Bezpodielové spoluvlastníctvo manželov

O autorke

Mgr. Barbora Magočová

Vysokoškolské štúdium absolvovala na Právnickej fakulte Masarykovej univerzity v Brne. Od jeho ukončenia pôsobí v oblasti advokácie. Venuje sa najmä poskytovaniu služieb v rámci súkromnoprávnych odvetví; jej špecializáciou je občianske právo, obchodné právo, rodinné právo a súvisiaca zmluvná a súdna agenda. Popri vykonávaní právnej praxe rozvíja aj publikačnú činnosť; okrem odbornejších textov píše aj články vysvetľujúce právnu problematiku širšej verejnosti. V knižnej podobe vyšli jej publikácie Trovy súdneho konania – Judikatúra (2021), Povinné zmluvné poistenie motorových vozidiel – Judikatúra (2024), Odmeny a náhrady advokátov – Judikatúra (2024) a Súdne poplatky – Judikatúra (2025).

1 K PRAVIDLÁM PRE VYPORIADAVANIE BSM A JEHO JEDNOTLIVÝCH SÚČASTÍ

1.1 Vyporiadanie súčastí BSM spojených s podnikaním

3 K čiastke, ktorá musí byť zohľadnená pri vyporiadaní BSM, ak jeden z

1.4 Leasing

Leasingová zmluva v rámci vyporiadania BSM

17 Pri vyporiadavaní BSM je potrebné v súvislosti leasingom rozlíšiť, koľko bolo zaplatené na nájomnom a koľko na kúpnej cene ..........................

18 K zohľadneniu leasingových splátok pri vyporiadavaní BSM a k okamihu, kedy sa príjem vyplatený jednému z manželov stáva súčasťou BSM ......................................................................................

1.5 Družstevné

byty

19 Ocenenie členského podielu pre účely vyporiadania

21 K vyporiadaniu BSM v súvislosti s podnikaním jedného z manželov v združení a k oceneniu hodnoty členských práv a povinnosti v bytovom

22 K uplatneniu nároku na vyporiadanie hodnoty členského podielu v bytovom družstve a k jeho premlčaniu v súvislosti so zánikom spoločného

23 Konanie o zrušenie práva spoločného nájmu bytu a súčasné rozhodovanie o vyporiadaní spoločných majetkových práv

24 K vyporiadaniu členského podielu v bytovom družstve v súvislosti s vyporiadaním BSM ....................................................................................

25 K výške hodnoty členského podielu pre účely vyporiadania BSM 93

26 Uplatnenie nároku na vyporiadanie hodnoty členského podielu v bytovom družstve po 3 rokoch od zániku BSM, nemožnosť zohľadnenia zásad vyporiadania BSM a rozpor s dobrými mravmi .................

1.6 K iným skutočnostiam spôsobujúcim vznik/zánik BSM

27 Hmotnoprávne dôsledky prevodu veci z vyporiadaného bezpodielového spoluvlastníctva a následné zrušenie rozsudku o vyporiadaní BSM ..............

28 K zásadám, ktorými sa musí súd riadiť pri vyporiadaní BSM ........................

29 Vyporiadanie spoločného majetku manželov pri zavinenom zániku veci v dobe rozhodnutia súdu

30 K záväzkom, ktoré sú predmetom vyporiadania BSM po uzatvorení dohody o zúžení

32 Dlhodobé užívanie veci jedným z manželov po rozvode ako kritérium pre rozhodnutie o jej prikázaní v rámci vyporiadania BSM ...........................

33 BSM treba vyporiadať tak, aby bol prípadný vyrovnávací podiel v peniazoch čo najnižší

34 Vyporiadanie BSM úpadcu a uspokojenie pohľadávok veriteľov ...................

2 VYMEDZENIE VECÍ, V KTORÝCH MÔŽE JEDEN Z MANŽELOV

ZA DRUHÉHO BEZ JEHO SÚHLASU

35 Nakladanie s vecami v BSM bez súhlasu druhého manžela a otázka hrubého porušenia dobrých mravov ...........................................................

36 ÚS SR vs. NS SR, sp.zn. 8Cdo/263/2019: Prevzatie ručiteľského/spoludlžníckeho záväzku bez súhlasu manžela a nepriaznivé dopady na BSM

37 NS SR vs. NS SR, sp.zn. 8Cdo/263/2019: Pristúpenie k záväzku bez súhlasu manžela a nepriaznivé dopady na BSM ....................................

38 NS SR vs. ÚS SR a NS SR, sp.zn. 6Cdo/88/2011: K možnosti prevzatia ručiteľského záväzku bez súhlasu manžela .................................................

39 V konaní o vyporiadaní BSM nemožno riešiť, či sú súčasťou BSM veci prevedené na tretie osoby. Prevod vozidla z BSM nie je bežnou vecou

40 K aktívnej legitimácii na podanie žaloby na vydanie bezdôvodného obohatenia z titulu platieb spojených s užívaním bytu v prospech správcu, ak platby hradí manžel, ktorý nie je vlastníkom

41 K podpisu sprostredkovateľskej zmluvy na predaj nehnuteľnosti v

42 Skutočnosti významné pre záver o zaradení záväzku do spoločného majetku manželov

43 Domáhanie sa vrátenia daru

44 Odlišne od 5 Obdo 11/2007: Prevod obchodného podielu nie je viazaný na súhlasný prejav vôle druhého z manželov 182

45 Odlišne od 6 Obdo 30/2009: Prevod obchodného podielu je viazaný na súhlasný prejav vôle druhého z manželov 185

46 Záväzok k úhrade kúpnej ceny za obchodný podiel, ktorý má manžel ešte len nadobudnúť, sa bezprostredne nedotýka predmetu BSM, nevyžaduje sa preto súhlas druhého manžela ..............................................

47 K dohode o prevode členských práv a povinností spojených s členstvom v bytovom družstve uzatvorenej len jedným z manželov ...........

48 Prijímanie písomností ohľadom dražby nehnuteľnosti v BSM nie je bežnou vecou; doručenie jednému z manželov nestačí

49 Dohoda manželov o úprave rozsahu BSM nemá retroaktívne účinky

50 Dohoda o zúžení (rozšírení) BSM ako okolnosť významná pre započítanie na dedičský podiel

51 Úžernícka povaha dohody o zúžení spoločného imania manželov

52 K forme zmeny dohody o zúžení BSM

53 Dohoda manželov o zúžení BSM a ochrana veriteľov

54 Dohodou podľa § 143a Občianskeho zákonníka nemožno rozsah BSM zúžiť až tak, aby celkom zaniklo .........................................................

4 K DOHODE MANŽELOV O VYPORIADANÍ BSM

55 Správa katastra musí zisťovať, prečo bola dohoda o vyporiadaní BSM uzavretá po uplynutí trojročnej lehoty na vyporiadanie ........................

56 Aj dohoda o vyporiadaní BSM je z hľadiska katastrálneho konania zmluvným prevodom

57 Odporovateľnosť dohody o vysporiadaní BSM

58 Odporovateľnosť dohody o vyporiadaní BSM, ktorá bola potvrdená uznesením o schválení súdneho zmieru ......................................................

59 Dokedy musí byť návrh na vklad dohody o vyporiadaní BSM podaný na katastrálny úrad, aby sa neuplatnila zákonná fikcia vyporiadania ............ 231

60 Ak podľa dohody o vyporiadaní BSM jeden z bývalých manželov získa menší podiel, než by mal podľa zákona alebo sa netýka celého BSM, nespôsobuje to jej neplatnosť ..................................................

61 Zmluvu o zmluve budúcej o vyporiadaní bezpodielového spoluvlastníctva nemožno platne uzatvoriť počas trvania manželstva

5 K ZRUŠENIU BSM POČAS TRVANIA MANŽELSTVA

62 Zrušenie spoločnej domácnosti a prebiehajúce rozvodové konanie nie sú závažnými dôvodmi pre zrušenie BSM

63 K obnoveniu BSM po jeho zrušení súdom ...................................................

64 K rozhodovaniu súdu o závažných dôvodoch pre zrušenie

65 K zrušeniu oprávnenia na podnikateľskú činnosť jedného z manželov v súvislosti so zrušením BSM podľa § 148a ods. 2 OZ

66 K skutočnostiam, ktoré nebránia vyhoveniu návrhu na zrušenie BSM, ak jeden z manželov získa oprávnenie na podnikanie

67 Ak jeden z manželov získa podnikateľské oprávnenie a druhý žiada zrušenie BSM, súd musí vyhovieť; k zrušeniu BSM v prípade pozastavenia oprávnenia/živnosti ...............................................................

6 K INÝM SKUTOČNOSTIAM SPÔSOBUJÚCIM VZNIK/ZÁNIK

68 Zánik bezpodielového spoluvlastníctva v dôsledku straty československého

7 ROZSAH MAJETKOVÝCH SÚČASTÍ (AKTÍV) BSM

69 Nadobudnutie členského podielu v bytovom družstve darovaním a vznik spoločného členstva manželov v družstve .......................................

70 Náhrada za poškodenie, zničenie alebo stratu výlučného majetku jedného z manželov nie je súčasť BSM ...........................................

71 Súčasťou BSM sú nielen dlhy, ale aj majetok nadobudnutý v súvislosti so živnostenským podnikaním jedného z manželov

72 Dom určený na výkon povolania jedného z manželov, v ktorom bývajú jeho rodičia a bezpodielové spoluvlastníctvo manželov

73 K podmienkam výlučného vlastníctva podniku jedným z manželov .............

74 Zahrnutie do BSM veci, na ktorú sa inak vzťahuje zákonná výnimka ............

75 Zmluva o prevode vlastníctva k družstevnému bytu zavretá oboma manželmi a jej platnosť, ak nárok na prevod vznikol len jednému z nich

76 Vlastníctvo veci po zrušení a vyporiadaní bezpodielového spoluvlastníctva jedného z manželov, ak bola náhrada vylúčenému spoluvlastníkovi (tretej osobe) vyplatená z prostriedkov bezpodielového spoluvlastníctva manželov 283

77 Zahrnutie úrokov z vkladov do bezpodielového spoluvlastníctva manželov

78 Zahrnutie podniku do bezpodielového spoluvlastníctva manželov ...............

79 Pohľadávky podnikajúceho manžela vzniknuté v súvislosti s podnikaním, prostriedky na podnikateľskom účte a nevyplatené prostriedky zo sociálneho fondu nie sú samé osebe súčasťou BSM ...............

80 K vlastníckemu režimu veci slúžiacej na výkon povolania jedného z manželov, ak bola nadobudnutá z prostriedkov patriacich do BSM ............

81 Nemožnosť vydržania veci patriacej do BSM jedným z manželov v čase od zániku BSM do jeho vyporiadania ................................................

82 Nájom bytu pri vyporiadaní BSM

83 K otázke nadobudnutia vlastníckeho práva k nehnuteľnosti do BSM v dôsledku vydržania jedným z manželov

84 K začatiu výstavby stavby pred uzatvorením manželstva v súvislosti s jej zaradením do BSM ..............................................................................

85 K vydraženiu veci len jedným z manželov v súvislosti s jej zaradením do BSM ..............................................................................

86 Ak bola kúpna zmluva k bytu uzatvorená pred manželstvom, ale vklad do katastra prebehol počas neho, bude pre zaradenie do BSM rozhodné, z akých prostriedkov bol nadobudnutý; k nadobudnutiu z výlučných prostriedkov, ak zmluvu podpísali obaja manželia

87 K vlastníckemu režimu veci, ktorá bola nadobudnutá čiastočne z výlučných prostriedkov a čiastočne z prostriedkov v BSM 309

88 Právo oprávneného dediča na vydanie majetku, ktorý má z dedičstva nepravý dedič, sa vzťahuje aj na majetok v BSM poručiteľa 313

8 DISPARITA PODIELOV PRI VYPORIADANÍ BSM

89 Pričinenie o nadobudnutie družstevného bytu len jedným z manželov a zohľadnenie jeho zásluh pri vyporiadaní bezpodielového spoluvlastníctva manželov .................................................

90 Disparita podielov v konaní o vyporiadanie spoločného majetku manželov pri znižovaní hodnoty podniku jedným z

91 Oddelené hospodárenie manželov v zásade nebude mať samo osebe vplyv na disparitu podielov pri vyporiadaní

92 K alkoholizmu a týraniu ako k dôvodu pre disparitu podielov pri vyporiadaní BSM; k absencii predbežnej informácie o disparite ...............

93 K predaju pozemkov obom manželom rodičmi jedného z nich za symbolickú cenu ako k dôvodu pre disparitu vyporiadacích podielov z

94 Opustenie spoločnej domácnosti a podieľanie sa na uspokojovaní potrieb rodiny len výživným na deti a disparita podielov pri vyporiadaní BSM .......................................................................................

95 Aby sa mohlo pri vyporiadaní uvažovať o disparite podielov, ak sa jeden z manželov riadne staral o domácnosť, musia byť zásluhy

96 Ocenenie vneseného majetku v podobe hodnoty výlučného členského podielu jedného z manželov

97 K výpočtu čiastky, ktorá by mala byť zohľadnená ako vnos do BSM ..............

98 K oceneniu investícií z BSM na výlučný majetok jedného z nich

99 Platenie platieb súvisiacich s nájmom družstevného bytu po zániku manželstva výlučne jedným z manželov a ich vyporiadanie v rámci BSM .....

100 K nemennosti vnosov v prípade, ak sa hodnota veci v BSM, na ktorú boli vynaložené, zmenila ..............................................................

101 K vzniku nároku na úhradu toho, čo bolo z výlučného majetku vynaložené na majetok v BSM .................................................................... 359

102 Aj plnenie z BSM na výlučný dlh jedného z manželov má charakter výnosu z BSM

103 Vnos týkajúci sa veci, ktorá v čase zániku BSM už netvorí súčasť BSM, nemožno vyporiadať ..................................................................................

104 K vyporiadaniu splátok úveru z prostriedkov BSM na nehnuteľnosť vo výlučnom vlastníctve manžela, ak v nej bola rodinná domácnosť oboch manželov ........................................................................................

105 K zohľadneniu platieb do fondu opráv v bytovom dome v rámci konania o vyporiadanie BSM, ak súd manžela obmedzil v práve užívať byt

106 Zhodnotenie obchodného podielu vo výlučnom vlastníctve jedného z manželov počas trvania manželstva sa v rámci vyporiadania BSM nezohľadňuje .............................................................................................

107 Investície z výlučných prostriedkov jedného z manželov vynaložené v období medzi rozvodom a vyporiadaním BSM nemožno zohľadniť pri vyporiadaní ako vnos ............................................................................

108 K zohľadneniu úhrady spoločného dlhu jedným z manželov po zániku BSM pri jeho vyporiadaní ...........................................................................

109 Vylúčenie

110 K vylúčeniu veci z exekúcie, ak dohoda o vyporiadaní BSM, na základe ktorej sa má stať jej výlučným vlastníkom bývalý manžel dlžníka, ešte nebola vložená do katastra .................................................................. 387

111 Finančné prostriedky získané z pôžičky predstavujúcej výhradný záväzok jedného z manželov ako súčasť BSM ............................................. 390

112 Dohodu o vyporiadaní BSM možno napadnúť odporovacou žalobou aj len sčasti ................................................................................................ 392

113 K prevzatiu ručenia jedným z manželov za dlhy druhého manžela

114 K uspokojeniu pohľadávky vzniknutej za trvania skoršieho manželstva z majetku nadobudnutého v neskoršom manželstve ....................................

115 Excindačná žaloba v exekučnom konaní – nevyporiadané BSM 399

116 Ak je ako povinný v exekučnom titule označený len jeden z manželov, nemôže byť exekúcia nariadená a vedená proti druhému manželovi ............

117 K následkom úmrtia jedného z manželov ako solidárne zaviazaného v spore o uplatňovanie pohľadávky voči manželom

118 K postupu súdu v prípade, ak počas konania o uplatnenom nároku z BSM jeden z manželov zomrie .................................................................

11 K ZÁLEŽITOSTIAM SÚVISIACIM SO ZÁKONNOU FIKCIOU VYPORIADANIA BSM

119 K vzniku bezdôvodného obohatenia v dôsledku vynaloženia investícií na zmeny veci v prípade transformácie BSM na podielové spoluvlastníctvo .........................................................................................

