Rescue report 5+6 2017

5+6/2017

79 Kč/ 3 Eur

AIRBUS H145 Záchranná letecká služba HELI, stanice Pelikán 1

VĚZEŇSKÁ SLUŽBA

FIRE DEVIL vzácný klimatický fenomén

CZ 4M SPIDER Taktická balistická vesta pro policejní, bezpečnostní nebo záchranné složky.

Vesta je konstruována jako nosná taktická vesta z prodyšného 2D materiálu s možností vložení balistické vložky s odolností proti střelám, střepinám a proti probodnutí.

Vesta je vybavena nosnou MOLLE vazbou po celé své ploše.

Je možné ji nastavit pro různou výšku v ramenou a pro obvod postavy nastavitelnými přezkami.

Rozepíná se vpředu pomocí pevnostního zipu.

V zadní části je vybavena pevnostním poutkem, které umožňuje nouzové odtažení nositele z nebezpečného místa.

Balistická ochrana, odolnost proti střepinám a průpichu

Plocha, hmotnost a druh balistické ochrany

Hmotnost textilu

Barva

Velikost

NIJ STD 0101.04 nebo 06 Level IIIA STANAG 2920 s odolností V50 až 550 m/s NIJ 0115.01 nebo HOSDB KR1

0,3 m2 - 1,65 Kg - TN 560

0,85 Kg

Černá Červená Zelená

Multi-size

Editorial

rescue

report

RESCUE report dvouměsíčník pro záchranáře všech profesí

www.rescue.cz Sledujte nás na: rescue report Rescue report: č.5+6/2017, 20. ročník Vydavatel/Herausgeber: RESCUE media s.r.o.

MUDr. Gianna Conti, MBA reditel@rescuemedia.cz www. rescuemedia.cz Prezídium časopisu: prof. MUDr. Miloš Janeček, CSc., MUDr. Jiří Franz, Ing. Roman Váňa, Mgr. Jiří Brožek Redakce/Redaktion: RESCUE media s.r.o.

Lidická 51, 602 00 BRNO +420 774 615 131 media@rescuemedia.cz Cena výtisku: 79 Kč/3€ Předplatné ČR a SR: media@rescuemedia.cz +420 774 615 139 Jazyková úprava: Kateřina Budíková ABO – und Leserservice EU: reditel@rescuemedia.cz Inzerce/ Anzeigeleitung EU: reditel@rescuemedia.cz +420 774 615 131 Rádi Vám zašleme ukázkové číslo zdarma v elektronické podobě: pište na reditel@rescuemedia.cz Grafická úprava: Pavel Jaloševský, www.indesigner.cz jalosevsky@email.cz Registrační číslo: MK ČR E 7905, ISSN 2336-503X Vychází 6x ročně.

Archivováno v Národní knihovně (ČR) Tituly u jmen jsou uváděny pouze na výslovnou žádost autorů. Podepsané články vyjadřují názory autorů a nemusí se ztotožňovat se stanoviskem vydavatele a redakce. Kopírování, další publikování nebo rozšiřování kterékoli části časopisu lze pouze se souhlasem vydavatele. Nevyžádané rukopisy se nevracejí. Redakce si vyhrazuje právo na stylistické úpravy a krácení článků.

Za obsah inzerce redakce nezodpovídá.

Generální partneři časopisu:

Value Added Distributor

Partneři časopisu:

Vážení a milí přátelé čtenáři, Předvánoční doba je již mnoho let docela stresovým a rychlým obdobím, ve kterém se záchranáři jen málokdy vymaní z kolotoče pracovních povinností. O to vzácnější jsou chvilky, kdy si můžou jen tak pro zábavu přečíst oblíbenou knihu nebo časopis.

Proto jsme Vám i my v RESCUE reportu připravili mozaiku zajímavostí ze světa záchranářství, kde nechybí ani pár tipů na skvělé čtení, novinky v záchranářském vybavení i reportáže o letecké záchrance, vězeňské kynolog, mantrailingu i oblíbeném koníčku malých i velkých kluků, Legu. V létě tohoto roku svět vyděsila drsná realita masakru v Las Vegas, proto jsme požádali odborníky o definici pojmu aktivní střelec i pár doporučení pro chování záchranářů v této situaci.

Protože toto dvojčíslo je posledním v roce, přeji Vám všem poklidné Vánoce, mnoho štěstí v roce 2018. Děkuji za Vaši přízeň a zájem o RESCUE report.

MUDr. Gianna CONTI, MBA vydavatelka

Zamyšlení záchranáře

V

roce 356 př.n.l. žil v Efesu sebestředný mladík jménem Hérostratos, který se chtěl dostat do historie a tak podpálil nádherný Artemidin chrám, jeden ze sedmi divů světa. Za svůj čin byl odsouzen a popraven. A představme si: pod trestem smrti bylo zakázáno vyslovovat jeho jméno či vzpomínat na jeho vandalský skutek. Říkalo se tomu damnatio memoriae – zatracení památky. Herostratismem se dnes označuje chorobná touha stát se slavným a bývá součástí novodobého vražedného fenoménu aktivních střelců.

Dnes je jiná doba. Zločinci se nemusí tolik snažit. Podobné zločince a mnohonásobné vrahy ubytujeme v exkluzivních věznicích, všude o nich diskutujeme a točíme o nich filmy. Vědí téměř jistě, že slavní budou. Na úkor nevinných.

Pro složky IZS nám nyní vzniká nová a velmi závažná typová činnost.

Efektivně zvládnout agresi a chladnokrevnost aktivního střelce. Naštěstí pro nás, složky IZS obratem uzpůsobují náměty svých cvičení novým rizikům.

Příslušníci Policie ČR vykonávají velmi kvalitní prověřovací cvičení, často ve spolupráci se základními školami, kde bývají útoky aktivních střelců časté.

Některá cvičení složek IZS jsou koncipována jako ukázková, následují pak rozličné přednášky odborníků a nezbytná diskuze na dané téma, tolik potřebná

nejen pro samotné profesionály, ale především pro veřejnost a nejvíce pro naše děti. Žáci, již od základních škol, se musí v tomto věku dozvídat jaké hrozné věci je mohou potkat, učí se jak čelit panice, jak během několika desítek vteřin znemožnit pachateli vstup do třídy a nacvičují zásady evakuace celé školy.

Ostatně, v zemích Blízkého východu je toto vzdělávání běžné již dlouhá desetiletí. Naše dnešní realita je prostě taková. Potřebujeme být připraveni.

Střelná poranění jsou obvykle velmi nebezpečná a život ohrožující. Apeluji tedy na všechny záchranáře, kteří se věnují osvětě a vzdělávání, aby více a důkladněji připravovali své kolegy záchranáře i laickou veřejnost na útoky se střelnými zbraněmi. Pochopitelně jde hodně o efektivní práci policie, která musí v co nejkratší době likvidovat střelce, aby se zabránilo dalším mrtvým a poraněným. Ale pak je řada na nás, záchranářích.

Fenomény aktivních střelců, hérostratovské komplexy i terorismus jsou odpudivými, velmi, zákeřnými a nebezpečnými jevy dnešní složité doby.

Možná i dnes bude vhodné zatracovat „památku“ pachatelů. Ale než se tak stane, musíme se i na tuto situaci dobře připravit. A nerad to říkám, ale žel již od dětského věku.

Váš MUDr. Jiří Franz

česko-slovenský záchranářský časopis

3

Aktivní střelec

rescue

report

AKTÍVNY STRELEC Masový vrah v Las Vegas v Spojených štátoch amerických šokoval svojou dôkladnou prípravou a množstvom zastrelených obetí celý svet. Okrem veľkej tragédie a rozpútanej vášnivej debaty o problematike zákazu prechovávania automatických a poloautomatických zbraní v USA upozornil celý svet , i záchranársku komunitu na relatívne nový fenomén. Práve na Slovensku, pred pár rokmi v Devínskej Novej Vsi sme realizovali podobnú, aj keď nie tak rozsiahlu zkúsenosť. Na čo by mali myslieť záchranári , sme sa spýtali pána docenta Viliama Dobiáša. Poskytol nám krátku a výstrižnú charakteristiku tohoto bezpečnostného rizika.

A

ktívny strelec (zabijak) je názov pre masového vraha charakterizovaného rýchlosťou, rozsahom, náhodným výberom obetí a často so záverečnou samovraždou. Útok sa odohráva obvykle v uzavretom a preľudnenom priestore, najčastejšie

4

strelnými zbraňami. Aktívny strelec vyhľadáva ciele, vraždí, neskrýva sa, neberie rukojemníkov, nevyjednáva.

Po príchode polície sa sústredí na policajtov. Podľa štatistík z USA 46% útokov skončí elimináciou vraha, 40% samovraždou, 14% zastrelením svedkom situácie a 1% útekom agresora. Aktívna

česko-slovenský záchranářský časopis

agresia je krátkodobá, 37% incidentov skončilo elimináciou agresora do 5 minút a zvyšok do 12 minút. Keďže útoky so zabíjaním sa dejú aj iným spôsobom ako streľbou, navrhuje sa používať pre udalosti spôsobené náhlym masovým vrahom termín „útočník s hromadným výskytom obetí“ (mass

Aktivní Novinka střelec

rescue

report

casualty attacker). Masový vrah nevyjednáva, zabíja náhle, rýchlo, bez výberu a čo najväčší počet obetí, s prichádzajúcou políciou nebojuje, ale pácha samovraždu. Len málo policajtov zo zásahových jednotiek bolo zranených a ojedinele zabitých. Úlohou polície nie je formovanie špeciálnych oddielov, ale agresívnou akciou čím skôr zneškodniť páchateľa. Najčastejšie zranenia sú penetrujúce poranenia trupu, hlavy a končatín s krvácaním, pneumotorax, často tenzný a obštrukcia dýchacích ciest riešiteľná ústnym vzduchovodom. Najviac preventabilných úmrtí je spôsobených krvácaním a následkami straty krvi, nasledujú respiračné problémy. Pomoc by mala byť poskytnutá do 10 minút po zranení. Problém je v prispôsobení doterajších postupov novým výzvam. Ideálne by bolo, ak by polícia čím skôr eliminovala agresora. Zároveň by iné jednotky polície

umožnili bezpečný ale skorší prístup zdravotníkov na miesto výskytu ranených. Zvýšiť treba povedomie o prvej pomoci, pretože v prípade vonkajšieho krvácania si môžu poskytovať pomoc postihnutí v horúcej zóne aj sami sebe a okolitým postihnutým. Pomoc sa dá poskytovať improvizovane tlakom v krvácajúcej rane, improvizovanými obväzmi. Sofistikovanejšie škrtidlá prinesú až policajné zložky. Zhromaždisko ranených treba zriadiť ďalej od horúcej zóny v bezpečnej vzdialenosti, ideálne až o 2-3 ulice. V horúcej zóne postihnutých len vyzdvihnúť a bez zdržiavania transportovať do zhromaždiska na prvotné ošetrenie. Policajné sily, keďže je predpoklad ich včasnej prítomnosti, by mali ovládať zásady rozpoznávania vonkajšieho a vnútorného krvácania, prvú pomoc pri krvácaní na úrovni first responderov a tiež zásady triedenia START aby vedeli z miesta incidentu ako prví cielene informovať operačné stredisko.

Zdravotnícki záchranári dodržiavajú základné bezpečnostné opatrenia.

Nevchádzajú do priestoru, ktorý nie je políciou označený ako bezpečný.

Dôležité je poznať aj bezpečnostné opatrenia pre laikov, ktokoľvek z nás sa môže mimo službu stať účastníkom drámy s masovým postihnutím, či už na dovolenke a zrejme čoskoro aj doma.

Musíte sa spoľahnúť na seba. Polícia potrebuje najprv vyhodnotiť situáciu, privolať špeciálne jednotky, lokalizovať a eliminovať strelca a až potom vpustiť záchranárov. To môže trvať niekoľko desiatok minút. Po začiatku streľby

určite neľahnúť na zem ani schovať sa pod stôl v reštaurácii. Strelec vie, že ľudia "stuhnú" na mieste alebo ľahnú na zem. Má ľahké terče. Treba utiecť z budovy/miestnosti akýmkoľvek spôsobom cez akýkoľvek otvor. Ak cestou pomôžete iným, urobíte viac ako je potrebné. Keď si zapamätáte počet páchateľov, druh ich zbraní, rozmiestnenie v objekte a približný počet postihnutých osôb, výdatne pomôžete polícii.

Od začiatku útoku sa vyhýbajte očnému kontaktu s vrahom.

Zamknutie v miestnosti bez zabarikádovania dverí je len padnutím do pasce. Pokiaľ nie je možnosť vytvoriť za dverami barikádu zo stola, skrine treba sa pripraviť na príchod strelca. Ak sa dá zhasnite svetlo. Po vstupe do miestnosti pozerá pred seba priamo, nie do strán a nahor. Treba mu hodiť hocičo do tváre a očí a zboku udrieť do kolien/ predkolení, alebo do rúk so zbraňou a zhodiť ho na zem. Odpor musí byť kolektívny a organizovaný. Moment prekvapenia je dôležitý. On si myslí, že je ozbrojený, silný, všetci sa ho boja a nečaká protiútok. Začne si reflexívne chrániť oči aj keď hodíte pokrčené noviny, stratí koncentráciu a po útoku na nohy spadne na zem. Takáto akcia je možná len ako posledná možnosť za účasti viacerých rukojemníkov.

Prajem vám, aby ste uvedené situácie nikdy nezažili, ale šťastie praje pripraveným.

Autor: Viliam Dobiáš Ilustrační foto: fotobanka Adobe Stock a internetové zdroje

česko-slovenský záchranářský časopis

5

Horská záchrana

rescue

report

Stoštyridsať metrov do stien Dolomitov Autonómna provincia Bolzano (Alto Adige), historicky i geograficky známa ako Južné Tirolsko, je považované za európsky raj turistov, lezcov, lyžiarov a skialpinistov. Talianske Dolomiti patria k najnavštevovanejším a najobľúbenejším častiam Álp najmä vďaka jedinečnej skalnej scenérii, ktorá vnáša rôzne špecifiká do práce tých, ktorí bdejú nad bezpečnosťou a záchranou životov v talianskych Alpách.

TRI VRTUĽNÍKY, STOVKY VRCHOLOV Horská záchrana v Južnom Tirolsku je organizovaná prostredníctvom dobrovoľníckych združení a nemá profesionálnu zložku. Len v samotnej provincii pôsobí takmer 80 staníc regionálnej dobrovoľnej horskej služby a Talianskej národnej horskej a speleologickej záchrannej služby (CNSAS), ktoré úzko spolupracujú so združením HELI, zastrešujúcim tri záchranárske

6

vrtuľníky v Bolzane, Brixene a Pontives.

Dva vrtuľníky BK117D2, známe pod komerčným označením H145, na základniach Pelikan 1 (Bolzano) a Pelikan 2 (Brixen) prevádzkuje Babcock Italia, dcéra britského medzinárodného gigantu Babcock a nasadzuje ich na všetky druhy záchranných akcií od dopravných nehôd až po technické zásahy v horách. Tretí vrtuľník EC135T3 so základňou v Pontives lieta pod názvom Aiut Alpin Dolomites, špecializuje sa

česko-slovenský záchranářský časopis

na zásahy v horskom teréne a k pacientom v núdzi lieta len sezónne – v lete a zime. Posádky vrtuľníkov Pelikan 1 a Pelikan 2 tvorí pilot, technik-operátor a zdravotnícky záchranár s lekárom. Medicínsky tím zastrešuje Biely kríž, zakladajúci člen združenia HELI, ktorého súčasťou sú i dobrovoľní horskí záchranári, a tak v prípade technického zásahu v horskom a ťažko dostupnom teréne posilňujú posádku dvoch žltých Pelikanov. Na palube červenej

Horská záchrana

rescue

report

helikoptéry Alpin Aiut Dolomites lieta ako súčasť posádky i horský vodca a záchranár v jednej osobe.

RAZ SKÚSIŤ JE LEPŠIE AKO TRIKRÁT POČUŤ V októbri sme sa pridali k posádke záchranárskeho vrtuľníka Pelikan 1 v Bolzane v období sezónnych výcvikov a preškoľovaní posádok i partnerských záchranných zložiek. Bezpečnosť kladie organizácia HELI na prvé miesto a preto na výcviky vyčleňuje jeden samostatný vrtuľník navyše, aby sa tak nenarušila pohotovostná služba ani jednoho z Pelikanov. Od roku 2015 používa Pelikan 1 a 2 vrtuľníky typu BK117D2 vybavené okrem iného pokročilým avionickým systémom HELIONIX a palubným žeriavom. Palubný žeriav je neodmysliteľným pomocníkom nielen v horskom ale i ťažko dostupnom teréne a často využívaný i v údoliach, tiesňavách či hustej zástavbe alebo na brennerskej diaľnici, kde nie je možné pristáť. Nemecký Airbus poskytuje okrem 7 miest na sedenie a jedného ležiaceho pacienta najmä možnosť nakladania pacienta spolu so záchranárom bočnými dverami za letu s použitím žeriavu a to prakticky nezávisle od použitého záchranného prostriedku (evakuačná šatka alebo vak). Kabína vrtuľníka je vybavená klasickou medicínskou zástavbou, zdvojeným ampuláriom, a okrem lekárskeho a dýchacieho batoha, vozí so sebou posádka po celý rok aj alpinistický batoh so základným lezeckým vybavením ako aj stúpacími železami, šróbmi do ľadu a lavínovými vyhľadávačmi. Gram ku gramu, každé kilo je dôležité a aj preto sa dbá na detaily ako napríklad použitie plastových lyžíc laryngoskopu. Lekár a záchranár lietajú vždy oblečení v lezeckom postroji, keďže indikácia použitia palubného žeriavu nie je často vopred známa.

