SNOW 150 - speciální vydání skialp 2023/24 by SNOW media

LAVINOVÁ BEZPEČNOST – HISTORIE I SOUČASNOST

SKIALP PŘÍLOHA:

KAM NA HORY V ČESKU A OKOLÍ

SKIALP, ANEBO BACKCOUNTRY?

SNOW 150 SKIALP SPECIÁLNÍ VYDÁNÍ CENA: 100 Kč / 4,99 EUR

SKIALPINISTA A HORSKÝ FOTOGRAF ALEXANDR LUCZY

TESTY A RECENZE VYBAVENÍ NA SKIALPY

THE ORA

MAESTRALE, the le now reduced in term is changing the rules

Bruno Compagnet, Etna. Foto Layla Kerley SCARPA.COM

ANGE THE LEGEND. ORANGE LEGEND.

egendary MAESTRALE, ski touring boot, the legendary ski touring boot, ms of weight now reduced and volume, in terms of weight and volume, s of the is game, changing again.the rules of the game, again.

SCARPA.CZ SCARPA.COM

FOTO: IMAGO

NO COMMENT

#14

FOTO: LAYLA KERLEY

OBSAH

SKIALP A LIDÉ

14| 18| 32| 36| 40| 42|

HISTORICKÝ VÝLET NA „SKIALPECH“ Z DAVOSU HORSKÝ VAGABUND ALEXANDR LUCZY: ŽIVOT JE JEN NÁHODA HENDIKEPEM DO VÝŠEK: PARALYMPIONIK JOZEF METELKA SKADI MAN, ZACHRÁNCE ŽIVOTŮ JAK SE UMÍRÁ V LAVINĚ... A CO Z TOHO PLYNE PRO ZACHRÁNCE RYCHLOSTNÍ REKORDY VE SKIALPINISMU

VYBAVENÍ

45| 58| 62| 68| 72|

World Ski Test – existují nejlepší skialpinistické lyže? Karbonový zázrak jménem Pierre Gignoux Recenze: skialpové boty Atomic Backland XTD Carbon 120 Recenze: sporttester Garmin epix Pro Základy údržby stoupacích pásů

SNOWtest Testy skialpových lyží: Armada Locator 96...................................52 Armada Locator 104................................53 Black Crows Ova Freebird.....................53 Fischer Transalp 92 CTi..........................54 Choc AlpSki..................................................56

FOTO: ROSSIGNOL

OBSAH

MÓDA

74| 82| 92| 94|

Crazy – šílenec z Bormia RECENZE: NA SKIALPY V KILPI RECENZE: BUNDA CRAZY TRILOGY A KRAŤASY SHORT OXYGEN RECENZE: SKIALPOVÝ SET SWIX SURMONT

CESTY

96| 98| 104| 110|

RECENZE: BACKCOUNTRY LYŽE MADSHUS PANORAMA T50 HLUBOKÝM SNĚHEM ZA ZLATEM V NÁS

SKIALPOVÉ VÝLETY ATOMIC BACKLAND TOUR 2024

PŘÍLOHA

112| 124|

Kompas: Kam nejblíže na lyže TIPY: VELKÝ JAVOR – MODERNÍ A EKOLOGICKÝ KRÁL ŠUMAVY

16. 3. – 7. 4. 2024

7=6

na skipas a ubytování + speciální nabídky na vybavení Využijte jarní akci na Seiser Almu: jeden den dovolené zdarma, delší lyžařské dny se spoustou slunce, méně přeplněné sjezdovky a slunečné terasy až do západu slunce. Více informací: seiseralm.it/springdays Seiser Alm – z Prahy pouze 650 km

www.seiseralm.it/zima

Foto: IDM/Harald Wisthaler

Jarní dny Dolomiti

ŠÉFREDAKTOR

Petr Socha

ZÁSTUPCE ŠÉFREDAKTORA

Radek Holub REDAKTOŘI

Andrea Drengubáková (SNOW tour), Michaela Kratochvílová (World Cup), Ondřej Novák (Academy), Tom Řepík (SNOWbiz), Lukáš Vavrda (Freeride & skialp)

KRESBA: ONDRA TŮMA

GRAFIKA

NA LYŽÍCH BLÍŽE PRAVDĚ

občas i zapřeli sami sebe a nechali Každé přelomové hudební album je to se dotlačit do tuctového popu, který první od kapely. Bývá obvykle trochu se sice pořád jmenuje lyžování, ale drsné a neučesané – ale ryze pravuž neoslovuje jen pravověrné posludivé. Ta následující mohou být prochače, rockery a pankáče, ale svou pracovanější, čistější a úspěšnější: podbízivou líbivostí a dennodenní příKdyž kapela už jednou ukázala svůj tomností v rádiích strhuje pozornost potenciál, bezpečněji se do ní invesmas bez jakéhokoli kulturního názoru. tuje vnější kapitál a energie. A nejinak I tak se ale vyvíjí svět, na radost je tomu i s lyžováním – ty první vysmíz hudby i všeho dalšího má přeci vané pokusy byly považovány za bláznárok každý, kdo o ni stojí. novství. Ale byl to přelom. Lyžaři-pioSkialp byl dlouho underground, žánr, nýři se s tím přitom nepárali a vyráželi k jehož uctívání se odhodlali jen do hor v a na čemkoli, co bylo po ruce. odvážní, romantici a nonkonformisté. Začátky byly bolestivé, drsné a neuV posledních letech se už skoro zdálo, česané. Ale toho potenciálu k objevože i on sklouzne na dráhu popu a do vání! A zanedlouho i k investicím do pozornosti každého, kdo na to jen trorozvoje rodícího se sportu. chu má. Nakonec se tak ale nestalo. Z pohledu hledačů novot a romanSkialp, nebo lépe univerzální skitiky to byly záviděníhodné časy. Jak touring (podle lokace to ale může být opojné muselo být vyvést na koui např. skibrd, jak říká náš komiksový zelných prknech třeba svou dívku kolega), přeci jen vyžaduje něco víc, na zimní výlet někam, kde s jistotou než může dát úplně každý: zaujetí, nikoho nepotkáte, na horské pláně připravenost, osobní investici, která nebo almy, kde v zimě všechno utisahá dál než jen do peněženky. chá a tvrdě spí. Byl to nový svět, kde Skialp je většinovým motivem tohoto si každý klidně mohl říkat, že to je vydání SNOW. Snad vás, kteří jste mu sice malý krok pro člověka, ale velký zatím nepropadli, bude i toto vydání pro lidstvo – jen nebyl, kdo by to po bavit a třeba i připomene, že někde celém světě odvysílal. Tedy, než přiexistuje víc než jen halasný pop. šel Arthur Conan Doyle a představil Skialp jako ryzí originál není jednopoetiku lyžování a hor světu slovem duchý a není zadarmo, ale je to žánr, (mimochodem, i právě tento jeho člákterý člověku přivodí očistu. Už jen nek si v tomto vydání přečtete). tím, že ho odvede do samoty, nitra hor A pak postupně přicházela další alba, i nitra vlastního. další novinky a zlomy reagující na Do pravdy. celospolečenský vývoj. S nimi další Petr Socha a SNOW investice do té nové muziky, jichž bylo postupem let tolik, že hudebníci

Petr Antoníček Markéta Antoníčková

SNOW, Č. 150, ROČNÍK XXII.

REDAKCE

VYDAVATEL

SLIM media s.r.o. Husitská 344/63, Praha 3 IČ 27175511

INZERCE

Petr Socha Veronika Bezpalcová Tomáš Rucký (SNOWtour) Tom Řepík (SNOWbiz) DISTRIBUCE

Andrea Rosenbaumová

ADRESA REDAKCE

SNOW Husitská 344/63 130 00 Praha 3 redakce@snow.cz INZERCE inzerce@snow.cz

INTERNET

Radek Holub, Lukáš Vavrda E-mailové schránky: jmeno.prijmeni@snow.cz

AUTOŘI

Ivan Balek, Roman Gric, Tomáš Haisl, Karel Hampl, Petr Havelka, Ondřej Katz, Jan Klouček, Eva Kurfürstová, Martin Müller, Jimmy Petterson, Radim Polcer, Fredrik Schenholm, Kateřina Sochová, Aleš Suk, Ondra Tůma, Pavel Zelenka, Michael Turek JAZYKOVÁ KOREKTURA

Drahomíra Kožíšková PŘEKLADY

Kateřina Sochová ODBORNÍ PARTNEŘI Svaz lyžařů České republiky Asociace profesionálních učitelů lyžování Asociace horských středisek ČR

DODAVATEL ENERGIE

/casopis ELEKTRONICKÉ ČASOPISY:

PŘEDPLATNÉ Česko: www.snow.cz/predplatne predplatne@snow.cz ( 775 My SNOW (775 697 669) Slovensko: www.ipredplatne.sk objednavky@ipredplatne.sk Cena výtisku: 100 Kč / 4,99 EUR MK ČR: E13878 ISSN: 1214-0007 Rozšiřuje: Mediaprint & Kapa Pressegrosso s.r.o., PressMedia s.r.o. a síť sportovních prodejen. Vychází 7x ročně. Toto číslo vyšlo 11. ledna 2024, další vyjde 8. února 2024.

OBÁLKA/FOTO: Scarpa / Max Draeger (product placement) Články označené jako advertorial jsou komerční prezentací. Články v rubrice SNOWtour obsahují product placement. Náklad je ověřován ABC ČR.

Všechna práva vyhrazena. SNOWmag je ochrannou známkou. © SLIM media s.r.o. 2024

HELLYHANSEN.COM

NOVÁ SKIALPOVÁ KOLEKCE ODIN BACKCOUNTRY

Objevte novou skialpovou kolekci Odin backcountry, která je navržena pro náročné lyžaře.

IZZY HOLMES AND STEPHEN LARSON, SKI PATROLLERS AT HEAVENLY SKI RESORT

SKIALP

FOTO: IMAGO

TEXT: PETR SOCHA

Sir Arthur Conan Doyle (úplně vpravo) při lyžařském odpočinku v roce 1894

Historický výlet na „skialpech“ z Davosu

Jak to vlastně všechno začalo? Kdy a kde se zrodil skialp? Co způsobilo rozmach lyžování? Jeho prazačátky samozřejmě sahají tisíce let nazpět, ale jeden ze zásadních milníků, který přetvořil tehdy ryze praktické lyžování ve sport, se odehrál v Davosu na jaře 1894. Tehdy pobýval ve Švýcarsku dnes slavný spisovatel, ale i právník, politik, soudce, spiritualista, lékař a sportovec, Sir Arthur Conan Doyle.

ebýt Doyla, asi by se stalo něco jiného a někde jinde, díky němu však dnes může slavný začátek lyžování jako masového sportu mířit právě do Davosu.

První lyže v Davosu

První pár lyží Telemark z Norska dorazil do Davosu o Vánocích roku 1883, kdy je Wilhelm Paulcke, později geolog a lavinový výzkumník, obdržel jako dar od svého otce. Nové

sportovní vybavení se setkalo se značným nadšením a tamní truhláři vytvářeli na originálech založené nové modely. V roce 1885 místní společnost Heierling, která mimochodem stále existuje, vyrobila první boty po vzoru norské boty Lauper. Brzy se konaly závody na rovném terénu, tedy v běhu na lyžích, řeklo by se dnes. První distanční závod na 12 kilometrů vedl lesem Mattawald a vyhrál ho Davosan s Angličanem a Norem na druhém a třetím místě.

Přes hory

V roce 1889 se na lyžování dali i bratři Tobias a Johann Brangerovi. „Cvičili na odlehlých místech, někdy po setmění, aby se vyhnuli posměchu svých spoluobčanů,“ jak se o nich dnes píše. Již v roce 1890 prozkoumali zimní okolí průsmyku Strela a v roce 1893 se jim podařilo přejít z Davosu přes průsmyk Maienfelder Furka do Arosy a zpět. A to už se blížíme začátku naznačeného boomu. O rok později je totiž doprovázel nikdo jiný

FOTO: ARTHUR-CONAN-DOYLE.COM

Titulní stránka vydání magazínu The Strand

První strana rukopisu (nedatováno)

než Sir Arthur Conan Doyle. A právě jeho vtipná a ironická zpráva An Alpine Pass on „Ski“ publikovaná v britském měsíčníku The Strand Magazine popisující třeba to, jak si cestou roztrhl kalhoty, odpálila v Británii explozi nadšení do lyžování. Doyle si dokonce tehdy troufl na odvážnou předpověď: „Jsem přesvědčen, že přijde čas, kdy stovky Angličanů pojedou na lyžařskou sezónu v březnu a dubnu do Švýcarska.“ Sir Arthur Conan Doyle nejenže dal světu Sherlocka Holmese nebo Psa baskervillského, ale i možná nejsilnější impuls pro popularizaci lyžování jako sportu pro každého. Sluší se tedy tento legendární text – byť s odstupem 130 let – předat i českému čtenáři.

FOTO: ARTHUR-CONAN-DOYLE.COM

Měli jsme radost, kterou žádné boty poskytnout nemůžou, jedině lyže.

Trasa Sira Arthura Conana Doyla:

empty text

Začínalo se ve Frauenkirchu (cca 1 500 m n. m.), osady jižně od Davosu, a stoupalo se přes salaš Stafelalp (2 km, nadm. výška 1 900 m, 380 výškových m), a dalších asi 5 km a 560 vm na průsmyk Mainfelder Furgga (2 463 m). Odtud se pak už „jen“ sjelo do Arosy – skoro 800 výškových metrů. Na dnešní poměry to je běžný denní výlet, ale s někdejší výbavou, těžkými lyžemi a nevyspělou technikou skrze v zimě zcela opuštěné hory to muselo být skutečné a adrenalinové dobrodružství.

SKIALP

PŘELOŽIL: LUKÁŠ VAVRDA

Alpský průsmyk na „lyžích“

a vzhledu lyží není nic zvlášť pozoruhodného. Jsou to dvě fošny jilmového dřeva, asi osm stop dlouhé a čtyři palce široké. Pata je hranatá a špičky ohnuté nahoru, vprostřed jsou pak poutka pro upevnění nohy. Při pohledu na ně by nikdo nehádal, kolik zábavy a dobrodružství skýtají. Ale jak se do nich obujete, ústa se vám obrátí v úsměv a sotva se obrátíte na přátele, už je vás vidno bořit hlavu do sněhové závěje, kopaje mezitím freneticky všemi údy, aby se vám na okamžik podařilo nabýt ztracené rovnováhy, a hned se zase řítit tváří vstříc další závěji, zatímco vaši přátelé jsou překvapeni, jaká že zábava to s vámi dokáže dnes být. Tak vypadá začátek. Po takovém úvodu přirozeně očekáváte spíš obtíže, a nejspíš nebudete zklamáni. Jakmile se rozjedete, začnou se dít věci… Lyže jsou nejnáladovější věc na světě. Jednoho dne poslouchají a je s nimi zábava, aby vám vzápětí začaly škodit, i když se nezměnilo počasí ani sníh. Nejzrádnější jsou, když to nejméně čekáte. Stojíte na hraně svahu a připravujete se na rychlý skluz, vtom se vaše hůl zapíchne do sněhu mezi lyže a už letíte tváří vpřed. Nebo stojíte na rovince, ta vypadá rovná jako kulečníkový stůl, a tu zničehonic, bez sebemenšího varování, se lyže vymrští vpřed a vás nechají za sebou, zírat vleže na zádech na oblohu. Naopak když pád očekáváte, nikdy nepřijde. Kdykoliv si myslíte, že jste zcela v bezpečí, můžete se vsadit, že se něco stane. Vstoupíte na ledový svah s pětasedmdesátistupňovým úhlem a kličkujete po něm v prudkých traverzech, zaboříte hrany do ledu a máte pocit, že i komár na vás usednuvší by zbořil křehce vybudovanou rovnováhu – ale nic se neděje a vy v pořádku vystoupáte na vrchol. Jakmile se však otočíte na přítele a chcete si vzájemně gratulovat k výstupu se slovy „Jaký je to krásný pohled!“, už se řítíte na lopatky s lyží bůhvíproč zamotanou kolem krku. Nebo se po úspěšném výletu bez jakýchkoliv neštěstí šouráte zpátky po silnici, na okamžik se zastavíte prohodit slovo s místními na verandě řka, jak dobře se vám daří. V tu chvíli se něco stane a oni zjistí, že gratulují podrážkám vašich bot. Pokud nemáte ústa plná sněhu, zřejmě mumláte jména nějakých švýcarských vesnic, abyste si ulevili – obzvlášť účinné slovo je třeba „Ragatz“, uleví se vám, a přitom nevyvoláte pozdvižení.

To vše však patří k začátkům lyžování. Musíte se pomalu posouvat úroveň po úrovni, cik-cak po cik-caku zdolávat vrcholy rychlostí a elegancí kraba, dolů pak sjíždět a postupně získávat balanc, obratněji zatáčet. První otočka ve svahu vyvolá výbuch smíchu u vašich přátel. Lyže se kinklá ve vzduchu, vrávoráte na jedné jako při podivném šamanském rituálu. Rozvoj těchto dovedností je však k úspěchu nutný, jen tak

přes průsmyk Furka, jenž je vysoký přes devět tisíc stop. Vstali jsme před čtvrtou ranní, v půl páté jsme vyrazili do našeho výchozího bodu ve Frauenkirchu. Na fialovém nebi zářil bledý měsíc s hvězdami, které lze spatřit jen v tropech nebo vysokých horách. Ve čtvrt na šest jsme opustili silnici a začali stoupat úbočím, střídavě slehlou trávou a sněhovými poli. Lyže přes ramena a boty zavěšené kolem

Lyže jsou nejnáladovější věc na světě. Jednoho dne poslouchají a je s nimi zábava, aby vám vzápětí začaly škodit. lze zdolávat prudké kopce bez uklouznutí. Otočka musí být precizní a toto je jediný způsob, jak se ji naučit. Faktem je, že v zimě je pohyb po horách snazší, tedy pokud aspoň trochu přeje počasí. V létě musíte lézt nahoru a dolu slézat, obojí je stejně úmorné. V zimě jsou obtíže poloviční, neboť většina sestupu je radostným klouzáním. Pokud je sníh pevný, je snazší po něm jít na lyžích než se v létě proplétat skrz balvany. Naše cesta vedla z Davosu do Arosy

krku, neboť kde byl tvrdý sníh, šlo se pohodlně. Kam však udeřilo slunce, sníh byl mokrý a těžký, tu a tam jsme se v něm zmítali až po pás, ale celkově byl postup snadný – lyže by nám zatím při prodírání jedlovím spíš překážely. Kolem půl sedmé jsme se z lesa vynořili a minuli dřevěnou chýši, poslední stopu civilizace, kterou jsme měli vidět do příchodu do Arosy. Sníh byl zrána ještě dost tvrdý, a tak jsme se nebořili a rychle postupovali přes zvlněná

Svah byl stále mírný, a tak jsme zvolna klouzali a hole za sebou nechávali volně vlát. Zdálo se, že obtíže naší cesty jsou u konce a nezbývá, než se postavit na lyže a nechat se dovézt do cíle. Ovšem nejzrádnější místo nás teprve čekalo. Svah byl strmější a strmější,

jitel zůstal dřepět v hlubokém sněhu. Mohla to být nepříjemná nehoda, ovšem prudkost svahu na druhé straně mi teď hrála do karet, protože se zde sníh neudržel. Dolů jsem se tak dostal postaru na botách, na rozdíl od mých společníků lehčí o pár lyží.

(Když si chcete zanadávat) obzvlášť účinné slovo je třeba „Ragatz“, uleví se vám, a přitom nevyvoláte pozdvižení. až se před námi zvedla téměř kolmá skalní stěna. V jednom místě se však držel měkký sníh a bratři Brangerovi se shodli, že by mohl jít prostoupit, avšak ne s lyžemi na nohou. Zdálo se mi, že překonání této bariéry je možné snad leda na padáku, ale svým průvodcům jsem věřil. Rozepnuli jsme lyže, svázali popruhy a vytvořili jakési pofidérní zábradlí, které jsme začali zasekávat do sněhu a používat jako jedinou stabilní oporu pro jinak podkluzující ruce a nohy. Pomalu jsme se pohybovali strmou stěnou průsmyku. Snažil jsem se nemyslet na sráz pod sebou a soustředil se jen na další krok, další zaboření hole. Vzápětí mi hůl podklouzla, to narušilo mou rovnováhu, podklouzly mi špičky zaseknuté do sněhu a prudce se chytil za své svázané lyže – sice jsem zachránil sebe, ale mé svázané lyže vyletěly vzhůru, prosvištěly kolem bratří Brangerů a zmizely v nenávratnu. Jejich ma-

Můj krejčí říká, že tvíd značky Harris je nezničitelný. Jeho tvrzení vědeckému pokusu neobstálo, vzorky jeho obleku můžete najít rozeseté po skalách na celé trase mezi sedlem Furka a Arosou, jako připomínku toho, že celý sestup jsem se radši tisknul na ostré skály. Až na to, že si jeden z bratří Brangerů při sestupu ošklivě vymknul kotník, nám to šlo dobře a do Arosy jsme vstoupili v půl dvanácté, cesta tak trvala přesně sedm hodin. Obyvatelé Arosy, kteří nás očekávali přicházet, si spočítali, že se tam nemůžeme dostat dříve než před jednou, ale ukázalo se, že nás poprvé spatřili, právě když dojídali oběd v restauraci hotelu Seehoff. Nezazlíval bych jim jejich nevinné pobavení, ale byl jsem rád, že mé představení v podobě klopýtavého sestupu skončilo dříve, než na mne stihli namířit své zraky.

FOTO: ARTHUR-CONAN-DOYLE.COM

sněhová pole. Kolem půl osmé slunce ozářilo vrcholky za námi a sluneční svit začal oslňovat naše oči. Propracovali jsme se na severní svah a našli sníh měkký jako prach a tak hluboký, že se hole bořily a nenacházely dna. Nasadili jsme lyže a postupovali cik-cak po dlouhém hřebeni. Na vrcholu jsme krátce zastavili a odpočinuli jsme si. Lyže jsou užitečná věc, na tvrdém sněhu jsme z nich vyrobili pohodlnou lavičku, z níž jsme obdivovali okolní panoramata horských vrcholů – čtenáři se jistě uleví, že jsem jejich jména zcela zapomněl. Sníh pod slunečními paprsky rychle měkl a bez lyží by byl další postup nemožný. Šli jsme po strmé straně údolí směrem k sedlu Furka – uklouznutí v tak strmém terénu by vedlo k pádu do bezedné propasti. Moji dva zkušenější společníci šli napřed a bezpečně mne dovedli na mírnější svah, na kterém by člověk mohl beztrestně spadnout. Teď však přišlo něco, co by bez lyží nebylo možné. Procházeli jsme místy, kde by se člověk v botách bořil a nemohl jít dál, a tak jsme kráčeli tam, kudy ještě žádné boty neprošly. Měli jsme radost, kterou žádné boty poskytnout nemůžou, jedině lyže. Třetinu míle jsme klouzali mírným svahem dolů, aniž bychom museli hnout nohama. V té neprošlapané pustině bez známek života, krom kamzíků a lišek, jsme bez námahy svištěli na lyžích. Pár cik-caků a kolem půl deváté jsme byli v průsmyku. Uviděli jsme malinké, vzdálené hotely v Arose, dole za jedlovým lesem, tisíce stop pod námi.

SKIALP LEGENDY

Jihovýchodní stěna Mont Blanku, tzv. Brenva, z italské strany

TEXT: DAVID HORYNA A REDAKCE SNOW FOTO: ALEXANDER LUCZY A JEHO ARCHIV

HORSKÝ VAGABUND ALEXANDR LUCZY:

Život je jen náhoda Alexandr Luczy patří mezi hrstku dodnes žijících skialpových průkopníků. Pokud někdo někdy sepíše česko-slovenský skialpový slabikář, rozhodně tam nebude chybět.

SKIALP LEGENDY

Od patnácti let jsme jezdili do Tater lyžovat bez dospělých, takže jsme si museli vypěstovat vysoký smysl pro zodpovědnost. Bernské Alpy ze severu, fotomontáž s předhůřím Alp

iž od deseti let vystupoval na tatranské vrcholy, později se stal členem horolezeckého oddílu Slávia Košice a poznával skutečné horolezecké túry ve Vysokých Tatrách. Láska k horám ho přivedla nejen ke kvalifikaci horského vůdce UIAGM, ale také mezi nevelkou množinu renomovaných horských fotografů. V roce 1957 dokončil střední školu s maturitou na Průmyslové škole stavební a zeměměřičské v Košicích. Svůj akademický titul získal na Stavební fakultě Vysoké školy technické v Bratislavě v roce 1962. V roce 1969 mu ale zkřížila plány STB: spolupráci odmítl a rozhodl se emigrovat do Švýcarska.

Ve Švýcarsku našel nový domov. Pracoval jako stavební inženýr v Curychu, Basileji, Neuchâtelu či Bielu. Zde také potkal svůj životní pilíř, družku Monique, s níž se oženil a vychoval na svět dvě děti. Alexander i Monique dodnes společně sdílejí lásku vzájemnou i tu k horám. Alexander nebyl extrémním horolezcem, uznání získal zejména díky svým lyžařským sjezdům tatranských vrcholů nebo úspěšnému lyžařskému přechodu Vysokých Tater ze Zeleného na Popradské pleso v roce 1967. Celkem absolvoval více než 400 výstupů na tatranské štíty a v jeho horolezeckém deníku je zaznamenáno kolem 1 500 alpských výstupů, z nichž více než 900 uskutečnil na lyžích.

Zachytit tu krásu...

Jeho vášeň pro horolezectví a láska k přírodě se odrážela také v jeho fotografické činnosti. Na mezinárodních fotografických soutěžích získal třináct ocenění, z toho deset Grand Prix a prvních cen. Jeho snímky nejen dokumentovaly jeho vlastní dobrodružství, ale také zachycovaly nádherné krajinářské scenérie a inspirující okamžiky ze světa hor. Alexander Luczy dodnes žije bohatý a neobyčejný život plný výletů do hor i lyžování. Možná i proto, že až do pokročilého věku si udržel věrnost všem svým životním láskám: lezení, fotografování i partnerce Monique alias Myšce. Jeho příběh je ukázkou toho, že rozhodnutí žít naplno nemá žádný věkový limit. A pověděl nám o tom více v exkluzivním rozhovoru.

FOTO: IVAN FODOR

Věrnost nejenom horám. Alexander a Monique v Nepálu 1973, ve Švýcarsku po lezení na Gross Schijen 1987, a nakonec doma v roce 2014

Diemtigtal v předhůří Alp, fotomontáž

Jak vzpomínáš na své lyžařské začátky ve Vysokých Tatrách? Podle mého deníku to bylo 26. prosince 1949. Byli jsme s otcem a bratrem na Popradském plese. Tam jsme se také seznámili s otcovým přítelem Janem Frieszem. Předtím jsme vždy lyžovali jen v Popradu, nedaleko našeho domu, na takzvaném hřbitovním kopci. Bydleli jsme na hlavní ulici, naproti evangelickému kostelu. Otec tam měl obchod s potravinami, který byl znárodněn a obchod se jmenoval Zdroj. Od nás se terén zvedal směrem ke hřbitovu, kde jsme se také učili lyžovat. Měl jsi v dětství nějaké lyžařské nebo horolezecké vzory? Žádné zvláštní vzory jsem neměl, moje lyžařské a horolezecké začátky nebyly vůbec zaměřené na výkon. Ale v Popradu to byl nejprve můj otec a jeho bratr Jan, otcův kamarád

Jan Friesz, také o něco mladší Jan Lichý a další. Naše rodina byla multikulturní a doma jsme mluvili německy. Otec měl spoustu knih v němčině. Začetl jsem se do nich a našel jsem v nich mnoho lidí, které jsem později obdivoval. Mezi nimi především Julia Kugyho z Julských Alp, později Hermanna Buhla, Gastona Rébuffata atd. Později se mi dostala do rukou kniha Sylvaina Saudana ze Švýcarska, extrémního lyžaře, kterého jsem naprosto obdivoval. Kdo byli tví partneři na prvních samostatných lyžařských a horolezeckých túrách ve Vysokých Tatrách? Můžeš se ponořit do těch dávných dob? Nejdříve jsem lyžoval se svým bratrem Gustavem a bratrancem Janem. Pak se přidali kamarádi ze základní školy, nejčastěji můj kamarád Rudolf Gedeon. Od patnácti let

SKIALP LEGENDY

Graubündenské Alpy v jihovýchodním Švýcarsku nedaleko Sv. Mořice, fotomontáž

Na smrt blízkých se nezapomíná a rozhodně ovlivní váš život. Ale jsou také poučením, abychom si na horách dávali pozor, protože nakonec jsme všichni smrtelní. jsme jezdili do Tater lyžovat bez dospělých, takže jsme si museli vypěstovat vysoký smysl pro zodpovědnost. V Tatrách jsem začal lézt hlavně s Michalem Lukáčem, který byl o několik let starší než já. Ale první tatranské lezecké túry jsem absolvoval v roce 1955 s kamarády z Popradu, Pavlem Šablaturou, Milanem Rybanským a Jurajem Weinczillerem. Byl jsem z nich nejmladší. O rok později to byli Jan-Johann Kaňa a Rudolf Gedeon. Několik výšlapů jsem absolvoval i s bratrancem Janem Luczym a bratrem Gustavem. Během střední školy to byl Jan-Johann Kaňa. Společně jsme absolvovali průmyslovou školu v Košicích a stavební fakultu v Bratislavě. V té době jsem ale nebyl příliš aktivním horolezcem a lyžařem, protože jsem bydlel daleko

od Tater a musel jsem se starat především o studium. Lezení bylo v létě o prázdninách a lyžování v zimě o Vánocích. Ale po vojenské službě se v Alpách v oblasti Mont Blancu v mé přítomnosti Jan-Johann Kaňa zabil. Mými lezeckými partnery v 60. letech byli především Milan Kriššák, Jozef Botka, Ivan Matray, Pavol Rajtár, Pavol Vavro, Vladimír Launer, Milo Neumann, Michal Orolin a Laco-Tatko Janiga. Ale na lyžích hlavně Gedeon, Kriššák a Botka. Jak tě ovlivnila smrt kamaráda na horách? Co se vlastně tehdy stalo? Když jsem pracoval jako dobrovolník v Tatranské horské službě, byly mrtvoly naším denním chlebem. Naučil jsem se to brát jako

součást své činnosti a nepřemýšlet o tom. Ani hrobník nemůže plakat nad každým hrobem. Ale smrt mého přítele Jana-Johanna Kani byla něco docela jiného. Jan stál přede mnou na skále jako horolezec bez sebemenších problémů. A najednou zmizel a já viděl o desítky metrů níž, jak se jeho tělo rozbilo v ledovém žlebu. Přišel jsem o kamaráda, se kterým jsem strávil nespočet dní v horách a vylezl spoustu kopců. To samozřejmě člověka ovlivní na celý život. Celá léta se mi Johann zjevoval ve snech a mnohokrát se mi myšlenky, ať jsem chtěl, nebo ne, vracely k němu. Dodnes nechápu, co se stalo, a zůstane to pro mě záhadou až do smrti. Dnes vím, že mrtvé lze rozdělit do dvou skupin: na ty, které neznáte a k nimž

Bernské Alpy s předhůřím Alp, fotomontáž

musíte být lhostejní, a pak na blízké přátele. V horách jsem přišel i o svého blízkého přítele Milana Kriššaka, který jako profesionál tatranské horské služby zahynul v roce 1979 při havárii vrtulníku při záchranné akci v Mlýnické dolině. Milan byl také můj velmi blízký přítel, zažili jsme spolu v horách leccos. Ale také osud mého otce, který zahynul ve věku 77 let na Široké věži v Tatrách v roce 1977. Obě tyto události jsem prožil už v emigraci a věř, že byly velmi bolestné. Na smrt blízkých se nezapomíná a rozhodně ovlivní váš život. Ale jsou také poučením, abychom si na horách dávali pozor, protože nakonec jsme všichni smrtelní. Jsou také úrazy, které se nedají ovlivnit, úrazy osudové, a když jdeme do hor, musíme to přijmout a umět s tím

žít. Dnes, v mém věku, jsem už téměř mimo nebezpečí, ale ďábel nikdy nespí, takže nepředvídatelné nás může stále zasáhnout. Kdy ses cítil v horách sám nejhůř? Zažils sám nějaké mimořádně krizové situace? Samozřejmě že jsem v horách zažil kritické chvíle. Jako všude v životě je při nich důležité se nepodělat, ale najít východisko, jak se z nich dostat ven. Když si člověk rozbije hubu, jak se to stalo mně 20letému v roce 1959 na Kežmarském štítu, tak je třeba trpělivě čekat na záchranu. Na vrcholovém hřebeni se mi vylomil pod nohama skalní blok a sletěl jsem kuloárem 45 m. Ale i tehdy musí být člověk myslet pozitivně, být šťastný, že to přežil. V tomto průšvihu

jsem byl nevinně a nelámal jsem si jím dál hlavu. Jsou situace, které si sami zaviníme, a tady se musíme učit z vlastních chyb. Já jsem byl v horách vždy „posera“, neměl jsem mnoho průšvihů. Mezi ty, které mě nejvíce zlobí, bylo bloudění v horách, kdy jsem jako vedoucí túry ve stěnách i v mlze na lyžařských túrách vybral špatnou trasu, prostě když jsem zabloudil. Ale i to jsou situace, ze kterých se musíme dostat vlastní iniciativou a schopnostmi. To se mi vždycky i podařilo, ale nikdy jsem nebyl na sebe hrdý. Po tom průšvihu na Kežmarském štítu jsem už naštěstí nikdy nebyl klientem horské záchranky. K průšvihům se v zimě přidaly i laviny, tady jsem se však naučil, že budu v horách zdrženlivý, neboť lavinová

SKIALP LEGENDY

Vrchol Sustenhorn 3 502 m n. m. v Urnských Alpách ve středním Švýcarsku, fotomontáž s pozadím Walliských Alp

předpověď není přesnou vědou: Když člověk hodně riskuje, nakonec to schytá a příroda ho potrestá. V mém horském životě jsem ale potkal i rodilé průseráře, u nichž skoro každá túra skončila „mimořádnou událostí“. Tomuto stylu horolezectví jsem se vždy vyhýbal. Co ovlivnilo tvůj výběr profesního zaměření? Můj otec byl jako živnostník v Popradu po roce 1945 prohlášen za nepřítele lidu. Podle ředitele základní školy jsem měl jít pracovat do dolu. Otec mi ale zázračně zařídil průmyslovou stavební školu, takže jsem z hodiny na hodinu spadl do řemesla, které jsem pak dělal celý život. I Jan Werich říkal: „život je jen náhoda“.

A jaké byly začátky tvého druhého celoživotního koníčka – fotografování? V pubertě jsme od rodičů dostali k Vánocům dětské fotoaparáty. Já jsem dostal bakelitový dvouoký český fotoaparát Fokaflex. Otec nás naučil vyvolávat film a my jsme se dostali k fotografování. Nějakým zázrakem mi to vydrželo dodnes. Ještě v Československu jsem si koupil fotoaparát Yashica 6x6. To už byly technicky lepší výsledky. Ve Švýcarsku jsem si koupil Bronicu 6x6 se třemi objektivy. Vážila celkem 6 kg. Jezdil jsem s ní na hory a na lyže. Z dnešního pohledu je to naprostý nesmysl. Ale technická kvalita záběrů za to stála. Teprve později jsem přešel na Pentax Spotmatic 24x36 a dnes už fotím jen malými kapesními fotoaparáty, ten poslední se jmenuje Lumix.

Jaké jsou tvé vzpomínky na rok 1968 a proč jsi v roce 1969 emigroval? STB v Popradu se rozhodla udělat ze mě konfidenta, špiona nebo v jejich žargonu agenta. Odmítl jsem a po diskuzi doma mi nezbylo než emigrovat. To jsem v roce 1969 udělal a usadil se ve Švýcarsku. Nikdy jsem emigrace nelitoval, naučila mě žít jinak a spoléhat se jen sám na sebe. Samozřejmě, že když jsem si vzal svou ženu Moniku, zvanou Myška, začali jsme nést odpovědnost oba. Žijeme tak zde ve Švýcarsku již 54 let. Nestýská se ti tam po domově, po rodném Popradu, po Vysokých Tatrách? Když emigrujete, musíte se bezpodmínečně rozloučit s bývalou vlastí. Pokud to neuděláte,

Švýcarská Jura

exil z vás udělá psychickou trosku. Stesk po domově je zakázaný. Na to se musíte připravit. Já si namlouvám, že jsem to zvládl a opravdu jsem v exilu neměl žádné psychické problémy. Když jsem se po dvaceti letech poprvé vrátil do Tater jako cizinec, byl jsem šťastný, že vidím maminku, přátele a Tatry, ale cítil jsem se jako v cizí zemi. Znám však mnoho lidí v exilu, kteří trpí steskem po domově, a ten jim vzal všechno štěstí, které by jinak v exilu mohli zažít. Ani jsem se nepokusil přijet na pohřeb svého otce v roce 1977. Měl jsem přece švýcarský azyl a byl jsem oficiálně „bez státní příslušnosti“. Měli jsme zakázáno navštívit zemi původu. Přišli bychom o azyl. Tak jsem tiše seděl ve Švýcarsku a moc jsem necestoval. Pokud emigrujete, musíte se vnitřně

smířit s tím, že už neuvidíte své rodiče, zemi a přátele. Nikdo tehdy netušil, že v roce 1989 dojde k převratu a konci komunismu. Když byli rodiče v důchodu, mohli mě navštívit. STB jim dokonce navrhla, aby se mnou zůstali ve Švýcarsku. Aby si ušetřili svůj důchod. Někteří horolezečtí přátelé mě dokonce navštívili zde v cizí zemi, i když to bylo v ČSSR přísně zakázáno. Jaký byl tvůj život čerstvě po emigraci ve Švýcarsku, práce, rodina, koníčky? Moje tehdejší přítelkyně z Brna mě opustila hned první den. Teprve o tři roky později jsem se seznámil se svou současnou ženou Monikou. Pochází ze Ženevy a já se musel naučit francouzsky. Pak se nám narodily

dvě děti a moje lezení a lyžování šlo do pozadí. Ale hodně jsme lezli v nedaleké Juře. Jsou tam dlouhé cesty, 16 délek lana v pátém stupni obtížnosti. To by byla velká túra i v Tatrách. Teprve ve 45 letech, když se děti osamostatnily, jsme s manželkou začali intenzivně lyžovat a lézt i v Alpách. Všechny své těžší horolezecké túry v Alpách jsem absolvoval s manželkou mezi 45. a 55. rokem života. Lyžařské túry, lehčí i těžší, kratší i delší, jsme spolu absolvovali po celá desetiletí, bylo jich několik set. Jako stavební inženýr jsem pracoval hlavně v oblasti projektování silnic, mostů a tunelů. Naše město Biel-Bienne je dvojjazyčné a všechna technická slova se musí říkat německy, ale také francouzsky. Učil jsem se celý život.