12 NIEKTORÉ PROCESNOPRÁVNE ASPEKTY KONANIA

O VYPORIADANIE BSM A INÝCH KONANÍ SÚVISIACICH S BSM

120 K uplatňovaniu sudcovskej koncentrácie v konaní o vyporiadanie BSM 409

121 Postup súdu v prípade, ak podajú žalobu o vyporiadanie BSM obaja manželia 411

122 Nesprávny výpočtový mechanizmus pri určovaní vyrovnacieho podielu z titulu vyporiadania BSM nemožno napraviť opravným uznesením ............ 414

123 Predmetom konania o vyporiadaní BSM môže byť aj to, čo žalovaný označil ako súčasť BSM po uplynutí 3 rokov od zániku BSM ........................ 416

124 Nehnuteľná vec na území Českej republiky ako súčasť BSM, ak sú manželia príslušníci rôznych štátov

125 Vyporiadanie BSM súdnym zmierom ohľadom veci, ktorá netvorila súčasť spoločného majetku ........................................................................ 422

126 Ku konkretizácii podniku ako súčasti BSM v žalobe o jeho vyporiadanie ....................................................................................

127 K zmene rozhodnutia o vyporiadaní spoločného majetku manželov v odvolacom konaní pri nezmenenom skutkovom stave 426

128 K včasnosti a určitosti uplatnenia vecí a hodnôt v konaní o vyporiadanie BSM pri tzv. informačnom deficite 427

129 Súd musí prejednať vyporiadanie BSM bez zbytočných prieťahov aj v prípade, pokiaľ by išlo o zložité dokazovanie ........................................

130 Konkretizácia záväzku v konaní o vyporiadanie spoločného majetku manželov .....................................................................................

131 Rozsudok o vyporiadaní BSM a založení vlastníckeho práva k veciam, ktoré neboli vo vlastníctve účastníkov konania 437

132 K späťvzatiu návrhu na vyporiadanie BSM sa vždy vyžaduje súhlas žalovaného ...................................................................................... 438

133 K nedovolenému postupu súdu v súvislosti so situáciou, keď podajú žalobu o vyporiadanie BSM obaja manželia .....................................

134 Konanie o vyporiadanie BSM a prekážka litispendencie vo vzťahu ku konaniu o regresnom nároku jedného z manželov voči druhému 443

135 K možnosti kombinácie vyporiadania BSM súdom a dohodou .....................

136 K právnemu nástupníctvu v prípade, že jeden z bývalých manželov počas konania o vyporiadanie BSM zomrie ................................................. 448

137 K mantinelom rozhodovania odvolacieho súdu v prípade odvolania proti rozsudku o vyporiadaní BSM .............................................................. 449

138 Odstúpenie od dohody o vyporiadaní BSM, kvôli ktorej došlo k späťvzatiu žaloby o vyporiadanie, nie je dôvodom pre prípustnosť odvolania proti rozhodnutiu o zastavení konania 451

13 BSM A NALIEHAVÝ PRÁVNY ZÁUJEM V SÚVISLOSTI

SO ŽALOBOU NA URČENIE PODĽA § 137 PÍSM. C) CSP

139 Naliehavý právny záujem na určení, že vec je súčasťou BSM. Zmena žaloby v odvolacom konaní, ak podal odvolanie len žalovaný ...................... 453

140 K naliehavému právnemu záujmu v súvislosti s vydržaním do BSM a dohodou manželov, že vlastnícke právo ma byť evidované len u jedného z nich ........................................................................................ 455

141 K naliehavému právnemu záujmu na určení, že vec patrí do BSM, ak je zároveň možné podať aj žalobu o vyporiadanie BSM 458

14 NEODKLADNÉ A ZABEZPEČOVACIE OPATRENIA V SÚVISLOSTI

S BSM

142 K nariadeniu neodkladného opatrenia ohľadom nakladania s vecami a právami v BSM 461

143 Neodkladným opatrením je možné dočasne riešiť rozvrh spoločného užívania motorového vozidla po rozvode ....................................................

144 K možnosti nariadenia zabezpečovacieho opatrenia ohľadom pohľadávky na vyrovnanie podielu z BSM ešte pred rozhodnutím o jeho vyporiadaní

467

145 K posudzovaniu nároku na náhradu škody či inej ujmy spôsobenej neodkladným opatrením vydaným v rámci konania o vyporiadanie BSM ..... 469

146 Nariadenie zabezpečovacieho opatrenia na majetok v BSM, ak má dlžník majetok aj vo výlučnom vlastníctve, je v rozpore so zásadou proporcionality .........................................................................

147 Rozpor medzi senátmi KS Trnava: Ak sa má zabezpečovacie opatrenie týkať nehnuteľnej veci v BSM, musia byť účastníkmi konania o jeho nariadení obaja manželia

148 Rozpor medzi senátmi KS Trnava: Ak sa má zabezpečovacie opatrenie týkať nehnuteľnej veci v BSM, nemusia byť účastníkmi konania o jeho nariadení obaja manželia .....................................................

15 K TROVÁM KONANIA O VYPORIADANIE BSM A INÝCH KONANÍ SÚVISIACICH S BSM

149 Súdne poplatky v odvolacom konaní o vyporiadaní BSM 479

150 Súdny poplatok za vyporiadanie bezpodielového vlastníctva manželov a dovolacie konanie .................................................................................... 483

151 K posudzovaniu úspechu v spore o vyporiadanie bezpodielového spoluvlastníctva manželov pre účely rozhodnutia o náhrade trov ................. 492

152 Kritériá, ktoré treba zvážiť pri posudzovaní úspechu v konaní o vyporiadanie BSM ................................................................................... 497

153 Ak súd rozhodol v intenciách predžalobnej ponuky na vyporiadanie BSM, ktorá bola druhým manželom odmietnutá, ide o dôvod pre priznanie náhrady trov ............................................................................... 500

154 Nezodpovedné nakladanie s majetkom jedným z manželov ako dôvod pre oslobodenie druhého z manželov od súdnych poplatkov v spore o vyporiadanie BSM ................................................................................... 501

155 K rozhodovaniu o náhrade nákladov konania v konaní o vyporiadaní spoločného majetku manželov 503

156 Zaťaženie BSM ťarchami kvôli dlhom prevzatým jedným z manželov ako dôvod pre aplikáciu § 257 CSP po späťvzatí žaloby na vyporiadanie druhým z manželov 506

157 Obmedzenie spôsobilosti strany k právnym úkonom ako dôvod pre aplikáciu § 257 CSP v konaní o vyporiadanie BSM 509

158 KS Žilina v. KS Bratislava, sp.zn. 9Co/136/2022: K náhrade trov konania o vyporiadanie BSM zastaveného z dôvodu prekážky litispendencie, ak žalobca o druhej žalobe nemohol vedieť 512

159 KS Bratislava v. KS Žilina, sp. zn. 10Co/108/2023: K náhrade trov konania o vyporiadanie BSM zastaveného z dôvodu prekážky litispendencie, ak žalobca o druhej žalobe nemohol vedieť 514

160 Pre účely určenia tarifnej odmeny treba rozlíšiť, či je spor o určenie, že veci patria do BSM, vedený proti 3. osobe alebo medzi manželmi ............ 516

161 K priznaniu náhrady trov, ak je žaloba o zrušenie BSM za trvania manželstva vzatá späť z dôvodu následného rozvodu manželstva ................ 520

16 REŽIM BSM V TRESTNOM KONANÍ

162 Zaistenie majetku patriaceho do bezpodielového spoluvlastníctva manželov a práva manžela, voči ktorému sa nevedie trestné konanie ........... 522

K PRAVIDLÁM PRE VYPORIADAVANIE BSM A JEHO

JEDNOTLIVÝCH SÚČASTÍ

1.1

Vyporiadanie súčastí BSM spojených s podnikaním 1

Prikázanie obchodného podielu v konaní o vyporiadaní BSM

K zániku účasti spoločníka spoločnosti s ručením obmedzeným nemôže dôjsť na základe rozhodnutia súdu v konaní o vyporiadanie BSM. Obchodný podiel môže byť v konaní o vyporiadanie BSM prikázaný iba tomu z manželov, ktorý je společníkom spoločnosti s ručením obmedzeným, a to iba v rozsahu jeho obchodného podielu.

Uznesenie Najvyššieho súdu Českej republiky z 30. mája 2017, spis. zn. 22 Cdo 3192/2015

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl ve věci žalobce Ing. V. P. proti žalované V. P, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 30 C 31/2011, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 3. 2015, č. j. 20 Co 413/2014-253, takto:

Dovolání se zamítá.

Odůvodnění

Okresní soud přikázal ze zaniklého společného jmění účastníků řízení do výlučného vlastnictví žalobce obchodní podíl ve společnosti PULEXIM, s.r.o.. Do výlučného vlastnictví žalované přikázal nemovitou věc, obchodní podíl v rozsahu 100 % ve společnosti „OZONE“, a finanční prostředky vedené na základě smlouvy u Českomoravské stavební spořitelny, a.s.

Soud prvního stupně vzal za prokázané, že žalobce je společníkem obchodní společnosti „OZONE“, s.r.o., s obchodním podílem ve výši 40 %, žalovaná je společníkem téže obchodní společnosti s obchodním podílem ve výši 60 %. V rámci vypořádání společného jmění účastníků přikázal žalované obchodní podíl v této společnosti ve výši 100 %. Jelikož žalobce byl jediným společníkem obchodní společnosti PULEXIM, s.r.o., přikázal tento obchodní podíl žalobci. Žalovaná požadovala samostatně vypořádat pohledávku společného jmění vůči společnosti PULEXIM, s.r.o., ve výši 1 457 490 Kč. Tato částka měla být ze společných prostředků poskytnuta na základě smluv o půjčkách, a to v době trvání společného jmění. Nalézací soud to „nevzal

za prokázané“ s tím, že „poskytnutí této půjčky nebylo ani dobře možné, neboť až do 23. 12. 2010 trval právní režim společného jmění manželů. Do společného jmění účastníků náležela jak společnost OZONE, s.r.o., tak společnost PULEXIM, s.r.o., bez ohledu na to, jak si účastníci fakticky rozdělili podnikání v uvedených firmách.“

Krajský soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odvolací soud nepovažoval za správný postup soudu prvního stupně, který přikázal žalované obchodní podíl ve výši 100 % ve společnosti „OZONE“, s.r.o. Uvedl, že i po zániku společného jmění jsou společníky této společnosti oba účastníci řízení, a to žalobce s obchodním podílem ve výši 40 % a žalovaná s obchodním podílem ve výši 60 %. S obchodním podílem je spjata majetková hodnota a tato majetková hodnota podléhá vypořádání jako součást společného jmění manželů. Na druhou stranu pouze manžel – společník má práva a povinnosti plynoucí z jeho účasti v obchodní společnosti ke dni zániku společného jmění. Tudíž nelze přikázat obchodní podíl ve výši 100 % pouze žalované, jelikož by byla oprávněna vykonávat práva náležející společníku v této společnosti pouze v rozsahu svého obchodního podílu ve výši 60 %, přičemž v rozsahu 40 % by byla tato práva zachována pro žalobce. Žalovaná by při vypořádání byla zatížena celou hodnotou této společnosti, avšak při výkonu svých práv jakožto společníka by byla omezena tím, že tato práva by i nadále mohl vykonávat žalobce.

Na rozdíl od soudu prvního stupně vzal za prokázanou pohledávku společného jmění účastníků řízení vůči společnosti PULEXIM, s.r.o., ve výši 1 457 490,20 Kč a uvedl, že je nutné tuto pohledávku vypořádat. Poznamenal, že pokud existuje pohledávka společného jmění manželů vůči společnosti, jejímž jediným společníkem a jednatelem je jeden z manželů, jeví se jako vhodné, aby tato pohledávka byla přikázána tomuto manželovi. Neboť tento manžel (společník a jednatel v jedné osobě) bude rozhodovat o tom, zda (a příp. kdy) bude dluh společností splněn.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podává žalobce dovolání.

Nejvyšší soud zjistil, že dovolání není důvodné.

Rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na právní otázce vypořádání obchodního podílu ve společnosti s ručením omezeným v rámci řízení o vypořádání společného jmění manželů, jsou-li oba manželé společníky této společnosti a každý z nich má obchodní podíl na této společnosti, který nabyl z prostředků náležejících do společného jmění.

Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 7. 2004, sp. zn. 22 Cdo 700/2004 (uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 68/2005, rozh. obč.) konstatoval: „Jestliže jeden z manželů za trvání manželství nabude z prostředků patřících do společného jmění manželů obchodní podíl ve společnosti s ručením omezeným, stává se tím získaný majetek ze zákona součástí společného jmění manželů.“ Jinými slovy řečeno od účasti jednoho z manželů jako společníka na obchodní společnosti je nutno pro účely společného jmění manželů odlišit majetkovou hodnotu této účasti. Účast náleží do společného jmění „ve svém majetkovém aspektu“ (srov. Radvanová S., Zuklínová M.: Kurs občanského práva: Instituty rodinného práva, C. H. Beck, 1999, str. 48). Tudíž obchodní podíl na společnosti s ručením omezeným, a to v jeho majetkovém aspektu [stal-li se podle § 143 odst. 1 písm. a) obč. zák. součástí společného jmění], je nutné vypořádat podle pravidel uvedených v § 149 odst. 2 a 3 obč. zák. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1781/2004, či přiměřeně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2012, sp. zn. 22 Cdo 3322/2009).

Obchodní podíl ve společnosti s ručením omezeným, nabytý jedním z manželů za trvání společného jmění manželů i jen zčásti z jejich společných prostředků, tak představuje společnou majetkovou hodnotu, která se v rámci řízení o vypořádání tohoto spoluvlastnictví přikazuje

tomu účastníku, který je společníkem uvedené obchodní společnosti (k tomu srovnej např. rozsudek 31. 3. 2009, sp. zn. 22 Cdo 2875/2006, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 22 Cdo 4409/2014.

Je-li každý z manželů společníkem stejné obchodní společnosti, nelze při vypořádání zaniklého společného jmění manželů přikázat obchodní podíly náležejících oběma manželům pouze jednomu z těchto manželů.

Obchodního podíl může být v rámci řízení o vypořádání společného jmění účastníků řízení přikázán pouze tomu z manželů, který je společníkem společnosti s ručením omezeným, a to pouze v rozsahu jeho obchodního podílu. Shora uvedené platí rovněž za předpokladu, že druhý z manželů je taktéž společníkem téže společnosti, neboť i tomuto druhému manželovi může být přikázán obchodní podíl v rozsahu, v jakém je společníkem této společnosti. Například pokud jeden z manželů nabyl za trvání manželství za prostředky náležející do společného jmění obchodní podíl ve výši 60 % na společnosti s ručením omezeným a druhý z manželů nabyl za stejných podmínek obchodní podíl ve výši 40 % na téže společnosti, nelze přikázat jednomu z těchto manželů oba obchodní podíly, ale je nezbytné přikázat každému z manželů odpovídající obchodní podíl.

Dovolací soud poznamenává, že na základě § 148 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obch. zák.“), jsou stanoveny možné způsoby zániku účasti společníka ve společnosti s ručením omezeným, přičemž k zániku účasti společníka nemůže dojít na základě rozhodnutí soudu v rámci řízení o vypořádání společného jmění manželů.

Není proto možné, aby byl ve shora uvedeném případě přikázán jednomu z manželů obchodní podíl obou manželů. Manžel, kterému by byl přikázán obchodní podíl obou manželů, by byl totiž povinen zaplatit v rámci vypořádacího podílu druhému z manželů polovinu ceny jeho obchodního podílu, avšak k zániku účasti druhého manžela na obchodní společnosti by nedošlo.

Odvolací soud v poměrech projednávané věci uzavřel, že nelze přikázat obchodní podíl ve výši 100 % na společnosti „OZONE“, s.r.o., do výlučného vlastnictví žalované, jelikož by byla oprávněna vykonávat práva společníka v této společnosti pouze v rozsahu svého obchodního podílu (ve výši 60 %), přičemž tato práva by byla rovněž zachována pro žalobce v rozsahu jeho obchodního podílu (ve výši 40 %).