Výcvik navádzania vrtuľníka,

nastupovania a vystupovania v ľahkom i naklonenom teréne, bez i za pomoci žeriavu musí absolvovať v pravidelných intervaloch každý záchranár i lekár a tiež lietajúci dobrovoľní záchranári z horskej služby. Prasktickému školeniu predchádza základná teória doplnená a o čerstvé poznatky z praxe, ale aj aktuálne trendy. Raz skúsiť je lepšie ako trikrát počuť a tak si každý vyskúša všetky potupy najprv vo vypnutej mašine a až následne za letu. Život sa rapídne zmení, čas plynie a srdce bije inak, keď sa zapnú motory a roztočí rotor, nech už ide o akokoľvek vylietaného záchranára. Vedia to aj Pelikani a preto neobmedzujú výcvik len na základné úkony na lúke, ale naplno využívajú ponuku famóznej scenérie Dolomitov.

Vysadenie žeriavom do exponovaného terénu, absolvovanie pripraveného parkúru pozostávajúceho zo zaistenia sa, lezenia v skale i strmom teréne, zlanovania, vytvorenia stanoviska, prípravy pacienta v exponovanom teréne a evakuácia pomocou záchranného prostriedku palubným žeriavom. Všetko pod dohľadom inštruktora a horských vodcov. Lákavé teplé slnečné lúče vymení vedúci výcviku za chladné strmé zrázy údolia, pokosenú lúku za zmes skál a erozívnej pôdy so zvíreným ihličím, na najvyššom stanovisku i prvý sneh. Zdanlivo jednoduché úkony aj vo výcviku naschvál komplikuje podmienkami, v ktorých sa záchranný tím môže kedykoľvek ocitnúť a oči plné hliny či

snehu, prerušené rádiové spojenie alebo zima či padajúca tma nesmú predstavovať diskomfort, ktorý by vážne ovplyvnil záchrannú akciu. Postupy sa neukazujú, ale cvičia. Absolvovať ich celú sadu musí každý.

KEĎ 90 METROV NESTAČÍ Záver výcvikového týždňa patrí dlho chystanej akcii – cvičeniu, ktoré do bežnej sady úkonov nepatrí, napriek tomu všetci vedia, že príde deň, keď iba palubný žeriav na záchranu z kolmých stien vápencových skál stačiť nebude.

Stretávame sa o 8:30 ráno, je streda. Vraj posledný deň babieho leta, no napriek tomu pod lezecký postroj putuje primaloftka, goretexová vetrovka a teplé softshellové nohavice. Pod helmu čiapka a už na ruky rukavice. Pilot Agostino Li Calzi kontroluje ligotajúcu sa H145-ku, ktorá má nalietaných sotva 25 hodín, na výcvik dorazila takmer doslova z výrobnej linky. Technik operátor Florian Mahlknecht je zrejme najskúsenejším palubným operátorom v Dolomitoch.

Sám vášnivý alpinista, pozná každé zákutie, a vďaka 25 ročným skúsenostiam a tisíckam odlietaných zásahov počas týždňového výcviku sme nemuseli urobiť azda jediný krok pri chytaní háku palubného navijáku. Sediac v bočnýh dverách, Florian starostlivo odvíja lano palubného žeriavu až po samý koniec.

Počítadlo ukazuje 95m. Šéf horských záchranárov v Bolzáne, horský vodca Matthias Hofer kufruje 50m statické

česko-slovenský záchranářský časopis

7

Horská záchrana

rescue

report

lano, ktoré sa používa na podvesy a vysvetľuje: „Používame podvesové lano BORNACK, nie klasickú statiku. Tá je vhodná na práce vo výškach avšak nie je certifikovaná na sily pôsobiace pri pohybe vrtuľníka, uhlové rýchlosti a s tým súvisiace zaťaženie. Pri 150 metrovej dĺžke si treba dávať pozor.“ Keď dorazí aj Olaf Reinstadler, horský vodca a šéf horskej služby v Suldene, môžeme začať. „Budeme cvičiť predĺženie navijákového lana, s oficiálnou dĺžkou 90 metrov o 50 metrov statickým lanom,“ začína brífing operátor Florian. Všetky časti kontrolujeme vizuálne, lano prekufrujeme dvakrát a ďalšie putuje do vrtuľníka. Vyskúšame pripnutie trapezu, a každý dostane náhradný trapez s dvoma karabínami na postroj. Pilot Agostino pozorne počúva a vysvetľuje taktiku priblíženia sa k stene. Na mape identifikujeme jednotlivé pozície. Po trištvrte hodine porada končí a spolu s Oliverom Kasslatterom, hlavným záchranárom Pelikan Flugrettung, vyráža náš 5 členný tím smerom k ikonickému masívu Rosengarten a jednej z jeho impozantných kolmých stien s dĺžkou viac ako 300 metrov. Po dvoch kontrolných obletoch a power-checku, teda skúške výkonu vo vise bez vplyvu zeme,

8

pristávame pod stenou. Novučičká H145 s 1080 konskými silami na každý z dvoch motorov Turbomeca Arriel 2E nesklamal a tak náš vrtuľník nemá s visením takmer 3000 metrov nad morom žiadny problém. Na hák žeriavu pripevňujeme koniec statického lana a von vystupuje Matthias, ktorý pomaly odvíja lano meter po metri, tak ako my pomaly stúpame nahor v objatí skalných vežičiek. Lano napnuté, Matthias vo vzduchu, robíme kontrolný oblet a dynamickým žeriavovaním postupne spúšťame šéfa bolzánskych horskáčov žeriavom dolu. Počítadlo ukazuje 90m, Matthias je len malou bodkou kdesi v hĺbke pod nami. Pilot Agostino ho stále vidí na jednom z troch multifunkčných letových monitorov v pilotnej kabíne, ktoré úplne nahrádzajú analógove letové prístroje. Približujeme sa k stene.

Pomaly, aby sme zamedzili rozhúpaniu podvesu. Kyvadlový efekt by mohol mať v tomto prípade fatálne následky.

Stručné povely, sotva badateľné pohyby. Vrtuľník visí sotva 15 metrov od skalnej steny a stále sa približujeme, kým sa Matthias tam dolu pokúša nájsť bezpečný záchytný bod. Životne dôležitá linka je napnutá a prechádza dlaňou operátora Floriana, ktorý sústredene

česko-slovenský záchranářský časopis

sleduje dianie na konci lana. Matthias úspešne dosiahol stenu. Nasleduje druhý pokus, tentokrát sa pridá aj Olaf.

Klesáme zostupovým okruhom a vo vnútri ticho ľutujeme Matthiasa, ktorému tam dolu rozhodne nie je teplo. Olaf vystupuje, pripája sa na lano a scenár sa opakuje, tentokrát o približne 150 metrov vyššie na jednu z vežičiek, kde končí viacero populárnych lezeckých ciest. Tie nie sú obtiažne, ale pozemná záchranná akcia a spusty v kolmej 300 metrovej stene by znamenali niekoľko desiatok násobne dlhší čas, než našich pár minút vo vrtuľníku. Usmiate tváre so zamrznutým obočím a palce hore, keď dosadáme na malú plôšku pod stenou svedčia v prospech úspešne splnenej misie. Kufrujeme zvyšok lana, materiál putuje na palubu a cez niekoľko skúšobných pristátí v zložitom teréne pokračujeme na základňu Pelikan 1 v Bolzáne, aby sme strávili zvyšok dňa živou diskusiou, rozborom fotografii a videí a plánovaním krokov k prípadnému použitiu vyskúšanej techniky v ostrej situácii.

text a foto Tomas Kika Autor je letecký záchranár

Knižní novinka

URČITĚ SI PŘEČTĚTE

BLACKOUT

hemostatický obvaz pro poskytování první pomoci a ošetřování úrazových ran.

MARC ELSBERG

Na podzimním knižním trhu se mezi bestsellery drží kniha, kterou byste i jako záchranáři a hasiči zcela jistě neměli přehlédnout. Psána jako thriller, kniha představuje všechny souvislosti výpadku elektrické energie v regionu postihujícím více než polovinu Evropy s takovou urgencí a v tak mnoha souvislostech, že vyvolala kromě obrovské čtenářské odezvy velkou vlnu diskuse mezi evropskými bezpečnostními odborníky. Jistě bude i pro Vás nejen napínavým podzimním čtením, ale i velmi kvalitním podmětem k zamyšlení o této, zatím ještě dosti podceňované, problematice.

UKÁZKA Z PŘEBALU KNIHY

Europolu Francois Bollard je ochoten mu

Zítra bude pozdě... Thriller o kolapsu evrop-

naslouchat. Když se pak najednou ukáže, že

ských dodávek elektrické energie. Děsivý,

z Pierova počítače byly odeslány podezřelé

ale realistický scénář konce naší civilizace.

maily, do hry vstupuje mazaný a neviditelný

Jednoho chladného únorového dne zhasnou

soupeř. Situace se komplikuje a z Manzana se

světla v Itálii. A nejen tady. Chvíli na to ve

najednou stává lovná zvěř.

Švédsku, pak v Německu, Francii, Rakousku,

Mezitím se situace v ulicích stává stále více

Belgii a Holandsku. Všude v Evropě se hroutí

dramatickou. Zdá se, že v Evropě nic nefungu-

elektrická síť, přestanou fungovat výtahy, met-

je. Několik evropských jaderných elektráren

ra uváznou v tunelech.

je v kritickém stavu a ohrožují životy milionů

Bývalý italský hacker a programátor Piero

lidí. Závod s časem začíná. Závod, který lze jen

Manzano věří, že ví, kdo je za to zodpovědný,

stěží vyhrát.

a tak se to snaží sdělit odpovědným orgánům.

Ale nikdo mu nevěří. Až francouzský komisař

-red-

Použití: •úrazové rány•pooperační rány•chirurgie, rekonstrukční chirurgie a léčba popálenin (místa odběru kožních štěpů)•rány vyžadující akutní ošetření •střelné rány

zastavuje

krvácení za

3

minuty

Více informací naleznete: www.matopat.cz

Záchranářství

DOUFAT V NEJLEPŠÍ, PŘIPRAVIT SE NA NEJHORŠÍ

S Janem Žižkou o novodobých bezpečnostních rizicích záchranářské profese Lepší heslo se pro současnou situaci záchranných služeb asi nedá najít. Osvědčené postupy ztrácejí svou platnost tváří v tvář hrozbám, na které společnost není zvyklá. Cvičné scénáře hromadných neštěstí s velkým počtem zraněných se nyní musí vedle dopravních nehod, průmyslových havárií a živelných pohrom doplnit o další, mnohem komplexnější situace – hromadné útoky na civilní obyvatelstvo jedním nebo skupinou jiných občanů.

PRVNÍ MOMENT: CHYBÍ INFORMACE Z hlediska záchranných složek není v první fázi důležitá motivace nebo právní kvalifikace takových událostí. Je vcelku nedůležité, zda se jedná o akci vyšinutého jedince nebo koordinovaný teroristický útok. Záchranáři po příjezdu na místo události tak jako tak nebudou mít všechny informace, protože jsou zpravidla na místě jako první.

Spíše nebudou mít a nemají informace skoro žádné, jak již ukazuje realita i v České republice. To je první problém, před který jsou a budou postaveny záchranné týmy. Jediné, na co se mohou spolehnout, jsou prvotní informace od

10

policejních důstojníků, kteří ale budou řešit identický problém, a své vlastní vyhodnocení situace.

Ideální stav, kdy nebezpečnou zónu nejprve zajistí policejní nebo jiné bezpečnostní složky a teprve poté do ní vstupuje zdravotnický personál, je v případě hromadného ozbrojeného útoku další zvyklost, která pravděpodobně vezme za své. Na rozdíl od klasických neštěstí je teroristický útok rozprostřen v čase. Nemá svůj daný konec, který by se dal s jistotu předvídat.

Základní informace o tom, kolik je útočníků, jaké mají další úmysly, apod., se daří získat nebo dedukovat až mnohem později, ale ne v průběhu

česko-slovenský záchranářský časopis

události. A je těžko představitelné, že zdravotnické týmy budou čekat hodiny na vyšetření útoku a naprosto jisté zabezpečení prostoru. Neměly by tam již co na práci.

Mnohem pravděpodobnější scénář je, že jejich činnost bude zahájena bez ohledu na dokončení bezpečnostního zajištění prostoru. To samozřejmě stále předpokládá, že bezpečnostní složky udělají maximum pro zajištění ochrany zdravotnického personálu v tzv. Hot zóně. Ale možnosti i speciálních jednotek jsou omezené, např. v otevřených nepropátraných prostorech, proti účinkům nástražných výbušných zařízení (IED), apod.

Záchranářství

rescue

report

SPECIÁLNÍ PŘÍPRAVA ZDRAVOTNICKÝCH ZÁCHRANÁŘŮ Další nevýhodou záchranářského personálu je absence těch nástrojů, kterými disponují právě bezpečnostní složky. Speciální výcvik, zbraně a ochranné vybavení. Častokrát jsme konfrontováni s ideou, že právě tyto atributy by měly zdravotnické složky přijmout za své a problém bude vyřešen. Realita je ale jiná. Jsem toho názoru, že není účelem ze zdravotnických záchranných týmů dělat zásahové jednotky. Zdravotnická odbornost, neustálá potřeba doplňování vzdělání a extrémní časová náročnost výkonu povolání zdravotnického záchranáře limituje možnosti dalšího vysoce odborného výcviku ve zvládání krizových situací v případě hromadného ozbrojeného útoku. Nemluvě o možnostech sebeobrany vlastními obrannými prostředky. Je velký rozdíl se cíleně a dlouhodobě připravovat na tento typ situací jako v případě speciálních policejních jednotek, nebo si jednou za rok nebo za několik měsíců říci, jak bychom to měli dělat, a jet znovu do služby, která se z 90% sestává z pomoci seniorům, dětem a účastníkům nejrůznějších nehod.

Jsem přesvědčen, že částí řešení je kombinace speciální přípravy zdravotníků, která však musí být kompenzována dostatečnou personální obsazeností a nesmí jít na úkor odpočinku nebo služby. A zároveň by určitá část problému měla být přesunuta na policejní složky. Policie, př. další bezpečnostní jednotky, by se měly při svém výcviku zaměřit na situace, kdy jejich primárním úkolem bude zajištění ochrany a bezpečnosti zdravotnického personálu. A to nejen ve formě fyzické ochrany, ale i z hlediska relevance informací, které zdravotnická pomoc potřebuje k vyhodnocení situace a které jim musí být poskytnuty ze strany spolupracujících jednotek.

OSOBNÍ VYBAVENÍ PRO NOVÁ RIZIKA Co je však nutné a možné udělat hned, je poskytnout záchranářům kvalitní vybavení, které do jisté míry snižuje riziko jejich zranění v krizové situaci.

V akvizičním procesu je nutné se od cenově nejvýhodnějších, rozumějme levných řešení, posunout k mnohem kvalitnějším produktům, které nabízejí

více než jen barevně sjednocený stejnokroj. Pokud vyžadujeme, aby zdravotnické týmy zasahovaly po boku hasičských a bezpečnostních složek, není možné tolerovat jejich vybavení s ochrannými vlastnostmi o dva řády nižšími, než kterými disponují jejich kolegové. O morálních a taktických problémech zde není nutné se rozepisovat, každý z čtenářů ví, o čem je řeč.

Je nutné nově definovat cíle pořizování osobního vybavení a výstroje.

Odpovědní pracovníci zodpovědní za vyhlašování veřejných zakázek musí mnohem víc vědět o současných možnostech materiálů a designu. A jako v každém jiném odvětví průmyslu, i v oblasti ochranných prostředků, profesního oblečení a výstroje dochází k neustálému vývoji a vzniku nových řešení. Mnohdy reagují právě na situace, o který debata právě probíhá. Je proto logické, že udržet si znalosti o nejnovějších možnostech v této oblasti není možné bez komunikace a diskuse s výrobci a vývojovými společnostmi, které se touto problematikou zabývají. A tím nemám na mysli nějaká pokoutní jednání bez veřejné kontroly. Ale právě naopak. Nejvyšší přidanou hodnotu bude mít taková diskuze, která bude veřejná, transparentní a budou se k ní moci vyjadřovat koneční uživatelé.

Jejím výsledkem by měla být kvalitní specifikace a dodaný produkt, který splní všechny požadavky a očekávání těch, kteří ho budou používat dlouhou

dobu ve službě a jehož kvality se projeví především v rizikových situacích.

PODNĚTY K ODBORNÉ DISKUSI Aby výše popsané řádky nebyly jen hozenou rukavicí, nabízím několik návrhů s nadějí, že budou začátkem diskuse na toto téma: 1. zapomeňme na textilní materiály pro zásahové uniformy, které nic neumí, a přijměme za své, že záchranář automaticky nastupuje do služby v uniformě se sníženou hořlavostí 2. požadujme, aby sada oblečení pro každého záchranáře obsahovala takové položky, které zajistí, že bude schopen práce v jakýchkoli klimatických podmínkách 3. mějme za samozřejmé, že uniformy budou záchranáře chránit proti olejům, úrazům kolen a budou splňovat všechny normy pro bezpečný pohyb za snížené viditelnosti 4. dejme záchranářům možnost vybavit se ochrannými prostředky proti střelným a bodným zbraním v případě krizové situace, např. formou disponibilních vest a přileb v každém výjezdovém vozidle 5. a hlavně, trvejme na výběru těch nejlepších produktů, které si můžeme dovolit!

Autor: Jan Žižka, 4M Systems, specialisté na vybavení zásahových složek bezpečnostních sborů a záchranářů

česko-slovenský záchranářský časopis

11

Ohnivý ďábel

rescue

report

Fire Devil - vzácný klimatický fenomén se objevil během požárů v Portugalsku

Při požárech v Portugalsku se podařilo zachytit vzácný fenomén známý jako ohnivý ďábel

Během zářijových a říjnových požárů v Portugalsku, doposud nejničivějších v historii tohoto státu, zemřelo více než 40 osob a desítky lidí bylo zraněno.

P

ožáry dosahovaly enormně ničivé síly především díky suchému podzimu. Místní autority však nevylučují žhářství. Této teorii nahrává fakt, že během druhého říjnového týdne byli hasiči v akci u celkem více než 500 požárů.

Přesto i tato tragédie přinesla zajímavost, lépe řečeno raritu, velmi vzácný úkaz, který se pouhou náhodou podařilo zachytit zpravodajskému štábu ITV při natáčení hasičských zásahů.