SKIALP LEGENDY

Wetterhorn 3 692 m n. m. v Bernských Alpách

Mohl bys nám prosím přiblížit, jak přesně ses seznámil s Monique? A také pár slov o vaší rodině... Svůj exil jsem začal ve Švýcarsku sám. Věřím, že naučit se být sám a mít vyrovnanou psychiku je v každém životě velmi důležité. Teprve po třech letech jsem se úplnou náhodou dostal na trek Švýcarského alpského klubu (nebyl jsem jeho členem) do indického Himálaje. Tam jsem se seznámil s Monikou. Její řeč je francouzština, kterou jsem neznal. Byla jedinou svobodnou ženou na té výpravě. Okamžitě jsem se do ní „pustil“. Naučil jsem se jen jednu francouzskou frázi: „tu es une femme extraordinaire“, což znamená „jsi výjimečná žena“. To mi stačilo. Začali jsme spolu chodit a já se pilně učil francouzsky.

Výstup na Männliflu ze severu

Její přezdívka „Myška“ pochází od malého hlodavce. Líbil se jí, tak jí teď tak říkám já. Podnikli jsme spolu stovky lyžařských a horolezeckých výletů. Ale jen v Alpách, švýcarských a francouzských, necestovali jsme po světě. Máme dvě děti, dceru a syna, kteří jsou už léta samostatní a nemusíme se o ně starat. Tím jsme splnili svou rodičovskou roli. Co ti hory daly a co vzaly? Hory mi daly mou ženu Myšku, se kterou jsme spolu už přes 50 let. Daly nám taky mnoho radostí a zážitků, které bychom bez hor nikdy nezažili. Co mi hory vzaly? Mého otce, který se zabil v roce 1977 na Široké věži v Tatrách, mé přátele Jána-Johanna Kaňu a Milana Kriššáka,

kteří se také stali oběťmi hor. I já jsem měl v horách velkou nehodu, v roce 1959 se na hřebeni pode mnou utrhl skalní blok a já padal 45 m hluboko. Byl to zázrak, že jsem přežil. Ale i tato nehoda mě posílila. Tvé oblíbené skialpinistické túry na Slovensku a ve Švýcarsku? V mém raném mládí jsme nejčastěji chodili na Zbojnickou chatu, a když byly vhodné podmínky, tak na Svišťový štít, Malý Závrat nebo Priečne sedlo. Často jsme také chodili na Popradské pleso ve Zlomiskové dolině a na Volí chrbát v Mengusovské dolině. To byly asi naše nejoblíbenější túry. V Alpách jsme v zimě strávili mnoho týdnů ve švýcarském údolí Entremont, severně od průsmyku

Grand Saint Bernard. Měli jsme tam pronajatý pokoj ve vesnici Bourg St. Pierre ve výšce 1 630 m n. m. Tuto oblast dobře známe a byli jsme tam velmi šťastni. Vystoupali a sjeli jsme také několik velkých alpských kopců jako Mont Blanc, Monte Rosa, Finsteraarhorn, Alphubel, Allalinhorn, Piz Palü atd. V roce 1996 ses stal horským vůdcem s mezinárodní licencí UIAGM, ve stejném roce, kdy Slovenská republika vstoupila do této mezinárodní organizace. Pokračoval jsi v této činnosti profesionálně? Když jsem přišel do Švýcarska, můj diplom tatranského horského vůdce byl neplatný. Proto jsem se živil jako stavební inženýr a v horách se pohyboval amatérsky. Teprve

Haute route Vysoké Tatry 1. historicky doložený skialpinistický přechod Vysokých Tater uskutečnil Alex Luczy 21. května 1967. „V té době byl oficiální linií horolezců pouze zimní výstup. Skialpinismu se věnovalo jen několik outsiderů. Byl jsem jedním z nich. Tu túru jsem zorganizoval já, v květnu nebyla zimní horolezecká sezóna, a tak se k tomuto podniku nechali přemluvit moji přátelé. Ale alespoň pro mě to byl jen výlet do Tater během víkendu. Teoreticky jsme chtěli jít ze Zeleného na Popradské

pleso, ale nebylo to dogma. V té době bylo v Tatrách hodně sněhu a my jsme po celou dobu šli po sněhu. Ale bez lyží s turistickým vázáním a bez stoupacích pásů. To jsme neměli. Výlet se nakonec podařil a proslavil se až o desítky let později. Nálada v našem týmu byla bez stresu. Hodně jsme se smáli, a když jsme došli na Prielom a viděli Železnou bránu, byli jsme přesvědčeni, že dojdeme až k Popradskému plesu. Tento plakát – reklamu vytvořila dcera Ivana Matraye.“

SKIALP LEGENDY

Svou první koláž jsem vytvořil pro známého horolezce a redaktora mnichovského časopisu Alpinismus. Velmi si ji pochvaloval. Viděl jsem, že pomocí montáže lze z fotografie vytvořit něco víc než pouhý záběr. Na začátku 21. století jsem přešel k počítači a digitální fotografii. Od té doby to dělám pořád, učím se to a baví mě to. Stále se učím a při učení i umřu.“ „Mám za sebou vícero ocenění v mezinárodních fotografických soutěžích. To mě těší, ale postupem času už na to tak pyšný nejsem. Na jednom českém webu byly mé fotografie některými lidmi silně kritizovány, byl jsem označen za diletanta a výrobce kýče. Ale ani to mě nevyvedlo z rovnováhy a dál dělám to, co mě baví.

Mont Blanc du Tacul, fotomontáž

Akt, fotomontáž

v roce 1996 jsem získal mezinárodně platný diplom horského vůdce. Ale to už mi bylo 57 let a na budování průvodcovské kariéry bylo pozdě. Průvodcoval jsem však často. Zejména dva stejně staré kamarády. Většinou zadarmo. Jinak jsem klientelu nehledal. Ale všechny výlety s manželkou byly zároveň průvodcovskými výlety, protože jsem musel vybrat a určit cíl, připravit se, vést celou túru nahoru i dolů a vzít na sebe veškerou zodpovědnost. Ani jednou mě nikdo nemusel v horách vytáhnout z nepříjemné situace, zachránit mě.

Které hory kromě Evropy se ti líbily nejvíce, máš z nich nějaké fotografie? Bohužel ne. Jak jsem říkal, s manželkou jsme se seznámili na treku v Indii. Protože jsme se tehdy brali staří a měli dvě děti, zůstávali jsme často doma a výlety do hor se omezily na Švýcarsko a výjimečně Francii. Jako staří jsme jezdili na dovolenou do Středomoří a na ostrovy v Atlantiku. I tam jsme chodili po horách.

vagabunda – tuláka hor. Cítíš se i ve svém pokročilém věku stále jako ten tulák? Určitě ano. Hory mě stále přitahují i v takzvaném vyšším věku. Záleží na zdraví, kondici a hlavně motivaci. I dnes jezdíme na výlety, kratší a méně namáhavé než v mládí. Ani lyžařské túry a horolezectví nás v našich 84 letech neopustily. Termín „skialpinismus“ nepoužíváme, myslíme si, že je příliš honosný. Stačí nám lyžařské túry nebo výlety.

V roce 2016 jsi vydal autobiografickou knihu Zážitky a príhody horského

Děkuji ti za rozhovor a přeji Tobě i Tvojí ženě Myšce ještě mnoho společných lyžařských túr.

Tatry s popradskou zvonicí a věží kostela, vpředu túra v Bernských Alpách, fotomontáž

Alexander Luczy v kostce (*1939) Rodák z Vysokých Tater, své mládí prožil s rodinou v Popradě. Už od dětství podnikal túry společně se svým otcem, vynikajícím horolezcem a znalcem Vysokých Tater. Nedlouho po pražském jaru musel emigrovat do Švýcarska, kde žije dodnes. Alexander Luczy je horským vůdcem s licencí UIAGM, ale také ceněným horským fotografem

a držitelem mnoha mezinárodních fotografických ocenění a ceny Grand Prix ve Světové soutěži horské fotografie v Antibes ve Francii. Donedávna mu vyšly dvě knihy o rodné vlasti: autobiografická publikace „Spomienky na Tatry a exil“ v roce 2008 a její rozšířené vydání „Zážitky a príhody horského vagabunda – tuláka hor“ v roce 2016.

Foto z roku 1996, kdy slovenští horští vůdci obdrželi diplomy UIAGM s mezinárodní platností. Zleva: Robert Galfy, Alex Luczy, Pavol Rajtar ve švýcarském Zermattu

ADVERTORIAL

Jak vylepšit

skialpové boty? Dobře padnoucí skialpové boty, ve kterých se dají bez puchýřů a bolestí zvládnout i vícedenní túry, to je svatý grál snad každého skialpinisty.

aždé chodidlo je jinak dlouhé, široké, objemné, nárt je vyšší či nižší, stejně tak jsou nohy rozdílné v oblasti kotníku, lýtka a klenby. Proto je základním kamenem správná volba modelu ve správné délce, který by měl co nejvíce korespondovat s nohou skialpinisty. Pokud chcete vybrat co nejlépe, doporučujeme zajít do dobré speciálky s velkým výběrem, kde vám přesně změří chodidlo a nabídnou k odzkoušení více vhodných modelů. Neváhejte výběru věnovat dost času, čím přesněji vyberete, tím déle a lépe budou boty sloužit. Velké boty vám budou pohodlné v obchodě, ale od třetího dne lyžování se v nich budete trápit. Dobrým výběrem to ale jen začíná, botu je třeba zejména pro delší túry správně doladit. Shrnujeme základní body, které úzce souvisí s komfortem ve skitouringové botě.

Skialpová ponožka – méně puchýřů

Při výstupu se při každém kroku chodidlo v obuvi lehce pohne, přitom vzniká tření, které potenciálně způsobuje puchýře. Důležité je proto přenést tento pohyb dál od kůže, mezi ponožku a botičku. Proto musí dobrá skialpová ponožka co nejlépe sedět na chodidle, tedy mít přesný fit blížící se kompresi. I síla úpletu je důležitá, lépe sedí a odvádí pot ponožky tenké konstrukce. Francouzský Sidas vyvinul příznačně pojmenovaný model Ski Touring Socks, který má tenký úplet, tepelný komfort dodává podíl merino vlny, dobré usazení na chodidle podporuje silikonové vlákno Grip Yarn v oblasti kotníku.

Bootfitting – lze doladit skelet i botičku

I skialpové boty lze „fitovat“, doladit lokálně dle konkrétní nohy. Plasty jsou tenké a lehké, proto práci svěřte zkušeným bootfitterům, kteří už dle zkušeností ví, kde jsou limity jednotlivých materiálů. Doladění botičky, to je účinná možnost, jak zlepšit usazení chodidla ve skeletu, o které se ale tolik neví. Sidas dodává mnoho nalepovacích IPS elementů, díky kterým lze omezit pohyb například v oblasti kotníku, zlepšit uchycení nohy v oblasti Achillovy šlachy apod. Dalším řešením je zcela nahradit vnitřní botičku, u které se u skialpových bot hraje zejména na hmotnost, čímž může trpět komfort a přesnost usazení chodidla. Vhodnou náhradou může být tepelně tvarovatelná botička Sidas Thermo CRT Slim, která je určena do bot s menším vnitřním objemem a po nahřátí se přesně vytvaruje dle nohy. Nezapomínejte, že veškerý fitting by se měl provádět až poté, co máte vhodně vybranou vložku do bot, tedy nohu stabilně umístěnou ve skeletu.

Skialpová vložka – lepší stabilita a komfort

Jednoduchým, a přitom velmi funkčním doplňkem jsou anatomicky tvarované sportovní vložky, které díky dobře tvarované patní misce lépe vystředí chodidlo ve skeletu a díky podpoře podélné klenby zvýší komfort a stabilitu. Noha se bude v botě méně pohybovat, zároveň se nebude tolik rozšiřovat a prodlužovat při dlouhodobém zatížení. Omezí se proto nepříjemné kontaktní body v obuvi a zvýší se i přesnost ovládání lyží při sjezdu a komfort při výšlapu. Do skialpových bot doporučujeme vložky Sidas 3Feet Winter, pokud je v botě málo prostoru, tak Sidas 3Feet Slim. Nejpřesnější jsou pak vložky na míru Sidas Custom Ski Touring.

www.sidas.cz

Lyžařská bunda a kalhoty FR 900 Set FR 900 je ideální pro skialpinisty díky svému volnému střihu, prodyšnému materiálu a voděodolné membráně 20 000 mm a dalším vychytávkám. Hlavní roli při odvodu tělesné vlhkosti hrají dlouhé odvětrávací zipy. U bundy uvítáte 3D kapuci s prostorem pro přilbu nebo 7 užitečných kapes. Na kalhotách najdete vysoký pas ze strečového materiálu s kapsou na lavinový vyhledávač a na nohavicích výztuhy odolné proti roztržení o hrany lyží. Sáhněte po setu v novém barevném designu.

SKIALP OSOBNOSTI

TEXT: LUKÁŠ VAVRDA FOTO: ARCHIV JOZEFA METELKY

S hendikepem do výšek

Paralympionik Jozef Metelka – z bicyklu na skialpy Stoupám tatranskou dolinou a předchází mě mladý chlapík v celkem slušném tempu. Řadí se přede mne a já si všímám, že nejde úplně symetricky. Unaveně ale rozhodně nevypadá, naopak si v klidu povídá s ostatními. Až při sundávání pásů si toho pořádně všímám: místo jedné nohy má protézu, jakou jsem ještě nikdy neviděl. To už ale mizí v prudkém žlabu, jehož sjezdu by se mnoho skialpinistů radši vyhnulo… 32

do byl Jozef Metelka před úrazem? Před úrazem jsem byl obyčejným studentem a ještě předtím neposedným malým klukem – vzpomínám si, jak mě máma naháněla s vařečkou v ruce. Lezl jsem na stromy, dělal neplechu a moc mě bavilo být v horách, nejvíc na kole a na lyžích. Myslím, že do těchto sportů jsem se zamiloval velmi brzy. Jak jsi přišel o nohu a jak tě to limituje v běžném životě i sportu? Nikdo asi neumí předvídat budoucnost, ani já jsem netušil, že mě na motorce srazí auto a svět se mi změní před očima v přímém přenose. Rozdíl byl, že se to nedělo někde v televizi nebo na plátně, ale v reálném životě. Po neúspěšném pokusu o záchranu levé končetiny jsem dostal novou, karbonovou. A naštěstí novou právě z karbonu, protože karbon je technologická pecka a s moderní technologií umí originál nohu nahradit z dobrých 98,5 %. Myslím, že jsem měl hlavně štěstí na tým doktorů a techniků, ale i právníků, kteří mi zajistili přístup k tomu nej, co lze v tomto století dostat. Na druhou stranu i 1,5 % je stále dost výrazný hendikep, každá mince má dvě strany. Jsou dny a týdny jako korálky, ale pak i ty, kdy si musíte zvyknout, že něco bolí a limituje a bude to tak navždy. Karbonová noha má své výhody i nevýhody.

Na kole jsi od roku 2014 nashromáždil pěknou řádku medailí, převážně na dráze. Byl čas i na lyžování? (smích) Věru, už je to celkem pěkná řádka. Lyžování je velmi důležitá část tréninku a musím říct, že za velkou část úspěchu na kole vděčím i lyžím. Skialp, ale i sjezdové lyžování a freeride je pořádná makačka, pobyt ve výškách a fyzická aktivita je pro mě důležitá nejen jako trénink, ale také jakási psychohygiena. V horách člověk nemá čas přemýšlet o problémech níže položeného světa, jediný cíl je vylézt nahoru a dostat se dolů v co nejméně poškozeném stavu. Hory jsou úplně jiný časoprostor, vždy tam přijdu na jiné myšlenky, zdokonalím kondici, a především zocelím svou mysl. A co lyžování, absolvoval jsi nějaké parazávody? Dá se říct, že dřív než paracyklista jsem byl profesionální paralyžař. Měl jsem ambice lyžovat na profi úrovni, ale tehdejší protéza byla velkou překážkou. Nepoužíval jsem totiž standardní lyžařskou botu, do které se podle tehdejších pravidel zasazovala běžná protéza a upevnila jakousi pěnou. Zkrátka jsem přišel s něčím, na co paralyžování nebylo připravené a byla velká šance, že bych se velkých závodů nemohl účastnit, pravidla nedovolovala ani protézu na kombinéze, ani to v mém případě nebylo ideální. Kromě toho jsem

vždy inklinoval k freeridovému lyžování, které mě nakonec zcela pohltilo a dnes je mou největší láskou. Už jsi zmínil, že na skialpy si chodíš vyčistit hlavu… Přesně tak, baví mě lézt na lyžích nebo s lyžemi tam, kam se moc lidí neodváží a nedostane. Ideálně taková místa i slyžovat. Někdy mám celkem nahnáno, ale naštěstí to většinou skončí dobře. Jsi soutěživý? Rád vyhrávám, ale kdo ne (smích)? Mám pocit, že v tom mě úraz vůbec nezměnil. Dobře jsem věděl, že plakat nad rozlitým mlékem k ničemu nevede a je to ztráta energie. Když jsem se probudil po poslední operaci, neměl jsem spodní část levé nohy. Asi deset minut jsem si poplakal a bylo vyřešeno, měl jsem jasno – jde se dál. Co tě nezabije, to tě posílí.

Hory jsou úplně jiný časoprostor, vždy tam přijdu na jiné myšlenky, zdokonalím kondici, a především zocelím svou mysl. 33

SKIALP OSOBNOSTI

Všiml jsem si, že při chůzi do kopce volíš úplně jinou trasu než dvojnožci. Dokonce to vypadá, že v prudším terénu se ti napřímo stoupá lehčeji než ostatním, je to tak? Ano, zvykl jsem si volit prudší trasu, než je běžné, ale myslím, že to není jen kvůli protéze. Jezdím totiž na širokých, těžkých lyžích, a tak je výhodnější a energeticky úspornější nastoupat s každým krokem větší výšku. Nemyslím si, že se mi stoupá líp než ostatním, jen efektivně využívám to, co mám pod nohama.

Nohou jsem měl kdysi tolik, že jsem je zapomínal se dá říct, že jsi hendikep na stanicích Takže dokázal převrátit ve výhodu... lanovky nebo V některých situacích je to prostě Když jsme v zimě v horách střeše auta. pecka. a potřebujeme přejít přes potok, kde nejsou kameny, bez zaváhání vykračuji levou nohou napřed, zatímco ostatní musí hledat místo, kde se nenamočí. Při –10 °C nechtějí mít v botě vodu, ale mně je to jedno.

Speciální protéza funguje podle Jozefa Metelky na 98 %. Ne vždy to stačí

Teď budu zvědavý, ale nedovedu si fungování s protetickou nohou představit – kolik protéz máš a kdo ti je vyrábí? Nohou jsem měl kdysi tolik, že jsem je zapomínal na stanicích lanovky nebo střeše auta. Bylo to fajn, ale zároveň dost neefektivní řešení, protože zabíraly příliš mnoho místa. Proto jich teď mám jen asi šest, i když i to je dost, abych musel stále myslet na to, kde kterou mám (smích). Některé vyvíjím sám, díly jsou vyráběné buď sériově, nebo mi je dodavatelé vyrobí na míru. Myslím, že za pár let se mi podaří dostat do sériové výroby první skialpovou a ledolezeckou nohu s integrovanými mačkami na světě. Jak probíhá vývoj tak specifické protézy, přijdeš za někým a řekneš: „Přivař mi k téhle noze podrážku skialpové boty“? No doslova (smích)! Začínal jsem s cykloprotézami, po dlouhém přesvědčování v britské firmě mi dali takové posvařované trubky, a já během jízdy zastavoval ve vesnických dílnách, aby mi půjčili pilku. Když jsem si pak sedl na zem a začal řezat do nohy, abych dosáhl co nejlepšího tvaru, většinou jim spadla brada nebo vybuchli smíchy. Skialpová noha funguje bez boty, je plně

kompatibilní s techovým vázáním a už i mačkami. Víc neprozradím, protože chystám světovou premiéru této protézy. Rád bych, aby se začala vyrábět a pomohla i ostatním, kteří mají po úraze chuť lézt po ledu nebo chodit na skialpy jako já.

Viděl jsem pár videí, na nichž sjíždíš žlaby, ve kterých by většina lidí měla problém nejen lyžařsky, ale také v hlavě – jak to, že se odvážíš do v podstatě extrémních sjezdů? Myslím, že je to jen časem, který jsem v horách strávil. Řekněme, že když má člověk nahnáno už při výstupu, tak to aspoň naloží dolů rychleji a má to za sebou.

Víš o někom, kdo by se věnoval skialpu s podobným hendikepem? Nevím, ale jsem si jistý, že nás je na světě víc. A s novou protézou se počet karbononohých skialpinistů třeba zvýší.

Úspěchy na kole První zlatou medaili z MS získal Jozef v Mexiku v roce 2014, bylo to pořádné překvapení a neskutečný úspěch, podobně jako i zlaté medaile na dráze v Kanadě 2021 a Paříži 2022. Jozef má také parádní vzpomínky na získání duhových dresů či paralympijských medailí v časovce, i když „většinu času jen lapal po dechu, nakonec se mu podařilo jet rychleji než ostatním“.

Tvoje jízda je překvapivě plynulá, ale zdá se mi, že protéza ti víc překáží v oblouku, kde je vnitřní, naopak když ji máš zatíženou, nepoznal bych to. Absolutně. Protéza, technika jízdy a hlava rozdíly mezi normální a karbonovou nohou téměř smaže, asi z 98 %. Ta dvě procenta jsou ale stále strašně moc, lyže působí jako obrovská páka. Když se na ni ještě nahrne sníh nebo se zařízne do měkkého sněhu, je dost náročné ji uřídit. Konstantně má asi 2–3 stupně otáčivosti na noze (kvůli měkkému vazivu, na kterém je protéza uchycená), a tak reakce chvíli trvá. Na sjezdovce se to dá předvídat a pracovat s tím, ale v off piste je to prostě Divoký západ. Je potřeba být trošku cowboy (smích).

Letos máš na kontě pěkných pár sjezdů v Tatrách, máš nějaký „core“ zážitek? Jedno ráno bylo v dolině chladněji než předchozí den. Věděl jsem, že bude potřeba počkat na sluníčko, které sníh trochu rozehřeje, aby na něm bylo možné lyžovat. Vydal jsem se na místo, kde jsem ještě nebyl. Skoro nikdo tam nechodí, protože je to dost exponované, hora tady musí člověku dovolit výstup a úspěšný návrat. Stoupat jsem začal ještě na tvrdém firnu, abych byl nahoře akorát na čas, kdy bude sníh nejlepší pro sjezd. Těsně před vrcholem se sníh změnil v rozbředlou kaši. Prvních pár výškových metrů sjezdu se ale sníh choval úplně jinak, než jsem čekal, lepidlo a pod ním zmrzlá plotna. Měkčí sníh stále nepřicházel, a tak jsem musel dolů opatrně sestupovat po hranách. Asi po hodině velmi nejistého pohybu jsem se rozhodl obout mačky, přestože se na nich sestupuje dost blbě. Dolů mi to trvalo stejně dlouho jako nahoru a vrátil jsem se naštěstí jen chvíli po západu slunce. Hory mi ukázaly svou nevyzpytatelnou tvář. Uvědomil jsem si, že je potřeba být připravený vždy minimálně na 100 %, respektovat přírodu a myslet na to,

že cílem není vystoupit na vrchol, ale vrátit se, abych mohl zážitky vyprávět kamarádům. Často zmiňuješ spolupráci se Sport Rysy, kde jsme se i my potkali, jak taková spolupráce funguje? Sport Rysy jsou mým dlouholetým sponzorem, ale dovolím si říct i přítelem. Ještě před tím, než kdokoliv věděl, co dělám na kole, jsem měl sen začít lézt ledy. Poznal jsem se s Jarom a ten mě představil Peťovi (Peter Lichý, CEO Sport Rysy, pozn. red.). Byl jsem neskutečně překvapený, když mi Peťo daroval jedny z nejlepších cepínů na trhu, lana, helmu a další věci, které s cyklistikou neměly nic společného. Dodnes si toho extrémně vážím a jsem vděčný, že se naše spolupráce takhle rozběhla. A nakonec, co plánuješ na příští lyžařskou sezónu? Další sezóna bude asi o dost kratší, protože hry v Paříži 2024 budou možná moje poslední, chtěl bych pořádně natrénovat a zajet časy, které jen tak hned nikdo nezapomene.

Jozef zvládá i jiné sporty, vodní...

Jako instruktor říkávám, že lyžování začíná v chodidlech. Kde začíná tobě? V hlavě. Co je pro tebe na skialpech úspěch? Na kole je to zřejmě medaile. Dostat se na místa, kde nikdo není. Vychutnávat krásu ticha, přírody. Zároveň ale miluju jít s kamarády a vychutnat si hory ve skupině. Ve výškách, na lyžích, při pohledu dolů si člověk uvědomuje, jak je maličký. Medaile jsou jen kovové plíšky, pěkná vzpomínka, ale podstatná je cesta, která k nim vedla, a co si z ní odnášíme. ...ale i skalní lezení

SKIALP

OSOBNOSTI

Vynálezce John Lawton v sedmdesátých letech s první verzí svého vyhledávače s vysílací anténou všitou do zad lyžařské bundy

Skadi man, zachránce životů TEXT: TOM ŘEPÍK FOTO: ARCHIV JOHNA LAWTONA

Veterán z druhé světové války John Lawton, vynálezce prvního lavinového vysílače Skadi, se ve svých záviděníhodných 100 letech zamýšlí nad životem.

okoj Johna Lawtona v domově pro seniory v coloradském Louisville je plný suvenýrů: modelů válečných bitevníků B-17 a Messerschmitt, vlajky, která vlála nad americkým Kapitolem, nebo zarámovaného dopisu od Ricka Graye, průvodce světoznámého heliskiingového operátora Canadian Mountain Holidays (CMH). Dopis z února 1972 informuje o úspěšné záchraně dvou lyžařů zraněných v lavině. Jeden z nich byl zcela zasypán a zemřel by, kdyby nebyl rychle vyproštěn díky Lawtonově vynálezu. „Kdybychom neměli vysílače Skadi, trvalo by nejméně 20 až 30 minut, než bychom mohli zorganizovat řádnou sondáž, a možná by trvalo dalších nejméně 10 minut, než bychom oběť našli. Jsem si téměř jistý, že během takové časové prodlevy by se tento muž udusil k smrti,“ stojí mimo jiné v děkovném dopise.

Lawton později napsal Lou Dawsonovi, coloradskému lyžaři a horolezci, který založil webové stránky Wild Snow, že se tehdy jednalo o „první záchranu pomocí Skadi a, pokud vím, pomocí jakéhokoli lavinového záchranného vysílače“.

Válečné mládí

Žid Hans Georg Lowenstein ve svých 13 letech ve Vídni přežil zlopověstný říšský pogrom Křišťálová noc a s rodinou uprchl nejprve do Anglie, následně emigroval do USA. Své jméno si poangličtil na John George Lawton a za velkou louží navštěvoval City College of New York, aniž by absolvoval střední školu. V 18 letech, po útoku na Pearl Harbor, se pokusil narukovat do americké armády, ale byl odmítnut jako „nepřátelský cizinec“. Ve válečném roce 1943 už armáda nebyla tak vybíravá: Lawton byl po třech letech studia odveden a přidělen k průzkumnému

týmu 91. pěší divize, která se tehdy cvičila v Oregonu. Divize absolvovala další intenzivní výcvik v severní Africe a od července 1944 byla nasazena do ostrých bojů v hornatém terénu v Itálii od Říma přes Leghorn a Pisu až do údolí Pádu. Prolomila německou obrannou linii a válku ukončila v Terstu. Po návratu domů Lawton dokončil vysokoškolská studia na univerzitě MIT v Cambridge a poté získal doktorát z elektrotechniky na Cornellově univerzitě. Zatímco pracoval na utajovaných komunikačních a naváděcích systémech raket v Cornellově letecké laboratoři, oženil se, měl sedm dětí, získal pilotní licenci a pokračoval ve své celoživotní vášni pro lyžování. Během jedné své lyžařské dovolené v utažské Altě se Lawton setkal s průkopnickým horským zachráncem Edem LaChapellem, který tehdy experimentoval s lavinovou záchranou, a uvědomil si, že by mohl navrhnout lepší technický systém. Po měsících strávených v těžkých bojích a letech práce na utajovaných zbraních Lawton podotýká: „Myslím, že je příjemné vynalézt pro změnu zařízení, které zachraňuje životy, místo aby je bralo.“

Před vyhledávači

Před vynálezem lavinových vysílaček se sněhová záchrana skládala z týmů pátračů s dřevěnými sondami a lavinovými šňůrami. Použití sond se často ukazovalo jako invazivní a poškozující. Zuby zaříznuté do konců sond pomáhaly záchranářům určovat, co se ve sněhu pod nimi nachází. To, co se objevilo po otočení sondy, mohla být dřevěná kůra nebo zakrvácené kusy oblečení: „Bylo těžké naslepo rozlišit člověka od ohnuté větve,“ vzpomíná John Lawton. „Potřebovali jsme něco, co by při nálezu těla vydalo jednoznačný výstražný zvuk.“ Pokud jde o lavinové šňůry, za první světové války začaly rakousko-uherské alpské společnosti používat lavinové šňůry při překonávání často nebezpečných horských průsmyků. Vojáci si 20– 25metrové šňůry uvazovali kolem pasu, a pokud se utrhla lavina, lehké lano se rozvinulo a vystoupilo na povrch. Šňůry byly každý metr číselně označeny a šipky ukazovaly na zasypaného lyžaře. Nicméně tento systém nebyl příliš praktický a stávalo se, že lavina zasypala lyžaře včetně šňůry v celé její délce. A tak i v době před lavinovými vyhledávači část lyžařů ve volném terénu lavinové šňůry nevyužívala.

Pověstní lavinoví psi

Zavedení vyhledávače Skadi, pojmenovaného po severské bohyni lyžování, vítaly noviny The New York Times ze dne 16. února 1969 jako nové elektronické zařízení, které by nakonec mohlo nahradit lavinové psy. Vynález byl připsán Lawtonovi a předveden v lavinové škole Lesní služby v Altě. „Zdá se však, že den, kdy budou běžní lyžaři a horolezci nosit takové zařízení, je vzdálený,“ odtušil Walter Sullivan z Timesů. „Mezitím budou lavinoví psi s bystrým nosem dál zachraňovat životy.“ Jako důkaz Sullivan připomněl svou návštěvu Velkého Svatobernardského průsmy-

Slavné monumentální plátno malíře Edwina Landseera z roku 1820 stojí možná za zlidovělým mýtem o záchranářských bernardýnech se soudkem na obojku

ku pod Mont Blancem, kde převor Bernard Rausis, jenž měl na starosti slavný hospic mezi Švýcarskem a Itálií, chválil své psy coby záchranáře, z nichž mnozí byli vycvičeni ve speciální škole ve Verbier. Mimochodem, sud whisky na krku těchto bernardýnů je mýtus, který zřejmě nastolil či utvrdil známý obraz z roku 1820 „Alpští mastifové oživující pocestného v nesnázích“. V rozhovoru pro Timesy se představený kláštera Rausis vysmál myšlence, že praví záchranářští bernardýni nosí na obojku malé sudy: „Jak by mohl pes se soudkem pod bradou spustit čenich k zemi, aby vystopoval

zasypané pocestné?“ Rausis navíc upozorňoval, že alkoholové výpary unikající ze sudu by zadusily psí čich.

Pulzování elektřiny přes měď

Před Lawtonovým objevem vyvinuli vědci elektromagnetická zařízení k vyhledávání obětí lavin, ale ta neměla dostatečný dosah a přesnost, aby zasypané našla dostatečně rychle. John Lawton ze své laboratoře na Cornellu poslal prototypy svého vysílače LaChapellovi k testování. „Fungovaly,“ napsal později LaChapelle Lou Dawsonovi. Zjednodušeně řečeno, Lawtonovo zařízení vyzařovalo magnetické pole pulzováním elektřiny přes měděnou cívku. Každý člen lyžařské výpravy měl u sebe přístroj Skadi přepnutý na vysílací nastavení. Pokud se lyžař ztratil, záchranná skupina přepnula své Skadi na příjem. Přijímací část jednotky zachytila vysílací signál a převedla jej na zvuk slyšitelný přes sluchátka. Zvuk se zesiloval s tím, jak se pátrač přibližoval k oběti. Otevřený hotdog Skadi. Dole je patrný vnitřek víka, dále zobrazuje nabíječku, sluchátka, minci jako měřítko. Přístroj je dlouhý asi 18 cm, váží 412 gramů. Obvykle byl nošen přepásaný lepicí páskou nebo gumičkou v kapse lyžařského oděvu

SKIALP

OSOBNOSTI

Původní smyčková anténa Skadi byla všitá do zadní části lyžařské bundy. Poskytovala sice dostatečný dosah, ale ukázala se jako nepohodlná při používání a zároveň omezovala uživatele na nošení jediné bundy. Lawtonův cornellský tým zvolil frekvenci 2,275 kHz, která je slyšitelná pro lidské ucho. Tím odpadla potřeba zesilovače pro převod rádiového signálu na slyšitelný tón. Tato frekvence byla také prosta rušení a fungovala poměrně spolehlivě, i když byla blokována předměty, jako jsou kameny a stromy.

Hot dog

NITRO NOMAD Pohodový splitboard za rozumnou cenu, na kterém se sveze začátečník i pokročilý. Letos nově v prohnutí Camout. Nitro k němu i dalším osmi modelům splitboardů nabízí na míru řezané pásy Kohla, vlastní vázání na oblíbené platformě Spark, dva modely hůlek, dva modely splitboardových bot, batohy a další vybavení. Pro ženy Nitro udělalo technicky podobný, ale parametrům žen uzpůsobený split Volta.

15 290 Kč

Lavinový vyhledávač Skadi byl ze zřejmých důvodů známý jako hotdog. Nápis Skadi byl v době prodeje v sedmdesátých letech vyveden ve zlatavé barvě, 50 let starý exemplář na snímku nese známky silného povrchového opotřebení

na nižších úrovních, regulace hlasitosti byla neustále snižována, což umožňovalo přesnou lokalizaci zdroje signálu. V terénu, za předpokladu, že hledající měl dost praxe, pracovaly přístroje Skadi překvapivě dobře, i když skutečností zůstává,

ARMADA LOCATOR 96 Řada Locator byla představena minulou sezonu. Vyrábí se v šířkách 88, 96, 104 a 112 mm. Letos dostaly užší tři varianty druhou barevnou verzi. Můžete tak lépe barevně ladit svůj outfit. Naším tipem pro skvělý kompromis mezi váhou (1 125 až 1 475 g dle délky) a funkčností v hlubším sněhu je šířka 96. Nahoru běží jako kamzík v říji a cestou dolů se neztratí ani v hlubokém prašanu. Přilnavost na tvrdém povrchu jistí titanal pod vázáním a karbon po celé délce. Nízkou hmotnost garantuje jádro ze dřeva caruba.

že asi 50 % lavinových obětí zemřelo spíše kvůli zraněním než kvůli udušení, a proto bylo zařízení užitečné pouze pro polovinu zasypaných obětí. Přístroj Skadi se prodával za 125 dolarů (asi 1 000 USD v dnešní hodnotě měny) a původ-

ARMADA SHIFT 13 Extra populární freeridové vázání není třeba představovat. Cestou nahoru funguje jako pinové vázání a při jízdě dolů se změní v klasické vázání s plně bezpečnostní špičkou i patou. Skvěle poslouží u lyží, které se rozhodnete používat hlavně na sjezdovce s možností občas někam vyšlápnout. Freerideři zase oceňují robustnost a bezpečnost Shiftu. Pro lehčí jezdce je v nabídce verze Shift 10 s vypínací silou 4-10 DIN. Hmotnost jednoho kusu i s brzdou je 865 g.

13 790 Kč

18 490 Kč

nitrosnowboards.com

armadaskis.com

KOMERČNÍ PREZENTACE

Počátkem 70. let Lawton svůj vysílač zmenšil a nahradil měděnou smyčku menší feritovou tyčovou anténou integrovanou do příruční plastové krabičky, které se pro její velikost, barvy a zakřivené rohy přezdívalo hotdog. Tento vylepšený model se vyznačoval baterií s dlouhou výdrží a dosahem přibližně 30 metrů. Vysílací signál byl hlasitější, když byly přístroje blíže k sobě, takže pomocí metody vyhledávání tzv. do kříže mohl vyhledávač nalézt zasypaného podle změny hlasitosti. Protože lidské ucho je citlivější na změny

ně byl vyroben v Lawtonově domácím sklepě pod jeho novým názvem Lawtronics. Přestože na lavinové vyhledávače Skadi bylo možné narazit ve všech velkých lyžařských areálech a jen heliskiingový provozovatel CMH jich zakoupil 400, jejich prodej podle Lawtona „nikdy neznamenal velký byznys“. V roce 1986 stanovila Mezinárodní komise pro horskou záchranu (ICAR) za standard pro lavinové vyhledávače frekvenci 457 kHz, tedy odlišnou od frekvence původních přístrojů. Vyšší frekvence měla výhodu většího dosahu, nicméně ve vyhledávači nyní bylo nutné zajistit převod signálu na tón, který bude pro lidské ucho slyšitelný. V roce 1996 přijala tuto frekvenci za standard i Americká společnost pro testování a materiály (ASTM), čímž se efektivně stala standardem celosvětovým. Lavinový vyhledávač Skadi fungoval. Dokázal zachránit životy a brzy jej zkopírovali a vylepšili další výrobci, kteří jej změnili na tvarově elegantnější, a dobíjecí článek vystřídaly vyměnitelné baterie AA. Dnešní velkoryse vybavené digitální lavinové přístroje zahrnují mikroprocesory pro zjednodušení

vyhledávání a mají více funkcí, ale všechny pracují na naprosto podobných principech jako původní Skadi. „Lavinové vyhledávače jsou stále nejlepším způsobem, jak najít někoho, kdo je zasypaný pod sněhem,“ říká Mike Duffy, certifikovaný instruktor Americké lavinové asociace z Colorada a zakladatel webu Avalanche1. com. „Snadnost použití se dramaticky změnila díky digitálním vysílačkám s funkcemi pro vícenásobné zasypání a zkrácením doby hledání. Používání vyhledávačů už není tou nejtěžší částí záchrany, nejvíce času zabere vyhrabávání těla.“ To vyžaduje sondy a lopaty, dostatek záchranářů, jejich fyzický fond, zručnost a praxi – a v posledku i dobře vycvičené lavinové psy (bez soudků whisky) – aby se zvýšila šance na nalezení a včasné vyproštění zasypaných obětí.

SCARPA MAESTRALE 5.0

ATK RAIDER 11/13 EVO

SCARPA Maestrale je bestseller již od roku 2010 a stále patří k top skitouringovým botám na trhu. Modelová řada 5.0 v oranžovo-černém provedení zaujme hned na první pohled sníženým profilem podrážky pro nižší těžiště a lepší přenos síly na lyži. Ideální bota pro všechny úrovně skialpinistů. Okamžitě pohodlné díky tepelně tvarovatelné vnitřní botičce a širšímu skeletu (102 mm). Karbonová výztuha ve spodní části skeletu nabízí maximální kontrolu vedení lyže při zachování minimální váhy v této kategorii lyžáků.