Spoločný majetok manželov a vyporiadanie majetkového podielu účastníka združenia

Pri určení výšky majetkového podielu účastníka združenia, ktorý je predmetom vyporiadania spoločného majetku manželov, sa prihliada aj k záväzkom vzniknutým z činnosti združenia, ktoré existujú ku dňu zániku spoločného majetku.

Rozsudok Najvyššieho súdu Českej republiky z 24. januára 2017, spis. zn. 22 Cdo 3650/2016

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobkyně J. H. proti žalovanému J. H., o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Rokycanech pod sp. zn. 5 C 105/2008, o dovolání žalobkyně a žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 1. 2016, č. j. 61 Co 336/2014-961, takto:

I. Dovolání žalovaného se odmítá.

II. Dovolání žalobkyně se zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady dovolacího řízení ve výši 14 278 Kč k rukám jejího zástupce, Mgr. Viktora Pavlíka, advokáta se sídlem v Praze 1, Opatovická 1659/4, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

Okresní soud vypořádal zaniklé společného jmění manželů (dále „SJM“) žalobkyně a žalovaného tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na vypořádání jejího podílu 692 975,50 Kč (výrok I.), dále rozhodl o povinnosti každého z účastníků nahradit náklady řízení státu ve výši 39 401,25 Kč (výroky II. a III.) a o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (výrok IV.).

Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že manželství účastníků, které bylo uzavřeno dne 22. 9. 1990, bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Rokycanech ze dne 6. 9. 2007, č. j. 5 C 124/2006-26, ke dni 14. 9. 2007. V zákonné tříleté lhůtě učinila žalobkyně předmětem vypořádání zaniklého SJM zemědělské pozemky vedené v katastru nemovitostí pro obec a katastrální území P. na listu vlastnictví č. 167, spoluvlastnický podíl v rozsahu 1/2 na budově bez č. p./č. e. na pozemku st. 2/2, na budově bez č. p./č. e. na pozemku st. 2/3 a na budově bez č. p./č. e. na pozemku st. 153, vedených v katastru nemovitostí pro obec a katastrální území P. na listu vlastnictví č. 118 a tzv. obchodní majetek žalovaného. Žalovaný podnikal v zemědělské výrobě od 18. 7. 1991 a společně se svým otcem, J. H. starším, ve sdružení od 1. 2. 1993 do 1. 1. 2009. Účastníci sdružení se ústně dohodli, že s ohledem na objem vloženého majetku každým z nich se budou na věcech a jiných hodnotách vytvořených sdružením podílet v poměru 9/10 pro J. H. staršího a 1/10 pro žalovaného. Žalovanému byly v letech 1991 až 1993 poskytnuty vratné a nevratné dotace, které použil k podnikání v zemědělství. Pozemky zapsané v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. 167 byly pořízeny kupními smlouvami v letech 2000 až 2004

z prostředků vytvořených činností sdružení. Podíl na nemovitostech vedených na listu vlastnictví č. 118 v rozsahu 1/10 nabyl žalovaný od otce darovací smlouvou ze dne 7. 2. 1992. Ke dni zániku SJM činila podle znaleckého posudku hodnota vytvořená činností sdružení částku 2 116 911 Kč, hodnota movitých věcí vložených žalovaným do sdružení částku 269 798 Kč a hodnota věcí pořízených z dotací částku 904 463,- Kč. Kromě toho, žalovaný vložil do sdružení nemovitý majetek (podíl v rozsahu 1/10 na zemědělských stavbách zapsaných v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. 118) v hodnotě 248 478 Kč.

Na zjištěný skutkový stav soud prvního stupně aplikoval příslušná ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále „obč. zák.“), a to § 143 odst. 1 písm. a), § 829 odst. 1, § 834, § 835 odst. 1 a § 841 obč. zák. Přihlédl rovněž k závěrům vyplývajícím z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1119/2005. S ohledem na zákonnou výluku z nabývání věci do SJM za trvání manželství nezařadil do vypořádání podíl v rozsahu 1/10 na nemovitostech zapsaných na listu vlastnictví č. 118, který žalovaný získal darem v roce 1992. Dále nevypořádal zemědělské pozemky zapsané na listu vlastnictví č. 167, neboť byly získány z prostředků vytvořených činností sdružení. Zohlednil ovšem jejich hodnotu, jež se promítla do výše částky určené k vypořádání. V závislosti na závěrech znaleckého posudku určil s přihlédnutím ke sjednanému způsobu rozdělení majetku sdružení v poměru 9:1 celkový podíl žalovaného ve výši 1 385 591 (součet nadhodnoty vytvořené sdružením ve výši 211 691 Kč, hodnoty movitých věcí vložených žalovaným do sdružení ve výši 269 798 Kč a hodnoty movitých věcí z dotací ve výši 904 463 Kč), a tudíž vypořádací podíl žalobkyně částkou 692 975,50 Kč.

Krajský soud v Plzni rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a IV. potvrdil (výrok I. a IV.), ve výrocích o nákladech řízení státu jej změnil tak, že každému z účastníků uložil povinnost nahradit tyto náklady ve výši 19 300 Kč (výroky II. a III.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok V.).

Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, jakož i s právním posouzením věci, vyjma režimu dotací poskytnutých žalovanému pro účely jeho podnikání v zemědělství v letech 1991 až 1993, tedy podle úpravy zákonného majetkové společností manželů účinné do 31. 7. 1998, podle níž do tehdejšího BSM nepatřil příjem směřující k oddělenému majetku (podniku) jen jednoho z manželů. Akceptoval závěr o výši podílu žalovaného na majetku sdružení ke dni zániku SJM ve výši 211 691 Kč a promítl do ní i závěr znaleckého posudku o celkovém ocenění majetku sdružení, včetně jeho závazků ve výši 304 662 Kč. Dále zahrnul do vypořádávaného podílu žalovaného - ovšem z jiného důvodu než soud prvního stupně - i hodnotu movitých věcí vložených žalovaným do sdružení částkou 269 798 Kč a hodnotu věcí pořízených z dotací částkou 904 463,- Kč, shledal správně určenou i částku vypořádacího podílu žalobkyně na společném jmění manželů.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali oba účastníci dovolání, a to výlučně proti výroku I, kterým byl potvrzen věcný výrok rozsudku soudu prvního stupně o vypořádání SJM.

Dovoláním žalobkyně je nastoleno řešení otázky, zda se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu představované rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1119/2005, a rozsudek, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o vypořádání SJM, založil na nesprávném právním posouzení věci tím, že akceptoval závěr soudu prvního stupně. Ten s odkazem na § 841 obč. zák. učinil předmětem vypořádání SJM majetkový podíl žalovaného ve sdružení podle stavu ke dni zániku SJM snížený o hodnotu závazků sdružení vzniklých jeho činností k uvedenému okamžiku.

Dovolání je ohledně řešení předestřené otázky hmotného práva přípustné, neboť rozsudek odvolacího soudu závisí na řešení otázky, která dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena. Rozsudek dovolacího soudu, na nějž odkazuje žalobkyně, ani pro případ

aplikace § 839 obč. zák. neřeší, co se rozumí majetkovým podílem účastníka, který ze sdružení – s přihlédnutím ke konstruované fikci – vystupuje (je vyloučen).

Odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, na vypořádání SJM účastníků správně aplikoval právní úpravu občanského zákoníku účinnou do 31. 12. 2013, tedy příslušná ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., neboť k zániku společného jmění manželů došlo před 1. 1. 2014 (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3779/2014, jenž byl publikován pod číslem 103/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

V rozsudku ze dne 20. 6. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1119/2005, jenž byl publikován v časopise Právní rozhledy, číslo 19, ročník 2005, strana 721, Nejvyšší soud uvedl, že „předmětem vypořádání BSM může být jen takový majetek, který byl součástí bezpodílového spoluvlastnictví a ke kterému vzniklo alespoň jednomu z manželů majetkové právo za podmínek, zakládajících toto spoluvlastnictví. Podniká-li jeden z manželů ve sdružení s třetí osobou, může být předmětem vypořádání jen to, co by tomuto manželovi náleželo v případě, že by jeho účast ve sdružení byla ukončena k okamžiku zániku BSM. Nelze vyjít z hodnoty podniku jako souboru hmotných, jakož i osobních a nehmotných složek podnikání sdružení, neboť takové ocenění nevyčísluje výši majetkových nároků podnikajícího manžela vůči sdružení (např. za situace, kdy sdružení podniká pouze s majetkem jednoho z účastníků). Situace je tu jiná než v případě podnikání prostřednictvím obchodní společnosti. Proto v případě, že jeden z manželů podnikal prostřednictvím sdružení (§ 829 obč. zák.), může být předmětem vypořádání BSM jen částka, na jejíž vyplacení by měl nárok, zanikla-li by jeho účast ve sdružení ke dni zániku BSM (§ 839 obč. zák.), samozřejmě po odečtení případného vkladu vlastních oddělených prostředků účastníka.“

Podle § 839 obč. zák. účastníkovi, který vystoupil, nebo byl vyloučen, se vrátí věci vnesené do sdružení. Podíl majetku podle stavu v den vystoupení nebo vyloučení se mu vyplatí v penězích.

Podle § 841 obč. zák. při rozpuštění sdružení mají účastníci nárok na vrácení hodnot, poskytnutých k účelu sdružení a vypořádají se mezi sebou o majetek získaný výkonem společné činnosti sdružení způsobem stanoveným ve smlouvě, jinak rovným dílem.

Žalobkyně dovozovala, že na základě nesprávné aplikace § 841 obč. zák. při určení výše majetkového podílu žalovaného ve sdružení, jenž se stane předmětem vypořádání SJM, nalézací soud chybně přihlédl i k závazkům sdružení, jejichž vypořádání přichází v úvahu při rozpuštění sdružení (při zániku jeho činnosti). V případě, kdy dochází k zániku účasti člena v dále fungujícím sdružení podle § 839 obč. zák., vystupujícímu (vyloučenému) účastníku se vyplácí podíl na majetku, nikoliv podíl na rozdílu mezi aktivy a pasivy. Tato námitka neobstojí. Z obecného pohledu platí, že rozdíl mezi citovanými ustanoveními nespočívá v tom, že by v případě zániku účasti ve sdružení (§ 839 obč. zák.) vystupujícímu (vyloučenému) účastníku sdružení náležel majetkový podíl představovaný pouze aktivy sdružení a pro případ rozpuštění sdružení (§ 841 obč. zák.) jeho účastníci vypořádávali nejen aktiva, ale i pasiva sdružení. Odlišení obou situací je založeno na tom, že v prvém případě se majetkový podíl vyplácí účastníku řízení pouze v penězích. Ve druhém případě neupraví-li si účastníci způsob vypořádání smlouvou, mohou se domáhat zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k věcem nabytým činností sdružení i postupem podle § 142 obč. zák. (k problematice vypořádání majetku rozpuštěného sdružení srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2001, sp. zn. 29 Odo 93/2001, jenž byl publikován pod číslem 33/2002, Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo na něj odkazující rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2005, sp. zn. 29 Odo 444/2005, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2009, sp. zn. 28 Cdo 4771/2009). Rozdíl mezi oběma případy majetkového vypořádání tedy spočívá v tom, že majetkový nárok vystupujícího

(vyloučeného) účastníka sdružení je uspokojován výlučně v relutární formě, kdežto při rozpuštění sdružení může být vypořádán i jinak.

Dochází-li k zániku účasti ve vícečlenném sdružení, popřípadě na základě konstruované fikce pro účely vypořádání SJM ve dvoučlenném sdružení, vrátí se ve smyslu § 839 obč. zák. vystupujícímu (vyloučenému) účastníku věci, které do sdružení vnesl, a vyplatí se mu majetkový podíl v penězích. Protože se účastník sdružení podílí nejen na majetku, který byl činností sdružení do podílového spoluvlastnictví získán (§ 834 obč. zák.), ale odpovídá i za závazky vzniklé činností sdružení třetím osobám (§ 835 obč. zák.), a to i po zániku jeho účasti ve sdružení za závazky, které vznikly do doby jeho vystoupení či vyloučení (§ 840 obč. zák.), nemůže ve vnitřních poměrech sdružení participovat toliko na nabytém majetku (aktivech), ale musí se podílet i na závazcích sdružení (pasivech). Označený rozsudek dovolacího soudu se nevyjadřuje k otázce skladby majetkového podílu. Část textu odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1119/2005, „……Nelze vyjít z hodnoty podniku jako souboru hmotných, jakož i osobních a nehmotných složek podnikání sdružení, neboť takové ocenění nevyčísluje výši majetkových nároků podnikajícího manžela vůči sdružení (např. za situace, kdy sdružení podniká pouze s majetkem jednoho z účastníků).…….“ může být interpretována pouze tak, že výše majetkového podílu se zjišťuje pouze ze souhrnu hodnot vytvořených společnou činností sdružení, do něhož nelze zahrnout to, co účastníci do sdružení vnesli ze svého výlučného majetku. To ovšem neznamená, že by majetkový podíl, jenž se stává předmětem vypořádání SJM, neměl ve svém výsledku zohlednit jak podíl na majetku, tak i na závazcích vystupujícího účastníka. I komentářová literatura k výkladu § 839 obč. zák. vychází z toho, že „Smlouva o sdružení by měla počítat i s případem, kdy dluhy vzniklé v souvislosti s činností sdružení převyšují majetek získaný z činnosti sdružení. Pokud sdružení nebylo ve své činnosti úspěšné, a naopak v době ukončení účasti je ztrátové, podílí se i vystupující účastník na ztrátě sjednaným podílem nebo ve stejném rozsahu jako ostatní účastníci. Pak ve vzájemném vypořádání nároků je zapotřebí podchytit i tuto povinnost účastníka“ (srovnej Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák M. a kolektiv. Občanský zákoník I, II, 2. vydání, Praha. C. H. Beck, 2009, str. 2343). Pokud byla rozhodnutí soudů v nalézacím řízení založena na řešení, které při určení výše majetkového podílu účastníka sdružení, jenž se stává předmětem vypořádání SJM, přihlíží i k závazkům vzniklým z činnosti sdružení, jež existují ke dni zániku SJM, pak takové řešení není v rozporu s § 839 obč. zák. Dovolání žalobkyně tak není ohledně řešení této právní otázky důvodné.

Přípustnost dovolání žalobkyně nemůže založit námitka, jíž je zpochybněna existence dohody účastníků sdružení o výši podílů, jež každému z nich z majetku nabytého činností sdružení náleží. Dovolatelka přehlíží, že od 1. 1. 2013 nelze v režimu dovolacího řízení úspěšně zpochybnit skutková zjištění učiněná v nalézacím řízení. Těmito skutkovými zjištěními je dovolací soud vázán a nemůže je přezkoumávat (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. 28 Cdo 4295/2013). Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.), přitom nelze vycházet z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud. Dovolání není přípustné ani ohledně námitky, že v režimu § 839 obč. zák., které má kogentní povahu, nelze – na rozdíl od vypořádání pro případ rozpuštění sdružení podle § 841 obč. zák. – stanovit výši podílů účastníků odchylně od pravidla vyplývajícího z § 835 odst. 1 obč. zák., tj. že podíly na majetku získaného společnou činností jsou stejné. Dovolatelka ve spojení s touto námitkou nevymezila žádné z hledisek přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. Pouhý nesouhlas s právním posouzením určité otázky odvolacím soudem přípustnost dovolání založit nemůže. Navíc považuje dovolací soud za potřebné uvést, že sice sdílí názor žalobkyně, že ustanovení § 839 obč. zák. má kogentní povahu, nicméně nikoliv ve vztahu k určení výše podílu na majetku pro případ vystoupení (vyloučení) účastníka ze sdružení, ale z hlediska formy

plnění, ve které se podíl na majetku uspokojuje (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2005, sp. zn. 32 Odo 995/2004). Nelze rovněž přehlédnout, že pravidlo o výši podílů na majetku získané společnou činností je vtěleno do dispozitivní právní normy, která zákonné pravidlo o rovnosti podílů iniciuje pouze tehdy, není-li mezi účastníky jiné dohody. V nalézacím řízení byla existence dohody prokázána, stejně jako v souběžně probíhajícím řízení vedeném u Okresního soudu v Rokycanech pod sp. zn. 4 C 55/2010 (řízení o vypořádání SJM žalobkyně M. H. a žalovaného J. H. staršího).

