO VAL DI FASSY? Val di Fassa nabízí velký počet sjezdovek, které často představují široké dálnice, jen jsou trochu rozdrobené do více areálů. Z Belvedere a Col Rodelly se můžete pustit po okruhu Sella Ronda do všech sousedních údolí Dolomit. A důvodem, proč navštívit právě Fassu, je samozřejmě i výtečná italská gastronomie nebo třeba bujaré après-ski v přezkáčích na baru!

Gara n nejn ce ižší ceny

www.itsbilla.cz

800 220 800 15.9.14 11:50

Belvedere a Col Rodella: ještě větší prostranství Do největšího areálu Belvedere se dostanete lanovkou z Canazei, malebného turistického městečka, kde to od rána dost klokotá a skibusy vozí lyžaře ze všech stran. Autem můžete zaparkovat za poplatek poblíž lanovky, anebo za akvacentrem, což je sice kousek dál pěšky, ale zato zdarma. Nově se však staví propojení lanovkou mezi Ciampacem a Belvedere, která by měla být v provozu od Vánoc 2015 a uleví i ranní frontě. Sjezdovky na Belvederu mají podobný charakter jako nahoře v Ciampacu, kdy krátké padáky střídají rozlehlé pláně – ty jsou však ještě mnohem širší a přehlednější, takže nadšeni z nich budou hlavně rodiny s dětmi a středně pokročilí lyžaři.

Užijí si ale i ti, jimž urolbované sjezdovky nestačí. Snowpark, skicrossová trať a skok do duchny tu tvoří jednu velkou „freestylovou zahrádku“ přímo uprostřed areálu. Zatímco skicrossová trať nabídne několik klopenek a vln, pořádný adrenalin nabídne – a zdarma – skok do obří duchny. Na protilehlých svazích pod třemi skalními zuby spatříte sjezdovky areálu Col Rodella, který je jakoby zrcadlově otočený a o něco menší Belvedere. Oběma propojenými areály zároveň prochází rušný okruh Sella Ronda. Col Rodella navíc nabídne kulinářské zpestření v podobě vinotéky Fienile přímo na sjezdovce – nabídku velmi dobrých italských vín doplňují sýry nebo steaky s grilovanou zeleninou.

Ze sjezdovky do „ráje“! Milovníkům après-ski určitě neujde podnik Paradise v Canazei. Barmani vás vtáhnou do víru tance, ani nevíte jak – tedy vlastně takto: jednoduše vás vyvlečou na dřevěný bar, fuk, že máte přezkáče! Animátoři vás naučí na každou písničku jednoduchou choreografii o pár krocích a pak už jen doufají, že jim na baru nevytancujete důlek!

Za klidem pod vodu Zakončit den odpočinkem můžete přímo v Canazei ve vodním centru Dolaondes, kde je od všeho něco – plavecký bazén (25 m), relaxační bazén s vodními masážemi, tobogán o délce 111 m, venkovní bazén se slanou vodou i bazén pro děti. Tříhodinový vstup vyjde dospělého na 13 eur, děti do 4 let mají vstup zdarma. Více inspirace z lyžařských středisek najdete na

www.snow.cz/snowtour

[SNOW TOUR]

TAUPLITZ KLÍDEK NA VYHLÍDCE TAUPLITZ JSME ZPOČÁTKU POVAŽOVALI ZA MALÉ RAKOUSKÉ STŘEDISKO, KTERÉ NÁS NIČÍM ZVLÁŠTNÍM NEPŘEKVAPÍ. JEDINÉ, ČÍM SE NA PRVNÍ POHLED V PROPAGAČNÍM LETÁKU LIŠILO, BYLO VELKÉ RŮŽOVÉ SRDÍČKO NA MODRÉM PODKLADU. ALE PLUSOVÉ BODY SE ZAČALY KUPIT: 360° VÝHLED, MĚSTEČKO BEZ SILNIC S MALEBNÝMI PĚŠINKAMI A NAKONEC ZÁPAD SLUNCE Z NEJVÝŠE POLOŽENÉ HOSPŮDKY VE ŠTÝRSKU.

TRAVEL

TEXT: ANDREA DRENGUBÁKOVÁ, FOTO TOMÁŠ RUCKÝ – SNOW TOUR o příjezdu nás potěšilo – hádejte – parkoviště, od kterého jsme to měli k pokladně a čtyřsedačkové lanovce Tauplitz I jen pár kroků. V půli kopce je sice potřeba čtyřsedačku vyměnit za pokračující Tauplitz II, ale aspoň si můžete odskočit na toaletu, která se nachází v bezprostřední blízkosti turniketu. Tedy přístup lady-friendly.

Výhled za výhledem Abyste se od výstupu ze čtyřsedačky dostali do centra lyžařského dění, dá-li se v Tauplitzu vůbec o centru mluvit, je potřeba do mírného protisvahu kousek vybruslit. Z následného traverzu už se začínají poodkrývat panoramata, s nimiž Tauplitz nešetří až do setmění. Chuť na ten nej výhled nás samozřejmě hnala až na nejvyšší vrchol. Výjezd měl nádech romantičnosti – snad proto, že jsme se k vrcholu Lawinenstein blížili pomalu, snad tím, že starší pomu poháněněl naftový motor. Vrcholové kouzlo završil absolutní klid – žádné davy nebo vyhlídkové plošiny, dokonce ani bufet s občerstvením. Lawinenstein kromě zbloudilých lyžařů vyhledávají i paraglidisté – v tandemu můžete strávit ve vzduchu až 20 minut, až nakonec přistanete u vesničky Bad Mitterdorf. Za polet a zážitek na celý život zaplatíte 120 eur, za 180 si pak můžete dopřát půlhodinový výlet z nedalekého Krippensteinu do Hallstattu.

Tauplitz Alm jako náměstí Po výstupu ze čtyřsedačky Tauplitz II se dostáváte po rozbruslení na lyžích na prostranství s názvem Tauplitz Alm s několika restauracemi i hotely o celkové kapacitě 1 000 lůžek – zkrátka malé městečko v horách, akorát bez aut, neboť louka je přístupná pouze lanovkou nebo po běžkařských a turistických stezkách. Kromě toho, že se jedná o útulnou základnu odpočinkové zimní dovolené, neboť ze dveří jste prakticky na sjezdovce, rodiče s malými lyžaři tu najdou i dětský park. V něm děti baví jednak pohádkové postavy, jednak zastřešený pojízdný pás.

PROČ DO TAUPLITZU? Tauplitz dýchá domácí atmosférou a milými sjezdovkami, z nichž můžete každou chvíli plynule přejet do terénu. Celodenní skipas vyjde dospělého na 39 eur. Středisko nabízí i ubytovací balíčky se skipasem od 157 eur za 3 noci včetně snídaně a dva celodenní skipasy. V Tauplitzu se nejen sjezduje – vyrazit můžete i pěšky nebo na běžkách a večer můžete třeba sáňkovat.

Nejvýše položená hospoda Až se nabažíte výhledy, zjistíte, že vám vyhládlo. Tváře jsme přitom chtěli nechat vystavené slunci a užívat si výhled na Mrtvé hory, takže nezbývalo než navštívit jednu z nejvýše položených horských hospůdek ve Štýrsku – S´Kriemandl stojí v 1 880 m n. m. a vaří typicky rakousky, takže jsme si pochutnali na frankfurtských párečcích s hranolky. Sladkou tečkou byl kromě horké čokolády se šlehačkou i romantický západ slunce.

Sjezdovkou nesjezdovkou Čtyřicítka kilometrů sjezdovek je vsazená hlavně do výše položené, nezalesněné části svahů. Jsou propojené četnými traverzy nebo krátkými vleky a provázky, takže máte pocit, že pořád cestujete. Mimoto se po Tauplitz Almu proplétá i množství cestiček pro pěší výletníky. V takto matně vyrýsovaném lyžařském areálu je snadné plynule střídat sjezdovku a volný terén mezi zakrslými borovicemi, což potěší zejména hravé lyžaře. Ze sjezdovek jsme jako nejzajímavější vyhodnotili červenou Mitterstein Piste s kabinkovou lanovkou, která je zpočátku tvořená prudkým černým hangem, jenž se posléze zvolňuje. Po celé délce je sjezdovka příjemně široká a v úseku v lese i příjemně členitá.

Více inspirace z lyžařských středisek najdete na

www.snow.cz/snowtour

NEJSTRMĚJŠÍ SJEZDOVKY ČESKA

FOTO: RADEK HOLUB – SNOW

ZEMĚ: ČESKO STŘEDISKO: BUBLAVA SS

111 m

801 690 m n. m.

LOKALITA: BUBLAVA (KRUŠNÉ HORY)

TRAŤ: Č. 5 VELKÝ BLEIBERG (ČERNÁ) ŠIKMÁ DÉLKA: PRŮMĚRNÝ SKLON: MAXIMÁLNÍ SKLON:

526 m 21,80 % / 12,30 ° 55,70 % / 29,10 °

SJEZDOVKA: KOMFORT: GENIUS LOCI:

DOBŘE SCHOVANÝ BUBEN

přímá a prostorná černá „jednohubka“ výhled na celou Bublavu velmi krátká trať

BUBLAVA V KRUŠNÝCH HORÁCH JE MALÝM, PŘESTO VELMI PESTROBAREVNÝM LYŽAŘSKÝM AREÁLEM. PARAMETROVĚ JSOU TRATĚ KLESAJÍCÍ Z OLOVĚNÉHO VRCHU (BLEIBERG, 802 M N. M.) SPÍŠE PODPRŮMĚRNÉ. TEXT: KRISTIAN HANKO ned při první jízdě se ale přesvědčíte, že čísla mnohdy klamou. Bublavské tratě jsou příjemně členité, mírněji i ostřeji skloněné – prostě „chytají za hrany“. Východním směrem vede nejdelší Lesní, červeně značená sjezdovka. Obsluhovaná je jedinou místní lanovkou – 4sedačkou Doppelmayr. Kilometrový sjezd s téměř dvousetmetrovým převýšením je atraktivní a v podstatě vhodný pro všechny. Vrchní část je jako stvořená pro středně široký oblouk, střední část po přemostění přes silnici na Bleiberg je ještě širší, aby se po vjezdu do lesního úseku přiostřila sklonem a o něco zúžila. Setrvačnou rychlost zkrotíte až na mírnějším širokém dojezdu k údolní stanici lanovky. Severně klesají tratě Malý a Střední Bleiberg, které spolu s tratí Fun uspokojí hlavně malé

okrajová, a tedy ne vždy otevřená sjezdovka

20 %

32 %

lyžaře a snowboardisty. Sjezdy jsou kratší, mírněji skloněné a v provozu nepřetržitě od 9 do 21 hodin (tratě jsou samozřejmě osvětlené). Obsluhují je dva vleky s dostatečnou přepravní kapacitou. Jak Lesní, tak Malý a Střední Bleiberg jsou zasněžovány, pravidelně upravovány a bývají na začátku sezony zpravidla v provozu nejdříve. Severozápadně se nachází Velký Bleiberg, jediná zdejší černá sjezdovka. Od rozhledny na Olověném vrchu nejprve klesá a po pár metrech doslova padá přímo k Bublavskému potoku. Zaparkovat na Bublavě můžete u Malého Bleibergu anebo na křižovatce pod ním. Vrchní parkoviště bývá často brzy zaplněné, pokud si však ráno pospíšíte, zaparkujete doslova a přímo na sjezdovce. Bez lyžařského propojení jižním směrem se dále nachází lokalita Stříbrná Lišák s modro-červenými tratěmi. 1:3

1350 1350

Bleiberg

1200

1050 1050

900 900 750 750

600 600 450 450 300 300 150 150

Bublava

0 2025

4500

1800

4050

1575

3600

1350

3150

1125

2700

900

2250

675

1800

450

1350

225

900

450

0m 0

2250

2475

2700

2925

3150

3375

3600

3825

4050

4275

Velký Bleiberg patří mezi poctivě černé tratě, a to i přes svou nevýraznou délku – pouhých 500 m. Jedná se totiž o buben bývalého skokanského můstku. Start tratě je zhruba 120 m západně od sedačkové lanovky a vleků přímo u rozhledny Bleiberg. Přejezd po lesní cestě je mírný a úzký, nicméně černá má i vlastní vlek. Sjezd je zprvu užší, mírný a přehledný1, přestože dojezd nevidíte. A neuvidíte jej ještě několik desítek metrů, dokud se neocitnete na hraně hangu, odkud je hezký pohled na celou Bublavu. Padák2 je poměrně krátký a s přibývajícími metry neustále nabírá na šíři, přitom nepolevuje ve svém sklonu (max. 55 %, průměrně 40 % v úseku 160 m). Po zdolání nejprudší pasáže vás bude čekat už jenom mírný a velmi široký dojezd k vleku přes Bublavský potok. Alternativou dojezdu k vleku je odbočit vpravo nad obytnými domy k vleku Střední Bleiberg, což využijete přinejmenším pro návrat do hlavního areálu3.

m n. m.

1500 1500

44%

Změřená obtížnost tratě v poměru k její délce.

4500

FOTO: SWITZERLAND TOURISM

[150 LET ZIMNÍ TURISTIKY]

TRAVEL

100

ZERMATT Vidět Zermatt a zemřít ZERMATT JE V MNOHA OHLEDECH VÝJIMEČNÉ MÍSTO. NAPŘÍKLAD PATŘÍ MEZI MÁLO LOKALIT NA SVĚTĚ, KDE ČLOVĚKA NERUŠÍ HLUČNÁ DOPRAVA A SPALINY Z MOTORŮ – AUTA SE SPALOVACÍMI MOTORY SEM TOTIŽ NESMĚJÍ A JEJICH ÚČEL ZDE NAHRAZUJÍ TICHÉ ELEKTROMOBILY. JEN V MÁLO HORSKÝCH STŘEDISCÍCH NAJDETE PODOBNĚ ZACHOVALÉ A SKUTEČNĚ PŮVODNÍ HISTORICKÉ CENTRUM NERUŠENÉ MODERNÍ ZÁSTAVBOU. ALE HLAVNĚ: NIKDE NA SVĚTĚ NEUVIDÍTE TAK SILNOU A OSOBITOU KULISU, KTEROU ZERMATTU TVOŘÍ MATTERHORN. SPOLEČNĚ JSOU MIMOŘÁDNĚ PŮVABNÝ TANDEM. POHLEDNICE SE „ŠPIČÁKEM“ WALLISKÝCH ALP, HROZIVĚ ČNÍCÍM NAD VÍSKOU V ÚDOLÍ, SE STALY JEDNÍM ZE SYMBOLŮ ŠVÝCARSKÉHO TURISMU.

