MILOŠ ŠEJN / Býti krajinou / being LANDSCAPE
MILOŠ ŠEJN Born in 1947 in Jablonec nad Nisou. He works in the fields of visual art, performance and study of visual perception, and conducts workshops, such as Bohemiae Rosa. At present he teaches mixed media and the relationship of nature and art as intrinsic needs of the mind at the Academy of Fine Arts in Prague, and focuses on immediate creative possibilities, based upon the relationships between historical humanized landscapes and nature as a whole. In his work, which takes the form of touch paintings, processual scrolls, books, as well as of body and land art, performance, video art and poetry, he captures and expresses his experience from communicating with nature and with the landscape, at the same time it captures aspects of nature and natural processes. The book concentrates events and works in which the artist’s own body is used as the exclusive medium of expression and as a visual medium, and which can be preserved only in a video or audio form – on photographs, video or film. Šejn’s work is rooted in an ingrained interest in nature that has demonstrated itself since his early childhood. At the beginning of the 1960s, when he was wandering in nature, he took photographs, drew, collected and labelled his observations of nature. The fundamental quality of Šejn’s work is the way he relates to nature: the fusion and permeation of the objective, cerebral, observational approach to the world of nature with the subjective, intensely physical and experiential. His artistic creation would have never acquired its uniqueness and depth if it had not been founded in the lifelong systemic observation and learning of nature and his deep knowledge of the processes that take place there. Since the late 1960s Miloš Šejn has been consciously trying to transform his impressions of nature into a form that could be described as art. The first part of the book recapitulates – by way of an edited capsule of his early body art – the artist’s walking, meandering, body contacts, rituals and meditations which often occurred in caves and gorges, as a reaction to the space, morphology and the perceived forces of the site. The environment of caves and rock labyrinths inspired Šejn to create a series of unique fire drawings. The photographs capture the artist’s exploration of the cave using the medium of light – a lit torch –, which he carried through the underground labyrinth. In mid-1990s, Šejn’s work was significantly influenced by his encounter with the Body Weather method, developed by the famous Japanese dancer Min Tanaka – in part as a reaction to the techniques of the butoh dance. Video performances and the simultaneously taken colour photographs from the last fifteen years represent Šejn’s newly found emphasis on the transformation of transient sculptures into permanent audio and video recordings of the body – aesthetic artefacts. They are not just a record of communication of the body/mind with nature and the landscape, but also a continual validation of ways how to translate such fleeting encounters into a permanent, aesthetically consequential art form. The recordings of the author’s body art open new vistas of the moments of touching, blending and permeation of the body and the landscape. The most recent work shows this tendency along two lines: some photographs depict Šejn’s body sculptures set in the bezel of a broader landscape; others, on the other hand, are images fixing the moments of micro-integration of the body and the landscape. The ephemeral, seemingly trivial moments the existence of which one hardly realises in the flow of various doing, but which are the fundament of Šejn’s touching and interfusing of the body with the earth, water and air.
Býti krajinou Being landscape Ladislav Kesner
MILOŠ ŠEJN Narozen 1947 v Jablonci nad Nisou. Pracuje v oblastech vizuálního umění, performance, zabývá se problematikou vizuálního vnímání a organizuje workshopy, jako je Bohemiae Rosa. V současnosti učí obor multimédia a souvislostem mezi přírodou a uměním jako přirozeným potřebám mysli na Akademii výtvarných umění v Praze. Zaměřuje se na okamžité kreativní možnosti, vycházející ze vztahů historické humanizované krajiny a celistvé přírody. Ve svých dílech, které mají podobu dotykových kreseb, procesuálních svitků, autorských knih, ale také tělového a zemního umění, performance, videoartu a poezie, zachycuje a vyjadřuje prožitky provázející jeho komunikaci s přírodou a krajinou a současně postihuje cosi z podoby této krajiny a přírodního dění. Tato publikace soustřeďuje akce a díla, v nichž samotné umělcovo tělo funguje jako výlučné expresivní a obrazové médium, a jež jsou zachytitelné jen optickým obrazem a zvukovým záznamem na fotografii, videu nebo filmu. Šejnova tvorba koření v hlubokém zájmu o přírodu, projevujícím se od raného dětství. Od počátku šedesátých let během putování krajinou fotografoval, kreslil, sbíral a popisoval svá pozorování přírody. Stěžejním rysem Šejnova vztahování se k přírodě, který charakterizuje celé jeho dílo, je jednota a prostupování objektivního, cerebrálního, pozorovatelského přístupu ke světu přírody se subjektivním, intenzivně fyzickým, prožitkovým. Jeho umělecké tvoření by nikdy nezískalo svoji jedinečnou povahu a hloubku, pokud by nevycházelo z celoživotního systematického pozorování a poznávání přírody a hluboké znalosti dějů, jež se v ní odehrávají. Od konce šedesátých let začal Miloš Šejn vědomě usilovat o to, aby přetransformoval své pocity z krajiny do tvaru, který by bylo možné nazvat uměleckou formou. Připomínáme zde v stručném výběru jeho rané tělové aktivity – chození, bloudění, kontakty těla, rituály či meditace, odehrávající se často v jeskyních a roklích v reakci na prostor, morfologii i pociťované síly daného místa. Prostředí jeskyní a skalních labyrintů jej rovněž inspirovalo k sérii unikátních ohňových kreseb. Fotografie zachycují jeho ohledávání jeskynního prostoru světlem – zapálenou pochodní, s níž putoval v podzemním labyrintu. V polovině devadesátých let ovlivnilo Šejnovu tvorbu zásadním způsobem poznání tělové techniky Body Weather, kterou vyvinul slavný japonský tanečník Min Tanaka, zčásti v reakci na postupy tance butó. Videoperformance a souběžně vznikající barevné fotografie z posledních patnácti let představují v Šejnově práci nový důraz na transformaci pomíjivých tělesných plastik do permanentních zvukově-obrazových záznamů těla – estetických artefaktů. Jsou nejen záznamem o komunikaci těla / mysli s přírodou a krajinou, ale zároveň kontinuálním ověřováním možností, jak převést taková prchavá setkání do formy trvalého, esteticky významného artefaktu. Záznamy autorovy tělové práce otevírají pohledy na okamžiky dotýkání, splývání a prostupování těla a krajiny. Na dílech z posledních let je můžeme vidět ve dvou polohách. Některé fotografie vizuálně zachycují Šejnovy tělové skulptury zasazené do širšího krajinného rámce. Na opačném pólu jsou obrazy, které fixují okamžiky mikrointerakce těla a krajiny. Ony letmé, zdánlivě zcela banální momenty, jež si normálně v proudu konání vůbec neuvědomujeme, jsou však podstatou Šejnova dotýkání a prostupování těla se zemí, vodou a vzduchem.