Přípustnost dovolání žalobkyně nezakládá ani námitka, jejíž podstatou je tvrzení o nedůvodném snížení koeficientu prodejnosti zemědělských nemovitostí vedených v katastru na listu vlastnictví č. 118, jak vyplývá z posudku znaleckého ústavu. Ten měl vycházet z nesprávného zjištění, že nemovitosti netvoří jeden ucelený komplex, neboť dům nebyl vložen do majetku sdružení. Touto námitkou dovolatelka brojí proti správnosti zjištěného skutkového stavu (závěr o ocenění věci dle znaleckého posudku je závěrem skutkovým) a správnosti a věrohodnosti skutkových podkladů, které měl znalec k dispozici. Skutkové námitky však s ohledem na vymezení jediného zákonného dovolacího důvodu, kterým je nesprávné právní posouzení věci, nelze v dovolacím řízení, jak bylo výše zmíněno, úspěšně uplatnit.

Dovoláním žalovaného je nastoleno řešení otázky, zda se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu představované rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. 22 Cdo 2498/2013, a rozhodnutí založil na nesprávném právním posouzení věci tím, že finanční prostředky, jež žalovaný získal z dotací, označil za hodnotu, jež směřovala k jeho oddělenému majetku, a jejich nesplacenou část tak nezařadil do předmětu SJM určeného k vypořádání.

Dovolání není ohledně řešené otázky hmotného práva přípustné, neboť závěry přijaté Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. 22 Cdo 2498/2013, se týkají vypořádání aktiv a pasiv podniku jako předmětu SJM (a nikoliv majetkového podílu podnikajícího manžela ve sdružení) a nadto vycházejí z právní úpravy občanského zákoníku ve znění účinném po 1. 8. 1998, kdy ohledně věcí sloužících výkonu povolání (podnikání) již neplatila výluka z předmětu zákonného majetkového společenství. Ze shodných důvodů nejsou do poměrů projednávané věci přenositelné ani závěry vyslovené v dalších rozhodnutích dovolacího soudu, na něž žalovaný odkazuje.

Podle § 143 obč. zák., ve znění před novelou provedenou zákonem č. 91/1998 Sb., v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů je vše, co může být předmětem vlastnictví a co bylo nabyto některým z manželů za trvání manželství, s výjimkou věcí získaných dědictvím nebo darem, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě nebo výkonu povolání jen jednoho z manželů a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednomu z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství anebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka. Podle čl. VIII. bodu 1 věty první zákona č. 91/1998 Sb. kterým se mění a doplňuje zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, a o změně a doplnění dalších zákonů, věci, které ke dni 1. 8. 1998 tvořily bezpodílové spoluvlastnictví manželů, se stávají součástí společného jmění manželů. Výkladem a contrario uvedeného přechodného ustanovení je možno dovodit, že věci, které k 1. 8. 1998 nebyly součástí bezpodílového spoluvlastnictví manželů, se účinností novely č. 91/1998 Sb. nestaly součástí společného jmění manželů (k tomu srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 22 Cdo 2903/2005, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3705/2014).

Odvolací soud finanční prostředky získané žalovaným z účelových dotací na nákup zemědělských strojů a k rekonstrukci či modernizaci staveb určených k zemědělské výrobě v letech 1991 až 1993 do předmětu vypořádání SJM nezařadil s ohledem na ustanovení § 143

obč. zák. ve znění účinném do 31. 7. 1998. Dovodil, že se jednalo o majetek (hodnoty), jenž se vztahoval k oddělenému vlastnictví podnikajícího manžela. S tímto závěrem odvolacího soudu dovolací soud souhlasí. Rozhodnutí je totiž ohledně řešené otázky režimu dotací poskytnutých pro podnikání žalovaného v zemědělství v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 22 Cdo 2903/2005.

Namítal-li žalovaný dále, že odvolací soud učinil předmětem vypořádání SJM i hodnotu strojů vnesených do sdružení, u nichž nebylo dostatečně prokázáno, že by je žalovaný pořídil jako věci odděleného vlastnictví z dotací, přičemž z provedeného dokazování se podával opak, pak formuloval námitku proti správnosti zjištěného skutkového stavu. Shodně jako v případě dvou dovolacích námitek žalobkyně (viz výklad výše) platí, že skutkovými zjištěními učiněnými v nalézacím řízení je dovolací soud v režimu dovolacího řízení podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2013 vázán a nemůže je přezkoumávat. Ani tato námitka proto přípustnost dovolání založit nemůže.

Protože dovolání žalovaného není přípustné, Nejvyšší soud je podle § 243c odst. 1 o. s. ř. je odmítl.

S ohledem na výše uvedené je dále zřejmé, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci při aplikaci § 839 obč. zák. věcně správný, a proto bylo dovolání žalobkyně podle § 243d písm. a) o. s. ř. zamítnuto.

K čiastke, ktorá musí byť zohľadnená pri vyporiadaní BSM, ak jeden z manželov podniká a k zohľadneniu lízingu pri vyporiadaní

... podnikajúci manžel je povinný nahradiť do BSM takú čiastku, ktorá sa rovná pozitívnemu (kladnému) rozdielu medzi aktívami a pasívami jeho podnikania ku dňu zániku BSM, čo spravidla je cena jeho podniku (pokiaľ nebol vytvorený i vynaložením oddelených prostriedkov podnikajúceho manžela).

Ak podnikajúci manžel uzatvorí za trvania manželstva lízingovú zmluvu, ktorej predmetom je vec, ktorú užíva na podnikanie a ku ktorej nadobudne vlastníctvo až po zániku manželstva, je zrejmé, že ku dňu zániku BSM nejde o vec v jeho vlastníctve. Preto táto vec nemôže byť v rámci konania o vyporiadanie BSM prikázaná niektorému z manželov.

Ak slúži predmet lízingu výlučne podnikaniu jedného z manželov, náležia práva a povinnosti s ním spojené k jeho podniku, a preto možno k hodnote majetkového práva spojeného s lízingom prihliadnuť len v rámci zisťovania ceny podniku.

Rozsudok Najvyššieho súdu Českej republiky z 18. apríla 2005, spis. zn. 22 Cdo 2296/2004

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobkyně MUDr. J. V. proti žalovanému

MUDr. M. D., o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 15 C 14/97, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. února 2003, č. j. 25 Co 418/2002-359, ve znění usnesení ze dne 14. července 2004, č. j. 25 Co 418/2002-390, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 19. února 2003, č. j. 25 Co 418/2002-359, ve znění usnesení ze dne 14. července 2004, č. j. 25 Co 418/2002-390, a rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 22. července 2002, č. j. 15 C 14/97-326, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Příbrami k dalšímu řízení.

Odůvodnění

Žalobkyně se domáhala vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů. Okresní soud rozsudkem č. j. 15 C 14/97-326, výrokem pod bodem I. přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně movité věci v rozsudku uvedené a uložil jí povinnost zaplatit žalovanému na vyrovnání podílů částku 143.349,77 Kč. Výrokem pod bodem II. přikázal zde uvedené movité věci žalovanému. Výrokem pod bodem III přikázal žalovanému do jeho výlučného vlastnictví parcelu – zahrada. Výrokem pod bodem IV. žalovanému přikázal finanční částky na účtu u banky ve výši 5.275,54 Kč, na účtu u banky ve výši 228,06 DEM, na účtu u spořitelny ve výši 9.645,60 Kč.

Soud prvního stupně provedl vypořádání podle § 150 občanského zákoníku ve znění před novelou provedenou zákonem č. 91/1998 Sb. (dále „ObčZ“). Mimo jiné konstatoval, že ze společného jmění účastníků bylo do úprav domu čp. 551, ve kterém má žalobkyně ordinaci, ze společného majetku investováno 117.271,30 Kč, na zařízení ordinace včetně lékařských nástrojů 40.159,- Kč a obnosem 145.778,- Kč byl ze společných prostředků hrazen leasing auta užívaného žalobkyní. Do vypořádání společného majetku soud dále zahrnul podnikatelský účet žalobkyně u C. bank č. 123334 na kterém bylo uloženo 79.262,24 Kč. Shrnul, že žalobkyně získala z masy majetku v bezpodílovém spoluvlastnictví hodnoty ve výši 359.729,30 Kč a s obnosem 79.262,24 Kč, což byl čistý příjem po odečtení výdajů a daně z podnikatelského účtu, představoval její podíl ve finančním vyjádření částku 438.991,54 Kč. Žalovaný získal hodnoty ve výši 152.292,- Kč a protože celková masa majetku k vypořádání činila 591.283,54 Kč, uložil soud žalobkyni zaplatit žalovanému na vyrovnání podílů 143.349,77 Kč.

Krajský soud v Praze jako soud odvolací, rozhodující k odvolání žalobkyně, rozsudkem ze dne 19. února 2003, č. j. 25 Co 418/2002-359, ve znění usnesení ze dne 14. července 2004, č. j. 25 Co 418/2002-390, výrokem pod bodem I. změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému na vyrovnání podílů 143.953,- Kč. Výrokem pod bodem II. rozhodl, že „jinak se rozsudek soudu prvého stupně ve věci samé potvrzuje“. Výroky pod body III. až V. rozhodl o povinnosti účastníků k náhradě nákladů řízení.

Odvolací soud konstatoval, že soud prvního stupně věc správně posoudil. K námitkám žalobkyně ohledně investic do jejího majetku, sloužícího jejímu podnikání, odvolací soud uvedl: „Do bezpodílového spoluvlastnictví účastníků patří veškeré příjmy manželů s výjimkou částek získaných darem, děděním, eventuelně z restitučních nároků … Proto veškeré příjmy za trvání manželství (pokud nedošlo ke zrušení bezpodílového spoluvlastnictví za trvání manželství, a to v daném případě nedošlo) včetně příjmů z podnikatelské činnosti tvoří součást bezpodílového spoluvlastnictví. Pokud tedy žalobkyně tvrdila, že vybudování ordinace, její zařízení a leasingové splátky platila ze svého podnikatelského účtu (neprokázala žádný jiný zdroj), a proto nepatří do bezpodílového spoluvlastnictví, námitka není důvodná“. Odvolací soud sice souhlasil s námitkou, že zařízení ordinace a na leasing pořízený automobil, který používá k podnikání, jsou jejím výlučným majetkem, nicméně částky vynaložené na jejich pořízení pochází ze společného majetku, byť je žalobkyně získala podnikatelskou činností a byly výdajovou položkou v jejím účetnictví jako podnikatelky; proto je třeba je vypořádat. Soud nepřijal tvrzení, že do BSM patří jen čistý zisk z podnikání, a uvedl: „Přijetím výkladu žalobkyně by totiž mohla nastat situace, kdy manžel – podnikatel by mohl získávat majetek do svého výlučného vlastnictví (užívaný k výkonu jeho povolání) a o takto investované částky (výdajové položky) by se snižoval zisk a tím i příjmy, které jsou společným majetkem“. Leasingové splátky určené na automobil žalobkyně považoval odvolací soud za částky vynaložené na umořování kupní ceny. Pokud pak bylo ze společných prostředků účastníků investováno do zřízení ordinace v cizím domě, pak není rozhodné, že šlo o investici do cizí nemovitosti; podstatné je, že šlo o investici ke zřízení ordinace žalobkyně a proto je třeba investované částky zahrnout do vypořádání BSM.

Odvolací soud provedl podrobnou analýzu všech majetkových složek, přicházejících při vypořádání majetku mezi účastníky v úvahu, ve finančním vyjádření podrobně je zrekapituloval a dospěl k závěru, že vyrovnání má být poskytnuto v částkách lišících se jen nepatrně proti vyčíslení provedenému soudem prvního stupně.

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání.

Nejvyšší soud zjistil, že dovolání je důvodné.

Dovolací soud považuje rozsudek odvolacího soudu za rozhodnutí po právní stránce zásadního významu pro řešení otázky, jak přihlížet k leasingovým splátkám zaplaceným za trvání manželství podnikajícím manželem na věc, která sloužila jeho podnikání a kterou nabyl

do vlastnictví po zániku manželství, neboť tuto otázku dovolací soud již řešil, dospěl však k poněkud jinému závěru, než soud odvolací. Doposud neřešena je otázka, zda při vypořádání BSM je tu povinnost nahradit částky, které byly v souvislosti s podnikáním jednoho z manželů ze společných prostředků vynaloženy na nemovitost ve vlastnictví třetí osoby. Tyto otázky, jakož i problém, zda a jak při vypořádání BSM přihlížet k nákladům, které byly vynaloženy za trvání manželství podnikajícím manželem na věc sloužící jeho podnikání, považuje dovolací soud za zásadní.

Protože majetkové společenství účastníků jako manželů - BSM - zaniklo před 1. červencem 1998, je třeba ho vypořádat podle občanského zákoníku ve znění před novelou provedenou zákonem č. 91/1998 Sb. (k tomu srovnej R 20/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

V bezpodílovém spoluvlastnictví manželů je vše, co může být předmětem osobního vlastnictví a co bylo nabyto některým z manželů za trvání manželství, s výjimkou věcí získaných dědictvím nebo darem, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě nebo výkonu povolání jen jednoho z manželů (§ 143 ObčZ).

Zanikne-li bezpodílové spoluvlastnictví, provede se vypořádání podle zásad uvedených v § 150 ObčZ (§ 149 odst. 1 ObčZ). Při vypořádání se vychází z toho, že podíly manželů jsou stejné. Každý z manželů je oprávněn požadovat, aby mu bylo uhrazeno, co ze svého vynaložil na společný majetek, a je povinen nahradit, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho ostatní majetek. Dále se přihlédne především k potřebám nezletilých dětí, k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu a k tomu, jak se zasloužil o nabytí a udržení společných věcí. Při určení míry přičinění je třeba vzít též zřetel k péči o děti a k obstarávání domácnosti (§ 150 ObčZ).

Podle § 148a odst. 3 ObčZ k použití majetku v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů potřebuje podnikatel při zahájení podnikání souhlas druhého manžela. K dalším právním úkonům souvisejícím s podnikáním již souhlas druhého manžela nepotřebuje.

Otázku, zda a jak lze při vypořádání BSM přihlížet k nákladům, které byly vynaloženy za trvání manželství podnikajícím manželem na věc sloužící jeho podnikání, jakož i problematikou leasingových splátek, zaplacených z prostředků v BSM na věc, která má po zániku BSM připadnout jen jednomu z manželů, dovolací soud již řešil v rozsudku ze dne 24. února 2005, sp. zn. 22 Cdo 2545/2003. Výkonem povolání je také podnikání jednoho z manželů jako fyzické osoby (rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 2. 4. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1717/2000, publikovaný pod C 1127/svazek 16 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu). Podnikání, definované v § 2 odst. l zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „ObchZ), jako „soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku“, je jedním z možných způsobů ekonomického zajištění manželů. V porovnání se zaměstnaneckým poměrem je podnikání výdělečným způsobem rizikovějším, a to už jen proto, že podnikatel musí vedle své práce vynaložit i materiální a jiné náklady. Pro BSM má podnikání manžela významný ekonomický dopad nejen jako jeho zdroj, ale ovlivňuje také jeho rozsah: věci sloužící výkonu povolání, resp. podnikání manžela jsou jeho odděleným majetkem a také neúspěšné podnikání může mít vliv na rozsah BSM. Podle § 147 ObčZ pohledávka věřitele jen jednoho z manželů, která vznikla za trvání manželství, může být při výkonu rozhodnutí uspokojena i z majetku patřícího do bezpodílového spoluvlastnictví manželů. Proto také § 148a odst. l ObčZ vyžaduje souhlas druhého manžela k prvnímu použití společného majetku podnikatelem k podnikání.