TEXT: MARTIN MÜLLER

Nejlepší hotel v Alpách ochované dějiny této osady sahají do 13. století (pravděpodobně však byla založena mnohem dříve), v roce 1495 se pak poprvé objevuje na mapách pod svým – již poněmčeným – jménem Zermatt. Jako mnohé podobné horské vesnice ve Švýcarsku byla i ona až do 19. století chudým a zapomenutým místem, kam vedly pouze pastevecké stezky skrze údolí obklopená rozeklanými skalisky Walliských Alp. Tehdejší lidé chovali hory v bázlivé úctě a děsili se nadpřirozených bytostí či božstev, které v nich měly přebývat, takže návštěvníků z okolního světa sem mnoho neproudilo a vesnice si žila svým skromným životem století za stoletím. S příchodem osvícenství se však mezi lidmi začal šířit zájem o přírodu a její zákony a ruku v ruce s tím upadala víra v pověry. Strach vystřídala zvídavost a na přelomu 18. a 19. století bylo poprvé zlezeno množství velehor po celém světě. Jelikož je ve Walliských Alpách zasazeno na 40 čtyřtisícových vrcholů, vlna horolezectví sem logicky zamířila. Mrazem ošlehaní horolezci a další dobrodruhové šířili po Evropě zprávy o panenské přírodě, malebných vískách a čistém vzduchu,

FOTO: SWITZERLAND TOURISM

101

Zatímco po okolních horách se už dávno procházeli horolezci, velikán nad Zermattem stále vzdoroval. Zdolat se ho pokoušely zástupy horolezců, z nichž mnozí při zlézání zemřeli.

na což Evropané z přelidněných, epidemiemi sužovaných měst slyšeli. Rozmáhající se železniční doprava už brzy do Švýcarska nevozila jen zarostlé horaly s cepíny na batozích, ale i movité hosty, vyhledávající pověstné švýcarské hotely, které po celé zemi rostly jako houby po dešti. První hotel v Zermattu otevřel roku 1838 místní lékař Josef Lauber, skutečným architektem přeměny malé vísky v prosperující rekreační středisko byl však podnikatel a vizionář Alexander Seiler, který se do Zermattu v předtuše velkých změn přistěhoval v roce 1851. Krátce po příjezdu koupil Lauberův hotel Cervin a dal mu turisticky atraktivnější název Monte Rosa (mimochodem používaný dodnes), posléze získal i hotel Riffelberg a začal od místních farmářů skupovat pozemky. Korunu svým snahám nasadil v roce 1878, kdy se rozhodl postavit nejen nejlepší hotel ve Švýcarsku, ale rovnou v celých Alpách. Dostal jméno Riffelalp a dodnes zdobí kopec nad vesnicí.

Matterhorn, nebezpečný, ale neodolatelný Alpský tesák Matterhorn však jako by to vůbec nezajímalo. Zatímco po okolních horách se už dávno procházeli horolezci, velikán nad Zermattem stále vzdoroval. Zdolat se ho pokoušely

zástupy horolezců, z nichž mnozí při zlézání zemřeli. Slavný britský horolezec Edward Whymper se o to neúspěšně pokoušel celkem osmkrát, než se mu to v roce 1865 konečně podařilo. Cena za úspěch však byla vysoká. Předchozí neúspěšné pokusy vedl z italské strany hraniční hory, pro ten devátý si se svou výpravou vybral jako počáteční bod Zermatt. Horolezci se spojili s další skupinou reverenda Charlese Hudsona a celkem sedmičlenná výprava se jednoho červencového rána roku 1865 vydala na výpravu, z níž se čtyři členové nevrátili. Muži sice 14. července skutečně stanuli až na vrcholu nedobytné hory, při návratu ale devatenáctiletý nováček George Hadow těsně pod vrcholem uklouzl a při pádu ze severní strany hory strhl další tři ze svých souputníků s sebou. Jeden z nich se sice pokusil zaháknout lano za vyčnívající kámen, lano se však vysmeklo a všichni čtyři tak za Hadowovu nepozornost zaplatili životem. Hadow, který s Hudsonem jen pár dní před výšlapem pokořil v rekordním čase Mont Blanc, neměl pravděpodobně dostatek sil a jeho obuv byla po náročných výšlapech obnošená. Hudson však po návratu do Anglie napsal pro deník The Times reportáž z výšlapu, v níž konstatoval,

FOTO: SWITZERLAND TOURISM

[150 LET ZIMNÍ TURISTIKY]

TRAVEL

102

že za Hadowovým uklouznutím nebyla „únava ani nedostatek odvahy, nýbrž pouhopouhá nezkušenost“. Tak jako tak se Matterhorn od té doby těší mezi horolezci respektu a mnohé jeho pohnutý osud fascinuje. Od roku 1865 při jeho zdolávání zemřelo už přes 500 lidí, ročně jich zahyne v průměru asi 12. Mnoho z nich je pohřbeno přímo v Zermattu.

Nejlepší lyžování světa Hřbitov je však zřejmě jediným chmurným místem Zermattu. Středisko jako takové je sice díky absenci automobilů tišší než jiné, život v něm ale rozhodně neuvadá. Ráno převážejí elektrobusy lyžaře z centra vesnice k lanovkám, večer zase elektrotaxíky z après-ski barů k hotelům. Už samotná procházka dlážděnými ulicemi je zážitek. Většina lidí sem však jezdí za zimními sporty. A v tomto ohledu má Zermatt skutečně co nabídnout – ba mnozí tvrdí, že je to nejlepší středisko na světě! Lyžovat se dá na švýcarské i italské straně (Cervinia a Valtournenche) a celková délka sjezdovek dosahuje 360 kilometrů. Ty se svažují do všech směrů, takže je na výběr ze sluncem zalitých kopců i stinných svahů s dlouho tvrdým sněhem. Nejvýše položenou stanicí je Klein Matterhorn ve výšce 3 883 metrů – po

výstupu z kabinky se tak člověk může podívat Matterhornu z očí do očí a hora ztratí něco ze svého hrozivého kouzla.

s pomocí vrtulníku. Zážitkem je jak výlet (zde skutečně od slova „létat“) nad vrcholky hor, tak zejména sjezd rozvířeným prašanem zpět

Nejvýše položenou stanicí je Klein Matterhorn ve výšce 3 883 metrů – po výstupu z kabinky se tak člověk může podívat Matterhornu z očí do očí a hora ztratí něco ze svého hrozivého kouzla. Sjezd z Klein Matterhornu patří mezi nejdelší a nejimpozantnější v Alpách, díky převýšení a vysokohorské ledovcové kulise. Ostatně podobně úchvatná jsou i další zákoutí střediska, která jsou osobitá pokaždé v jiném směru. Převažují svižné sportovní tratě, narazit se samozřejmě dá i na začátečnické kopce a ledovcové placky. Popisovat celou oblast by zabralo mnoho stran, ostatně jsme se o to pokoušeli už v několika článcích ve SNOW i na portálu SNOW.cz. Platí jedno, a to že obzvlášť v tomto případě nenahradí nic vlastní návštěvu. Lyžař by řekl „vidět Zermatt a zemřít“. Mimořádnou lahůdkou, kterou najdete právě a jen v Zermattu, je heliskiing, tedy lyžování

k civilizaci. Začíná se třeba těsně pod vrcholem jednoho z nejvyšších masivů Alp – Monte Rosy a sjezd pak zabere i se zastávkou na svačinu ve slavné Monte Rosa Hütte aspoň půlden. Vybrat si ale můžete z mnoha různých sjezdů leckde v okolních horách.

Lyžování v létě Zermatt je však známý i jako největší letní lyžařské středisko Evropy. Po celé léto je v provozu 25 kilometrů sjezdovek obsluhovaných osmi vleky včetně kabinové lanovky na vrch Klein Matterhorn. Tam se rozkládají široké, kvalitně upravené dálnice s věčně čerstvým sněhem. Lyžařský den za letního počasí je však třeba naplánovat.

FOTO: SWITZERLAND TOURISM

103

Většina vleků je v provozu už od sedmi ráno, kdy je vzduch chladný a sníh pevný. Po nočních srážkách je možné projet se čerstvým prašanem i na vrcholu letní sezóny. Kolem poledne se začíná oteplovat, sníh měkne, takže záhy po poledni je obvykle lepší skončit. Vleky déle než do dvou hodin v létě nejezdí. V létě do Zermattu jezdí ladit formu mnoho světových lyžařských týmů a sportovců ze Švýcarska, Itálie, Rakouska, skandinávských zemí nebo USA a občas i Česka, není proto výjimkou potkat se na svahu, vleku nebo v restauraci se zvučnými jmény světového lyžování. A kdo ví, třeba s nimi i prohodit pár slov. Díky absenci sezónních turistů a spoustě profesionálů na svazích připomíná v létě Zermatt spíše než rekreační areál profesionální tréninkové středisko a na svazích to tak může někdy vypadat jako při demonstračních předjízdách.

Program na den i na noc Zermatt však dovede zabavit i ty, kteří lyžování a jiným zimním sportům neholdují. Ihned po zavření vleků se davy unavených lyžařů zpravidla nahrnou do hudebního ski-baru Hennu Stall (hned pod sjezdem Furi) a s lyžařskými brýlemi na čele popíjejí za zvuků živé hudby svařáky a horké čaje. Živou hudbu má každý

den také bar Olympia Stubl. Diskotéky a DJe najdete v podnicích Papperla a Pollux, kde se paří až do čtyř do rána. Celkem se v areálu nachází více než 40 hospůdek a barů, k tomu navíc devět nočních klubů a kino. Pro klidnější trávení podvečera je k dispozici například pekárna s posezením Binar nebo kavárna nad kluzištěm a plochou na curling. Každý večer kolem šesté také startuje prohlídka vesnice s průvodcem, během níž lze vychutnat atmosféru historické části vesnice. Některé

hlodavci. Stavení měla zpravidla dvě patra, přičemž lidé žili obvykle ve druhém a jejich domácí zvířata ve stodole o patro níž. Teplo z nich pak stoupalo vzhůru a příjemně obytné prostory zateplovalo. Teplo, ačkoli kvůli nízkým teplotám spíše příslovečné, vyzařuje Zermatt dodnes. Zermatt má všechno, co se od špičky světových skiareálů dá očekávat. Stovky kilometrů perfektně upravených tratí, rozsáhlou síť pohodlných vleků i dostatek možností, jak se zabavit

Po celé léto je v provozu 25 kilometrů sjezdovek obsluhovaných osmi vleky včetně kabinové lanovky na vrch Klein Matterhorn. Tam se rozkládají široké, kvalitně upravené dálnice s věčně čerstvým sněhem. z budov jsou přes 300 let staré, jejich sluncem opálené dřevěné stěny jsou vyrobeny z modřínového dřeva a stojí na kůlech s kulatými kamennými deskami na vrcholu. Díky nim se do budov, které často sloužily jako sýpky, nedostali

mimo sjezdovky. Jako celoroční lyžařský areál nabízí v každé sezóně jinou atmosféru i lyžařské podmínky, jeho dlážděné ulice jsou jako stvořené na večerní procházku i divoký návrat z après-ski párty. Kdo neviděl, nepochopí.

