POST SCRIPTUM
Otakar Štanc ml.
Post scriptum N
apadlo vás někdy, proč se rubrika, jejíž řádky nyní čtete, jmenuje Post scriptum? Čím přišel redaktorům tento název výstižný? Snad tím, že zde bývají uváděny úvahy, které s hlavním tématem čísla nemají přímou souvislost. Jakýsi volný dodatek. Ano, i tak je možné výraz „post scriptum“, tedy „po napsaném“, chápat. Jako kdyby chtěl pisatel dopisu závěrem říci: tak to je zatím vše, ale ještě něco z jiného soudku… Nebo: pojďme alespoň na chvilku změnit
Jako by to Boží slovo přece jen potřebovalo ještě nějak doplnit, opepřit. Ano, jistě, toto je dobře napsáno, ale určitě by to šlo napsat ostřeji! Něco, co by podpořilo naše názory a postoje. Vždyť jsou přece v duchu Písma! Tak proč to jenom ten apoštol trochu nedotáhl? Hned by se nám žilo lépe. Hned bychom měli v ruce další jasnou biblickou odpověď! Další eso v rukávu! Ale ono péesko není ani na konci odstavce, ani na konci knihy, prostě tam není vůbec. Tedy
Ale ono péesko není ani na konci odstavce, ani na konci knihy, prostě tam není vůbec! téma… A následuje text většinou lehčího rázu, aby snad adresát dostal šanci nebýt zcela ubit hlavním sdělením. I v našich dopisech můžeme „péeskem“ mírnit tvrdost předchozích vět, například: „P. S.: S tím starým volem to neber doslova, víš přeci, jak si tvých názorů vážím!“ Nebo naopak ještě přitvrdit: „P. S.: S tím starým volem jsi vyvázl ještě dobře!“ Takto je možno nahlížet post scriptum z pohledu pisatele. Je ale také zajímavé, jaký postoj k němu zaujímáme jako čtenáři. Musím přiznat, že často P. S. upoutá mou pozornost více než samotný dopis. Něco jako třešnička na dortu nebo hračka v kindrvajíčku, kterou dítě sestaví a až pak teprve spořádá čokoládu. Jak zahlédnu osamocený řádek pod dopisem, mám chuť si jej přečíst ze všeho nejdřív. Většinou ale odolám a nechám si ho na konec. Vím, že tam je, ale chci se nechat překvapit. Doufám třeba, že v něm najdu ono zmírnění toho nepříjemného, co právě čtu. Nebo snad nějakou omluvu, vysvětlení. Někdy bývám zklamán, jindy potěšen. Napadá mě, jestli také při čtení Bible občas podvědomě nehledáme nějaké to „svaté post scriptum“.
ne že by se nikdo v dějinách nepokusil všelijaká vylepšení doplnit, ale naštěstí tomu církevní otcové kdysi dávno učinili, po jistém váhání, přítrž. A možná ještě častěji než podporu pro naše (zaručeně spravedlivé) postoje bychom v Písmu rádi našli doušku rozptylující naše obavy z přílišné tvrdosti slova Božího. Dodatek, který by spolu s naším nejlepším přesvědčením uznával, že toto je přece jen trochu nadsazené, že je to zcela extrémní případ, a málem bych zapomněl, že je to samozřejmě „kulturně podmíněné“. Ale co to? Zase to tam není? Hledejme, jak chceme, ani tento milosrdný dovětek v Bibli nenajdeme. A tak si holt budeme muset s řadou složitých otázek dál lámat hlavy a otlačovat kolena na modlitbách, učit se odpouštět našim viníkům, vyznávat i ty neškodné hříchy a skousnout Boží nesmyslně nekonečnou milost. Mám však pro vás i povzbuzení. Nemusíme se tím pádem ani bát, že by se snad někdy v Bibli objevilo post scriptum, zmírnilo či dočista zrušilo zprávu o Božím díle spásy, které vykonal skrze Ježíše Krista pro každého člověka. ■
38 duben 2015
duben 2015.indd 38
3/26/2015 8:28:37 PM