Unikátní technologie, precizní zpracování, nízká hmotnost a maximální míra bezpečnosti. To jsou top vázání z italské dílny ATK Bindings. Kolekce Raider a Freeraider EVO s automatickou brzdou pro snadnou a rychlou práci i v těch nejnáročnějších podmínkách a vypínací špičkou, která eliminuje předčasné vypnutí při krátkodobém maximálním zatížení pro větší bezpečnost lyžaře.

Standardizované frekvence

Stoletý John Lawton s jednou z verzí svého lavinového vyhledávače Skadi

16 190 Kč

17 390 Kč

MOVEMENT ALP TRACKS 90 Všestranné lyže s unikátní karbonovou technologií, nízkou hmotností a výbornými jízdními vlastnostmi za jakýchkoliv podmínek. Rocker na špičce pro snadnější ovladatelnost a točivost. Boční ABS pro maximální absorpci vibrací. Výztuha pod vázáním je řešena systémem dvou desek, jedné ze skelných vláken a druhé z titanalu, pro dokonalé ukotvení šroubů, aniž by se změnil přirozený průhyb lyže. Model je vhodný pro zkušené lyžaře.

KOMERČNÍ PREZENTACE

28 690 Kč

www.alpsport.cz

FOTO: DEPOSITPHOTOS

SKIALP

74 % Šance na přežití – laická záchrana

19 %

TEXT: LUKÁŠ VAVRDA

JAK SE UMÍRÁ V LAVINĚ… …a co z toho plyne pro zachránce

O lavinových nehodách už máme poměrně dost dat. Mezinárodní komise horské medicíny (ICAR MedCom) nově porovnala dostupné studie a kazuistiky, aby zpřesnila znalosti o tom, jak dochází k poškození zdraví a života při lavinových nehodách. Ze studií lze vyčíst, jak se v lavině umírá i jaká je naděje na záchranu.

íky znalosti těchto souvislostí byly zpřesněny postupy pro profesionální záchranu, laická první pomoc však zůstává klíčová – v prvních patnácti minutách se o přežití rozhoduje nejvíce a pokyny ke kamarádské záchraně tak zůstávají nezměněny. Naprostá většina úmrtí napříč studiemi nastává kvůli asfyktické náhlé zástavě oběhu (NZO = udušení), jde o 65–100 % případů.

5–29 %

65–100 % Udušení

Mechanická poranění Podchlazení

5–29 % obětí jde na vrub traumatům (mechanickým poraněním) a pouze 0–4 % podchlazení. Zde je však potřeba doplnit, že existuje tzv. terapeutická hypotermie, z níž oběti lavinové nehody z ní mohou profitovat. Indukuje se totiž při protrahované kardiopulmonální resuscitaci (KPR). Hypotermie může zabíjet, ale také může pomoci k lepšímu neurologickému zotavení po obnově spontánního oběhu (ROSC).

Míra zasypání významně ovlivňuje prognózu: 96 % částečně zasypaných bylo při vyproštění naživu, u zcela zasypaných pouze 48 %. Laická záchrana má podle studií asi 74% úspěšnost, profesionální pak asi 19% – mluvíme o vyproštění kompletně zasypaného, nikoliv o zdravotnické první pomoci. Z jiných studií však vyplývá, že pokud není oběť vyproštěna z laviny

96 % Šance na přežití – částečně zasypaný

48 % Šance na přežití – zcela zasypaný

Šance na přežití – profesionální záchrana

před příjezdem profesionální záchrany, je naděje na přežití velmi nízká (tzv. long burial). Příkladem budiž studie 66 případů NZO po zasypání lavinou, z nichž 31 bylo prohlášeno za mrtvé na místě, 7 bylo zařazeno mezi dárce orgánů, 25 bylo transportováno za kontinuální KPR do nemocničního zařízení k ECLS (mimotělní oběh) a pouze 7 dosáhlo úspěšné resuscitace na místě. V jiné studii bylo zahrnuto 170 vzorků, z nichž bez neurologického deficitu přežil long burial jediný, a to díky včasnému zavedení ECLS. Existují i trochu pozitivnější studie, kdy přežívá 32 % zasypaných po dlouhou dobu, avšak pouze asi 9 % z nich bez neurologického deficitu.

Vývoj situace v čase

Šance na přežití kompletně zasypaného v čase prudce klesá. Zatímco při jeho vyproštění do patnácti minut je naděje na přežití 93 % a o tři minuty později stále 91 %, po 35 minutách klesá na 28–34 %. Zároveň platí, že čím kratší zasypání, tím rychlejší zahájení KPR a tím dřívější ROSC, a tedy lepší prognóza. U pře-

Laická první pomoc stručně

Ani částečně zasypaní nemusí uniknout asfyktické NZO, dýchací cesty se mohou ucpat sněhem už během pádu s lavinou. Jde o jednoznačně nejčastější příčinu NZO u lavinové nehody, a proto je s ní spojen i doporučený postup, který se liší od běžné KPR – je doporučeno začít pěti iniciálními vdechy a teprve pak začít komprese hrudníku s vdechy v poměru 30:2 (u běžné resuscitace je laikům doporučeno provádět hlavně komprese, protože se předpokládá kardiální příčina zástavy, zde – stejně jako u dětí nebo tonoucích – je příčina asfyktická, a proto zde vdechy hrají daleko významnější roli). I proto je doporučeno začít s vdechy hned při vyproštění hlavy a nečekat na vyproštění celého těla. Co nejdříve musí být aktivován záchranný řetězec (přivolání profesionální záchrany). Laičtí

Pozoruhodné kazuistiky Přežití nejdelšího úplného zasypání ve volném terénu (bez zástavy oběhu) – 43 hodin 45 minut, Itálie, žena, 1972 Přežití nejdelšího úplného zasypání v budově (bez zástavy) – 37 dní (dvě ženy a dítě v místnosti 2x3m) Nejrychlejší záchrana se zástavou oběhu vedoucí k úmrtí – 10 minut (muž, 29 let, Francie, asfyktická NZO) Přežití nejdelší asfyktické zástavy oběhu – 20 až 45 minut, často s významným neurologickým deficitem, delší záchrana při asfyktické NZO může být prováděna za účelem darování orgánů Nejkratší doba zasypání, která vedla k hypotermické zástavě oběhu – 100 minut (muž, 29 let, Itálie, zasypán s velkou vzduchovou kapsou, po vyproštění NZO (komorová fibrilace), teplota těla 21,7°, po napojení na ECMO přežívá s plně zachovanou funkcí mozku) Nejdelší doba zasypání, která vedla k záchraně s hypotermickou zástavou oběhu – 7 hodin (muž, 41 let, Francie, po vyproštění NZO (bezpulzová elektrická aktivita), v nemocnici ECLS a přežívá s plně zachovanou funkcí mozku) Nejdelší resuscitace vedoucí k oživení – 5 hodin 45 minut (žena, 25 let, Polsko, vyproštěna po 2 hodinách, pak NZO (komorová fibrilace), v nemocnici ECLS a přežívá s plně zachovanou funkcí mozku)

zachránci následně budou postiženého předávat záchranářům a pro jejich další postup jsou klíčové následující informace: Doba zasypání – více, nebo méně než 60 minut Byla na začátku přítomna obstrukce dýchacích cest? Měl postižený vzduchovou kapsu?

Co bude pak?

Na základě těchto informací a dostupných vyšetření se bude rozhodovat, co s postiženým dál. V případě, že došlo k obstrukci dýchacích cest a zasypání trvalo déle než 60 minut, na EKG je asystolie, záchranná akce bude ukončena. Snažit se o ROSC by mělo smysl jen pro darování orgánů. Stejně tak v případě, že jsou přítomny jisté známky smrti nebo zranění neslučitelná se životem. Pokud je doba zasypání kratší než 60 minut nebo je přítomen defibrilovatelný srdeční rytmus,

NZO = náhlá zástava oběhu KPR = kardiopulmonální resuscitace Evidence based = postup se statisticky prokazatelným prospěchem ICAR MedCom = komise horské medicíny při mezinárodní komisi pro alpskou záchranu ROSC = obnova spontánního oběhu (úspěch KPR)

bude pravděpodobně probíhat KPR, a to s přihlédnutím k hypotermii – teplotu je třeba měřit v jícnu a podle ní rozhodnout o přesunu do nemocničního zařízení k zahřívání s pomocí ECLS, kam může být pacient za kontinuální KPR transportován. Rozhodnutí na místě je důležité nejen kvůli prognóze přežití, ale také kvalitě života po ROSC, jak vidno z výše uvedených případů, tělo dokážeme zachránit poměrně často, ovšem aby se jedinec mohl vrátit k běžnému životu, potřebuje přežít bez neurologického deficitu. Toto rozhodování je však pro záchranáře běžným vzorcem i u dopravních nehod a jiných situací s postižením zdraví osob, u lavinové nehody je specifická přítomnost hypotermie, která ovlivňuje hned několik postupů – například při KPR oddaluje podání elektrických výbojů nebo léků, zároveň však může pomoci k lepšímu neurologickému zotavení.

ECLS, ECMO = mimotělní oběhy (používá se v nemocnici pro pomalé ohřívání těla) Asfyxie = dušení vlivem obstrukce dýchacích cest Asystolie = stav, kdy srdce nevykazuje žádnou elektrickou (ani mechanickou) aktivitu

MODULÁRNÍ LAVINOVÉ BATOHY ARVA REACTOR SWITCH Řada Switch se vyznačuje vysokým komfortem nošení a velmi nízkou hmotností. Umožňuje na univerzální záda Switch (s možnosti nastavení velikosti S, M, L ) a obsahující plynový airbag REACTOR jednoduše přepínat 7 předních dílů různých velikostí. Například si můžete vybrat minimalistický RIDE 18 nebo větší TOUR 32, popřípadě největší TOUR 40+10 atd. (Možnost zakoupení cenově výhodných setů.)

od 16 990 Kč

www.skialpshop.cz

KOMERČNÍ PREZENTACE

živších, kteří byli vyproštěni po delším intervalu (>60 minut), šlo zpravidla o výjimečné situace, kdy díky velké vzduchové kapse nedošlo k NZO hned po zasypání. Přežití long burial je možné (nejdelší evidované přežití NZO s vysokou kvalitou života je 7 hodin pod lavinou), ale závisí na mnoha náhodných parametrech a naděje je mnohem nižší než u rychle vyproštěných obětí. Proto je klíčová tzv. kamarádská záchrana a proto by měl každý skialpinista cvičit s vyhledávačem, sondou a lopatou. Kromě klesající naděje na přežití v čase hraje roli také hustota sněhu (v hustším sněhu se rychleji kumuluje vydechovaný CO2 – pokud má oběť vzduchovou kapsu, dřív než „dojde kyslík“, se tělo „otráví“ vlastním vydechovaným CO2) a hloubka zasypání (nejhlouběji zasypaný přeživší byl zaznamenán v hloubce 2,5 metru – bez NZO).

FOTO: FABEBOOK

SKIALP

TEXT: TOM ŘEPÍK

Rychlostní rekordy

ve skialpinismu

FOTO: FABEBOOK

Vylézání a sjíždění obrovských vertikál se stalo vášní dnešních vytrvalostních sportovců, kteří opakovaně překonávají mnoho nejlepších světových časů. Nabízí se otázka, kdy se z měřeného vertikálního lyžování stala módní záležitost. Pak taky jedna moje tradiční – proč?

Jeden z kandidátů olympijského zlata 2026 ve skimu, Kilian Jornet Burgada (171 cm, 58 kg)

V 36letý Španěl Jornet už více než deset let přepisuje knihy rekordů ve skialpinismu a vysokohorském běhu, někdy jen díky svému nepředstavitelnému tréninkovému režimu

roce 2019 horolezec, horský ultramaratónec a skialpinista Kilian Jornet – s cílem pouze vyzkoušet, „jak bude jeho tělo fungovat“ – zvládl 51 výstupů v lyžařském areálu Tusten v norském Molde během 24 hodin. Nastoupal 23 860 metrů, čímž překonal dosavadní 24hodinové rekordy s mimozemšťanským náskokem. Pro přiblížení Jornetova výkonu: středisko Molde se nachází na úrovni moře; Jornet po bezmála dvoukilometrové sjezdovce vystoupal 51krát do výšky 468 metrů. To znamená, že 25 minut stoupal na skinové lyži rychlostí asi 4 km/h a pak si na pár minut orazil při sjezdu zpět dolů rychlostí kolem 50 km/h. To celé jednapadesátkrát.

FOTO: FABEBOOK

Pro Katalánce Jorneta, který vyrostl v Chamonix, nejde o nic příliš neobvyklého; už více než 15 let metodicky útočí na rekordy vysokohorských maratonů a skialpinismu. Ve svém nedávném pětiletém projektu Summits of My Life (Vrcholy mého života) stanovil nejrychlejší známé časy pro výstup a sjezd na lyžích na velkých horách včetně Kilimandžára, Denali, Aconcaguy, Matterhornu a Mont Blancu, přičemž někdy zkrátil předchozí rekordy o několik hodin. Některé z jeho rekordů byly od té doby překonány ekvádorským horským vůdcem Karlem Egloffem. Předtím, než chytré hodinky a aplikace v telefonech zásadní měrou usnadnily měření vertikálních rekordů, bylo možné odhadovat svá čísla na základě počtu absolvovaných výstupů. Provozovatelé heliski účtovali své taxy podle odlyžovaného převýšení a vedli si přesné záznamy. Jejich klienti mohli sledovat své chlubivé statistiky, ať už za 24 hodin, týden, sezónu nebo celý život. Provozovatelé heliski certifikovali úspěchy svých hostů odznaky a speciálními cenami za dosažené mety, jako byly stříbrné přezky na opasek Mikea Wiegeleho či limitovaná edice sjezdových oteplovaček v Canadian Mountain Holidays. Jednou z prvních soutěží založených na vertikálních stopách byl pozdější závod 24 Hours of Aspen. Po třinácti závodech během šestnácti let ji v roce 2003 ukončila klesající televizní sledovanost. Zanechala však po sobě řadu rekordů. Chris Kent z Kanady v roce 1991 zdolal 83 výstupů o nakumulované výšce 271 161 stop (82 650 m) a stal se tak mužským rekordmanem; v terénu to znamenalo 343 km na lyžích při průměrné rychlosti 106 km/h. Kate McBrideová a Anda Rojsová vytvořily v roce 1997 ženský vertikální rekord 261 360 stop (79 663 m).

Stále devadesátky, asistované rekordy

Jakmile byl džin vypuštěn z láhve, začaly padat rekordy s dopomocí vleku a motoru. V roce 1994 zaznamenal kanadský rychlostní lyžař a rezident z Chamonix Mark Jones na Les Grands Montets 64 617 výškových metrů za pouhých 12 hodin. V roce 1997 pak Dr. Mark Bennett na Yukonu za 14 hodin zdolal 294 380 stop (89 727 m) a vytvořil tak nový světový rekord v kvazikategorii „za denního světla“. O čtrnáct měsíců později si bývalý závodník amerického lyžařského týmu Rusty Squires pronajal specializovaný výškový vrtulník a v Big Sky v Montaně zaznamenal 331 160 výškových stop (100 937 m) za 10 hodin a 15 minut.

FOTO: SALOMON

Devadesátá léta: nahoru po svých

Kilian Jornet trénuje na zdolávání svých dalších rekordů a titulů

Mezitím byli heliski průvodci u Wiegeleho odhodláni stanovit rekord na základě běžných omezení komerčního heliskiingu, s plnou skupinou lyžařů a jedním strojem. V roce 1998 švýcarský extrémní lyžař Dominique Perret, Chris Kent a rakouský průvodce Robert Reindl s Edim Podivinskym a Lukem Sauderem z kanadského alpského týmu zdolali 353 600 výškových stop (107 777 m) za 14,5 hodiny.

Pod nadvládou Jorneta

V té době už se začalo uznávat, že asistované rekordy ve zdolávání vertikál jsou stejně tak (a nejednou především) o penězích jako o dovednostech a vytrvalosti. S momentálním rozmachem sportovního skialpinismu (na ZOH 2026 v Cortině bude skimo plnohodnotnou medailovou disciplínou, pak nejspíš z programu her opět zmizí) se zájem soustřeďuje na sportovce s vlastním pohonem. V roce 2009 vytvořil Rakušan Eckhard Dorschlag 24hodinový světový rekord při nalyžování 18 395 výškových metrů. Ten v roce 2018 překonal americký ultramaratonec Mike

Foote výkonem 61 200 stop (18 654 m). O několik měsíců později ho Nor Lars Erik Eriksen překonal na 20 939 metrů. Toho pak Španěl Jornet ze záznamů vygumoval rekordem bezmála o 3 výškové kilometry lepším. Kilian Jornet se narodil v roce 1987 a získal více medailí ze světové série Skyrunner a mistrovství světa ve sportovním skialpinismu, než zdejší prostor dovoluje vyjmenovat. Stále drží rekord v lyžařském traverzu Innominata na Mont Blancu spojujícím Chamonix a Courmayeur (8 hodin a 42 minut), stejně jako v nejrychlejším výstupu a sjezdu na Mont Blanc ze Chamonix (4:57 hod) a na Matterhorn z Breuil-Cervinia (2:52 hod). Jde bezpochyby o nejkompetentnějšího kandidáta na skialpinistické olympijské zlato. A co se týče toho, proč je kolem vertikálních rychlostních rekordů každou sezónu tolik povyku? Magazín Outside v jednom ze svých článků citoval Mikea Foota: „Kolik kliků udělám za minutu? Jak dlouho dokážu zadržet dech? Jak daleko dojedu na lyžích za den? Nakonec je to všechno svévolné a vymyšlené, ale nutí to lidi ptát se, čeho jsem schopen?“

Zima je tu. intersport.cz

FOTO: WORLD SKI TEST

WORLD SKI TEST

TEXT: PAVLÍNA HÁJKOVÁ, PETR SOCHA

Existují nejlepší skialpinistické lyže? To hledal loňský World Ski Test

World Ski Test proběhl na přelomu března a dubna 2023 v rakouském areálu Falkert – Heidi Alm. Tradiční test skialpových lyží doznal několik změn.

nonymizovaný test byl rozdělen do tří kategorií: Ve dvou dnech se testovaly dvě pánské kategorie rozdělené dle šířky do 86 mm a nad 88 mm pod patou. Dámská sada byla pouze jedna, takže druhý den mohly dámy otestovat i lyže z pánské/unisex kategorie. Každá skupina testovala denně kolem dvanácti párů lyží, a testeři tak měli „plné nohy práce“.

Změna v konceptu: unifikované vázání

Na rozdíl od minulého ročníku byly všechny testované lyže opatřené jednotným lehkým pinovým vázáním s brzdičkou. Každý jezdec využíval své vlastní skialpinistické boty, na které byl zvyklý. Testeři se tak mohli soustředit výhradně na vlastnosti lyže a nebyli rozptylováni změnami ve zbytku výbavy.

Přestože je jednotné vázání určitým krokem kupředu, jde o poměrně problematický bod, protože lyže a vázání často tvoří nedílný celek a výrobce oboje vzájemně optimalizuje. Do výsledku samozřejmě promlouvají i použité pásy. Testování probíhalo na vyhrazené sjezdovce, aby bylo docíleno pokud možno totožných testovacích podmínek pro každý pár lyží. Přes kvalitní organizaci se sněhové podmínky během testu znatelně měnily – což byl další faktor, který mohl ubrat na přesnosti výsledku. Každý pár testoval každý testér pouze jednou. Druhý den napadlo několik centimetrů čerstvého prašanu, a tak bylo možné vyzkoušet lyže i v místech, pro která byly lyže stvořeny, a vedle testovací sjezdovky se vydat do prašanu.

Šest hodnoticích kritérií

Při testu se hodnotí šest kritérií: Manipulace a funkčnost pásů, dlouhý a krátký oblouk, klid lyže při jízdě, jízda po hraně a celkový dojem. Aby testéři nepoznali, kterou lyži mají na nohou a nebyli tak ovlivněni preferencí značky, byly testovací páry pod jednotným černým maskováním. Kdo se ale ve značkách a typech lyží vyzná, pravděpodobně stejně značku odhalí. Celkově lyže testovala asi dvacítka lyžařů v každé skupině a byli mezi nimi lyžařští novináři i hvězdy skialpinistického sportu jako například Markus Kroell. SNOW přináší, podobně jako loni, výsledky nejlepších pěti modelů z kategorie. To proto, že metodika testu není neprůstřelná a snadno se může stát, že některé konkrétní lyže odnesou nedokonalost metodiky nebo testérů nespravedlivým výsledkem.

ATOMIC Backland 85 W...................TESTOVANÁ DÉLKA: 165 cm...............................PARAMETRY: 118,5–85–106,5 / R 15,2 m...........................HMOTNOST LYŽÍ: 2 260 g / pár (157 cm) 8,5 8,2 7,6 7,4 7,9 7,9

ROSSIGNOL Escaper W 87............TESTOVANÁ DÉLKA: 160 cm...............................PARAMETRY: 124–87–109 / R 16 m......................................HMOTNOST LYŽÍ: 2 400 g / pár 7,7 8,2 7,8 7,8 7,9 7,8

VÖLKL Rise Up 82 W..........................TESTOVANÁ DÉLKA: 163 cm...............................PARAMETRY: 125–82–105 / R 14 m......................................HMOTNOST LYŽÍ: 2 162 g / pár 7,4 8,1 8,0 7,4 7,7 8,0

NORDICA Santa Ana 88...................TESTOVANÁ DÉLKA: 165 cm...............................PARAMETRY: 119–88–107 / R 15 m......................................HMOTNOST LYŽÍ: 2 610 g / pár 7,0 8,0 7,2 7,9 8,1 7,7

SALOMON MTN 86 W.........................TESTOVANÁ DÉLKA: 164 cm...............................PARAMETRY: 118–86–104 / R 18 m......................................HMOTNOST LYŽÍ: 2 120 g / pár 7,3 8,1 7,1 7,3 7,7 7,5

CELKEM

CELKOVÝ DOJEM

JISTOTA NA HRANÁCH

KLID PŘI JÍZDĚ

KRÁTKÝ OBLOUK

DLOUHÝ OBLOUK

Dámské skialpové lyže

OVLADATELNOST

WORLD SKI TEST

47,5 47,2 49,2 45,9 45,0

Další testované modely HAGAN Core 84 Lite Carbon, KÄSTLE TX87 W, ELAN Ripstick Tour 88 W, BLIZZARD Zero G 085 W, FISCHER Transalp 86 CTI

Pánské skialpové lyže do 89 mm

46,2 46,0 44,9 44,5 42,6

ATOMIC Backland 85.........................TESTOVANÁ DÉLKA: 179 cm...............................PARAMETRY: 121,5–86–109,5 / R 17,2 m...........................HMOTNOST LYŽÍ: 2 500 g / pár (172 cm) 7,6 7,9 7,6 7,6 7,6 7,9

ELAN Ripstick Tour 88......................TESTOVANÁ DÉLKA: 177 cm...............................PARAMETRY: 128–88–108 / R 17,6 m...................................HMOTNOST LYŽÍ: 2 660 g / pár 7,2 7,9 7,5 7,8 7,7 7,9

HAGAN Core 89 Carbon...................TESTOVANÁ DÉLKA: 178 cm...............................PARAMETRY: 127–89–109 / R 20 m......................................HMOTNOST LYŽÍ: 2 600 g / pár 7,2 7,7 7,4 7,4 7,6 7,6

FISCHER Transalp 86 CTI Pro.....TESTOVANÁ DÉLKA: 176 cm...............................PARAMETRY: 117–86–105 / R 21 m......................................HMOTNOST LYŽÍ: 2 300 g / pár 7,1 7,5 7,2 7,5 7,6 7,6

VÖLKL Rise Above 88........................TESTOVANÁ DÉLKA: 177 cm...............................PARAMETRY: 131–88–111 / R 17 m......................................HMOTNOST LYŽÍ: 2 374 g / pár 6,4 7,6 7,0 7,1 7,2 7,3

Další testované modely NORDICA Enforcer 88, SALOMON MTN 86, ROSSIGNOL Escaper 87, KÄSTLE TX87 UP, BLIZZARD Zero G 085 46

ELAN Ripstick Tour 94......................TESTOVANÁ DÉLKA: 178 cm...............................PARAMETRY: 129–94–109 / R 17,4 m...................................HMOTNOST LYŽÍ: 2 980 g / pár 7,2 8,4 7,7 7,7 7,6 7,9

FISCHER Transalp 92 CTI Pro.....TESTOVANÁ DÉLKA: 176 cm...............................PARAMETRY: 124–92–111 / R 21 m......................................HMOTNOST LYŽÍ: 2 410 g / pár 7,5 7,7 8,0 7,6 7,7 8,0

SALOMON MTN 96...............................TESTOVANÁ DÉLKA: 174 cm...............................PARAMETRY: 128–96–114 / R 18 m......................................HMOTNOST LYŽÍ: 2 780 g / pár 7,3 8,0 7,7 7,8 7,4 7,8

ATOMIC Backland 95.........................TESTOVANÁ DÉLKA: 177 cm...............................PARAMETRY: 128–95–116 / R 18 m......................................HMOTNOST LYŽÍ: 2 740 g / pár 7,7 7,7 7,7 7,1 7,5 7,7

BLIZZARD Zero G 095.......................TESTOVANÁ DÉLKA: 178 cm...............................PARAMETRY: 127–95–111 / R 22 m......................................HMOTNOST LYŽÍ: 2 520 g / pár 7,2 7,6 7,5 7,0 7,5 7,3

DYNASTAR M-Tour 90.......................TESTOVANÁ DÉLKA: 177 cm...............................PARAMETRY: 120–90–110 / R 18 m......................................HMOTNOST LYŽÍ: 2 700 g / pár 7,1 7,7 7,4 7,2 7,3 7,2

STÖCKLI Edge FT..................................TESTOVANÁ DÉLKA: 176 cm...............................PARAMETRY: 130–94–119 / R 18,4 m...................................HMOTNOST LYŽÍ: 2 940 g / pár 7,14 7,8 7,3 7,2 7,2 7,3

Další testované modely HAGAN Core 92 Carbon, NORDICA Enforcer 94, VÖLKL Rise Beyond 96, KÄSTLE TX93, ROSSIGNOL Escaper 97

CELKEM

CELKOVÝ DOJEM

JISTOTA NA HRANÁCH

KLID PŘI JÍZDĚ

KRÁTKÝ OBLOUK

DLOUHÝ OBLOUK

OVLADATELNOST

Pánské skialpové lyže nad 90 mm

46,5 46,5 46,0 45,4 44,1 43,9 43,9

CELKEM

CELKOVÝ DOJEM

KLID PŘI JÍZDĚ

VZTLAK V TERÉNU

OVLADATELNOST V TERÉNU

–

DLOUHÝ OBLOUK

Freeridové lyže do 100 mm

JISTOTA NA HRANÁCH

KRÁTKÝ OBLOUK

7,9 8,7

WORLD SKI TEST

BLIZZARD Rustler 9...........................TESTOVANÁ DÉLKA: 186 cm...............................PARAMETRY: 131,5–96–121 / R 18 m 8,0

–

7,7 8,4 40,7

CHOVÁNÍ V TERÉNU

8,8 8,9 8,9

–

8,9 8,4 8,9 52,8

NORDICA Unleashed 98..................TESTOVANÁ DÉLKA: 186 cm...............................PARAMETRY: 134–98–123 / R 18,8 m 8,3 8,4

–

CHOVÁNÍ NA SJEZDOVCE

8,7

–

8,7 8,6 42,7

CHOVÁNÍ V TERÉNU

8,0 8,6 8,6

–

8,8 8,0 8,7 50,7

VÖLKL Mantra M6................................TESTOVANÁ DÉLKA: 184 cm...............................PARAMETRY: 135–96–119 / R 19 m 8,3 8,7

–

CHOVÁNÍ NA SJEZDOVCE

8,4

–

8,4 8,4 42,2

CHOVÁNÍ V TERÉNU

8,4 8,8 8,4

–

8,6 8,4 8,3 50,9

SALOMON Stance 96.........................TESTOVANÁ DÉLKA: 188 cm...............................PARAMETRY: 134–96–116 / R 20 m 8,8 8,2

–

CHOVÁNÍ NA SJEZDOVCE

8,3

–

8,6 8,0 41,9

CHOVÁNÍ V TERÉNU

9,1 8,6 8,4

–

7,8 8,6 8,4 50,9

ATOMIC Maverick 95 Ti....................TESTOVANÁ DÉLKA: 188 cm...............................PARAMETRY: 130,5–95–114,5 / R 20,8 m –

8,7 8,6 43,8

CELKOVÝ DOJEM

8,0 8,4 7,7 48,6

KLID PŘI JÍZDĚ

–

VZTLAK V TERÉNU

Freeridové lyže nad 100 mm

8,7 7,8 8,0

8,9

CHOVÁNÍ V TERÉNU

OVLADATELNOST

FISCHER Ranger 102, ELAN Ripstick 96 Black Edition, DYNASTAR M-Free 99 Open, ROSSIGNOL Sender 94 Ti, STÖCKLI Stormrider 95, KÄSTLE ZX100

CHOVÁNÍ NA SJEZDOVCE

DLOUHÝ OBLOUK

Další testované modely

–

KRÁTKÝ OBLOUK

9,0 8,6

FISCHER Ranger 108.........................TESTOVANÁ DÉLKA: 185 cm...............................PARAMETRY: 143–109–134 / R 18 m 8,5 8,3 7,9 8,6 8,1 8,1

ELAN Ripstick 106...............................TESTOVANÁ DÉLKA: 188 cm...............................PARAMETRY: 143–106–120 / R 20,4 m 7,8 7,6 7,7 7,6 8,3 7,8

VÖLKL Blaze 106..................................TESTOVANÁ DÉLKA: 186 cm...............................PARAMETRY: 146–106–128 / R 19 m 8,0 7,7 7,5 7,9 7,5 8,0

ROSSIGNOL Sender Free 110.....TESTOVANÁ DÉLKA: 184 cm...............................PARAMETRY: 140–110–133 / R 20 m 7,4 7,8 8,0 8,3 7,2 7,6

ATOMIC Backland 107......................TESTOVANÁ DÉLKA: 189 cm...............................PARAMETRY: 138–107–125 / R 19,5 m 7,5 7,9 8,2 7,5 7,3 7,6

Další testované modely SALOMON QST Echo 106, DYNASTAR M-Free 108 Open, KÄSTLE ZX108, BLIZZARD Rustler 11, NORDICA Unleashed 108 48

93,5 93,4 93,1 92,8 92,4 CELKEM

CHOVÁNÍ NA SJEZDOVCE

49,5 46,8 46,6 46,3 46,0

TOUR KOLEKCE Široký výběr modelů

Máme mnohaletou zkušenost s vývojem a výrobou touringových lyží v širokém výkonnostním spektru - od rekreačních modelů až po ultralehké závodní speciály. Z naší aktuální kolekce můžete zvolit základní model s 70,80 nebo 94 mm pod botou. Užší lyže jsou obratnější, širší zase vhodnější do hlubšího sněhu a prašanu. Novinkou jsou dva sportovní carbonové modely v šířce 88 mm pod botou, které se při zachování nízké hmotnosti vyznačují vysokou pevností. Ta zásadně zlepšuje jízdní vlastnosti při sjezdu.

lusti.cz

ADVERTORIAL

SKITOURING

made in USA Všichni skialpinisti netrpělivě očekávají začátek nové sezóny, a tak se pojďme podívat, co si pro ně nachystaly dvě zámořské značky, které jsou s lyžováním ve volném terénu nerozdělitelně spjaty.

CA (Backcountry Access), původem z Boulderu v Coloradu, je značka, která už od roku 1994 přináší inovativní produkty pro lavinovou bezpečnost. V roce 1996 představila vůbec první digitální lavinový vyhledávač Tracker DTS, následně přišla s lavinovými batohy Float anebo vysílačkami BC Link. Všechny produkty jsou synonymem spolehlivosti, jednoduchosti a snadné ovladatelnosti i dnes.

Lavinové batohy BCA Float Už loni byla představena kolekce lavinových batohů Float E2, které jsou vybavené elektrickými kompresory namísto tradičních cartridgí se stlačeným vzduchem. Novinkou v nabídce je batoh Float E2 45L určený pro vícedenní túry, který je opatřen inovativním roll-top zavíráním.

Vysílačka BC Link Mini

Další zásadní novinkou je BC Link Mini – cenově přístupná vysílačka, která má ambice stát se užitečným doplňkem všech, kdo vyrážejí do velkých hor a chtějí být v lepším spojení se svými parťáky na túře.

Skialpové lyže K2 Wayback

K2, legendární freeridová značka ze Seattlu, pokračuje s veleúspěšnou kolekcí Wayback, která v minulých letech posbírala spoustu ocenění – ať už šlo o univerzální a uživatelsky příjemné WB89 nebo stále více oblíbené WB98, které představují skvělou volbu pro ty, kdo vyrážejí na túry do Alp a dalších větších hor. Všechny modely lyží v kolekci jsou vybavené praktickou Snowphobic úpravou proti ulpívání sněhu, dřevěným jádrem a ty dražší také titanalovou výztuhou pro větší torzní tuhost a bezpečnou montáž vázání.

POWERLOCK 3.0

snadno nastavitelný zámek s vysokou pevností

TITANAL.HF

nejpevnější aluminium – pouze u Komperdell

CONTOUR TITANAL ULTRALEHKÉ A TÉMĚŘ NEZNIČITELNÉ

Hole Contour Titanal jsou už téměř 20 let základem kolekce. Neustále vylepšované drobnými úpravami jsou i dnes výbavou, které po celém světě důvěřují freerideři, skialpinisté a zimní outdooroví nadšenci.

Další informace najdete na www.komperdell.com

FOTO: SCARPA

SKIALP RECENZE

TEXT: PETR SOCHA

SNOWtest – skialpové lyže

Stabilní nabídka

Jedno je jisté – skialpinisté nemají proč se stresovat

ájem o skialpy vystoupal v době, kdy se lanovky zavřely, přitom hory byly neodolatelně zasněžené. Když se po covidu vše vrátilo k normálu, mnozí své skialpové nadšení a s ním i vybavení zavřeli do sklepa a poptávka po novém také strmě klesla. Tento postcovidový propad trhu zasáhl i lyže. Což ale nemusí mít pouze negativní

konotace – nabídka se pročistila, stabilizovala a zůstává přehledná a uchopitelná. Významný počet aktuálně nabízených modelů pochází z minulých let a velikou část jsme otestovali buď přímo my v redakci, případně naši rakouští kolegové z World Ski Testu. Pokud vás chování skialpových lyží zajímá, stačí zajít na web SNOW.cz do sekce testy lyží.

ARMADA Locator 96 TESTOVANÁ DÉLKA: 178 cm | PARAMETRY: 127–96–117, R: 21 m | ROCKER:

| HMOTNOST: 2 700 g (pár) ny představitelné túry včetně těch

Modely řady Locator sdílejí obdobnou konstrukci s lehkým dřevěným jádrem (Caruba core), karbonem či titanalovou vložkou pod vázáním. Vedle parametrů je odlišuje rocker, u tří širších modelů výraznější (freeride rocker) než u 88 (almtn rocker). Cílem je dosáhnout potřebné výkonnosti při zachování co nejnižší hmotnosti. Ta při délce 178 mm dosahuje 1 350 g, což je v porovnání s konkurencí zhruba průměr.

CO PROZRADIL TEST:

S titanalovou výztuhou pod vázáním jsou poměrně tuhé, přitom ale velmi lehké, a to jsou dva faktory, které mají celkově největší vliv na jízdu. Tuhost lyže při první jízdě trochu překvapí, ovšem lyžař se záhy zadaptuje. Čím více se do ní opře, tím lépe reaguje – tuhá lyže tak má lepší

předpoklady k bezpečné jízdě na tvrdém povrchu, na sjezdovce i zmrzlém firnu drží zcela spolehlivě. Nízká hmotnost lyží pak způsobuje, že jsou velmi snadno manévrovatelné – špička se nechá snadno zlomit do oblouku, až jako by volala po krátkých přismýkávaných obloucích. Vůbec nejlépe se chová, když je v plném kontaktu s podložkou, tedy v odměklém sněhu, kdy hladce krájí navazované oblouky, přičemž je neustále připravena hbitě odskočit v případě potřeby změny směru. Konzervativní vykrojení se velmi pozitivně projevuje při stoupání – lyže drží směr a díky torzní tuhosti je zcela spolehlivá i v namrzlých traverzech.

ZÁVĚR:

Locator 96 je překvapivě univerzální skialpová lyže, která zvládne všech-

lyže nemá vyhraněný charakter a nechá se vodit snadno a přesně tak, jak lyžař zamýšlí. Cílí na všechny, kdo si chtějí užívat specifika širší skialpové lyže – tedy zejména převažující pohyb v čerstvém či měkkém sněhu.

CHŮZE SJEZD

(preference sjezdu/výstupu)

ÚROVEŇ SKIALPINISTY (komu lyže sedne) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

TERÉN A PODMÍNKY (jaké podmínky má ráda) TVRDÝ

MĚKKÝ

PRAŠAN

CHŮZE (chování při chůzi a v traverzech) NÁROČNÁ

PRŮMĚRNÁ

SNADNÁ

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Petr Socha

Značku Armada sice máme spojenou zejména s freeskiingem, už roky ale vícedenních v těžkém terénu. Její nízká přináší i kolekci pro skialp. Modely řady Locator se prodávají v šířkách 88, 96, hmotnost a přímý tvar zprostředkují 104 a 112, my testovali všechny vyjma toho nejširšího. Tentokrát 96. jistou chůzi a bezpečný sjezd, při kterém

ARMADA Locator 104 TESTOVANÁ DÉLKA: 170 cm | PARAMETRY: 130–104–121, R: 21 m | ROCKER:

| HMOTNOST: 2 750 g (pár)

její přednosti vystoupí při sjezdu ve skutečně měkkém sněhu. I pod nohama méně technicky vyspělého lyžaře pojede, kam on bude chtít, nebude ho tahat za nohy a proveze ho i těžkými úseky je k tomu potřeba (alespoň mimo kyprý I druhý nejširší model řady nese obdobnebo lesem. Pokud před svými výlety prašan) trochu větší rozsah a užší úhel nou konstrukci jako předchozí, lehké čekáte na čerstvou sněhovou nadílku, zahranění. A protože iniciovat otočení lyže velmi pravděpodobně si padnete do dřevo v jádru, titanal pod vázáním, karbonové zpevnění nebo třeba lehčí hrany, je hračka, i široký Locator 104 si vyžaduje noty. spíše kratší a dynamické oblouky. Lehká u nichž se předpokládá, že nebudou tolik trpět servisem, jako trpí hrany často lyže musí prostě být pořád pod kontrolou, nelze ji nechat jet si to své. Pokud ji chcete broušených lyží na sjezdovky. Testovaná CHŮZE vést po hraně, pak potřebujete dost délka měla parametry 130–104–121 SJEZD odměklý povrch, a i tak to lyže dlouho a nesmělý rádius 21 m. nevydrží a odtrhne se – chce prostě být (preference sjezdu/výstupu) CO PROZRADIL TEST: aktivně řízena. Přes svůj poměrně velký ráNutno podotknout, že všechny (námi tes- dius nenese stopy obřačky, dlouhý oblouk ÚROVEŇ SKIALPINISTY (komu lyže sedne) tované) lyže řady Locator mají velmi blízký si na ní užijete nejlépe v prašanu, kdy je SPORTOVNÍ EXPERT jízdní projev. Lehká lyže neklade odpor při celá délka v kontaktu s podložkou – tím se REKREAČNÍ manévrování a její nízká kinetická energie utlumí její trvalá touha po změně směru. TERÉN A PODMÍNKY (jaké podmínky má ráda) dovolí obratně točit nebo snadno přeskaZÁVĚR: kovat, je-li to potřeba. Podobně grip na TVRDÝ MĚKKÝ PRAŠAN Locator 104 je velmi zajímavá, ačkoli tvrdém podkladu je velmi spolehlivý, což CHŮZE (chování při chůzi a v traverzech) bychom asi mohli přisoudit titanalové vý- dost specializovaná lyže. Dá se na ní ztuze v oblasti pod vázáním. Samozřejmě ještě celkem snadno chodit, ale hlavní NÁROČNÁ PRŮMĚRNÁ SNADNÁ

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Petr Socha

A další Locatory. Tentokrát už citelně prašanové se šířkou 104 mm pod vázáním. Každý asi tuší, že to už nebude lyže pro turistické procházky. V nabídce je v bledě nebo tmavě modré a my jsme ho testovali v délce 170 cm.