104

TEXT A FOTO: RADIM POLCER, WWW.LANOVE-DRAHY.CZ

ODPOJITELNÉ DVOUKABINKY

DÍL

OBĚŽNÉ KABINKOVÉ LANOVKY MÍVAJÍ KABINKY PRO 4, 6, 8, 10, ALE TŘEBA I PRO 12 NEBO 15 OSOB. JEN MÁLOKDO OVŠEM VÍ, ŽE EXISTUJE I NĚKOLIK LANOVEK S MALÝMI, MNOHDY AŽ ROZTOMILÝMI DVOUMÍSTNÝMI KABINKAMI. rvní odpojitelné dvoumístné kabinkové lanovky se objevily po zrodu legendárních lanovek systému VR 101 od firmy Von Roll, které byly jinak standardně vybaveny sedačkami se sezením bokem ke směru jízdy. Kabinky pro tyto lanovky, které měly oválný půdorys a sedělo se v nich, stejně jako na sedačkách, bokem ke směru jízdy, dodávala firma Gangloff. Doménou odpojitených dvoukabinek vždy bylo a stále je Německo, postaveno jich zde bylo hned 13 a dodnes je 7 z nich v provozu. Na základě licence od firmy Von Roll zde byly postaveny dvě dvouúsekové lanovky systému VR 101 – nejprve v roce 1953 lanovka Jennerbahn v Berchtesgadenu na jihu Německa, následována v letech 1963 (druhý úsek) a 1967 (první úsek) lanovkou Wurmbergseilbahn v Braunlage v pohoří Harz. Obě byly nejprve vybaveny výše zmíněnými oválnými kabinkami Gangloff – v případě Wurmbergseilbahn jich byla přibližně polovina v otevřené verzi, u Jennerbahn šlo zase o kombinovanou lanovku, a na laně tak kromě kabinek byly i známé sedačky se sezením bokem ke směru jízdy. V 80. letech minulého století pak byly tyto kabinky na obou lanovkách nahrazeny novými, již o něco hranatějšími od firmy CWA, koncept sezení byl však i u nich zachován. U Jennerbahn byly těmito kabinkami nahrazeny i sedačky (několik posledních sedaček bývá nasazováno jen příležitostně) a u Wurmbergseilbahn byla opět polovina kabinek dodána v otevřené verzi. Zatímco Jennerbahn je v provozu dodnes, Wurmbergseilbahn již byla nahrazena moderní lanovkou. Krátkodobě se v 60. letech nacházela obdobná lanovka také na výstavě v Hamburku. Odpojitelné dvoukabinky stavěla v Německu také firma Pohlig (později PHB), v kabinkách se již ovšem sedělo naproti sobě. V otevřené verzi se s nimi můžeme setkat v parcích ve městech Saarbrücken a Dortmund a v GarmischPartenkirchenu (lanovka Eckbauerbahn), dříve se takové lanovky nacházely také v Kolíně nad Rýnem a nad vinicemi v Rüdesheimu. V uzavřené verzi bychom je pak našli ve Waldecku u přehrady Edersee a donedávna také ve městě Freiburg (tato lanovka již měla modernější kabinky). Lanovka v Rüdesheimu ovšem nebyla zrušena zcela, naopak ji v roce 2004 nahradila moderní lanovka, překvapivě opět

TRAVEL

DVOUÚSEKOVÁ LANOVKA JENNERBAHN JE NEJEN JEDNOU Z POSLEDNÍCH PROVOZNÍCH DVOUKABINKOVÝCH LANOVEK, ALE TAKÉ POSLEDNÍ LANOVKOU SYSTÉMU VR 101 V NĚMECKU

JENNERBAHN BYLA UVEDENA DO PROVOZU V ROCE 1953 A V PRŮBĚHU LET PROŠLA DÍLČÍMI MODERNIZACEMI, PŘI NICHŽ BYLY MJ. DOSAZENY AUTOMATICKÉ STANIČNÍ DOPRAVNÍKY A VYMĚNĚNY KABINKY

105

ECKBAUERBAHN OD FIRMY POHLIG SE ROZJELA V ROCE 1956, NA SNÍMKU VÝJEZD Z DOLNÍ STANICE

DOLNÍ STANICE LANOVKY ECKBAUERBAHN V GARMISCH-PARTENKIRCHENU, KTERÁ SE VYZNAČUJE OTEVŘENÝMI DVOUMÍSTNÝMI KABINKAMI

DVOUKABINKA WALDECKER BERGBAHN U PŘEHRADY EDERSEE Z ROKU 1961 OD FIRMY PHB SE VYZNAČUJE BAREVNÝMI UZAVŘENÝMI KABINKAMI

s dvoumístnými kabinkami. Jejím výrobcem je malá německá firma LST a právem tak lze tuto lanovku s již uzavřenými kabinkami považovat za nejmodernější dvoukabinku na světě. Ve Švýcarsku se nacházelo sedm odpojitelných dvoukabinek – tři systému VR 101 od firmy Von Roll v Gstaadu (dva úseky) a Saas-Fee, dvě od firmy Giovanola v Davosu a Braunwaldu a dva úseky systému Carlevaro Savio v Zweisimmenu. Všechny již byly postupem času nahrazeny. Hned 11 obdobných lanovek systému VR 101 bylo postaveno také v zábavních parcích v USA, dodnes jsou v provozu dvě z nich – v Puyallup u Seattlu a v Minneapolis. Poměrně hodně těchto lanovek od firem Carlevaro Savio a Ceretti Tanfani jsme mohli najít v Itálii, například ve střediscích Alagna, San Martino di Castrozza, Pejo nebo Gravere, všechny jsou ovšem dnes už historií. Odpojitelné dvoukabinky se v nízkém počtu nacházely i v některých dalších zemích – všechny jsou dnes již nahrazeny nebo zrušeny. Dvě lanovky typu VR 101 se nacházely v Anglii v Blackpoolu a Barry Island, po jedné v Belgii ve městě Namur a v Kanadě v Lake Louise (obě VR 101), jedna od firmy Oehler v Rakousku v Bad Ischlu (dnes se na jejím místě můžeme svézt čtyřmístnou kabinkou) a jedna výrobce PHB v Rumunsku ve středisku Poiana Brasov. Značně „neprobádanou“ oblastí jsou ovšem asijské země jako Čína nebo Indie, známa je pouze odpojitelná dvoukabinka v indickém Haridváru, která by měla být v provozu dodnes.

106

DEN V ALPÁCH NEKONČÍ PO VYPNUTÍ LANOVKY! RÁDIA EVROPA 2 A FREKVENCE 1 PŘIPRAVILA V HEILIGENBLUTU HUDEBNÍ A SPORTOVNÍ PROGRAM. ruhá polovina března bude v rakouském Heiligenblutu patřit českým milovníkům sněhu a zábavy. Rádia Frekvence 1 a Evropa 2 nachystala v rámci akce Naše Alpy program na míru svým posluchačům. Zájemci o zájezdy si můžou vybrat podle kapel, DJů, termínu nebo dalších doprovodných aktivit. Místo konání je pro oba zájezdy stejné, tedy Grossglockner – Heiligenblut, přímo pod vrcholem nejvyšší hory Rakouska. Pořadatelský tým bude kompletně v české sestavě, takže odpadne jazyková bariéra a parta instruktorů a průvodců si tak bude se všemi účastníky zájezdu rozumět na kopci i pod ním. Testování nových modelů lyží, škola lyžování a k tomu soutěže a závody. To vše v ceně zájezdu a s garancí skvělých sněhových podmínek. Frekvence 1 láká na každodenní koncerty po lyžovačce. Přímo pod lanovkou na náměstí v Heiligenblutu se na pódiu v průběhu tří večerů vystřídají Janek Ledecký, Marek Ztracený a Crossband neboli kapely, které vaše přezkáče určitě nechají v provozní teplotě i dlouho po poslední lanovce. Akce Frekvence 1 proběhne v termínu 18.–22. března. Evropa 2 vysílá na místo šéfa zábavy a hudby Pavla Cejnara. Après-ski party budou free pod širým nebem, chystá se táborák a promítání outdoorových filmů a ke všemu DJ mixy pod širým nebem. Úspěšní soutěžící si domů odvezou parádní ceny včetně nových modelů tabletů. Příležitostí pro kreativitu a vyblbnutí bude spousta. Akce Evropy 2 je v plánu na termín 26.–29. března. Heiligenblut – freeridový ráj, kde můžete prohánět lyže nebo snowboard až do výšky 2 900 m. Na své si přijdou milovníci jízdy v prašanu, ale tým zájezdu Naše Alpy se bude s chutí věnovat i začátečníkům nebo všem, kdo chtějí poradit se stylem. Čeští instruktoři budou na svahu kdykoliv k dispozici. Veškeré informace bude podávat český infostánek v prostoru mezistanice lanovek, kde vyroste jedno z center zábavy, soutěží a také testování nejnovějších modelů lyží. Můžete je vyzkoušet třeba i přímo v závodě. Místní ski klub napíchá profi obří slalom a dobré výkony budou odměněny diplomem, ale hlavně cenami od partnerů zájezdu za desítky tisíc. Ve hře jsou například tablety, dlouhodobé pojištění, program zdravého stravování, slevy na sportovní zboží a další.

Při výběru zájezdu si můžete vybrat z široké nabídky ubytování od apartmánu po luxusní hotel. Ceny začínají na 3 980 Kč a zahrnují ubytování, skipasy, program, instruktory, skitesty, koncerty, afterparty a další výhody. Pořadatel na místo vypraví autobusy z Prahy a Brna. Podrobnosti jsou dostupné na webu www. nasealpy.cz nebo u partnerské cestovní kanceláře Tempo Tours na telefonním čísle 257 316 130.

www.nasealpy.cz

108

Č E S K Á

LIBEREC JEŠTĚD

HARRACHOV

R E P U B L I K A

774 518 m n. m.

256 m

PASEKY N/J

ŠPINDLERŮV MLÝN ROKYTNICE N/J

57 %

43 %

4,5 km 4,5 km 4 300 os./hod.

CELKEM SJEZDOVEK: ZASNĚŽOVÁNÍ:

TURNOV

BOLESLAV

VRCHLABÍ

TRUTNOV

PŘEPRAVNÍ KAPACITA:

BÍLÁ NÁCHOD

JIČÍN

HRADEC KRÁLOVÉ

pestrobarevné lyžování

DEŠTNÉ

ŘÍČKY

TRAVEL

ÚNOR

ČERVENEC

SRPEN

JESENÍK MIROSLAV

BŘEZEN DUBEN ZÁŘÍ

ŘÍJEN

KVĚTEN ČERVEN LISTOPAD PROSINEC

www.skibila.cz

KUNČICE RYCHNOV N/K NA OSTRAVSKU A V CELÝCH BESKYDECH DLOUHODOBĚ DOMINUJE OSTRUŽNÁ KRALIČÁK ČESKÉ PETROVICE BRANNÁ K RÁLÍKY LYŽAŘSKÉ NABÍDCE SKI AREÁL BÍLÁ – JE NEJEN NEJVĚTŠÍ, ALE HLAVPŘEMYSLOV Č ERVENOHORSKÉ SEDLO VAMBERK KOUTY PARDUBICE A SE H ANUŠOVICE NĚ NEJVŠESTRANNĚJŠÍ ZÁRUKOU DLOUHÉ JARNÍ SEZÓNY. ŽAMBERK OVČÁRNA

KRNOV

DOPRAVA

ČENKOVICE ČERVENÁ VODA ÚSTÍ N. ORL. Součástí areálu je ski servis a půjčovna KARLOV ŠUMPERK VYSOKÉ MÝTO C HRUDIM ŠTÍTY yžařské terény pokrývají severní i jižní lyžařského vybavení, a to jak sjezdového, tak BRUNTÁL LANŠKROUN PEKLÁKsnowboardového svahy nad obcí Bílá s plnobarevnou a běžeckého. Zázemí doplňují LITOMYŠL ČESKÁ TŘEBOVÁ

Ve dne i v noci

LEDEN

0 km

750 km

1 500 km

3.40 h 400 km z Brna: O2.00 h 200 km PAVA z Ostravy: 0.45 h 50 km z Prahy:

paletou obtížností. Na mírnějších jižních svazích bufety s občerstvením i restaurace, vždy v dosaHLINSKOsjezdovky, se nachází cvičná louka a mírnější hu lyžařských svahů. STRAVA MOHELNICE strmější severní nesou delší, členitější a náročSVITAVY ŽDÍREC N. D.závodní trať Nejlépe vybavený dětský park nější sjezdovky až po atraktivní ŠTERNBERK FRÝDEK-MÍSTEK Zdejší dětský výukový park patří mezi nejlépe s homologací FIS, využívanou i pro tréninky – jevybavené na Moravě. V areálu je samozřejmě jich časový plán najdete vždy s předstihem na LOMOUC HLUBOČKY GRUŇ lyžařská škola s dostatkem profesionálních webu střediska. Freestylovou nabídku završuje NOVÝ JIČÍN NOVÉ MĚSTO N. M. PUSTEVNY instruktorů a školka i pro ty nejmenší začínající 300 m dlouhý snowpark. ŽĎÁR N. S. HRANICE BÍLÁ lyžaře. Všechny sjezdovky jsou zasněžovány technicPŘEROV VALAŠSKÉ MEZIŘÍČÍ ROŽNOV P. R. kým sněhemIHLAVA a velká část z nich je navíc osvětleKAROLINKA KROMĚŘÍŽ VSETÍN Z Ostravy na lyže za tři čtvrtě na i pro večerní lyžování, které se tak odehrává VELKÉ KARLOVICE hodiny na obou stranách údolí – v pátek a v sobotu na Velkou předností Bílé je snadná dopravní Bílou stopou na hřebeny obou současně, ve zbývajících dnech vždy na LÍN Z Bílé můžete vyběhnout přímo do bílé stopy. dostupnost, neboť obec protíná silnice 1. třídy, jednom z nich. Nabízejí se čtyři upravované běžecké trasy po níž cesta z centra Ostravy zabere pouhých 45 Přepravní páteří severního svahu je moderní o délkách od 10 do 33 km, využívající turistické minut. Přímo u hlavní silnice a v pěším dosahu 4sedačková lanovka, kterou doplňuje jedna kotva lanovky a vleků se rozkládá bezplatné parkoviště trasy Beskyd. Celková délka upravovaných stop a na jižních svazích pak ještě dva vleky. Na cvičdosahuje za příznivých sněhových podmínek pro 650 aut. ném svahu slouží lanový vlek a pojízdné koberce. až 70 km a aktuální informace o jejich úpravě najdete vždy na webu střediska. V obci je k dispozici i lezecká stěna nebo bezpečná ledová ZNOJMO plocha s mantinely. Architektonickou dominantou malé beskydské obce Bílá uprostřed hustých lesů je dřevěný kostel sv. Bedřicha, který byl postaven v 70. letech minulého století podle plánu stavitele Antonína Kybasty. Jeho architektura se vymyká obvyklým tvarům jiných beskydských dřevěných kostelů a připomíná severské stavby.

BRNO

DO LYŽAŘSKÉHO AREÁLU BÍLÁ NAJDETE NA VYTRHÁVACÍ KARTĚ NA KONCI TOHOTO ČASOPISU!

109

Č E S K Á

R E P U B L I K A

1 012 540 m n. m.

472 m 24 %

JEŠTĚD

66 %

10 % 9,2 km 7,8 km 10 900 os./hod.