Fenomén, je mnoha lidmi nazýván ohnivý ďábel. OHNIVÝ ĎÁBEL, jak napovídá název samotný, je způsobený horkým vzduchem z plamenů požáru.

12

Vzduch začne rotovat kolem a do středu se dostává další a další kyslík, díky kterému rychle stoupá teplota i výška ohnivého víru. Uvnitř víru je teplota mnoho tisíc stupňů Celsia.

Vzdušný vír do sebe vtahuje podobně jako tornádo vše, co ho potká na zemi a odmršťuje hořící předměty a třísky do velké dálky. Ohnivého ďábla nelze jen tak zkrotit, většinou zanikne sám. Pokud by se chtělo aktivně zasáhnout a uhasit jej, bylo by nutné uhasit celý oheň na zemi pod ním.

Fenomén ohnivého ďábla je mnoha lidmi nazýváni jako ohnivé tornádo, ale zde jde o jiný fenomén. Ohnivé tornádo vzniká například při erupci sopek, kdy

česko-slovenský záchranářský časopis

do vzduchu uniká velké množství popela a páry a vytvoří se velké bouřkové mraky. Z nich posléze může vzniknout klasické tornádo, silné rotační proudění, několik metrů široké a velmi rychle se pohybující.

Dle informací serveru Novinky.cz bylo nejničivějším tornádem v historii ohnivé tornádo v japonském městě Kantó v roce 1923, kdy během patnácti minut uhořelo až 38 000 lidí. Pokud tornádo zasáhne oblasti požáru, také rozmetává hořící trosky do dálky.

red s využitím internetových zdrojů foto: NBC NEWS

Novinka

rescue

report

SPOLEHLIVÝ PARTNER PRO PRÁCE VE VÝŠKÁCH A NAD VOLNOU HLOUBKOU

Nejbezpečnější lano o průměru 10.5 mm a 11.0 mm na trhu.

Na současném trhu asi nenajdete bezpečnější lano, než TENDON Secure.

Použitím lana Secure výrazně zvýšíte svou bezpečnost v případech, kdy hrozí mechanické poškození lana o ostré hrany nebo narušení celistvosti lana padajícími předměty. Díky své jedinečně sendvičové konstrukci pletených vrstev a použití speciálně vyvinutých staplových vláken je lano schopno podržet zavěšenou osobu nebo břemeno i v případě značného poškození opletu nebo jádra, aniž by došlo k úplnému přetržení lana a následnému pádu zavěšené osoby. Neocenitelnou výhodou je tak především možnost se i přes značnou destrukci lana spustit na zem nebo do bezpečné výšky, popřípadě se zajistit v bezpečném bodě mimo poškozené lano.

Secure je speciálně upravené lano tvořené ze čtyř vrstev. První dvě jsou paralelní a pletené jádro. Třetí je pletený mezioplet a čtvrtá je na pohled jediná viditelná vrstva oplet. Použitým materiálem ve všech čtyřech vrstvách je polyamid, který je v případě meziopletu speciálně upravené staplové vlákno. Kombinací vrstev a úprav materiálu je zajištěna vysoká odolnost celku. Lano nabízí vyvážené parametry a velmi příjemnou manipulaci. Při používání udržuje kruhový tvar, takže dobře procházejí libovolnými jistítky.

Použitá technologie navíc výrazně eliminuje posuv opletu.

www.mytendon.com

ELITE EN 361 / EN 358 / EN 813 Postroj pro práci na laně.

Polstrované nohavičky a ramena zaručující vysoký komfort práce.

Pás a oka pro pracovní polohování. Široké možnosti seřízení postroje.

Rychlospony na nohavičkách pro snadné oblékání postroje.

Připojovací prvky pro instalaci hrudního blokantu.

česko-slovenský záchranářský časopis www.lanex.cz

13

Test

rescue

report

TESTOVALI SME OBLEČENIE ZAZA PRE LETECKÚ ZÁCHRANKU Postarať sa najprv o vlastnú bezpečnosť, až potom pomáhať druhým - tak znie na prvý pohľad sebecké, no dôležité a azda najzákladnejšie záchranárske pravidlo.

Vhodné pracovné oblečenie nie je len rozlišovacím a poznávacím znakom tých, ktorí profesionálne či dobrovoľne pomáhajú iným, ale najmä kľúčovou ochrannou pomôckou - trávime v ňom aspoň rovnako dlhý čas ako v samotnej službe. Vyskúšali sme za vás oblečenie od rakúskej firmy Zaza, ktorá sa už roky špecializuje na vývin a výrobu odevov pre leteckých záchranárov a jej produkty využívajú piloti, lekári, leteckí záchranári, ale i vojaci či policajti a dokonca i technický letecký personál v najrozmanitejších zásahových podmienkach - od ulíc miest až po ľadovcové zjazdovky a alpské hrebene.

14

česko-slovenský záchranářský časopis

Test

F

irma Zaza so sídlom v rakúskom Voralbergu vstúpila na trh najprv s ponukou kombinéz a od nich strihovo odvodených nohavíc v letnej a zimnej úprave. Produkty sa zakrátko stali mimoriadne obľúbenými u všetkých prevádzkovateľov leteckej záchrany v Rakúsku a spolu s rakúskou leteckou políciou sa rozhodli opustiť klasické armádne „pyžamo“ i mnohí nemeckí leteckí záchranári a silové zložky. Kombinované outdoorové sety vymieňa tento rok v prospech Zazy i masívny tím talianskeho Bieleho kríža spolu s leteckou záchrankou Heli so základňami Pelikan 1 a Pelikan 2 pôsobiacou v Dolomitoch. Na koncepte jediných nohavíc vybudovala malá firma pri Švajčiarskych hraniciach úspešný obchodný model, ktorý v súčasnosti dopĺňa kolekciou ďalších súčastí výbavy od termoprádla cez stredné vrstvy až po vesty a nepremokavé bundy.

Zaza úzko spolupracuje a svoje know-how zdieľa s rakúskou populárnou značkou Skin-Fit, ktorá sa teší veľkej obľube najmä u náročných outdooristov kladúcich dôraz na kvalitné technické oblečenie naviac okorenené štýlovým dizajnom. To sa odzrkadľuje i v cene, ktorá na trhu rozhodne nepatrí k najnižším.

OD PÁSA DOLU Kombinéza i oboje záchranárske nohavice majú konštrukčne spoločnú práve časť od pása dolu. Revolučné sú najmä dizajnom vreciek a ich rozmiestnením, ktorých ergonómia sa naplno preukáže

ešte pred tým, než sa ocitneme v teréne.

Obzvlášť v kabíne vrtuľníka je priestor vždy obmedzený a po pripútaní bezpečnostnými pásmi sú akékoľvek pohyby na prepracovanie sa k vreckám často nemysliteľné. Nohavice a nohavicová časť kombinézy majú celkom 6 vreciek, z toho dve postranné na lýtkach, dve na prednej strane stehien a dve klasické vnútorné nohavicové vrecká na úrovni bedier.

Všetky sú uzavreté zipsami.

Oproti ostatným outdoorovým či záchranárskym strihom je nespornou výhodou, že vrecká na končatinách nie sú všité dovnútra odevu, ale naopak našité na nohaviciach a odstupujú od nich, čo výrazne zvyšuje ich funkčnosť, komfort nosenia, prístup k nim a manipuláciu s ich obsahom. Lýtkové vrecká sú našité približne v úrovni stredu lýtka a vďaka postrannému umiestneniu, je k nim, ako aj ich obsahu, bezproblémový prístup aj posediačky ak je záchranár obmedzovaný bezpečnostnými pásmi a nemôže sa predkloniť.

Osobne ich používam na ľahký zdravotnícky materiál a jednorázové plastové rukavice, ktorých počas výjazdu nikdy nie

je dosť. Uzavreté sú napriek subtílnemu vzhľadu pomerne odolnými YKK zipsami s ľahkým chodom, dobre rozopnuteľným i jednou rukou. Stehenné vrecká sú umiestnené na prednej strane nad kolenami, čo je opäť praktické najmä pre manipuláciu v sede, kedy z nich obsah aj pri otvorených zipsoch nemá tendenciu vypadnúť. Každé vrecko má dva zipsy, jeden vodorovný a jeden zvislý, a tak nie je problém do vrecka pristupovať veľmi komfortne v stoji i v sede. Stehenné vrecká sú svojou konštrukciou predurčené na nosenie mobilného telefónu, zmestí sa do nich veľký mobil i malý tablet. Objemnejšie príslušenstvo, nôž či extrémne nevyhnutný zdravotnícky materiál ako elastický obväz alebo alu deka sa pokojne vôjdu nad záchranárove stehno bez obmedzovania pri pohybe. Rovnako tak i poskladaná mapa, poprípade rôzna dokumentácia, ja v nich nosím čiapku alebo zimné rukavice.

Pravé stehenné vrecko navyše ponúka puzdro na dve perá, ktoré ocení každý, kto má na sebe nepremokavú vetrovku alebo akúkoľvek ďalšiu vrstvu a tak prípadné typické umiestnenie vrecka na ceruzky pod ľavým ramenom je jednoducho neprístupné. Hľadanie „písatka“ po vreckách a kabíne zväčša komplikuje život v tej najnevhodnejšej chvíli.

Umiestnenie vreciek ale nie je šikovné len z hľadiska ich dosahu a prístupu do nich.

Dizajnéri zo Zazy si dali námahu a vrecká našili tak, aby neprekážali noseniu sedačky lezeckého postroja. Vyskúšal som 7 druhov lezeckých postrojov rôznych typov a výrobcov vrátane celotelových, a ani v jednom prípade sedačka neprekážala v prístupe do žiadneho z vreciek. Bedrové klasické vrecká sú pomerne hlboké a hľadanie kľúčov od auta v nich môže stáť trochu času i nervov, zaručuje však, že nevypadnú aj ak zostanú rozopnuté. Pri zapínaní ešte chvíľu zostaneme.

Nohavice sú unisex, rovnako tak i kombinéza, a majú klasický zips a zapínanie na

česko-slovenský záchranářský časopis

15

Test

rescue

report

jednu alebo dve háčikové spony, takže ani bez voliteľného opasku nehrozí pri plnom rozsahu pohybov samovoľné rozopnutie. Pútka na opasok sú pomerne široké a nohavice znesú i masívne taktické opasky.

DO TEPLA I DO ZIMY, AJ DO OBIDVOCH NARAZ Nohavice prichádzajú v letnej a zimnej verzii. Letné nohavice rovnako ako kombinéza sú vyrobené z mikropolyesteru a cordury, ktoré sú pomerne odolné proti oderu, dobre dýchajú a sú ideálnymi materiálmi aj do najhorúcejších letných dní. Výhodou umelého vlákna je aj jeho nízka hmotnosť a ľahká zbaliteľnosť do extrémne malých rozmerov.

Celý letecký overal pri správnom zbalení veľkosťou snáď nepresiahne rozmery palubného denníka záchranárskej helikoptéry. Použitý materiál je v lete veľmi vzdušný, dobre však toleruje aj dodatočné teplé spodné alebo vrchné vrstivy. Mnohí kolegovia nosia v prechodnom období letnú verziu nohavíc alebo i celý overal a pod ním termoprádlo, ktorým si prispôsobia úroveň izolácie.

Keďže materiál slušne dýcha a veľmi rýchlo schne, javí sa zatiaľ najuniverzálnejším trojsezónnym riešením, hoci so správnym podoblečením a v kombinácii s teplou bundou je dobre použiteľný i v zime. Toto je veľkou výhodou najmä ak v slnkom zaliatom údolí letíme na pomoc cyklistovi v krátkych rukávoch a v zápätí o 2000m vyššie a 20 stupňov chladnejší horský hrebeň.

Kombinéza navyše ponúka i odopnutie polovice rukávov, a tak šikovné riešenie na najhorúcejšie dni. Dizajn je predovšetkým funkčný a tak nezabúda ani na potrebu reflexných prvkov, ktorú sú v podobe 3M reflexných pásov umiestnené pod kolenami a v príade kombinézy aj súvislý reflexný pás na chrbte. Kombinéza má navyše zips rozopínateľný zhora i zdola a dve náprsné vrecká so skosenými vstupnými zipsami tak, aby neprekážali hrudnej časti lezeckého postroja alebo celotelovému záchranárskemu úväzu. Do vrecka sa vôjde celá dlaň a pokojne aj mobil alebo buffka.

Zimné nohavice, strihovo identické s letnými, sú ušité z pevného neprefúkavého softshellu (kombinácia polyamidu, polyesteru, elastanu a polyuretanu) a aj bez termoprádla si

16

hravo poradia s mínusovými teplotami či snehom. Dýchajú predsa len menej ako letná verzia, odpudzujú vodu a sú robustnejšie, lepšie tak ochránia v teréne. Integrovaný návlek na topánku je nenahraditeľný najmä v hlbokom snehu a klasickým háčikom sa dobre uchytáva na všetky typy šnurovaní. Zips na rube oboch lýtok zaručuje kompatibilitu so všetkými druhmi topánok až po expedičné, nohavice si rozumejú aj so skialpovou lyžiarkou. Napriek tomu, že sú robustnejšie ako ich letný variant, sú strečové a pohodlné na nosenie aj počas celého dňa, znesiteľné dokonca aj pri izbovej teplote. Šikovnou vychytávkou všetkých troch produktov sú vystužené oblasti kolien, ktoré oceníte už pri prvej resuscitácii kľačiac nad pacientom v teréne, na podlahe či palube. Rovnako tak pri obsluhe palubných systémov či bežnej údržbe. Naviac, v kombinéze a letných nohaviciach sa dajú vystužené časti meniť a prípadnú výstuž pridať, odobrať či nahradiť ľubovoľnou vlastnou.

Kombinéza neponúka pútka na opasok, disponuje však elasticky stiahnuteľným pásom s možnosťou vlastného nastavenia prostredníctvom suchého zipsu. Sedacia časť, kolená a ramená sú vystužené a dizajnovo oddelené.

česko-slovenský záchranářský časopis

Kombinéza ponúka aj zahnutý golier, ktorý môže byť na nezaplatenie najmä vo vrtuľníkoch či sanitkách, kde bezpečnostné pásy dokážu do krku nepríjemne „hrýzť“.

NIELEN PRE ZÁCHRANÁROV Za roky produkcie sa letecký overal stal veľmi obľúbený nielen u leteckých záchranárov ale aj pilotov a mechanikov a Zaza preto ponúka i jeho upravenú verziu v sivej farbe, ktorá naviac umožňuje okrem odzipsovania rukávov aj odopnutie podkolennej časti nohavíc na rovnakom princípe. V modifikovanej farebnej verzii s miernymi strihovými úpravami ho využívajú napríklad policajné letky či armáda. Upustením od bavlnených konceptov s rôznymi nehorľavými impregnáciami, ktoré po niekoľkých vypratiach i napriek formálne splneným normám, strácajú svoju reálnu účinnosť, ukazuje Zaza nový trend v oblasti záchranárskeho oblečenia. To prináša okrem extrémne funkčného dizajnu aj dlhú trvácnosť, vysokú mieru komfortu a tým výrazne ovplyvňuje výkonnosť záchranárskeho personálu.

Text: Tomas Kika Foto: Tomas Kika a Zaza

Horská záchrana

rescue

report

rescue

česko-slovenský záchranářský časopis

report

Předplatné 2018 RESCUE report pohodlně a se všemi bonusy až do Vaší schránky nebo do počítače, tabletu a mobilu!

Objednávejte na:

www.rescue.cz/predplatne email: media@rescuemedia.cz poštou na: RESCUE media s.r.o., Lidická 51, 602 00 BRNO telefonicky na: +420 774 615 139

Na www.rescue.cz/predplatne si můžete pohodlně objednat:  Celoroční tištěné předplatné na rok 2018 za 390 Kč/18 Eur  Elektronickou verzi časopisu za 190 Kč/9 Eur  Kombinované předplatné (tištěné i elektronické předplatné)

+ bonus digitální archiv 2016, 2017 za 490 Kč/20 Eur  Dárkové a hromadné předplatné od 10 ks za zvýhodněnou cenu: 330 Kč  Schází vám některé z čísel? Objednejte si jej jednotlivě za 49 Kč/3EUR všechny ceny jsou včetně DPH a poštovného česko-slovenský záchranářský časopis

17

Kynologie

MANTRAILING MÝTY, POLOPRAVDY A SKUTEČNOST

S Lubomírem Satorou o posunu v této záchranářské disciplíně Je to již více než rok, co v Rescue Reportu vyšel článek „Mantrailing – využije ho stávající systém pátrání po osobách?“ Za tuto dobu se událo mnoho věcí, které možná stáhnou roušku tajemství z metody pachové práce, kterou nazýváme „mantrailing“ a na druhou stranu možná ukázaly, v čem může mantrailing skutečně pomoci při pátrání po hledaných a pohřešovaných osobách.

M

yslím si, že je ode mne čestné a zodpovědné, když dopředu upozorním, že jsem sice velkým příznivcem mantrailingu a možná až neobjektivním obdivovatelem bloodhoundů, ale nikdy jsem nebyl sportovním, ani profesionálním kynologem. Přestože mne psi prakticky neustále doprovází celý život, mantrailingu se věnuji teprve 11 let. Na rozdíl od klasické záchranářské, nebo policejní kynologie, to u mantrailingu prý není až tak velký hendikep. Na jednom z prvních seminářů v Německu, kam přijeli američtí instruktoři, jsem dostal právě otázku, jestli jsem profesionální kynolog.

Když jsem odpověděl, že ne, policejní instruktor pokýval hlavou a řekl: „To je dobře, alespoň do mantrailingu nebudeš tahat to, co tam nepatří, a nemáš hlavu zatíženou jinými metodami.“ Přesto, anebo právě proto, mám ke všem profesionálním a sportovním kynologům velký obdiv a úctu. Čím více se s nimi setkávám a sleduji jejich práci, tím víc se tento můj obdiv posiluje. Při představě, co všechno musí pes se svým psovodem zvládnout a umět, aby se stal světovým sportovním šampionem

18

anebo dobrým policejním, nebo záchranářským psem, mi ani nic jiného nezbývá.