BLACK CROWS Ova Freebird | HMOTNOST: 2 400 g (pár)

Ultralehká lyže určená pro velké horské túry a přechody. Sofistikovaná konstrukce, ve které se promítají zkušenosti Black Crows především z freeridového lyžování. Do skialpu je přenáší s nečekanou lehkostí. Jádro ze dřeva paulovnie je vyztužené po celé délce směsí karbonových a skelných vláken, které mají za úkol při nízké hmotnosti zajišťovat dostatečnou torzní tuhost i dlouhou životnost a k tomu tlumit vibrace. Pod vázáním je umístěna titanalová výztuha, která lyži stabilizuje a zpevňuje spoj vázání. Rocker vepředu je progresivní, a přitom je zachován poměrně výrazný camber. Šířka je univerzálních 85 mm, rádius 17 metrů, hmotnost při testované délce 176 cm 2 400 gramů/pár.

CO PROZRADIL TEST:

Jízda i manipulace s lyží odpovídá tomu, že jde o zralý a precizně zpracovaný model, jenž byl po devíti letech ve výrobě už potřetí vylepšen a přepracován. Oproti minulosti je znatelně živější při sjezdu, možná i trochu sportovnější než předcho-

zí model, ale neztrácí nic z klidu, který při jízdě poskytuje. I přes lehkou až subtilní konstrukci je zřejmé, že jde o odolný a výkonný nástroj i pro prudší alpské sjezdy. Velmi dobrou ovladatelnost při sjezdu přičítáme dobře vyladěné tuhosti a pružnosti, ale i výraznějšímu camberu a rockeru umístěnému přesně tam, kde je potřeba. Ova je mocným nástrojem pro velké alpské túry a horské přechody. Konstrukce je dobře odladěná i pro proměnlivé terény a podmínky, což oceníte i v českých horách. Díky nízké hmotnosti a univerzální šířce 85 mm je velmi jednoduché i stoupání.

ZÁVĚR:

Ova Freebird je přesně tím typem lyže, který potřebujete pro delší akce v horách – poslušný a neumíněný, snadno

ovladatelný, ale přesto spolehlivý i v náročnějších terénech a nejednoduchých podmínkách. Jde o dostatečně výkonnou univerzální skialpovou lyži, kterou samozřejmě využijete i na mnoho dalších skialpových výzev od kondičních po turistické. Její charakter dobře vystihuje motto na bočnici „Can we just go?“.

CHŮZE SJEZD

(preference sjezdu/výstupu)

ÚROVEŇ SKIALPINISTY (komu lyže sedne) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

TERÉN A PODMÍNKY (jaké podmínky má ráda) TVRDÝ

MĚKKÝ

PRAŠAN

CHŮZE (chování při chůzi a v traverzech) NÁROČNÁ

PRŮMĚRNÁ

SNADNÁ

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Lukáš Vavrda

TESTOVANÁ DÉLKA: 176 cm | PARAMETRY: 126–85–109, R: 17 m | ROCKER:

FOTO: FISCHER

SNOWTEST

RECENZE

Fischer Transalp 92 CTI

Všechno, co si budeš přát Myslím, že u skialpových lyží platí tenhle titulek dvojnásob. Často narazíme na velmi lehké lyže, kterým ale pak něco chybí při jízdě dolů. Přání každého skialpinisty, který umí zároveň dobře lyžovat, je mít lyže, jež jsou nejen vyvážené v obou disciplínách, tedy v chůzi a jízdě, ale jsou v nich navíc výborné.

to se u Fischeru zase povedlo. Říkám „zase“, protože jsme na to za ta léta u skialpů rakouské značky poměrně zvyklí – tentokrát se to ale povedlo dvojnásob. Alespoň takový byl můj pocit.

Takový GS!

Když jsme připravovali videorecenzi tohoto modelu, pustil jsem se na odpolední rozbité a strmější sjezdovce trochu rychleji. Jen tak, z hecu, co taková lyže v kombinaci s 900gramovými botami vydrží. Kolega s kamerou mě musel nakonec dohánět a dole prohlásil, že jsem jel nečekaně rychle jak na obřačkách. Takový GS! A ono to s těmi novými „fischerkami“ tak opravdu je. Transalp 92 CTI patří do široké rodiny touringových transalpů, které pokrývají spektrum šířek od 82 až po 105 mm. Mají jádro z paulovnie vyztužené nejen tenkými karbonovými proužky, ale

i titanalem s technologií Shaped Ti. Titanalová vrstva je podle potřeby různě tvarována, ale i zeštíhlována, aby poskytla jádru správný průhyb i torzi tam, kde je to zrovna potřeba. Výsledná hmotnost lyží činí 1 260 g v délce 169 cm, což je o pár gramů více než u top modelu stejné šířky označeného Pro. Ten je určen opravdu pro extrémní túry, zatímco tato testovaná verze (bez přídomku Pro), která se odlišuje na první pohled hlavně barvou, nám dává široké spektrum využití od kondičního skitouringu až po dlouhé celodenní túry. Při chůzi se chovají ukázkově. 92 mm je navýsost příjemná šířka. Tak akorát na pohodlnou chůzi bez potřeby rozšířit výrazně stopu, tak akorát na náročnější traverzování bez pocitu vyvrácených kotníků. Jsou pocitově velmi lehké, dodávané pásy skvěle kloužou vpřed už od prvního použití a vyvážení lyže při otočkách ve strmějších svazích je bez chyby. Tohle ale umí většina touringových speciálek. Chleba se většinou láme až při jízdě dolů. A tam jsme zažili pocity, které máme jako sjezdaři na skialpových lyží málokdy. Chtěli jsme si na nich totiž dát další jízdu. V měkkém a neupraveném terénu se lyže chová velmi dobře, snad jen v čerstvém sněhu lze cítit její vysokou tuhost. Jakmile se ale dostanete na tužší podklad nebo na rozbitou sjezdovku, velmi snadno zapomenete, že máte na nohou touringové lyže s lehkým pinovým vázáním. Samy zahajují oblouky, drží jako přilepené a jsou výjimečně klidné.

Pro koho?

Jsou to skvělé univerzálky pro kohokoliv, byť lepším lyžařům budou vyhovovat více. Jsou poměrně tuhé a při sjezdu vyžadují dobrého řidiče. Ale vzhledem k šířce a celkovému „feelingu“ je můžete použít téměř na cokoliv. Od Krkonoš po několikadenní túry v Alpách. Limit bude jen extrémně hluboký sníh, ale na to už máme jiné lyže.

Na těchhle lyžích chcete sjíždět. Jsou zábavné, spolehlivé a umí skoro jako sjezdovky. Ondřej Novák, autor recenze VÝHODY v kategorii patří mezi lehčí výborné pásy v setu výjimečné jízdní vlastnosti

NEVÝHODY citelně tuhé v měkkém sněhu nejsou pro horší lyžaře VIDEO

Sledujte videorecenzi na www.SNOW.CZ/test-skialp

CHŮZE SJEZD

(preference sjezdu/výstupu)

FISCHER TRANSALP 92 CTI PARAMETRY: 1 23–92–109, R: 20 m ROCKER: HMOTNOST JEDNÉ LYŽE : 1 260 g @ 169 cm

ÚROVEŇ SKIALPINISTY (komu lyže sedne) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

TERÉN A PODMÍNKY (jaké podmínky má ráda) TVRDÝ

MĚKKÝ

PRAŠAN

CHŮZE (chování při chůzi a v traverzech) NÁROČNÁ

PRŮMĚRNÁ

SNADNÁ

CRUISE E N G I N E E RE D F O R # E A S Y T O U RI N G

Nové skialpinistické vázání MARKER CRUISE je navrženo pro všechny lyžaře, kteří chtějí vstoupit do úžasného světa SKITOURINGU. Je navržené a sestavené tak, aby splňovalo Vaše potřeby a vysoký komfort při užívání. A je „zelené“, protože je vyrobeno z udržitelných materiálů jako jsou recyklované plasty a bio-plasty.

SNOWTEST

RECENZE

Skialpové lyže Choc Alpski

Co kus, to originál Značka Choc začala svoji produkci v první polovině 90. let. Prvními výrobky na sníh byly snowboardy, které svého času používala i třeba Eva Samková coby juniorka. Kolem roku 2012 se na světě objevily první varianty sjezdových lyží.

načka Choc se začala postupně etablovat v českém prostředí jako menší, ale zato kvalitní produkce s důrazem na provedení detailů, dřevěné materiály a odkazem na tradici. Námi testovaný skialpový model má šíři 91 milimetrů při délce 175 cm, přičemž vrchní vrstvu tvoří nádherná jasanovo-ořechová dýha.

Co prozradil test

Model má skvělý design a potěší oko každého milovníka přírodních materiálů. Vrchní dřevěnou dýhu doplňuje klasická poctivá bočnice ABS. Dřevěné jádro je z paulovnie, ale je v oblasti pod vázáním vyztuženo další dřevinou, jasanem. Nosná vrstva nad jádrem je ze skelných vláken, pod ním jsou jako výztuha použita uhlíková vlákna. Lyže není na svůj relativně robustní první dojem nijak těžká, ale zároveň to není úplný hmotnostní střízlík. Což by mohlo být znát při dlouhých nebo vícedenních túrách. Pro kratší výstupy nebude hmotnost žádný problém,

uspokojí tedy lyžaře, kteří neřeší každý gram. Lyže má mírný rocker ve špičce a nejlépe se chová při středních rychlostech v měkčích podmínkách. Testovali jsme ji v hlubším čerstvém sněhu a také v jarním těžším firnu. Tyto sněhové podmínky zvládala solidně. Limitním faktorem může být tvrdý poklad nebo vyšší hmotnost jezdce. Testovaný model 175 cm osloví nejlépe lyžaře do 80 kg, a to na měkkém sněhu a při středních rychlostech.

Závěr

Značka Choc staví filozofii na kvalitě dílenského zpracování svých výrobků, přírodním dřevěném designu a tradici. Tyto faktory budou pravděpodobně i jedny z určujících pro cílovou skupinu uživatelů. Model AlpSki osloví všechny pohodové skialpinisty, kteří chtějí poctivý český výrobek s unikátním designem a spolehlivými vlastnostmi při sjezdu. Tři délkové varianty (169, 175 a 181 cm) pak uspokojí všechny dospělé lyžaře i lyžařky.

VÝHODY unikátní design z přírodních materiálů lyže originál, kterou si s jinou nezaměníte made in Česká republika

NEVÝHODY vyšší cena testovaný model byl pro lyžaře do max. cca 80 kg (výrobce ale nabízí možnost lyži přitvrdit dle klienta)

Čisté dřevo a jeho zpracování udělá radost, aniž byste si museli lyži vůbec nazout. Michael Turek, autor recenze

GILLES SIERRO & KRYSTIN NORMAN WAYBACK COLLECTION

BOTY

B TEXT: JAN KLOUČEK

Na skialpech jako v teniskách

oty na skialp to nemají snadné. Musí spojit dvě zdánlivě protichůdné funkce: být lehké i co možná nejvíc flexibilní s maximálním možným rozsahem pohybu v kotníku pro snadnou cestu vzhůru, a tuhé, pevné i odolné pro sjezd z kopce dolů. K tomu pohodlné, vodotěsné, plus ideálně tak akorát teplé. Najít ideální kompromis těchto požadavků se výrobci snaží po desítky let. Z logiky věci to ale není právě snadný úkol. Patrně nejdál je v tom malá firma pojmenovaná po svém majiteli a zakladateli Pierre Gignoux, kterou najdete uprostřed francouzských Alp nedaleko Grenoblu.

Karbonový zázrak jménem

Když jsem před lety začal skialpovat, slyšel jsem o nich. Trvalo sedm let, než jsem je vyzkoušel. Od té chvíle neobul jiné. A nejsem v tom sám. Skialpové boty z dílny Pierra Gignouxe jsou něčím jako Ferrari sektoru sportovních aut. Extrémně lehké, pevné, pohodlné, promyšlené do nejmenšího detailu, špatně dostupné a drahé. Přesto nebo právě proto o nich chcete vědět víc.

FOTO: MARTIN CHAMPON

PIERRE GIGNOUX

FOTO: MARTIN CHAMPON FOTO: MARTIN CHAMPON

Rozlámal jsem stovky párů, než jsem objevil ideální sklad a orientaci vláken v jednotlivých částech skeletu a také tloušťku, respektive tenkost stěn.

Jeho boty používají ti nejlepší světoví závodníci. Všechny modely (v nabídce jsou čtyři) jsou kompletně karbonové. Nejlehčí, závodní váží 500 gramů, freeridový model s dvěma přezkami má 650 gramů. Jen pro zajímavost, to je hmotnost běžných bot na běžky. Tím ale jejich přednosti nekončí. Během více než dvaceti let, po které se Pierre Gignoux vývoji věnuje, se mu podařilo přijít s celou řadu revolučních řešení, která dohromady skládají hodně povedenou mozaiku. Konkrétní poznámky z praktického testu nejvšestrannějšího modelu Mountain si můžete přečíst v samostatném boxu.

Boty vyrábíme ručně: každý pár tři dny

Pierre se narodil koncem šedesátých let v Grenoblu, a tak nepřekvapí, že k horám a skialpinismu to neměl daleko. Od roku 1995 byl členem reprezentačního týmu a v letech 1999 a 2001 vyhrál zlaté medaile na evropském skialpinistickém šampionátu. Po celou dobu jeho závodní kariéry ho ale trápilo vybavení, konkrétně boty. Na počátku devadesátých let rozhodně nebyl jejich vývoj tam, kde je dnes. Skialpové skelety byly těžké, měly omezený pohyb v kotníku, a navíc se

při sjezdu prohýbaly. „Boty byly nepohodlné pro chůzi vzhůru, měkké ve sjezdech, zkrátka dost daleko od ideálu i pro turistické použití, natož pro závody,“ říká Gignoux. „Takže jsem začal přemýšlet, jak je vylepšit.“ „Nejprve jsem se pustil do mechanismu zamykání bot při přepnutí z chůze na sjezd. Přišel jsem s konceptem páčky z vnějšku zadní části skeletu, která při zvednutí odjistí fixaci komínu a zároveň přes systém provázků uvolní zbytek bot. Dnes standard prakticky všech sportovních modelů, tehdy revoluce, která šetřila spoustu času na přezouváčkách. Později jsem začal experimentovat s vlastní konstrukcí skeletu. Ten jsem nejprve tvaroval ze skelných vláken, později z karbonu. Začal jsem s horní částí, komínem, a o pár let později se podařilo vytvořit i dostatečně pevnou a lehkou spodní skořepinu. Dnes, když víme, jak na to, se to nezdá, ale šlo o opravdu dlouhý a náročný proces. Hlavně z hlediska testování. Rozlámal jsem stovky párů, než jsem objevil ideální sklad a orientaci vláken v jednotlivých částech skeletu a také tloušťku, respektive tenkost stěn. Vždy jsem něco vyzkoušel, zlomil, trochu pozměnil a testoval znovu. Rozumím. A to se stále bavíme o polovině devadesátých let? Nene, myslím že první karbonovou botu jsem dokončil v roce 2001, deset let poté, co jsem se do vývoje pustil. Tehdy to samozřejmě nebyla moje práce. Jen koníček, kterému jsem se věnoval o víkendech a ve svém volném čase. Jenže když se mé první karbonové boty začaly používat, projevily o ně zájem někteří z konkurentů – a tehdy jsem začal přemýšlet o založení své vlastní firmy. Značka Pierre Gignoux existuje od roku 2006. Oprav mě, pokud se pletu, ale první kompletně karbonové lyžařské boty jsem zaregistroval někdy v roce 2012. Tehdy šlo o model pro běh na lyžích Carbon SK LAB a měl ho na svědomí Salomon. Pamatuju si dobře, že i u něj figurovalo tvé jméno? Ano, to si pamatuješ dobře. Salomon tehdy vyrobil boty stejným způsobem, který jsem používal já.

Bylo to mé první setkání se značkou Pierre Gignoux. Šlo o tvůj první opravdový komerční úspěch, nebo je to jenom můj dojem? Salomon nebyl první. Již předtím jsem měl podepsaný kontrakt s Dynafitem. To bylo tak o dva roky dříve. Je pravda, že Salomon je, nebo tehdy asi byl, známější. Dynafit ale od začátku chtěl prodávat mé boty s označením Pierre Gignoux, kdežto Salomon propagoval pouze svoji značku. Vidíš, to je pravda. Vybavuji si, že tvé jméno tam zaznívalo jen jakoby na okraj. Přesně tak… V ten čas (2012) jsi vyráběl většinu bot pro běžecké lyžování, nebo skitouring? Určitě skitouring, stejně jako dnes. Běh na lyžích je jiný, pro nás okrajový. Dnes vyrábíme v podstatě jen pár desítek skate párů ročně. Pojďme tedy k botám na skitouring. V čem se tvé boty liší od konkurence? Jste jediní, kdo je dokáže vyrobit kompletně z karbonu? Jediní už dnes nejsme. Máme minimálně dva konkurenty. La Sportiva dělá skvělé karbonové boty a Scarpa také. Byli jsme ale první, čímž jsme získali náskok. Ten si snažíme udržovat. Jak se vyrábí boty z karbonu? Vstupním materiálem je pro nás karbonová tkanina. Pracuje se s ní podobně, jako když opravujete třeba kanoi pomocí laminátu. Jen s tím rozdílem, že uvnitř téhle karbonové „látky“ je epoxid. K nám tedy přijede materiál zchlazený na –15 °C, který uložíme do mrazáku. Když začneme vyrábět, vyndáme ho a začneme tvarovat. Stejně jako při klasickém postupu výroby používáme formy. Materiál ale nevstřikujeme do lisů, nýbrž předimpregnovaná vlákna (prepreg) vrstvíme do požadovaných tvarů a tloušťky. Poté, co boty dostanou svůj konečný tvar, putují do trouby, kde se pečou na zhruba 100 °C po dobu šesti hodin. To jim dá výslednou pevnost, stálost a tvar. Akorát že k tomu všemu potřebuješ lidi. S karbonem se dnes stále ještě moc nedá pracovat jinak než manuálně.

BOTY

A změnil se nějak postup od chvil, kdy jsi začínal? Určitě změnil. Dnes je to mnohem jednoduší. Preplast jsme začali používat zhruba pět, šest let zpět a šlo v podstatě o úplně nový proces výroby. Na druhou stranu, tím že vše děláme ručně, měníme proces prakticky pořád. Za něco může vývoj materiálů, za další změny náš progres v postupu výroby a nové zkušenosti a ohlasy zákazníků.

zdarma v rámci záruky, pak za poplatek. Ale rozhodně se to vyplatí. Samozřejmě se snažíme být tak rychlí, jak jen to jde.

Pak ale záleží, kde boty vyrobíš. Kolik stojí elektřina, resp. z čeho se vyrábí. Kam boty posíláš a tak podobně. Navíc my se snažíme dělat boty kompletně opravitelné, tak aby vydržely minimálně 10 let. To je další důležité kritérium. Jdou i boty ostatních výrobců opravit? A dělají to?

mnohem pevněji. Čím to, že konkurence tenhle postup nepoužívá? Umožňuje to právě karbon? Ano, karbon je jedním z důvodů, proč můžeme používat tento systém. Skelet je tenký a stažení uvnitř funguje. Začínali jsme také s přezkou z vnější strany, pak nás ale napadlo ji přesunout dovnitř a výsledek je o mnoho lepší. Jak říkáš, je to hlavní důvod, proč se v botách cítíš pohodlně. A jedna z věcí, v níž máme nad konkurencí náskok. Ostatní už ale tohle řešení testují…

Nebudu zastírat, že v tvých botách chodím, a popravdě je strašně snadné si je zamilovat. Především díky tomu, jak jsou pohodlné. Když přemýšlím, v čem tkví jejich výjimečnost, vždy skončím u provedení „nártové přezky“. Ta totiž není umístěna z vnější strany skeletu, ale uvnitř. Jde v podstatě o pásek se suchým zipem, ale tím, že stahuje nohu přímo (ne přes skořepinu skeletu), fixuje oblast kotníku FOTO: MARTIN CHAMPON

Kolik bot ročně vyrobíte? Zhruba 600 párů. Z toho je 80 % pro skitouring a zbytek pro běh na lyžích.

400 km. Určitě to není málo, ale když si vezmeš, že boty budeš používat třeba 10 let, jde o 10 kg za rok. Cílem člověka, který se chce chovat zodpovědně, by mělo být vejít se do spotřeby 2 000 kg CO2 ročně. Jestli je rozumné investovat deset ze svých dvou tisíc právě do bot na skialp, to si asi každý musí zvážit sám. Abych to ještě upřesnil a vztáhnul ke karbonu. V těch 100 kilogramech je podíl samotného karbonu prakticky marginální, tak jedno nebo dvě kila. Když to porovnáme s plastovými botami, vyjdou karbonové třeba na dvojnásobek. Ale jen co se týká materiálu. Takže porovnáváme jeden vs. dva kilogramy.

A jak dlouho trvá vyrobit jeden pár? Zhruba tři dny práce jednoho člověka. Máme deset zaměstnanců, což zhruba vychází na těch 600 párů ročně. Když jsem tě zval do Česka k účasti na SkialpujFESTu, okamžitě jsi s díky odmítl s tím, že se snažíš cestovat co možná nejméně a určitě ne letadlem. Jak jde právě toto tvé přesvědčení dohromady s výrobou bot z karbonu? Jak ekologicky náročný je to proces? Výborná otázka. Je pravda, že být environmentálně odpovědní je jedna z našich priorit. Vyrobit karbonové boty odpovídá spotřebě zhruba 100 kg CO2. To je zhruba množství, které vyprodukuje „výroba“ tří kilogramů hovězího masa nebo jízda automobilem na vzdálenost

To je moje další otázka. Samozřejmě, že z logiky věci mně přijdou karbonové boty křehčí než ty klasické. Je to tak? Co se stane, pokud se na nich něco rozbije? Jak jsem řekl, prakticky vše na botách lze vyměnit a opravit. Snažíme se mít skladem všechny části bot jak u aktuálně prodávaných modelů, tak těch starších. Takže stačí vyplnit formulář na našem webu, boty nám poslat a my je opravíme a pošleme zpět. Dva roky

Vy ho používáte ve všech modelech? Ano, jen v Race je pásek ještě spojen s mechanismem přepínání bot mezi chůzí a sjezdem. Takže při zamknutí bot nohu ještě pevněji upneš uvnitř skeletu.

Cílem člověka, který se chce chovat zodpovědně, by mělo být vejít se do spotřeby 2 000 kg CO2 ročně. Jestli je rozumné investovat deset ze svých dvou tisíc právě do bot na skialp, to si asi každý musí zvážit sám. FOTO: TOMÁŠ BINTER

Mám zkušenost, že kamkoliv v botech přijdu, vždy někoho zaujmou. Nakonec ale každého zajímá, kde se dají vyzkoušet. To je ale minimálně v Česku trochu problém. Prakticky nikdo je nemá skladem – přestože je stále prodává i Dynafit, mám pravdu? Ano, Dynafit má naše boty v nabídce pod svou značkou. Že nejsou v obchodech? Já to chápu. Pokud chceš jako obchodník nabízet nějakou řadu bot, je potřeba ji pořídit v deseti různých velikostech, a to u modelu, kterého prodáš jednotky kusů ročně a stojí přes 1 000 eur není právě lehké rozhodnutí.

Testovali jsme: Pierre Gignoux Mountain Porovnávat celokorbonové boty s cenovkou něco málo pod dvěma tisíci eur s jakýmkoliv klasickým modelem by nebylo fér. Modely Pierre Gignoux jsou odlišné prakticky ve všech směrech a cena není výjimka. Zde tedy pouze pár poznámek z více než dvousezónní zkušenosti: Všechny modely Gignoux jsou v první řadě neuvěřitelně pohodlné. Na nohách je prakticky necítíte. Při chůzi máte pocti, že jste vyběhli v teniskách. Sedí jako přilepené a hmotnost srovnatelná s obyčejnými městskými polobotkami vás ani po letech používání nepřestane překvapovat. Rozhodně není pravdou, že přednosti těchto bot oceníte jen během závodů. Zvýšený model Mountain není, co do výšky komínu, v ničem odlišný od všech ostatních bot na trhu. Pevnost karbonu vás během prvních sjezdů až zarazí. Lehce je můžete použít i s lyžemi o šířce přes 80 mm. Skelet bot nepruží tak jako grilamid. Až vám první oblouky v nich přijdou nepřirozené.

FOTO: TOMÁŠ BINTER

Jak je tedy vyzkoušet a pořídit? Určitě nejlepší je objednat přímo na našem webu. Není potřeba se bát, že vyberete nesprávnou velikost. Náš prodejní model je založen na přímém prodeji, pokud boty nepoužijete, máte 30 dní na jejich vrácení. Pak záleží jen na vás, zda je budete chtít vyměnit za jinou velikost, nebo vrátit peníze.

Systém fixace nohy v botě je precizní. Přestože nárt je stahován pouze tkaničkou se zdrhovadlem, nártový pásek na suchý zip zajistí, že noha se v botě ani nehne. Přepínání bot mezi chůzí a sjezdem

zajišťuje dnes již klasický systém páčky v lýtkové části skeletu, který z bot Pierre Gignoux převzaly prakticky všichni ostatní výrobci. Trochu cviku vyžaduje vyjmutí botiček z bot, resp. jejich návrat zpět do skeletu, během něhož si musíte poradit s minimalistickým vedením šněrování. Ale stačí jen trocha cviku. Jediným limitem bot je jejich použití s mačkami a na skalnatém terénu při slabé sněhové pokrývce. Ačkoliv jsou boty kompatibilní s většinou maček a jejich použití s nimi není nijak limitováno, nemohu se ani po několika letech používání zbavit opatrnosti. Proto při výletech do exponovanějších terénů většinou volím jiné obutí. Stejně tak v případě, že očekávám delší chůzi po skalách a v kamenitém terénu. Negativní praktickou zkušenost ale ani z jednoho z těchto použití nemám, jde pouze o ničím nepodložený pocit přílišné „křehkosti“ karbonu.

SNOWTEST

RECENZE

Skialpové boty Atomic Backland XTD Carbon 120

Široké a široce použitelné Atomic Backland XTD Carbon 120 jsou skialpové boty pro širší chodidlo s udávanou flexí 120, k dispozici s GripWalkem i tvarováním Memory Fit a botičkou 3D Platinum Tour. Při jejich testování jsem měl porovnání s modelem bez sufixu XTD, který je znatelně užší, ale díky důmyslně vyřešeným výztuhám nejsou „XTDčka“ nijak výrazně těžší – v testované velikosti 26,5 váží 1 380 gramů.

ackland XTD 120 je z mého pohledu trochu hybridní skialpovou botou s retro prvky, které ale mají velký užitý smysl. Komín není uchycen asymetricky, jak je u skialpových bot zvykem, ale rovnoměrně, takže konstrukce je v podstatě velmi jednoduchá, a zároveň pevná.

Návrat ke dvoupřezkovému mechanismu by normálně vyžadoval silnější materiál, který by zvýšil hmotnost, ale zde je materiál přidán jen pod přezkami, a to tak, aby plnil svůj účel perfektně obepnout nohu. Nutno říct, že tato skialpová bota je velmi široká. I když má udávanou šířku 100 a označení medium, v tomto případě bych botu doporučil spíš pro skialpinisty s širší nohou nebo ty, kteří hledají komfort v podobě dostatečného prostoru pro přednoží a prsty, ale také kotník. Právě zde musí bota dobře padnout: přezkami lze skvěle stáhnout komín i nárt, ale kotník musí do boty zapadnout co nejlépe už při výběru. Oproti běžným úzkým skialpovým botám to pro mnoho lyžařů může být významná a příjemná změna, vedoucí k většímu pohodlí. Celkově je konstrukce boty jednoduchá a spolehlivá a to se na túře v horách počítá. Pro skialpinisty s užší nohou doporučujeme rovnou sáhnout po modelech Backland Carbon nebo v případě dam Backland PRO W. Zároveň však lyžaři s širokým chodidlem mohou používat boty Backland XTD jako jediné, protože se vyrábí i s podrážkou GripWalk, kompatibilní s moderními sjezdovými vázáními.

Při výstupu má komín dostatečný rozsah, přepínání režimů chůze / sjezd je velmi jednoduché, zevní mohutnou pákou na zadní straně boty – osvědčený a dnes nejrozšířenější systém, který funguje bezchybně. Velké plus dávám za široký powerstrap, předpokládám, že cílový uživatel této boty bude mít širší a masivnější lýtko, a tak zpevnění širokým páskem bude velmi dobře fungovat při přenosu sil. Při sjezdech v terénu bota není nijak zvlášť pevná, ale má (příjemně překvapivě) velmi progresivní flexi. To přisuzuji jednak přímé konstrukci komínu a také širokému powerstrapu. Za zmínku stojí také materiál, skelet je vyroben z karbonem injektovaného polyamidu – černý je proto, že velká část je vyrobena z recyklovaného plastu, a ten se těžko barví. Za mě palec nahoru, radši černé recyklované materiály než barevné honosné nové plasty – ostatně ani tmavý design s oranžovými subtilními prvky mi vůbec nevadí.

Nejen na skialp – s podrážkou GripWalk poslouží i na běžné

lyžování. Lukáš Vavrda, autor recenze Vhodný setup: lyže Bent a vázání Shift

Najít ideální setup pro silnějšího lyžaře, který chce využívat všech výhod skialpových lyží a bot, ale přitom neslevit z nároků při sjezdu, není v současné nabídce značky Atomic vůbec těžké. Půjde právě o boty Backland XTD Carbon 120, pro užší chodidla to bude kterýkoliv z modelů Backland bez označení XTD, a k tomu lyže Bent. Pokud jsem u bot mluvil o nudnějším designu, lyže Bent jsou na opačné straně spektra a rozhodně vzhledem zaujmou. Podepsal se na nich totiž poloabstraktním akvarelem Chris Benchetler, který se na vývoji těchto lyží podílel. Do evropských hor bych jako ideální viděl středně široký model Bent 100 osazený osvědčeným hybridním vázáním Shift.

S H E R PA F X C A R B O N

WHAT MAKES YOU FEEL ALIVE? LEKI.COM

ADVERTORIAL Nová sjezdová bota Tigard plně respektuje filozofii Repair & Care minimalizující například počty variant náhradních dílů

BUDOUCNOST:

Cirkulární ekonomika

Benedikt Böhm v rozhovoru o nové Dynafit Lifetime Guarantee „Budoucnost není v konzumu, ale v kvalitě. Každý náš produkt musí být tak dobrý, abyste ho nepotřebovali vyměnit,“ říká generální ředitel Dynafitu Benedikt Böhm. Proto v roce 2019 představil Lifetime Guarantee, záruku platící daleko nad rámec dvouleté zákonné garance. Od letoška ji Dynafit rozšiřuje na téměř kompletní kolekci. S Benim jsme si povídali o odpovědnosti lídra skitouringového sektoru právě v otázkách ochrany životního prostředí a zdrojů.

držet produkt co nejdéle namísto prodeje nového – není to v rozporu s ekonomickými cíli firmy? Po mnoho let bylo naším hlavním cílem dosahovat stále vyšších zisků. A to je zcela v pořádku, jinak bychom nebyli tam, kde jsme dnes. Ale tato forma ekonomické aktivity již nemůže být do budoucna jediným parametrem. Za posledních deset let byl zakoupen zhruba dvojnásobek textilií, přičemž doba nošení se zkrátila na polovinu. Čtyřnásobek textilií tedy končí na skládkách. Zdroje k tomu potřebné jsou neuvěřitelné, protože na výrobu jednoho trička je v průměru potřeba více než 2 000 litrů vody. Musíme se radikálně změnit a změna znamená spotřebovávat méně zdrojů. Samozřejmě chceme jako firma jednat ekonomicky. Tuto odpovědnost neseme sami vůči našim zaměstnancům. Ale

musíme najít nové způsoby. I když to znamená, že prodáme méně. Je to náš příspěvek k podpoře dlouhé životnosti a snaze bránit konzumerismu. Na oplátku získáme důvěru a loajalitu našich zákazníků a to se vyplatí. Naše cesta nekončí, jakmile si zákazník náš produkt koupí, ve skutečnosti tím vše teprve začíná. Naším cílem je doprovázet zákazníka po celý životní cyklus produktu, budovat partnerství. Myslím, že tohle je budoucnost značky. Téma udržitelnosti je v outdoorovém průmyslu všudypřítomné. Jak k problému přistupuje Dynafit? Skupina Oberalp, do které patří i Dynafit, si dala za cíl stát se do roku 2030 klimaticky neutrální. Důraz je kladen především na recyklovatelnou úpravu produktů i procesů a také

na úzkou spolupráci s dodavateli, továrnami a partnerskými společnostmi. Dlouhou životnost a vysokou kvalitu našich produktů vnímáme jako zásadní součást naší strategie udržitelnosti. Chceme vášnivé horolezce vybavit nejen naprosto spolehlivým a kvalitním vybavením, ale také chránit

životní prostředí. Čím delší je životnost, tím méně zdrojů je zapotřebí na výrobu, logistiku a likvidaci produktu. Nejudržitelnější produkt je ten, který již vlastníte. V Dynafitu máme v každé produktové kategorii jiné výzvy. Děláme různá opatření, aby byly naše produkty odolnější a šetrnější k životnímu prostředí – počínaje výběrem materiálů, přes efektivní design až po samotnou výrobu. Chtěli jsme ale něco, co bude platné napříč

kategorie produktů. Museli jsme přepracovat procesy a struktury, nově přeorganizovat náš zákaznický servis, omezit a sjednotit komponenty a reorganizovat celý management náhradních dílů. Výrazně jsme například zredukovali portfolio zipů a snížili počet vnitřních botiček z 30 na pouhých 5. Musíme také zajistit, že dokážeme poskytnout stejnou kvalitu a stejné technické možnosti na všech trzích. Mimo jiné jsme pro tento účel najali

Neexistuje udržitelnější produkt než ten, který již máme – a obvykle jich máme více než dost. všemi produkty. Něco, na čem bychom mohli srovnávat míru našich opatření a za čím si jako značka stojíme. A tak jsme vytvořili naši záruku Lifetime Guarantee. Od 1. října 2023 poskytuje Dynafit na většinu svých produktů desetiletou záruku Lifetime Guarantee. Co znamená tento krok pro Dynafit? Zárukou Lifetime Guarantee slibujeme, že obnovíme funkčnost všech našich produktů (až na určité výjimky) po dobu 10 let. Pro nás je tento krok největší interní transformací, jakou jsme doposud měli. Dokonce větší než tehdejší přechod z čistě zimní značky na značku celosezónní, protože nová Lifetime Guarantee se v podstatě týká všech oddělení a každé

manažera záruky, který dohlíží, vyhodnocuje a propaguje téma Lifetime Guarantee napříč zeměmi i produkty. Jaké při tom byly ty největší výzvy? Jednou z největších výzev bylo přimět všechny zaměstnance k odhodlání pro tento společný cíl. Koneckonců nová Lifetime Guarantee byla pro mnohé z nich spojena s vynaložením velkého úsilí. Zpočátku jsme v některých oblastech naráželi na odpor, skepsi a strach. Naše zaměstnance jsme však do procesu zapojili aktivně a věnovali jsme spoustu času tomu, abychom odpověděli na všechny otázky a rozptýlili veškeré obavy. Každé oddělení, každý zaměstnanec by měl tuto cestu plně podporovat. Ostatně bez toho by

ani nebylo možné takový mamutí úkol zvládnout. Zároveň byly na straně obchodníků obavy, že by nová Lifetime Guarantee mohla mít negativní dopad na obchod. Dynafit je na prvním místě B2B podnikem. Naše produkty nejprve prezentujeme našim obchodním partnerům a zatím tedy máme relativně malý přímý kontakt s koncovým spotřebitelem. S novou zárukou Lifetime Guarantee vytváříme nová kontaktní místa v průběhu životního cyklu produktu, naši prodejci však zůstávají našimi nejdůležitějšími kontaktními body pro poradenství a prodej. I zde bylo na nás, abychom takové obavy odstranili. V roce 2019 poskytl Dynafit poprvé záruku Lifetime Guarantee na všechna vázání. Co se v průběhu času změnilo? Výraznou změnu vidíme v důležitosti náhradních dílů. Dříve byly náhradní díly spíše okrajovou záležitostí, dnes již hrají rozhodující roli v designu produktu. Pokud jde o skialpinistické boty, lze nyní vyměnit téměř vše – bez kompromisů v kvalitě a funkčnosti. Nehledě na to, že díky nové Lifetime Guarantee zapojujeme více naše zákazníky. Zejména u textilií si naši koncoví spotřebitelé mohou mnoho věcí vyřešit sami doma a nemusí své výrobky nikam posílat. Mimo jiné poskytujeme lepicí záplaty se zábavnými motivy a citáty, které lze snadno aplikovat na trhliny a díry. Opravy jsou zásadní pro úsporu emisí CO2, vody a odpadu.