Výnos z podnikání stejně jako mzda z pracovního poměru náležející jednomu z manželů je nejčastějším zdrojem BSM, z něhož je pak pořizován společný majetek manželů. Ze žádného ustanovení občanského zákoníku nevyplývá, že společným majetkem by měl být jen zisk, chápaný jako rozdíl mezi výnosem z podnikání a náklady na podnikání v souvislosti s ním vynaložené. Není tedy žádného zákonného důvodu, aby jakýkoliv výnos z podnikání manžela

byl vylučován z režimu bezpodílového spoluvlastnictví. Ostatně podle standardní judikatury (R 42/1972 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek str. 243) i výnosy z odděleného majetku jednoho z manželů patří do BSM. Pokud jsou však z výnosu podnikání pořízeny věci sloužící podnikání, stávají se výlučným vlastnictvím podnikajícího manžela, neboť tak stanoví zákon v § 143 ObčZ. Jsou-li pak výnosy vloženy zpět do podnikání (např. na nákup materiálu, mzdy zaměstnanců, placení daní apod.), jde o použití prostředků BSM na oddělený majetek jednoho z manželů, který by měl k požadavku druhého z manželů do BSM nahradit. Ke dni zániku manželství by tak podnikající manžel měl podle § 150 ObčZ vrátit, co ze společného bylo na tyto jeho věci (popř. jeho podnikání) vynaloženo. Přitom ovšem nelze pominout, že věc, jež slouží jen podnikání jednoho z manželů, slouží i k vytváření dalších výnosů, kterými je BSM účastníků obohacováno, jsou-li tyto výnosy použity ke společným účelům (např. příspěvek na společnou domácnost, pořízení věcí sloužících oběma manželům, zaplacení dovolené atp.). Stejně tak by nemělo být přehlíženo, že cena věcí sloužící podnikání se jejím používáním (i vytvářením výnosů, jež patří do BSM) snižuje. Podnikání je tedy nutno chápat jako činnost, z níž výnosy náleží oběma manželům a která obvykle slouží i k získávání hodnot náležejících do BSM. Potom ovšem nelze opomenout ani výdaje a závazky podnikajícího manžela, které mu vznikly v souvislosti s jeho podnikáním, neboť je nelze oddělovat od podnikání, z něhož má prospěch i druhý manžel.

Z výše učiněných závěrů pak vyplývá značná obtížnost vyčíslení toho, co by měl podnikající manžel nahradit ve prospěch BSM ve smyslu § 150 věty druhé ObčZ. Ze sporu o vypořádání BSM nelze činit vyúčtovací spor, v němž by se dohledávaly jednotlivé výnosy a výdaje s jejich účelovým určením zpravidla bez možnosti dospět ke spolehlivým závěrům. Proto dovolací soud zaujímá názor, že podnikající manžel je povinen nahradit do BSM takovou částku, jež se rovná pozitivnímu (kladnému) rozdílu mezi aktivy a pasivy jeho podnikání ke dni zániku BSM, což zpravidla je cena jeho podniku (pokud nebyl vytvořen i vynaložením oddělených prostředků podnikajícího manžela). V případě, že by výsledná hodnota byla záporná (např. v důsledku zadlužení), není co do BSM nahrazovat a také není žádné opodstatnění k takové ztrátě v rámci řízení o vypořádání BSM přihlížet jinak, než v rámci eventuálních úvah o disparitě podílů (s ohledem např. na to, jak se podnikající manžel zasloužil o nabytí a udržení společných věcí - § 150 věta třetí ObčZ). Zjištění takové částky, která by měla být vrácena (nahrazena) do BSM, je-li mezi účastníky sporná, se neobejde bez odborného znaleckého posudku znalce působícího v oboru ekonomiky, odvětví ceny a odhady, oceňování podniků.

Je třeba zdůraznit, že k použití majetku z BSM poskytl nepodnikající manžel souhlas, podnikání bylo zdrojem příjmů plynoucích do BSM, a že řešení, k němuž dospěl dovolací soud, je shodné s úpravou SJM.

Shora uvedené závěry dopadají i na vypořádání leasingových splátek zaplacených podnikajícím manželem na věc, která sloužila jeho podnikání (a kterou nabyl po zániku manželství do vlastnictví).

Leasing není v České republice upraven konkrétním ustanovením právního předpisu (ať občanského nebo obchodního zákoníku). Nejvyšší soud v rozsudku z 27. 11. 2003, sp. zn. 30 Cdo 2033/2002, uvedl, že „leasingová smlouva má povahu inominátní smlouvy ve smyslu § 51 a § 491 ObčZ, jejímž cílem je konečný převod vlastnictví k předmětu na leasingového nájemce. Prvky nájmu předmětu leasingu nemohou samy o sobě obstát jako „čistá“ nájemní smlouva. Ujednání této inominátní smlouvy proto nelze v tomto smyslu např. rozštěpit ve smyslu ustanovení § 41 ObčZ na část týkající se závazků spojených s („nájmem“) předmětu leasingu a na část vztahující se k závazku převodu předmětu leasingu do vlastnictví leasingového nájemce, a to právě s ohledem na specifický účel této inominátní smlouvy.“

V odborné literatuře je finanční leasing chápán jako závazkový vztah, jehož obsahem je zejména povinnost poskytovatele leasingu předat příjemci leasingu na určitou dobu do užívání věc či jinou majetkovou hodnotu, a na druhé straně povinnost příjemce leasingu zcela uhradit poskytovateli leasingu prostřednictvím leasingových splátek náklady spojené s pořízením. Příjemce leasingu má obvykle právo na koupi předmětu leasingu do svého vlastnictví za tzv. zůstatkovou či zbytkovou cenu. V této souvislosti se hovoří o pořizovací funkci finančního leasingu, která jej kvalitativně odlišuje od nájmu, u kterého je primární funkce užívací. Příjemce leasingu nese již od počátku vztahu rizika spojená s předmětem leasingu i náklady spojené s jeho užíváním. Ekonomickým účelem finančního leasingu je pořízení věci či jiné majetkové hodnoty s využitím cizích zdrojů. Finanční leasing je alternativou k úvěru, jehož ekonomický účel je obdobný; jde o finanční službu, která se od úvěru liší tím, že tu nedochází k poskytnutí peněžních prostředků dlužníkovi (Farská, P., Kofroň, M., Novotný, M. a kol.: Finanční leasing v právní praxi. C. H. Beck Praha 2003, s. 5 a násl.).

Soud, který v řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví řeší otázku, zda a nakolik přihlédne k platbám z leasingové smlouvy, uzavřené za trvání manželství účastníků jedním z nich, a spláceným jen jím i po zániku manželství, se neobejde bez zjištění obsahu uvedené smlouvy (rozsudek Nejvyššího soud ze dne 2. října 2002, sp. zn. 22 Cdo 261/2001, publikovaný pod č. C 1450 ve svazku 20 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck).

Z uvedeného je zřejmé, že hlavním účelem finančního leasingu z hlediska příjemce leasingu je získání věci do vlastnictví. Jestliže podnikající manžel uzavře za trvání manželství leasingovou smlouvu, jejímž předmětem je věc, kterou užívá k podnikání a k níž nabude vlastnictví až po zániku manželství, je zřejmé, že ke dni zániku BSM nejde o věc v jeho vlastnictví. Proto tato věc nemůže být v rámci řízení o vypořádání BSM přikázána některému z manželů. Lze jen uvažovat o tom, nakolik je podnikající manžel (pokud předmět leasingu slouží jen jeho podnikání) povinen vrátit do BSM, co bylo ze společného vynaloženo na splátky leasingové společnosti, které lze považovat i za splátky kupní ceny. Z leasingové smlouvy ovšem podnikajícímu manželovi vzniká majetkové právo ve vztahu k leasingové společnosti a je významné, jaká je jeho hodnota. Z výše uvedených výkladů stran povinnosti podnikajícího manžela vrátit do BSM, co bylo vynaloženo na jeho podnikání, pak logicky vyplývá, že tato hodnota by měla být zahrnuta do aktiv jeho podnikání, jež jsou určující pro stanovení výsledné částky, kterou by do BSM měl vrátit (nahradit). Přitom nelze uvažovat o tom, že by tato hodnota měla být dána výší dosud zaplacených leasingových splátek. Předmětem leasingu je totiž věc, která slouží k podnikání a (jak již bylo výše vyloženo), výnosy z něho jsou majetkem společným, přičemž při tomto podnikání dochází také k opotřebení této věci. I pro stanovení hodnoty tohoto majetkového práva je namístě jeho ocenění znalcem z oboru ekonomiky, oceňování podniků, ke dni zániku BSM a takto zjištěná cena pak přestavuje výši prostředků vynaložených ze společného na oddělený majetek podnikajícího manžela. Slouží-li předmět leasingu výlučně podnikání jednoho s manželů, náleží práva a povinnosti s ním spojená k jeho podniku, a proto lze k hodnotě majetkového práva spjatého s leasingem přihlédnout jen v rámci zjišťování ceny podniku (viz shora).

Dovolací soud má tedy jiný právní názor než soudy v nalézacím řízení na určení výše částky, která má být do BSM vrácena v případě, že byla za jeho trvání ze společných prostředků zaplacena na leasing věci sloužící k podnikání jen jednoho z manželů. V této části tak rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním hodnocení věci a je tak dán dovolací důvod, uvedený v § 241a odst. 2 písm. b) OSŘ.

Dále je třeba řešit otázku, jak je při vypořádání BSM přihlédnout ke společným prostředkům, které podnikající manžel vynaložil v souvislosti s podnikáním do nemovitosti (budovy) ve vlastnictví třetí osoby.

Při vypořádání BSM je každý z manželů oprávněn požadovat, aby mu bylo uhrazeno, co ze svého vynaložil na společný majetek, a je povinen nahradit, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho ostatní majetek (§ 150 ObčZ). Majetek je souhrn majetkových hodnot (věcí, pohledávek, jiných práv a hodnot ocenitelných penězi) náležející určitému subjektu. Za majetek manžela je třeba považovat i jeho podnik a proto je podnikající manžel povinen nahradit prostředky, vynaložené ze společného majetku na jeho podnik, i když tyto prostředky v rámci podnikání investoval do cizí věci (např. do zřízení provozovny či ordinace v objektu,jehož je nájemcem). Ovšem i zde je třeba přihlédnout k tomu, že tato investice sloužila k výdělečné činnosti, rozmnožující společný majetek manželů, a proto nelze po podnikajícím manželovi požadovat, aby vrátil do BSM celou její výši bez ohledu na stav aktiv a pasiv jeho podnikání. Pokud se tedy předmětem vypořádání BSM stane podnik, investice vynaložené na zřízení provozovny (§ 7 odst. 3 ObchZ) resp. ordinace se při vypořádání BSM samostatně nezohledňují. Pro vypořádání BSM mají tyto investice význam v tom, že případná pohledávka vzniklá na základě takové investice vůči třetí osobě je součástí nehmotné složky podnikání podnikajícího manžela a musí k ní být přihlédnuto při stanovení ceny jeho podniku ke dni zániku BSM (viz shora). Jde-li o pohledávku vynaloženou na zřízení provozovny v budově patřící třetí osobě, je třeba přihlédnout k tomu, zda nájemce je oprávněn požadovat po pronajímateli náhradu vynaložených nákladů (§ 667 odst. 1 ObčZ).

Z uvedeného je zřejmé, že dovolací soud nesdílí právní názor odvolacího soudu na způsob zohlednění prostředků získaných podnikáním (zřízení ordinace a leasingové splátky) pro účely vypořádání BSM. Proto nezbylo, než rozhodnutí odvolacího soudu zrušit; vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (243b odst. 2, 3 OSŘ).

Vyporiadanie nehnuteľností

Ocenenie pozemku vo výlučnom vlastníctve jedného z manželov so stavbou v BSM v konaní o vyporiadanie BSM

Cena stavby v bezpodielovom spoluvlastníctve manželov nachádzajúca sa na pozemku vo výlučnom vlastníctve jedného z manželov je touto skutočnosťou ovplyvnená; k tomu je nutné pri vyporiadaní bezpodielového spoluvlastníctva manželov prihliadnuť.

Rozsudok Najvyššieho súdu Českej republiky z 24. októbra 2017, spis. zn. 22 Cdo 4901/2017

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobkyně L. J. proti žalovanému R. J., o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 60 C 249/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 6. 2017, č. j. 56 Co 113/2016-355, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 6. 2017, č. j. 56 Co 113/2016-355, se ve výrocích II. až V. ruší a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.

Odůvodnění

Okresní soud zastavil řízení ohledně vnosu movitých věcí žalobkyní do domu, dále o vypořádání movitých věcí specifikovaných ve výroku a ohledně vypořádání pohledávky z označené leasingové smlouvy (výrok I.). Rodinný dům postavený na pozemku jiného vlastníka přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně (výrok II.), které současně uložil povinnost zaplatit žalovanému na vyrovnání jeho podílu částku 637 750 Kč (výrok III.).

Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že dům je předmětem společného jmění žalobkyně a žalovaného a je postaven na pozemku, který je ve výlučném vlastnictví žalobkyně. Obvyklá cena domu s přihlédnutím k tomu, že se jedná o stavbu stojící na cizím pozemku, činí podle znaleckého posudku Ing. Jaromíra Plačka 1 700 000 Kč. Popsaná okolnost přitom snižuje obvyklou cenu podle odborných zkušeností znalce o 50 %.

Soud prvního stupně dům přikázal podle shodného návrhu účastníků do výlučného vlastnictví žalobkyně jako vlastníka pozemku. Výši vypořádacího podílu žalovaného stanovil s ohledem na fakt, že se jedná o stavbu na pozemku jiného vlastníka, přičemž označil za nerozhodnou skutečnost, že v osobě žalobkyně dochází ke sjednocení vlastnictví pozemku a stavby na něm se nacházející. Odkázal přitom na judikaturu dovolacího soudu, z níž rovněž citoval (označil rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2008, sp. zn. 22 Cdo 3924/2007,

rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2012, sp. zn. 22 Cdo 4250/2010, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 4. 2014, sp. zn. 22 Cdo 1557/2013; tato rozhodnutí, stejně jako dále citovaná rozhodnutí dovolacího soudu, jsou přístupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu http://www.nsoud.cz). Při určení výše vypořádacího podílu žalovaného stanoveného polovinou z obvyklé ceny zjištěné shora uvedeným znalcem tak vycházel z částky 1 700 000 Kč, od níž odečetl vnosy žalobkyně z výlučného majetku do rodinného domu v celkové částce 294 449,50 Kč a investici (dar) od jejích rodičů ve výši 130 000 Kč.

Krajský soud v Ostravě řízení o odvolání žalovaného směřujícího proti části výroku I. rozsudku soudu prvního stupně (v důsledku částečného zpětvzetí odvolání) zastavil (výrok I.). Ve výrocích II. a III. rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že rodinný dům v obci O., část obce S. B., postavený na pozemku jiného vlastníka, zastavěná plocha a nádvoří o výměře 147 m2, zapsaný u Katastrálního úřadu pro M. k., Katastrální pracoviště O., na listu vlastnictví pro obec O. a katastrální území S. B., přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně, které současně uložil povinnost zaplatit žalovanému do jednoho měsíce od právní moci rozsudku na vyrovnání jeho podílu částku 1 412 750 Kč (výrok II.).

Odvolací soud považoval za nezbytné zjistit aktuální obvyklou cenu domu (znalecký posudek, z něhož vycházel soud prvního stupně, byl zpracován podle stavu k roku 2010). Za tím účelem vzal za relevantní obvyklou cenu předmětného domu stanovenou posudkem znaleckého ústavu Ostravská znalecká a. s., která ke dni 10. 5. 2016 činila částku 3 250 000 Kč. Od této částky odečetl, shodně jako soud prvního stupně, individuální vnosy žalobkyně do domu ve společném jmění ve výši 424 500 Kč. Výslednou majetkovou hodnotu určenou k vypořádání ve výši 2 825 500 Kč však na rozdíl od soudu prvního stupně odvolací soud již nesnižoval. Argumentoval přitom tím, že dům, který je ve společném jmění manželů, sice stojí na pozemku ve výlučném vlastnictví žalobkyně, ale tím, že bude soudním rozhodnutím nastolen stav totožnosti vlastníka pozemku i domu jakékoliv „právní znehodnocení“ domu pomine. Dospěl tudíž k závěru, že by bylo nepřípadné obvyklou (tržní) cenu domu zjištěnou znalcem snižovat pro neexistující právní vady.

Proti rozsudku odvolacího soudu (v rozsahu výroků II., III. a V.) podala žalobkyně dovolání.

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně je přípustné i důvodné.