CELKEM SJEZDOVEK:

z Prahy za hodinu

ZASNĚŽOVÁNÍ: PŘEPRAVNÍ KAPACITA: LEDEN

ÚNOR

ČERVENEC

SRPEN

BŘEZEN DUBEN ZÁŘÍ

ŘÍJEN

KVĚTEN ČERVEN LISTOPAD PROSINEC

JEŠTĚD JE JEDNÍM Z NEJDOSTUPNĚJŠÍCH HORSKÝCH STŘEDISEK ZE STŘEDU ČECH, KDE MŮŽETE LYŽOVÁNÍ JEDNODUŠE SPOJIT I S RELAXACÍ V AKVAPARKU.

www.skijested.cz

Autem, busem i tramvají na lyže

CENY SKIPASŮ 1 DEN 2014/15

kiareál Ještěd je moderní lyžařské středisko v dosahu liberecké městské dopravy, ale s vynikající dopravní dostupností i z celého středu Čech, čímž si vysloužilo přezdívku český Innsbruck. V areálu jsou 2 čtyřsedačkové lanovky, 1 dvousedačková a 6 lyžařských vleků, a je tak jedním z nejmoderněji vybavených areálů v ČR. Z Prahy můžete i letos využít dopravy skibusem až do areálu. Z krajského města Liberec se mohou návštěvníci dostat do areálu prostřednictvím MHD, 200 metrů od konečné stanice tramvaje je dolní stanice sedačkové lanovky Skalka. Návštěvníci mohou pohodlně zaparkovat na z jedné poloviny krytém centrálním parkovišti s dostatečnou kapacitou nebo využít některou z dalších odstavných ploch v areálu, samozřejmě zdarma.

Sportovní, oddechové i osvětlené sjezdovky Skiareál nabízí sjezdovky všech stupňů obtížností od náročnějších, až 1,5 km dlouhých na severní straně až po lehké, necelý kilometr dlouhé na prosluněné jižní straně. Jedna ze sjezdovek – 400 m dlouhá červená F10 – je osvětlena i pro večerní lyžování. Pro začátečníky je k dispozici cvičiště Bucharka a další dvě cvičné louky přímo u konečné tramvaje, kde je umístěn dětský park Snow Kidz s pojízdným kobercem, provázkovým vlekem, kolotočem a dalšími atrakcemi pro nejmenší návštěvníky. Samozřejmostí je kvalitní občerstvení v centrální samoobslužné restauraci se sociálním zázemím.

d ospělí...............................................................................590 Kč dítě do 140 cm..............................................................320 Kč dítě do 120 cm......................................................... zdarma dospělí Z lyží do aquaparku....................................790 Kč dospělí Z lyží do iQ Landie......................................550 Kč

DOPRAVA 0 km

z Prahy: z Brna:

750 km

1 500 km

1.10 h 110 km 2.45 h 310 km

Z lyží do vody Atraktivním produktem pro lyžaře je společná denní permanentka ve skiareálu s následnou možností návštěvy buď aquaparku, nebo vědecko zábavného centra iQ Landie za výrazně zvýhodněnou cenou pod názvem Z lyží do aquaparku nebo do iQ Landie.

Kamery v HD rozlišení Na webových stránkách areálu naleznete interaktivní mapu, s detailním popisem provozu a čtyřmi webovými kamerami v HD rozlišení.

DO LYŽAŘSKÉHO AREÁLU JEŠTĚD NAJDETE NA VYTRHÁVACÍ KARTĚ NA KONCI TOHOTO ČASOPISU!

110

Č E S K Á

PASEKY NAD JIZEROU slunečná pohoda na širokých sjezdovkách NA JAŘE SE V PASEKÁCH LYŽUJE NA PROSTORNÝCH, DOBŘE VYSNĚŽENÝCH SJEZDOVKÁCH, SE SLUNCEM NAD HLAVOU A HLAVNĚ V POHODOVÉ ATMOSFÉŘE. ž loni na svahu vyrostl nový dětský výukový park médi Kubíka, který dělá malým lyžařům nejen milého společníka, ale odmění je i drobným dárkem. Rodiče pak potěší i zvýhodněné rodinné jízdné, kdy oba rodiče se dvěma dětmi do 13 let zaplatí 1 200 Kč za den. Novinkou je i wi-fi připojení u dolní stanice vleků i lanovky.

TRAVEL

Hravé a vysněžené sjezdovky Sjezdovky se rozbíhají po prostorné louce se slunečnou jihovýchodní orientací. Úplně dole najdete cvičné tratě, po svahu samotném potom stékají přímé, ale terénně lehce hravé tratě lehčí nebo střední obtížnosti. I v letošní sněhově méně bohaté zimě jsou hlavní tratě perfektně vysněžené a všechny vleky i lanovka v provozu.

Za dobrých sněhových podmínek si na své přijdou i freestylisté, a to hned ve dvou snowparcích. Snowpark 686 na modré sjezdovce č. 2 je určen pro pokročilé a zdatnější, snowpark Pizár na modré sjezdovce č. 7 je spíše pro děti a začátečníky. Svah obsluhuje 4sedačková lanovka s nástupním kobercem a k tomu 4 lyžařské vleky. Obě části areálu – jak obecní, tak Pizár – jsou propojené a samozřejmě se společným skipasem.

Slunečná terasa U Hermíny

R E P U B L I K A

840 620 m n. m.

240 m 62 %

38 %

CELKEM SJEZDOVEK: ZASNĚŽOVÁNÍ:

5 660 os./hod.

PŘEPRAVNÍ KAPACITA: LEDEN

ÚNOR

ČERVENEC

SRPEN

10 km 5 km

BŘEZEN DUBEN ZÁŘÍ

ŘÍJEN

KVĚTEN ČERVEN LISTOPAD PROSINEC

www.skipaseky.cz CENY SKIPASŮ d ospělí 1 den.................................................................450 Kč děti (4–13 let) 1 den...................................................320 Kč dospělí 6 dní...............................................................2 430 Kč děti (4–13 let) 6 dní................................................1 700 Kč rodina 2 dospělí + 2 děti 1 den.........................1 200 Kč

DOPRAVA 0 km

z Prahy: z Brna:

750 km

1 500 km

1.35 h 130 km 3.20 h 320 km

V areálu nechybí lyžařská škola, půjčovna vybavení a samozřejmě občerstvení, z nichž k nejoblíbenějším patří hostinec s terasou a bufetem Hermína. Mlsný jazýček uspokojíte zmrzlinou nebo italským bombardinem s kávou.

Auto můžete zanechat na prostorném parkovišti jak u dolní stanice vleků (za poplatek), tak u lanovky v části Pizár (zdarma).

S jedním skipasem i do Rokytnice a Harrachova Jednodenní skipas platí pro celý areál. Při vícedenním pobytu si můžete vybrat mezi lokálním skipasem a superskipasem SKIregionu, v němž jsou zahrnuta i střediska Rokytnice nad Jizerou, Harrachov, Rejdice a Příchovice.

DO LYŽAŘSKÉHO AREÁLU PASEKY NAD JIZEROU NAJDETE NA VYTRHÁVACÍ KARTĚ NA KONCI TOHOTO ČASOPISU!

111

R E P U B L I K A

Č E S K Á

800 600 m n. m.

200 m 52 %

40 %

8% 6,4 km 4,5 km 3 770 os./hod.

CELKEM SJEZDOVEK: ZASNĚŽOVÁNÍ: PŘEPRAVNÍ KAPACITA: HOLZKIRCHEN

TELNICE

LEDEN

ÚNOR

ČERVENEC

SRPEN

BŘEZEN DUBEN ZÁŘÍ

KVĚTEN ČERVEN

ŘÍJEN

LISTOPAD PROSINEC

SION

GENEVA

www.ski-telnice.cz

nejlépe dostupné lyžařské středisko z Prahy a okolí

DOPRAVA 0 km

EXPRESNÍ SEDAČKOVÁ LANOVKA A 5 KM ZASNĚŽOVANÝCH SJEZDOVEK NA VÁS ČEKÁ JEN 14 KM OD SJEZDU Z DÁLNICE D8 PRAHA–DRÁŽDANY. NA POMĚRY MENŠÍCH AREÁLŮ NABÍZÍ I VELICE SOLIDNÍ VÝBĚR TRATÍ OD DĚTSKÝCH AŽ PO SLALOMOVÝ SVAH S PARAMETRY FIS.

z Prahy: z Ústí nad Labem

750 km

1.15 h 100 km 0.20 h 20 km

LIBEREC

DĚČÍN

JEŠTĚD

TELNICE KLÍNY

1 500 km

HA PASEKY N/J

ROKYTNIC

ÚSTÍ NAD LABEM

TEPLICE LITVÍNOV

TURNOV

MOST CHOMUTOV MLADÁ BOLESLAV

elnice stojí pomyslně jednou nohou v horách a jednou ve městě – má svah se sjezdovkami všech obtížností, přitom je mimořádně dobře dostupná. Od loňska se navíc může pochlubit i expresní sedačkovou lanovkou, s níž výjezd na vrchol Rudný netrvá ani tři minuty.

Vše pro děti Malým lyžařům v Telnici slouží lyžařská škola, která tu působí už několik let a má dispozici 3 dětská hřiště se dvěma kotvovými vleky, dvěma tažnými lany a dětským kolotočem. Lyžařská škola je v provozu každý den. Cvičná louka , kde

je instalován dvojkotvový vlek Doppelmayr, je přitom dostatečně široká. Samozřejmostí je VARY KARLOVY půjčovna se širokým sortimentem lyžařského PRAHA vybavení a od letošní sezóny i velký občerstvovací C stan, vybudovaný na dojezdu všech tratí. Nové toalety jsou přímo v objektu nástupní M stanice L název – svah Buben. V roce 1945 byl lyžařskými lanové dráhy. nadšenci založen první lyžařský klub v Ústí nad Pestrý Macháček Labem. Celé generace lyžařských fandů vybuCelkem vás čeká více než 6 km sjezdovek, dovaly z neznámého místa v Krušných horách z nichž 4,5 km je pokryto technickým sněhem. lyžařské středisko českého i mezinárodního Nejkrásnější je červená 1,2 km dlouhá sjezdovka významu. Nejprve byl na přelomu padesátých let Macháček. Sjezdovka je členitá, a umožňuje instalován první lyžařský vlek na dieselový pohon K tak hned několik variant jízdy. Turistická zelená a postupně po elektrifikaci střediska následovaly P v délce 2 km, která cik-cak protíná svah, je určena další vleky. Největším počinem historie je však S pro začínající a méně zdatné lyžaře. Za příznivých spuštění technologie na výrobu technického sněhových podmínek bývá v provozu i černý sněhu v listopadu 1965. Bylo to vůbec po prvé, Slalomák s homologací pro mezinárodní závody. kdy se v Československu i v celém tehdejším V východním bloku rozhučela sněhová děla. TechČESKÉ BUDĚJOVICE K H Telničtí nadšenci nické zasněžování v letošním roce padesáté H slaví V S Zimní středisko v Zadní Telnici bylo velmi navštěnarozeniny! V M Č K vované lyžaři již před druhou světovou válkou. Velkým zlomem v telnické historii byl i loňský Již tehdy zde stál velký lyžařský můstek, jehož rok, kdy byla do provozu uvedena dvojsedačková doskoková část si do dnešní doby ponechává odpojitelná lanová dráha s kapacitou 1 440 os./h. ARIÁNSKÉ

ÁZNĚ

LATOVY

TRAKONICE

j edno z nejlépe dostupných středisek v ČR – hodina cesty z Prahy po dálnici D8 expresní lanovka dlouhá 800 m s kapacitou 1 440 os./h denně otevřená škola lyžování zábavná dětská školička s hračkami denně otevřená půjčovna lyží a snowboardů

HEB

ÍSEK

TELNICE V KOSTCE

JIČÍN

IMPERK

UBOVA

ORNÍ

UŤ

LTAVICE

TRÁŽNÝ

ITTERFIRMIANSREUT

OLARY

DO LYŽAŘSKÉHO AREÁLU TELNICE NAJDETE NA VYTRHÁVACÍ KARTĚ NA KONCI TOHOTO ČASOPISU!

ESKÝ

RUMLOV

JIH

112

R E P U B L I K A

Č E S K Á

720 580 m n. m.

140 m 54 %

46 %

2,8 km 2,8 km 3 300 os./hod.

CELKEM SJEZDOVEK: ZASNĚŽOVÁNÍ: PŘEPRAVNÍ KAPACITA:

KLÍNY S

TRAVEL

BŘEZEN DUBEN ZÁŘÍ

ŘÍJEN

KVĚTEN ČERVEN LISTOPAD PROSINEC

DOPRAVA

GENEVA JEDNÍM Z MÁLO ZNÁMÝCH, PŘITOM MODERNĚ VYBAVENÝCH RODINNÝCH STŘEDISEK JSOU KLÍNY V KRUŠNÝCH HORÁCH, JEN 90 KM Z OKRAJE PRAHY.

port areál Klíny prošel v letech 2012 a 2013 rozsáhlou rekonstrukcí a modernizací, která jej zařadila mezi nejlépe vybavená střediska v České republice. Investice v řádu 100 milionů korun, a to výhradně z vlastních zdrojů a úvěrů, bez jediné koruny dotace, jsou vidět už na první pohled – srdcem lyžařského areálu je moderní 4sedačková lanovka s nástupním kobercem, kterou doplňují tři vleky, dětský koberec a osvětlený snowpark

SRPEN

www.kliny.cz

SION

s vlastním vlekem. V areálu jsou čtyři technicky zasněžované sjezdovky lehké a střední obtížnosti. Provozní doba vleků a lanovky je denně od 9 do 16 hodin, večerní lyžování se pak koná každý den vždy od 17.00 do 20.00 hodin, a to na osvětlené sjezdovce Centrální. Návštěvníci zimního lyžařského střediska mají k dispozici pět bezplatných parkovišť s celkovou kapacitou 400 osobních automobilů.