ADVERTORIAL

Hospodaření, které je šetrné k životnímu prostředí, je proces. Existuje nějaký dílčí cíl pro první sezónu nové Lifetime Guarantee? Především chceme splnit naše sliby Repair & Care a ještě více se zaměřit na služby. Každý případ záruky je osobní záležitostí a mělo by se s ním podle toho zacházet. Kromě toho chceme rozšířit naše standardy služeb z Itálie a německy mluvících zemí na celý obchodní trh. Důležitým milníkem je stěhování do naší nové hlavní centrály Dynafit v Kiefersfeldenu na konci roku 2023. Budujeme zde velké oddělení Care & Repair, které by mělo být považováno za jistý benchmark pro celou skupinu Oberalp. Kde vidíš outdoorový průmysl všeobecně a kde konkrétně Dynafit za 10 let? Obecně bych si přál, abychom konečně upustili od rychlé módy a konzumního šílenství a rozvíjeli se dále směrem k oběhovému hospodářství. S naším konceptem Repair & Care nevynalézáme znovu kolo. Mnoho dalších outdoorových značek jde podobným směrem. To nám ukazuje, že toto téma nabývá na relevanci a pozornosti a naše branže je na správné cestě. Dokážu si představit, že outdoorový sektor může do budoucna sloužit jako hnací motor a inspirovat i další průmyslová odvětví. Z principu by mělo být přirozené používat věci co nejdéle a v případě potřeby je opravit. Chceme vyvíjet řešení, díky kterým budou opravené produkty vypadat skvěle a moderně a zároveň jim dodávat osobitý ráz. Každá oprava musí být příležitostí produkt zhodnotit, nikoli naopak. Každá oprava vypráví příběh. Musí vypadat lépe než předtím. Sníme o tom, že lidem přijdou naše kreativní nápady na opravy tak skvělé, že jim dají přednost před novým produktem. Vidíme nový sekundární a vícenásobný životní trend, který se stane životním stylem. A Dynafit stejně jako celý průmysl horských sportů se mohou stát iniciátory tohoto trendu. Máme pro Dynafit vizi, že vybudujeme ještě pevnější vztah s našimi koncovými zákazníky a zákaznicemi. Lifetime Guarantee je přitom jen jednou z mnoha částí. Chceme vytvořit mnoho různých kontaktních míst v rámci celého životního cyklu produktu a vystupovat jako spolehlivý partner pro všechny otázky týkající se horských sportů, počínaje otázkou „Jak funguje můj produkt?“ přes „Co musím vzít v úvahu při své první lyžařské túře?“ až k otázce typu: „Jak mám trénovat na závod v trailovém běhu?“

Nejudržitelnější produkt je ten, který už vlastníte Dynafit Lifetime Guarantee až na 10 let Kdo propadne horským výzvám, rád si s sebou bere vybavení, na které se může stoprocentně spolehnout. Takovou jistotu získá samozřejmě tím, že si je sám osobně vyzkouší. Čím víc toho se svou výbavou zažijeme, tím víc k ní přilneme. Co je ale ještě důležitější než emocionální vazba k produktu, je jeho dlouhodobé používání s ohledem na ochranu životního prostředí a šetření se zdroji. DNA značky Dynafit v sobě nese nejen rychlost, ale rovněž výdrž. Značka v posledních letech postupně přenesla tuto důležitou vlastnost i do vývoje

a výroby produktů – zaměřuje se na to, aby produkty vydržely co nejdéle, což dokládá unikátní záruka zvaná Lifetime Guarantee. Letos značka navíc prodlužuje nabídku Care & Repair: rozšiřuje dostupnost náhradních dílů a posiluje servis. „Abychom mohli realizovat příslib prodloužené záruky, měníme náš systém zákaznických služeb – plánujeme kompletní dostupnost náhradních dílů a snižujeme počet konstrukčních součástek,“ vysvětluje jednatel firmy Benedikt Böhm.

2 roky

5 let

10 let

zákonem stanovená záruka

prodložená záruka

záruka opravy

Dynafit hradí náklady

zákazník hradí náklady

Každý produkt má zákonnou dvouletou záruku, během které značka nese všechny náklady na opravu, náhradu nebo opětovné uvedení do funkčního užívání. Pokud svůj produkt během 12 měsíců od nákupu zaregistrujete, prodlouží Dynafit garanci na bezplatnou opravu vašeho produktu nebo jeho náhradu o další 3 roky. Po uplynutí těchto 5 let vám prodlouží záruku o ještě dalších 5 let, ale v tomto případě už ponesete náklady na opravu vy. Zákazníci, kteří svůj produkt od Dynafitu nezaregistrují, obdrží po uplynutí dvouleté zákonné záruky rovněž záruku Care & Repair po dobu dalších 8 let, avšak již placenou z jejich strany.

www.mountainbrands.cz/dynafit-lifetime-guarantee

eshop

SNOWTEST

RECENZE

Garmin epix Pro (Gen 2) 51 mm

Hledání vhodného sporttesteru pro skialpinisty byl dlouho oříšek. Dalším evolučním krokem tímto směrem je model EPIX Pro (Gen 2) 51 mm, který spojuje to nejlepší z řady Fénix a přidává dotekový Amoled display.

elý design hodinek je výrazně ovlivněn důrazem na tři vlastnosti: na ovládání tlačítky, odolnost, výdrž. Fakt, že Garmin na rozdíl od většiny chytrých hodinek zůstává věrný tlačítkům, je nejen pro zimní sporty velkou výhodou. Všechny funkce jsou pohodlně dostupné i v rukavicích. Navíc ale v nových modelech podporuje i dotekové ovládání. O odolnost se stará kombinace titanu – lunety a spodního víčka, safírového skla chránícího display a vysoce odolného polymeru u samotného pouzdra. Celek tak nezapře drsné outdoorové DNA, přesto se není třeba bát vzít si Epixy i na důležité jednání. Rozhodně nebudou vypadat nepatřičně ani k obleku, zejména pokud klasický silikonový řemínek nahradíte pro tuto příležitost stylovým koženým. S pomocí quick-fit uchycení je to otázka několika vteřin.

Top funkce

Pro nás skialpinisty je však to nejdůležitější ukryto uvnitř, a to tři úžasné funkce: perfektně čitelné mapy, skialpová aplikace a svítilna. Mapy přinesl u Garminu už před několika lety model Fénix 5X. Jenže Epix Pro 51 mm díky

FOTO: PETR SOCHA

Nejlepší společník (nejen) skiapinisty

Opravdu silný nástroj pro plánování a realizaci horských dobrodružství i osobní trenér. Michal Hrabec, autor recenze

1,4“ Amoled displeji posunul použitelnost na zcela novou úroveň. Větší rozlišení a výrazně lepší barvy dovolí na mapě sledovat každý detail. Navíc právě v mapách se nejvíce projeví výhoda dotekového ovládání, které se dá aktivovat i v režimu pouze pro mapy. Skialpová aplikace je v hodinkách Garmin už více než dva roky, ale až poslední aktualizace z ní udělaly skutečně perfektní nástroj pro zaznamenávání našich výkonů. Stačí zapnout aktivitu, zvolit, zda vyrážíte nejprve nahoru, nebo dolů, a pak už se o vše postarají hodinky samy. Sledují nejen, zda stoupáte, nebo sjíždíte, ale samostatně také počítají dobu přechodu mezi stoupáním a sjezdem. Nezapomeňte ale vypnout funkci automatického pozastavení aktivity. Zejména

v prudkých pasážích a při traverzové otočce by se mohlo stát, že by hodinky pozastavily aktivitu. Poslední funkcí, kterou disponuje model Epix až od nejnovější verze, je svítilna. Na první pohled zcela zbytečná funkce, jenže z vlastní zkušenosti – i když mám na helmě téměř vždy připnutou čelovku, je fajn mít po ruce nouzové světlo, které navíc svítí překvapivě jasně. Hodí se to například, když potřebujete vyměnit v čelovce baterii. Oceníte ho i na běžkách, kdy dojíždíte po setmění. Ve stopě je toto světlo naprosto dostačující.

Výdrž

Častou kritikou hodinek s Amoled displejem je krátká výdrž – ať již v režimu hodinek, nebo se záznamem GPS. Při dlouhodobém testu se ukázaly Epixy jako perfektní společník na opravdu dlouhé aktivity. Při aktivitě v GPS režimu spolehlivě vydržely zaznamenávat 72 hodin. Se

zapnutým Always-on displejem a pravidelnými aktivitami pak vydrží pohodlně celý týden provozu. Zapomenout si proto před cestou do Alp vzít nabíjecí kabel nemusí být neřešitelný problém. Tím není ani případná aktivita delší než 3 dny, to naopak vyřeší možnost nabíjet hodinky i při používání.

Dlouhodobé zkušenosti

Při testu jsme hodinky rozhodně nešetřili. Skalní lezení, pěší horské i skiaplové túry i tréninky na běžkách – to vše ukázalo, že se není rozhodně potřeba bát o jejich odolnost a výdrž. Nová aplikace pro skialpy je VÝHODY vyloženě trefa mapy do černého a 1,4“ Amoled odolnost display dělá výdrž z hodinek hmotnost skutečně použitelnou NEVÝHODY navigaci i pro cena dalekozraké.

Haglöfs

Touring Outdoorové oblečení Haglöfs Touring Vassi a L.I.M Touring Proof pro nejnáročnější zimní aktivity. Odolné, technicky propracované, vysoce funkční. Jsme outsideři. Náš domov je tam venku.

ADVERTORIAL

CO SE MUSÍ STÁT, aby vznikla lyže? Značka Choc sídlí v Bobrové na Vysočině a je známa svojí jedinečností. Každý produkt, který vzešel z této dílny umístěné v budově staré školy, se vyznačuje osobitostí a vysokým podílem ruční práce řemeslníků. Dalším unikátním produktem v řadě originálních produktů jsou skialpové lyže AlpSki.

V čem jsou tyto lyže jiné než ostatní

Pro koho jsou lyže stvořeny

ým Choc se rozhodl vytvořit lyže, které budou vynikat jak svým designem, tak konstrukcí. Pro ty, kdo touží po nekompromisním zážitku a chtějí zažít magii sjezdu, jsou tyto nové skialpové lyže přesně tím pravým partnerem. Při vývoji těchto lyží nešlo o to, kolikrát zdoláte kopec, ale jaký zážitek budete mít z každého sjezdu dolů. Nové lyže AlpSki spojují výkon, lehkost a originální design, který vás nadchne stejně jako u oblíbených sjezdových lyží JasanSki Natural. Každý kus je díky použití přírodních materiálů originálem.

Inspirací pro design těchto lyží se stala kombinace dýhy jasanu a amerického ořechu, stejně jako u sjezdového modelu JasanSki Natural. Tento koncept umožnil eliminovat použití plastové fólie, kterou běžně využívá 95 % výrobců. Díky tomuto inovativnímu řešení dosáhli úspory hmotnosti až 200 g, což umožnilo implementaci klasického ABS sidewallu namísto capové konstrukce (kterou používají jiné značky pro dosažení nízké hmotnosti). Tímto způsobem kluci z Chocu výrazně zvýšili odolnost lyží proti vytržení hrany nebo poškození boku lyže, což je klíčové pro náročné terény. Design propojuje obě lyže v jednotný celek, přičemž zachovává odlišnosti mezi pravou a levou lyží.

Unikátní design – lyže jako umělecké dílo s vlastní duší

Každý kus je opravdu originální. Žádné lyže nejsou úplně stejné – každá má jedinečnou kresbu dřeva, která se nikdy neopakuje. I když jsou kluci v Chocu převážně technici, kteří svou práci dělají zodpovědně a precizně, tak design lyží přináší trochu hravosti. Inspirovali se designem z období 20. a 30. let minulého století, což se odráží v jednoduchosti designu. Dokonce do lyží vložili i trochu humoru – například citát Ups and downs all the times, který platí jak při skialpu, tak v běžném životě.

Ideální parťák pro každý skialp

Lyže jsou díky profilu a šířce ideální pro různorodé skialpové terény. Šířka 91 mm pod botou a nose rocker jsou klíčové vlastnosti pro všestrannost těchto lyží. Šířka pod botou poskytuje stabilitu a pohodlí při výstupech i sjezdech, zatímco nose rocker umožňuje lepší vedení špičky při průchodu různorodými terény. Tato kombinace je optimální pro jakékoliv podmínky, ať už jde o strmé svahy s hlubokým sněhem, nebo technicky náročné terény. Šířka a profil lyží umožňují snadnější manévrování a přizpůsobení se různým povrchům, což z nich dělá skvělého společníka pro proměnlivý terén.

Revoluční konstrukce

Vysoký výkon a lehkost byly prioritou při výběru materiálů pro tyto lyže. Jádro složené z paulovnie a dvou jasanových lamel v oblasti montážních bodů zajišťuje vysokou pevnost a odolnost proti vytržení vázání. Laminace s lehkými vlákny karbonu a aramidu ve spodní části lyže dále snižuje hmotnost při zachování odolnosti. Klasická triaxiální skelná laminace na jádře poskytuje lyžím pevnost, nízkou váhu a vysoký výkon. Sintrovaná karbonová skluznice s vyšším obsahem karbonu zlepšuje skluz a zajišťuje vynikající jízdní vlastnosti.

Každý detail pro nezapomenutelný zážitek

Lyže AlpSki nejsou jen nástrojem pro sjezd, jsou to umělecká díla. Každý detail je pečlivě navržen tak, aby zaručil nejlepší výkon a odolnost. To vše se navíc povedlo zkombinovat s unikátním designem a originálním pojetím konstrukce. Lyže AlpSki jsou stvořeny pro váš nezapomenutelný zážitek na svahu, ale i pro každý sjezd nebo výstup, během kterých vám vykouzlí úsměv na tváři.

www.choc.cz

SKIALP

TEXT: TOM ŘEPÍK

ZÁKLADY ÚDRŽBY

STOUPACÍCH PÁSŮ Stoupací pásy jsou jednou z nejnáchylnějších částí skialpinistické výbavy. Nedostatečná péče o ně může časem výrazně snížit jejich účinnost.

ohér je vysoce kvalitní vlasové vlákno pocházející z angorské kozy. Umožňuje snadnější klouzání, což je velmi užitečné na proměnlivém terénu typické skialpové túry. Při výrobě pásů se kombinuje šikmé voděodolné vlákno spolu s mohérem (nebo syntetickou směsí), které umožňují, aby při výstupu zatížená lyže přilnula ke sněhové podložce a zabránila prokluzování dozadu. Stoupací pásy vyrobené ze syntetických směsí fungují podobně jako mohér, ale jsou obvykle výrazně levnější. Mohérové pásy jsou relativně drahé, ale lehké a kvalitní. Mnoho výrobců používá směs obou těchto materiálů k vytvoření svých specifických verzí pásů.

Sušení stoupacích pásů

Stoupací pásy drží na lyži díky své dobře fungující samolepicí straně. Pokud před jejich přilepením necháte skluznice lyží mokré či jinak znečištěné, nemusí v průběhu výstupu, kdy to nejvíc potřebujete, dobře držet. Udržet stoupací pásy

Fenomenální Švédka Tove Alexanderssonová, při svém mládí (31 let) nejlepší orientační běžkyně všech dob s 29 tituly mistryně světa, je rovněž jednou ze žhavých favoritek na olympijský skialpinistický triumf. Zde předvádí vteřinové stržení stoupacího pásu, zatímco stále stojí v lyžích

v průběhu túry neustále suché je prakticky nemožné, ale jejich průběžné sušení, kdykoliv to jde, je pravděpodobně nejdůležitějším praktickým tipem péče. Následuje několik taktik, jež můžete použít, abyste omezili dobu, po kterou budou stoupací pásy vlhké. Předně, pokud máte na pásu nánosy ledu nebo nečistot (třeba jehličí), přejeďte mohérovou stranou sundaného pásu přes hrany postavené lyže a led odstraňte. Při přechodu mezi stoupáním a sjezdem nezapomeňte využít výhod prostředí. Pokud nefouká vítr, přetáhněte kůže přes větev

stromu samolepicí stranou ven – při delších túrách je velmi užitečné a důležité rychlé sušení na vzduchu a slunci. Při skládání a skladování pásů během sjezdu dolů se řiďte pokyny jejich výrobce; někdy se nemají lepicí strany pásu lepit k sobě, u většiny typů je to naopak žádoucí způsob. Složený pás během sjezdu uložte nejlépe do vnitřní kapsy bundy, kde jej bude vyhřívat a vysoušet vaše

FOTO: FACEBOOK

Někteří výrobci jdou tak daleko, že přímo nedoporučují vysoušení u zdrojů přímého sálavého tepla. tělesné teplo, v případě, že již ten den nebudete pásy potřebovat ke stoupání, můžete je uložit do batohu. Při návratu z túry důkladně vysušte stoupací pásy ve vytápěném interiéru. Pásy rozbalte do plné délky, pověste na věšák a nechte uschnout na suchém teplém vzduchu, aby se odstranila veškerá vlhkost.

Pásy a teplé povrchy

Mluvě o vysoušení stoupacích pásů v interiéru: pokud nemáte místo, kam byste je pověsili, můžete použít suché povrchy, třeba krbovou římsu, možná i povrch radiátoru topení, ale buďte v takových případech extra opatrní – pokud se pásy nadměrně zahřejí, jejich samolepicí strana začne roztávat, kompaktnost lepidla se poruší a ve výsledku pásy nebudou na lyži dobře držet. Někteří výrobci jdou tak daleko, že přímo nedoporučují vysoušení u zdrojů přímého sálavého tepla. Platí zde zásady zdravého rozumu: Pokud se ocitnete někde s mokrými pásy a omezeným množstvím času, neváhejte využít dostupného tepelného zdroje, ale neustále pásy kontrolujte.

Voskování stoupacích pásů

Starší stoupací pásy mohou začít nedostatečně fungovat, což se bude typicky projevovat jejich namrzáním a nedostatečnou stoupavostí. V takových případech je záhodno použít speciální vosk na mohérové pásy, který bude odpuzovat vlhkost a omezovat potenciál tvoření námrazků. Nové či dobře udržované pásy preventivně voskovat není nutno, není to však na škodu. Vždy však mějte po ruce nějaký vosk na skiny pro teplé jarní dny. Při túrách v teplých sněhových podmínkách může snadno dojít k prosáknutí skinu, když se vlhkost dostane přes materiál pásu na druhou samolepicí stranu. Voskováním skinu tomu můžete předejít. Druhů vosků a jejich aplikace existuje celá škála – od nanášecí houbičky či spreje až po nažehlovací formy.

Údržba lepicí strany stoupacího pásu

Pokud se lepicí strany pásu znečistí špínou, jehličím nebo různými lesními nečistotami, není to konec světa. Znečištění lepicí strany byste se sice měli

snažit vyhnout, ale pokud se to nepovede, můžete nečistoty vybrat pinzetou. Jakmile jsou vaše stoupací pásy znečištěny nad míru vašich schopností opravy, odneste je do lyžařského servisu, kde vám od problému – a nějakých vašich peněz – rádi pomohou.

mění. Lyžování na začátku a zejména na konci sezóny znamená lyžování na sněhu, který bývá posetý různými nečistotami přírodního i živočišného typu. Při lyžování na znečištěném sněhu zdvojnásobte své úsilí v péči o čistotu pásů.

Za nízkých teplot

Snaha sundat si a složit stoupací pásy v silném větru je pravděpodobně jedním z nejhorších skialpinistických zážitků. Bez ohledu na to, že závodící skialpinisti zvládají si strhnout pásy během sekundy dvou, stále s lyžemi na nohou, my nezávodící smrtelníci nic podobného nezkoušejme. My si lyže sundáme, postavíme skluznicí čelem k nám a stáhneme z nich pásy zhruba do poloviny délky lyže, přičemž tuto polovinu přeložíme lepicí stranou proti sobě na čtvrtinu celkové délky. To samé pak zopakujme se zbývající polovinou. Tímto způsobem získáme na čtvrtinu složený stoupací pás připravený k uložení, přičemž při strhávání zůstává většina délky pásu do poslední chvíle přilepená ke skluznici, čímž se minimalizuje její nežádoucí třepetání ve větru.

V případech extrémně nízkých teplot může docházet ke snížení lepivosti stoupacích pásů. Platí to zejména pro celodenní túry s opakovaným nasazováním pásů. Kdykoli pásy nepoužíváte na skluznicích, vždy je uložte do vnitřní kapsy bundy, ať mají blízko k vašemu tělesnému teplu. Pokud vám pásy zmrznou, nebudou vám dobře držet na skluznicích.

Typ a kvalita sněhu

Údržba skialpových stoupacích pásů zahrnuje také pochopení typu sněhu, na kterém lyžujete. Ideálním scénářem pro lyžování v terénu je nekonečně čistý sníh, tedy čerstvě napadaný sníh. Čistý sníh je však k dispozici pouze během sněžení a těsně po něm. Sněhové podmínky se v průběhu chladných měsíců rychle

Strhávání pásů ve větru

SWIX SKIN CARE IMPREGNACE N20

SKLUZNÝ VOSK SWIX F4 UNIVERZÁLNÍ F4-23-150

Vysoce odolná impregnace integrovaných stoupacích pásů běžeckých a backcountry lyží. Použít ji můžete také na skialpové stoupací pásy. Odpuzuje vodu a nečistoty, a tím udržuje pásy ve skvělé kondici. Zároveň zabraňuje namrzání pásů, které se objevuje především při teplotách okolo bodu mrazu, a zlepšuje skluz. Nádobka je vybavena aplikační houbičkou. Impregnaci je potřeba nanášet na nový nebo vyčištěný pás (k tomu slouží přípravek Skin Cleaner), aplikujte na pásy a nechte 30 minut zaschnout. Velikost balení: 80 ml

F4 je univerzální skluzný vosk určený do všech podmínek. Provedení označené F4-23-150 je sprej s aplikační houbičku, takže se vosk velmi jednoduše nanáší. Stačí přiložit ke skluznici, mírně zatlačit na houbičku a nanést tenkou vrstvu na skluznici a nechat ji přibližně 5 minut zaschnout. Poté se aplikace dokončuje leštěním pomocí Fiberlenu T0151 nebo nylonového kartáče T0166B. Před uskladněním lyží nebo snowboardu po sezóně naneste přípravek F4 na kovové hrany – zabráníte tak jejich korozi. Velikost balení: 150 ml

439 Kč

529 Kč KOMERČNÍ PREZENTACE

www.swix.cz

BUSINESS STORY

TEXT: JAN KLOUČEK FOTO: JAN KLOUČEK, CRAZY

Crazy

Šílenec z Bormia Příběh prodává. Tady máme jeden jako hrom, bude o Valerii Colturi. Narodila se v Bormiu, jako dítě běhala na lyžích. Je juniorskou mistryní Itálie. Ovšem lezlo jí na nervy v čem. Oblečení nesedělo, střihy byly nešikovné, materiály neprodyšné, barvy příšerné. Rozhodla se to zkusit sama. Ve dvaceti si otevřela první butik, víceméně pro přátele. Zákazníci? Třeba Deborah Compagnoni nebo Alberto Tomba. Crazy.

náte ho? Pokud jste všímaví, tak jste jistě již nějaké modely z dílny Crazy při svých skialpových toulkách zahlédli. Jsou nepřehlédnutelné, navíc perfektně technicky provedené a funkční. Jak to všechno začalo? „Na konci osmdesátých let byl výběr sportovního oblečení omezený. Existovalo pouze pár modelů. Nijak se nerozlišovalo mezi jednotlivými sporty a jejich specifickými potřebami. Neexistoval žádný výzkum a vývoj, nepřicházely inovace. Oblečení bylo studené, nepohodlné, objemné a nudné,“ vzpomíná Valerie.

„Proto jsem se rozhodla otevřít si svůj obchod, možná spíše krejčovskou dílnu. Zpočátku všechny modely vznikaly na míru a snažila jsem se uspokojit potřeby různých horských sportů a disciplín. Často jsem třeba jen upravovala již existující kombinézy právě dle přání sportovců a závodníků. Během krátké doby se můj butik stal místem, kam chodil každý sportovec, který hledal něco jiného než úzký výběr dostupný na trhu, nebo dokonce jen nějakou zářivou barvu či bláznivý design!“ Valerie se zaměřila na výběr specifických materiálů se správnou elasticitou, pečlivě

navržených tak, aby dobře fungovaly. Experimentovala s materiály, střihy, styly a nebála se ani výrazných barev. V mnohém byla průkopnicí. V roce 1991 například ušila vůbec první lyžařskou bundu určenou speciálně pro skialpinisty. O devět let později uvedlo Crazy technologii plochých švů do světa sportovního oblečení. V roce 2013 byly opět první: tentokráte v kompletaci bundy ušité kompletně z elastických materiálů. A před dvěma lety se v nabídce objevila doposud nejlehčí péřovka na světě.

V roce 1991 například ušila vůbec první lyžařskou bundu určenou speciálně pro skialpinisty. Musí fungovat i dobře vypadat. Za každou cenu

Za víc než třicet let své historie se Crazy samozřejmě proměnilo. Jeho kolekce vyniká svou úzkou specializací na skitouring, trekking, aktivní pohyb, vysokohorské expedice a lifestyle. V kopcích ho poznáte na první pohled díky odvážným barvám a nevšednímu stylu. Mimo to si značka stále zakládá na vysoce funkčních materiálech a precizním fitu. Když byste Crazy srovnávali s konkurencí, budete to mít složité. Jeho pozice je svým způsobem jedinečná. Na trhu najdete celou řadu značek, které cílí buď na maximální výkon a funkčnost, nebo svoji sportovní kolekcí téměř konkurují věhlasným módním značkám. Málokterá

firma ale kombinuje oboje. V Crazy si uvědomují, že pokud mají coby stále malá, rodinná firma obstát ve světě, jemuž vládnou velké nadnárodní společnosti, musí se vymezit. Právě exkluzivita a zaměření na oblast, v níž je konkurentů méně, je jednou z cest.

Dokonalost v detailech

Valerie ukazuje dva z mnoha Crazy vzorů, kterými jsou její kolekce proslavené

Kolekce značky už nevzniká v malém obchůdku v centru Bormia. Nově přestavěné ústředí najdete na počátku známého údolí Valtellina ležícího nedaleko švýcarských hranic v provincii Sondrio. Co ale zůstalo beze změny, je nadšení a chuť Valerie objevovat stále nové a nové materiály a postupy, stejně jako mít přehled prakticky nad celým procesem návrhů a výroby všech kolekcí. Majitelka a zakladatelka nejenže sama kreslí vzory svého oblečení, ale stále si přímo

BUSINESS STORY

Interiér sídla firmy v italském Tiranu, které si Crazy navrhlo tak nějak ve svém stylu

v Tiranu šije funkční prototypy, hledá, co vylepšit, a dvakrát přemýšlí doslova o každém švu. Ostatně její rukopis je propsán i třeba v nově zrekonstruovaných kancelářích firmy. Na zdech tu najdete tapety shodné s grafickým provedením trik, kalhot a bund Crazy, přičemž z Valeriiných návrhů pochází i takové detaily, jako jsou funkční stolky v konferenční místnosti nebo látkové potahy, které sjednocují design kancelářských židlí. Dokonalost leží v detailech.

Jde to gigantům navzdory

Majitelka a zakladatelka nejenže sama kreslí vzory svého oblečení, ale stále si přímo v Tiranu šije funkční prototypy.

Že při správně zvolené strategii, odvážném konceptu a s osobitým stylem jde i v dnešním globalizovaném světě konkurovat gigantům, dokazuje stále se rozšiřující počet míst, kde můžete na Crazy narazit. Celosvětově je to u více než čtyřech stovek prodejců v Evropě a Severní Americe. Výsadní postavení mezi nimi mají specializované Crazy stores, kterých jsou téměř dvě desítky včetně jednoho v České republice. My jsme ostatně, z pohledu značky, hýčkaným trhem. Crazy se u nás daří nadmíru dobře.

Pro skialp i každý den

Mimochodem, ač doposud byla řeč zejména o výkonnostních a vysoce sportovních ambicích značky, svých pár vět si zaslouží i lifesty-

lová nebo, chcete-li, každodenní kolekce. Pokud vám Crazy sedne, dost možná si s ní padnete do oka natolik, že ji budete chtít zařadit do svého každodenního šatníku. Což půjde překvapivě snadno.

Originálních, módních a zároveň městských, volnočasových modelů najdete v nabídce hned několik a můžete se spolehnout na to, že v nich budete nepřehlédnutelní. Od příští sezóny bude ostatně sortiment značky rozdělen do dvou hlavních linií: do kolekce High Mountain, která představuje vrchol v oblasti technického outdoorového oblečení, a do řady Base Camp, která bude nabízet modely právě pro dennodenní nošení. Spolu s tím představila firma i novou grafickou podobu loga a upravila hlavní marketingový claim: „Performance Mountainwear from the Italian Alps“. Je v něm prý vše, co dělá Crazy tak správně šílené.

Dovozce/Distribuce: Deal Partner s.r.o. a více na

www.crazyidea.cz

MONIKA NOVÁKOVÁ

KÄSTLE

TX83

FOTO: KATEŘINA SOCHOVÁ

SNOWTEST

RECENZE

Skialpový set Fjällräven Bergtagen

Vysoko nad hranicí lesa pocítíte skutečnou pokoru a okouzlení. Petr Socha, autor recenze

Žít jako horská liška Fjällräven je nenápadná švédská značka, která se již od roku 1960 zaměřuje na výrobu outdoorového oblečení a vybavení. Švédsko je rozlehlá země plná divoké přírody, logicky tam proto pramení touha v přírodě pobývat a cítit se její součástí. Píše se, že zakladatel značky, Åke Nordin, se inspiroval na svých toulkách po švédských horách.

ožná si trošku domýšlím, ale mám pocit, že značka takovou podobnou atmosféru vyzařuje – chce být funkční, odolná, aby člověka udržela v komfortu i v divočině, nadčasová – žádné složité barevné kreace, dvě barevné varianty a konec – i k přírodě ohleduplná. Horská liška, jak

zní překlad sousloví Fjällräven ze švédštiny, totiž používá zejména recyklovatelné a udržitelné materiály, aby byl její dopad na životní prostředí co nejmenší. Těžiště produkce Fjällräven netkví v lyžování (v Česku je obzvlášť známá především svými batohy Kånken), ale na zimní aktivity nerezignuje. Bodejť také ano, vždyť zimní krajina je sice náročná, ale o to krásnější, a co teprve ve Švédsku. Proto jsme si vybrali k testu set vhodný pro skialp nebo backcountry lyžování z nejtechničtější řady kolekce: Bergtagen. Řada Bergtagen byla navržena ve spolupráci se zkušenými horaly pro „dny v horách“, jak by se dalo dešifrovat z jejího názvu. Slovo „Bergtagen“ ale prý odkazuje na téměř zapomenuté švédské přísloví, jež připomíná způsob, jakým vás mohou hory změnit – i po krátké době, kterou v horách strávíte, pocítíte pokoru a okouzlení.

Bunda Bergtagen Eco-Shell

Fjällräven Bergtagen Eco-Shell Jacket je nejtechničtější bunda značky. U takových produktů často rozhoduje materiál. A konkrétně zde použitý 3vrstvý Eco-Shell z dílny Fjällräven je mimořádně zajímavý. Základem je recyklovaný (a recyklovatelný) polyester ošetřený impregnací bez použití fluorovaných uhlovodíků, hustě tkaná „matná“ textilie je větruodolná, má přilaminovanou membránu a podšívku, vše opět na polyesterové bázi. Tkanina je vícesměrně strečová a deklaruje zajímavé hodnoty: vodní sloupec 30 000 mm a paropropustnost 26 000 g/m2/24 h.

Ne zcela obvyklý je i střih, konkrétně délka bundy. Sahá znatelně níž, než je obvyklé, záda jsou navíc ještě snížená, takže sahají skoro až pod zadek. Velkoryse dlouhé jsou i rukávy. A taky ventilační zipy na bocích od podpaždí dolů. Jinak je střih minimalistický s kapsami pouze na prsou, které jsou ale veliké a uvnitř mají ještě síťovou kapsu na menší předměty, jako je telefon. Hodně technická kapuce je nastavitelná, má dostatek prostoru pro helmu a velmi vysoký límec sahající až nad nos. Lokty jsou pošity zesílenou textilií na bázi aramidu zvaném Corylon (což je opět originální materiál z dílny Fjällräven), který zvyšuje odolnost bundy při kontaktu třeba se skálou.

FOTO: KATEŘINA SOCHOVÁ

A pocity?

Je to v základním konceptu typická třetí vrstva, jednoduchá, ale přináší několik nezvyklých řešení a z nich vyplývajících benefitů. Je lehká, materiál je na omak příjemný a při pohybu tichý. Navíc elastický, takže neomezující pohyb. Je celkově „prodloužená“, což se týká jak těla, tak patrně rukávů. Totéž kapuce – je-li potřeba, zahalí celý obličej, i když máte přilbu. Obzvlášť na zádech je bunda mimořádně dlouhá, což může při používání působit trochu nezvykle, pod zadkem bundu trochu cítíte. O to víc ale tato skořápka člověka ochrání před nepřízní počasí – vodu z deště svádí až pod zadek a k tomu poskytuje skvělý vodní sloupec 30 000 mm. Celkově vzato, je to bunda do nejtěžších podmínek na nejnáročnější aktivity jako lezení nebo skialp. Konstrukce je kompatibilní se sedacím úvazkem, nabízí neobvyklou míru ochrany před povětrnostními vlivy a nenápadnou, ale zcela dostatečnou výbavu (ventilace, kapuce, Recco…). Výrobce udává, že je to bunda do hor nad hranici lesa. Trochu mi to zpočátku nedávalo smysl, ale nakonec mu musím dát za pravdu. Do míst, kde se člověk nemá kam schovat, do větru, sněhu, deště, na lano… To jsou podmínky, kde se nejvíce projeví její přednosti.

Kalhoty Bergtagen Touring

VÝHODY minimalistický = funkční střih mimořádná schopnost schovat tělo před vnějšími vlivy udržitelná konstrukce

NEVÝHODY je potřeba před nákupem vyzkoušet – velikost M je vzorkována na 184 cm vysokou postavu, takže je větší než obvyklé oděvy

Do setu jsme zvolili kalhoty ze stejné řady, ale z jiného materiálu – byť v nabídce jsou i kalhoty z materiálu Eco-Shell. Zatímco bunda je typický hardshell, kalhoty Bergtagen Touring jsou už trochu více „soft“. Jsou proto znatelněji univerzálnější a hřejivější, takže se do jiného než mrazivého počasí dají nosit i samostatně na tělo. Materiál obsahuje vedle 91 % polyamidu (z toho většinu recyklovaného) i 9 % elastanu, takže tkanina je velmi elastická, a to třemi směry. I kalhoty deklarují odolnost proti vodě, ale už nejsou určeny do tolik extrémních podmínek – kalhoty ostatně nemají tolik kritických zón, kudy by se voda mohla dostat k tělu, takže i méně odolný a technicky složitý (a drahý) kus oděvu se může plnohodnotně uplatnit. Ohledně výbavy ale kalhoty Bergtagen Touring nemají kompromisy, nohavice končí robustní sněhovou manžetou s regulova-

telným obvodem, který jde převléci přes přezkáče, ale stáhnout i třeba na pohorky. Podobně je vícenásobně regulovatelný i objem hlavní nohavice, která je co do střihu spíše volnější, širší. 30cm ventilační otvory na bocích rychle odvětrají, naopak kapsy na stehnech přidávají na tepelné izolaci a ochraně před ochlazováním na asi nejcitlivějším místě nohou. Pas je vybaven integrovaným opaskem, který rozšiřuje jeho rozsah. Kalhoty jsou opět kompatibilní se sedákem a vybaveny reflektory Recco. Širší jsou jak střihově, tak co do použití, uplatní se všude, kde je potřeba se hýbat a chránit nohy před zimou – při skialpu, samozřejmě, ale i při turistice a klidně i sjezdovém lyžování.

VÝHODY velmi elastické = komfortní pohyb minimalistické, ale plně funkční

NEVÝHODY doporučujeme vyzkoušet a vybrat správnou variantu délka/šířka

ADVERTORIAL

MÁTE NA SKIALPY TO SPRÁVNÉ OBLEČENÍ? A mohla bych ho vidět? Obléknout se na skialpinismus není žádná věda. Anebo je? Standa Bartošek, zkušený horský vůdce IFMGA / UIAGM – aspirant vede již několik let lezecké, ferratové a ledovcové kurzy. V článku vám poradí, co si na výstupy v horách vzít na sebe. Vybavení by mělo spojovat funkčnost, odolnost a komfort. Stručný průvodce vám pomůže při výběru správného skialpového outfitu.

kialpinismus má mnoho podob. Může znamenat výlet po prosluněných kopcích, závod na rychlost nebo horolezeckou expedici. Je tedy důležité zaměřit se na typ aktivity, které se chystáte věnovat. Pokud jste nadšenci horského lezení, postačí vám cokoliv z výbavy, kterou si berete na zimní lezecký výjezd. Závodníci pečlivě hledí na každý gram a oblečení musí být ideálně co nejlehčí, nejtenčí a nejfunkčnější. My se ale budeme věnovat výbavě pro aktivní, ač rekreační sportovce, kteří si chtějí dát do těla. Cíl je totiž jen jeden – vystoupat na vrchol za překrásnými scenériemi.

Buďte jako cibule

I přesto, že jde o lyžařskou disciplínu, při pohybu na skialpech většinu času strávíte výstupem a šlapáním. Oblečení se tak bude blížit spíše turistickému než tomu lyžařskému. U alpinistických expedic i u výletů podél sjezdovky nešlápnete vedle, budete-li se řídit pravidly vrstvení. Obecně platí, že je lepší vzít si více tenkých vrstev. Jako to má třeba cibule. Na skialpech pak můžete vrstvy přidávat či ubírat podle potřeby.

První vrstva

První vrstva by měla efektivně odvádět pot od těla a udržovat vás v teple a suchu. Při výběru spodní vrstvy je klíčové, aby oblečení dobře sedělo a neškrábalo. Spousta lidí volí výrobky s příměsí merino vlny, která vyniká svou schopností regulovat teplotu, je přírodně hypoalergenní a minimalizuje vznik nepříjemných zápachů. Na vícedenních přechodech v horách je skvělá, ale bývá dražší a ne každému sedne. Pokud máte dobrou kondici, rychlé tempo a plánujete si jen krátký výlet, pak sáhněte raději po oblečení ze syntetických materiálů. To je prodyšné, rychle schne a výborně odvádí vlhkost.

Druhá vrstva

Na skialpech nešlápnete vedle, budete-li s sebou mít lehkou péřovku. Péřové bundy jsou teplé, lehké a snadno sbalitelné. Můžete je rychle vytáhnout, jakmile se budete potřebovat zahřát. Pokud jste zimomřiví, můžete si do batohu přibalit i hybridní mikinu či svetr. Softshell je u skialpinistů dalším populárním materiálem. Je pružný, dobře ventiluje, a přitom zůstává odolný vůči vodě a větru.

Třetí vrstva

Na rozdíl od lyžařského nebo snowboardového oblečení nemusí být třetí vrstva na skialpy nutně nepromokavá. Na skialpy se vyráží, zvláště pokud se budete chtít vydat např. do vysokých Alp, jen pokud je dobrá předpověď počasí, kvůli bezpečnosti. Na výstup tedy klidně zvolte oblečení s nižším vodním sloupcem, u skialpinismu je důležitou vlastností především větruodolnost. Dnes je v nabídce snadno dostupná hybridní bunda, která je pro tyto účely naprosto ideální. Kombinuje několik materiálů různých vlastností, abyste dosáhli ideálního poměru mezi teplem, prodyšností a ochrany před větrem. Rychlíkům by se mohla hodit na druhou izolační vrstvu také skialpová vesta. Pro případ špatného počasí nebo pak na sjezd doporučujeme přibalit membránovou bundu. Pády v čerstvém prašanu nebo jízda v dešti budou s nepromokavou bundou o poznání jednodušší.