Právním problémem, který má být řešen v dovolacím řízení, se Nejvyšší soud opakovaně zabýval; například v rozsudku ze dne 23. 10. 2012, sp. zn. 22 Cdo 4250/2010, reagoval na námitky dovolatele, že soudy v nalézacím řízení nepřihlédly při určení ceny domu přikázanému dovolateli do vlastnictví k tomu, že dům stojí na pozemku v jeho výlučném vlastnictví.

Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 17. 7. 2008, sp. zn. 22 Cdo 3924/2007 a dále i v rozsudku ze dne 9. 4. 2014, sp. zn. 22 Cdo 1557/2013, vyložil, že má-li být účastníku vylučovanému ze spoluvlastnictví poskytnuta přiměřená náhrada, odpovídající majetkové újmě, která mu nastane v důsledku zániku podílového spoluvlastnictví, je třeba vzít do úvahy všechny významné okolnosti, které mají vliv na stanovení obvyklé ceny věci, která je i cenou „tržní“. V řízení o zrušení a vypořádání podílového vlastnictví k domu, stojícím na pozemku, jehož výlučným vlastníkem je jen jeden ze spoluvlastníků, musí soud k uvedené skutečnosti snižující celkovou cenu domu přihlédnout a zohlednit ji při stanovení výše náhrady za vyloučení ze spoluvlastnictví. Vždy musí jít o to, aby náhrada opravdu nahradila to, o co vylučovaný přichází, je-li výchozím principem přiměřenost náhrady (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2011, sp. zn. 22 Cdo 2903/2010).

Ustanovení občanského zákoníku upravující společné jmění manželů jsou ustanoveními upravujícími spoluvlastnictví (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. července 2004, sp. zn. 22 Cdo 700/2004). Za trvání společného jmění podíly manželů na společné

věci neexistují (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2002, sp. zn. 20 Cdo 211/2002).

Uvedené závěry jsou použitelné i pro vypořádání společného jmění manželů potud, že jestliže se na pozemku ve výlučném vlastnictví jednoho z manželů nachází stavba ve společném jmění manželů, je obecná cena takové stavby dotčena skutečností, že se nachází na pozemku, jenž nesdílí vlastnický režim stavby, a tato okolnost může ovlivňovat obecnou (tržní) cenu.

Jestliže byla v projednávané věci stavba přikázána do výlučného vlastnictví žalobkyně, jde o situaci, kdy je ze spoluvlastnického režimu vylučován žalovaný, tj. dosavadní spoluvlastník stavby nacházející se na pozemku ve výlučném vlastnictví žalobkyně. Je proto na místě, aby obecná cena stavby v takovém případě reflektovala skutečnost, že se nachází na pozemku ve výlučném vlastnictví jiné osoby. Majetková újma způsobená žalovanému je tak nižší, než by byla v případě, že by šlo o dům na pozemku, ke kterému by měl (spolu)vlastnické právo. Jde o to, že výše vypořádacího podílu nemůže být založena na rozdělení zisku z majetkové výhody, kterou žalobkyně získá tím, že se stane i výlučným vlastníkem domu (dojde ke sjednocení vlastnického práva ke stavbě a pozemku, na němž stojí), ale na zmírnění majetkové ztráty žalovaného, který pozbývá (spolu)vlastnické právo k domu stojícímu na cizím pozemku. Při vypořádání společné věci, jež je zatížena právní vadou, proto nemůže být její obvyklá cena konstruována jako by taková vada neexistovala. Jinými slovy řečeno, žalovaný nemůže důvodně pomýšlet na to, že by se vypořádáním takto zatížené společné věci mohl dostat do příznivějšího majetkového postavení, než které mu k okamžiku zániku společného jmění manželů podle právního poměru k zatížené stavbě náleželo.

Vycházel-li odvolací soud z jiného právního názoru, spočívá jeho rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci.

Prikázanie stavby v BSM na pozemku len jedného z manželov do podielového spoluvlastníctva

V konaní o vyporiadanie spoločného majetku manželov, ktorej predmetom je stavba zriadená na pozemku vo výlučnom vlastníctve jedného z účastníkov, možno výnimočne túto stavbu prikázať do podielového spoluvlastníctva oboch účastníkov, ak tento postup odôvodňujú natoľko závažné skutočnosti, že by prikázanie stavby vlastníkovi pozemku bolo v zjavnom rozpore s § 149 OZ alebo že by iné riešenie bolo zjavne neprijateľné. Takým výnimočným dôvodom môže byť s prihliadnutím ku všetkým individuálnym okolnostiam daného prípadu aj zlá finančná situácia toho z účastníkov, ktorému pozemok pod stavbou patrí. Zlá finančná situácia však musí byť takého charakteru, že tomuto účastníkovi bráni, aby vyplatil druhému účastníkovi jeho vyporiadací podiel, bez toho, aby mu pritom súčasne reálne hrozili závažné sociálne dôsledky.

Rozsudok Najvyššieho súdu Českej republiky z 22. júla 2015, spis. zn. 22 Cdo 3565/2013

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobkyně J. N. proti žalovanému L. N., o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 9 C 231/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. dubna 2013, č. j. 25 Co 585/2012-316, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 17. dubna 2013, č. j. 25 Co 585/2012-316, a rozsudek Okresního soudu v Kolíně ze dne 15. června 2012, č. j. 9 C 231/2006-255, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu v Kolíně k dalšímu řízení.

Odůvodnění

Okresní soud z věcí, jež měli účastníci ve společném jmění manželů, přikázal a) do podílového spoluvlastnictví účastníků rovným dílem dům (dále jen „dům“), b) do výlučného vlastnictví žalobkyně stavby: 1) oplocení na pozemcích 2) na pozemku 1 chlívek a přístřešek, žumpu u chlívku, skleník, zemní sklep, nádrž na vodu, hnojiště.

Ohledně domu se stalo v řízení zjevným, že žádný z účastníků nemá dostatek finančních prostředků na vyplacení podílu druhého, proto nezbylo než dům přikázat do podílového spoluvlastnictví oběma účastníkům rovným dílem. Soud prvního stupně zároveň do podílového vlastnictví přikázal i žumpu na pozemku par. č. 91, neboť ji nelze užívat jinak než s domem, a proto se zjevně jedná o příslušenství domu. Ostatní stavby se nacházejí na pozemku parc. č. 86/1, ve výlučném vlastnictví žalobkyně (oplocení ještě navíc i na pozemcích parc. č. 91 a 86/2), který s domem bezprostředně nesousedí. Užívání těchto staveb není bezprostředně spojeno s užíváním domu, lze je užívat zcela samostatně a nezávisle na užívání domu, a proto je soud prvního stupně přikázal do vlastnictví žalobkyně. Pohledávky ze stavebního spoření a penzijního připojištění byly rovněž přikázány žalobkyni, která příslušné smlouvy uzavřela.

Trvalé porosty, rybník, sušák na prádlo a zpevněnou betonovou plochu soud prvního stupně nepovažoval za samostatné věci ve smyslu práva, ale za součást pozemků parc. č. 91 a č. 86/1, které jsou ve výlučném vlastnictví žalobkyně. Vzhledem k tomu, že tyto věci byly pořízeny ze společných prostředků patřících do společného jmění manželů, je žalobkyně povinna nahradit to, co na jejich pořízení bylo ze společného jmění manželů vynaloženo. Jelikož hodnota, která připadá jednotlivým účastníkům je rozdílná, uložil soud prvního stupně žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému na vyrovnání vypořádacího podílu 467 990 Kč.

K odvolání obou účastníků Krajský soud v Praze rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že z věcí, jež měli účastníci ve společném jmění manželů, přikázal do podílového spoluvlastnictví účastníků rovným dílem dům s příslušenstvím sestávajícím se z žumpy na pozemku parc. č. 91 u domu č. p. 105, chlívku, žumpy u chlívku, přístřešku, skleníku, zemního sklepa a hnojiště, vše na pozemku parc. č. 86/1 v k. ú. B. u Č. B. a oplocení na pozemcích parc. č. 91, 86/1 a 86/2 v k. ú. B. u Č. B. Z pohledávek, jež měli účastníci ve společném jmění manželů, přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně aktiva ze smlouvy o penzijním připojištění ve výši 21 900 Kč a aktiva na účtu stavebního spoření ve výši 22 756,40 Kč (výrok I.), uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému na vyrovnání podílů částku 76 024 Kč (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výroky III. a IV.).

Podle odvolacího soudu dům i další stavby stojí na pozemcích ve výlučném vlastnictví žalobkyně, nicméně dům užívá výlučně žalovaný, a to již od roku 2006. Žalobkyně nemá finanční prostředky na vyplacení zákonného podílu žalovanému a žalovaný nemá zájem o přikázání domu, který se nachází na výlučných pozemcích ve vlastnictví žalobkyně. Za těchto okolností je přikázání domu včetně jeho součástí a příslušenství do podílového spoluvlastnictví účastníků vhodným, účelným a spravedlivým řešením, kdy se každému dostane jeho zákonného podílu, přičemž žalovaný bude mít uspokojenou potřebu bydlení. Za situace, kdy v rámci řízení o vypořádání společného jmění manželů není možné dům prodat a rozdělit mezi účastníky výtěžek prodeje, je přikázání do podílového spoluvlastnictví jediným účelným řešením. Navíc „z dokazování soudu je známo“, že žalobkyně není solventní. Důvodnou není ani námitka žalovaného, že není možné přikázat dům s příslušenstvím a součástmi do podílového spoluvlastnictví účastníků, pokud s tímto řešením nesouhlasí. Odvolací soud se následně zabýval dalšími okolnostmi, načež dovodil, že domovní přípojky elektřiny, vody a kanalizace a žumpa vybudovaná za účelem řešení odpadového hospodářství domu jsou součástí domu, neboť svou povahou k domu náleží a nemohou být od něj odděleny, aniž by se tím dům znehodnotil. Na žumpě jako součásti domu ničeho nemění ani skutečnost, že dům je v současné době připojen i na veřejnou kanalizaci. Na rozdíl od soudu prvního stupně odvolací soud dospěl k závěru, že příslušenstvím domu jsou také chlívek, žumpa u chlívku, přístřešek, skleník, zemní sklep, hnojiště a oplocení pozemků, neboť byly vybudovány za trvání manželství z prostředků společného jmění manželů, a to za účelem, aby byly s domem užívány. Jelikož příslušenství sdílí osud věci hlavní, je nutno i příslušenství přikázat do podílového spoluvlastnictví účastníků řízení.

Odvolací soud se následně zabýval věcmi, které byly zapracovány do pozemků ve výlučném vlastnictví žalobkyně. Jelikož se však žalovanému nepodařilo výdaje a jejich konkrétní výši prokázat, některé investice proto nevypořádal. Co se týče penzijního připojištění, žalobkyně prokázala, že část peněžních prostředků jí přispěl zaměstnavatel, a to přímo na účet penzijního připojištění. Jelikož žalobkyně s těmito peněžními prostředky nemohla disponovat, nestaly se podle odvolacího soudu součástí společného jmění manželů. Odvolací soud oproti soudu prvního stupně zahrnul do vypořádání společného jmění manželů i finanční prostředky investované na leasing vozidla, naopak v souladu se soudem prvního stupně nevypořádal hypoteční úvěr. Vzhledem k tomu dospěl k závěru, že žalobkyně je povinna na vyrovnání vypořádacích podílů žalovanému doplatit 76 024 Kč.

Proti rozsudku odvolacího soudu vyjma rozhodnutí ohledně vypořádání stavebního spoření a leasingových splátek na automobil podal žalovaný dovolání.

Dovolání je přípustné i důvodné.

Podle § 149 odst. 2 a 3 obč. zák. zanikne-li společné jmění manželů, provede se vypořádání, při němž se vychází z toho, že podíly obou manželů na majetku patřícím do jejich společného jmění jsou stejné. Každý z manželů je oprávněn požadovat, aby mu bylo uhrazeno, co ze svého vynaložil na společný majetek, a je povinen nahradit, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho ostatní majetek. Stejně tak se vychází z toho, že závazky obou manželů vzniklé za trvání manželství jsou povinni manželé splnit rovným dílem. Při vypořádání se přihlédne především k potřebám nezletilých dětí, k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, a k tomu, jak se zasloužil o nabytí a udržení společného jmění. Při určení míry přičinění je třeba vzít též zřetel k péči o děti a k obstarávání společné domácnosti.

Ustanovení § 149 odst. 2, 3 obč. zák. patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to jest k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Byla-li hypotéza právní normy vymezena správně, nemůže být rozhodnutí ve věci v rozporu se zákonem z důvodu, že nebyly objasněny okolnosti další, popřípadě že nebylo přihlédnuto k jiným okolnostem, které v posuzovaném případě nelze považovat za podstatné či významné. Takové okolnosti totiž nejsou součástí hypotézy právní normy, kterou soud v souladu se zákonem stanovil a z níž při právním posouzení věci vychází. Pouze v případě, kdyby hypotéza právní normy nebyla soudem vymezena správně či úplně, mohl by být naplněn dovolací důvod nesprávného právního posouzení, neboť by soud při aplikaci práva vycházel z nesprávně vymezené, resp. použité právní normy [srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. ledna 2010, sp. zn. 22 Cdo 3915/2009 (uveřejněný pod č. C 8062 a č. C 8 268 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck – dále jen „Soubor“), dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. dubna 2009, sp. zn. 22 Cdo 2597/2006, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. května 2010, sp. zn. 22 Cdo 4313/2009 (oba dostupné na www.nsoud.cz)].

Společné jmění manželů se zpravidla vypořádává tak, že se jednotlivé položky náležející do zaniklého společného jmění manželů přikáží do výlučného vlastnictví některého z účastníků řízení, přičemž soud tak může učinit i proti jejich vůli [viz například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. října 2004, sp. zn. 22 Cdo 1399/2004 (uveřejněný pod č. C 3096 v Souboru) nebo rozsudek ze dne 25. února 2014, sp. zn. 22 Cdo 2674/2012 (publikovaný v časopise Právní rozhledy, 2014, 13-14, str. 510)]. Dovolací soud nicméně v minulosti připustil, že společné jmění manželů, do něhož náleží nemovitost, může být výjimečně vypořádáno i tím způsobem, že soud přikáže nemovitost do podílového spoluvlastnictví účastníků. Jedná se však o rozhodnutí výjimečné, dané okolnostmi konkrétního případu, kdy jiné řešení není přijatelné [viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. května 2001, sp. zn. 22 Cdo 629/2000 (publikovaný pod č. C 496 v Souboru), rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. února 2004, sp. zn. 30 Cdo 1510/2002 (publikovaný pod č. C 2 295 v Souboru), kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že nejsou splněny předpoklady pro vypořádání společného jmění přikázáním do podílového spoluvlastnictví].

Nicméně i v těch případech, kdy soudní praxe připustila vypořádání společného jmění přikázáním věcí do podílového spoluvlastnictví, zdůraznila, že se jedná o řešení odůvodněné individuálními okolnostmi daného případu a tento způsob vypořádání připustila tam, kde vedle staveb byly do podílového spoluvlastnictví přikázány i pozemky, na kterých se tyto stavby nacházely, tj. byl založen společný vlastnický režim k pozemkům i stavbám na nich

se nacházejícím [k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. prosince 2013, sp. zn. 22 Cdo 2846/2012 (dostupný na www.nsoud.cz), nebo rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 8. 1969, sp. zn. 4 Co 313/69 (publikované pod č. 76/1970 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)].

Nejvyšší soud dále dovodil, že soud nemůže vypořádat bezpodílové spoluvlastnictví (obdobně společné jmění manželů), jehož předmětem je stavba zřízená na pozemku ve výlučném vlastnictví jednoho z účastníků, tak, že by tuto stavbu přikázal do výlučného vlastnictví druhému z účastníků, neboť soud nemůže rozhodnutím vytvořit právní stav, kdy by nebylo jisto, zda a jaké má vlastník stavby právo k části pozemku, na němž stavba stojí, a kdy by vlastník stavby neměl zajištěn ani přístup ke stavbě [srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2005, sp. zn. 22 Cdo 180/2005 (uveřejněný pod č. C 3 706 v Souboru)]. Soud přitom sám nemůže zřídit věcné břemeno, neboť tento postup zákon výslovně připouští pouze při zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, případně při vypořádání od počátku neoprávněné stavby, což není tento případ [srovnej např. rozhodnutí bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 28. listopadu 1986, sp. zn. 3 Cz 63/86 (publikované v Bulletinu Nejvyššího soudu ČSR č. 1/1988)].