ÚNOR

ČERVENEC

HOLZKIRCHEN

ALPSKÉ SLUŽBY V KRUŠNÝCH HORÁCH Moderní středisko bez dotací

LEDEN

0 km

z Prahy: z Ústí nad Labem:

750 km

1 500 km

1.25 h 120 km 0.50 h 50 km LIBEREC

DĚČÍN

JEŠTĚD

TELNICE KLÍNY

TEPLICE

HARRACHOV PASEKY N/J

ŠPINDLERŮV MLÝN ROKYTNICE N/J

ÚSTÍ NAD LABEM

LITVÍNOV

TURNOV

VRCHLABÍ

MOST

TRUTNOV

CHOMUTOV MLADÁ BOLESLAV

NÁCHOD JIČÍN

KARLOVY VARY CHEB

Fascinuje vás noční úprava sjezdovek a chtěli byste být večer na sjezdovce spolu s rolbou a jejím řidičem? V Klínech se můžete svézt v nové rolbě PistenBully 400W s navijákem a zjistit, že připravit rovný manžestr pro ranní lyžování není žádná legrace! Navíc na vás čeká i trocha adrenalinu, protože některé úseky klínských sjezdovek jsou i nečekaně prudké. Jízdu je potřeba rezervovat předem, trvá jednu hodinu a přijde na 790 Kč na osobu.

ŘÍČKY

RYCHNOV N/K ČESKÉ PETROVICE

PARDUBICE

MARIÁNSKÉ LÁZNĚ

VAMBERK

VYSOKÉ MÝTO

CHRUDIM

ŽAMBERK ČENKOVICE ÚSTÍ N. ORL.

LITOMYŠL

PEKLÁK ČESKÁ TŘEBOV

HLINSKO ŽDÍREC N. D.

ŽĎÁR N. S.

Úprava sjezdovek na vlastní kůži

DEŠTNÉ

HRADEC KRÁLOVÉ

PRAHA

SVITAVY

NOVÉ MĚSTO N. M.

JIHLAVA

Tréninkové centrum KLATOVY

PÍSEK

V Klínech naleznou ojedinělou podporu i závodní lyžaři, a to díky Tréninkovému centru alpských disciplín. Na sjezdovce Slalomák ČESKÉ mohou BUDĚJOVICE bezplatně jen za cenu skipasu trénovat na uzavřeném svahu, a to ve všedních dnech ve dvouhodinových blocích od 8 do 16 hodin. STRAKONICE

BRN

VIMPERK

MITTERFIRMIANSREUT

KUBOVA HUŤ HORNÍ VLTAVICE STRÁŽNÝ VOLARY

ČESKÝ KRUMLOV

Hotel, sauna i lezecká stěna Charakter rodinného areálu podtrhuje tříhvězdičkový Hotel Emeran s výbornou restaurací, finskou saunou, whirpoolem, posilovnou a nabídkou masáží, penzion Stará škola s restaurací anebo Chata Emeran II. Ve středisku naleznete i sportovní halu s lezeckou stěnou a samozřejmě půjčovnu lyží a snowboardů, lyžařskou školu a rychlé občerstvení přímo na sjezdovce.

DO LYŽAŘSKÉHO AREÁLU KLÍNY NAJDETE NA VYTRHÁVACÍ KARTĚ NA KONCI TOHOTO ČASOPISU!

ZNOJMO

113

K O N S E V S L O MALINO BRDO

MALINÔ BRDO pro celou rodinu PŘÍMO Z LIPTOVSKÉ NÍŽINY OD RUŽOMBERKA VÁS DO HORSKÉHO ZIMNÍHO SVĚTA PRO CELOU RODINU VYVEZE KABINKOVÁ LANOVKA. DÍKY VÝHODNÉMU SPOJENÍ VLAKEM JE TATO VYHLÍDKOVÁ LYŽAŘSKÉ TERASA VELKÉ FATRY POHODLNĚ DOSTUPNÁ I ČESKÝM A MORAVSKÝM LYŽAŘŮM. Čtyřkilometrový non-stop sjezd

Dětský park Jupík

užomberok a jeho lyžařské středisko Malinô Brdo je oblíbeným místem aktivního odpočinku nejen pro domácí, ale díky dobré dostupnosti i zahraniční návštěvníky. Vstupnou branou do střediska je městská část Hrabovo, vzdálená od centra města pouze 1 km. Z Hrabova vás přímo do centra areálu pohodlně vyveze moderní, 1 770 m dlouhá 8místná kabinová lanovka. Nahoře se vám otevře pohled na širokánský středně náročný a lehce členitý svah, který obsluhuje 4sedačková lanovka, 2 lyžařské vleky a 4 dětské a lanové vleky. Většina z 12 km sjezdovek se rozlévá v horním patře areálu, přičemž ta nejdelší (3 900 m) až do údolí, přičemž překoná výškový rozdíl 698 m. Zajímavostí je, že je jednou z nejdéle technicky zasněžovaných sjezdovek na Slovensku. Freeskieři i snowboardisté ocení zdejší snowpark s délkou přibližně 250m a mnoha překážkami. Běžkaři si v případě vhodných sněhových podmínek mohou vychutnat 10 km upravovaných běžeckých tratí, a to jak v údolí na vlkolíneckých loukách, tak v hřebenových partiích Velké Fatry.

V lyžařském areálu vyrostl přímo na svahu nový Aprés Ski Bar, kde můžete lyžování stylově završit. Horskou atmosférou dýchá chata Dária, která slouží jako samoobslužná restaurace a je oblíbená hlavně pro svou velkou sluneční terasu. Nejmenší lyžaře potěší nová dětská lyžařská školka Jupík, kde se zábavnou formou děti učí dělat první kroky na lyžích. Novinkou pro hosty ubytované přímo na Brdu je večerní lyžování na jednom z dětských vleků. Mimo lyžování můžete z Malina Brda podniknout nenáročný pěší výlet do Vlkolínce, živého skanzenu lidové architektury, zapsaném v seznamu UNESCO.

Karneval na sněhu Celou zimní sezónu doprovázejí sportovní a kulturní akce – na přelomu února a března Mistrovství Slovenska v sjezdovém lyžování žákú, v polovině března pak závody pro nejmenší lyžaře Ružomberský medvedík a koncem března sezónu završí karneval na lyžích. Kromě toho se každý víkend mohou děti těšit na animační programy a soutěže přímo na svahu.

1 209 545 m n. m.

664 m 25 %

50 %

25 % 12 km 8,5 km 8 500 os./hod.

CELKEM SJEZDOVEK: ZASNĚŽOVÁNÍ: PŘEPRAVNÍ KAPACITA: LEDEN

ÚNOR

ČERVENEC

SRPEN

BŘEZEN DUBEN ZÁŘÍ

ŘÍJEN

KVĚTEN ČERVEN LISTOPAD PROSINEC

www.skipark.sk PENDOLINEM NA LYŽE V rámci projektu ČD Ski obdrží cestující do 29. března 2015 slevu 20 % na dvou- nebo třídenní skipas. Novinkou sezóny je nejrychlejší přímé spojení vlakem kategorie SuperCity Pendolino do Ružomberka. Spoj SuperCity 241 vyjíždí z Prahy v 6.35 h, z Olomouce v 8.51 h a Ostravy v 9.47 h s příjezdem do Ružomberka ve 12.00 h. Zpět se vrací z Ružomberka spoj SC 240 v 16.58 h. Především pro lyžaře z Moravy je tak doba jízdy velmi příznivá. Na Slovensko je možné cestovat vlakem SuperCity 240/241 za atraktivní ceny s Včasnou jízdenkou Evropa – z Prahy do Ružomberka od 396 Kč / 14 eur, z Olomouce a Ostravy pouze od 283 Kč / 10 eur. Po příjezdu spoje SC 241 do Ružomberka mohou cestující ČD využít bezplatnou přepravu do skiareálu Ski & Bike Ružomberok – Malinô Brdo (objednání skibusu pro cestující ČD dvě hodiny před příjezdem do Ružomberka na +421 907 839 754). Zpět ke spoji SC 240 (odjezd z Ružomberka v 16.58 h) odjíždí ze skiareálu skibus v 15:55 h, k železniční stanici přijíždí v 16.11 h. Více informací, tipy na spojení a výhodné jízdenky najdete na www.cd.cz/cdski.

114

LÉTO V KLÍNECH TRAVEL

SJEZDY S PODPOROU LANOVKY KLÍNY V LÉTĚ PŘEKVAPÍ NEJEN MNOŽSTVÍM SPORTOVNÍCH, ADRENALINOVÝCH I ODPOČINKOVÝCH AKTIVIT, ALE I KRÁSNOU A OZDRAVENOU KRUŠNOHORSKOU KRAJINOU.

mezi stromy ve výšce od 3 do 5 metrů. Každý dostane celotělový úvazek s jisticím setem a přilbu, absolvuje základní proškolení a hned poté se pustí do zdolávání překážek. Po celou dobu akce jsou instruktoři k dispozici poskytnout případnou záchranu.

Lanovka pro bikery

Extrémní golf na sjezdovce

emáte-li vlastní horské kolo, v Klínech si ho můžete půjčit a užít si lehce adrenalinových sjezd na jednom ze tří zdejších singltreků. Sjíždí se na upravených tratích s terénními nerovnostmi určených jak pro úplné začátečníky, tak pro pokročilé jezdce. Díky sedačkové lanovce s držáky na kola, která vás vyveze zpátky na start trati, si jízdu užijete bez velké námahy.

Adrenalinová koloběžka Zaručeným zdrojem adrenalinového zážitku je sjezd na terénní koloběžce, kterou si samozřejmě můžete na místě zapůjčit. Konstrukce koloběžky a její komponenty dovolují sjíždět prudké kopce, překonávat těžký kamenitý terén, lesní stezky s kořeny, downhillové tratě s boulemi a skoky i klopenými zatáčkami. Všechny stezky přitom

končí přímo u nástupiště čtyřsedačkové lanovky, která vás spolu s koloběžkou vyveze zpět. Na koloběžkách můžete dokonce sjet až do města Litvínov, kde na vás bude čekat VW Transporter. Část trasy se sjíždí po singltrekových tratích a část trasy vede po silnici v Šumenském údolí, která je velmi málo frekventovaná. Délka trasy je cca 10 km a sjezd trvá zhruba 40 minut.

Na Centrální sjezdovce si můžete dokonce zahrát i golf. Zábavná verze jinak náročné hry je přitom vhodná nejen pro zkušené golfisty, ale i pro úplné začátečníky všech věkových kategorií. Centrální sjezdovka nabízí přehledný terén střední obtížnosti, kde si užijete daleké odpaly s krásným výhledem a přitom perfektně protáhnete i své tělo.

Lesní posilovna Vydejte se na trasu v lesním prostředí, kde na vás čeká několik stanovišť, na kterých můžete potrápit svoje tělo. Na okruhu naleznete cvičení zaměřená jak na sílu a rychlost, tak obratnost i vytrvalost.

Na kole po okolí

Lanový park

Z pohodlí hotelu

V lanovém parku si prověříte svou zdatnost a odvahu a pořídíte si i bezpečný adrenalinový zážitek. Park obsahuje 15 překážek umístěných

Komfortní zázemí přímo v Klínech zajišťuje tříhvězdičkový Hotel Emeran s restaurací, wellness i posilovnou a další dva penziony.

Okolí Sport areálu Klíny mimoto nabízí i nespočet zajímavých cyklistických tras různých úrovní v překvapivě krásném prostředí Krušných hor.

Více informací:

www.kliny.cz/leto

115

IDEÁLNÍ LETNÍ DOVOLENÁ NA HORÁCH?

ŠPINDLERŮV MLÝN HLEDÁTE TIP NA LETNÍ DOVOLENOU NA HORÁCH? VSAĎTE NA ŠPINDLERŮV MLÝN A NUDIT SE NEBUDETE. HORSKÉ MĚSTEČKO UPROSTŘED KRKONOŠ JE SKVĚLOU VOLBOU, JAK S CELOU RODINOU STRÁVIT PRÁZDNINY AKTIVNĚ A PŘITOM SI SKUTEČNĚ ODPOČINOUT. TĚŠTE SE NA ŠIROKOU PALETU SPORTOVNÍHO VYŽITÍ, SPOUSTU DĚTSKÝCH ATRAKCÍ, BÁJEČNÉ JÍDLO A PRVOTŘÍDNÍ SERVIS.

Téměř sto kilometrů cyklostezek, romantické hřebenové túry i tříkolky pindlerův Mlýn nabízí v létě aktivní vyžití pro každého. Je vyhledávaným místem mnoha pěších turistů a cyklistů. V současnosti tu můžete projet na kole 94 kilometrů cyklotras. Vyzkoušet můžete i novou pětadvacetikilometrovou cyklostezku vedoucí do Herlíkovic. Hřebenové túry vás pak provedou Labským dolem, přes Výrovku či Luční boudu až na Sněžku. Pokud dáváte přednost většímu adrenalinu, vyzkoušejte terénní tříkolky. Terén vede modrou sjezdovkou po vyznačené trase

z Plání do Svatého Petra. Tříkolky jsou dobře ovladatelné a děti od čtrnácti let je mohou řídit samy. Svou dovolenou můžete zpestřit také projížďkou na loďce a prohlédnout si tak Špindlerův Mlýn z vodní hladiny. Čtyřmístnou lodičku si vypůjčíte na břehu Labské přehrady, vyplujete na umělou vodní nádrž a užijete si horské městečko z jiného pohledu.

Poznejte Krkonoše prostřednictvím naučných stezek a navštivte nejvýše položené letteringové hřiště v Čechách Plánujete dovolenou s dětmi? Špindlerův Mlýn na-

bízí čtyři naučné stezky vedoucí úbočím Medvědína a z Plání do Svatého Petra. Stačí vyjet lanovkou a užít si procházku plnou zábavy, kvízů a úkolů, kde se cestou navíc dozvíte mnoho zajímavostí o Krkonoších a jejich obyvatelích. Na konci na děti vždy čeká odměna za správné odpovědi. Naučné stezky se rozkládají téměř na třiceti kilometrech. Některé z nich jsou dokonce přístupné i pro pěší s kočárky a vozíčkáře. Děti nepochybně ocení i dětská hřiště přímo na vrcholcích Krkonoš. Za návštěvu stojí zejména první české letteringové hřiště na Medvědíně, které je postaveno z obřích 3D písmen. Záměrem skiarálu bylo nabídnout dětská hřiště s opravdu zajímavými atrakcemi pro malé i větší návštěvníky. Vyřádí se zde ale i dospělí, stačí jen trocha fantazie. Navíc jde o nejvýše položené dětské hřiště v České republice. Rozkládá se v nadmořské výšce 1 235 metrů, takže nabízí skutečně nádherný výhled. Neotřelé herní prvky nabízí i druhé hřiště před horní stanicí lanovky či nové hřiště v těsné blízkosti panoramatické restaurace Na Pláni. K dispozici tu jsou fitness stezky, houpačky nebo nafukovací trampolíny.