Kalhoty

Při volbě kalhot máte několik možností. Záleží na tom, jaký druh túry vás čeká, jak vám venku bývá zima a jaké je počasí. Je lepší vzít si do

Hybridní bunda Simond Sprint Díky technologii body mapping jsou zvoleny různé materiály podle skutečných potřeb. Syntetická a vlněná vlákna poskytují hřejivost na trupu a bedrech, vlněný díl v podpaží brání vzniku nepříjemného zápachu, na zádech oceníte prodyšné díly a strečový materiál na pažích umožňuje bezproblémový pohyb.

Nepromokavá bunda a kalhoty Wedze FR 900 Svrchní membránová bunda a nepromokavé kalhoty? Jasnou volbou je modelová řada FR 900, která disponuje 20 000 mm vodního sloupce, velkými odvětrávanými zipy a pružným, přesto odolným materiálem.

batohu více věcí a být raději připraven i na sněhovou vánici. Hřejivé podvlíkačky jsou základ. Na ně si oblečete svrchní nepromokavé kalhoty. Ideální jsou celorozepínací, které si můžete obléct nebo vysvléct bez nutnosti sundávání bot. Při náročných výstupech si spousta lidí cení odvětrávacích zipů. Některé modely mají také vyztužené nohavice, aby se neroztrhly o hranu lyže. Pokud venku nepadají trakaře a čeká vás opravdové azuro, pak vám postačí obyčejné softshellové kalhoty. Ty vás díky vnitřnímu fleecu zahřejí, ale zvenku ochrání před větrem i sněhem.

Skialpinistická vesta Wedze Pacer Vesta s raglanovým provedením rukávů má podšívku a kapuci z materiálu Polartec Alpha®, který dokáže izolovat teplo i při výrazných výkyvech teplot. V podpaží je z 69 % použitá vlna. Náprsní kapsa je ideální pro uložení pásů. Vesta je ideální pro aktivní skialpinisty nebo pro výpravy nalehko.

Spodní triko a kalhoty Wedze 980 Spodní vrstva vyrobená díky 3D úpletu s minimálním počtem švů, aby bylo prádlo dokonale jemné. Dry Yarn je nejvhodnější vlákno na velmi namáhavé aktivity, u kterých se člověk zpotí, výborně totiž odvádí vlhkost. Díky izolačním komorám Deep Insulation navíc látka zadržuje vzduch zahřátý od těla a vám bude krásně teplo.

Inspirujte se

Každému vyhovuje něco jiného. Výhodou Decathlonu je, že v něm najdete vybavení na všechny možné sporty a oblečení různých značek i vlastností můžete nakombinovat podle vašich potřeb. Prohlédněte si sekci lyžování a skialpinismu, ale vyberte také od alpinistické značky Simond či turistické Quechua. Nabídka je opravdu široká jak pro pány, tak dámy. Přikládáme několik produktových tipů, které by se vám svými vlastnostmi mohly během výstupu hodit.

SNOWTEST

RECENZE

Na skialpy v Kilpi Značka Kilpi obhospodařuje svými produkty širokou škálu lyžařského trhu, skialpinisty nevyjímaje. Nabízí pro ně překvapivé množství produktů od svrchních ochranných přes zateplovací vrstvy i elastický sotfshell. Nechybí ani inovativní hybridní bundy včetně pro značku specifických kusů s krátkým rukávem. My jsme si do testu vybrali tři kousky z nové kolekce – zateplovací péřovou bundu Pyramiden a membránový set Hastar/Lazzaro. Péřovka Pyramiden

ačneme od těla, tedy péřovkou. Její výplň je dimenzována tak, aby dostatečně izolovala, a přesto byla sbalitelná do batohu a nezabírala moc místa. Specialitkou značky Kilpi je, že u produktů, které příležitostně nosíme v batohu, je jejich součástí stejnobarevný pytlík, který je udrží v minimálním objemu. Za to první palec nahoru. Další pak hned za příjemný vnější materiál, který se jakoby hlásí o to, aby se ho člověk stále dotýkal – je na pohled nenápadný a zdánlivě matný, ale velmi hebký, takže i to je důvod, proč bude člověk bundu rád nosit. Snad každý obdobný produkt sledující daný účel – izolovat v případě, že to je potřeba – je minimalisticky střižen, nejinak

bunda Pyramiden. Technicky nejsložitější je vymyslet komory tak, aby peří „necestovalo“, hřálo, a přitom celek vypadal esteticky. To se Kilpi podle našeho názoru povedlo. Dvě kapsy dole, stahovatelný pas a kapuce, do které se dá bezpečně zabalit, jsou jedinými funkčními mechanismy, rukávy jsou zakončeny tenkým pružným lemem. Jednoduchost je skvělá vlastnost, bunda Pyramiden k ní ale přidává i relativně širokou škálu použití, kterou (možná) lišácky ovlivňuje použitými barvami. V nabídce jsou tč. dvě, ostrá žlutá, a naopak decentní černá. Bundu si klidně můžete vzít do suchého chladného počasí jako svrchní, odolá větru a díky povrchové úpravě i omezeně odpuzuje vodu. Se žlutou (s kontrastním černým zipem) můžete jako já zá-

řit na svahu – osobně jsem dostal nejednu spontánní pochvalu, že jsem štramák, asi to ale bylo spíše tím, že můj vzhled byl překvapivý a neobvyklý. Při skialpu, ale i na sjezdovkách budete ve žluté výrazně vidět, což přispívá (vedle obdivu okolí) i k bezpečnosti. Černá bunda (s nekontrastním zipem) je naopak velmi nenápadná, a proto vhodná třeba do města. A nějaké kritické připomínky? Osobně bych možná malilinko ubral na gramáži a měl bundu méně hřejivou, ale lehčí. To je ale do značné míry věc vkusu a v nabídce Kilpi méně zateplené bundy také najdete.

VÝHODY příjemná na nošení překvapivá šíře použití

NEVÝHODY Sbalená péřovka ve velikostním porovnání s časopisem SNOW. Výrobce udává 400 g, my zvážili 404 g

osobně by mi stačila menší gramáž

Membránová bunda Hastar

Technickým vrcholem oděvů do hor jsou svrchní membránové vrstvy, na které jsou kladeny nejnáročnější požadavky. Nesmí promoknout, natož profouknout, naopak musí být schopny odvádět vlhkost od těla jak paropropustností materiálu, tak ventilačními otvory. Jak se to povedlo Kilpi u top modelu Hastar? U svrchních modelů hraje zásadní roli materiál, z něhož je ušit. Pokud dobře funguje, je napůl vyhráno. V tomto ohledu nenechává bunda Hastar nic náhodě a sází na prověřenou jistotu – třívrstvý Dermizax od japonské firmy Toray. Dermizax používá celá řada renomovaných značek – a ví proč. V redakci s ním máme četné zkušenosti a snad vždy pozitivní. 20 tisíc milimetrů vodního sloupce, k tomu znatelně fungující paropropustnost (udává se 10 000 g/m2/24 hod.) jsou hodnoty, kterými slova o materiá-

lu zakončíme – je to prostě jistota, k níž není potřeba se dále vracet. Kilpi pojalo model Hastar hodně technicky, možná proto, aby poskytoval uživatelský komfort nejen na skialp, ale všude, kde si to jen dokážeme představit. Například jednou ze šestice (nepromokavých) kapes je i ta na skipas na rukávu, praktický detail, na který ale často skialpové značky zapomínají. Na prsou jsou pak dvě asymetrické kapsy, do té větší vlevo se hezky vejde telefon, menší vpravo je na drobnosti jako peníze, kreditní kartu apod. Mobil se tam vejde většinou také, ale trochu hůř se z kapsy s úzkým

vstupem loví. Upřímně bych řekl, že tato kapsa je na bundě už trochu navíc, i vzhledem k tomu, že jedna malá bezpečná náprsní kapsa je i uvnitř bundy. Naopak další dvě vnější kapsy nad boky. Některé specializované značky je tam neumisťují kvůli možné kolizi se sedacím úvazkem, já na to odpovím, že pokud si chci vzít sedák, prostě kapsy vyprázdním a pak mu už nic nevadí. Jak často potřebujete sedák? Mnohem méně, než se setkáváme s potřebou schovat ruce do kapes, k čemuž jiné než tyto spodní boční kapsy nevyužijeme. Významným prvkem na bundě je sněhový pás, který je odnímatelný. Využijete ho zejména v zimě, a pokud ho sejmete, bunda se rázem zjednoduší, odlehčí a stane použitelnou i na jaře či v letních bouřkách. Společně s širokou paletou kapes je to další z faktorů rozšiřujících využití bundy. Ocenit je třeba dostatečně dlouhý ventilační otvor v podpaží, širokou kapuci přes helmu a určitě také mnoho propracovaných detailů, které jasně říkají, že Kilpi adoptuje nejnovější dostupné technologie – silikony na stahovacích linkách, lepené a promyšlené suché zipy na manžetách rukávu s lisovaným reliéfem, potisk a mnohé další designové detaily. Reflektory Recco nebo zipy YKK jsou pak jen posledními důkazy toho, že se pohybujeme na skutečně nejvyšší úrovni produktů. A ještě shrňme využití: vedle skialpu plnohodnotně poslouží, jak už bylo řečeno, při sjezdovém lyžování nebo freeridu, ale i při všech dalších zimních či, po odejmutí sněhového límce, i letních aktivitách všude tam, kde hrozí déšť či vítr.

VÝHODY super funkční a ověřený materiál Dermizax široká využitelnost (zima, léto, město) cena

NEVÝHODY hodně kapes, jednu bych ubral nutno před nákupem vyzkoušet

Barevně odvážný, ale, pokud vám sedne, nekompromisně funkční a s povedenými detaily. Petr Socha, autor recenze Pokud se vám líbí, jediné, na co pozor, je velikost. Doporučuji bundu i kalhoty před nákupem vyzkoušet, možná to je změnou velikosti globálního zákazníka, možná mým tělesným chřadnutím, ale v poslední době jsem narazil na produkty vícero výrobců, kde jsem musel sáhnout o velikost níže. I u Kilpi mi M bylo znatelně volnější, než je obvyklé – ostatně i model z firemní prezentace vysoký 189 cm má na sobě velikost M. A správná velikost je důležitá.

nou légou transparentním silikonem. Příjemné je i boční větrání paralelní s bočním zipem, které se snadno a rychle ovládá. Kalhoty jsou hodně široké, nesou tak DNA spíše kalhot na freeride, pod kolenem a na výrazně ochráněném konci nohavic je ale stahovací suchý zip, který v případě potřeby (při chůzi) nohavici stáhne těsně kolem boty. Lazzaro se vyrábějí ve stejné žluté jako péřovka Pyramiden, což vybízí k jejich vzájemné kombinaci, přestože oba kusy mají jiný účel. Společně se ale využijí třeba právě při freeridu či lyžování na sjezdovce, kdy vlhkost (sníh) ohrožuje pouze nohavice. Nicméně mám za to, že tato jediná barva v nabídce, navíc takto výrazná, může být pro atraktivitu produktu hendikepem.

Materiál Dermizax vyčnívá ve svých funkčních parametrech nad průměr a krásně funguje i povrchová úprava odpuzující vodu

Mambránové kalhoty Lazzaro

Do setu k bundě Hastar jsou připraveny převlečné kalhoty Lazzaro, které mají také podobně silné argumenty kvality. V první řadě osvědčený materiál Dermizax se skvělými parametry odolnosti a paropropustnosti. Povedený je i střih, jednoduchý, ale praktický. Nohavice jsou po celé délce rozepínatelné, takže snadno převlečné třeba na vrcholech, kde nám končí zahřívání se pohybem. Lehké odnímatelné šle jsou jednoduchým, ale zároveň asi nejlepším existujícím řešením – kdo nemá kšandy rád, odstraní je, aniž by to pak bylo poznat. Pas lze totiž navíc stáhnout širokými suchými zipy. K dispozici je opět hodně kapes, praktické a pohodlné boční pod pasem a dvě na stehnech, jedna s efektně potiště-

VÝHODY materiál střih, praktičnost

NEVÝHODY jediná, navíc dost odvážná barva

FASHION

ADVERTORIAL

ODIN BC INFINITY SHELL JACKET pánská membránová bunda

15 490 Kč

ODIN BC SOFTSHELL JACKET pánská softshell bunda

8 190 Kč W ODIN BC SOFTSHELL JACKET

ODIN BC SOFTSHELL BIB PANT

dámská softshell bunda

pánské softshell kalhoty

8 190 Kč

9 490 Kč

Hellyhansen.com

W POWDERQUEEN 3.0 JACKET

RIDGE INFINITY SHELL JACKET

dámská zateplená bunda

pánská membránová bunda

11 990 Kč

17 490 Kč

ELEVATION LIFALOFT DOWN JACKET W POWDERQUEEN PANT dámská zateplené kalhoty

7 590 Kč

pánská zateplená bunda

7 190 Kč 85

FASHION

ADVERTORIAL

OUR ALPINE WAY OF FREERIDING Nová freeride kolekce ORTOVOX RAVINE a MESOLA Hledání nedotčeného prašanu je čím dál náročnější. Pro rostoucí skupinu freeriderů, kteří se nebojí šlápnout za svou vysněnou lajnou, představuje ORTOVOX odlehčenou, ležérní, freeridovou kolekci, do které tato německá značka propůjčila všechny technické aspekty ze svých produktů pro horolezectví a skitouring. Produkty z nové kolekce jsou vyrobeny převážně z recyklovaných materiálů, aniž by došlo ke snížení výkonu. A celá kolekce je 100% bez PFC a 100% klimaticky neutrální.

www.ortovox.com Batohy RAVINE Jedním z vrcholů nové freeride kolekce jsou minimalistické, přesto technicky propracované batohy RAVINE pro náročné výstupy i sjezdy. ORTOVOX věnoval zvláštní pozornost intuitivnímu použití: připevnění a odepnutí lyží či uložení maček bez nutnosti sundávání batohu ze zad. Dostupné ve velikostech 28 a 34 litrů, 26 a 32 litrů s označením S pro lidi s kratšími zády. 5 299–5 799 Kč

Bundy a kalhoty RAVINE 3L RAVINE SHELL JACKET/PANTS jsou freeridové bundy a kalhoty volného minimalistického střihu, které lze sbalit do malých rozměrů a jsou určeny pro extrémní sjezdy v hlubokém prašanu. Poskytují maximální volnost pohybu a také vynikající ochranu proti větru a počasí díky nepromokavému materiálu MERINO DEEP SHELL s vysoce výkonnou membránou DERMIZAX® NX (vodní sloupec 20 000 mm, prodyšnost 32 000 g/m2/24h, 100% odolnost vůči větru). bunda – 15 499 Kč kalhoty – 12 999 Kč

Bundy a kalhoty MESOLA Volně střižená řada MESOLA pro pohodlné vrstvení a neomezený pohyb. Hybridní konstrukce kombinuje materiály přesně šité na míru požadavkům: odolnost a ochrana díky hardshellovým vložkám MERINO DEEP SHELL s membránou DERMIZAX® NX, vynikající prodyšnost a volnost pohybu díky technickému softshellu MERINO AIRSOLATION. bunda – 9 999 Kč kalhoty – 9 799 Kč

FASHION

ADVERTORIAL

SKIALP V INTERSPORTU I v prodejnách Intersport můžete najít technicky vyspělé produkty. Široký výběr sortimentu a značek pro skitouring objevíte zejména v prodejně v Peci pod Sněžkou, kde nejvíce zazáří kolekce značek Dynafit a Crazy.

CRAZY JACKET BOOSTED PROOF 3L

CRAZY JACKET ELECTRA

Nepromokavá, strečová a lehká, snadno sbalitelná. Nepromokavost je zaručena použitím vynikající membrány Dermizax s parametry 20:10. Odvětrání v oblasti podpaží je vylepšeno použitím technologie Shark, která podporuje proudění vzduchu od těla ven. Voděodolný magnetický zip pro bezproblémové zapnutí i v rukavicích, dvě vnější náprsní kapsy na zip s vnitřní síťovinou, které mohou sloužit k další ventilaci. Jedna vnitřní kapsa s elastickou lemovkou pro zabalení bundy. Kapuce je nastavitelná s vyztuženým kšiltem. Kousek výbavy pro toulky po horách za jakéhokoliv počasí.

Zateplená technická bunda pro lyžařské túry – teplá, extrémně elastická a velmi dobře sbalitelná. Superlehká, odolná vnější tkanina je voděodolná a větruodolná, zatímco izolace je vyrobena z měkkého a hřejivého rychleschnoucího Polartec Active. Kapuce je zakončená elastickým lemem, který dobře konturuje tvar hlavy. Kapsy na ruce jsou zajištěny zipy a manžety jsou z vodoodpudivého mikrovlákna. 8 099 Kč

9 869 Kč

CRAZY PANT ACCELERATION

CRAZY PANT OXYGEN

Fast & Light legíny pro skialpinismus bez kompromisů. Základ tvoří italský softshell tradiční Vuelta, která poskytuje pohodlí, vysokou prodyšnost a regulaci tělesné teploty. Panely na kolenou jsou z měkké softshellové tkaniny s větruodolnou membránou, spodní části nohavic jsou osazeny robustní výztuhou odolnou proti roztržení.

5 199 Kč

Kalhoty pro skialpinismus, nejnovější derivát úspěšného modelu Cervino. Rychle & nalehko je hlavní myšlenka těchto kalhot pro všechny sportovce hledající výkon bez kompromisu. Jsou vyrobeny z ikonické Vuelty – lehké softshelové tkaniny vyrobené v Itálii. Pohodlný materiál s vysokou prodyšností zároveň pomáhá regulovat tělesnou teplotu. K atletickému střihu nabízí i množství technických funkcí: nepromokavé spodní části nohavic zakončené elastickou lemovkou, panely na kolenou z lehké větruodolné tkaniny, barevně kontrastní ploché švy nebo reflexní detaily. 5 899 Kč

www.sportpec.cz/intersport

DYNAFIT TLT GORETEX – dámská bunda Dámská bunda TLT GORE-TEX Jacket je všestranná nepromokavá bunda do deště, sněžení a náročných podmínek. Funkční podmínky zajišťuje GORE-TEX® ACTIVE 2.0, odolný a dobře prodyšný, a lehký GORE-TEX® PACLITE. Proto má bunda velmi malou velikost po sbalení a je ideální i jako rezervní oděv nejen pro speed touring v proměnlivých podmínkách. 9 299 Kč

DYNAFIT RADICAL SOFTSHELL – pánská bunda

Inovativní hybridní bunda šetrná k životnímu prostředí se skládá z recyklované dvouvrstvé softshellové tkaniny. Je 100% větruodolná a zároveň vám díky úpravě DWR bez obsahu PFC nabízí silnou ochranu před mírným deštěm nebo sněhem. Díky vysoké prodyšnosti odolné tkaniny se nezpotíte ani při náročných výstupech. Vnitřní strana tkaniny je příjemně měkká na kůži, zipy v podpaží nabízejí dodatečné odvětrávání v teplejších dnech a intenzivní námaze. V kombinaci se softshellovými kalhotami získáte dokonale technicky i esteticky sladěný balíček pro vaše lyžařské túry. Softshellová bunda Radical připravená na každé dobrodružství.

DYNAFIT RADICAL SOFTSHELL – pánské kalhoty

DYNAFIT RADICAL – dámské kalhoty Prodyšné, extrémně pohodlné dámské kalhoty Radical Softshell jsou perfektní volbou na každou skialpinistickou túru. Jsou vyrobeny z recyklované dvouvrstvé softshellové tkaniny a vynikají skvělou prodyšností a pohodlím, jsou lehké, větru i voděodolné, a přesto strečové. Jsou proto obzvláště univerzální a hodí se jak na skialpinistické túry, tak na každodenní zimní aktivity. 6 379 Kč

Půjčte si skialpy pro dospělé i děti nebo splitboard

Prodyšné, extrémně pohodlné kalhoty Radical Softshell v moderním designu jsou perfektní volbou na každou skialpinistickou túru. Jsou vyrobeny z recyklované dvouvrstvé softshellové tkaniny, vynikají skvělou prodyšností a pohodlím. Použitý softshellový materiál je lehký, větru i voděodolný, ale přesto nabízí dostatečný streč a flexibilitu. V kombinaci s bundou Radical Softshell tvoří technicky i esteticky dokonalý komplet pro vaše skialpinistické túry.

V půjčovně Intersport Rent v rámci Sportu Pec v Peci pod Sněžkou je k dispozici kompletní špičková skialpinistická výbava. Třeba skitouringové lyže Kästle TX, Dynafit Blacklight a Radical, boty Dynafit Blacklight, TLT8, TLT10 a další. Pro děti jsou k dispozici lyže od 120 cm a boty od vel 33,5. Pro snowboardisty pak splitboardy Nitro Nomad a Volta.

6 379 Kč

www.sportpec.cz/pujcovna

FASHION

ADVERTORIAL

Pánská mikina Hannah Niro

Dámská mikina Hannah Meda

Alpine fit střih bez ramenního švu, Polarstretch Grid 295 g

Alpine fit střih bez ramenního švu, Polarstretch Grid 265 g

Lehká pánská hybridní mikina Hannah Nexo Polarstretch Micro, Airlite windproof, Primaloft 265 g

Pánské skialpové kalhoty Hannah Juke

Dámská skialpová vesta Hannah Nava Vest

AFT Double Weave, DWR úprava, sněhová manžeta 530 g

Airlite windproof, AFT Double Weave, Primaloft, PFC free 220 g

Zateplená pánská bunda Hannah Gabber hoody

Hybridní dámská bunda Hannah Nava hoody

Airlite windproof, AFT Double Weave, Primaloft, PFC free 450 g

Airlite windproof, AFT Double Weave, Primaloft, PFC free 330 g

Dámské skialpové kalhoty Hannah Kash W AFT Double Weave, DWR úprava, pas do gumy 470 g

Pánské skialpové kalhoty Hannah Kash AFT Double Weave, DWR úprava, pas do gumy 365 g

www.hannah.cz

Dámské skialpové kalhoty Hannah Juke W

Celou skialpovou kolekci naleznete na

AFT Double Weave, DWR úprava, sněhová manžeta 325 g

www.rockpoint.cz

SNOWTEST

RECENZE

Crazy: bunda Trilogy a kraťasy Short Oxygen

Dámský drtič zimy

FOTO: PETR SOCHA – SNOW

Značka Crazy je svým způsobem zjevení. Člověka neustále překvapuje, co se dá na sportovním oblečení vylepšovat směrem k jeho funkčnosti, ale i ruku v ruce s estetikou. Crazy ale zároveň zohledňuje rozdílné požadavky skialpinistů a skialpinistek. Jak jsme si ověřili na konkrétním dámském setu, z něhož vypíchneme speciální dva kousky do zimy.

Na těle jsou místa, která akumulují zimu – ta chci před ní pořádně schovat. Kateřina Sochová, autorka recenze rezervní vrstva pro teplejší dny, protože mimo to, že dobře funguje – například vnější nylon má speciální silikonovou úpravu zvyšující odolnost proti průniku vody – je i lehká a skvěle sbalitelná. Bunda se plně uplatní na jakékoli aktivní sporty v zimě. Samostatnou kapitolou je estetika. Bunda zvýrazňuje ženské tvary a je elegantní (to je čistě můj názor, který nechci vnucovat), takže se využije i po lyžování klidně do města: Perleťově bílý šusťák jako by přímo vybízel vyrazit do společnosti. Jen tady nezapomeňme, že to není oblek pro pasivní postávání v zimě, ale očekává pohyb a určitou produkci tělesného tepla.

Kraťasy Short Oxygen

Bunda Trilogy

Bunda na studené dny na skialpech je, jak jinak, vysoce technická, kombinuje zateplenou (leč významně prodyšnou) vrchní část, s ještě prodyšnějším elastickým fleecem (Highperformance). Ten pokrývá jen předloktí a pánev – ostatní části těla chrání lehoučký, vodoodpudivý a větru odolný nylon (Pertex Quantum) zateplený vysokým strukturovaným fleecem (Fluffy

warm). To je jakási moderní alternativa kožešiny – vysoký chlup je mimořádně jemný a přímo vybízí k doteku a zachumlání se třeba i do měkoučké kapuce. S bojem proti zimě pomáhají i hřejivé kapsy na ruce po bocích. I v praxi se bunda ukázala jako poměrně hřejivá, ale jelikož má silnou paropropustnost, rozsah teplot, při kterých komfortně funguje, je větší, než se zprvu zdá. Velmi dobře se hodí i jako

Není to jen horní část těla, kterou může zaskočit chlad, obzvlášť po svižném výšlapu, kdy se zbavujeme přebytečného tepla potem. Na udržení tepla u nohou má Crazy jeden neobvyklý díl – dámské kraťasy. Skialpinistky se již dávno naučily nosit převlečnou zateplovací sukni, kraťasy jsou její sportovnější náhrada a další krok dál. Je to jednoduchý, ale promyšlený oděv, který se snadno oblékne přes svrchní kalhoty, aniž je potřeba cokoli sundávat. Zip na bocích vede po celé délce obou

nohavic, v zapnutém stavu je jezdec dole. Lze jej tedy postupně povolovat, čímž plynule regulovat hřejivost. Při oblékání se pak se zipem velmi příjemně manipuluje, nemusíte se ohýbat ke spojení zipu (začíná u pasu), podobně jeho cesta dolů při zapínání celý proces usnadňuje, takže kraťasy máte za chviličku na sobě. Přední a zadní strana stehna je zateplená výplní Elastic padding, která je tvořena vlákny se speciální 3D spirálovou strukturou – stačí jich proto tenká vrstva a výplň je navíc elastická. Svršek tvoří lehký, vodoodpudivý a větru odolný nylon, díky němuž při rychlé jízdě nohavice neprofukuje a není problém si sednout na sníh. V oblasti boků, bříška a ledvin je elastický jemný fleece (Endurance), který umožňuje volný pohyb a sám je přitom vedle vysoké prodyšnosti i vodoodpudivý.

A výhody kraťasů oproti sukni?

Ohřívají konstantněji celé stehno, nepodfukuje pod ně. Sukně se vykasává a může omezovat pohyb, pokud ji nerozepnete. Pokud ji rozepnete, méně hřeje. Vedle zateplení po výšlapu mohou fungovat k ohřátí svalů třeba před závody, ale klidně i při sjezdovém lyžování, pokud je větší zima.

DEVOLD TUVEGGA 2 trička v jednom Světový unikát – oboustranné vlněné funkční prádlo, u kterého si můžete vybrat stranu podle úrovně aktivity. Při zátěži nebo stoupání si na sebe vezmete hladkou stranu, která lépe dýchá a odvádí pot. Při pocitu zimy si na tělo dáte vroubkovanou stranu, která lépe izoluje. 2 trička v jednom, a to vše ze 100% merino vlny.

PEAK PERFORMANCE 2L ANORAK Tahle dámská bunda je naprostá špička mezi ostatními! Dvouvrstvý anorak z lehké a pružné látky, který je navíc šetrný k přírodě. Skvělá barva, střih a zapínání na polozip. A co teprve ty vychytané kapsy, boční zipy a nastavitelné rukávy! Povrch z HIPE® materiálu s izolační vrstvou Pinneco Mantle™ znamenají dokonalý komfort, větruodolnost a vodoodpudivost. Bunda je prodyšná a využijete ji jak na sjezdovky, tak do terénu. Žádný kompromis, jen styl a kvalita na maximum! Vrchní materiál: 60 % recyklovaný polyester / 40 % polyester Podšívka a výplň: 100 % recyklovaný polyester Kapsy a límec: 100 % polyester

3 349 Kč

9 199 Kč

DEVOLD EXPEDITION ARCTIC PRO Absolutní drtič mrazu Unikátní novinka – hybridní vrstva složená ze třech různých vlněných materiálů, na klíčových místech dokonale izoluje a zároveň dokonale odvětrává. Úžasně teplá první vrstva nebo dokonale technická druhá vrstva pro zimní aktivity a obzvláště skialp. Vítěz prestižní ceny ISPO Award!

PEAK PERFORMANCE GRAVITY GORE-TEX 3L Odolná, nepromokavá a prodyšná pánská bunda vypadá skvěle, zaručuje pohodlí, má tvarované lokty a kapuci, do které se vejde i helma. Dále praktické kapsy na zip, vnitřní kapsu, reflektory Recco, větrání a pás s knoflíky, abyste mohli bundu připevnit ke kalhotám. Membrána GORE-TEX s kompletním utěsněním švů znamená, že tahle bunda je vážně neoblomná v boji proti větru a vodě. RET prodyšnost < 9 m2 a vodní sloupec 28 000 mm. Vrchní materiál: 96 % polyamid / 4 % elastan Límec: 100 % polyester

4 899 Kč

18 499 Kč

DEVOLD WOOL MESH Aktivní po celý rok Nepřekonatelná první vrstva pro potivé aktivity ze 100% merino vlny. Unikátní síťovinový úplet perfektně odvětrává, ale zároveň izoluje před chladem. Kousek, který musíte mít, ať už vyrážíte na běžky, skialpy, nebo se jen prostě trochu více potíte při turistice. Prostě termoprádlo, které se na skialpech stane vaší druhou kůží.

PEAK PERFORMANCE GRAVITY GORE-TEX 3L Nepromokavé pánské kalhoty z lehkého a zároveň odolného materiálu jako stvořené pro freeride. Super střih, suchý zip a cvoček v pase, aby to sedělo přesně podle vaší chuti, a tvarovaná kolena – zkrátka maximální pohodlí. Všechny kapsy na zip, větrání a vodoodpudivý zip. Materiál má GORE-TEX membránu, bezpečnostní systém Recco a vyztužení spodku kalhot z Cordury. Navrch přidáme ještě RET prodyšnost < 9 m2 a vodní sloupec 28 000 mm a máme tady komfort i v těch nejnáročnějších podmínkách. Vrchní materiál: 100 % recyklovaný polyester

3 099 Kč

15 799 Kč www.norskamoda.cz KOMERČNÍ PREZENTACE

www.vermont.cz/peak-performance

RECENZE

Skialpový set Swix Surmont

Z běžek na skialp

FOTO: KATEŘINA SOCHOVÁ – SNOW

SNOWTEST

Swix je severská značka, která se dlouhodobě specializuje na výrobu vybavení především pro běžecké lyžování. Určitě znáte vosky nebo servisní materiál Swix, podobně oblečení na běžky je nosnou součástí značky, jak lehké závodní oděvy, ale i zateplené péřovky do extrémního chladu. A své zkušenosti s oblečením nyní Swix přenáší z běžek do skitouringu.

wix Surmont je skialpový komplet složený z bundy, mikiny a kalhot. Tato řada je navržena s ohledem na potřeby aktivních skialpinistů, kteří vyžadují odolnost a ochranu před nepříznivými povětrnostními podmínkami, ale zároveň vysokou prodyšnost a volnost pohybu pro bezstarostné a rychlé přesuny i v horším počasí. Prostě právě to, co Swix umí z oblečení pro běžkování.

Bunda nejen do nepohody

Bunda je vyrobena z membránového polyesteru s odolností vůči vodě, a přitom vysokou paropropustností. Hlavní materiál je vodě- (vodní sloupec 10 000 mm) i větru odolný, přitom však velmi prodyšný 25 000 g/m2/24 h – to je základ pro pohodlné nošení v mnoha typech vnějších podmínek a v různých sportovních režimech. Při testu jsme zřetelně poznali, jak dobře prochází vlhkost membránou ven od těla – podle kondenzátu na páskách, jež přelepují švy, lze odhadnout, kolik vlhkosti membrána dokáže propustit. Bunda je příjemně lehká, tvoří komfortní svrchní vrstvu i ve chvílích, kdy není nezbytně potřeba se chránit před živly. Těžký déšť jsme v ní nezažili, ale i vzhledem k podlepeným švům předpokládáme její dobrou funkci i v podmínkách nejtěžších. Technický střih navíc pomáhá k dostatečné pohyblivosti i funkčnosti, umožňuje snadný přístup do kapes či efektivní

odvětrání pod rukávy. Kapuce je kompatibilní s lezeckou nebo skialpinistickou helmou a rukávy lze nastavit podle potřeby. Celkově vzato je to velmi příjemná a funkčně vyladěná bunda pro všemožné aktivity venku, zdaleka nejen v horách a pro skialp, která může sloužit i jako rezervní.

Kalhoty

Zatímco bunda je typická svrchní vrstva proti dešti a větru, kalhoty na sebe berou trochu širší roli. Tvoří je elastický softshell, který plně odolá větru, ale vodě jen do určité míry. Zato je praktický v mnoha jiných ohledech: je vysoce elastický, takže se v něm velmi příjemně pohybuje; uvnitř je jemný chlup, materiál je tedy sám o sobě hřejivý, což dovolí využít kalhoty v teplejších dnech jako jedinou vrstvu. Samozřejmě má řadu střihových vychytávek, zpevněné zakončení nohavic, větrání a kapsy na stehnech, regulovatelný pas a lehké jednoduché kšandy, jež se dají snadno odejmout, pokud je uživatel kalhot nevyužije. Zajímavostí jsou trochu retro široké zipy z termoplastu, ale nenechme se zmýlit, jsou to funkční YKK zipy, jejichž účelem je vyostřit svébytný design, podobně jako výrazná (a opět trochu retro) nášivka s logem značky. Čili shrnutí: příjemné, funkční, elastické kalhoty na skialp i jiné aktivity, možná malinko více do teplejších dní, budou pohodlné i třeba při sjezdovém lyžování nebo potom v teple horské chaty.

Mikina Surmont Stormfleece

Mikina Surmont Stormfleece je vyrobena z velmi hřejivého materiálu s česanou a silně strukturovanou vnitřní stranou, která má velký potenciál udržovat teplo blízko těla. Svrchní materiál je přirozeně odolný vůči větru a zároveň velmi prodyšný. Mikina má chráněná ramena a disponuje náprsní kapsou a dvěma předními kapsami. Je vhodná jako vrchní vrstva, pokud zrovna nesněží nebo neprší. Pokud si přes ni vezmete membránovou bundu, její schopnost držet teplo se ještě prohloubí a využijete ji i v nejchladnějších dnech zimy. Díky své schopnosti držet teplo u těla i na dotyk příjemnému chlupu ji speciálně ocení zimomřiví jedinci, jimž může sloužit klidně na denní bázi. Kolekce Surmont zahrnuje nejen to testované, ale kompletní sortiment oblečení na skialp včetně toho do extrémních teplot.

Set pro skitouring navržený běžkaři je možná trochu retro, ale svůj a plně funkční. Petr Socha, autor recenze Cena kalhot: 6 790 Kč Cena mikiny: 5 990 Kč Cena bundy: 10 990 Kč VÝHODY lehký a prodyšný materiál pohodlný a funkční design osobitý estetický přístup

NEVÝHODY mikina může být pro někoho až moc teplá

BUNDA HAGLÖFS L.I.M HYBRID TOURING HOOD

KOMPRESE OD ROYAL BAY:

Vysoce technicky propracovaná bunda, určená na skitouringové aktivity. Je zkombinovaná z lehké, prodyšné, 3vrstvé Proof membrány vyvinuté ve spolupráci s firmou SYMPATEX a ze softshellového materiálu. Tato kombinace zaručuje dokonalou prodyšnost, pružnost a pohodlí! Perfektní volba pro vysoce zátěžové aktivity. Technické vychytávky a praktické detaily vás mile překvapí a určitě potěší. K bundě doporučujeme do setu kalhoty 606576 L.I.M Hybrid Touring.

Užijte si přínosů kvalitní garantované komprese na svých skialpových dobrodružstvích i při dalších sportovních výkonech. Kompresní doplňky ROYAL BAY jsou výborným parťákem díky jejich podpoře při sportu i pomoci s tolik potřebnou regenerací po něm. Komprese zajišťuje optimální podporu krevního oběhu pro lepší výkon, oddálení únavy i rychlejší zásobování svalových buněk živinami. Příjemný je odlehčený materiál i absence švů. Vybírat můžete z kompresních podkolenek, lýtkových a stehenních návleků i kraťasů. Uvidíte, že s kompresí ROYAL BAY se budete při sportu cítit lépe!

Pro podporu výkonu i regenerace

8 590 Kč

od 880 Kč

www.vavrys.cz

www.royalbay.cz

ORTOVOX SWISSWOOL PIZ DUAN

ENERGIE OD ENERVITU:

Superlehká, všestranná dámská izolační bunda ze švýcarské vlny pro každou vysokohorskou túru. Má bezkonkurenční poměr hmotnosti a zateplení, proto na túrách, kde záleží na každém gramu, poskytuje optimální ochranu před chladem a větrem. Lze ji zcela sbalit do vlastní náprsní kapsy, pomocí poutek připevnit k opasku a v případě potřeby rychle obléct i v náročném terénu. Vnější materiál je prodyšný, větru a vodě odolný Tec Stretch, zatímco lehká podšívka Swisswool o gramáži 70 g/ m² poskytuje dostatečnou izolaci. Díky důmyslné technice zpracování je příjemně elastická a zaručuje maximální volnost pohybu. Pro všechny vysokohorské aktivity: ať už letní, nebo zimní skialpové túry.

Každý sportovní výkon potřebuje dostatek energie, a protože jsou z tohoto pohledu klíčové sacharidy, kterých máme v těle jen omezené množství, je třeba energii z nich neustále dodávat. Ideální jsou k tomu energetické ENERVIT gely, tyčinky nebo tablety. Důležitý pitný režim pak zajistí iontový nápoj ENERVIT Isotonic Drink, který kromě tekutin a energie ze sacharidů dodá i minerální látky. Hodit se může i vysoce energeticky koncentrovaný nápoj ENERVIT Isocarb C2:1 z nové řady pro maximální dodání energie během sportu. Velké množství energie v malých objemech se na horách prostě hodí!

Aby vám nikdy „nedošlo“

od 55 Kč

KOMERČNÍ PREZENTACE

7 999 Kč

www.enervit.cz

ORTOVOX SWISSWOOL PIZ BADUS

ASOLO ARCTIC GV

Lehká zateplená bunda je z vnější strany vyrobena z prošívaného, pružného, prodyšného a větru odolného materiálu Tec Stretch, zatímco uvnitř hřeje lehká funkční výplň Swisswool o hmotnosti 70 g/m², aniž by omezovala ve volnosti pohybu. Střih pro vysokorychlostní pohyb Performance Fit s ergonomickým tvarem rukávů a bočními vsadkami z elastického materiálu Merino Fleece zajišťuje ideální tvar pro každý pohyb, zatímco předtvarovaná kapuce nabízí dodatečnou ochranu. Dámská bunda Swisswool Piz Badus Jacket boduje také z hlediska udržitelnosti, kromě vlny je použit recyklovaný polyester a je také zcela bez PFC.

Když ševci z rodiny Zanatta přemýšleli o zimních botách, bylo jasné, že musí udělat některé věci jinak. Především pro podešev potřebovali směs, která v mrazu neztuhne a zůstane i na kluzkém povrchu přilnavá. Podešev Vibram Arctic Grip s prvky, které na dotek připomínají smirek, se ukázala jako správná volba. A aby tě nohy nezábly ani při minus 20 °C, vsadili pod svršek zateplenou membránu GORE-TEX. A tak teď můžeš směle vyrazit do mrazu a závějí – pěšky nebo na sněžnicích.

