rozhovor O co v boji s alkoholismem usiluje Armáda spásy?
Jak by se měl člověk zachovat, když ho bezdomovec žádá o drobné?
Armáda spásy bojuje proti alkoholismu už tím, že se naši členové dobrovolně zavazují k abstinenci. To například pomáhá vojákům, kteří se rekrutují z řad vyléčených alkoholiků; jsou tak v bezpečném prostředí a je to motivací k vyřešení závislosti i dalším. Armáda spásy je po světě známá svojí protialkoholní kampaní, snažíme se o to i u nás, ale vzhledem k tradičnímu postoji české společnosti k alkoholu to vůbec není lehké. Například jsme navrhovali jednomu obchodnímu řetězci, aby přestal prodávat levné krabicové víno, které kupují téměř výhradně lidé bez domova. Bohužel jsme nebyli úspěšní. Zástupci nejmenované řetězce vnímali stažení této položky z prodeje jako konkurenční nevýhodu. Když si uvědomíte, kdo vlastně levná krabicová vína kupuje, přijde mi to směšné. Ale chápu argument, že by to museli udělat všichni. Vím, že se ve vládě jeden čas diskutovalo o zavedení zdanění levných dovozů vína ze zahraničí nebo větší daňové zatížení spotřeby vína, ale u nás je bohužel toto jinak velice rozumné opatření neprůchodné. Prostě pro mnoho lidí je důležitější koupit si lahev vína za 60 Kč než abstraktní boj proti alkoholismu. U cigaret už jsme z nějakého důvodu pochopili, že dostupnost a cena souvisí se spotřebou zejména u rizikových skupin. Dobře si uvědomujeme, že bez osvobození od závislosti není možné úspěšně řešit sociální situaci. Na druhou stranu i člověk závislý na návykových látkách může mít vztah s Kristem, může se modlit, účastnit shromáždění atd. Sílu k abstinenci spoustu lidí dostane po obrácení a osvobození, za které se často modlíme. Někdy to trvá roky.
Tohle je asi nejzábavnější otázka, jakou jsem dostal. V civilnější podobě by asi zněla: „Když po mně chce bezdomovec peníze, mám mu je dát?“ Občas jsem od křesťanů, kterých si hodně vážím, slyšel, že zralost křesťana se pozná na jeho vztahu k financím. Měl-li bych soudit podle spektra odpovědí na tuto otázku mezi námi křesťany, tak na tom nejsme moc dobře. I z toho ovšem vyplývá, že na to nelze jednoduše odpovědět. Řekl bych, že záleží na situaci a na svědomí toho kterého člověka. Problém je v tom, že když nás někdo na ulici zastaví a chce po nás peníze, tím více, je-li to bezdomovec, nechceme s ním strávit mnoho času a v naprosté většině případů toho o
inzerce
Vzpomínám si, jak jsem sníval, že budu Kristovým vojákem. něm ani mnoho nevíme. To nejjednodušší, co můžeme udělat, je prostě se zeptat, na co je potřebuje. Je jasné, že se můžeme dozvědět nepravdu, ale je to důležité i kvůli našemu svědomí. Spektrum odpovědí není zase až tak široké, i když už jsem slyšel velice sofistikované příběhy na nejrůznější témata. Vzpomínám si, že mě během jednoho dne požádala jedna žena o pomoc na ten samý účel, na který jsem jí už přispěl… Nejčastěji asi uslyšíte, že peníze potřebují na jídlo, na jízdenku nebo například na noclehárnu. Dobré je, že když víte, na co člověk peníze potřebuje, můžete mu, pokud máte pochybnosti, nabídnout alternativní řešení nebo jeho žádost s čistým svědomím odmítnout.
Máš nějaký příběh ze své praxe? Jednou se mi stalo, že mě takto oslovili „upřímní“ podnapilí bezdomovci a chtěli „na pivo“. S čistým svědomím jsem je odmítl s tím, že nebudu podporovat, jak si ničí zdraví a život. U jídla se dá nabídnout zakoupení potravin nebo vytažení svačiny z batohu. U jízdenky se mi jednou stala naprosto kuriózní věc. Ještě za studií mě Na Knížecí oslovila slečna, že se nemá jak dostat domů a že nutně potřebuje peníze na jízdenku do mého rodiště. Zajásal jsem, že nepojedu sám, tak jsem jí chtěl jízdenku radostně koupit, ale to už někam zmizela. říjen 2016