FOTO: HEAD
SPORT
Oproti nové normě pro FIS obřačky se okamžitě ohradili i samotní závodníci, nejhlasitěji pak Ted Ligety
TEXT: IVAN SOSNA
FIS je problematický spolek. Sice firma s mnohamilionovým byznysem, ale vlastně „občanské sdružení“ s kolektivními orgány a všemi jejich nectnostmi. Jako každá podobná instituce nutně prolezlá zákulisními vazbami, rozvětvenými obchodními zájmy, nepotismem. Nejvyšší posty mají staří pardálové „vyseděné“: věkový průměr předsednictva je 70 let, nejmladšímu je 61. Je tak snadné nacházet na ní terče kritiky. Už proto, že „bafuňář“ je v obecném povědomí figurou takřka odpornou a lid obecný každého funkcionáře vidí jako vyžírku přisátého na cecík zásobovaný jinými. Ve skutečnosti to nebude tak černobílé. Vždyť funkcionaří řada výborných sportovců minulosti. Ale FIS se mnohdy chová jako orientální despota, který vládne a s nikým se nehodlá bavit. A to nejsou metody roku 2011. Je sice pravda, že po diskuzi musí někdo konkrétní rozhodnout, ale právě že po diskuzi. FIS si tak možná zbytečně nakálela do vlastního hnízda tím, že nedala k dispozici závěry vědeckých pracovišť založené na konkrétní analýze úrazů. Nikdo nezpochybňuje odbornost profesora Müllera ze salcburské univerzity, ale právě kvůli jeho jménu je namístě očekávat příslušně erudované odůvodnění, proč právě takové by nové lyže měly být a jak přispějí k lepší bezpečnosti. Můžeme si domyslet, že utajování souvisí s konkurencí čtyř univerzit využívaných bohatými svazy pro měření a analýzy (Innsbruck, Salcburk, Mnichov, Curych). První generace limitů vznikla na základě práce profesora Nachbauera v Innsbrucku, nyní se ke kapustičce dostal jeho kolega a konkurent. Ale to by přece mělo být jedno. Pak se nelze divit, když leckteří FIS podezírají, že nové parametry jsou jen zoufalým pokusem něco udělat. Upřímně řečeno, co si myslet o tom, že se před pěti lety nadiktovaly – samozřejmě kvůli bezpečnosti – lyže širší a nyní se ze stejného důvodu nařizují naopak užší? V závodnickém povědomí také není obří slalom hlavním viníkem. Ligety na svém webu rozebírá tři „velké“ úrazy posledních dvou let a ani jeden nepřipisuje lyžím. Proč jim tedy vracet parametry z doby před 20 lety? (Podrobněji o těchto změnách v samostatném článku.) Úrazy po zaříznutí lyže se děly i v dobách dávno předcarvingových. Tak se zabil Ross Milne při OH 1964 či Ulrike Maier o třicet let později – a žádný carving s tím neměl nic společného. Kromě toho lze pochybovat o bezpečnosti, když se bude pivotem nadriftovávat okolo tyče: jednak je to nepřesný nájezd s rizikem „špicara“, jednak je rotace na plném chodidle pro kolenní klouby možná ještě větší svinstvo než přetížení na hraně. Celá problematika je velmi komplexní. Nejenom materiál, nýbrž i tratě a sníh se nějak vyvinuly. Od 70. let se závodí na uválcovaných dálnicích, postupně stále tvrdších. Na trati SP 1979 na Chopku se ještě dalo jezdit, i když byly oproti úzu velmi tvrdé. Dnes už na
ALPSKÉ LYŽOVÁNÍ: ZA KULISAMI PŘITUHUJE SOUBĚŽNĚ S OBVYKLÝMI DRAMATY VÍTĚZSTVÍ I NEÚSPĚCHŮ SE V ZÁKULISÍ ODEHRÁVÁ NOVÁ KAPITOLA PNUTÍ MEZI NADŘÍZENÝM ORGÁNEM (FIS) A ZÁVODNÍKY. TI SE TOTIŽ ZAČÍNAJÍ OZÝVAT STÁLE DŮRAZNĚJI. Možná si vzpomenete na loňský článek o sporu rodiny Gutových se švýcarským svazem: „Hubatá Lara tak nemusí být jenom typickou revoltou mládí a sebevědomím mladé hvězdy, která svými výkony živí plno lidí. Zatím dostala za uši… Ale co když je to předzvěst větších změn?“ Psal jsem i o nové generaci závodníků, která bude před orgánem plným starců stále méně sehnutá v uctivém předklonu.
ších a delších lyží, které měly přispět ke zvýšení bezpečnosti, mělo prý být další projednávání změn s výrobci a zástupci závodníků. Místo toho ale koncem července FIS nadekretovala lyže, jež šokovaly: delší obřačky ne širší než 95 mm vepředu a 65 mm ve středu a s minimálním rádiusem 40 m pro muže, 35 m pro ženy. Navíc další snížení výšky nad sněhem na 45 mm. Proti tomu okamžitě protestovalo sdružení výrobců
Pomocí vody a mrazu vznikne nejenom kluziště a klouzačka, ale také trať SP, takže alpské lyžování už je spíš „icesport“ než „snowsport“. A stalo se. Už před MS se o tratích velmi kriticky vyjádřili Lindsey Vonn a Ivica Kostelic. Kritizovali tratě nadměrně tvrdé a přitom nerovné, tedy ve výsledku nebezpečné. Oba také demonstrovali nemožnost zvládat na takových tratích celou sezónu tím, že vynechali část programu MS, a to i za cenu obhajoby titulu. Poté se do konfliktu s Günterem Hujarou kvůli konkrétnímu skoku na trati v Kvitfjellu dostal Cuche a také on – Pan Sjezdař ve svém věku – dostal po čenichu v podobě pětitisícové pokuty. Rozjitřené vztahy pak dorazilo v létě dění okolo materiálu. Výsledkem dlouhodobého sledování úrazů ve Světovém poháru a testů nových, méně krojených, už-
a začali se ozývat i závodníci. Nejhlasitěji Ligety, oficiálně jejich zástupce Kilian Albrecht. Jeho stále značně decentní výzvu, aby FIS řádně komunikovala se závodníky, včetně připomínky, že oni jsou hvězdami, podepsali takřka všichni, kdo na tratích něco znamenají. Je sice možné, že i tato letní verbální revolta pod novým sněhem vyšumí a vše pojede v jen lehce pozměněných kolejích dál, ale stejně tak se možná časy opravdu mění. Vše není tak jednoduché. Takřka všechny sporty jsou dnes nucené ke změnám. Jeden si myslí, že špatné je nedělat nic, druhý, že každá změna je k horšímu. Na změny vždy budou rozdílné názory.
ZNAČKOVÁ PRODEJNA PRINC SPORT Milady Horákové 96, Praha 7 tel. 233 371 597, e-mail: prodejna@voelkl.cz
www.voelkl.cz