8 799 Kč www.intersport.cz

6 490 Kč www.horolidi.cz/asolo-arctic

FOTO: MADSHUS

SNOWTEST

RECENZE

Backcountry lyže Madshus Panorama T50

FOTO: PETR SOCHA – SNOW

Objev krásy zimní krajiny a vychutnej si svoje panorama Norská univerzální lyže zvládne nejen měnící se sněhové podmínky, ale i různý profil vašeho výletu. Ať už půjdete dlouhou štreku po horské náhorní plošině, budete stoupat do kopce, či zdolávat nástrahy sjezdu, tahle lyže bude vaším spolehlivým parťákem pro zimní putování.

načku Madshus nemusíme jistě milovníkům zimních sportů představovat. Svoji pevnou pozici má hlavně v sektoru běžeckého lyžování. Model Panorama je výrobcem zařazen v kategorii Country. Jedná se ve své podstatě o širší běžecké lyže. Ale pozor, slovo „běžecké“ musíme brát s velkou rezervou. Lyže toho umí mnohem více. Ocelové hrany, jádro z paulovnie, mírný telemarský tvar (boční krojení a poloměr) a zajímavých 50 milimetrů šířky pod botou dělá z těchto prkýnek velmi zajímavou variantu pro zimní výlety mimo stopu. V českých horách jsme mnohokrát narazili na dilema, co je vlastně ideální pro skialpové výlety na hřebeny hor či toulky po horských loukách. Někdy možná vlastně ani nepotřebujeme top skialpovou výbavu s 85+ milimetry šíře. Nestačilo by něco lehčího? Navíc můžeme s jistotou prohlásit, že nezanedbatelná část začínajících skialpinistů se rekrutuje z řad lyžařů běžců. Není tedy vlastně tato lyže tou ideální variantou pro krkonošské nebo šumavské výlety?

Pocit běžky s vlastnostmi skialpové lyže Kouzlem celého konceptu je systém Intelligrip Skin Transition. Lyže mají normální skluznici, na kterou lze teoreticky nanést jak běžecký stoupací vosk, tak skluzový parafín. Ale největší trik spočívá v tom, že lze na lyži jednoduše přidělat i stoupací

pás. Relativně subtilní pásek, který se prodává samostatně (a lze proto snadno obměnit), se připevní k lyži zasunutím plastového prvku do otvoru před vázáním a přilepí se na skluznici (je opatřen lepidlem stejně jako skialpové pásy), celá instalace je tak otázkou vteřin. Plocha stoupacího pásu je přesně tak velká, aby umožnila dostatečný odraz a oporu při stoupání do kopce, ale zároveň nebránila skluzovým vlastnostem lyží. Ocelové hrany, které na rozdíl od širších modelů v kolekci začínají až mírně za špičkou, dodávají spolu s uhlíkovými výztuhami potřebnou tuhost. Lehké dřevěné jádro a capová konstrukce zase zajistí velmi dobré hmotnostní poměry. Lyže jsme testovali se speciálním pinovým vázáním Rottefella Explorer a kompatibilními botami Madshus. Do kopce to je vzhledem k lehkosti lyže fofr. Je to vlastně běžka, která do kopce drží jako skialpová lyže s nasazeným pásem. Plocha lyže není dostatečně nosná na prašanové záplavy, ale 95 % podmínek hravě zvládne. Dobře a snadno vede, takže máte pocit, že jste spíš na zimní procházce a pod nohama toho moc netaháte – k čemuž přispívá i pohodlná bota. Z kopce to vzhledem k volné patě není zadarmo, ale i mírně zkušený lyžař si po pár metrech zvykne a najde jistotu. Komu není cizí třeba telemarkový poklek, může nástrahy sjezdu překonat touto technikou. Dalo

Jarní výlet s baťohem přes hřebeny Krkonoš? V plné pohodě i s trochou sjezdu. Michael Turek, autor recenze

by se to i otočit a říci, že tato lyže je motivací, abyste se naučili telemark – otevře vám pak nový svět a přinese nepoznané zážitky. Sjezd je ale jen rozinka, jádro užitku tkví v turistice.

Pro lyžaře výletníky?

Nejen pro ně. Pro všechny, kteří mají zkušenost s běžeckými lyžemi, chtějí jejich lehkost, ale k tomu navrch více spolehlivosti v těžších podmínkách, pro náročnější výstupy i sjezdy. Pro dlouhé, klidně několikadenní výlety v méně strmých horách jsou tyto lyže stvořené.

Cena lyží: 8 490 Kč Cena pásu: 2 390 Kč VÝHODY lehkost, obratnost intuitivní a spolehlivý sytém přidělání stoupacích pásů

NEVÝHODY lehce nudný design otazník ve výběru délky – dle pravidel pro běžecké lyže se řídit nelze, asi lehce nad výšku postavy

www.snow.cz/video/7582

www.zazijskialpy.cz

3. ročník

POŘADATEL

SKIALP

TEXT A FOTO: PETR NOVOTNÝ

Hlubokým sněhem za zlatem v nás Národní park Urho Kekkonen – rájem romantiků na backcountry lyžích

Je právě polovina února a společně s partou kamarádů odlétáme daleko na sever, do finského Laponska. Naším cílem je jeden z nejrozsáhlejších a nejopuštěnějších koutů laponské přírody – národní park Urho Kekkonen. Na následující více než týden se noříme do ticha panenské přírody a zažíváme putování na lyžích, jaké si ti starší pamatují z mládí a ti mladší snad jen z knížek Jacka Londona. Jen nehledáme zlato, ale možná ještě něco cennějšího… 98

F I N

Každovečerní posezení při svíčkách

S K O

atímco ostatní cestující na letišti míří do teplých krajin se svými kufry naplněnými letním oblečením, plavkami, ručníky a potápěčskými brýlemi, tak jak je v posledních letech uprostřed zimy už běžné, naše skupina připomíná spíš výpravu do Beskyd ve známém a oblíbeném filmu S tebou mě baví svět. Do jednoho velkého skibagu se musí vejít šest párů backcountry lyží, stejný počet holí a ještě tažné oje k polárním saním, kterým se říká pulky. Je nás sice jen pět, ale jedny lyže a hůlky vezeme pro jistotu do rezervy. Budeme se totiž pohybovat úplnou divočinou, a tak jakákoliv ztráta či poškození našeho vybavení by mohla vyústit v nemalý problém. A co že jsou ty backcountry lyže vlastně zač? Je to něco mezi běžkami a lyžemi na skialp. Z prvních si vzaly lehkost a štíhlost, z druhých hrany a také možnost připnout na skluznici krátké stoupací pásy. Tedy ta-

Jedinečným bonusem celého putování je fakt, že ve zdejší severské divočině prostě není signál. kový kompromis. A stejně tak je to i s botami: na první pohled běžecké, ale masivnější se dvěma přezkami, anebo dokonce podobné pohorkám. Hlavním zavazadlem každého jsou již zmíněné pulky, úzká skořepina opatřená zespodu ližinami a shora šusťákovým komínem, aby z nich za chůze a jízdy nic nevypadlo. Na místě na ně ještě nasadíme zmíněné oje a sami sebe pasujeme na týden do role tažných psů.

Pryč od civilizace

Po necelém půldni na cestě přistáváme daleko za polárním kruhem, v malém městečku Ivalo. Na jednu stranu odtud vede silnice k nedalekému jezeru a stejnojmenné obci Inari, jež je dnes sídlem sámského parlamentu. Sámové neboli Laponci jsou původní obyvatelé a pastevci sobů, kteří obývají oblasti táhnoucí se od jihu po švédsko-norské hranici, přes Finsko až po část poloostrova Kola, který leží již v sousedním Rusku, tedy rozsáhlé území, jež se souhrnně nazývá právě Laponskem. My se vydáváme na opačnou stranu, tedy směrem na východ až k obci Sariselka, která je naopak centrem zimních sportů a polární turistiky. Mezi nejoblíbenější atrakce zde kromě běžeckého lyžování patří jízda sobím či psím spřežením, na

sněžných skútrech a také pozorování úžasného nebeského jevu – polární záře. A právě Sariselka je i branou do Urho Kekkonen NP. Tento národní park byl vyhlášen v roce 1983 a rozprostírá se od hranic s Ruskem směrem do vnitrozemí na ploše 2 550 km2. Je to jedna z největších finských chráněných oblastí a nese jméno bývalého finského prezidenta Urha Kekkonena. Ačkoliv se na jeho území nachází i několik turistických stezek, především v zimním období se jedná o jedno z civilizací téměř nedotčených a opravdu poskrovnu navštěvovaných míst. Je půl osmé ráno a běžím do místní pobočky a správy národních parků, abych vyzvedl klíče od zarezervovaných srubů na naší naplánované trase. Na úvod musím sympatické, ale přísné správkyni odpovědět na několik otázek. Jakmile pochopí, že vím, co je to mapa a buzola, že máme pro skupinu dostatek potravin, ale také odpovídající bezpečnostní vybavení, rezervní lyže, bivakovací prostředky a že už jsme na lyžích pár stovek kilometrů v horách nachodili, situace se mírně mění a já pociťuji trochu více důvěry. A také dostávám důležité aktuální informace, tedy kdo, kde a kdy se v posledním týdnu v oblasti pohyboval, kolik je v kterých partiích sněhu, jak to vypadá s jezery a řekami,

SKIALP

tedy jak hodně jsou letos promrzlé atd. Zkrátka mám pocit, že Finové tu rozhodně neberou nic na lehkou váhu, chtějí si jen slušně ověřit, zda si každý návštěvník uvědomuje, v jakém prostředí se bude pohybovat, jestli na to má dostatek zkušeností i odpovídající výbavu. Výsledkem je, že vám buď poskytnou ty nejlepší informace, nebo vás nasměrují na vhodnější trasu, případně doporučí spíš cestu pro méně zkušené. Po necelé tři čtvrtě hodince poděkuji a odcházím s klíčem od varaustup i saun na trase, s rezervní kartuší plynu s přísadou do polárních oblastí a hromadou dobrých rad. Brzy dopoledne již odcházíme z návštěvnického centra v obci Kiilopää a nedlouho poté se noříme do lůna vysněné divočiny. Trasu máme pečlivě rozplánovanou, protože v polovině února je zde ještě poněkud krátký den, tudíž každý úsek musíme zvládnout v rozmezí od cca sedmé hodiny ranní do čtyř odpoledne. Části etap čas od času projedou na sněžném skútru správci při pravidelných kontrolách, brzy je však zasype nový sníh. Musíme se tak spoléhat na mapu a dobrou orientaci v terénu. Pokud ale chumelí a viditelnost je jen pár metrů, je lepší dorazit na nocleh co nejdřív a užít si tichý podvečer v zálesáckém srubu na konci světa.

Bez signálu!

Jedinečným bonusem celého putování je fakt, že ve zdejší severské divočině prostě není signál. Pro případnou nouzovou situaci a průběžnou předpověď počasí s sebou nosíme malý přístroj – Garmin In-reach, ale jinak máme celý týden jenom pro sebe. Ale než se pustíme do každovečerního rozprávění, čeká nás celá řada zdánlivě banálních úkonů – nanosit a naštípat dřevo, zatopit v kamnech, rozpustit sníh, usušit věci na ráno, povečeřet. Kromě signálu chybí i elektřina, a tak si užíváme skutečné romantiky při svíčkách. Na dobrou noc si předčítáme o osudech a putováních norského polárníka Fridtjofa Nansena, jehož výprava v roce 1888 přešla jako první

Musíme ještě vše vzorně poklidit, připravit ke kamnům třísky a březovou kůru pro ty, kteří přijdou po nás už třeba zítra, nebo až za několik týdnů. 100

Cestu liduprázdnou krajinou tu a tam ulehčí stopa po sněžném skútru

Finská turistická infrastruktura: Za takřka pohádkově dokonalou turistickou infrastrukturou ve finských národních parcích stojí státní společnost Metsähallitus (jakási funkční obdoba Správy lesů ČR), která spravuje finské přírodní bohatství. Kromě lesnictví (podsložka Forestry), tedy obstarávání dřeva pro další ekonomická odvětví, je její důležitou součástí správa NP – National Parks Finland a Wildlife Services Finland. Tyto složky poskytují služby veřejné správy, a kromě jiného pečují již o zmíněnou turistickou infrastrukturu. Díky promyšlenému a mimořádně dobře organizovanému systému turistického zázemí je pak možné zažít ve finské přírodě dobrodružství, o jakém se nám v našich podmínkách, přes veškerou turistickou tradici, může jen zdát. Proto je dobré se s tímto systémem seznámit dopředu a na místě pak respektovat účelná a smysluplná pravidla a nařízení. (Podrobné informace o službách dostupných ve finských národních parcích naleznete na stránkách luontoon.fi.) V praxi je tak možné ve finské přírodě využívat rozličná místa k odpočinku i noclehu, z nichž mnohá jsou svým návštěvníkům přístupná zcela zdarma, za některá je nutné uhradit předem daný poplatek. Cílem tohoto systému je poskytnout turistům zázemí, jež nabízí dostatečný komfort, zároveň však co nejvíce chránit okolní přírodu a pomáhat ji tak uchovat takřka nedotčenou.

A najde se i příležitost k otužování

napříč Grónsko, a přemýšlíme, jestli by něco takového jako on dnes ještě někdo vůbec zvládl. A pak přichází ráno a s ním podobný sled činností jako navečer, jen po snídani musíme ještě vše vzorně poklidit, připravit ke kamnům třísky a březovou kůru pro ty, kteří přijdou po nás už třeba zítra, nebo až za několik týdnů. Venku se právě rozednívá, když vyrážíme na další etapu... Krajina okolo nás je nesmírně pestrá a proměnlivá – obklopují nás severské lesy, míjíme zamrzlé říční soutěsky i holé kopce, dosahující výšek 600–700 m. Místy musíme prošlapávat hluboký sníh a hledat, kudy bezpečně překonat potoky i říčky, obcházet

Co je to tulenteko a laavu? Finové podobně jako my milují oheň a opékání buřtů, proto je na všech odpočinkových místech i nocovištích k dispozici dostatek suchého dřeva k rozdělání ohně. A také tu vždy najdete přírodní suchý záchod, který se ve Finsku zasypává rašelinou, a tak i průběžně kompostuje. Tulenteko je pak jednoduché ohniště s malým posezením, u něhož se nachází i malý dřevník a potřebné náčiní

(pila, sekera a často také kovové opékače buřtíků). V zimě však bývají tulenteko pod sněhem, a tak jejich funkci přebírají takzvaná laavu, která jsou rozšířená po celé Skandinávii, především ve Švédsku (lavvo). Jedná se o jednoduchý otevřený přístřešek s nízkou šikmou stříškou, pod nímž se dá i nouzově přenocovat. Ale pozor, více než dva až čtyři turisté se do něho nevejdou.

strmé rokle, držet se vrstevnice tak, abychom zbytečně nenabírali ani neztráceli výšku. Viditelnost i teplota je každý den úplně jiná. Zatímco na začátku týdne putujeme hustou vánicí, s neustále nasazenou kapucí, v lyžařských brýlích a v provlhlém oblečení od tajících vloček, v druhé polovině se vítr utišil. Objevilo se slunce a teploty klesly až téměř k třiceti pod nulou. Suchý vzduch ale pomáhá dobře zvládnout i silné mrazy. Odměnou nám za veškerou námahu i nepohodlí byla šance spatřit pasoucí se soby, bělokury, polární lišky, losy či stopy medvěda a rosomáka.

101

SKIALP

Co je kota nebo päivätupa? Kota je již komfortnější místo určené k dennímu odpočinku, například při zhoršených povětrnostních podmínkách. Jde o jakousi pevnou napodobeninu klasického sámského stanu, podobnou sibiřskému čumu či severoamerickému tee-pee, pouze svrchní kožešiny jsou nahrazeny pevnou krytinou. Uprostřed se nachází ohniště a po celém obvodu pak dřevěná lavice. Je to jeden z nejromantičtějších přístřešků. Koty blíže civilizaci mívají i velice pohodlné zázemí pro posezení na celý večer. Zato päivätupa už může být klasickou lesní chatkou s veškerým komfortem – s kamínky a často i s plynovým vařičem.

Kouzlo polární záře

Nejsilnější zážitek ale přicházel vždy po setmění, kdy se nebe nad námi rozvlnilo v barevném reji polární záře. V tu chvilku úplně zapomínáme na mráz a v němém úžasu pozorujeme to nevšední taneční nebeské představení.

Co jsou to autiotupa či varaustupa? Jedná se nejčastěji o klasické dřevěné sruby určené k přespání uprostřed divočiny, které jsou sice skromné, ale útulné, čisté a romantické. Nocuje se obvykle v jedné společné místnosti, někdy větší, jindy trochu stísněné. K dispozici jsou postele, respektive široké palandy, litinová kamínka i propan-butanové vařiče a malá kuchyňka. Obvykle se nacházejí v blízkosti vodních zdrojů – jezer či potůčků, v zimě

102

se ale voda většinou získává rozpouštěním okolního sněhu. Pochopitelně nejsou nikde k dispozici žádné sprchy, ale vodu na omytí je možné si ohřát na kamnech. V blízkosti některých srubů bývá i sauna (též baňa či bastu), jejíž součástí je i nádoba na ohřev teplé vody a zázemí k opláchnutí. Zásadní rozdíl mezi autiotupou a varaustupou je ten, že autiotupa bývá prostší a přenocovat tu lze zdarma.

Nikdo vám ale negarantuje, že se vždy najde místo pro každého. Přenocování ve varaustupě je trochu komfortnější, k dispozici bývají navíc matrace a vlněné deky, nocleh je ale třeba v předstihu zaplatit, za což obdržíte od chatky klíč. Podobně je nutné předem uhradit i poplatek za použití sauny. Klasická chata k pronájmu se pak nazývá vuokratupa a podobně jako varaustupu ji musíte rezervovat dopředu.

Další vhodné oblasti dostupné z letiště v Kittilä:

Oblasti dostupné z letiště v Kuusamo:

Pohoří a národní park PallasYllästunturi

Do civilizace bohatší

Nejvyšší hora Finska – Halti

1 3

I N S K

V nejzazším severozápadním výběžku Finska je možné putovat po trase Arctic Trailu na Halti, nejvyšší horu Finska. Vrchol Halti (1 324 m) leží přímo na norské hranici a za jasného počasí nabízí výhledy až do nejbližšího fjordu.

F O

Po osmi dnech putování jsme podél velké zamrzlé řeky Lutto došli až k hraničnímu přechodu Raja-Jooseppi, odkud jsme se po necelých třech hodinách jízdy minibusem vrátili zpátky do civilizace. Když jsme následující den vraceli klíče od srubů, paní ze správy národních parků se na nás už z dálky usmívala. Myslím, že s upřímnou radostí poslouchala naše zážitky, a přitom si pečlivě zapisovala veškeré podrobnosti o aktuálních podmínkách na naší trase. A zlato jsme nehledali a nenašli, zato načerpali sílu, klid i energii z nádherné i drsné severské přírody. A pojali neodbytnou touhu se sem brzy vrátit.

Tato oblast nabízí ideální prostředí i podmínky pro získání prvních zkušeností s vícedenním backcountry putováním. Zdejší trasy jsou většinou relativně dobře průstupné a obvykle vedou ve více či méně upravených lyžařských stopách. Jednotlivé sruby i místa k odpočinku jsou rozmístěny v půldenních intervalech. Celé nevysoké pohoří tvoří nesmírně zajímavá a pestrá krajina, kde můžete na dvou stech výškových metrech překonat několik vegetačních pásem. Nižší partie pokrývají husté severské lesy, zamrzlá jezera i skalní soutěsky. Nad hranicí vegetace se pak rozkládají horské hřbety s dalekými výhledy do okolní zvlněné krajiny i na odlehlá horská pásma na finsko-norské hranici.

Národní Park Riisitunturi

Nevelký národní park Riisitunturi je unikátní svojí polohou. Rozprostírá se na nízkém horském hřebenu a skýtá nekonečné výhledy na jezero Kitka – největší evropskou zásobárnu pitné vody. Mocná sněhová přikrývka spolu s ledovými větry zde v zimním období ohýbá špičky arktických smrků do podoby jakýchsi obrovských „křemílků“, což dodává zdejší krajině naprosto jedinečnou podobu. Místní trasy se hodí nejlépe pro jednodenní výpravy.

Začátek i závěr putování je možné si zpestřit noclehem v nádherných komfortních severských srubech se saunou

Petr Novotný Petr Novotný pracuje jako ředitel CK Adventura. Miluje oblast severní Evropy a především Laponska, kam se profesně i soukromě opakovaně vrací, aby objevoval krásy této širé země pěšky, na kajaku, v kánoi i na lyžích. „Rád využívám úžasné turistické infrastruktury, ale zároveň se v tamní přírodě mohu cítit téměř sám,“ říká, „je to exotika budoucnosti!“ A pokud se do Laponska vypravíte s Adventurou, bude vás na vaší cestě s největší pravděpodobností doprovázet právě Petr.

103

SKIALPOVÉ VÝLETY

ITÁLIE,

Dolomity

TRAVERS KOLEM TŘÍ VĚŽÍ

START: Chalet Lago Antorno, Misurina, Provincie Belluno, Itálie CÍL: Chalet Lago Antorno, Misurina, Provincie Belluno, Itálie TYP TRASY: Jednodenní z údolí TRASA: Okruh od chaty Rif. Lago Antorno – Rif. Auronzo – Forcella Lavaredo – Col de Mozzo – Rif. Auronzo a zpět k Rif. Lago Antorno Jedna z ikonických skialpinistických túr přímo v srdci Dolomit. Jedná se o relativně nenáročnou túru, která ale při přízni počasí nabízí zážitky, na něž do konce života nezapomenete. Třeba nezapomenutelný traverz pod severní stěnou Cima Grande, na které se psala historie lezení v Dolomitech.

Dechberoucí výhledy do všech směrů

Cesta začíná na parkovišti u chaty Rifugio Lago Antorno (1 880 m, kousek od Misuriny). Hned od začátku si můžete vybrat výstupovou trasu k chatě Auronzo (2 330 m). Buď můžete k výstupu použít udržovanou cestu, nebo stoupat přírodním terénem vpravo od cesty – tuto variantu doporučuji. Cca po 2 hodinách se dostanete k chatě Rifugio Auronzo, která je bohužel v zimním období zavřena. Od chaty se dáte směrem na východ a po vyšlapané skialpinistické stopě traverzujte pod jižními stěnami Tre Cime až do sedla Forcella Lavaredo (2 454 m). Tady, v nejvyšším bodě trasy, nasadíme lyže a čeká nás pohodový sjezd pod severní stěnu Cima Grande, kde opět nasadíme pásy, a dál budeme pokračovat kolem severních stěn Cimy Grande a Tore Lavaredo směrem k sedlu Col de Mozzo (2254 m). Traverz západní strany bývá často tvrdý, a tak je potřeba postupovat s opatrností. Terén se postupně zmírňuje, jak se vracíme zpět k chatě Auronzo. Od chaty nás čeká už jen dlouhý sjezd zpět na parkoviště. Celý výstup se odehrává v srdci Dolomit, takže o luxusní výhledy všemi směry je postaráno po celou dobu výletu. Trasa nabízí i jednu variantu pro zkušené a odvážné skialpinisty. Od chaty Auronzo je možné jít přímo komínem mezi věžemi Cima Grande a Cima Ovest. Výstup, pokud bude dobrý sníh, půjde celkem vysoko na lyžích (zvládat perfektně otočky je nutné), posledních 200 metrů je nutné dojít na botách svahem se sklonem přes 40 stupňů. Ze sedla následuje spektakulární sjezd jen pro zkušené jezdce, kteří se nebojí horní části se sklonem více než 40 stupňů.

: Jediná otevřená chata je u parkoviště, dále už v zimě otevřenou chatu nenajdete. 4–6 hodin FYZICKÁ OBTÍŽNOST:

RIZIKO A TECHNICKÁ NÁROČNOST: GABO ADAMEC, horský vůdce, www.gaboadamec.com

104

SKIALPOVÉ VÝLETY

ŠVÝCARSKO,

Bernina

PANORAMA NA PIZ ALV

START: Diavolezza, Pontresina, Švýcarsko CÍL: Diavolezza, Pontresina, Švýcarsko TYP TRASY: Jednodenní z údolí TRASA: Dolní stanice lanovky Diavolezza (2 709 m) - údolí Val da Fain - Piz Alv (2 975 m). Sjezd po stejné trase, nebo na jih do údolí Minor. Vyhlídkový vrchol Piz Alv nedaleko sedla Bernina nabízí patří mezi vyhlídkové cíle par excellence. 900metrový výstup vás dovede do bezmála tří tisíc metrů a nabídne vám neopakovatelné panorama s 360stupňovým výhledem, kterému vévodí trojvrchol Piz Palü a majestátní Piz Bernina.

Téměř třítisícový vrchol s výhledem

Oblíbená túra od spodní stanice lanovky Diavolezza vás vede nejdříve údolím Val da Fain, které je východištěm pro mnohé další túry v této oblasti. Tou nejbližší je právě výstup na Piz Alv. Ve výšce asi 2 300 metrů začnete z údolí stoupat severními svahy, až se dostanete do sedla mezi vrcholy Piz Minor a Piz Alv. Vystoupit lze na oba z nich. Po mírném hřebeni vystoupejte ke křížku Piz Alv a užijte si fantastické panorama, které tento vrchol nabízí. Sjezd můžete absolvovat trasou výstupu nebo o něco strmější, a za dobré podmínky zábavnější, variantou na jih do údolí Minor, které vás taktéž dovede k parkovišti u lanovky.

: Občerstvení v okolí lyžařského areálu 3–4 hodin FYZICKÁ OBTÍŽNOST:

RIZIKO A TECHNICKÁ NÁROČNOST: JAKUB CEJPEK, fotograf a horský průvodce, www.cejpek.com

106

SKIALP PŮJČOVNA

OBERTAUERN: SKIALPINISTICKÝ RÁJ S DOTEKEM HISTORIE

SKIALP OBCHOD PRODEJNA SKIALPINISTICKÉHO VYBAVENÍ

SKIALP SERVIS & TIPY

START: Obertauern

SERVIS PRO SKIALPINISTY A KNOW-HOW

CÍL: V rcholy Spirzinger a Grosser Kesselspitze

SKIALP TÚRY A TRASY

TYP TRASY: Vícedenní s přespáním

Skitour Centrum Dolní Morava +420 777 035 745 +420 608 769 064 E-mail: skitour@rockart.cz Velká Morava 35 - Na Točně 561 69 Dolní Morava www.ski-alp.cz www.skitourshop.com www.horskyvudce.cz

h o r s k ý

Skialpový výlet začíná na parkovišti volnočasového centra Gnadelalm, odkud se vydáte na chatu Südwiener Hütte ve výšce 1 802 metrů nad mořem. Tato „stará dáma“, jak se jí přezdívá, je romantickým útočištěm uprostřed horské divočiny. Trasa pokračuje přes lesní cesty a podél běžeckých tratí, kde se můžete zastavit na další horské chatě Hintergnadelalm Hütte. Pak už vás čeká jen finální výstup na vrchol Spirzinger. Po návratu k Südwiener Hütte se můžete těšit na zasloužený oběd. Celková délka trasy je 12 kilometrů s převýšením 800 metrů a čas strávený na trase je přibližně 4,5 hodiny.

Na druhý den vám můžeme doporučit trasu na Grosse Kesselspitze, která slibuje nejen příjemný výstup, ale i úchvatné panoramatické výhledy. Začíná opět v Obertauernu, odkud stoupáme lesem směrem k osadě Gastalm. Po výstupu několika výškových metrů se ocitnete na rozsáhlých alpských pastvinách, které v létě slouží jako útočiště pro místní faunu. Návrat z vrcholu je stejně působivý jako výstup, s možností sjezdu po nástupové trase zpět k autu. Trasa je dlouhá 8,2 kilometrů a užijete si stoupání s příjemnými 650 výškovými metry, přičemž celá trasa by neměla trvat déle než 4 hodiny. Při návratu z hor se můžete těšit na relaxaci v místních après-ski, které jsou v rakouských Alpách velmi oblíbené. Obertauern je tak místem, které nabízí nejen skvělé možnosti pro skialpinisty, ale i bohatou historii a kulturní (i nekulturní) zážitky.

•

Výstup na Spirzinger

Trasa na druhý den na vrchol Grosse Kesselspitze

v ů d c e

Obertauern, malebná oblast ukrytá v srdci rakouských Alp, je místo, které si získalo oblibu nejen jako středisko zimních sportů, ale zapsalo se i do historie filmového průmyslu. Zdejší scenérie totiž poskytly v roce 1965 kulisy pro film „Help“ skupiny Beatles, ve kterém místní obyvatelé neváhali zaskočit jako kaskadéři!

•

TÚRY S HORSKÝM VŮDCEM A ZNAČENÉ SKIALP TRASY

g u i d e

PŮJČOVNA SKIALP LYŽÍ A VYBAVENÍ NA SKIALPINISMUS

b e r g f ü h r e r

Nízké Taury

m o u n t a i n

RAKOUSKO,

12,1 km

4,5 hodin

FYZICKÁ OBTÍŽNOST:

800 m

RIZIKO A TECHNICKÁ NÁROČNOST:

: Ubytování i občerstvení v okolí skiareálu

www.ski-alp.cz

SKIALPOVÉ VÝLETY

ISLAND,

Snaefellsnes

ALPY UŽ ZNÁTE? ZKUSTE SNÆFELLSJÖKULL

START: Ólafsvík, Island CÍL: Snæfellsjökull, Island TYP TRASY: Expediční inspirace TRASA: Ólafsvík - Snæfellsjökull a zpět Máte už na skialpech prochozené celé Alpy? Zkuste návštěvu Islandu, myslím si, že se budete chtít stále vracet. Tak jako já. Dvakrát jsem brázdil sněhové pláně a svištěl jeho žlaby, ale chci víc a víc. Vystoupal jsem na několik z nekonečného množství vrcholů západní části Islandu včetně kultovního vrcholu sopky Snæfellsjökull. Nesestoupil jsem do středu Země, ale užil si parádní sjezd s výhledem na moře na všechny strany! Takový je skialpový Island.

Krajinou ohně a ledu

Sopka Snæfellsjökull, odkud vede dle J. Verna cesta do samého středu Země, není vysoká, má 1 446 metrů. Při výstupu na tohoto krasavce, který trčí k obloze jako maják, se však budete pohybovat na ledovci. Pro výstup na samý vrchol (sopouch) je vhodný cepín a mačky. Jedná se o poctivou celodenní túru. Dobře se na ni orientačně připravte tak, abyste pak z vrcholu již nemuseli nasazovat pásy, ale dostali se zpět tam, odkud jste vyrazili. Vyrazit je možno ze severní strany od městečka Ólafsvíku po silnici č. 570 nejvýš, co to jde, nebo po stejné silnici, ale z jihu od Arnarstapi. Počasí se mění velmi rychle, a proto doporučuji ukládat trasu do nějakého zařízení a mít i trasu celou uloženou v GPS. Nejlépe v off-line mapách. Spousty vrcholů můžete vybírat pouze očima, jestli se vám líbí nebo ne. Pak si je najděte v mapě a koukněte na vrstevnice (sklon) a orientaci. Na základě předchozích zkušeností se sněhem byste měli být schopni odhadnout i kvalitu sněhu pro výstup a sjezd.

Alpy nebo Island?

Alpské túry vás ohromí strmostí, ostrými vrcholy a nadmořskou výškou – na Islandu se ale výškové nemoci obávat nemusíte. Místní kopce mohou být kompletně bílé a vaše oko si bude vychutnávat nezvyklou morfologii, kontrasty a tvary vytvořené sněhem, vlhkostí a větrem. Nebo naopak velmi kontrastní se skalami nebo trávou. Osobně miluji chůzi mezi trsy trávy v nástupech a hledání trasy na výstup i sjezd na několika centimetrech sněhu. Je to jako kouzlo pohybovat se na lyžích v takovém terénu. Klouzat se krajinou, která je jiná než ta alpská. A na vrcholových pláních si naopak budete připadat jako polárníci s nekonečným obzorem či s výhledem na oceán. Jen pozor na výběr období – klasická skialpová sezóna má tu výhodu, že je Island liduprázdný a dny jsou už dostatečně dlouhé. Počasí je však na Islandu vždy nejisté. Osobně jsem měl možnost vyzkoušet březen a květen.

8–10 hodin FYZICKÁ OBTÍŽNOST:

RIZIKO A TECHNICKÁ NÁROČNOST:

108

VOJTĚCH DVOŘÁK, HOR-SKI vůdce / Mountain guide UIAGM/IFMGA, www.alphaguide.cz, www.horsky-vudce.cz

SKIALP TOURING II CARBON

Český výrobce od roku 1995

SKIALP POZVÁNKA

VYHRAJ ÚČAST NA ATOMIC BACKLAND TOUR 2024 Zasoutěžte si s námi o jedinečný skialpový zážitek v Tatrách. Pro více informací stačí naskenovat QR kód. Soutěž probíhá od 12. ledna do 2. února 2024.

TEXT: LUKÁŠ VAVRDA FOTO: ADRIAN KASNIAR / ATOMIC

Atomic Backland Tour 2024: vyhrajte účast na unikátní akci Setkání a společná túra všech, kdo u značky Atomic našli nebo hledají vybavení, vhodné pro pohyb v zimních horách, mimo sjezdovky. První ročník byl zalitý sluncem, druhý zase zavátý čerstvým sněhem – jaká asi bude Atomic Backland Tour 2024?

katalogu značky Atomic pod označením Backland najdete všechno pro skialp – lyže, boty, helmy, batohy a další. Do češtiny by se dalo slovo backland přeložit jako venkov, ale není to úplně přesné. Používá se také fráze backcountry

110

skiing, jakési toulání se na lyžích divočinou. Podobný dojem navozuje i slovo backland a akce Backland Tour je nahlédnutím do tohoto světa. Do světa svobody na lyžích, nezávislosti na civilizaci a odevzdání se ve své malosti velkým horám.

V minulých dvou letech se akce konala ve Vysokých Tatrách – naposledy se osvědčily 11. března 2023, ambasadoři Atomic, influenceři, závodníci a další profesionálové se zde sejdou i letos. I čtenáři časopisu SNOW mají možnost se zúčastnit: jak vyhrát dva dny v horách s plnou péčí a poznat, jakou atmosféru má „teambuilding“ významných československých skialpinistů, najdete níže. V Tatrách se akce koná samozřejmě kvůli sněhovým a terénním podmínkám, ale také se skvělým zázemím skialpového testcentra Atomic Touring Experience Center v prodejně Sport Rysy v Popradu, kde si nejnovější vybavení může vyzkoušet každý skialpinista – pro ty zkušené jsou zde k dispozici top modely lyží a bot, začínající budou ve Sport Rysy vybaveni třeba od hlavy k patě.

„Určitě bych doporučil všem ostatním akci Backland Tour v Tatrách – bylo to super, skvělá organizace, prostě profíci na svých místech.“ Pavel Saidl, loňský vítěz soutěže o účast na Backland Tour

Co má skialp navíc proti jiným sportům? Unikátnost každého sjezdu, každého dne. A to spojuje také účastníky Backland Tour, vidím desítky lidí, kteří mají stejnou vášeň, a vnímám, že pobyt horách vnímají podobně. Niterně prožívaná radost, která je těžko popsatelná slovy, ale o to blíž si skialpinisté mohou být, když ji sdílí přímo v horách. Není potřeba slov, tu radost všichni cítí.

Očima Martina Saidla, loňského vítěze soutěže o účast na Backland Tour „Účast na Atomic Backland tour 2023 vyhrál můj otec a já se k němu přidal. Už od začátku jsme byli přehledně informováni o tom, co nás čeká, a příjemně překvapeni rozsáhlým programem a ubytováním. Celý tým byl maximálně přátelský a postaral se o nás, personál v prodejně Sport Rysy nám skvěle nastavil vázání a seznámil s lyžemi. Tour se nakonec i kvůli horší předpovědi počasí ubírala „pouze“ na chatu u Skalnatého plesa

po sjezdovce, nicméně v samotném závěru jsme si i díky horským vůdcům vyzkoušeli prudší stoupání volným terénem. To nám sice dalo zabrat, ale lyže nás maximálně podržely. Plán byl oběd na chatě a následný sjezd po sjezdovce, nicméně počasí nám tento plán značně zkomplikovalo. Jakmile jsme se začali připravovat ke sjezdu, vítr se proměnil ve vichřici a z pohodového sjezdu se místy stala adrenalinová záležitost. Musím vyzdvihnout lyže Atomic Backland 86 SL, které nejenže překvapily svou hmotností, ale také tuhostí, lehkou ovladatelností a skvěle pomohly právě při sjezdu, který byl cokoliv, jen ne jednoduchý.”

Atomic Touring Experience Center ve Sport Rysy Jak probíhá testování nejaktuálnější skialpové výbavy? Snadno to vyzkoušíte sami v TEC Sport Rysy. Nejde jen o půjčovnu, ale o komplexní službu včetně: odborného poradenství speciálně vyškolených profesionálů, kteří sami výbavu používají kompletního aktuálního sortimentu skialpových produktů Atomic k testování v libovolný den autorizovaného servisu

Více informací na www.sportrysy.sk/atomic-test-centrum

111

RESORT KOMPAS

jší stupně o d j e n kle e obvy cké stopy se ř a ž y l ké že pro čes zdovky či bě jízdy autem e j h c h částí le y c sje á n ý i e e v r d ž o a o j , h a u h ě íc m kr domác vším díky to e jednu až dv lý areál. Z o olsku, P v , í u n k á c a v e š e m m vý řed Lyžo e“. Nej ajdete aspoň ly v Ně , a to p d á u u e o r š t v a n „ a é i n u . ízk icky var v Česk také bl i“ parametry í prakt a j t é e s n z ě p á u h m t ím os ho nac orštějš obře d o větší h d h „ é ě s d n j i ž e a zk k st asto ou vša usku, č s j o k a a k R s Če iv nsku č e v o l S na

Malé, ale naše

řírodní podmínky pro lyžování máme poměrně skromné. Areály v Česku se nemohou s těmi alpskými měřit v rozloze, nadmořské výšce, sněhové jistotě ani vysokohorských panoramatech, nenabídnou ani takovou kulturní odlišnost, zato pro spontánní jednodenní nebo večerní lyžování, výuku dětí nebo krátký pobyt v horách jsou bezkonkurenční.

112

O něco vyšší, rozsáhlejší a sněhově spolehlivější slovenské hory jsou v přiměřené dojezdové vzdálenosti ze severovýchodní Moravy. Z jižních Čech a Moravy se pak poměrně snadno dojede do nejbližších alpských středisek, nehledě na dva „alpské“ areály na německé a rakouské straně Šumavy.