Vyzkoušejte Špindl Bike Park nebo si zacvičte jógu na hřebenech hor. Celkem šest tratí nabízí známý Bike Park na Svatém Petru. Ten je vhodný pro zkušené bikery i úplné začátečníky. Pro děti je ideální Pumptrack – oválná dráha se spoustou vln a klopených zatáček. Letní Špindl nabízí i kvalitní antukové tenisové kurty, zahrát si můžete volejbal nebo si dokonce zacvičit na hřebenech hor jógu. Více na:

www.skiareal.cz

116

TRAVEL

TURISTICKÝ RÁJ

JUNGFRAU TURISTICKÝ RÁJ JUNGFRAU SE NACHÁZÍ V CENTRU BERNSKÝCH ALP (HODINU JÍZDY OD BERNU), NAD MĚSTEČKEM INTERLAKEN, THUNSKÝM A BRIENZSKÝM JEZEREM, NA ÚPATÍ SVĚTOZNÁMÉ HORSKÉ TROJICE SE SEDLEM JUNGFRAUJOCH – TOP OF EUROPE. eleznice a lanovky Jungfrau vás z Interlakenu dovezou přes Grindelwald, Lauterbrunnen a Wengen do turistické oblasti Kleine Scheidegg s panoramatickými vyhlídkami na trojici hor Eiger, Mönch a Jungfrau. Jedinečný zážitek představuje výlet horskou zubačkou na Jungfraujoch – Top of Europe s nejvýše

položeným nádražím v Evropě ve výšce 3 454 metrů. K dalším výletním horám, na které se dostanete se železnicemi a lanovkami Jungfrau, patří First, Schynige Platte a Harder Kulm. Region Jungfrau nabízí neomezené možnosti všem milovníkům přírody a aktivním návštěvníkům. 500 km značených turistických stezek vám

JUNGFRAUJOCH – TOP OF EUROPE

JEZERO BACHALP NA FIRSTU

umožní rozmanité horské túry ve vysokohorské krajině na úpatí severní stěny Eigeru, hor Mönch a Jungfrau. Trekking po ledovci či četné naučné stezky jako Jungfrau Eiger Walk (o úspěších a tragédiích horolezců na severní stěny Eigeru), Eiger Trail přímo pod severní stěnou Eigeru, Lauberhorn Trail (podél trasy, na níž se každý rok v polovině ledna pořádá Světový pohár ve sjezdovém lyžování), Marathon Trail (podél trasy, kde se každoročně v září koná nejtěžší maraton v Alpách, Jungfrau Marathon) nebo naučná stezka o svištích vám připraví nezapomenutelný zážitek.

POHLED Z VYHLÍDKOVÉ PLOŠINY HARDER KULM NA EIGER, MÖNCH, JUNGFRAU A INTERLAKEN

117 NOVINKY NA LETNÍ SEZÓNU 2015 Lindt Swiss Chocolate Heaven na Jungfraujoch – Top of Europe

Lindt Swiss Chocolate Heaven představuje nový zážitek na Jungfraujochu – Top of Europe. Nejvýše položený obchod čokolády na světě nabízí bohatý sortiment vyborné čokolády Lindt. V místnosti Maitres Chocolatiers se vám naskytne zajímavý pohled na výrobu čokolády.

Alpský roh na Schynige Platte na 1967 m n. m.

V horském hotelu si můžete denně od 11.00 do 14.00 hodin poslechnout i vyzkoušet hru na alpský roh, typický nástroj ve Švýcarsku. Na Schynige Plattte se dostanete historickou zubačkou z vesničky Wilderswil.

Děti do 15 let jedou na Schynige Platte na 1967 m n. m. zdarma V doprovodu jednoho dospělého jedou 2 děti do 15 let s historickou zubačkou z Wilderswilu na Schynige Platte zdarma.

Večerní jízdy na Harder Kulm do 1 322 m n. m.

Nově můžete obdivovat Eiger, Mönch, Jungfrau a středisko Interlaken mezi Thunským a Brienzským jezerem z výhledové plošiny „Zwei-Seen-Steg“, můstku mezi dvěmi jezery na hoře Harder Kulm též večer. V nádhérné atmosféře při západu slunce si můžete vychutnat švýcarské speciality v horské restauraci. Poslední lanovka jede do Interlakenu v 21.40 hodin.

TERÉNNÍ KOLOBĚŽKY Z BORTU DO GRINDELWALDU

– Top of Europe, sedlo položené mezi horami Mönch a Jungfrau. Na nejvýše položené nádraží v Evropě se dostanete zubačkou ze stanice Kleine Scheidegg nebo Eigergletscher, odkud vlak pokračuje tunelem až na sedlo. Železnice Jungfraubahn slavila 1. srpna 2012 stoleté výročí. Na sedle Jungfraujoch – Top of Europe je možné si užít mimo procházky na ledovci Aletschgletscher, jenž je zapsán na seznamu světového dědictví UNESCO, též 360° pohled na horský a ledovcový svět z vyhlídkové terasy Sphinx ve výšce 3571 metrů a navštívit atrakci Alpine Sensation o historii a stavbě železnice

Jungfraubahn. V ledovcovém paláci, 30 metrů pod povrchem ledovce, vás okouzlí sochy vytesané z ledu. V ledovcových restauracích můžete ochutnat místní speciality a ledovcovou whisky z pivovaru Rugenbräu v Interlakenu, jež dozrává v dubových sudech na Jungfraujochu – Top of Europe. Nový zážitek představuje Lindt Swiss Chocolate Heaven, nejvýše položený obchod čokoládovny Lindt na světě, jenž vám též umožní pohled na výrobu čokolády. Je-li pěkné počasí, můžete si v Snow Fun Parku zalyžovat na ledovci nebo se svézt na kladce na laně přes ledovcové trhliny.

V oblasti Firstu vám stoupne hladina adrenalinu během letu na laně s atrakcí nazvanou „First Flyer“ či při jízdě na terénních koloběžkách z Bortu (střední stanice gondoly) do Grindelwaldu. Klid přírody a hor si užijete na procházce k jezeru Bachalp (zhruba hodinu chůze od horní stanice gondoly na Firstu). Turistickou klasiku představuje zhruba 6hodinnová túra z Schynige Platte přes Faulhorn na First. Po cestě se vám naskytnou dechberoucí výhledy na Thunské a Brienzské jezero a trojici hor Eiger, Mönch a Jungfrau. Během dovolené v Interlakenu a Jungfrau Regionu nelze vynechat výlet na Jungfraujoch LINDT SWISS CHOCOLATE HEAVEN

HISTORICKÁ ZUBAČKA NA SCHYNIGE PLATTE

RAKOUSKÁ JEDNIČKA PRO HORSKÁ KOLA

V KORUTANECH, NA SLUNEČNÉ JIŽNÍ STRANĚ RAKOUSKÝCH ALP, ČEKÁ NA MILOVNÍKY HORSKÝCH KOL PESTRÁ NABÍDKA TRAS VŠECH STUPŇŮ OBTÍŽNOSTI A TYPU TERÉNŮ – POHODOVÉ, ROVINATÉ TERÉNY PODÉL AŽ 28 °C TEPLÝCH JEZER KE KOUPÁNÍ, VÝŠLAPY VSTŘÍC HORSKÝM ŠTÍTŮM NEBO DÁLKOVÉ TRASY KOPÍRUJÍCÍ HRANICE SOUSEDNÍCH STÁTŮ. KORUTANY VE SVÉ JEZERNÍ A HORSKÉ KRAJINĚ NABÍZEJÍ ROZMANITÉ TRASY OPRAVDU PRO VŠECHNY OD ZAČÁTEČNÍKŮ PO ZKUŠENÉ BIKERY. Nejdelší na světě a hoře Petzen, nedaleko od nejteplejšího jezera ke koupání v Rakousku Klopeiner See, byl vybudován nejdelší mountainbikový trail na světě – Flow Country Trail Petzen s délkou 10 km a převýšením 1 000 metrů. Trať byla navíc vyhodnocena mezinárodní asociací International Mountainbike Bicycling Association (IMBA) jako

TRAVEL

nejlepší Flow Trail roku 2014 na světě. Flow Trail byl postaven s důrazem na jeho trasový průběh, který zachovává pravidelný rytmus, jehož výsledkem je příjemný pocit z jízdy jako na horské dráze. Díky velice odolnému povrchu je Flow Country Trail Petzen sjízdný i za deštivého počasí bez jakýchkoliv omezení. Trail ovšem není určen

FOTO: KÄRNTEN WERBUNG / FRANZ GERDL

TRAIL PARK PETZEN

FOTO: KÄRNTEN WERBUNG / FRANZ GERDL

118

FOTO: KÄRNTEN WERBUNG / RUDNIK MEZICA

a terény. Nabídka areálu bude ještě průběžně rozšiřována o nové trasy. Flow Country Trail Petzen, oceněný asociací IMBA, by rozhodně neměl chybět na seznamu „povinně navštěvovaných“ míst každého skutečného mountainbikera. Flow Country Trail Petzen je prvním areálem svého druhu v Rakousku a teprve druhým takovým oceněným trailem v Evropě. Na konceptu trati i její stavbě se podepsal mezinárodně uznávaný stavitel tratí Diddie Schneider. Více informací: www.klopeinersee.at FOTO: KÄRNTEN WERBUNG / FRANZ GERDL

FOTO: KÄRNTEN WERBUNG / HEIKO MANDL

jen profesionálům, nýbrž na své si tu přijdou i méně zdatní. S horským kolem jako zavazadlem pohodlně vyveze cyklisty až nahoru ke startu trailu kabinková lanovka Petzen Bergbahn. Cestou do údolí se pak jezdci musí vypořádat s „roletami“, skoky a zatáčkami. V průběhu sjezdu se otevírají vskutku pohádkové výhledy na krajinu jihokorutanských jezerních údolí. V budoucnu je plánován praktický dětský zkušební parkur včetně oblíbeného Dirt&Pump parku v dolní části areálu, kde si budou moci i absolutní nováčci vyzkoušet různé techniky

119 SINGLE TRAIL A JÍZDY ŠTOLAMI Na slovinské straně pohoří Karavanky, v oblasti Koroška, leží Single Trail Park Jamnica. Dvanáct tratí různých stupňů obtížnosti bezpečně zvedne adrenalin každému vyznavači MTB. Single traily startují od Eco-Hotelu rodiny Štruclových a prosmýkají se skrze lesy a pole s výhledy na oblast jižních Korutan. Ve městě Mežica – zhruba dvacet minut jízdy autem z Jamnice – mohou cyklisté, vybaveni helmami a čelovkami, vjet do opuštěného bývalého olověného a zinkového dolu. Sportovně je nečeká žádný velký výkon – pouhých 7 km dlouhá trasa bez velkých převýšení skrze důlní dílo. Zato od průvodce se každý jezdec dozví mnoho faktů a zajímavostí z prastaré historie těžby. A přestože důl je už přes 15 let nefunkční, stále se v něm nacházejí staré důlní stroje a předměty tak, jako by je horníci opustili teprve včera. Sportovněji naladění cyklisté mohou po prohlídce dolu zvolit trasu jihokorutanského trailu zpět k jezeru Klopeiner See. Více informací: www.stollenbiken.at

AKCE A TIPY PRO HORSKÁ KOLA V KORUTANECH Z ážitky ze zdolání vrcholů a trénink techniky jízdy v oblasti Nockbike: www.nockbike.at orská cyklistika v Gailtalských a Karnských H Alpách (44 různorodých tras): www.nlw.at T úra přes hranice tří zemí (Slovinsko, Itálie, Korutany): www.faakersee.com

VYVRCHOLENÍ ROKU: BIKE4PEAKS Jeden z největších a nejdůležitějších svátků horské cyklistiky – známý etapový závod v roce 2015 zakotví v Korutanech od 17. do 20. června. Místy konání této velkolepé události jsou Bad Kleinkirchheim, Weissensee, Hermagor a Nassfeld. Více informací: www.bike-fourpeaks.de

ALPE-ADRIA-BIKEFESTIVAL Již podruhé se letos koná Alpe-Adria-Bike Festival, a to od 19. do 21. června 2015. Akce je pro amatérské atlety i profesionální sportovce. Jádrem festivalu jsou dva maratony, překračující hranice zemí (pro horská kola a pro silniční cyklisty). Trasy jsou vedeny skrze Korutany a přes hranice do Slovinska a Itálie. Více informací: www.alpe-adria-bikefestival.com Více informací:

www.rad.kaernten.at www.korutany.com

120

[ON THE ROAD]

O K S L TÍ Ě N Ě A D P , Š ŘIKU K E V E D I R E E FR

ST BLA O OU DA OBR NÁ RA Ů, D EC ER OU JAK NA OB REERID Ě N D JE ČIL KY Y JE F ORU ĚDČILA KO RÁ MEK DRUH . P Ý O T O A D V S J R JÍ OS RO JIM OB CH EJLÉPE EZENTU D JE P KY A D NÝCH Y B I O VA PR IN AT JÍ, A ŮV HTĚ E MI AS E SAMY RTY. D MI FAN PRAVO DNY. C S S EU TO KÝ LÉ SO ČAS TA LÉTA KTERÉ É RE LYŽAŘS O NA N DY I CE Ě N N , N I Í C M M A D ĚK PO EMŽ E. Z ÁLŮ ATÍM Í RO ÍH N LIDÉ REERID SE ARE E VĚTŠ INOU H ZDIT, Z KÝ SN S F Š T E JE PRO ÝBEJT DÁVEJ SE VĚT ODIN S Í PANEN E H Ž U L H LE – VY E VYH TERÉN A PÁR SEK I Š Z Í D O P E A S ŘENÉH RAŠAN H STŘ P V C OTE PNÝMI DINNÝ O O SCH ÍCH U R C KOP N

R E L R E C : OTO T A F TEX

Y JIMM

PE T

TER

ětšina návštěvníků totiž venčí své ratolesti na začátečnických tratích nebo se líně brouzdá po modrých a červených koridorech. Polozapomenutý Cerler naplňuje tuto definici dokonale. Resort zasazený do srdce španělských Pyrenejí je osázen tříhvězdičkovými hotely rodinného typu, zároveň se ale chlubí čtrnácti

vleky na 72 kilometrech tratí s převýšením 1 150 metrů a jeho esem v rukávu je devítikilometrový sjezd Canal de Gallinero. V sevření těch nejvyšších pyrenejských třítisícovek jako Aneto (3 404 m n. m.), Pico de Posets (3369 m n. m.) nebo Maladeta Oriental (3308 m n. m.) se na dětský křik a zástupy unavených rodičů zapomíná poměrně snadno.

