28
N E D A N N U R O K 0 0 0 I TEXT A FOTO: RADEK HOLUB
lepším alpském středisku nestačilo. Dnes si za Ani tolik nám před 5 lety na jednodenní skipas v ra v Alpách celkem leckde. S lácí a drahotou tisícovku můžete zajezdit až na ta nejdražší cent edních letech nejen měnový kurz, ale i cenová „našich“ lyžařských zemí (Česka i Alp) zatočil v posl koruny. politika resortů. A to navzdory říjnovému oslabení
Švýcarsko nejlevnější? Rozhodující veličinou pro „cenu lyžování“ je v současnosti kurz koruny vůči euru a franku – v obou případech poklesl od r. 2003 o zhruba 20 %. Převážil tak inflační tendence veškeré lyžařské Evropy. Co to znamená konkrétně? Švýcarsko se z vrcholu cenového žebříčku sesunulo do průměru – a nebýt nedávného posílení franku z 15 na 17 Kč, bylo by v cenách skipasů dokonce nejlevnější alpskou zemí. Zdejší areály od roku 2004 zdražily v absolutních číslech nejméně, nejčastěji okolo 10 %, a pak samozřejmě pomohl zmíněný pád franku z původních 21 Kč o 19 %. V přepočtu na koruny mají dnes švýcarská střediska (vyjma několika VIP jako Zermatt) stejně drahý skipas při srovnatelné velikosti středisek jako v sousedních zemích. 155 km sjezdovek v Lenzerheide pořídíte na den za 1 054 Kč, ještě rozsáhlejších 180 km v Adelbodenu dokonce za 969 Kč. Přitom rakouské Zell am See s Kaprunem (136 km) je letos za rovných 1 000 Kč na den a italská Val Gardena (175 km) za 1 025 Kč. Nejlevnější italská houpačka Sestriere s Mléčnou dráhou přijde na 850 Kč (při 400 km tratí možná nejlepší „cena za kilometr“), švýcarské Val d´Anniviers s 220 km tratí (v 5 samostatných
areálech) pak na téměř „špindlerovských“ 799 Kč. Obecně je v přepočtu na rozsah střediska stále nejvýhodnější Francie, kde lze pod tisíc korun na den lyžovat i v areálech se stovkami kilometrů propojených tratí.
V Česku až o polovinu víc Nejmarkantněji poskočily za 5 let cifry na českých cenících – většinou v souvislosti s investicemi do nových lanovek, kdy došlo ke skokovému navýšení cen z roku na rok. V orlickohorských Říčkách dnes zaplatíte o 53 % více než tehdy (svezete se ale pohodlněji 4sedačkou místo vleku), o necelých 40 % více pak v Bílé a na šumavském Špičáku (rovněž nově se 4sedačkami). Potichu se pravidelným zdražováním smazává cenová výhoda „levné“ Itálie – 6denní skipas Dolomiti Superski za 5 let podražil o 21 %. Podobně vylétly ceny i ve Francii – více u jednodenních skipasů a levnějších středisek než u týdenních a megaresortů. Jen o krok zpátky se držela rakouská střediska – vesměs podražila mezi 10 a 20 %. I v Alpách lze cenové nárůsty zdůvodnit investicemi – zvláště v Rakousku a Itálii je vybavenost sněžnými děly a pohodlnými lanovkami na vysoké úrovni a pokrok posledních let je oči-
vidný. Investuje se samozřejmě i ve Švýcarsku a Francii (zde v první řadě do náhrady velkého množství zastaralých lanovek), ale třeba v zasněžování zdaleka nedosahují takových podílů na celkové ploše sjezdovek jako u našich dvou jižních sousedů, kteří tak musí platit více na provoz děl.
Nůžky se zavírají Ceny skipasů jsou tak pro nás mnohem vyrovnanější než kdy dříve. Platí to částečně i o těch českých. Jestliže se lamentovalo nad propastným rozdílem v „hodnotě“ lyžování u nás a v zahraničí v době, kdy byla cena denní permanentky zhruba třikrát nižší, mohli nad tím vlekaři mávnout rukou. Dnes jsou ceny v průměrném české areálu zhruba poloviční oproti průměrnému alpskému, v extrémech se ale začínají potkávat – viz 700 Kč za den ve Špindlu a třeba 44 CHF (748 Kč) v „malém“ švýcarském Ovronnaz s moderními 4sedačkami a převýšením přes 1 000 m. Ceny jsou mnohem diferencovanější v rámci jednotlivých zemí mezi top středisky a outsidery než mezi zeměmi jako celky. To je pro nás dobrá zpráva – můžeme vybírat podle svých chutí a bez předsudků.