V rozsudku ze dne 5. května 2008, sp. zn. 22 Cdo 1187/2008 (publikovaném v časopise Soudní rozhledy, 2009, č. 2, str. 56), Nejvyšší soud v souvislosti s bezpodílovým spoluvlastnictvím manželů uvedl, že „pokud by tu byly v době rozhodování soudů tak závažné skutečnosti, že přikázání domu vlastníkovi pozemku by bylo ve zjevném rozporu s § 150 obč. zák. [obdobně § 149 obč. zák. v případě společného jmění manželů], nebylo by možno uvedený judikatorní závěr nadřadit zákonnému pravidlu, vyjádřenému v tomto ustanovení“.

Ačkoliv se tyto judikatorní závěry vztahují na situaci, kdy je stavba přikazována do výlučného vlastnictví účastníka odlišného od účastníka, který vlastní pozemek pod stavbou, lze nosné důvody rozhodnutí vztáhnout i na situaci, kdy má být stavba na pozemku ve vlastnictví jen jednoho z účastníků přikázána do podílového spoluvlastnictví účastníků, neboť se jedná do značné míry o obdobnou situaci. Z toho důvodu soud primárně nemá vypořádat společné jmění manželů, jehož předmětem je stavba zřízená na pozemku ve výlučném vlastnictví jednoho z účastníků, tak, že by tuto stavbu přikázal do podílového spoluvlastnictví obou účastníků, ledaže by tento postup odůvodňovaly natolik závažné skutečnosti, že by přikázání stavby vlastníkovi pozemku bylo ve zjevném rozporu s § 149 obč. zák., například ve zjevném rozporu se zájmem nezletilých dětí, nebo že by jiné řešení bylo zjevně nepřijatelné.

Jelikož je přikázání domu ze společného jmění manželů stojícího na pozemku ve vlastnictví jen jednoho z účastníků řízení do podílového spoluvlastnictví výjimkou z pravidla, že by stavba měla v zásadě připadnout vlastníkovi pozemku, čímž ostatně dochází ke sjednocování vlastnických režimů tak, jak to předpokládá zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (§ 506, § 3054 o. z.), je třeba aplikaci této výjimky řádně odůvodnit a podložit relevantními důvody, proč judikaturou preferované řešení není v dané situaci přijatelné.

V projednávané věci soud prvního stupně dovodil, že se stalo v průběhu řízení zjevným, že žádný z účastníků nemá dostatek finančních prostředků na vyplacení podílu druhého, což „sami účastníci potvrdili“. Proto soudu prvního stupně podle jeho závěrů nezbylo než tento dům přikázat do podílového spoluvlastnictví oběma účastníkům stejným dílem, neboť jiný způsob vypořádání není za této situace reálný. Taktéž podle odvolacího soudu je namístě přikázat dům do podílového spoluvlastnictví účastníků, neboť sice dům i další stavby stojí na pozemcích, jež jsou ve výlučném vlastnictví žalobkyně, ale současně bylo prokázáno, že od roku 2006 dům užívá výlučně žalovaný a žalobkyně nemá finanční prostředky na vyplacení zákonného podílu žalovanému, přičemž žalovaný nechce přikázat dům do svého výlučného vlastnictví za situace, kdy pozemek pod stavbou je ve výlučném vlastnictví žalobkyně. Za těchto okolností je

přikázání domu (včetně jeho součástí a příslušenství) do podílového spoluvlastnictví účastníků vhodným, účelným a spravedlivým řešením, kdy se každému z účastníků dostane jeho zákonného podílu, se kterým může dále nakládat. Žalovaný navíc bude mít uspokojenu potřebu bydlení. Pokud v rámci soudního řízení o vypořádání společného jmění manželů není možné nemovitosti prodat a rozdělit mezi účastníky výtěžek z prodeje, je přikázání do podílového spoluvlastnictví jediným účelným řešením za situace, kdy je „z dokazování soudu známo, že žalobkyně není solventní“.

Dovolací soud se ztotožňuje s právním závěrem obou soudů, že výjimečným důvodem pro přikázání stavby ve společném jmění manželů stojícího na pozemku jen jednoho z účastníků do podílového spoluvlastnictví účastníků může být s přihlédnutím ke všem individuálním okolnostem daného případu i tíživá finanční situace toho z účastníků, jemuž pozemek pod stavbou náleží. Tíživá finanční situace však musí být podle dovolacího soudu takového charakteru, že tomuto účastníku zabraňuje, aby vyplatil druhému účastníkovi jeho vypořádací podíl, aniž by mu přitom současně reálně hrozily závažné sociální důsledky, přičemž tuto situaci není možné vyřešit prostřednictvím například půjčky, úvěru či prodejem části svého majetku.

Vedle možného vypořádání společného jmění manželů výjimečným založením podílového spoluvlastnictví totiž aktuální judikatura Nejvyššího soudu také zdůrazňuje při vypořádání společného jmění manželů i úvahu o možné delší lhůtě k plnění ke splnění uložené povinnosti k vyplacení vypořádacího podílu. Tímto způsobem totiž dochází k vypořádání způsobem, kdy věc je přikázána některému z manželů a majetkové poměry, jež často neumožňují okamžité vyplacení vypořádacího podílu, se promítají právě do delší lhůty k plnění. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 28. listopadu 2012, sp. zn. 22 Cdo 1096/2011, (dostupném na www.nsoud.cz), formuloval závěr, že majetkové poměry účastníků samy o sobě (pokud nemají alespoň částečně původ v chování druhého účastníka, výjimečně i v péči o rodinu) nemohou vést k disparitě podílů. Na druhou stranu však soudy nemohou přehlížet i někdy velmi negativní důsledky toho, že jeden z účastníků musí platit druhému na vyrovnání podílu částku přesahující jeho majetkové možnosti. Proto je třeba zvážit, zda v takové situaci nerozložit plnění na splátky, a to zejména tam, kde je nepochybné, že účastník není objektivně schopen plnění ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku poskytnout. Rozhodnutí soudu se v takovém případě musí opírat o konkrétní skutečnosti a o racionální důvody, které jej vedly k tomu, že stanovil delší lhůtu k plnění nebo peněžité plnění rozvrhl na jednotlivé splátky. Soud musí v těchto případech zvážit, zda využití této možnosti nezaloží nespravedlivou nerovnováhu mezi zájmy sporných stran; jeho rozhodnutí tedy musí obstát v testu proporcionality [k uvedenému závěru se následně Nejvyšší soud přihlásil např. v rozsudku ze dne 29. října 2014, sp. zn. 22 Cdo 3916/2014 (dostupném na www.nsoud.cz)].

V posuzovaném případě nicméně dovolací soud nemůže přikročit k přezkumu, zdali jsou závěry soudů obou stupňů v souladu s uvedenými závěry dovolacího soudu, neboť soudy obou stupňů zatížily mimo jiné svá rozhodnutí vadou řízení spočívající v nepřezkoumatelnosti skutkového zjištění ohledně finanční situace žalobkyně.

K rozhodovaniu súdu o vyporiadaní stavby postavenej na pozemku vo výlučnom vlastníctve jedného z manželov

Súd nemôže rozhodnutím o vyporiadaní bezpodielového spoluvlastníctva, ktorého predmetom je stavba zriadená na pozemku vo výlučnom vlastníctve jedného z bezpodielových spoluvlastníkov, vytvoriť taký právny stav, aby by nebolo isté, či a aké má vlastník stavby právo k časti pozemku, na ktorom stavba stojí a kedy by vlastník stavby nemal zaistený prístup k stavbe. Je nežiadúce vytvárať trvalý stav, kedy vlastník stavby nie je súčasne vlastníkom zastavaného pozemku, najmä keď platné právo neumožňuje v danej situácii zriadiť pre vlastníka stavby vecné právo mať stavbu na cudzom pozemku.

Rozsudok Najvyššieho súdu Českej republiky z 29. septembra 2005, spis. zn. 22 Cdo 180/2005

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobkyně A. H. proti žalovanému T. H., o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 8 C 231/97, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. dubna 2004, č. j. 11 Co 90/2004-299, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. dubna 2004, č. j. 11 Co 90/2004-299, a rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 31. října 2002, č. j. 8 C 231/97-257, ve znění opravného usnesení ze dne 31. října 2002, č. j. 8 C 231/97-260, ve výroku pod body I., III., IV., se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu ve Vsetíně k dalšímu řízení.

Odůvodnění

Žalobkyně se domáhala, aby soud v řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví (dále „BSM“) přikázal do jejího výlučného vlastnictví níže uvedený dům s příslušenstvím a uložil jí povinnost zaplatit žalovanému polovinu ceny domu podle znaleckého posudku.

Okresní soud rozhodl výrokem pod bodem I., že „z věcí patřících do bezpodílového spoluvlastnictví manželů připadá do výlučného vlastnictví žalovaného rodinný dům čp. 129 zapsaný na LV č. 364 pro obec a k. ú. Š. spolu s vedlejšími stavbami – zděným a dřevěným přístavkem, studnou a příslušenstvím, venkovními úpravami, tak, jak jsou uvedeny ve znaleckém posudku znalce ing. E. H. ze dne 26. 5. 1998“, výrokem pod bodem II. zastavil řízení ohledně movitých věcí účastníků, výrokem pod bodem III. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na vyrovnání podílu částku 360 992,- Kč do tří měsíců od právní moci rozsudku, a výroky pod body IV. až VII. rozhodl o nákladech řízení.

Soud prvního stupně zjistil, že BSM účastníků řízení zaniklo 17. 2. 1994 v důsledku rozvodu jejich manželství. Poté účastníci uzavřeli dohodu o vypořádání BSM ohledně movitých věcí, předmětný dům však zůstal nevypořádán. Rozhodnutí o přikázání domu do výlučného vlastnictví žalovaného (§ 148 odst. 1, § 149 odst. 3 a § 150 občanského zákoníku ve znění před novelou č. 91/1998 Sb. - dále jen „ObčZ“) soud opřel zejména o zjištění, že žalobkyně v době

rozhodování neměla dostatek finančních prostředků na úhradu podílu žalovaného a přihlédl k tomu, že o děti účastníků se staral a pečoval žalovaný, bydlící s nimi v prvním poschodí domu; dům udržoval rovněž žalovaný, přičemž žalobkyně se na údržbě domu finančně nepodílela.

Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 22. dubna 2004, č. j. 11 Co 90/2004-299, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v odstavci II. jeho výroku. Výrok soudu prvního stupně v odstavci I. změnil tak, že „z věcí patřících do BSM manželů připadá do výlučného vlastnictví žalovaného dům č. p. 129 – objekt bydlení postavený na parcele st. 437, zapsaný v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Z. kraj, katastrální pracoviště V., pro obec a katastrální území Š. na LV č. 364 včetně vedlejších staveb, tj. zděného a dřevěného přístavku, studny s příslušenstvím a venkovních úprav“, a v odstavci III. tak, že zavázal žalovaného povinností „zaplatit žalobkyni na vyrovnání podílu 367 996,- Kč do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku“. Dále rozhodl o nákladech řízení.

Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně. Vzal v úvahu skutečnost, že pozemek, na němž dům stojí, je ve vlastnictví žalobkyně, ta je však méně solventní než žalovaný, přičemž při rozhodování o tom, komu dům přikázat, je významná možnost účastníků finančně vyrovnat rozdíly v hodnotě přikázaných podílů. Žalovaný je schopen ve lhůtě tří měsíců žalobkyni její podíl vyplatit. Ve prospěch žalovaného svědčí i skutečnost, že dlouhodobě hradil náklady spojené s údržbou domu, náklady na vytápění a na zajištění energie. Námitku žalobkyně, že od žalovaného neobdržela náhradu za pozemek v jejím vlastnictví, neshledal právně významnou, stejně jako tvrzení o jejích zásluhách na stavbě domu.

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání.

Nejvyšší soud zjistil, že dovolání je důvodné. Z napadeného rozsudku činí rozhodnutí, které má po právní stránce zásadní význam, otázka, zda lze při vypořádání BSM přikázat společný dům, postavený na pozemku jen jednoho z bývalých bezpodílových spoluvlastníků, druhému účastníkovi. Tuto otázku řešily soudy v rozporu s publikovanou judikaturou.

V rozhodnutí býv. Nejvyššího soudu ČSR sp. zn. 3 Cz 63/86, publikovaném v Bulletinu tohoto soudu č. 1/1988, se uvádí: „Soud nemůže rozhodnutím o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví, jehož předmětem je stavba zřízená na pozemku ve výlučném vlastnictví jednoho z bezpodílových spoluvlastníků, vytvořit právní stav, že by nebylo jisto, zda a jaké má vlastník stavby právo k části pozemku, na němž stavba stojí a kdy by vlastník stavby neměl zajištěn přístup ke stavbě“. I přes změny v právní úpravě, ke kterým od vydání tohoto rozhodnutí došlo, není důvod se od citovaného právního názoru odchýlit; i nadále je nežádoucí vytvářet trvalý stav, kdy vlastník stavby není současně vlastníkem zastavěného pozemku, zejména když platné právo neumožňuje v dané situaci zřídit pro vlastníka stavby věcné právo mít stavbu na cizím pozemku. Také zajištění přístupu ke stavbě by vyvolalo další spory mezi účastníky. Pokud soudy uvažovaly jinak, spočívá jejich rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) OSŘ].

K rozhodovaniu súdu o vyporiadaní rozostavanej stavby počas trvania manželstva

I. Aj stavba, ktorú vzhľadom k jej rozostavanosti nemožno ešte považovať za tzv. hrubú stavbu, môže byť podľa okolností predmetom právnych vzťahov.

II. V občiansko-právnej oblasti, je potrebné pojem \“stavba\“ vyložiť ako jedinečný výsledok určitej stavebnej činnosti. Pritom však súčasne nemusí ísť o stavbu stavebne dokončenú, teda o takzvanú hrubú stavbu; preto je názor vychádzajúci z nedokončenosti tzv. hrubej stavby v dobe vzniku BSM nesprávny a je tak daný dovolací dôvod, uvedený v § 241 a odst. 2 písm. b) OSŘ (rozhodnutie odvolacieho súdu spočíva na nesprávnom právnom posúdení veci). Bude teda potrebné zistiť, či stavba už nebola vybudovaná minimálne do takého štádia, aby bolo jasným a nezameniteľným spôsobom pzrejmé aspoň dispozičné riešenie prvého nadzemného poschodia, a podľa toho rozhodnúť otázku vlastníctva k nej.

Rozsudok Najvyššieho súdu Českej republiky z 20. júna 2005, spis. zn. 22 Cdo 1135/2005

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce Ing. J. Ch. proti žalované A. Ch. o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 8 C 62/89, o dovolání žalobce a žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. srpna 2004, č. j. 11 Co 433/2003-767, ve znění opravného usnesení ze dne 10. listopadu 2004, č. j. 11 Co 433/2003-780, takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. srpna 2004, č. j. 11 Co 433/2003-767, ve znění opravného usnesení ze dne 10. listopadu 2004, č. j. 11 Co 433/2003-780, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 23. dubna 2003, č. j. 8 C 62/89-693, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k dalšímu řízení.

Odůvodnění

Žalobce se domáhal, aby soud vypořádal bezpodílové spoluvlastnictví manželů (dále „BSM“) účastníků řízení, zaniklé rozvodem manželství. Obvodní soud pro Prahu 4 (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 23. dubna 2003, č. j. 8 C 62/89-693, výrokem pod bodem I. přikázal z věcí patřících do zaniklého BSM do výlučného vlastnictví žalobce ve výroku vyjmenované movité věci, dále vklady na vkladních knížkách ve výši 237 966,50 Kč a dům popisné číslo 935 – objekt bydlení - na pozemku parcelní číslo 113/2, zastavěná plocha v katastrálním území P., zapsaný na listu vlastnictví číslo 107 pro uvedené katastrální území, oceněný na 3 400 430,- Kč, vše v celkové hodnotě 3 749 156,50 Kč. Do výlučného vlastnictví žalované přikázal ve výroku vyjmenované movité věci a dále zůstatek na účtu u Ž. banky ve výši 1 659,70 Kč, to vše v hodnotě 38 289,70 Kč. Výrokem pod bodem II. uložil žalobci povinnost

zaplatit žalované do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku na vyrovnání jejího podílu částku 1 855 433,40 Kč. Výroky pod body III., IV. a V. rozhodl o nákladech řízení.

Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že do BSM účastníků řízení náležejí věci uvedené ve výroku I., které jako manželé získali do svého společného vlastnictví od uzavření manželství 27. 2. 1969 do 25. 2. 1988, kdy nabylo právní moci rozhodnutí soudu o rozvodu jejich manželství. Z nich výraznější hodnotové položky představují dům č. p. 935 v P. v ceně 3 400 430,- Kč, a vklady na vkladních knížkách ve výši 237 966,50 Kč. Pokud se účastníci v průběhu řízení domáhali, aby soud zahrnul do BSM a vypořádal další majetkové hodnoty – finanční prostředky, tržní hodnotu bytu žalované v P. 5, výdaje na oddělený majetek žalované, kterým je její dům v M. B. – soud návrhům nevyhověl pro neprůkaznost tvrzení účastníků. Jako součást BSM vypořádal i některé věci, o nichž účastníci tvrdili, že jsou v jejich výlučném vlastnictví (u žalobce šlo o shora zmíněný dům a osobní automobil zn. Chrysler). Soud prvního stupně, vázán předchozím právním názorem odvolacího soudu, dospěl k závěru, že dům v P. jako věc v právním smyslu vznikl až za trvání manželství a proto patří do BSM. Tam soud zahrnul a přikázal žalobci vklady na shora zmíněných vkladních knížkách, když dospěl k závěru, že žalobce je vybral za trvání manželství a neprokázal, že by vybrané peníze použil na úhradu společných potřeb účastníků. Do BSM naopak nezahrnul některé movité věci v držení žalované, neboť ačkoliv byly pořízeny za trvání manželství, stalo se tak v době, kdy již spolu účastníci nehospodařili nebo je žalovaná zakoupila ze svých výlučných peněz získaných za prodej automobilu zn. Renault R 8, který vlastnila již před uzavřením manželství, a dále šlo o věci ve vlastnictví dcery účastníků. Soud prvního stupně tak zahrnul do masy BSM majetkové složky oceněné znalci z příslušných oborů v celkové výši 3 787 446,20 Kč a uzavřel, že každému z účastníků řízení náleží polovina – 1 893 723,10 Kč.

Městský soud v Praze jako soud odvolací, rozhodující k odvolání žalobce, který napadl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé, a k odvolání žalované, která napadla uvedený rozsudek toliko ve výrocích o nákladech řízení, rozsudkem ze dne 25. srpna 2004, č. j. 11 Co 433/2003-767, ve znění opravného usnesení ze dne 10. listopadu 2004, č. j. 11 Co 433/2003-780, výrokem pod bodem I. změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ohledně věcí, přikázaných do výlučného vlastnictví žalobce „jen tak, že do jeho výlučného vlastnictví se nepřikazují vklady na vkladních knížkách pod pol. 94 – 96 ve výši 237 966,50 Kč a hodnota věcí, přikázaná žalobci činí 3 511 190,- Kč, jinak se v tomto výroku ve vztahu k žalobci potvrzuje s tím, že nemovitost pod pol. 92 je zapsána na LV č. 170 pro kat. území P., obec P.“. Ohledně movitých věcí, přikázaných soudem prvního stupně do výlučného vlastnictví žalované, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že do jejího vlastnictví přikázal další, zde specifikované movité věci, jinak výrok soudu prvního stupně o přikázání movitých věcí do výlučného vlastnictví žalované potvrdil s tím, že jejich celková hodnota včetně zůstatku účtu u Ž. banky činí 115 320,- Kč. Výrokem pod bodem II. změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na vyrovnání jejího podílu částku 1 000 838,- Kč do jednoho měsíce od právní moci rozsudku. Ve výrocích pod body III., IV. a V. rozhodl o nákladech řízení.

Odvolací soud doplnil dokazování znaleckým posudkem Ing. B. ke zjištění ceny domu čp. 935 v P. Konstatoval, že vypořádání majetkových poměrů rozvedených manželů není sporem vyúčtovacím, nýbrž sporem o vypořádání majetku podle příslušných ustanovení občanského zákoníku“ účinného do novely provedené zákonem č. 91/1998 Sb. (dále „ObčZ“). Dům v P. patří do BSM, neboť nebylo prokázáno, že by před uzavřením manželství byla postavena hrubá stavba. Dům byl dostavěn v průběhu manželství a kolaudován 2. 2. 1972. V této souvislosti odvolací soud vytkl soudu prvního stupně, že nepřihlédl k výlučnému vnosu žalobce na úhradu nákladů stavby domu ve smyslu § 150 ObčZ. Vzal za prokázané, že žalobce ze svých výlučných prostředků použil na jeho stavbu 103 000,-Kč. S přihlédnutím k závěrům znalce Ing. B. ohledně reprodukčních pořizovacích nákladů posuzované stavby v době jejího postavení a současné ceny

této nemovitosti, dospěl odvolací soud k závěru, že výlučný vklad žalobce ve výši 103 000,- Kč na pořízení stavby představoval 41 % hodnoty nemovitosti a vyjadřoval míru, jakou se žalobce podílel na vzniku stavby; o tento podíl zhodnotil vnos žalobce ve vztahu k současné hodnotě domu. Vypořádací hodnotu domu stanovil částkou 2 006 236,- Kč, i když do BSM byl zařazen a do vlastnictví žalobce přikázán dům v hodnotě 3 400 430,- Kč. Odvolací soud se neztotožnil se soudem prvního stupně ani pokud jde o výběry vkladů z vkladních knížek. Konstatoval, že důkazní břemeno o tom, že nakládaní se společnými penězi žalobcem se uskutečnilo v rozporu s § 145 odst. 1 ObčZ, spočívalo na žalované, která ale v tomto směru nic netvrdila ani neprokázala. Proto uzavřel, že vybrané vklady nemohou být součástí vypořádání BSM. Odvolací soud se dále neztotožnil se soudem prvního stupně ohledně některých movitých věcí v držení žalované, včetně komody, jež tento soud nezařadil a nevypořádal jako součást BSM, přestože byly pořízeny za trvání manželství, což odůvodnil tím, že si je žalovaná zakoupila v době, kdy spolu účastníci nevedli společnou domácnost, popř. z peněz získaných prodejem automobilu zn. Renault, který žalovaná vlastnila již před uzavřením manželství, či s odůvodněním, že šlo o věci zakoupené z peněž vybraných z vkladních knížek dcery účastníků. Konstatoval, že žalobce získal movité věci v hodnotě 110 760,- Kč, žalovaná v hodnotě 115 320,- Kč včetně zůstatku účtu u Ž. banky. Žalobci přikázal předmětný dům, patřící do BSM v hodnotě 3 400 430,- Kč, když k vypořádání přichází v úvahu tato hodnota jen v rozsahu 59% představujících 2 006 266,- Kč, takže masa BSM k vypořádání představovala 2 233 316,- Kč. Uzavřel, že náležel-li každému z rozvedených manželů ve smyslu § 150 věta prvá ObčZ stejný podíl ve výši 1 116 158,- Kč a získala-li žalovaná věci v hodnotě 115 320,- Kč, bylo žalobci uloženo, aby jí na vyrovnání jejího podílu zaplatil 1 000 838,- Kč.

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaná dovolání, dovolání proti rozsudku odvolacího soudu podává i žalobce.

Nejvyšší soud zjistil, že dovolání jsou důvodná.

V bezpodílovém spoluvlastnictví manželů je vše, co může být předmětem vlastnictví a co bylo nabyto některým z manželů za trvání manželství, s výjimkou věcí získaných dědictvím nebo darem, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě nebo výkonu povolání jen jednoho z manželů, a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednomu z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství anebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka (§ 143 ObčZ). Věci v bezpodílovém spoluvlastnictví užívají oba manželé společně; společně hradí též náklady na věci vynaložené nebo spojené s jejich užíváním a udržováním (§ 144 ObčZ). Zanikne-li bezpodílové spoluvlastnictví, provede se vypořádání podle zásad uvedených v § 150. Neprovede-li se vypořádání dohodou, provede je na návrh některého z manželů soud (§ 149 odst. 1, 3 ObčZ). Při vypořádání se vychází z toho, že podíly obou manželů jsou stejné. Každý z manželů je oprávněn požadovat, aby mu bylo uhrazeno, co ze svého vynaložil na společný majetek, a je povinen nahradit, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho ostatní majetek. Dále se přihlédne především k potřebám nezletilých dětí, k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, a k tomu, jak se zasloužil o nabytí a udržení společných věcí. Při určení míry přičinění je třeba vzít též zřetel k péči o děti a k obstarávání společné domácnosti (§ 150 ObčZ).

Podle ustálené judikatury platí, že jestliže byla nějaká věc získána za trvání manželství a bezpodílového spoluvlastnictví zčásti z prostředků patřících jen jednomu z manželů, pak při vypořádání je manžel, z jehož prostředků byl tento náklad vynaložen, oprávněn toliko požadovat, aby mu bylo uhrazeno, co takto vynaložil. Jestliže by v době vypořádání byla hodnota věci (např. v důsledku opotřebení společným užíváním) nižší, než byla její původní hodnota, bylo by třeba k tomu přihlédnout a náklady, které na ni jeden z manželů ze svých prostředků vynaložil, by se nenahradily v plné výši, nýbrž jen ve výši redukované podle poměru, v němž došlo ke snížení hodnoty věci. Jestliže by v době vypořádání byla hodnota věci vyšší než

původní hodnota, pak by se k tomuto zvýšení při stanovení náhrady nákladů, vynaložených jen z prostředků jednoho z manželů, nepřihlíželo. Do bezpodílového spoluvlastnictví totiž náleží a oběma manželům je společná věc v takto zvýšené hodnotě, takže z této zvýšené hodnoty se vycházelo i při stanovení podílů na společném majetku (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2000, sp. zn. 22 Cdo 2655/2000, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2004, sp. zn. 22 Cdo 1037/2004, publikované pod č. C 2707, sv. 30 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck – dále jen „Sou R NS“ - R 42/1972 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, str. 141- 142).

Vybral-li jeden z manželů za trvání manželství z vkladní knížky peněžní prostředky, které byly předmětem BSM, nese důkazní břemeno o tom, že je použil v souladu s § 144 a násl. ObčZ, tedy zejména na běžnou spotřebu nebo na náklady spojené s užíváním a udržováním majetku v BSM; pokud takové užití neprokáže, je třeba vybrané prostředky zahrnout do masy BSM. Již v rozsudku sp. zn. 22 Cdo 2433/99 (C 45 Sou R NS) dovolací soud vyslovil: „Jestliže jeden z manželů nakládal s věcí nebo úsporami, které jsou v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů, způsobem, který je v rozporu s ustanovením § 145 odst. 1 ObčZ ve znění před novelou provedenou zákonem č. 91/1998 Sb., pak k tomuto neplatnému právnímu úkonu nelze přihlížet a věc nebo úspory je třeba zařadit do masy bezpodílového spoluvlastnictví a vypořádat.Přikázání vkladu na vkladní knížce některému z účastníků výrokem rozsudku však nepřichází v úvahu, jestliže ke dni zániku bezpodílového spoluvlastnictví účastníků vklad na vkladní knížce již neexistoval. Pokud neexistoval, protože účastník vklad bez souhlasu druhého účastníka za trvání manželství vybral a spotřeboval pro sebe, je třeba vybranou částku zařadit do bezpodílového spoluvlastnictví účastníků a vypořádat ji“.

Pro posouzení okamžiku vzniku stavby jako věci je rozhodný okamžik, v němž je stavba vybudována minimálně do takového stadia, od něhož počínaje všechny další stavební práce směřují již k dokončení takto druhově i individuálně určené věci. K tomu u nadzemních staveb dochází vytvořením stavu, kdy je již jednoznačně a nezaměnitelným způsobem patrno alespoň dispoziční řešení prvního nadzemního podlaží. Od tohoto okamžiku veškeré další práce směřují pouze k dokončení věci, která již vznikla, někomu náleží a je i způsobilým předmětem smluvních ujednání. Je nerozhodné, že ještě nebylo vydáno kolaudační rozhodnutí, neboť vznik stavby není totožný s její stavební dokončeností (viz např. rozsudek ze dne 5. února 2002, sp. zn. 22 Cdo 2534/2000, C 1008 Sou R NS, a další judikaturu tam uvedenou).

Dovolání žalobce lze přisvědčit, že právní názor soudů na okamžik, kdy stavba vzniká jako samostatná věc v právním smyslu, není správný. Odvolací soud i soud prvního stupně vycházely ze závěru, že i když v době uzavření manželství účastníků byla stavba již započata (viz např. č. l. 399), nebyla v té době „hrubá stavba“ ještě hotova. Avšak v občanskoprávní oblasti, je zapotřebí pojem \“stavba\“ vykládat jako jedinečný výsledek určité stavební činnosti. Přitom však současně nemusí jít o stavbu stavebně dokončenou, tedy o tak zvanou hrubou stavbu; proto je názor vycházející z nedokončenosti tzv. hrubé stavby v době vzniku BSM nesprávný a je tak dán dovolací důvod, uvedený v § 241a odst. 2 písm. b) OSŘ (rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci). Bude tedy třeba zjistit, zda stavba již nebyla vybudována minimálně do takového stadia, aby bylo jasným a nezaměnitelným způsobem patrno alespoň dispoziční řešení prvního nadzemního podlaží, a podle toho rozhodnout otázku vlastnictví k ní.

Námitky ohledně bytu v L. ulici v P. dovolatel nijak nekonkretizuje a proto k nim nelze přihlédnout; lze jen uvést, že soud prvního stupně po provedeném zhodnocení důkazů učinil zjištění, že předmětný byt žalovaná získala a vybavila až po zániku manželství; za této situace je správné, že soud tyto věci do vypořádání nezařadil. Ani investice do domu žalované nepovažoval za prokázané a jeho hodnocení důkazů v tomto směru není zjevně nepřiměřené (viz k tomu

např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1176/2001, publikovaný pod č. C 1689 ve sv. 23 Sou R NS).

Důvodné je i dovolání žalované. Ve smyslu shora citované judikatury, na které dovolací soud setrvává, není možná valorizace vnosu jednoho z manželů na společný majetek pro účely jeho nahrazení podle § 150 ObčZ. Proto postup odvolacího soudu, který tento vnos zhodnotil vzhledem ke zvýšení ceny domu od doby jeho postavení, není správný a i v této části je dán dovolací důvod, uvedený v § 241a odst. 2 písm. b) OSŘ.

Správný není ani právní názor odvolacího soudu na důkazní břemeno ohledně užití výběru z vkladní knížky, učiněného jen jedním z manželů bez vědomí druhého. Důkazním břemenem nelze v tomto případě zatížit toho, kdo výběr neprovedl, neboť tento manžel není o užití vybraných částek nijak informován a tudíž ohledně jejich užití zpravidla nic tvrdit a dokazovat nemůže. Naopak ten, kdo peníze vybral, ví, jak je použil, a proto je správné jej zatížit důkazním břemenem ohledně jejich užití; do společného majetku nebudou zahrnuty jen v případě, že bude prokázáno jejich užití v souladu s § 144 a násl. ObčZ. To ostatně vyplývá i z pravidla, že důkazní břemeno ohledně určitých skutečností leží na tom účastníku řízení, který z existence těchto skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky. Proto na žalované leží důkazní břemeno ohledně toho, že došlo k výběru z vkladních knížek, žalobce pak musí prokázat, že již tyto částky nemá a že je použil způsobem, který nezakládá povinnost je nahradit. Postavil-li odvolací soud své rozhodnutí ve věci na nesprávném posouzení důkazního břemene, jde o případ nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) OSŘ.

Bezpodielové spoluvlastníctvo manželov - Judikatúra

JUDIKATÚRA

Ulpianus Domitius