Důležité je umět číst mezi řádky. Stranou od upravovaných sjezdovek se totiž v Cerleru nachází i řada neznačeného, otevřeného terénu, který správného prašanového ohaře zabaví na celé dny. Svahy jsou zpravidla prázdné a téměř neježděné, do klasického okruhu freeride oblastí Cerler nespadá. A tak zatímco maminky a tatínci učí svého Alejandra nebo Marii prvním

121

lyžařským krůčkům (lépe řečeno: obloučkům) na uhlazených rovinkách, my si užíváme nespoutanou jízdu po netknutém sněhu. Středisko poskytuje jednu velmi příjemnou službu – pracují zde takzvaní lyžařští ambasadoři, jejichž úkolem je provádět návštěvníky po sjezdovkách a ukazovat jim, co a jak. S pomocí jednoho z nich jsme si nejdříve projezdili několik populárních sjezdovek, když jsme však stále častěji zajížděli mimo značené koridory ve snaze najít divočejší sníh, pochopil a zavolal svého bratra. Teprve s ním pak začala ta správná jízda. Carlos, horal a odborník na freeride, nás nejprve zavedl do neznačené oblasti nad vlekem Basibe a po vydatném obědě spláchnutém několika sklenicemi vína (s obrázkem lyžaře na etiketě) s námi vystoupal až na vrchol enormního spádu Cibollés, který se nachází na konci vleku po úbočí hory Mt. Gallinero (2 728 m n. m.). Prašan jsme sice nespatřili, ale potenciál pro freeridery jsem vycítil okamžitě. Je to ten typ oblasti, kde to po sněžné bouři vypadá jako dvě stě let nazpět, když sněhové deky brázdili pouze jednou za čas osamělí pošťáci na lyžích, doktoři a porodní báby na sáních nebo divoká zvěř. Cibollés nám vzal zbytek sil, na oplátku nám však dodal apetit potřebný ke spořádání monstrózních porcí jídla, na jaké jsou ve Španělsku zvyklí. Umrtveni těžkým vínem jsme se na unavených svalech jen tak tak dobelhali ke svým lůžkům a před spaním uvažovali nad tím, co všechno mají naši průvodci ještě v záloze. Další den byl neméně vyčerpávající – v dobrém slova smyslu. Objevili jsme několik variací na včerejší sjezd, užívali si ten nejlepší volný terén v okolí a jako zlatý hřeb nás Carlos nasměroval k tzv. tubos, tedy dlouhým žlabům na Pico Cerler. Severně orientovaný „padák“ představoval za absence nového sněhu skutečnou výzvu, zatímco na západním průjezdu ležel příjemný jarní firn, na kterém jsme v očekávání večerní

nálože tapas pálili kalorie až do pozdního odpoledne. Poslední den jsme se vypravili na nejvyšší horu Pyrenejí, Mt. Aneto. Šestnáct kilometrů horské cesty nás dělilo od hotelu Llanos del Hospital, centra jedné z nejlepších pyrenejských freeride oblastí vůbec. Bývalá ubytovna přestavěná na luxusní hotel stojí na konci slepé silnice, zařezané do oblouku horských hřebenů, a její masivní dřevěné trámy zapuštěné do kamenné konstrukce působí i pod metrovými nánosy sněhu stabilně a bezpečně. Stavba jen ze dřeva a kamení působí jako organická součást krajiny a z velké dálky by šla zaměnit za skalní výběžek. Od ní jsme se s místním horským průvodcem v čele a dvaceti centimetry nového sněhu pod nohama vydali na výšlap k Tubes de Paderna. Čekalo nás přes pět set metrů převýšení. Třídenní vinařské a gurmánské orgie v kombinaci s mým věkem

udělaly své a výšlap se vlekl déle, než bylo v plánu. Prostorný koridor obehnaný po stranách stromořadím nebyl k mé úlevě tak náročný jako Pico Cerler a i přes pokročilou hodinu na něm zůstalo dost vzdušného prašanu, do něhož jsme po zbytek dne pohodovými oblouky vyřezávali cestičky. Zpátky na hotelu jsme si dali dvě (už téměř povinné) sklenice vína a za smíchu a pokřikování dětí se snažili konverzovat. Jak jsem se tak rozhlížel, měl jsem dobrý pocit z toho, že moje teorie se zase jednou potvrdila. Nejlepší freeride si člověk užije tam, kde místo zamlklých lyžařských guru a horských tuláků potkáte spíše unavené rodiče a jejích rozjívené ratolesti. Ač to tak na první pohled nemusí vypadat, je to kolikrát společnost mnohem příjemnější.

122

ADRESÁŘ PRODEJCŮ SNOW - SPECIALIZOVANÝCH OBCHODŮ PRAHA Legend Sport Myslíkova, Myslíkova 31, 11000, Praha 1, www.legendsport.cz A-Z SPORT Praha 2, Slezská 397/12, Praha 2, www.azsport.cz CK Kudrna, Žitná 1, 12000 Praha 2, www.kudrna.cz HAPPY SPORT Modřany, Modřanská 1796, Praha 4, www.happysport.cz A-Z SPORT Praha 5, Lidická 7, Praha 5, www.azsport.cz Montana Sport, Kříženeckého náměstí 990, Praha 5, www.montanasport.cz Ski and Bike Centrum Radotín, Topasová 1, Praha 5, www.skiservis.cz Hard Sport, parkoviště – METROPOLE Zličín, Praha 5, www.hardsport.cz HAPPY SPORT Kulaťák, Národní obrany 715/16, Praha 6, www.happysport.cz CZE SPORT, Dělnická 42, Praha 7, www.czesport.cz Boatpark, Sokolovská 146/359, Praha 8, www.boatpark.cz Fanatic F2, Zenklova 168, Praha 8, www.lyzeseslevou.cz HELIA SPORT Praha, Klapkova 34/731, Praha 8, www.heliasport.cz Skier.cz, Hrubého 1201/10, Praha 8, www.skier.cz HAPPY SPORT, Beranových 125, Praha 9, www.happysport.cz HARFA SPORT Praha 9, Českomoravská 41, Praha 9, www.harfasport.cz SKICENTRUM Prosek, Prosecká 36 (u bobové dráhy), www.snow4fun.cz LEGEND SPORT Bělocerkevská, Bělocerkevská 26, Praha 10, www.planetasportu.cz STŘEDOČESKÝ KRAJ Luboš Braier - SPORT SERVIS, Žižkovo náměstí 164, Čáslav, www.sport-braier.cz PROGRESS CYCLE, Logistický park Tulipán 1371, Hostivice, www.progresscycle.cz Jaromír Vyskočil, Kmochova 406, Kolín, www.montana.unas.cz PLZE�SKÝ KRAJ EUROSKI.CZ, Prokopova 29, Plzeň, www.euroski.cz HANNAH CZECH, Americká 54, Plzeň, www.hannah.cz SERVIS SPORT ČERVENKA, Habrmannovo nám. 2, Plzeň, www. sportcervenka.cz

ČESKÁ REPUBLIKA Benešov Brno Brno Bruntál Bystřice pod Hostínem Černý Důl Česká Třebová České Budějovice Harrachov Hranice Havlíčkův Brod Duňany Choceň Chomutov Jeseník Jihlava Kladno Kouty nad Desnou Kunovice Kunžak Lanškroun Lipno nad Vltavou Litoměřice Mariánské Lázně Mělník Mladé Buky Most Náchod

HARFA SPORT Plzeň, Náměstí republiky 22, Plzeň, www.harfasport.cz KARLOVARSKÝ KRAJ Sport 2000 Denk, Hlavní 267, Mariánské Lázně, www.sport-denk.cz JIHOČESKÝ KRAJ WAVESPORT, Rudolfovská 64, České Budějovice, www.wavesport.cz ÚSTECKÝ KRAJ Marathon Sport, Františka Halase 1200, Most, SKI BARTOŇ SPORTS, Maroldova 1, Děčín 1, www.skibarton.cz LIBERECKÝ KRAJ Sport Brzák, Hanychovská 575/33, Liberec 3, www.brzak.cz SPORT PAUDERA, Krále Václava 120, Staré Splavy, www.skipaudera.cz KRÁLOVÉHRADECKÝ KRAJ RM SPORT, Kostelní 7, Dobruška, www.rm-sport.cz Josef Žitník Cyklo ski s&s, 5. května 728, Lomnice nad Popelkou, www.cykloski.cz RADICAL SPORT, Poděbradova 428, Náchod, www.radicalsport.cz Vancl Sport, Horská 117, Vrchlabí, www.vanclsport.cz PARDUBICKÝ KRAJ SPORT CENTRUM DOLEČEK, Aloise Hanuše 122, Jablonné n. Orlicí, www.sportdolecek.cz SABISPORT, Dukelských Hrdinů 14, Lanškroun, www.sabisport.cz VYSOČINA HIGHLAND SPORT Havlíčkův Brod, Havlíčkova 3305, Havlíčkův Brod, www.highland-sport.cz SPORTEN, U Pohledce 1347, Nové Město na Moravě, www.sporten.cz HIGHLAND SPORT Žďár nad Sázavou, Palachova 2285/39, Žďár nad Sázávou, www.highland-sport.cz JIHOMORAVSKÝ KRAJ CK KUDRNA, Hněvkovského 75, Brno Komárov, www.kudrna.cz BARNEX, Kaštanová 70B, Brno, www.barnexsport.cz

SPORT 2000 SPORT ŠEFČÍK HELIA SPORT SPORT 2000 MM SKICENTRUM HELIA SPORT CYKLO SPORT SUN SKI CZ SPORT 2000 BARTOŠ WAVE SPORT SPORT 2000 SPORT ČERMÁK SKI CENTRUM HRANICE HIGHLAND SPORT INSPORT SKIMEN 2 SPORT APOLLO SPORT SPORT 2000 Jeseník SPORT 2000 Jihlava SPORT 2000 SYMPA SPORT HELIA SPORT SPORT 2000 HOPE SPORT SKI SERVIS KUNŽAK SPORT 2000 SUN SPORT SPORT 2000 WAVE SPORT HOFI SPORT SPORT 2000 DENK SPORT SPORT 2000 SKI SPORT MĚLNÍK SUN SKI CZ APOLLO SPORT SPORT HOTÁREK

GEMMA SPORT, Nové sady 24, Brno, www.gemmasport.cz HELIA SPORT Brno, Úvoz 59/61, Brno, www.heliasport.cz MM Skicentrum, Brechtova 7, Brno, www.mmskicentrum.cz SKICENTRUM BRNO, J. Babáka 9, Brno, www.skicentrum-brno.cz SKISKI & GOLFGOLF, Heršpická 814/5a, Brno, www.ski-golf.cz ZLÍNSKÝ KRAJ SENZA SPORT, Třída 2.května 3070, Zlín, www.senzasport.cz SENZA SPORT, Hradišťská 1922, Uherské Hradiště, www.senzasport.cz HOPE SPORT, U Nádraží 1765, Uherský Brod, www.hope-sport.cz MORAVSKOSLEZSKÝ KRAJ HELIA SPORT Bruntál, Krátká 2, Bruntál, www.heliasport.cz MADEJA SPORT, ul. 28. října 227, OstravaMariánské hory, www.madejasport.cz HELIA SPORT Ostrava, Porubská 708, Ostrava, www.heliasport.cz RUMA SPORT, Ostravice 213, Ostravice, www.rumasport.cz SPORTMAX, Karla Čapka 237, Jeseník, sportmax.jesenik.com V.A.D. Worter 4ski, Daliborova 3, Ostrava, www.4ski.cz OLOMOUCKÝ KRAJ Ski centrum Hranice, Třída Československé armády 546, Hranice, www.skicentrumhranice.cz HELIA SPORT Kouty nad Desnou, Kouty nad Desnou 1 (bývalá pošta), Kouty nad Desnou, www.heliasport.cz GM SPORT, Koperníkova 14, Olomouc, www.gmsport.cz HELIA SPORT Olomouc, I.P. Pavlova 116, Olomouc, www.heliasport.cz HELIA SPORT Prostějov, Poděbradovo náměstí 1, Prostějov, www.heliasport.cz HELIA SPORT Přerov, Žerotínovo nám. 24, Přerov, www.heliasport.cz SLOVENSKO Intersport Rental Gálfy, Horný Smokovec 51, Vysoké Tatry, www.galfy.sk HUDY SPORT Poprad, Nám. Sv. Egídia 29, Poprad, www.galfy.sk

okr.Žamberk Olomouc Olomouc Opava Ostrava Ostrava Písek Praha 5 Praha 6 Praha 6 - Dejvice Praha 8 Kobylisy Přerov Prostějov Rokytnice nad Jizerou Špindlerův Mlýn Šumperk Třebíč Trutnov Uherský Brod Ústí nad Labem Veselí nad Moravou Vrchlabí Zábřeh Žďár nad Sázavou 6 Zlín

