ZDENĚK PALA
O MNĚ ODE MĚ
LABUTĚ V létě roku 1965, jsem se k jezeru projít šel. Sedl jsem si na lavičku a jen se tak rozhlížel. V jednu chvíli jsem viděl labutě přilétávat. Můj zrak se však jen na dvě labutě přilepil. Labuť si labuť namlouvá a já vidím, jak láska začíná. Druhý den se od sebe nehnou, jen stále spolu jsou. S krky v sobě zapleteni, po hladině jezera plujou. Celé léto krmit chodím je, ale ani jedna si mě nevšimne. Protože jen pro sebe žijí. Půl roku uplyne jako voda a léto je tu zas. Hned, jak se oteplí, k jezeru běžím, ale své labutě nevidím přilétat. Chodím tam týden, dva a pak si všimnu, že je tam jen jedna. 2
Kde je druhá po ní se rozhlížím. Ale nikde ji nevidím, není tam. Vidím jen labuť, která je smutná, brečí a trápí se. Skloněnou hlavu má a z očí padají slzy do jezera. A mně se zdá, že se hladina vody zvedá. Viděl jsem lásku, ale že je věčná jsem nevěděl. Teď už vím, proč se trápí, teď už vím, co jí je. Druhý den po příchodu k jezeru, vidím ji ležet na velkém kameni. Ona už nežije, ona mrtvá je. Umřela, utrápila se žalem. Však ona smutná už není, se svým milým plují na nebeském jezeře.
3
LAMPA Před mým oknem svítí a vůbec nepije. Ona stále a pořád tam je. Netrápí ji hlad a nikdy nestoná. Je to na ní znát a přece dobře vypadá. Svítí večer, někdy i ráno a když doplní ji měsíc, chci jí dát hned jméno. Někdy mi pomáhá, když si chci večer číst a někdy mě naopak štve, když chci večer spát. Někdy mě svitem probouzí a někdy s ní usínám. Připadá mi, že se nikdy nerozbije a že bude vždycky svítit tak, jak má. Ona hodná mluvy je s někým, kdo ji ještě nezná.
4
PTAČÍ LÁSKA Mlč a už nic neříkej, nepiš mi, ani mě nelíbej. Kvůli ptačí lásce k modré rybě, nechci strádat, nechci žít v hrobě. Pták v klidu na nebi lítá si a ryba plave ve své vodě. Jak donutit ptáka plavat, jak donutit rybu vznášet se. Jak přinutit ptáka vdechovat vodu a řekni, nakrmíš rybu vzduchem? Láska nespoutaná překážku má, je jí mořská hladina. Ptačí zpěv namlouvá rybě, miluji Tě, já mám Tě rád. Ryba slyší to a s ptačí krásou by se spojit chtěla. Však jak se dostat k Tobě, když neteče tam žádný proud. Pták naříká, ach rybo, proč nevzlítneš sem do oblak? Zamávej ploutvemi, vznášej se, vždyť jak má křídla jsou.
5
Ryba zlostí naráží do mořské hladiny a vlny tím způsobeny o skály se rozbíjejí. Silně šplouchají a dávají vzkaz, nemohu, marné jsou prosby Tvé. Tak nezbývá ptákovi nic jiného, než z výšky na rybu vzhlížet. Rybě zas do nebe pohlížet a oba se dívají skrze zlou hladinu. A takhle vidím lásku mou, nechoď už víc za mnou. Pochop, že beznaděje, z té mám strach, chci Tvou lásku, však ne spoustu ztrát.
6
STARCI Starý pán se starou paní, na staré lavici sedí. Sedí u starého stolu, na kterém staré fotky jsou. U nich vzpomínají na staré časy a na to, jaké to bylo dřív. Je tam i staré rádio, které starou stanici naladěnou má. A staré písničky připomínají další staré vzpomínky. Vedle starého stolu je stará valcha, staré necky, ve kterých si starci perou staré věci. Staré hodiny na jedné ze starých stěn právě starým lidem odbíjí o rok víc. A takhle spolu starci stárnou ve starých věcech, ve starém domě. V domě, do kterého teče, protože starou střechu má. Okolo rostou dva staré stromy, jsou stejně staré jako starci. Stromy smutní, protože staré jsou a zanedlouho je uříznou.
7
ŠPATNÝ KRÁL Žil jednou jeden král a toho nikdo neměl rád. On pořád jen spal a když nespal, tak zíval, naň se každý díval a král pořád jen zíval. Tím, jak pořád zíval ale špatně kraloval. Král zíval dál a dál a každý se mu posmíval. Cizí král mu válku vyhlásil, protože se urazil. A ten potom dál celou zemi ovládal. Nikoho se nebál, všechny smrtí za krále potrestal. Špatný král už jenom spal, nikdy už pak nezíval.
8
U HŘBITOVA Malé děti hrajou si u hřbitova. Svým dětským smíchem ruší ticho zamlklých hrobek. Večer místo hrobového ticha děti rozezní zvon. Malí zlobilové prosí o pomoc. Chtěli by znát odpověď na jejich otázku, kterou pokládají dospělým, co nevědí. Co je tak vzácného na smrti, jaké tajemství skrývá. Snaží se probudit mrtvé, snad oni jim odpoví. S úctou ke všem těm dětem, že se vůbec nebojí.
9