Mantrailing je oproti tomu totiž ve své podstatě velmi jednoduchá metoda pachové práce. Složitost mantrailingu je právě v jeho jednoduchosti. Hodnocení práce mantrailera je také jednoduché – našel/nenašel. Úkolem psovoda je skutečně pouze umět přesvědčit psa, aby využil své přirozené schopnosti ke sledování jedné, konkrétní pachové stopy a na konci, pokud možno, našel hledanou osobu. Prakticky jedinou dovedností, kterou pak psovod při práci potřebuje, je naučit se dobře číst řeč těla psa, správně ji přeložit a interpretovat do řeči lidské. Kdo v mantrailingu hledá jakoukoliv složitost, utápí se v množství teoretických pouček, zaručených polopravd, někdy i lží a bohužel i nesmyslných argumentů.

Dalo by se říct, že je až s podivem, že od 12. století, kdy bloodhoundi začali hledat lidi, se setkává mantrailing s takovým důsledným nepochopením ze strany mnoha lidí dodnes. Nedávno vyšel v jednom časopise článek, který popisuje snahu majitele dvou vycvičených bloodhoundů, který je v roce 1888, v Londýnském Whitechapelu, nabízel

česko-slovenský záchranářský časopis

Policii k pátrání po Jacku Rozparovači.

Velmi mne zaujal, protože kdyby se vyměnil letopočet za rok 2017 a kresby se vyměnily za barevné fotografie, nikdo nepozná, že je to text starý skoro sto dvacet let. Skepse a nedůvěra, většinou právě z řad profesionálů přetrvává staletí. Proč?

Tuto otázku si klade neustále skoro každý mantrailer a snaží se hledat příčinu tohoto stavu. Možná odpověď je v tom, co považují kynologové za zásadní pravidlo: „Ukázaná platí.“ Ukaž mi, že tvůj bloodhound teď a tady vypracuje třicet hodin starou stopu, dlouhou deset kilometrů a já tomu začnu věřit.

A to je možná právě ten kámen úrazu.

Každý chce vidět fantastický výsledek na vlastní oči a ničemu jinému nevěří.

Práce mantrailera je ale jednorázově těžko vyhodnotitelná, měla by se hodnotit dlouhodobě, jak MT tým průběžně pracuje a hlavně, jaké má výsledky v praxi. Skutečností je, že mantrailer je schopen vypracovat i velmi starou stopu, ale nezvládne to vždycky.

Bohužel mnoho lidí vidí v mantrailingu sport a to je velká chyba.

Podstatou sportu je soutěžení, porovnávání, bodování, pokud jsou stanovena pravidla pro nějakou činnost, musí

Kynologie

rescue

report

se vyhodnotit, obodovat, to je všechno v pořádku. Problém je v tom, že toto všechno u mantrailingu úplně neplatí.

Mantrailing skutečně není sport. Dám příklad. Ztratí se babička v lese na houbách. Přijede super nejlepší vycvičený stopařský pes a babičku nenajde. Od boudy se zavřený babiččin voříšek podhrabe pod plotem a s absolutní jistotou po chvíli babičku najde. Kdo je v danou dobu lepší stopař?

Kouzlo mantrailingu totiž není v tom, že budu psa učit sledovat pachovou stopu podle našich, lidských pravidel, která si vymyslíme a která nám, lidem vyhovují, ale jde o to, jak se přizpůsobit psím pravidlům a podmínkám, za kterých pes bude dobře pracovat. Mantrailing je o práci s emocemi psa. Co všechno se musí udělat, aby pes právě teď a tady udělal to, co je v danou dobu pro nás nejdůležitější a sice našel hledanou osobu. Tím ale nechci říct, že nelze mantrailery testovat a certifikovat.

Když před několika lety v Německu

Jeffu Schettlerovi na semináři představovali certifikované psy, kteří měli splněné atesty na velmi staré a dlouhé stopy, navrhnul jim, že každému z nich připraví jednoduchou krátkou hodinovou stopu, tzv. Double blind test. Ten je velmi jednoduchý. Osoba odejde neznámo kam, na určenou vzdálenost.

K úžasu všech, ani jeden pes hledanou osobu nenašel. Proč? Možná jednoduchá odpověď. Protože skutečně nikdo, ani Jeff nevěděl, kudy a kam hledaná osoba odešla a psovi v tom okamžiku nikdo nedokázal pomoci. Ani psovod, ani rozhodčí, ani nikdo další. Pes musel skutečně najít hledanou osobu úplně sám. Hodnocení je opět jednoduché – našel/nenašel.

Po jednom rozhovoru se zasloužilým, dlouholetým, mezinárodním rozhodčím a uznávaným bývalým profesionálním kynologem mi volala naše dlouholetá členka. Jedním z témat jejich rozhovoru byl právě také mantrailing a jeho atestace. Jádrem sporu bylo, že právě nechtěl připustit, že jediným

výsledkem práce psa je – našel/nenašel.

Jak ale vyhodnotím práci psa na startu?

Nijak. Jak oboduji chování a činnost psa a psovoda při práci. Nijak. Jak zjistím, jestli pes skutečně pracoval přesně na stopě? Nezjistíš. Podvody jsou prakticky vyloučeny, nadržovat oblíbencům nelze, body přidělovat taky nelze.

Kde je tedy problém? Má-li pes samostatně, podle svých nejlepších schopností co nejrychleji najít hledanou osobu, prostě všechna naše, lidská pravidla, podmínky, nařízení, požadavky, by úplně akceptovat neměl.

Otázka totiž zní: Jak můžeme stanovovat pravidla a předpisy na něco, čemu prakticky nerozumíme, co nemůžeme změřit, ověřit, potvrdit, ukázat, ohodnotit. Existuje něco jako praxe pachu?

Zatím je to pořád nauka o teorii pachu.

Tedy pouze tušíme, jak to ve skutečnosti může fungovat, ale prakticky to neumíme ověřit. Dobrý stopař, při hledání pachové stopy, hlavně používá své nezpochybnitelné genetické předpoklady, schopnosti a dovednosti získané MT tým na startu tréninkové stopy

česko-slovenský záchranářský časopis

19

Kynologie

rescue

report

Příprava psa před startem trailu

dlouholetým řešením mnoha různých situací, do kterých ho v tréninku stavíme a podmínky pro něj jsou pak jednoduché. Pokud se tady někde pachové částice hledané osoby ještě nachází a ty mi řekneš, koho hledáme, a já chci, tak ti toho človíčka najdu. Jak? To je můj problém. Nech to na mě, stejně tomu nerozumíš.

Nedávno jsme pátrali po pohřešované ženě a Cassino vypracoval stopu, která byla 36 hodin stará, a na jejím konci skutečně hledanou ženu našel.

Jeden z kriminalistů pak za námi přišel a řekl, že ho velmi mrzí, že se přímo pátrání nemohl účastnit a požádal nás, že ve městě našlápne 12 hodin starou stopu a na vlastní oči chce vidět, jak ji pes vypracuje. Byl velmi zklamán, když jsem mu řekl, že to pravděpodobně nepůjde, protože v tréninku tak staré stopy nechodíme. Jak je tedy možné, že jste tu ženu našli po tak dlouhé době?

Moje odpověď byla vcelku jednoduchá: „Mě se neptejte, zeptejte se psa, ten jediný totiž ví, jak to dokázal. Problém je, že teď za těchto konkrétních podmínek pes stopu vypracoval, ale zítra, třeba nevypracuje stopu ani hodinu starou. „ Ale kdo, kromě psa ví, že pachové částice ještě v prostoru jsou? Kdo odhadne podíl AirScentingu, shody

20

Spolupráce se špičkovými zahraničními instruktory

okolností, podmínek prostředí které jsou vždycky velmi odlišné? V zásadě je tedy potřeba takový MT tým testovat za podmínek, kdy jsou reálné předpoklady, že základní podmínky pro vypracování trailu jsou splněny.

Mantrailing je tedy trochu odlišná filozofie, což může být problém.

Ponechat výsledek práce na vůli psa, podřídit se jeho pravidlům, přizpůsobit

česko-slovenský záchranářský časopis

tomu naše, lidská pravidla a věřit v jeho schopnosti, skutečně není jednoduché.

Velmi se mi líbí citát Marlenne Zahner: „Dělám mantrailing s bloodhoundy více jak 40 let. Jak to funguje nevím.

Jediné co vím, je to, že to funguje.“ Pohádky a mýty o mantrailingu dělají většinou lidé, kteří podstatu a filozofii mantrailigu úplně nechápou.

Ti, kteří se snaží dostat mantrailing

Kynologie

rescue

report

Zadržený pachatel únosu před příjezdem zásahové jednotky.

Jednalo se o únos dítěte.

do nějakých stávajících škatulek a pravidel a mantrailingu se prakticky nevěnovali. Používané argumenty, jsou často nepodložené, nebo jsou účelově zkreslené. V éře internetu je skutečně velmi těžké orientovat se v obrovském množství zaručených taky informací, polopravd, nepodložených argumentů, příkladů, které mají většinou jediný cíl.

Zviditelnit sama sebe, uspokojit svoje ego, prosadit se na úkor druhých, uplatnit svou moc. Za jakou cenu? Za jakoukoliv. I za cenu lží, podvodů a nesmyslných účelových argumentů.

Co s tím? Jak z tohoto začarovaného kruhu vyjít ven? Cestou může být návrat k tomu, proč se s mantrailingem už před 900 lety vlastně začalo a co je jeho cílem. Najít hledanou osobu na základě jejího individuálního pachu. Jediný, kdo to umí je pes. Vzít jako fakt, ne že pes nám, ale my se musíme přizpůsobit a akceptovat jeho fantastické schopnosti. Jak? Vcelku jednoduše. Právě testování na principu Double blind testů, kde skutečně nikdo neví, kudy a kam hledaná osoba odešla, nám k tomu může pomoci. Složitost skutečně nemusí být extrémní. Pokud je pes správný pracovní stopařský workoholik, má dostatek zkušeností a schopného, zkušeného psovoda, potřebuje k tomu, aby

našel hledanou osobu skutečně jenom její pachový předmět na startu a pachové částice v prostoru, kde se hledaná osoba pohybovala. Individuální pach nemění své vlastnosti, mění se pouze jeho intenzita v závislosti na vnějších podmínkách. Jak starou stopu tedy pes vypracuje? Přesná definice je: Dokud je schopen pachové částice nacházet a sledovat. Ale jestli je to hodina, deset hodin, nebo týden, na to pravděpodobně žádný člověk na světě neodpoví. Je to množina o mnoha neznámých.

Nedávno jsme byli přizvání k pátrání po pachateli znásilnění. Stopa byla stará 12 hodin, místo činu v parčíku u frekventované silnice, blízko nádraží a dostali jsme se na místo přesně v poledne. Pes vypracovat trail k dveřím vedle herny, na dveře zaškrábal a práci ukončil. Později pachatele v tomto domě zadržela Policie. Sledoval pes skutečně pouze pachovou stopu, kterou zanechal pachatel? Určitě ne.

Souhra jeho schopností nacházet v prostoru pachové částice i v minimální koncentraci, shoda okolností, vnějších podmínek, podíl náhody a štěstí, možná čerstvější, intenzivnější pach na dveřích, toto všechno jsou aspekty, které vedly k tomu, že výsledek byl pozitivní. Zvládneme tuto situaci zítra

v tréninku? Možná že ano, pokud budou opět splněny všechny podmínky, nebo budou ještě příhodnější. Z našich zkušeností ale tak staré stopy žádný pes pravidelně nezvládá. Nikdo totiž neví, jestli v danou dobu, na daném místě, skutečně pachové částice v prostoru ještě jsou a pes je zvládne sledovat.

Kvalitu MT týmu dokazují hlavně jeho praktické výsledky. Objektivní vyhodnocení každé pátrací akce, co nejpřesnější analýza práce psa, dlouhodobé sledování práce MT týmu lidmi, kteří mantrailingu rozumí, pak mohou vytvořit předpoklady, že MT tým může být při další práci úspěšný. Pokud je psovod objektivně a vnitřně přesvědčený, že připravil svého psa a hlavně sebe podle svého nejhlubšího přesvědčení na daný úkol, může se do pátrání pustit.

Co je tedy podstatou velkých mýtů o mantrailingu? Kdo tedy vytváří mýty, legendy a polopravdy o této královské metodě pachové práce psů? Částečně za to mohou neúplné, ale pravdivé informace, které se pouští do světa: „MT tým našel po 36 hodinách pohřešovanou ženu.“ To je fakt a skutečnost, ověřená informace, protože je to jedno z našich úspěšných pátrání, potvrzené Policií. Problémem je, že

česko-slovenský záchranářský časopis

21

Kynologie

rescue

report

toto se událo za nějaké konkrétní situace, která dál popsat nelze. Paradoxem pak je, že dobrý výsledek MT týmu metodě mantrailingu ve své podstatě nakonec uškodí. Jak jinak pochopit vyšetřovatele, který pak volá MT tým do pátrání druhý, nebo třetí den od vyhlášení pohřešování. Na otázku psovoda:“Jak dlouho to víš?“, odpoví - „No, od začátku.“ A proč mi voláš až druhý den?“ No, protože jsem si myslel, že ji najdeme sami a vy jste přeci minule taky našli až druhý den.“ Dalším problémem jsou účelové informace, které metodu mantrailingu staví do špatného světla. Jak si vysvětlit případ, pohřešování děvčete, kde po více jak týdnu byl pozván policejní mantrailer ze sousední země, který oficiálně přesně určí místo, kde pachatel dívku naložil do auta? Najednou odmítaná, mýtická metoda pachové práce je uznaná a úspěšná a stanoví jedinou vyšetřovací verzi případu? Mají mantraileři mít z této informace radost? Těžko.

Co pak má po takové informaci psovod MT týmu odpovědět plačící manželce, které se ztratil před týdnem manžel, nechal auto u nádraží a zmizel, na její větu: „No ale ten pes v televizi to přesně našel po devíti dnech. To máte tak neschopného psa?“ Musíme dále bohužel konstatovat, že mnoho lidí, kteří se nějakému praktickému stopování věnují, zahrnují internet fantastickými tréninkovými výsledky svých miláčků, chválí se dosaženými body na stopařských závodech a soutěžích a neskutečnými výsledky a vše deklarují, jako mantrailing. A to

už vůbec nezmiňujeme zaručeně nesmyslné argumenty na obhajobu jejich práce.

Kdo si pak MT tým do pátrání přizve?

Z naší zkušenosti většinou ten, který si již v minulosti ověřil, že daný MT tým má skutečně dlouhodobé předpoklady danou konkrétní situaci vyřešit.

Další skupinou jsou pak ti, kteří vyčerpali všechny možnosti stávajícího systému pátrání IZS a Policie a chtějí využít podle zákona: „všech možností“. Ti ale staví MT tým do velmi těžké a složité pozice. Většinou je to už velmi pozdě. Když pak po tak dlouhé době a za velmi ztížených podmínek hledanou osobu nenajdou, jsou neschopní, když najdou, je to považováno jenom za náhodu.

Pořád ale není odpověď na otázku, proč i po velmi dobrých výsledcích se mantrailing pořád nemůže prosadit.

Určitě jsou jednou z příčin právě mýty, legendy a polopravdy, které mantrailing zahalují.

Důvodem také je neznalost podmínek pro praktické použití mantrailera.

Dalším faktorem pak určitě je strach a obava z neznámého. Čemu nerozumím, co nechápu, to přeci nemůžu použít. Když to nemá pořádná pravidla, jak to vyhodnotím. Určitě je to různé chápání filozofie mantrailingu, která je přeci jenom odlišná od toho, co se tady posledních sto dvacet let prosazuje a uplatňuje. Určitě velkou roli hraje neznalost problematiky mantrailigu, jako metody pachové práce. Při vší úctě, se také najdou jedinci, kteří to a priori a ze zásady, ani chápat nechtějí.

Je ale potěšitelné, že je již řada sportovních, policejních a záchranářských kynologů, kteří s mantrailery spolupracují, snaží se do jejich tajů proniknout, pochopit filozofii a roli mantrailingu při pátrání po ztracených a pohřešovaných osobách a dokonce si z toho něco vzít pro sebe a svou práci. Je potěšitelné, že se už našli kriminalisté a vyšetřovatelé, kteří si práci mantrailera vyzkoušeli a je pro ně důležitý výsledek jejich práce.

Jsou již dokonce učebnicové příklady nasazení mantrailerů ještě před zahájením pátracích prací. Tito vyšetřovatelé pak mají výsledky práce MT týmu k dispozici hned od začátku a mohou tak využít tyto poznatky ke stanovení vyšetřovacích verzí a postupu záchranných prací. Určitě tak může docházet ke zkrácení doby pátrání, nemalé úspoře finančních, materiálních a dalších prostředků. Navíc má přeci Policie ze zákona povinnost „využít všech dostupných prostředků k nalezení hledané osoby“.

MT týmy nejsou pro Policii žádnou zátěží, pracují zadarmo, dobrovolně, na své vlastní náklady. Práce MT týmu je na stávajících postupech pátrání nezávislá, neomezuje, ani neohrožuje jakkoliv stávající postupy a může pouze urychlit nalezení hledané osoby. A proč to vlastně tedy funguje. Protože existuje něco, co se těžko popisuje, nemá to pravidla, ale každý, kdo si jednou vyzkoušel při práci spolehnout se na svého psa, který ví, že je fakt potřeba to ztracené dítě najít, vám to v praxi ukáže. Takže vlastně taky mýtus?

Autor: Lubomír Satora Foto: soukromý archiv autora Autor je předsedou IBHA Interational Bloodhound Academy (www.ibha.eu), neziskové organizace, která zajišťuje výcvik a výuku mantrailingu a certifikaci MT týmů na území ČR a SR. Cílem IBHA je zařazení mantrailingu do oficiálního systému IZS a pátrání Policie a Rescue Olomouc, což je zásahová organizace typu SAR, pod jejíž hlavičkou jsou mantrailingové MT týmy nasazovány do pátrání po ztracených a pohřešovaných osobách na území ČR.

