5
Médium tĚla v tvorbĚ Miloše šejna
MEDIUM OF THE BODY IN MILOŠ ŠEJN‘S WORK
úvod Práce na knize a výstavním projektu s Milošem Šejnem je vzrušující a trochu frustrující zároveň.1 Umožňuje s jeho pomocí pronikat do hluboko navrstvených sedimentů obrazů, otisků a záznamů – stop jeho celoživotního dotýkání se a ohledávání přírody, které je i v kontextu světového umění ojedinělé. Současně však přináší vědomí, že odkrývání nebude nikdy úplné. Miloš Šejn je obsesivním archivářem své interakce s přírodním (a v menším míře lidským) světem, jenž však nad tímto archivem má jen částečnou kontrolu. Materiální realizace jeho dotyků s přírodou zaplňují od sklepa po půdu dům, v němž žije, dům jeho rodičů i pražskou pracovnu: tisíce listů dotekových kreseb či maleb všech možných formátů, autorské knihy, rozměrné svitky, fotografie, masivní skříně skrývající stovky kusů od útlého dětství sbíraných přírodnin, tisíce Petriho misek s minerálními pigmenty... A pak jsou zde hučící disky napěchované 3000 gigabytů digitálních dat: stovkami souborů rozsáhlých fotosérií, desítek hodin nesestříhaných videozáznamů, digitálních přepisů 8mm filmů, dokumentací a plánů ke krajinně ekologickým projektům, stále upravovaných a doplňovaných textových záznamů. V téměř sisyfovském úsilí se snaží držet krok s živým organismem svého díla, ale je to zjevně nemožné: přiznává, že se zejména k surovému videu a fotografickému materiálu ani nevrací a raději tvoří nové věci. Povaha jeho práce ostatně umožňuje jen s obtížemi rozlišovat mezi „pouhými“ zkouškami, skicami, notacemi, poznámkami atd. na straně jedné a „hotovými“ díly určenými k veřejné prezentaci na straně druhé. A v pozadí tušíme úzkost. Pro Miloše Šejna má gigantický „obrazotext“ jeho archivu smysl ve své celistvosti. Každý zásah do jeho organismu, každá selekce, snažící se odlišit podstatné od nepodstatného, odříznout přebytečné, nekvalitní či neprezentovatelné, přináší riziko ztráty určitého autentického otisku. Šejnovo komplexní, mnohovrstevné, multimediální dílo vyvolává znova a naléhavě otázku, jež zaměstnávala některé velké umělce Západu i Východu po staletí – jak je možné vyjádřit a zprostředkovat druhým jedinečný subjektivní prožitek přírody a krajiny? A současně ukazuje, jak moc při tomto zprostředkování záleží na výběru a editování. Celek Šejnovy práce je z praktických důvodů možné členit do rámce zavedených kategorií uměnovědné klasifikace: pokrývá v nestejné míře malbu, grafiku, fotografii, video art, land art, performanci, body art, projekty site specific, realizace v krajině, poezii, mnohá díla ovšem patří hned do několika z těchto oblastí. I tato kniha je výsledkem edičního řezu, který má vnitřní logiku, ale přece jen zavádí do celistvého díla násilný předěl. Ponechává stranou ty Šejnovy interakce s přírodou, jejichž výsledkem je nějaký materiální artefakt v podobě malby, grafického záznamu, autorské knihy, svitku apod., a soustřeďuje se výhradně na akce a díla, v nichž samotné umělcovo tělo funguje jako výlučné expresivní a obrazové médium a jež jsou z logiky věci zachytitelné
introduction Working on the book and exhibition project with Miloš Šejn is exhilarating and a little frustrating at the same time.1 With the help of the artist, it allows for diving deep into the many layers of sediments of images, imprints and records – the traces of his lifelong touching and exploration of nature, which, even in the context of global art, is unique. At the same time it suggests that the revelation will never be complete. Miloš Šejn is an obsessive archivist of his interaction with the natural (and, to a lesser degree, the human) world; however he only commands partial control over his archives. The material evidence of his contacts with nature fill up – from the cellar to the roof – his house where he is living, the house of his parents and his Prague studio: thousands of sheets of touch drawings and paintings of varying formats, his books, large format scrolls, photographs, massive cupboards hiding hundreds of natural treasures collected since childhood, thousands of Petri dishes with mineral pigments… And then there are the humming hard drives crammed with 3,000 gigabytes of digital data, hundreds of files containing vast photographic series, dozens of hours of unedited video footage, digital transcriptions of 8mm films, documents and plans for landscape protection projects, and continually updated text files. With almost Sisyphean effort, he is trying to keep up with the living organism of his work – but it is so obviously futile: he admits that he never really goes back to his raw video and photographic content – he prefers to create new things. The nature of his work does not lend itself easily to differentiation between “mere” trials, sketches, notations, notes, etc., on the one hand, and “ready” work destined for public presentation on the other. And there is palpable anxiety to be felt in the background. To Miloš Šejn, the gigantic imagetext of his archive only makes sense in its entirety. Each intervention in the organism, each selection attempting to separate the important from the irrelevant, to excise the superfluous, sub-par or simply not presentable, runs the risk of a loss of an authentic imprint. Šejn’s comprehensive, multi-layered, multi-media work continually brings up the question – with some urgency – that has been occupying many great Western and Eastern artists for many centuries: how is it possible to express and transmit to others the singular subjective experience of nature and landscape? And at the same time it shows how important is selection and editing in brokering of such contact. The entirety of Šejn’s work can, for practical reasons, be pidgeonholed into established art-historical categories: in varying degrees, his work comprises painting, prints, photography, video art, land art, performance, body art, site-specific projects, landscape installation and poetry – but many works span several categories at the same time. This book, too, is the result of an editorial cut which has its internal logic; yet it introduces a forcible divide into the body of work. It leaves aside those of Šejn’s interactions with nature whose result is
1 Tento text vznikal v průběhu intenzivního dialogu s Milošem Šejnem, jemuž jsem také zavázán za korekce některých faktických údajů. Všechny citace pocházejí z autobiografických záznamů a dalších textů Miloše Šejna a z jeho nepublikovaného rozhovoru s Christinou Tschechovou (2009).
1 This text was born from an intensive dialogue with Miloš Šejn to whom I am also grateful for corrections of some facts. All quotes come from the autobiographical records and other texts by Miloš Šejn and from his yet unpublished interview with Christina Tschech (2009).