Jednodenní skipas většinou do tisícovky

Z pohledu celkových nákladů vyjde lyžování v Česku a příhraničí zpravidla levněji než v typických alpských střediscích. Skipasy v nejdražších a největších areálech v Česku

jsou sice na úrovni středně velkých alpských areálů (1 000 až 1 500 Kč), na většině domácích sjezdovek ale za skipas dáte zhruba polovinu co v Alpách (500 až 1 000 Kč). Za tisícovku na den se lyžuje i na německém šumavském Arberu, o třetinu dražší je rakouský Hochficht, což je na úrovni nejdražších českých a levnějších alpských areálů. Nejdražší domácí areály navíc pracují s proměnlivými cenami – nejvíce zaplatíte při nákupu skipasu v pokladně přímo na místě, naopak při nákupu on-line s předstihem a v méně frekventovaném termínu ušetříte až polovinu „okénkové“ ceny.

R U B R I K Y

FOTO: WWW.VOJTECHPETR.CZ

Večerní lyžování: to nejdostupnější, jaké máme

Nejdelší sjezdovky v Česku

Večerní lyžování je pravděpodobně tou nejefektivnější a zároveň nejlevnější variantou, jak lyžovat. Z většiny měst to bývá na svah nejvýše okolo hodinky jízdy autem, často ale i méně, takže se „večerko“ stihne po práci a bez nepřiměřených časových ztrát.

České sjezdovky jsou většinou dlouhé od několika set metrů po jeden až dva kilometry, ale najde se u nás i několik „alpsky“ dlouhých sjezdovek. Více než dvoukilometrovou jízdu si lze užít v Krušných horách, v Krkonoších, Jeseníkách či v pohoří Kralického Sněžníku. Právě tam – na Dolní Moravě – letos vybudovali nejdelší sjezdovku v Česku.

www.snow.cz/clanek/4633

www.snow.cz/clanek/4643

Polské Beskidy: malé i velké lyžování v pestré kuchyni

FOTO: WWW.VOJTECHPETR.CZ

PA R T N E R

Polská strana Beskyd, v polštině tedy Beskid, se nachází velké množství středisek, která umí překvapit jak svými terény, tak moderním vybavením. A navíc jsou pro obyvatele Ostravska dopravně i cenově velmi dobře dostupná.

www.snow.cz/clanek/6252

Alpy do dvou hodin od hranic Všechny blízké alpské areály jsou situované na „okraji“ rakouských Alp, přesto většina z nich nabídne ryze horská panoramata a samozřejmě také dlouhé a rozmanité sjezdovky. Zejména pro obyvatele našich jižních krajů jsou dosažitelné do dvou či tří hodin od domova.

www.snow.cz/clanek/6954 Aktuální sněhové zpravodajství z malých i velkých lyžařských areálů v Česku:

www.ceske-sjezdovky.cz

113

ADVERTORIAL

Hlinsko

1,15 km 1,15 km 35 %

4 000 3 500 3 000

43 %

22 % 2 000 ČERVEN

KVĚTEN

DUBEN

BŘEZEN

ÚNOR

LEDEN

PROSINEC

LISTOPAD

OS./HOD.

ŘÍJEN

ZÁŘÍ

2 500 2 000 1 500 1 000 500

650 90 m 560

m n. m.

hlinecko.cz/ski

HLINSKO

barevné sjezdovky pro malé i velké

Chloubou Hlinska je bezmála půlkilometrová červená sjezdovka s přemostěním

114

když Vysočina nemá velehory, kousek od Pardubic se nabízí lyžování na sjezdovkách všech obtížností – od nejlehčí 100metrové zelené určené začátečníkům přes 300 m dlouhou modrou „rodinnou“ až po 250 m dlouhý černě značený slalomový svah. Nejvýraznější sjezdovkou Hlinska je pak 500 m dlouhá sportovní červená, která přemosťuje silnici a díky tomu má i velmi zajímavý profil, závodníky nejen z Vysočiny velmi oblíbený. Na svah se dostanete teleskopickými vleky s možností zpomalení pro méně zdatné nebo kotvou, lanové vleky na zelené sjezdovce jsou pak k dispozici zdarma. Celý svah je osvětlen i pro večerní lyžování, které plynule navazuje na denní provoz. Vše je šikovně po ruce – od parkoviště přes půjčovnu až po restauraci, což ocení zejména rodiny s malými dětmi. Zhruba tisíc dětí z širokého okolí se každým rokem právě v Hlinsku naučí lyžovat.

Servis lyží nepodceňujte Podle odborníků ze ski servisů jsou pravidelné kontroly a servis lyžařského vybavení důležité k jeho správnému, a hlavně bezpečnému používání. To potvrzují i statistiky ERV Evropské pojišťovny, podle kterých je právě nevyhovující stav vybavení příčinou každé šesté nehody na sjezdovce. Z výsledků průzkumu pojišťovny ale vyplývá, že lyže či snowboard si nechává odborně seřídit pouze 52 % lidí.

KOMERČNÍ PREZENTACE

aprostým základem pro bezpečné lyžování je správně seřízené vázání. Při nesprávném nastavení může dojít k úrazům nejen u začátečníků, ale vážně ohroženi mohou být i zkušení lyžaři. Aby vázání vypínalo, kdy má, je nutné při jeho seřízení zohlednit hmotnost a výšku lyžaře, ale také jeho věk, velikost boty a lyžařské zkušenosti. Špatně seřízené vázání může ohrožovat jezdce na životě včetně jeho okolí,

v lepším případě hrozí úraz často i s trvalými následky. Lidé by pak neměli zapomínat ani na servis hran a skluznice. Velmi důležitá je i správně zvolená velikost lyžařské nebo snowboardové boty.

Servis nechte na odbornících

V odborném servisu má lyžař či snowboardista jistotu, že je údržba vybavení provedena profesionálně a kvalitně. Zároveň obdrží potvrzení o servisu, které

FOTO: DEPOSITPHOTOS

V případě nehody je vhodné mít i potvrzení o jeho provedení

je dobré mít u sebe během lyžování. Ačkoli jej pojišťovny běžně nevyžadují, v případě nehody nebo srážky může být velmi užitečné. V rámci prošetřování srážky se totiž i potvrzení o provedeném servisu může zohlednit při určení jejího viníka. V praxi je tak ve výhodě ten účastník nehody, který potvrzení má.

Přibalte i cestovní pojištění

Kvalitní cestovní pojištění je na hory základ. Lékařská péče v zahraničí je totiž výrazně dražší

Piccolo Hotel Sciliar

Seiser Alm, Dolomity, Jižní Tyrolsko, Itálie

Tradice, rodinná atmosféra a kuchyně s bohatým menu v srdci Dolomit s panoramatickým výhledem. Příjemná restaurace, bar, dětský sál, slunečná terasa, velké parkoviště pro hosty Krytý bazén s denním světlem, vířivka, infrasauna Z pokoje přímo na sjezdovku. Rodiny s dětmi vítány!

www.piccolohotelsciliar.it

než u nás a Evropský průkaz zdravotního pojištění, tzv. EHIC kartu, lze uplatnit pouze ve státem provozovaných zařízeních. Většina klinik v horských oblastech je ale soukromá. EHIC karta navíc nekryje náklady na transport do nemocnice nebo zpět do ČR. V dnešní době je přitom zcela běžné, že převozy zajišťují helikoptéry, které se snadněji pohybují v horském terénu. Cena vzletu vrtulníku ale vyjde na více než 100 tisíc korun.

ERVpojistovna.cz

ADVERTORIAL

Zima podle vašeho gusta

na Dolní Moravě Místní horské údolí, které není tak malé, jak by se na první pohled mohlo zdát, vám nabídne téměř vše, na co si jen v zimě vzpomenete. Ať už máte vášeň pro lyže, skialpy, nebo jen hledáte neotřelou zábavu na sněhu – Horský resort Dolní Morava vám to vše splní.

ZIMNÍ RÁJ PRO KAŽDÉHO Okuste nejdelší sjezdovku v Česku

aservírujte si jízdu na nejdelší sjezdovce na českých horách v délce 3,7 kilometru. Z nejvyššího bodu resortu na vrcholu Slamník až do spodního areálu U Slona vás čekají do široka vykroužené oblouky, příjemný sklon svahu i božské výhledy na okolní panorama hor. Na 10 kilometrech upravených svahů si svou oblíbenou sjezdovku navíc najde opravdu každý, můžete si vybrat pohodlně sjízdnou i ostřejší, rodinnou i sportovní.

Ta správná volba pro rodiny s dětmi

Společně s dětmi si to tu doslova vychutnáte. Příjemně vás překvapí nová rodinná sjezdovka Vyhlídková s komfortní šířkou i sympatickým sklonem, kde se nemusíte o své malé lyžaře bát. Na dojezdu sjezdovky Kamila navíc děti zláká skvěle vybavená nová dětská herna Kids Fun Club, kde se o vaše děti postarají i během vaší nepřítomnosti. A nakonec nechybí ani skvělý tým instruktorů, kteří to s dětmi hravě zvládnou v Mamutíkově skiparku s novými slalomovými a interaktivními prvky.

116

Prémiové zážitky, které vás nadchnou

Lyžováním to na Dolní Moravě ale teprve začíná. Svůj lyžařský den si tu vyšperkujete skvělými zážitky, které povýší váš čas strávený na horách na vrcholnou úroveň. Prožijte 721 metrů lehce houpavé chůze na nejdelším visutém mostě na světě Sky Bridge 721. Projděte se až do oblak na Stezce v oblacích, které zimní kabát dokonale padne. Nebo si užijte jízdu na nejdelší bobovce v Česku, na které vás čekají 3 kilometry zážitkové jízdy.

Top 5 sezóny Nejdelší sjezdovka v Česku v délce 3,7 km na jedno rozjetí. Nová rodinná sjezdovka Vyhlídková s bezpečnou šířkou a nádhernými výhledy. Nově otevřená dětská herna Kids Fun Club přímo na dojezdu sjezdovky. Lyžařská škola a Mamutíkův skipark s novými slalomovými a interaktivními prvky. Děti do 6 let lyžují zdarma.

BAVTE SE POD HVĚZDAMI Večerní sáňkování musíte zažít

Nasedněte na sportovní sáně a vydejte se na parádní sněžnou jízdu v délce 2,2 km. Sjezdovka Vyhlídková se od horní stanice lanovky U Slona po setmění proměňuje v osvětlenou sáňkařskou dráhu. Těšit se můžete na ostré zatáčky i rychlé rovinky, které si užijete stejně skvěle s dětmi jako s partou přátel. Na start sáňkařské dráhy vás dopraví sedačková lanovka a na dojezdu se zahřejete v restauraci U Slona s prodlouženou otevírací dobou.

S čelovkou na Sky Bridge 721

Pravidelně tu také můžete vyrazit na sobotní výšlap za neobyčejnou odměnou v cíli. Zvolte si skialpy nebo sněžnice a vydejte se společně se zkušeným průvodcem na nejdelší visutý most na světě Sky Bridge 721. Společně se skupinou budete mít jedinečnou příležitost ho zažít jen za svitu měsíce. Na závěr vás čeká večeře u rozpáleného krbu na horské chatě Slaměnka. Zapůjčení sněžnic nebo kompletního skialpového setu je samozřejmostí.

Večerko s DJ’s na svahu

Do čerstvě urolbovaného svahu se tu zakrojíte několikrát do týdne i po setmění na více než 600 metrů dlouhé nasvícené sjezdovce Kamila. Po večerní dávce lyžování se pak můžete odměnit posezením u drinku na chatě Marcelka. Sobotní večery jsou navíc pod taktovkou skvělých DJ´s, kteří přidají večernímu svahu příjemně vlnivé rytmy.

Lyžování i zážitky na jednom místě hledejte na

www.dolnimorava.cz

117

ADVERTORIAL

Říčky v Orlických horách Moderní a zároveň tradiční lyžařský areál letos slaví 100 let lyžování na Orlickoústecku

Říčky si postupně vybudovaly renomé všestranného lyžařského areálu, kam se rádi vypraví sportovně ladění lyžaři, ale i rodinka s dětmi, kterým slouží hřiště s moderními výukovými prvky. První vlek a sjezdovka byly v Říčkách vybudovány již na konci 50. let minulého století, ale tradice lyžování v nejbližším okolí je mnohem delší – právě letos slaví stoleté výročí Ski klub Ústí nad Orlicí. Tři sjezdovky pro každého

íčky jsou vyhledávané pro své tři vždy perfektně připravené sjezdovky, kde každá z nich odpovídá svému stupni obtížnosti. Když potřebujete s dětmi mírnější svah, využijete buď dětské hřiště, nebo modrou sjezdovku, která je odjakživa nazývána Loučky. Ani závěrečný padák této tratě není problém, protože se dá objet buď bočním rukávem, nebo využít pozvolnou cestu přes červenou sjezdovku a kolem lyžařské školy dojet až k lanovce.

118

Červená sjezdovka je určena milovníkům svižných carvingových oblouků. Její šíře a přívětivý profil přímo vybízejí k zakrojení hran do sněhu. A na své si v Říčkách přijdou také sportovně zaměření lyžaři. Pozvolnější začátek černé sjezdovky střídá příkrý, ale široký úsek. Díky mezinárodnímu lyžařskému závodu Skiinterkriterium se na této trati projela věhlasná jména světového lyžování, jako jsou sourozenci Kosteličovi, Petra Vlhová, Ester Ledecká a prakticky celý český reprezentační výběr.

Skiinterkriterium: nejstarší závod na světě Již více než 60 let prověřuje závodníky v kategoriích U14 a U16 černá sjezdovka, na které se závod Skiinterkriterium koná. „Skíčko“ se od té doby jezdí nepřetržitě a díky tomu drží unikátní primát nejstaršího závodu ve své kategorii na světě. Za celou historii závodů se do Říček vypravilo celkem 51 různých reprezentačních výběrů. Z evropského kontinentu by se našlo jen velmi málo zemí, které na „Skíčku“ nestartovaly. Z nejvzdálenějších zemí, které do Říček přijely, lze zmínit Austrálii, Argentinu, Nový Zéland, Izrael, a dokonce tu přivítali i jednoho závodníka z Taiwanu. Závod si dlouhodobě zakládá na tom, že není potřeba pouze perfektně připravená závodní trať, ale i vše okolo. Již několik let je pevnou součástí závodu multimediální obrazovka, na kterou se přenáší jak výsledky v grafické podobě, tak hlavně průběh celého závodu. Podél závodní tratě stojí několik kameramanů, kteří natáčejí každého závodníka při průjezdu jednotlivými pasážemi závodu. Závod se po celou dobu streamuje, tudíž je možné ho sledovat po celém světě. Rodiny a fanoušci závodníků z dalekých zemí tak mohou sledovat své oblíbence na trati od svých obrazovek z pohodlí domova.

Kompletní služby na jednom místě Samozřejmostí je komplexní zázemí, situované poblíž nástupu na lanovku. Na moderních strojích vám tu udělají kompletní servis lyží a prken za rozumné ceny nebo si tu vybavení můžete rovnou půjčit. Nejenom pro fajnšmekry tu jsou k otestování poslední modely lyží té nejvyšší řady v testcentru Dynastar, které zde funguje již několik let. Areál samozřejmě poskytuje také služby lyžařské školy, kde narazíte pouze na certifikované instruktory, pro které je tato činnost nejenom prací, ale především zábavou. Ohřát se můžete v teple prostorné samoobslužné restaurace Skirest nebo třeba u stánku s čajem či rychlým občerstvením. Po Říčkách jezdí na svých pravidelných linkách bezplatně skibus a parkování na plochách Ski centra je také zdarma.

www.skiricky.cz Rychlá šestisedačka s bublinou

Na start sjezdovek vás doveze šestisedačková lanovka s bublinou anebo stále spolehlivá „pamětnice“ Tatrapoma. Vysoká kapacita lanovky odmazala dřívější fronty, lanovka navíc disponuje bublinou, která vás ochrání před větrem a deštěm. Komfort přepravy se v Říčkách díky tomuto zařízení posunul o znatelný kus dopředu.

Bobíkova výcviková louka pro malé i velké

Na úpatí svahu se nachází také prostor pro výuku jízdy na lyžích a prkně, vybavený 100 m dlouhým pohyblivým pásem, který patří k nejdelším v republice. Kromě pásu zde naleznete také kolotoč pro získání stability a také zvířátkový slalom, který zejména těm menším usnadní první obloučky.

100 let lyžování v Ústí nad Orlicí Za historicky prvního lyžaře je považován Gustav Weiss, který se jako mladý učitel přiženil do Řetové z Krkonoš a v roce 1906 mu řetovský truhlář Pára zhotovil první jasanové lyže, na nichž Gustav Weiss jezdil přes Andrlův chlum do Ústí nad Orlicí. V listopadu roku 1924 byla na popud bratrů Weissových v Ústí nad Orlicí založena lyžařská sekce Svazu lyžařů ČSR a již v roce 1925 se delegáti z ústeckoorlické sekce zúčastnili valné hromady Svazu lyžařů ČSR v Praze. V únoru 1929 se konaly první lyžařské závody, kde byl kombinován běh i sjezd, a trať vedla od Bouchalovy vily směrem k Hůrce a vracela se přes Říčky se sjezdem z Kubincova kopce do cíle, který byl v místě startu. V roce 1933 se rozhodlo o výstavbě skokanského můstku v Ústí nad Orlicí, ale z důvodu odporu tehdejší Lesní správy nebyla prozatím stavba můstku

povolena. Od roku 1933 se pravidelně každým rokem pořádaly závody ve sjezdu z Andrlova chlumu, kdy první sjezd se jel po kapličkách, další Řehořovým dolem a později se tradičně sjíždělo Vlčím dolem s cílem na louce Pod javory. V poválečné době začínají ústečtí lyžaři stále více jezdit do Říček, kde se lyžovalo zejména na tzv. Loučkách. Velký zlom znamenal rok 1956, kdy došlo k vytyčení budoucího vleku a sjezdových tratí. V roce 1959 začala výstavba prvního vleku v Říčkách o délce 520 m, který byl uveden do provozu v roce 1960. V roce 1960 došlo k vykácení sjezdovky a byla zahájena výstavba slalomového svahu, a to v prostoru od hrany k potoku. V témže roce se na ní konají i první závody – krajský přebor v obřím slalomu. V roce 1962 a 1963 se pak jel za účasti závodníků z Polska poprvé závod, který se stal základem pro pozdější Skiinterkriterium.

119

ADVERTORIAL

PLEŠIVEC

užijte si prostor na sjezdovce! Kratší sezóna, zato volné Plešivec je snadno dostupsjezdovky ným krušnohorským Sezóna nebývá dlouhá, zato je ale v areálu areálem s lyžařským vyžitím obvykle velmi klidný ruch. Jako první se zpravidla rozbíhá 500 m dlouhá neodpojipro celou rodinu v podobě telná 4sedačková lanovka Abertamy, ke které širokých sjezdovek, s poho- přiléhá prostorná a mírná modrá sjezdovka Renata. Za příznivých podmínek se poté dlnými lanovkami a moder- otevírá červeno-modrá sjezdovka Hana spolu ními gastroprovozy. Na Plešivci se také můžete spolehnout, že budete mít na sjezdovce dostatek prostoru pro sebe.

lešivec se tyčí do výše přes tisíc metrů nad mořem a horské obce Pstruží a Abertamy na svém úpatí převyšuje o dvě stě až tři sta metrů. Z jeho vrcholu se sjezdovky rozbíhají do tří světových stran. Moderně vybudovaný lyžařský areál se třemi sedačkovými lanovkami má tratě všech náročností, přičemž převažují ty mírné, prudší jsou především kratší úseky přímo pod vrcholem. Sjezdovky jsou přitom na české poměry nadprůměrně široké a přehledné, a lyžování na Plešivci si tak užije celá rodina.

120

s 1 500 m dlouhou odpojitelnou 4sedačkou Mercedes Benz, která zajišťuje přístup na Plešivec z obce Pstruží. Následuje 4sedačka Modesgrund, s délkou 800 m jedna z nejkratších odpojitelných 4sedaček v Česku. Tu obíhají atraktivní červené sjezdovky Milena a Aida a také modrá Pavla. Za mimořádně příznivých sněhových podmínek může být v provozu také černá Jitka.

Plešivec

12 km 12 km

4 000 3 500 3 000

83 %

9% 8% 14 600 ČERVEN

KVĚTEN

DUBEN

BŘEZEN

ÚNOR

LEDEN

OS./HOD.

PROSINEC

LISTOPAD

ŘÍJEN

ZÁŘÍ

3 1 2

2 500 2 000 1 500 1 000 500

1 023 323 m 700

m n. m.

www.skiarealplesivec.com 10 let lyžování na Plešivci Jeden z největších dětských parků

Na Plešivci je postaven i jeden z největších dětských parků v republice, vybaveném pojízdnými koberci, kolotočem a nejrůznějšími výukovými prvky a atrakcemi.

Snadná dostupnost z Karlovarska i z Plzeňska

Plešivec je snadno dostupný z celého Karlovarska, z Plzeňska i z Prahy a při příjezdu není nutné zdolávat horské úseky silnic. Parkoviště se nacházejí jak v Pstruží, tak kousek nad Abertamy.

V sezóně 2023/24 je tomu právě 10 let, co byl nově vybudovaný lyžařský areál uveden do provozu. Premiéra se odehrála 25. ledna 2014, kdy se rozjela 4sedačková lanovka Abertamy s přilehlou modrou sjezdovkou Renatou.

121

ADVERTORIAL

650 Kč Dospělý zaplatí v sezóně 2023/24 za jednodenní skipas 650 Kč, děti 6 až 15 let pak 460 Kč. Ceny zůstávají stejné jako v předchozí sezóně 2022/23.

PŘEMYSLOV

rodinné lyžování na dohled Pradědu

ki areál Přemyslov je moderním všestranným lyžařským centrem v Jeseníkách, které je vhodné jak pro rodiny s dětmi, tak sportovnější lyžaře. Mezi areály vybavenými sedačkovou lanovkou navíc patří k těm cenově nejdostupnějším. Na svahu pod vrcholem Jelení, obslouženém 4sedačkovou lanovkou, jedním vlekem a jedním pohyblivým kobercem, se upravují

čtyři sjezdovky všech obtížností. Úplní začátečníci se mohou bezpečně učit na samostatné cvičné louce, mírně pokročilí zamíří na modrou sjezdovku a ti sportovnější pak ocení přímý a široký černo-červený „slalomák“ podél lanovky. V Přemyslově si tak zalyžuje opravdu celá rodina. Na modré sjezdovce Esíčko, dlouhé 1 250 m, se lyžuje v pátek a sobotu také večer od 18.30 do 21.00 hodin.

V dětském výukovém areálu s pohyblivým pásem a krátkým vlekem je k dispozici také obslužný domek pro návštěvníky. Přímo na úpatí svahu je bezplatné parkoviště a k němu přiléhající budova s bufetem, restaurací, lyžařskou školou, půjčovnou a ski servisem. Na modré sjezdovce se nachází ještě bufet, který v příjemném prostředí s krbovými kamny nabízí teplé i studené nápoje a pokrmy a toalety s teplou vodou. Ubytovat se je možné v penzionu přímo na sjezdovce.

Přemyslov

2,4 km 2,4 km 69 %

4 000 3 500 3 000

12% 19% 3 750

www.skipremyslov.cz

122

ČERVEN

KVĚTEN

DUBEN

BŘEZEN

ÚNOR

LEDEN

OS./HOD.

PROSINEC

LISTOPAD

ŘÍJEN

ZÁŘÍ

1 1 1

2 500 2 000 1 500 1 000 500 0

m n. m.

960 200 m 760

ADVERTORIAL

Sjezdovky všech obtížností a služby pro každého

Resort Hrubá Voda dostupnost nade vše

yžovat 30 až 50 minut od domova není v okolí Olomouce, Brna či Ostravy samozřejmostí. Resort Hrubá Voda je výjimečný zejména dostupností. Stále se rozvíjející a rostoucí resort leží 30 minut jízdy autem z Olomouce, Prostějova, Přerova, Lipníku nad Bečvou nebo do hodiny jízdy od Brna, Ostravy či Zlína.

Rodiny s dětmi Hrubou Vodu milují

Rodinná atmosféra celého areálu s více než 60 % sjezdovek modré obtížnosti tvoří společně s velkým parkovištěm bezprostředně u sjezdovek, lyžařskou školičkou, posuvným kobercem, rodinnou restaurací na spodní i horní stanici čtyřsedačkové lanovky doko-

nalou souhru pro rodinnou pohodu. Přívětivá cenová politika, která vychází z výrazného zvýhodnění rodin s dětmi, je také velkou konkurenční výhodou.

Kilometrové „Áčko“

Kilometrová sjezdovka „Áčko“ zaujme svou délkou, členitostí a šířkou. Kilometrový „hanácký dlouhán“ je nejoblíbenějším mezi rodinami s dětmi a méně zkušenými lyžaři. Po vysednutí z lanovky se na přehledném náměstíčku s občerstvením a toaletami můžete vydat vstříc pohodové kilometrové jízdě dolů. Krásná, přehledná a bezpečná jízda na „Áčku“ nadchne nejen méně zkušené lyžaře, ale svou délkou a šířkou také náročnější lyžaře, kteří chtějí na pár jízd zvolnit.

Šest sjezdovek o délce bezmála 3 km, všechny úrovně obtížnosti, převýšení sjezdovek 220 metrů, čtyřsedačková lanovka s délkou 800 metrů, 5 vleků, dětská škola s pohyblivým pásem a večerní lyžování na 1,3 km osvětlených sjezdovek. K tomu přidáme okouzlující saunový svět, wellness hotel, privátní wellness, masáže, bobovou dráhu či vyjížďky na koních.

Je libo červená nebo černá? Tak prosím!

Sjezdovka číslo 2 s názvem „Béčko“ s délkou téměř 900 metrů se může srovnávt i s delšími sjezdovkami na českých horách a s převýšením 220 metrů mnohé z nich i překonává. A co víc, během své jízdy změní třikrát svůj profil obtížnosti.

Cena skipasu „až“ na prvním místě Nižší cena skipasů však nemusí vždy představovat horší kvalitu služeb. Naopak! Menší areály se umí postarat o své zákazníky mnohdy ještě lépe než velké resorty. Pro lyžaře, kteří nepotřebují ke svému štěstí „najezdit“ 20 km za den, ale chtějí strávit pohodový den na lyžích se svými dětmi či blízkými, je resort Hrubá Voda tím pravým místem.

„Osvícená“ Hrubá Voda

Páteční a sobotní večery si na vás na Hrubé Vodě posvítí vždy od 17 hodin do 20 hodin. Letos budou pro večerní lyžování nasvíceny 2 sjezdovky a 1 propojovací trať o celkové délce 1,5 km. Výjimečný zážitek z večerního lyžování ocení všichni návštěvníci, kteří raději klidnější mód a více prostoru pro své oblouky. Během večerního lyžování je otevřená také útulná a vyhřátá restaurace Bobovka s nabídkou teplých jídel a nápojů.

www.resorthrubavoda.cz

123

RESORT

TIPY

TEXT: ANDREA DRENGUBÁKOVÁ FOTO: SNOWTOUR

VELKÝ JAVOR

– moderní a ekologický král Šumavy

Německé lyžařské středisko Velký Javor leží jen pár minut od českých hranic a cílí na nejširší škálu lyžařů. Díky jednomu z nejlépe propracovaných dětských parků zaujme rodiny s dětmi, díky sjezdovkám světových parametrů sportovní lyžaře, díky svému speciálnímu vybavení milovníky moderních technologií, díky zaměření na udržitelnost ekologicky smýšlející lyžaře a v neposlední řadě láká také páry, které by zatoužili mít svatbu na nejvyšší hoře Šumavy. ŠUMAVSKÉ DÁLNICE Sice nejsou tak široké jako ty echtovní alpské, přesto si o lyžařských dálnicích v případě Velkého Javora můžeme dovolit mluvit. Tamní tratě totiž nejsou nikterak krkolomně členité, naopak jsou nadstandardně přehledné. Maximální přehlednost nejvíc vítám na černé sjezdovce Weltcupstrecke, za nejširší dálniční úsek se pak dá označit horní úsek červené sjezdovky Böhmerwaldstrecke, na které může střední oblouk vedle sebe vykružovat hned několik lyžařů najednou.

LASEROVÉ PRŮKOPNICTVÍ Velký Javor jako jeden z prvních areálů na světě začal ve svých rolbách používat systém LiDAR, jehož úkolem je podrobně mapovat terén pomocí laserového paprsku odraženého od snímaného objektu. Díky tomu rolbaři přesně vědí, kde je sněhu víc a kde míň, a podle toho sníh rolbou rovnoměrně rozhrnují, podobně jako když válíte těsto na pizzu.

124

Tolik lyžařských škol nabídne Velký Javor, a to zejména v části zvané Turnhof. Už v minulosti byl Javor několikrát oceněn jako jedno z nejlepších německých rodinných středisek, zejména co se jeho dětského lyžařského parku ArBärland týče. Ten je systematicky propracovaný tak, aby vaše dítko postupovalo od „ťapacího koberce“, přes několik různě dlouhých pojízdných pásů až po kotvový vlek s mírným cvičným svahem.

KOLIK NAFTY JE POTŘEBA NA ÚPRAVU

SJEZDOVEK NA JEDNOHO LYŽAŘE? PLECHOVKA REDBULLU.

Velký Javor se snaží jít ekologickou cestou a pyšní se tím, že si 60 % energie dokáže vyrobit sám. Je to zejména díky fotovoltaice, ke které středisko využívá všechny vhodné střechy, hlavním pilířem energie je pak energie vodní. Díky takto nízké spotřebě nafty a energie Javor směle tvrdí, že na tamních sjezdovkách můžete z ekologického hlediska lyžovat s čistým svědomím.

NA NEJVYŠŠÍ HOŘE ŠUMAVY? „ANO!“ Velký Javor by mohl být i v hledáčku žen (nebo klidně i mužů), kteří uvažují o svatbě a jejich srdce patří nejen sobě navzájem, ale i horám. Areál je na tyto životní okamžiky vybaven například speciální svatební kabinkou, která představuje bílý kočár tažený koňmi. Zatímco svatební hostinu si novomanželé užijí v horské restauraci Eisensteinerhütte, své osudové „Ano“ si mohou říct přímo na vrcholu Javoru, tedy na nejvyšší hoře Šumavy.

ALPSKÁ GASTRONOMIE KOUSEK ZA HRANICEMI Nemusíte jezdit daleko, abyste minimálně vašim chuťovým buňkám připomněli lyžování v Alpách. V horských hospodách s prosluněnými teráskami si tu totiž můžete dát klasiky, jako je Germknödl, Currywurst, polévka s obřím knedlíkem nebo oblíbený Kaiserschmarrn.

VELKÝ JAVOR JEDNÍM DECHEM Velký Javor je univerzálním střediskem pro jakéhokoli lyžaře. Zatímco v pravé části střediska může lyžovat i malý prcek, na tratích v levé sekci závodily před několika lety i světové lyžařky. Pokud byste navíc zatoužili po moderních technologiích, jako je rychlá kabinková lanovka, zastřešená šestisedačka, rolba s laserovými paprsky, po sjezdovkách světových parametrů nebo po alpském Kaiserschmarrnu, nemusíte jezdit daleko – stačí dojet pár kilometrů za české hranice.

Více informací: www.arber.cz

125

ADVERTORIAL

Donovaly vám dají více zážitků, slev a výhod Zimní středisko Donovaly v srdci Slovenska nabízí na jednom místě nejvíce emocí a lyžařských zážitků. Ať se na lyžovačku vydáte ze Slovenska, nebo z Moravy, na sjezdovce budete za pár hodin. Ceny denních skipasů se oproti minulému roku nezměnily a přibylo i několik novinek. Donovaly vám dají díky Nekonečné sezónce během zimy mnohem více

Nekonečnou sezónkou lyžujete celou zimu a lanovku můžete využívat 300 dní v roce. „Celoročně parkujete grátis, večerní lyžování je v ceně, kamarádi mají skipas za polovinu, v gastro provozech vás čekají 20% slevy, skibus máte zdarma a navíc soutěžíte o nový Mercedes Benz GLA na celou zimu,“ vypočítává výhody Nekonečné sezónky Branislav Veľký z PARK SNOW Donovaly.

Nejvíce zimních atrakcí

Jedinečnost Donoval spočívá v ohromném počtu zimních atrakcí na jednom místě. Na kvalitně upravených sjezdovkách si lyžaři a snowboardisté užijí 19 sjezdových tratí různých náročností. Na své si přijdou začátečníci i zdatní lyžaři. Středisko myslí také na lyžařskou mládež a freestylisty, kteří mohou využít legendární Riders Park a každý víkend se navíc bavit na hudební párty. Jejich doved-

126

nosti prověří více než 40 překážek rozmístěných po celém parku. Všechny návštěvníky střediska vyvezou za lyžařskými zážitky lanovky Telemix Nová hoľa a Buly Expres Záhradiště. K dispozici je také 14 vleků. Malí lyžaři si své první obloučky zkoušejí v největším dětském Fun Parku ve střední Evropě. V lokalitě Mistríky na rozloze více než 10 tis. m2 se rozprostírá dětská aréna, kde se učí nejen lyžovat, ale především bavit. Show na sněhu se spoustou animačních her, maskoty a sněžným vláčkem jsou tahákem i letošní zimy. Na Donovalech si zasportují i běžkaři. Pro ty je k dispozici 5 běžeckých tras o délce více než 30 km a dva velké okruhy. A co je na Donovalech úplně top? „Rozhodně večerní lyžování, které začíná již v 15:30 a denně je v provozu do 20. hodiny. Ti, kteří si chtějí užít ranní manšestr a soukromou lyžovačku, Fresh Track, zakončí svůj lyžařský výkon na bohaté horské snídani v Husky baru.

Středisko myslí i na nelyžaře, pro ně jsou připraveny après-ski párty s DJ,“ doplňuje Branislav Veľký. Mezi další atrakce této zimy patří tři značené skialpové trasy, ledová plocha na bruslení, paragliding, psí spřežení nebo zimní túry na sněžnicích.

Vycházíme vstříc také sportovním klubům, které mají v našem středisku vlastní tréninkovou dráhu. Pro soutěživé lyžaře je k dispozici crossová dráha – funny slope s vlastní časomírou, která je v provozu denně do 20. hodiny,“ uzavírá ředitel střediska Branislav Veľký.

Novinky sezóny 2023/24

Večerní lyžování se už několik sezón těší velké oblibě nejen hostů ubytovaných přímo ve středisku na Donovalech, ale po práci si rádi přijdou zalyžovat i lyžaři z blízkého okolí. Osvětlení více než 2 km sjezdovek zajistí technologie s moderními LED svítidly, která jsou i méně energeticky náročná a šetrnější k životnímu prostředí a zároveň mnohem efektivnější a výkonnější. Více světla znamená také více bezpečnosti během večerního lyžování, které si návštěvníci budou moci vychutnat tak jako doposud od Vánoc až do ukončení jarních prázdnin začátkem března každý den od setmění až do 20 hodin a v pátek až do 21. hodiny.

Park Snow Donovaly přichází i letos s novinkami. Služby ve středisku se zkvalitňují i díky novému technickému zasněžování, samoobslužným kioskům, nové ski&snowboard crossové dráze, rozšířenému Riders Parku a s eventovými akcemi jako Big Air nebo hudebnímu festivalu Dlouhý zimní fest. „Díky Riders parku na Záhradišti se Donovaly každoročně stávají střediskem přípravy slovenské reprezentace v akrobatickém lyžování a snowboardingu. Naší ambicí je letos spoluorganizovat úspěšnou sportovně-hudební akci Big Air a přinést unikátní zážitek z freeski show pod vrcholky Velké Fatry.

Oblíbené večerní lyžování

127

ADVERTORIAL

Největší dětský Fun Park ve střední Evropě

Dětský Fun Park na Donovalech se nachází v části Mistríky, v nejvhodnější lokalitě pro výuku lyžování přímo mezi dvěma lyžařskými svahy Nová hoľa a Záhradiště. K 2 500 m2 původní plochy Fun Parku Patty Ski přibylo v prosinci 2011 nových skoro 10 000 m2, čímž se stal druhým největším svého druhu v Evropě. Ve Fun Parku je k dispozici 9 posuvných pásů, pomocí kterých se děti naučí lyžovat mnohem snáze, beze strachu a hlavně při tom

128

zažijí spoustu zábavy. Ve Fun Parku nechybí ani karusel, kolotoč poháněný motorem, který je velkým pomocníkem při lyžařské výuce. Děti se učí lyžovat v lyžařské školce již od 3 let.

On-line nákup se vyplatí

Zakoupit si skipas on-line se odteď vyplatí ještě více! Kromě času stráveného ve frontě před pokladnou opravdu ušetříte, protože budete lyžovat za ceny loňské sezóny. Skipas si pohodlně vyzvednete v nových samoobslužných kioscích u pokladen na Záhradišti nebo u Fun Parku.

Dovolenou si užijete!

Jedno z nejlepších lyžařských středisek Park Snow Donovaly nabízí řadu aktivit pro trávení volného času a dostupnou zimní dovolenou na Slovensku, a to i díky kvalitnímu ubytování ve 2* až 4* hotelích. Vynikající gastronomie, zážitky i pohodlný nákup skipasů on-line dělají z Donoval ideální místo pro aktivní zimní dovolenou, kterou si určitě užijete.

www.parksnow.sk

Zima: • 2 sjezdovky různých obtížností • půjčovna vybavení • lyžařská škola

Léto: • Výběh s alpakami a oslíkem • Alej soch • Bike park se třemi trasami různé obtížnosti • Krčma na vrcholu s vynikající pizzou z pece na dřevo • Dětské hřiště s nafukovacími atrakcemi • Vyhlídkové terasy

skolnity.pl Přijeďte do Beskyd, přesněji do Visly... Na samotnou střechu Visly!

hotel v Polsku

PŘEDPLATNÉ SNOW DORUČENÍ do VÝHODNÁ CENA DÁREK podle schránky s garancí až na dva roky vlastního výběru Čepice SNOW od značky Sensor (za roční předplatné)

Zateplená vesta SNOW od značky Kilpi v dámské i pánské variantě (za dvě dvouletá předplatná)

DÁRKY K PŘEDPLATNÉMU SI VYBERETE V E-SHOPU SNOW

snow.cz/mojepredplatne

ZIMNÍ RADOVÁNKY Zimní radovánky ve velkém! Zachyťte každý okamžik s akčními kamerami! VE VELKÉM! ZACHYŤTE KAŽDÝ OKAMŽIK S AKČNÍMI KAMERAMI!

FotoŠkoda – Palác Langhans, Vodičkova 37, Praha 1 | fotoskoda.cz

CRAFTED TO DISCOVER MORE. THE NEW TOUR SERIES Toužili jste někdy po tom, aby vaše lehké skialpové lyže nabízely větší výkon pro sjezd? Fischer a jeho tým nadšených lyžařů takové stvořil. S novými lyžemi Transalp je objevování přírody zábavnější i při otáčení špiček směrem do údolí, bez přidání jediného gramu. Zcela nová geometrie a konstrukce Shaped-Ti s ručně skládaným a ultralehkým dřevěným jádrem z paulovnie, posouvá skitouring na novou úroveň. Navrženo lyžaři pro lyžaře. Postaveno v Evropě s ohledem na dopad na životní prostředí. Skiing is not a lifestyle. It’s life. FISCHERSPORTS.COM