Nález hledané osoby v podzemním úkrytu

22

česko-slovenský záchranářský časopis

Více na: www.ibha.eu a www.pohresujeme.cz

rescue

report

PROJEKT ZÁCHRANA SOM JA prinesie defibrilátory do škôl

L

en za minulý rok sa zranilo pri dopravných nehodách na našich cestách 143 detí vo veku od 6 do 12 rokov, ku ktorým boli privolaní záchranári zo spoločnosti Falck Záchranná.

Do konca júla tohto roka to bolo 52 zranených detí. Záchranári sú pritom častejšie privolávaní k chlapcom. Vlani ošetrovali 85 chlapcov a 58 dievčat vo veku od 6 do 12 rokov. Za prvých sedem mesiacov tohto roka to bolo 30 chlapcov a 22 dievčat.

Najčastejším detským úrazom pri dopravných nehodách býva úraz hlavy, z celkového počtu ju malo zranenú tento rok až 23 detí, vlani išlo až o 80 takýchto prípadov. Ďalšie poranenia, ktoré zdravotnícki záchranári ošetrujú, sú úrazy nôh, hrudníka, brucha a rúk.

Práve preto sa Falck nezisková organizácia venuje práve deťom, ktoré učí základy prvej pomoci. V týchto dňoch sa spojila s Nadáciou Allianz, aby spoločne vrátili tému prvej pomoci na základné školy, vzdelávali žiakov v oblasti prvej pomoci, záchrany života a prevencie pred úrazmi. A opäť to budú robiť hravou formou v rámci nového projektu ZÁCHRANA SOM JA. Žiaci prvého stupňa základných škôl mohli napísať alebo nakresliť príbeh, kedy a ako sa stretli so situáciou, v ktorej bolo potrebné poskytnúť prvú pomoc, prípadne si takúto situáciu mohli aj vymyslieť. „Už len tým, že deti začnú premýšľať, či sa niekedy s danou situáciu

stretli a napíšu o tom, alebo to nakreslia, tak už sú v kontakte s témou prvej pomoci, bezpečnosti na cestách a tak sa im viac do pamäte vryjú aj život zachraňujúce telefónne čísla“, hovorí Jana Mračnová, výkonná riaditeľka Falck neziskovej organizácie.

Zároveň Falck nezisková organizácia spolu s Nadáciu Allianz daruje na 50 vybraných základných škôl po celom Slovensku automatický externý defibrilátor. „Chceme naučiť už deti, čo AED je a ako sa používa, aby tieto tri písmená poznali. Bežne vo svete sa s ním stretnú a veríme, že čoskoro aj na Slovensku sa rozšíri sieť AED. A deti potom budú vedieť aj povedať svojim rodičom, čo to je a na čo je to dobré“, hovorí J. Mračnová. „Pri ohrození života často rozhodujú minúty a záchranou môže byť práve defibrilátor, ktorý použije hoci aj školák. V mnohých obciach, ktoré sú od najbližšej záchrannej služby vzdialené aj desiatky kilometrov, môže byť defibrilátor najbližšou a najrýchlejšou pomocou, ktorá prispeje k záchrane života“, hovorí za Nadáciu Allianz jej správkyňa Lucia Muthová.

Keď si Falck robil tento rok prieskum, koľko ľudí pozná AED, tak kladne odpovedalo len 33 % respondentov.

K AED ale školy dostanú aj certifikovaný kurz prvej pomoci pre učiteľov a deti zážitkový kurz. Ten bude špecifický vo svojom zameraní práve na oblasť bezpečnosti na cestách. Deti si prejdú na rôznych stanovištiach situáciami,

Zdroj: Prieskum GfK pre Falck, otázka: Poznáte Automatický externý defibrilátor?

ktoré sa im môžu bežne či už v škole, alebo na ihrisku, prihodiť. „Zážitkovou formou si ukážeme ako sa zachovať pri dopravnej nehode, ako privolať pomoc, na aké bezpečnostné prvky nezabúdať napríklad pri bicyklovaní, alebo keď idú v aute“, dopĺňa J. Mračnová. Celý projekt bude trvať do konca roka 2017.

Autor: Jana Galera Matúšová Foto: Michal Jakubec

zakladateľka projektu a riaditeľka Falck n.o.

Jana Mračnová

česko-slovenský záchranářský časopis

23

Ze zahraničí

rescue

report

Falck n.o., Academy úspešne pokračuje vo výchove detí v základoch prvej pomoci

24

česko-slovenský záchranářský časopis

Aj prezident Slovenskej republiky si tohto plyšového záchranára obľůbil.

Foto z audiencie pri príležitosti udelenia Zlatého záchranárskeho kríža k tomuto projektu.

Ze zahraničí

rescue

report

MACKO MIŠKO A JEHO 14 000 FANÚŠIKOV Model medvedíka, ktorý pomáha učiť základy prvej pomoci, je vynikajúcou pedagogickou pomôckou, ktorú na Slovensku milujú tisíce detí. Pretože ide o veľmi inovatívny a účinný spôsob výuky, autori projektu a jeho realizátori už pred časom získali za projekt ocenenie Zlatý záchranársky kríž.

Redakciu RESCUE reportu zaujíma, ako sa projekt ďalej rozvíja, preto sme vyspovedali hlavného inštruktora Falck Academy, Miroslava Nagya:

Počas kurzov sa deti dozvedia aj to, ako spolupráce so školskými zariadeniami správne ošetriť odreniny, podvrtnutý vie správne postupy prvej pomoci už členok, čo robiť pri úpale, uštipnutí takmer 14 000 detí. „Našim cieľom je, aby tieto postupy hmyzom a iné prakovládali všetky deti tické rady, ktoré sa „Zároveň sa snažíme deťom na Slovensku“, doim môžu kedykoľvek vštepiť do pamäte život zachradáva M. Nagy. I prehodiť. Naučia sa aj, ňujúce čísla, aby vedeli, kam to už po Slovensku ako správne privolať v prípade nebezpečenstva volať“, „behá“ takmer pomoc a čo treba pohovorí M. Nagy.

500 týchto špeciálvedať operátorovi do nych hovoriacich telefónu. Inštruktori sa počas ukážok zameriavajú aj na psy- medvedíkov. A my len dodávame, že chickú prípravu detí na nepredvídateľ- najväčším problémom nie je samotná né udalosti, ktorá je rovnako dôležitá výuka, ale to, že sa deti nechcú s medako tá fyzická. Vysvetliť na prvý pohľad vedíkom po skončení výuky rozlúčiť. zložité postupy prvej pomoci či resusPřipravila redakce RR ve spolupráci citácie inštruktorom pomáha práve s Falck Academy plyšový medveď Macko Miško.

Foto: archiv redakce Po takmer troch rokoch intenzívnej

„Stále pokračujeme s našimi plyšovými medvedíkmi po školách a škôlkach, kde učíme malé deti prvú pomoc.

Už pred časom sme zistili, že deti sa boja nácvikových figurín, pretože simulujú len určitú časť tela. O to viacej nám v nácviku základov prvej pomoci pomáha práve táto plyšová hračka.

Práve preto je Macko Miško, plyšová hračka so srdiečkom pod vestičkou, taká obľúbená a stala sa už prirodzenou súčasťou našich kurzov.

Aby deti nezabudli na informácie veľmi rýchlo, kurzy sú pripravované zážitkovou formou tak, aby téme čo najlepšie porozumeli. Oživovanie maca, jeho ošetrovanie a to, že inštruktori pracujú s deťmi primerane ich veku, zanecháva v deťoch trvalú spomienku, je to pre nich zážitok, o ktorom potom rozprávajú aj doma“, hovorí hlavný inštruktor Falck Academy Miroslav Nagy.

česko-slovenský záchranářský časopis

25

Ze zahraničí

rescue

report

Hororový zásah Někdy s námi osud hraje šílenou hru. I záchranáři jsou občas konfrontováni s krutostí osudu. V České republice jsou známé mnohé záchranářské tragédie, ale neradi bychom jitřili rány a psali o nich. Proto raději volíme aktualitu ze sousedního Německa.

D

ne 3. srpna tohoto roku u našich německých sousedů, ve městě Fichtenberg, přijali hlášení o vážné dopravní nehodě. K těžké dopravní nehodě byl povolán tým hasičů z nedalekého města.

Velitel zásahu dorazil ve velitelském vozidle a sám se ujal pomáhat zasahujícím kolegům při vyprošťování z havarovaného vozidla. Ve značně devastovaném

26

vozidle byli tři mladí lidé. Příčina havárie byla zjevná. Řidička nezvládla levotočivou zatáčku, auto následně vyjelo ze silnice, sjelo do příkopu, několikrát se otočilo a ve vysoké rychlosti narazilo do stromu. 16letá spolujezdkyně ze zadního sedadla ještě žila, ale měla těžká zranění, proto ji neprodleně hasiči předali záchranářům k transportu do nemocnice a pokračovali ve vyprošťování. Při záchraně posádky z předních

česko-slovenský záchranářský časopis

sedadel vozidla utrpěl velící důstojník těžký šok. Řidičkou auta byla totiž jeho vlastní jenom 18letá dcera. Řidička a spolujezdkyně i přes velké úsilí záchranářů vážným zraněním podlehli přímo na místě. Velitel zásahu je nyní v péči odborného posttraumatického týmu. Přejeme mu hodně síly.

-red-

Prezentace Novinky

rescue

report

Těžko na cvičišti

„T

ěžko na cvičišti, lehko na bojišti“, platí v případě hasičských zásahů snad dvojnásob. Proto je kvalitní vybavení pro cvičení alfou a omegou kvalitní tréningové přípravy. Na českém trhu je k dostání vyvíječ kouře FIREFOG, který je velmi populární ve více evropských zemích.

Jedná se o robustní, ale lehce transportovatelný přístroj, navíc vybavený dálkovým ovládáním.

Po uvedení do provozu se ve velmi

krátkém čase začne intenzivně vyvíjet kouř. Samotná doba zakouření objektu závisí od jeho velikosti, ale vůči starším generátorům je výrazně kratší. Kouř se z přístroje uvolňuje doslova po několika sekundách. Velkou výhodou je zkrácení doby přípravy samotného objektu před cvičením. Kouř samotný je samozřejmě zdravotně nezávadný a bezpečný. Důležitým aspektem je i to, že se chová jako reálný kouř z ohně, včetně výrazného ohraničení mezi viditelnou

a zakouřenou zónou. Kouř samotný je plně odvětratelný a beze zbytků rozložitelný. To umožňuje použití přístroje i v hůře odvětratelných prostorách, například domových sklepech nebo místnostech bez oken. Kapacity jsou od 5.000-200.000 m3/hod.

Distributor pro ČR: www.zahas-sro.cz

Když zuří požár ve výškách

L

ondýnský Grenfell Tower i naše výškové budovy mají společný problém. Při požáru těchto výškových budov ani naše nejvyšší zásahová technika nedokáže evakuovat z výšky více pater, nehledě na to, že lze evakuovat pouze malé skupinky lidí.

Při konstrukci těchto budov je vhodné

již dopředu myslet na potenciální riziko. Jedno z vhodných řešení představuje EUROACE S-1, vertikální, spirální záchranné evakuační zařízení ve tvaru velkého rukávu, určené pro stacionární umístění v budovách. Evakuační rukáv je vyroben z nehořlavého a nepromokavého materiálu. Nástupní část je vyklápěna z okna nebo ze střechy budovy z pevně zabudovaného rámu. Prvních 1,1 m vlastního rukávu je zpevněno proti protržení či prodření.

Celé zařízení je uloženo buď ve vnitřní nebo venkovní skříňce, v případě vnitřního umístění se úložný box montuje na zeď nebo na podlahu.

Uvádění do provozu i návrat zpět do pohotovostní polohy lze provést pouze 1-2 osobami, a to během několika minut. Nosnost zařízení 7200 kg, kapacita evakuace je až 8 osob za minutu. Evakuační zařízení je možné dodat v libovolné délce, dle samotné stavby.

Zařízení je certifikováno a podléhá pravidelným revizím bezpečnostních a požárních techniků.

Dovozce do ČR: www.zahas-sro.cz

Společnost ZAHAS děkuje všem záchranářům za spolupráci v roce 2017 a přeje hodně zdaru v novém roce. česko-slovenský záchranářský časopis

27

Kynologie

VĚZEŇSKÁ SLUŽBA: Využívání psů výrazně přispívá k bezpečnosti osob Využívání služebních psů u Vězeňské služby České republiky prošlo řadou změn, aby se nakonec ustálilo na třech základních kategoriích, bez nichž si lze těžko představit zajišťování bezpečného režimu života ve věznicích.

P

si všestranní, obraní a specialisté na vyhledávání drog jsou určitými garanty dodržování pravidel života ve věznicích. Psi všestranní a obranní pomáhají při řešení konfliktů mezi samotnými vězni nebo mezi vězni a dozorci, při eskortách a při střežení objektu věznice. Psi vycvičení k vyhledávání drog jistí, že se do věznic nedostanou v balíčcích, dopisech nebo ve vozidlech vjíždějících do objektu omamné a psychotropní látky.

Zmínění všestranní psi jsou také vycvičení k pronásledování osob po stopách, což se ukázalo jako velmi potřebné při útěku nebezpečných zločinců. Z celkového počtu pětatřiceti věznic v ČR jsou psovodi se psy u třiceti. U zbývajících pěti je potřeba psovodů a psů vykrývána ostatními blízkými věznicemi.

JEDEN ZE SEDMNÁCTI Služební psi patří u vězeňské služby mezi sedmnáct donucovacích prostředků, a jak se ukazuje, patří mezi ty nejjednodušší a také nejúčinnější.

Nejjednodušší proto, že ve vyhrocených situacích jsou téměř ve všech věznicích neustále k dispozici a téměř za každé situace použitelní, a tak dozorci nemusí osobně zasahovat a riskovat své zdraví nebo dokonce život. Proti přesile uvězněných osob nic nezmůžou ani sebelépe připravení dozorci, neboť na chod jednotlivých skupin podle denního řádu věznice dohlíží zpravidla pouze dva. Samozřejmě beze zbraně.

A pokud se vzpříčí dodržování pravidel jeden agresivní vězeň a zaútočí na dozorce, třeba při výdeji stravy nebo během procházky na vězeňském dvoře, hrozí nebezpečí davové psychózy.

Tedy, že se mohou přidat další jedinci.

28

Psi jsou cvičeni i na tak složitý úkol, jako zpacifikování té správné (útočící) osoby.

Takové nebezpečí ovšem není hypotetické, neboť k podobným případům skutečně došlo. A vcelku rychle je dokázali pracovníci věznice vyřešit pomocí psů, a to aniž by se zuby čtyřnožců dotkli jediné osoby, jak si dále uvedeme

česko-slovenský záchranářský časopis

na několika případech. V zákoně č.

555/1992 Sb. o Vězeňské službě a justiční stráži ČR je k použití psů (a ostatních donucovacích prostředků) uvedeno: Pokud je to nezbytné k zajištění pořádku a bezpečnosti, je příslušník

Kynologie

rescue

report

při plnění svých úkolů oprávněn použít donucovací prostředky proti osobám, které ohrožují život nebo zdraví, úmyslně poškozují majetek nebo násilím se snaží mařit účel výkonu zabezpečovací detence, výkonu vazby nebo výkonu trestu odnětí svobody, anebo narušují pořádek nebo bezpečnost v prostorách Vězeňské služby, ve věznici pro místní výkon trestu, v budovách soudů, jakož i v jiných místech činnosti soudů, budovách státních zastupitelství nebo ministerstva, v zařízeních nevězeňských poskytovatelů zdravotních služeb a v blízkosti střežených objektů. Tolik ze zákona. A proč v posledních letech nebylo zapotřebí „ostrého“ zadržení osoby služebním psem? Nejspíše proto, že každý provinilec si ve chvíli, kdy se dostaví psovod se psem, uvědomí, co takový služební pes dokáže.

INFORMOVAT VEŘEJNOST Je dobře, že široká veřejnost se může seznamovat s přípravou služebních psů u Vězeňské služby (VS), aby bylo známo, jak si čtyřnožci poradí s jedinci, kteří ohrožují zdraví nebo dokonce životy ostatních osob. Na druhou stranu pracovníci rezortu spravedlnosti dávají veřejnými kynologickými akcemi jasně najevo, že psi nejsou v našem vězeňství žádným středověkým prostředkem určeným k psychickému nebo fyzickému týrání lidí. Takové názory se u nás v nedávné době sice vyskytly, ale to

Pes při hlídkování podél vnější strany oplocení

bylo právě v důsledku špatné informovanosti těch lidí, kteří usilovali o zákaz výcviku obranných psů. Dokonce se po nějakou dobu tento výcvik nesměl předvádět ani na veřejnosti. A jak známo, co je pod pokličkou, to je vždy podezřelé. I to je jeden z důvodů, proč Vězeňská služba každoročně pořádá svůj šampionát, a to jak psů obranných a všestranných, tak specialistů na vyhledávání drog. Obě mistrovské soutěže jsou otevřené účasti psovodů a psů dalších domácích i zahraničních ozbrojených složek. A zvány jsou samozřejmě i sdělovací prostředky. Tak se do povědomí veřejnosti dostávají informace o skutečném využívání psů u Vězeňské služby. A také, co musí pes

Psi jsou využívaní ke kontrole dopisů a balíků, zda v nich nejsou drogy.

zvládnout, aby byl způsobilý pro výkon služby. Pravda, na vrcholnou rezortní soutěž se dostávají ti nejlepší, ale to nic nemění na skutečnosti, že standardní výkonnost ostatních psů stanovená služebním zkušebním řádem, se od těch nejlepších liší jen málo – především precizností provedení jednotlivých cviků. Těch cviků bylo v říjnu 2017 na 41. ročníku Přeboru Vězeňské služby ČR ve všestranné služební kynologii celkem dvacet. V běžném zpravodajství se media obvykle zmiňují o těch nejatraktivnějších a srozumitelných disciplínách nebo cvicích. Snad jedině nějaký dokument by mohl postihnout celou škálu momentů, kde se ukazuje, co vše musí pes vězeňské služby zvládnout a jak ho lze v souladu se zákonem použít.