SNOW koupíte v každé ze 80 prodejen Sportisimo po celé ČR! Beroun, OC Králův Dvůr; Brno (I), Futurum; Brno (II), NC Královo Pole; Brno (III), Avion Shopping Park; Břeclav, OC Aventin – Tesco; Česká Lípa, OC Paráda; Česká Třebová, A Centrum; České Budějovice, IGY Centrum; Český Těšín, Pasáž OC Tesco; Děčín, Obchodní zóna – Kaufland; FrýdekMístek, OC – Interspar; Havlíčkův Brod, Nákupní park; Hodonín, OC Paráda – Hypernova; Hradec Králové, EuroCenter, OC – HyperTesco, OC Atrium; Hranice na Moravě, STOP. SHOP.; Cheb, Pivovar nákupní centrum; Chomutov, Obchodní zóna – Kaufland; Chrudim, Obchodní areál Family Center; Ivančice, NC Aventin; Jablonec nad Nisou, RP Vendo Park; Jičín, Nákupní park Cipísek; Jihlava, OC – PATROL; Jindřichův Hradec, OC – sídliště Vajgar; Karlovy Vary, OC Fontána – Tesco; Karviná, Obchodní Centrum Karviná; Kladno, NC Oáza Kladno – Kročehlavy; Kopřivnice, OC – Kaufland; Kroměříž, OC Rybalka; Liberec, Nákupní park Severka; Liberec II, Forum Liberec; Mělník, Family Center; Mladá Boleslav, Olympia; Mohelnice, Vendo Park; Most, Obchodní park Most; Náchod, Family Center; Nový Jičín, NC Fastmall; Olomouc (I), OC Haná; Olomouc (II), Olomouc CITY; Opava, OC Silesia; Ostrava (I), OC Galerie; Ostrava (II), Avion Shopping Park; Ostrava (III), OC Futurum – retail park; Pardubice, Family Center; Pelhřimov, CPI RP; Písek, OC Jih u Penny – naproti Albertu; Plzeň (I), NC Borská pole; Plzeň (II), OC Berounka Park – Tesco Rokycanská ul.; Plzeň (III), OC Plaza; Praha 1, Palladium;

HELIA SPORT HELIA SPORT SPORT 2000 HARTMANSPORT SPORTOVNÍ KURZY.CZ HELIA SPORT SPORT 2000 HOPE SPORT OLYMP SPORT SKI CENTRUM BARRANDOV BIL SPORT SPORT 2000 MELICHAR SPORT HELIA SPORT HELIA SPORT HELIA SPORT P-SPORT SPORT 2000 SUN SKI CZ PRIME SPORT TOUR SPORT KM SPORT SPORT 2000 HOPE SPORT APOLLO SPORT SPORT 2000 HOPE SPORT SPORT 2000 Vrchlabí DENALI SPORT HIGHLAND SPORT SPORT 2000 HOPE SPORT

www.sport2000.cz

www.snow.cz/casopis/prodejci Praha 10, NC Eden; Praha 4, Arkády Pankrác; Praha 4, Novodvorská Plaza; Praha 5, Metropole Zličín; Praha 8, OC Krakov; Praha 9, Centrum Černý Most, Galerie Fénix; Praha – Průhonice, Obchodní zóna Čestlice; Prostějov, OG Arkáda; Přerov, OC – Kaufland; Příbram, STOP. SHOP.; Staré Město, OC – Interspar; Strakonice, Nákupní park Strakonice; Svitavy, A Centrum; Šumperk, OC – Kaufland; Tábor, OC – Hypernova; Teplice, OC Olympia – Albert; Teplice, OC Fontána, Trutnov, Family Center; Třebíč, STOP. SHOP.; Třinec, OC – Tesco; Ústí nad Labem, OC – Globus; Vsetín, OC – Hypernova; Zlín, OC – Tesco; Znojmo, STOP. SHOP.; Žatec, STOP. SHOP.; Žďár nad Sázavou, Nákupní park Žďár

SLOVENSKO Banská Bystrica Banská Bystrica Bardejov Bratislava Donovaly Košice Kežmarok Levice Liptovský Mikuláš Levoča Lučenec Lučenec Martin Nitra Nové Zámky Piešt‘any Poprad Prešov Ružomberok Šamorín Spišská Nová Ves Topol‘čany Trenčín Trnava Vysoké Tatry Vysoké Tatry Žilina Zvolen

SNOW koupíte ve 24 prodejnách Intersport! Brno-Modřice, OLYMPIA BRNO; České Budějovice, NÁKUPNÍ CENTRUM GÉČKO; Čestlice, SPEKTRUM PRŮHONICE; Hradec Králové, FUTURUM; Kolín IV., FUTURUM KOLÍN; Liberec 3, NISA CENTER LIBEREC; Liberec-Růžodol, NÁKUPNÍ CENTRUM GÉČKO; Mladá Boleslav, NÁKUPNÍ CENTRUM BONDY; Most, CENTRAL MOST; Olomouc, Galerie Šantovka; Ostrava, AVION; Ostrava, FUTURUM; Ostrava 2 - Moravská Ostrava, FORUM; Pardubice, PALAC; Plzeň-Černice, OLYMPIA PLZEŇ B/Shopping center II; Praha 1, Myslbek; Praha 3, ATRIUM FLORA; Praha 5, GALERIE BUTOVICE; Praha 6, ŠESTKA; Praha 9, LETŇANY; Praha -Vysočany, GALERIE HARFA; Teplice, Galerie Teplice; Ústí nad Labem, FORUM; Zlín, ZLATÉ JABLKO; Zlín-Malenovice, CENTRO;

SPORT 2000 ŠPORT ÁČKO NORTHFINDER TOPA SPORT SCARLETT SPORT SPORT 2000 SKI-TI DOKA SPORT S-STYLE SPORT SPORT 2000 ABC SPORT MOUNTAIN ŠPORT S-STYLE SPORT SKI BOARD PARADISE SPORT 2000 SPORT-OUTDOOR.SK SPORT 2000 MARTIN NORTHFINDER VELO PROM EXTREM SPORT SPORT RYSY SPORT RYSY SPORT 2000 TOP SPORT ARENA SPORT SPORT RETTER EMPE SPORT SPORT 2000 TULÁK OUTFIT NORTHFINDER SPORT RYSY SPORT 2000 URBANOVIČ TOP SKI SPORT 2000 RIZENEK

www.sport2000.sk

53x v České republice, 28x na Slovensku Žijeme pro sport!

Klíny (Krušné hory)

datum návštěvy:

(Krušné hory)

Obsluha pokladny může při výměně kupónu za skipas požadovat prokázání totožnosti za účelem zamezení zneužití akce. Využitím kupónu udělujete vydavateli souhlas s marketingovým zpracováním poskytnutých údajů dle zákona č. 101/2000 Sb., a to na dobu neurčitou. Tento souhlas můžete kdykoliv bezplatně odvolat na adrese vydavatelství.

ZDE ZAPIŠTE SVŮJ AKTIVAČNÍ KÓD, JMÉNO A DATUM NÁVŠTĚVY: (kód získáte na www.SKIPAS-ZDARMA.cz) aktivační kód:

datum návštěvy:

Telnice

jméno:

jméno: Obsluha pokladny může při výměně kupónu za skipas požadovat prokázání totožnosti za účelem zamezení zneužití akce. Využitím kupónu udělujete vydavateli souhlas s marketingovým zpracováním poskytnutých údajů dle zákona č. 101/2000 Sb., a to na dobu neurčitou. Tento souhlas můžete kdykoliv bezplatně odvolat na adrese vydavatelství.

ZDE ZAPIŠTE SVŮJ AKTIVAČNÍ KÓD, JMÉNO A DATUM NÁVŠTĚVY: (kód získáte na www.SKIPAS-ZDARMA.cz) aktivační kód:

datum návštěvy:

OBDOBÍ PLATNOSTI: SEZÓNA 2014/15

1+1 ZDARMA 1 DEN

NEVYTRHÁVEJTE NEVYTRHÁVEJTE NEVYTRHÁVEJTE

aktivační kód:

NEVYTRHÁVEJTE

(Krkonoše)

ZDE ZAPIŠTE SVŮJ AKTIVAČNÍ KÓD, JMÉNO A DATUM NÁVŠTĚVY: (kód získáte na www.SKIPAS-ZDARMA.cz)

NEVYTRHÁVEJTE

Paseky nad Jizerou

OBDOBÍ PLATNOSTI: SEZÓNA 2014/15 (VŠEDNÍ DNY)

datum návštěvy:

jméno:

OBDOBÍ PLATNOSTI: SEZÓNA 2014/15

aktivační kód:

OBDOBÍ PLATNOSTI: SEZÓNA 2014/15

(Ještědský hřbet)

ZDE ZAPIŠTE SVŮJ AKTIVAČNÍ KÓD, JMÉNO A DATUM NÁVŠTĚVY: (kód získáte na www.SKIPAS-ZDARMA.cz)

OBDOBÍ PLATNOSTI: SEZÓNA 2014/15

Ještěd

1+1 ZDARMA 1 DEN

datum návštěvy:

jméno:

1+1 ZDARMA 1 DEN

aktivační kód:

1+1 ZDARMA 1 DEN

(Beskydy)

1+1 ZDARMA 1 DEN

Bílá

ZDE ZAPIŠTE SVŮJ AKTIVAČNÍ KÓD, JMÉNO A DATUM NÁVŠTĚVY: (kód získáte na www.SKIPAS-ZDARMA.cz)

JAK ZÍSKAT SKIPAS ZDARMA:

1. Kupón nejprve aktivujte na www.SKIPAS-ZDARMA.cz, a to nejpozději jeden den přede dnem návštěvy areálu. Obratem se zobrazí váš aktivační kód, který najdete spolu s datem návštěvy i ve svém uživatelském profilu. (Před první aktivací je nutné se zaregistrovat pomocí e-mailové adresy.) 2. Na kupón vyplňte získaný aktivační kód a datum návštěvy areálu. 3. Kupón vytrhněte až při nákupu skipasu v pokladně areálu a odevzdejte jej. Za kupón obdržíte při koupi jednodenního skipasu druhý jednodenní skipas zdarma, a to do konce sezóny 2014/15. Každý má nárok na výměnu jednoho kupónu během platnosti akce. V případě, že aktivační údaje vyplněné na www.SKIPAS-ZDARMA.cz nesouhlasí s údaji na dokladu totožnosti nebo aktivace není provedena alespoň jeden den před návštěvou, nárok zaniká. Nárok na výměnu kupónu nelze vymáhat, a to zejména mimo udané datum návštěvy nebo při opakované návštěvě areálu. Změna vyhrazena.

www.skibila.cz

JAK ZÍSKAT SKIPAS ZDARMA:

1. Kupón nejprve aktivujte na www.SKIPAS-ZDARMA.cz, a to nejpozději jeden den přede dnem návštěvy areálu. Obratem se zobrazí váš aktivační kód, který najdete spolu s datem návštěvy i ve svém uživatelském profilu. (Před první aktivací je nutné se zaregistrovat pomocí e-mailové adresy.) 2. Na kupón vyplňte získaný aktivační kód a datum návštěvy areálu. 3. Kupón vytrhněte až při nákupu skipasu v pokladně areálu a odevzdejte jej. Za kupón obdržíte při koupi jednodenního skipasu druhý jednodenní skipas zdarma, a to ve všedních dnech do konce sezóny 2014/15. Každý má nárok na výměnu jednoho kupónu během platnosti akce. V případě, že aktivační údaje vyplněné na www.SKIPAS-ZDARMA.cz nesouhlasí s údaji na dokladu totožnosti nebo aktivace není provedena alespoň jeden den před návštěvou, nárok zaniká. Nárok na výměnu kupónu nelze vymáhat, a to zejména mimo udané datum návštěvy nebo při opakované návštěvě areálu. Změna vyhrazena.

www.skijested.cz

JAK ZÍSKAT SKIPAS ZDARMA:

www.skipaseky.cz

JAK ZÍSKAT SKIPAS ZDARMA:

www.kliny.cz

JAK ZÍSKAT SKIPAS ZDARMA:

www.ski-telnice.cz

Mám rád své Subaru FORESTER a country folk! To je můj koncert pro 4 kola.

Mám rád lidi a věci, na které se můžu spolehnout, proto řídím FORESTER. Ať s ním vyrazím s vlekem na pole, nebo s rodinou do kina, vím, že díky trvalému pohonu všech kol Symmetrical AWD pokaždé bezpečně* dojedu. Plochý motor Boxer mi učaroval už dávno, teď má navíc větší sílu v nižších otáčkách a nižší spotřebu. Takže si jen tak v klidu jedu a zpívám - ať je na kolejích rosa nebo sníh. Poctivá cena od 699 000 Kč

AKČNÍ NABÍDKA FORESTER 2,0i 6MT OD 569 000 KČ VČETNĚ DPH.

* Symmetrical AWD = přidaná hodnota Subaru pro aktivní bezpečnost a pro skvělé jízdní vlastnosti! subaru.cz | koncertpro4kola.cz

Kombinovaná spotřeba paliva 6,5–8,5 l/100 km, emise CO2 150–197 g/km.

Zdeněk M., farmář

K2SKIS.COM

Výhradní distributor pro ČR: CAMPING GAZ CS s.r.o.

Vybavíme vás na lyžování od hlavy až k patě!

BRÝLE PHOTOKINETIC

HELMA DIVERSION

BOTY SPYNE 130

RICTOR 82 XTi