ZÁKONNOST A TAKTIKA Na rozdíl od sportovních kynologických soutěží hraje na závodech služebních psů značnou roli psovod. To proto, že mezi devíti obrannými cviky je jen jeden, na který se dvojice může předem připravit, a to je zadržení s protiútokem. Ostatní se mění z hlediska chování figuranta a místa zákroku, stejně jako nelze nikdy předvídat, za jakých okolností bude pes ve službě opravdu nasazený. „Náš zkušební a soutěžní řád vychází z potřeb praktického využití psů v rámci Vězeňské služby České republiky. V obraných cvicích je pak důležitý nejen výkon psa, ale i taktika psovoda, která se hodnotí určitým počtem bodů. Psovodi jsou nejednou postaveni do situace, že na jedné straně se nesmí zpozdit v zákroku se psem, na druhou stranu nikdy nesmí opomenout

česko-slovenský záchranářský časopis

29

Kynologie

zákonnou výzvu, jako například – Jménem zákona zanechte protiprávního jednání nebo bude proti vám použit služební pes. Rozhodčí dále hodnotí vystupování psovoda proti figurantovi, který se chová tak, jak by se mohla chovat agresivní osoba. Hodnotí se, zda psovod zbytečně nevystavuje v nebezpečí sebe nebo psa, dále taktika odvolání psa od zadržené osoby. Za ideální se považuje, aby psovod byl v bezpečné vzdálenosti od zadržené osoby, odvolal psa ze zákroku a následně se pes přiřadil k jeho noze. Tím se psovod jistí proti možnému nenadálému napadení. Při některých cvicích probíhá následně prohlídka zadržené osoby nebo eskorta. Zde je rovněž důležité, jak je psovod provádí, jak vhodně při tom využívá psa. Veškeré obranné cviky se provádí na figuranty v celoochranných oblecích, kde není vidět žádný ochranný rukáv, jak to známe ze sportovní kynologie. Pes tedy může zadržet osobu za ruce, nohy nebo trup tak, jak je naučený nebo jak mu to situace umožňuje,“ vysvětluje některé soutěžní momenty plukovník Ing. Martin Veverka, vedoucí oddělení služební kynologie Vězeňské služby ČR. JÍT VLASTNÍ CESTOU Každý demokratický stát má poněkud jiný přístup k vězeňství. A podle řady indicií je to české na dobré úrovni.

Ostatně, které je lepší se jen obtížně porovnává, neboť také každá společnost je poněkud jiná, má odlišné historické i aktuální zkušenosti a specifika.

Odlišně se pohlíží i na využívání psů ve vězeňství. Zatímco některé evropské země psy ve vězeňství využívají a jiné ne, v USA se využívají i přes snad nejdokonalejší elektronické zabezpečení jaké může ve vězeňství být. „Zvláště to platí pro bohatý stát Texas,“ potvrzuje generální ředitel Vězeňské služby ČR generálmajor PhDr. Petr Dohnal, který se osobně seznámil v řadě zemí s vyspělým moderním vězeňstvím. „Snažíme se ve světě vybírat to nejlepší a uplatňovat v naší praxi. Jdeme však vlastní cestou, a mě těší, že některé státy si naopak od nás vzali příklad z oblasti výuky a vzdělávání, které praktikujeme v našich věznicích,“ konstatoval generál, jenž se v říjnu 2017 osobně přijel přesvědčit o úrovni psovodů a psů, kteří se účastnili šampionátu VS.

30

Takhle klidně se musí chovat pes, když se osoba prokáže povolením ke vstupu (Maďarský psovod při soutěži VS ČR).

Kynology sice potěšilo, že nejvyšší šéf na závěr přeboru ocenil práci psovodů a psů, ale asi největší radost měli z jeho vyjádření, že chce mít do roku 2020 vybudované vlastní výcvikové zařízení.

Dosud jezdí psovodi vězeňské služby do kurzů ve výcvikových střediscích policie, armády nebo celníků, a to podle plukovníka Veverky neřeší specifickou potřebu vězeňské služby a činí problémy v organizaci, ale i metodické návaznosti výcviku psů. Navíc, VS má 295 psů, a získat volná místa v kondičních kurzech nebo v kurzech pro začínající psovody či psy u zmíněných ozbrojených sborů je někdy nemožné.

ODVÁŽNÁ ŽENA Principy výcviku psů jsou u našich ozbrojených sborů sice stejné, avšak specifika služby psovodů s obrannými a všestrannými psy ve věznicích je přeci jen odlišná, takže mnozí psovodi musí po ukončení kurzů dolaďovat své čtyřnožce na konkrétní podmínky svých pracovišť. A pokud jde o začínajícího psovoda, pak se po návratu z kurzu u jiné ozbrojené složky musí mnohému novému naučit i on. Když však má někdo za koníčka sportovní kynologii, pak zvládne povolání psovoda snadněji. Tak to viděli a hodnotili psovodi třeba v případě své nové kolegyně Hany Čápové. Ta slouží s německým ovčákem Cicerem v jedné mužské věznici, a už po roce služby se stala plnohodnotným členem pracovníků věznice.

A věřte, že provádět kontroly či eskorty vězňů odsouzených na doživotí není

česko-slovenský záchranářský časopis

nic snadného. Takovým lidem o nic nejde, proto se nezřídka příčí různým pokynům a nařízením a výjimkou nejsou ani fyzické výpady proti dozorcům. „Vím o takových případech od svých kolegů, ale mně se nic tak závažného během více jak dvouleté služby nepřihodilo,“ říká mladá žena, která nebývá ušetřená ani asistence při různých služebních úkonech v budově s nejtěžšími zločinci. V takových případech však nejde jen o její bezpečnost, neboť ona se svým psem kryje záda kolegům, kteří plní stanové úkony v celách odsouzenců nebo při doprovodech k lékaři či na vycházkách. A právě pes hraje v jejím případě důležitou roli, který dodává jistotu nejen jí, ale i dozorcům a dalším pracovníkům věznice. Této odpovědnosti si jsou vědomí všichni psovodi VS a snad i proto patří k nejlepším v této profesi, jak se o tom můžeme přesvědčit při různých soutěžích služebních psů doma i v zahraničí. Výčet jejich úspěchů by byl velmi dlouhý, snad jen připomeňme nejlepší tři ze zmíněného mezinárodního šampionátu VS, když v celkovém pořadí na nejvyšší příčce stanul Tomáš Matuna s belgickým ovčákem malinoisem z Věznice Vinařice, před německým policistou Michaelem Lorenzem rovněž s malinoisem, a na třetím místě skončil se psem stejného plemene Pavel Hartman také z Vinařic.

ZASTOUPENÍ PLEMEN Zmíněné výsledky mohou navozovat představu, že u vězeňské služby mají početní převahu malinoisové.

Kynologie

rescue

report

„Proporcionalita zastoupení německých a belgických ovčáků malinoisů je přibližně stejná, stejně jako jejich výkonnost. Z celkového počtu 295 psů máme 129 německých ovčáků a 117 malinoisů. Obdobně vyrovnané bylo zastoupení těchto plemen i na posledním šampionátu, kde bylo v řadách domácích i zahraničních účastníků celkem čtrnáct německých ovčáků, třináct belgických a jeden holandský ovčák,“ uvedl plukovník Veverka. Také vysvětlil, proč na stupních vítězů všestranných psů byli jen malinoisové: „V obranářské části byli nejlepší rychlí a bleskově reagující belgičtí ovčáci malinoisové, zatímco medailové pozice na stopách získali němečtí ovčáci. V celkovém hodnocení jednotlivců ovšem díky převaze obranářských disciplín byli nejlepší maliňáci. V soutěži družstev se však na pódiu ukázal poměr zastoupení ,konkurenčních´ plemen 4 : 2 ve prospěch německých ovčáků.“ Plukovník také zmínil, že u VS jsou i psi dalších plemen, neboť někteří psovodi s nimi mají dobré zkušenosti nebo je to pro ně srdeční záležitost. A to bývá zárukou, že i ve službě budou mít kvalitního jedince. Zkrátka, když už si někdo vybral pro službu méně využívané plemeno, chce dokázat, že jeho volba byla správná. A tak v řadách psů vězeňské služby můžeme vidět holandského ovčáka, rotvajlera, labradorského retrívra, flat coated retrívra, chodského psa, bretaňského ohaře, australského honáckého

psa, border kolii, velkého knírače, amerického pitbulteriéra a amerického stafordšírského teriéra. Lovecká a menší plemena jsou využívána v kategoriích psů pro vyhledávání drog. Psích specialistů na detekci omamných a psychotropních látek, kam patří i někteří němečtí a belgičtí ovčáci, je celkem 80.

Nejvíce je pak psů všestranných – 95.

Psů obranných, tedy těch, kteří nejsou vycvičeni na stopování, je 66, a zbývající skupinu v počtu 54 tvoří psi ve fázi přípravy. Z celkového počtu psů je 12% fen. A když už jsme u statistiky, je třeba dodat, že mezi 246 psovody je i 13 odvážných žen.

VYŠŠÍ BEZPEČNOST I ÚSPORA Psi ve Vězeňské službě patří mezi prvky, které zvyšují bezpečnost a zároveň šetří nezbytný počet dozorců, což je zvláště důležité v současné době, kdy se noví zaměstnanci hledají na trhu práce jen velmi obtížně. V posledních třech letech prochází vězeňská kynologie transformačním procesem, při němž byl zásadním způsobem pozměněn systém certifikace všestranných a obranných psů, systém výkupu psů i výcviku.

Jejich příprava je prioritně zaměřena na modelové situace, tedy na nejvýš pravděpodobné nasazení psů. Zárukou dalšího rozvoje využívání psů je také fakt, že kynologie je jedním z nástrojů k prosazení cílů stanovených v dlouhodobé koncepci našeho vězeňství. „Vězeňská služba počítá v nejbližších

Jedna z mnoha výcvikových pomůcek pro urychlení výcviku k vyhledávání drog.

letech s nárůstem počtu psovodů a psů všech kategorií, a kynologii jako specializaci považuje za nezastupitelnou.

V tomto smyslu lze uvést řadu příkladů, když třeba jen při kontrolách dopisů a balíků doručených do věznic je pes schopný během několika minut provést kontrolu na možnou přítomnost drog u takového množství zásilek, která by jinak několika pracovníkům trvala celé hodiny. Do věznic se také dostávají drogy, mobilní telefony a jiné zakázané věci házením v balíčcích přes vnější oplocení. K eliminaci těchto pokusů jsou nasazováni i psovodi se psy v systému ochrany vnějšího oplocení. Stává se, že i přes výstražné tabule, kamerové a různé detekční systémy ostrahy se čas od času někdo pokusí hodit za plot věznice balíček se zakázaným obsahem.

A právě pes často upozorní na tyto předměty díky svému skvělému čichu.

Stejně důležití jsou také všestranní psi, kteří mají ve své úloze stopování.

Díky tomu nejednou úspěšně pátrali po uprchlém nebezpečném vězni a ve spolupráci s Policíi ČR je skutečně dopadli. Takových a mnoho dalších případů jen potvrzuje nezastupitelnost psů při zajišťování bezpečnosti, ale i personálních úspor v našem vězeňství.

Text a foto Josef Růžička

Šance vězně na útěk je nulová – eskortu jistí psovod s obranářským psem.

Rozhovor s panem Tomášem Matunou na další straně

česko-slovenský záchranářský časopis

31

Kynologie

P

es je neocenitelný pomocník, říká v rozhovoru Tomáš Matuna, vítěz mezinárodního šampionátu všestranných psů Vězeňské služby. Přebor se konal v říjnu roku 2017 na třech místech Jihočeského kraje. V rekreačním areálu Pracov se prověřovali psi z ovladatelnosti a v některých obranářských disciplínách, zákrok v místnosti a u vstupu do chráněného areálu se uskutečnil v táborských kasárnách. Stopy, průzkum terénu a zadržení prchajícího zločince se odehrály na vojenském letišti v Bechyni. Jednou z nejtěžších disciplín bylo pro psy zadržení agresivního muže, který nožem napadl spoluvězně. Přitom pes nesměl během zákroku zranit napadenou osobu, což v chumlu peroucích se a stejně oblečených mužů bylo obtížné rozlišit i přihlížejícími diváky. Navíc, počátek zákroku prováděl pes samostatně, neboť psovod směl vyběhnout schodiště z přízemí do mezipatra se zpožděním několika vteřin. A právě zde podal belgický ovčák malinois Al Pacino skvělý výkon, a jeho páníček Tomáš Matuna už mohl v koutku duše doufat ve vítězství, neboť opět snížil náskok dosud vedoucího německého policisty. Zbývaly jen stopy. A ty rozhodly zásadním způsobem.

Silný vítr prohánějící po stopách na rozlehlé letištní ploše a lomy do protisměru v blízkém lese daly zabrat všem účastníkům. Zde byli nejúspěšnější němečtí ovčáci, ale malinois Al Pacino jim

Ale počínáte si jako velmi zkušený kynolog.

Psy se zabývám mnohem déle. Choval jsem tibetské dogy, cvičil amerického pitbulteriéra, se kterým jsem také sloužil a byl jsem s ním 3x na přeborech VS. Mám ho dodnes, je mu sedm let.

Bylo těžké připravit si pro službu právě pitbulteriéra?

Já bych řekl, že právě díky tomuto nevšednímu plemeni jsem se hodně naučil. Při jeho výcviku a hlavně Generál Petr Dohnal blahopřeje vítěznému Tomáši socializaci se musí hodně Matunovi. přemýšlet. To proto, aby byl dobrým obranářem a přitom dokázal se svými 90 body konkurovat. naprosto ovladatelným psem. To se A protože německý policista získal na mně povedlo, a to i díky radám a postopách jen 15 bodů, vítězství dvojice moci zkušenějších kolegů na pracoviz vinařické věznice bylo zpečetěno. šti i v kynologické organizaci Sahara A pak už přišel čas na otázky pro vítěze. v Polešíně.

Co Vás na soutěži nejvíce překvapilo?

Určitě výkony mého malinoise. Je mu teprve dva a půl roku a ve službě je od letošního dubna. Na takto náročné šampionáty, u nichž nelze předvídat, kde a jak budou disciplíny probíhat, mají výhodu vyzrálí a zkušení psi.

Snažil jsem se sice při výcviku simulovat nejrůznější situace, ale intenzita výcviku se zase nesmí přehnat, aby nedošlo k přetažení psa. Asi se mně to podařilo skloubit.

Jak dlouho sloužíte u vězeňské služby?

Od roku 2000, ale u psovodů teprve šest let.

Ing. Josef Růžička se po absolvování Vojenské akademie v roce 1971 věnoval 32 roků přípravě psů a kynologů pro armádu. Kynologie pro něho nebyla jen prací, ale také výzvou k novému pojetí přípravy psů a jejich využívání v kontextu moderního vojenství. Poznat limity zvířecích schopností mu umožnilo studium etologie na Biologické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. V roce 2002 plukovník Růžička odchází z aktivní služby, pracuje jako novinář a služební kynologii se nadále věnuje jako publicista. V roce 1996 vydal knihu Pes k obraně osob a ochraně majetku aneb Člověče, neboj se, máš-li psa. Kromě toho vyšly v různých časopisech stovky jeho článků o přípravě zvířat pro sport, službu, zábavu i poučení.

32

česko-slovenský záchranářský časopis

Jak osobně hodnotíte psy ve službě?

Jako neocenitelné pomocníky, bez nichž by bylo všechno mnohem těžší.

Není to tak dávno, kdy byl vyhlášený poplach a já jsem byl vyslaný do místa, kde vězeň rozbíjel židlí, co mu přišlo do cesty. Nic s ním nezmohlo ani pět dozorců. Jen jsem se tam objevil s mým naštvaným psem, agresivní chování vězně ustalo. Podobných případů je dost. My máme psy vycvičené pro zásahy v krajních situacích, ale téměř vždy vše vyřeší jen jejich psychologické působení.

Za rozhovor děkuje Josef Růžička

Prezentace

rescue

report

AED defibrilátor HeartSine PAD 350

Pro složky IZS i soukromý sektor. Osm let záruka na celý přístroj. Životnost baterie + elektrod 4 roky.

Akční cena: 25 660,- Kč bez DPH

Bexatex Water Stop PRO

Záchranářský batoh Dodávaný prázdný nebo s výbavou. Standardní i pogumovaná verze PLANE. Materiál Teflon Shield s technologií zajišťující nepropustnost vody.

Cena od 1 850,- Kč bez DPH

AeroCase Immobag

Vak pro uložení fixačních prostředků. Vyroben z pevného pogumovaného materiálu Plane Aero Tex. Tři velké úložné prostory.

Cena 3 450,- Kč bez DPH

Páteřní deska BaxStrap + Tři pásy + Imobilizér hlavy Set pro imobilizaci a transport pacienta Akční cena: 10 565,- Kč bez DPH

Organizéry

TRIAGE de luxe Conterra Opasek pro třídění raněných Slouží pro přehledné uložení a použití třídících pásek.

Cena 1 078,- Kč bez DPH

pro přehlednou dokumentaci na místě zásahu od 1 120,- Kč bez DPH.

Bexamed s.r.o., U Tvrze 26/20, 108 00, Praha 10

www.bexamed.cz, info@bexamed.cz, Tel: 222 364 791

záchranářský časopis 33 VELKOOBCHOD - MALOOBCHOD - česko-slovenský PRODEJNA - E-SHOP

Ze zahraničí

Foto Magirus Chile, foto z předání

100 AUT PRO CHILE Reputace evropských výrobců záchranářských zásahových vozidel ve světě je velmi velká a sahá desítky let dozadu. Pro příklad nemusíme chodit daleko. Naše Tatrovky brázdí silnice doslova na všech kontinentech. U hasičské zásahové techniky a cisternových vozů v posledních letech slaví na jihoamerickém kontinentu úspěchy již 45 let i u nás dobře známá firma MAGIRUS. Nyní na podzim odevzdali již v pořadí druhou velkou zakázku chilským hasičům.

C

hile, rychle se rozvíjející jihoamerická země s 18 miliony obyvatel, v ochraně zdraví a majetků před ničivými požáry spoléhá téměř výlučně na systém dobrovolného hasičství, který v zemi zajišťuje na 40 000 příslušníků sborů.

Obrovské lesní požáry, především ten v roce 2014 v regionu Valparaiso, upozornily místní vládu na naléhavou nutnost vybavit hasiče robustní a rychle jezdící hasící techniku, schopnou zvládat velké požáry nejen v přírodě, ale především v rychle rostoucích městech a příměstských aglomeracích.

Obrovské zakázce na 100 cisternových vozidel předcházela zakázka na 40 cisteren před třemi lety. Vozidla jsou již v provozu především u větších městských sborů.

Ze 100 vozidel pro Chile je 30 z nich ve speciální úpravě pro terén, 20 dalších vozidel má náhon na všechny nápravy a zbylých 50 vozidel je

34

uzpůsobeno provozu v městských zástavbách. Všechny vozy jsou vystavěny na podvozku IVECO Eurocargo, cisterny mají objem 4000 l, 20 z nich 3000 l.

Všechny jsou vybavené vysoce výkonnou pumpou. Zajímavostí zakázky je, že se kompletní realizaci až po předání, kterého se osobně zúčastnil chilský ministr vnitra Jorge Burgos, podařilo realizovat za méně než 12 měsíců od

česko-slovenský záchranářský časopis

podepsání kontraktu.

Pozn.: Video o předání vozidel s velmi originálním nápadem můžete shlédnout na www.rescue.cz a na našem facebooku.

– redFoto: archiv společnosti Magirus Deutschland

Symbolické předání klíčů chilské delegaci

Kniha

rescue

report

Ako neprísť o dieťa Kniha o první pomoci pro maminky a všechny, kteří se starají o děti. Tato nesmírně zajímavá monotématická publikace je nejnovějším přírůstkem v autorské knihovně „Shakespeara první pomoci“, jak Viliama Dobiáše trefně nazval v jedné z jeho předešlých knih jeden z obdivovatelů. I tato kniha je vynikající, lidská, srozumitelná a především nesmírně praktická, a to nejen pro rodiče, ale i pro rozšíření obzorů mnoha osob pracujících s dětmi. Kniha prozatím vychází ve slovenském jazyce, proto také následnou Nová anotaci publikujeme v původním jazyce.

ANOTÁCIA KNIHY Príručka prvej pomoci nie je určená výlučne matkám. Patrí do rúk a jej obsah aj do hláv otcov, starších súrodencov, starých rodičov, učiteľov, vychovávateľov, animátorov, táborových vedúcich a vôbec všetkým, ktorí sa v práci alebo vo voľnom čase pohybujú v prítomnosti detí od príchodu z pôrodnice po predpokladaný odlet z mama hotela v osemnástich rokoch.

Deti sú takí malí bezpečnostní hackeri. Pri prvom vstupe do neznámej miestnosti, či je to obývačka alebo kúpeľňa, okamžite nájdu bezpečnostnú dieru v systéme. Tak ako sa v každej domácnosti vyskytuje aspoň jedna kuchárska príručka,

kniha z pera Viliama Dobiáše

tak by mala byť v každej domácnosti knižka o prvej pomoci. Prečítaná.

Principiálne je väčšina postupov prvej pomoci skoro rovnaká pre deti aj dospelých, ale existujú isté rozdiely. Keď ich niekto nepozná a bude dojčaťu, škôlkárovi poskytovať pomoc ako dospelému, je to určite lepšie ako nerobiť nič. Ale naše zlatíčka si zaslúžia poučenú mamičku, ktorá ovláda drobnejšie aj väčšie rozdiely a tak vie odmeniť potomka poskytnutím pomoci v tej najvyššej kvalite.

Je pozoruhodne nevysvetliteľné ale nesmierne rozšírené pamätať si z kurzov prvej

pomoci spred 10-20 rokov len tie poznatky, ktoré už boli dávno prekonané a roky sa nepoužívajú. Zároveň dokážeme spoľahlivo zabudnúť všetko to, čo ešte stále aj po rokoch platí. Text zodpovedá najnovším poznatkom a medzinárodným odporúčaniam. Pomôže v občerstvení aktuálnych vedomostí z minulosti a rozpoznaní prekonaných zbytočností. Autori majú spolu 60 rokov skúseností v prvej pomoci a 40 rokov praxe v záchrannej službe.

Autori: Viliam Dobiáš, Branislav Podhoranský

Viliam Dobiásˇ

-------------------------------Pozn. red.: Čtenáři z České i Slovenské republiky si tuto knihu můžou objednat na internetovém knižním portálu:

www.martinus.sk

česko-slovenský záchranářský časopis

35

Pro zásah

rescue

report

POMÁHÁ A CHRÁNÍ Touto parafrází na slogan Policie České republiky se dá jednoznačně nejlépe vystihnout účel zásahových hasičských obleků. Pomáhají nám efektivně zvládat zátěžové situace u různých zásahů a chrání nás před mnoha riziky. Tipy na nejlepší údržbu přinášíme přímo od výrobce profesionální prádelenské techniky značky PRIMUS, společnosti Alliance Laundry CE s.r.o.

UNIVERZÁLNÍ OCHRANNÝ SYSTÉM Zásahový oblek slouží jako ochrana těla hasiče při likvidaci požárů a přidružených činnostech s výjimkou zásahů, při kterých jsou přítomny chemikálie nebo plyny. S případným náhodným postříkáním chemikáliemi nebo hořlavými kapalinami výrobci při zhotovení oděvů samozřejmě počítají. Oděv lze dále požít jako součást celkového uzemněného sytému, aby nedocházelo k zápalným výbojům (vyjma prostředí s ovzduším obohaceným kyslíkem a ochrany proti elektrickému napětí v rozvodných sítích).

Nejčastěji však jeho ochranu pocítíme při nepříznivém počasí, např. dešti, sněžení, při práci v chladném prostředí a díky reflexním prvkům oblek velmi účinně chrání i ve frekventovaném silničním provozu a obecně při snížení viditelnosti. Některé prvky jsou také důležité při identifikaci osob a obecně u řízení zásahu.

Ochranný oblek chrání horní i spodní část těla, včetně krku, ruce k zápěstím a nohy ke kotníkům. Velmi podstatný je fakt, že zásahový oblek lze použít pouze v kombinaci s vhodným prádlem. Pod tento převlek nikdy nesmí být užito prádlo tavící se při tepelném účinku elektrického oblouk!

Ve spojení s dalšími ochrannými prostředky – přilba, rukavice, kukla, boty poskytuje komplexní ochranu hasiče proti nebezpečím nejen u běžných technických zásahů a dopravních nehod, ale i na vyšší úrovni technického využití, při hašení v uzavřených prostorech (úroveň ochrany 2 a 3), kde je normativně přesně definována jeho účinnost pro:

36

• • • •

Prostup tepla plamenem Přestup tepla – sálavé teplo Odolnost proti průniku vody Odolnost proti průniku vodních par

Každý hasič a záchranář ví, že zásahové obleky musí hodně vydržet. Je tedy pochopitelné, že jejich pořízení není levnou záležitostí. Abychom je co nejdéle uchovali v bezvadném stavu, výrobci doporučují dbát na jejich správnou údržbu, impregnaci, správné praní a čištění.

IMPREGNACE Všechny zásahové obleky mají vnější materiál je vybaven dodatečnou impregnací, která zajišťuje ochranu proti vodě, chemikáliím. Výrobce tkaniny garantuje minimálně 25 cyklů údržby před případnou reimpregnací. Účinnost impregnace se v reálných podmínkách může lišit od naměřených laboratorních výsledků. Impregnaci lze vždy po praní obnovit dodatečným sušením v bubnové sušičce při teplotě 70°C po dobu 15 minut! Oblek je nutné vždy zapnout a sušit z vnější strany. ŽIVOTNOST OBLEKU Délku použití ochranného obleku nelze přesně stanovit, protože závisí na mnoha faktorech, především na frekvenci užití a riziku mechanického poškození u zásahů. Předpokládaná životnost při průměrném používání je v rozsahu 4-7 let. Při případném poškození při pracovní činnosti je vhodné postupovat následujícím způsobem: • oblek vyčistit dle návodu na údržbu • zajistit odborné posouzení obleku oprávněnou osobou (výrobce,

česko-slovenský záchranářský časopis

foto - DEVA-FM

proškolený distributor nebo proškolená osoba příslušného hasičského útvaru) • v případě nutnosti opravit (z bezpečnostního hlediska doporučujeme vždy u VÝROBCE nebo proškolené osoby) • v případě zjištění nadměrného poškození a porušení ochranných vlastností obleku, jejichž oprava není rentabilní, doporučujeme oblek vyřadit z evidence ÚDRŽBA OBLEKU Max. prací teplota je 60 °C se sníženým mechanickým působením, výrobci však radí prát raději na 40 °C se sníženým mechanickým působením. Tato teplota je dostatečná i pro silné znečištění. Při praní je třeba respektovat tyto doporučení: • Všechny uzávěry (zdrhovadla, druky, stuhové uzávěry, knoflíky,

Pro zásah

rescue

report

foto- DEVA-FM

karabiny) musí být vždy řádně zapnuté, aby nedocházelo k odírání.

• Před praním a sušením je nutné vyjmout kolenní vycpávky NEOPREN! • Hodnota PH prací lázně nesmí být vyšší než 9 • Nepoužívat detergenty s bělícími účinky.

• Náplň pracího bubnu by měla být zaplněna ze 2/3, s vyšším obsahem vody, na nižší počet otáček bubnu.

• V případě odnímatelné vložky prát vždy zvlášť vrchní vrstvy a zvlášť podšívky. Vložky, které nejsou znečištěny, lze před praním vyjmout.

Zabrání se tak zbytečnému opotřebení vlhkostní a tepelné bariéry.

• Při praní nepoužívat změkčovadla, hrozí poškození impregnační vrstvy!

SUŠENÍ OBLEKŮ • Volné sušení obleků je vždy tou nejlepší volbou pro ochranu impregnace. Někdy to však z prostorových a časových důvodů není možné.

Proto má řada stanic i bubnové sušičky: • V případě použití bubnové sušičky

je dovoleno sušení při vyšší teplotě. Optimální je pak sušení ve dvou cyklech (po rubu a líci) po dobu cca 2 x 45 minut.

• Výrobcem sušiček ve doporučená maximální náplň cca 70% náplně bubnu (např. do 13 kg bubnu vložit 10 kg obleku v suchém stavu).

• Případné dosušení provést již jenom volným pověšením obleku.

Oblek není vhodné zbytečně přesušovat, zbytečně se tím zkracuje jeho životnost a hrozí také jeho srážení při užití zbytečně vysoké teploty sušení. ŽEHLENÍ OBLEKŮ A JEHO DALŠÍ ÚDRŽBA Žehlení zásahového oděvu v případě nutnosti lze provést při maximální teplotě žehlicí plochy 110 °C. Zvlášť opatrně je nutné zacházet s parní žehličkou.

Výrobek se nesmí bělit.

Při výrazných nečistotách, které nelze praním odstranit je nutné oblek profesionálně vyčistit metodou tzv „za mokra“. Jedná se o nejšetrnější způsob údržby při nízké teplotě praní při teplotě 20 – 40 °C

DEKONTAMINACE A DEZINFEKCE ZÁSAHOVÝCH ODĚVŮ • Při kontaminaci oděvu biologickým materiálem je nutné tento nechat ošetřit profesionálním praním aktivovaným koncentráty na bázi peroxidu vodíku a kyseliny peroctové.

• Není vhodné používat desinfekci na bázi chloru.

• Desinfekční prostředky jsou účinné při teplotě 40°C a prodlouženém pracím cyklu min. 20 minut.

• Přesné dávkování stanoví Váš odborný dodavatel chemie v závislosti na typu zásahových oděvů.

• Doporučené přípravky k dezinfekci jsou vhodné pro bílé i barevné textilie s výjimkou vlny a hedvábí. Jejich použití je v souladu s evropskými mikrobicidními normami EN 1650 a EN 14476.

Pozn. red.: Výrobci oděvů a prádelenských technologií doporučují vést si evidenční list údržby obleku. Například český výrobce zásahových oděvů DEVA-FM jej má umístěný na internetu v informacích pro uživatele.

česko-slovenský záchranářský časopis

37

Nakladatelství GRADA Praktická příručka přednemocniční urgentní medicíny Roman Remeš, Silvia Trnovská a kolektiv

Kniha se zaměřuje zejména na pochopení a zvládnutí základních dovednosti ve specifickém prostředí přednemocniční neodkladné péče. Zpracovává problematiku vyšetření pacienta, neodkladné resuscitace, management dýchacích cest a dýchání, zajištění přístupu do krevního oběhu, podávání farmak a infuzních roztoků, dále pak léčbu jednotlivých akutních stavů v přednemocniční péči. Čtenář v ní dále nalezne kapitoly týkající se organizace přednemocniční péče, vybavení sanitního vozu, komunikace s operačním střediskem, vyhodnocení situace na místě události. V publikaci je zařazena i kapitola o medicínsko-právní problematice na ZZS. 240 stran, 295 Kč

Klinická propedeutika v urgentnej medicíne Viliam Dobiáš

Vysokoškolská pregraduálna aj postgraduálna učebnica pre ošetrovateľské a lekárske odbory je prvou publikáciou na Slovensku a pravdepodobne aj vo svete, ktorá sa prednostne venuje princípom odberu anamnézy a zásadám fyzikálneho vyšetrenia v prístrojových, personálnych, materiálnych a priestorových podmienkach neodkladnej prednemocničnej starostlivosti. Je určená lekárom všetkých špecializácií, zdravotníkom pracujúcim v záchrannej zdravotnej službe, operačných strediskách a na urgentných príjmoch, študentom lekárskych a ošetrovateľských fakúlt, pokročilým laickým záchranárom v zložkách Integrovaného záchranného systému a všetkým, ktorí nechcú byť odkázaní na mnohých konziliárov a kompletné technické vybavenie potrebné na perfektnú diagnostiku v nemocnici.

208 stran, 399 Kč

Klinická propedeutika v urgentní medicíně Viliam Dobiáš

Vysokoškolská pregraduální i postgraduální učebnice pro ošetřovatelské i lékařské odbory je první publikací v Čechách i na Slovensku a pravděpodobně ve světě vůbec, která se věnuje principům získání anamnézy a zásadám fyzikálního vyšetření v přístrojových, personálních, materiálních a prostorových podmínkách neodkladné přednemocniční péče. Je určená lékařům všech specializací, zdravotníkům pracujícím ve zdravotnické záchranné službě, v operačních střediscích a na urgentních příjmech (emergency) nemocnic a ambulancí, dále studentům lékařských a ošetřovatelských fakult, záchranářům všech stupňů, složky Integrovaného záchranného systému nevyjímaje. Určena je všem, kteří potřebují stanovit správnou diagnózu v terénu jen na základě rozhovoru s pacientem, za použití vlastních rukou, smyslů a s minimálním vybavením.

Kniha popisuje diagnostiku v terénu u nemocného jen na základě anamnézy a fyzikálního vyšetření. Umožňuje naučit se získat komplexní anamnézu zejména u onemocnění interních, neurologických, gynekologických a úrazech, základy fyzikálního vyšetření při různých onemocněních a úrazech bez ohledu na lékařskou specializaci nebo věk a pohlaví nemocného.

208 stran, 399 Kč

Více na: www.grada.cz

Redakční tip

rescue

report

Světelný stožár Aldebaran 360 Degree Flex Mobilní osvětlení nejen pro záchranné složky Světelný stožár Aldebaran 360 je jedním z nejvýkonnějších mobilních osvětlení na trhu. Čtyři samostatné výklopné LED moduly můžete jednotlivě zapínat a vypínat, sklápět a směrovat a dosáhnout tak světelného výkonu až 100 000 lm! To v praxi znamená, že pokud svítidlo připevníte na 6 metrů vysoký stožár, osvítíte okruh o průměru 80 metrů, tedy zhruba 5000 m2. Osvětlení můžete dokonale přizpůsobit jakékoli situaci, díky čemuž ho ocení záchranné složky pracující v náročném terénu.

Montáž 20 kg vážícího svítidla zvládne jediná osoba během tří minut. Inovativní LED technologie zaručuje až 10krát delší životnost při 20% spotřebě energie oproti běžným lampám. Díky integrovanému chladicímu systému a unikátní LED technologii můžete vypnout a sbalit svítidlo během pár vteřin bez zdlouhavé fáze chlazení. Svítidlo je vhodné pro interiér i pro exteriér. Díky indexu odolnosti IP54 odolá i těm nejnáročnějším povětrnostním podmínkám.

Svítilnu lze doplnit o řadu příslušenství, jako jsou robustní teleskopické tripody, přepravní skříně a vaky, nebo mřížky proti oslnění. Aldebaran 360 je tak vhodný nejen pro připevnění na stativy / stožáry, ale také k zavěšení pomocí integrovaných držících háků. Lampa se přepravuje ve speciálním na míru vyrobeném přepravním boxu. Nepotřebujete tedy další krabice na zdroje, ovladače atd., protože vše je integrováno v lampě.

Doporučená cena: 108 900,-Kč

Více informací naleznete na www.setolite.com

40

česko-slovenský záchranářský časopis

Redakční tip

rescue

report

SKELETOOL® RX

Multitool pro profesionální záchranáře

Leatherman SKELETOOL RX je „záchranářskou“ variantou oblíbeného multitoolu Skeletool. I tento oranžový kapesní nástroj se vyznačuje atraktivním designem, extrémní odolností a robustním tělem s odlehčovacími otvory. Ty ho s pouhými 142 gramy činí jedním z nejlehčích nástrojů své třídy. V na první pohled jednoduchém multitoolu naleznete vše základní, co potřebujete mít záchranář po ruce: čepel nože se zubatým ostřím je vyrobena z prémiové oceli 154CM, čelisti kleští v sobě kombinují kleště s jehlovou špičkou, utahovací kleště a štípací kleště tvrdých a měkkých drátů. Dále Skeletool RX obsahuje sadu bitových šroubováků a hrot, pomocí něhož rozbijete i bezpečnostní skla havarovaných aut. Díky karabině, která je kombinovaná s otvírákem na láhve, můžete multitool nosit zavěšený na opasku či na poutku batohu a mít ho kdykoli po ruce. Díky výraznému oranžovému zbarvení jej vždy snáze naleznete a ušetříte vteřiny, které mohou zachránit život. Na originální produkty Leatherman se vztahuje záruka 25 let.

Doporučená cena: 3 790,-Kč

Více info na www.leatherman.cz

ČTENÁŘSKÁ ANKETA

Nová soutěž pro zvídavé čtenáře o záchranářský nůž Skeletool RX

Z jakého materiálu je vyroben hrot na rozbíjení skla na multitoolu Skeletool RX?

Vítězem z minulého čísla o multifunkční nůžky je p. Stanislav Grim, Jirkov.

Srdečně blahopřejeme

Pravidla: Správnou odpověď můžete najít na stránkách dovozce www.leatherman.cz. Ze správných odpovědí doručených na mail redakce media@rescuemedia.cz do 5. 12. 2017 23.59 hod. vylosujeme výherce.

Odpovědi musí obsahovat výslovný souhlas soutěžícího se zpracováním osobních údajů dle § 11 zákona číslo 101/2000 Sb. o ochraně osobních údajů za účelem administrace a souhlas s jejich zpracováním spol.

RESCUE media s.r.o., která se zavazuje neposkytovat tyto třetí straně.

Uzávěrka je: 5. 12. 2017 23:59. Soutěžit můžou předplatitelé z ČR a SR. česko-slovenský záchranářský časopis

41

Hobby

LEGO - VÁŠEŇ PRO HASIČSKÉ MODELY To, že chlapi si hrají celý život, je známá pravda. Pro některé velké kluky je stavění LEGO modelů nejen záliba, ale i doplnění vlastní profese. Martin Kern a Georg Hubert spolu sdílejí zálibu ve stavění atypických modelů, které nenajdete v žádné stavebnici. Jsou to totiž do detailu vyvedené modely podle reálných zásahových vozidel.

Georg klade velký důraz na věrnost modelu se svou předlohou. Na fotce je technické zásahové vozidlo na podvozku MANN, které patří jeho domovské hasičské stanici. Autor: Timo Jann

“H

rajte si dobře“, volně přeloženo z dánského hesla firmy LEGO „leg godt”, si lidé na celém světě spojují s plastovými kostičkami, ze kterých lze postavit prakticky cokoli bez omezení.

Kreativitě se meze nekladou. O tom nás přesvědčili i dva mladí hasiči, Martin Kern (40) a Georg Hubert (39). Martin se věnuje návrhu a tvorbě návodů na stavbu modelů záchranných a zásahových vozidel. Jeho parťák Georg je zase staví, aby vyzkoušel, jak návody fungují, jestli jsou proveditelné a v konečném důsledku taky jestli odpovídají reálnému vzoru. Hobby je svedlo dohromady před pár lety a od té doby jejich spolupráce přináší inspiraci mnoha jiným LEGO modelářům.

42

“V nabídce LEGA najdete jen takové klasické modely, jako bagr, nebo letadlo. Je jasné, že tam něco chybí“, říká Georg, který z tohoto důvodu již před pár lety začal stavět vlastní modely podle vzoru ze svého zaměstnání. “Červené kostky se zrovna často ve stavebnicích nevyskytují“, dodává Georg, „jsou dost drahé a často si je musím s námahou sehnat“. Ale i na tento problém našel řešení a Georg se může pochlubit zásobou čítající 150 000 kostek.

V jeho bytě najdete LEGO kostky snad všude. A je jasné, že červená barva jim dominuje.

ZAČALO TO JEŘÁBY I Martin Kern již léta staví modely odlišné od běžné nabídky. „Nejvíce mě baví výšková zásahová vozidla, jeřáby, žebříky a plošiny“, přiznává nadšeně.

česko-slovenský záchranářský časopis

„Již před lety jsem sám vylepšil sériově prodávaný stavební jeřáb na velký osminápravový. Snažil jsem se spojit s výrobcem a nabídnout mu mé vylepšení, ale nepochodil jsem. Byl by prý pro prodej příliš drahý“, dodává. Vášeň je ale vášeň. Martina to tehdy neodradilo. Časem svůj první osminápravový jeřáb vylepšil a z 8 000 dílků postavil desetinápravový stroj.

Ke spolupráci se tito dva mladí muži dostali víceméně náhodou. V době, kdy se snažil Martin prodat na internetu, dostal mnoho požadavků na konstrukční plány. On ale žádné neměl, stavěl podle svých zkušeností. Požadavky ale neustávaly, proto se rozhodl návod na stavbu vytvořit a nabídnout jej k prodeji. Tehdy se dali dohromady s Georgem a již společně přišli na nápad stavět hasičské modely.

HASIČSKÉ MODELY JEN PODLE REÁLNÝCH VZORŮ Georg klade velký důraz na věrnost modelu se svou předlohou. Na fotce je technické zásahové vozidlo na podvozku MANN, které patří jeho domovské hasičské stanici.

Timo Jann “Nápady si bereme z ulice, vozidla, která spolu stavíme, stojí v garážích na našich stanicích a zasahují v okolí“, tvrdí Martin. „Skládání začínáme vždy sestavením podvozku s koly. Potom následuje kabina. Vždy musí být odnímatelná a pod ní se musí nechat místo pro Motor a baterii.”

Jejich modely se dají všechny dálkově ovládat, mají osvětlení a pochopitelně i výstražná světla. V některých modelech je i hydraulika na vysouvání a zasouvání plošin nebo žebříků.

Každý model je z mnoha stovek, často

Soutěž

tisícovek dílků. I když návody na konstrukci vozidel vytvářejí na počítači, v první fázi počítač nepomůže. Důležité jsou zkušenosti a dobrá představivost.

“LEGO již dávno není jen dětskou hrou. Navíc velké originální modely ve stavebnicích si může kvůli jejich ceně dovolit koupit spíše dospělý, než mladý stavitel“, říká Georg. „Vytvořit věrný model vozidla je taky pěkná fuška. K dispozici jsou nejen kostky, ale i kola, klouby, osy, kladky a jiné dílky. Kumšt je však v tom, aby se zkombinovaly tak, že ve výsledku vznikne věrný model a pokud možno i věrně napodobující funkci svého silničního vzoru“ dodává Georg. „Velmi často nás poptávají, abychom vytvořili model vozidla například na den otevřených dveří. Musíme vždy hodně přemýšlet, jestli jejich model vůbec dokážeme postavit“.

NÁPADY NÁM NEDOJDOU “Nápady na nové modely nám zcela jistě v budoucnu nedojdou“, je si celkem jistý Georg. „Techniky je všude kolem dost“ a ukazují na cisternové hasící vozidlo na podvozku SCANIA, nebo na rozestavěnou Sprinter sanitku i téměř dokončený speciál na podvozku MANN. “Z LEGO dílků je možné postavit téměř cokoli, člověk si ale musí dát pozor, aby to také fungovalo“.

Modely jsou plánovány a stavěny v měřítku 1:16. Pro jejich konstrukci používají oba stavitelé většinou již použité dílky. Speciální značení vozidel jim tisknou kolegové a přátelé na reflexní fólie.

NIC PRO NETRPĚLIVÉ Stavět velké modely není vůbec jednoduché. Podle Martina by se do toho měli pouštět pouze stavitelé, kteří již mají velký počet dílků v zásobě a také mnoho různých funkčních součástí. A taky to není nic pro netrpělivé. Jen pro stavbu záchranného vozidla na podvozku Mercedesu Sprinter, které ještě může být v provedení sanitka nebo hasičský speciál, pro každou tuto verzi čítá návod na stavbu 120 až 150 stran. Pro plošinu nebo žebřík to může být klidně i 400 stran. Dobré ale je, že pokud máte návod na stavbu, většinou se staví odděleně několik modulů, které se dávají dohromady až na závěr. S prací Vám tedy může pomoci i někdo, kdo si s kostkami již dlouho nehrál.

ČTENÁŘSKÁ SOUTĚŽ S FIRMOU Království hraček Bambule Pokud rádi sami nebo se svou rodinou sta­víte ze stavebnic LEGO, jistě Vám neuniklo, že i u nás jsou k dostání krásné stavebnice se záchranářskou tématikou, a to nejen v kamenných prodejnách sítě Království hraček Bambule, ale i na jejich e-shopu na webových stránkách www.bambule.cz.

Pokud nám do 5. 12. 2017 na adresu redakce: media@rescuemedia.cz pošlete správnou odpověď na otázku: „Kolik kostek obsahuje stavebnice Hasičská zásahová jednotka?“, můžete některou z těchto sad vyhrát právě Vy. Výherce bude vyrozuměn mailem.

Do předmětu emailu uveďte: LEGO SOUTĚŽ A UVEĎTE POŠTOVNÍ ADRESU.

Pozn red: Modely reálných hasičských vozidel od obou stavitelů jsou k dostání pouze za úplatu. Pokud hledáte model zdarma, na oficiálních stránkách Lega se nachází online návod, jak si postavit hasičskou stanici.

Autor: Timo Jann, redakčně kráceno.

Foto - Timo Jann

Jedním z nejnáročnějších modelů je hasičský žebřík se čtyřnápravovým podvozkem.

Autor fotky: Timo Jann

česko-slovenský záchranářský časopis

43

Zásahy

rescue

report

Kuriózní zásahy hasičů v roce 2017 „Neberme se tak vážně, stejně svou smrt nepřežijeme“, tato slova asi nejlépe charakterizují některé zásahy našich profesionálních hasičů. Přinášíme Vám některé z těch nejvtipnějších, které nám zaslali tiskoví mluvčí Krajských ředitelství HZS ČR. Na konci článku najdete taky dle našeho mínění nejpikantnější čin, tentokráte ne od nás, ale z krajiny našich sousedů.

ZÁCHODOVÉ PRKÉNKO NA KRKU V pátek 20. ledna byli středočeští hasiči prostřednictvím tísňové linky požádáni o pomoc při kuriózní události v obci Únětice v okrese Praha-západ, kde si ani ne dvouletá holčička natáhla přes hlavu dětský nástavec na WC, který ovšem už nešel kvůli kónickému zúžení a ostré hraně přetáhnout zpět.

Nepříjemnou ozdobu z tvrdého plastu odstranili hasiči z roztocké stanice za třináct minut od ohlášení pomocí nůžek na plech.

žebříkem AZ 40.

Po příjezdu na místo ležel osmiletý leguán Oscar, který byl pohřešován už několik dní, na větvi v horní části stromu a spokojeně spal. Jediný možný příjezd s výškovou technikou byl přes pozemek, který shodou náhod

HASIČI ZACHRÁNILI TÉMĚŘ DVOUMETROVÉHO LEGUÁNA OSCARA Ve středu 9. srpna v devět hodin večer přijala tísňová linka HZS Středočeského kraje velmi netypickou žádost o pomoc při záchraně leguána, který v Žilině na Kladensku utekl majitelům na strom do sousední zahrady. Operační důstojník k události vyslal jednotku ze stanice Stochov s CAS 24, a protože se zvíře údajně nacházelo v horní části vzrostlého smrku, vyjela také jednotka z centrální kladenské stanice s automobilových

patří jednomu z kladenských profesionálních hasičů. Ten ani chvilku neváhal a souhlasil s najetím žebříku přes zahradu.

Mistrovskou až téměř hodinářkou práci pak předvedl pprap. Antonín Vondrák, který i díky dokonalé elektronice dokázal žebřík ustavit tak, že se dalo košem přiblížit až ke spícímu zvířeti. Hasiči pak přes Oscara přehodili deku a vnesli ho do koše, což se mu zřejmě zdálo přirozené, protože se nijak necukal. Po přistání na zem byl leguán přemístěn do připravené přepravní klece, ve které jezdí s majiteli na výlety autem.

Středeční večerní vycházka s výlezem na strom se Oscarovi patrně zalíbila, neboť hned na druhý den po obědě se chtěl opět vydat do zahrady. Cestu mu ale ve dveřích majitelka zarazila, tak odkráčel trucovat do obývací stěny.

HASIČI VYPROSTILI KONĚ, KTERÝ UVÍZL V POTOKU Ve středu 6. září 2017 vyjeli profesionální hasiči z Prostějova do Biskupic, kde v potoku uvízl kůň. Zadníma nohama se zabořil do bláta a vody, hustá tráva a houští mu znemožňovaly dostat se zpět na břeh. Hasiči po příjezdu na místo a průzkumu situace vyhodnotili, že bude potřeba na místo povolat jeřáb. Než jeřáb přijel, profesionální hasiči z Prostějova a dobrovolní hasiči z Biskupic koně podvázali popruhy a vlastními silami ho vytáhli na břeh.

Tam už na něj čekala majitelka, která si ho převzala. Kůň byl nezraněn.

HASIČI V ŠUMPERKU CHYTALI NETOPÝRY Ve středu 9. srpna 2017 vyjeli v 7:43 hodin profesionální hasiči k odchytu netopýrů ve čtyřpodlažním bytovém domě v Šumperku.

Hasiči po příjezdu zjistili, že v noci do domu vletělo asi 10 netopýrů, kteří

44

česko-slovenský záchranářský časopis

Zásahy

rescue

report

U první události profesionální jednotce z Litovle v Pňovicích rovněž asistovala místní dobrovolná jednotka hasičů, jednalo se o velkého bobra zhruba o metrové délce uvězněného v soukromém bazénu. Hasiči provedli vylovení, následně odvoz a vypuštění do volné přírody u nedalekého vodního zdroje.

se ráno ve společných chodbách různě schovali (např. za obrázky, hasicí přístroje apod.). Nájemníci, kteří šli ráno do práce, zjistili, že chodba je plná výkalů. Pátrali, co se děje a objevili netopýry.

Hasiči čtyři netopýry chytili do pytlíků, zbytek se jejich pískáním probudil a začal létat po domě. Tyto hasiči vytlačili otevřenými okny a dveřmi ven, ostatní, co chytili, vypustili do volné přírody.

NETRADIČNÍ POMOCI HASIČŮ, VYLOVENÍ BOBRA Z BAZÉNU A PORANĚNÝ ČÁP. Profesionální jednotky hasičů HZS Olomouckého kraje vyjížděly v neděli 23.7.2017 k netradičním výjezdům spojeným s pomocí záchrany zvířat.

V Pňovicích na Olomoucku hasiči vypomohli s vylovením bobra z bazénu, v Nezamyslicích naopak asistovali u záchrany čápa vypadnutého z hnízda.

Zdaleka nejkurióznější čin tohoto roku mají za sebou hasiči z německého městečka Worms. Jejich urgentní výjezd v polovině září do místní nemocnice zaskočil i zkušené profesionály.

Zdravotníci z urgentního příjmu potřebovali odbornou technickou pomoc s pacientem v opravdu háklivé situaci.

V hlášení o zásahu se decentně mluví o kuriózní nehodě při tréningu. Hasiči byli povolání na místní kliniku, do které záchranáři přivezli mladého muže, který vzal budování své svalové hmoty možná až příliš vážně.

Celkem tříhodinovým zásahem za pomoci vyprošťovací zásahové techniky mu hasiči sundali 2,5 kilogramové kruhové závaží na činku přímo z jeho mužské chlouby. To, jaké vysvětlení jim mladý muž poskytl, nevíme, ale obrázek rozstříhaného závaží již koluje záchranářským světem. Doufáme, že to není nový trend ve světě fitness.

- red -

HASIČI Z KONICE ZACHRÁNILI MLADOU LIŠKU V pátek 9. června 2017 byli těsně před sedmou hodinou ranní požádáni profesionální hasiči z Konice o pomoc při vyproštění mladé lišky, která uvízla v díře v obci Horní Štěpánov, část Nové Sady.

Hasiči po příjezdu na místo události zjistili, že liška uvízla ve staré vyschlé studánce nedaleko rodinného domu v hloubce asi 1 metr a nemohla se dostat ven. Krčila se na dně a čekala na záchranu. Jeden z hasičů slezl dolů, v rukavicích, které se používají na odchyt zvířat, lišku chytil a vypustil do volné přírody. Celá záchranná akce trvala pouze několik minut.

Redakce RESCUE reportu děkuje tiskovým mluvčím KŘ HZS Středočeského a Olomouckého kraje za spolupráci.

Foto: archivy KŘ HZS ČR

45

Zajímavost

NOVÁ MÓDA?

Viděli jste již hasící přístroj v černé barvě? Taky Vás napadlo, že jde o luxusní doplňkovou výbavu krematorií? Nechme černý humor stranou a podívejme se, k jakému účelu tento hasící přístroj slouží.

V

Německu se nadále nedaří překlenout velkou personální propast, která vznikla na začátku nového tisíciletí a táhne se až dodneška.

Mnohé malé hasičské stanice jsou v existenčním ohrožení, natož aby byly schopny personálně pokrýt výjezdy a pohotovost.

Tímto problémem se zabývalo i deset studentů Weimarské univerzity, kteří společně pracovali na projektu, jak zachránit tyto malé sbory dobrovolných hasičů před zánikem.

Jejich výsledkem je mnoho doporučení, ale opravdu pozoruhodnou se jeví provokativní kampaň, kterou se dva 22letí studenti, Marlene Utz a Robin Lindner, studenti oboru Vizuální komunikace rozhodli vyprovokovat diskusi o budoucnosti malých sborů (viz obrázek).

Foto, které šokuje: Marlene Utz und Robin Lindner záměrně provokují k diskusi. Foto: Lindner Odborníkům z řad hasičů se tato kampaň líbí: „Největší potenciál mají právě náborové kampaně, které provokují“, poznamenal Dr. Holger Wondraczek, zástupce vrchního požárního rady místního regionálního sdružení dobrovolných hasičů.

46

česko-slovenský záchranářský časopis

CZ 4M IFAK

PF 2018

Vykročte s námi do nového roku