Petr Vaňous: Miloš Šejn – ROKLE A ZAHRADY / RAVINES AND GARDENS

MILOŠ ŠEJN

|

ROKLE A ZAHRADY

Rokle a zahrady Jak vystavět obraz. Stojím, svět okolo.

Doteky barev pijí prostor a v balvanech krok za krokem vrší vizi do okamžiku těsně před odkvětem. (Miloš Šejn) „Jak vystavět obraz“, klade si v záhlaví výstavy Rokle a zahrady otázku Miloš Šejn. Vlastně neklade. Za větou chybí otazník. Jde spíše o bilanční konstatování, jímž se autor z pozice dnešních zkušeností konceptuálního umělce ohlíží zpět v čase. Jde o výraz určitého úhlu pohledu a stanoviště vědomí, které samo setrvává v pohybu. Výstava v pražské Galerii Petr Novotný představuje soubor raných, skoro neznámých Šejnových obrazů vystupujících z uzavřeného času minulosti, které sjednocuje námět krajiny. Vedle vlastních malířských kvalit reprezentují díla také smysl pro hledání adekvátního výrazu pro něco, co jde za kulisy statické malířské iluze, za atmosféru jevu, někam hlouběji pod povrch smyslové zkušenosti, pod povrch fenoménů, nebo lépe řečeno dovnitř jejich konstituce.

Konstatujeme-li, že je tu sjednocujícím námětem krajina, nikoliv že se jedná přímo o „krajinářskou tvorbu“, činíme tak záměrně. Zájem o krajinu, krajinný výsek je přepodstatněný Šejnovou fascinací obecnějším a hlubinně situovaným tématem, které zakládá jeho práci od samotného počátku (amalgám autorova vzdělání prolínající výtvarnou teorii a praxi hovoří jasně). Už časté střídání konstruktivní výstavby obrazové kompozice přepisující „tvar“ místa s intuitivním, často i živelným vrstvením barev, které rezonují s esenciální podstatou „přítomné situace“, promlouvá o hledačském temperamentu malíře, kterému jde mnohem více o rozkrývání komplexní zkušenosti, nežli o precizaci vlastní obrazové poetiky. Tvarosloví, které tu vzniká, osciluje mezi přítomností v popisu místa a emancipací od konkrétních geografických souřadnic, často se vzdaluje i konvenci čelního pohledu diváka, aby nahlédlo (rozuměj tvarosloví) místo jako svého druhu „vnitřní situaci“, která nepotřebuje orientační horizont, neboť se sama stává dostředivým partikulárním fenoménem. Obraz jako vstupní kód do situace, v níž je nejpodstatnější otázka přítomnosti subjektu

v konstelaci konkrétního časoprostoru, nebo ještě přesněji pozice subjektu uvnitř konstelace, které je nedílnou součástí, protože ji spoluvytváří.

Transparentním (skrytým ale zároveň pozorovatelným) principem Šejnových obrazů krajin je „dotyk místa“. Ten se tu zpočátku odehrává v distanční rovině. Malíř maluje na plátno či desku, krajina zůstává nikoliv pouze před ním, ale spíše, jak sám konstatuje, „okolo“ něho. Popisné kompozice se postupně proměňují ve svébytné utvářecí procesy, které analogicky zpřítomňují samotný tvůrčí pohyb přírody, nebo se na něj různým způsobem napojují. Malířská iluze je nahrazována materializací proměny (metamorfóza). Sama o sobě se stává transformačním dějem, v němž barvy připomínají vlastní přírodní procesy (klimatické, geologické, vegetační, vegetativní apod.).

S překonáním krajinného horizontu se tu objevuje smysl pro cyklický rytmus času a děje. Smysl pro „čas vzniku“ je postupně ritualizován, neboť čas a s ním prostor jsou Milošem Šejnem stále více vnímány jako neustále se přeskupující kontinuum, jehož pohyb je zároveň pohybem subjektu v jeho vnitřním ústrojí. Tak jako čas je odměřován hodiami v kruhovém cyklu dne a samotné hodiny se stávají nejenom symbolem tohoto pohybu, ale i tím samým časem, který odměřují. Splývají s ním.

Podobně obrazy Miloše Šejna postupně splývají s cyklickými ději uvnitř přírodního koloběhu.

Obrazy, které jsou výrazem fascinovaného subjektu vědomého si vlastní účasti na komplexním (rozuměj „vesmírném“) dění.

Antropocentrický osvícenský model rozděleného světa na ten, který se poznáním přisvojuje tak, aby se později odcizil, a na ten, který je nutné ještě poznat, aby odcizení bylo dokonáno, se v díle Miloše Šejna proměňuje. Autor intuitivně a se vší jemností demontuje závazné vývojové konstrukty nejen v oblasti umění, ale i v procesu poznávání.

Rehabilituje cesty přímé zkušenosti a znovunastoluje otázky mimoverbálního uchopování světa, jehož vlastní jazykové formy a systémy se náhle vracejí do diskurzu jako cosi nového, neprozkoumaného, co si zaslouží naši pozornost, neboť nás v rámci přírodního celku vyjímají z hierarchie nadřazenosti, nikoliv však zodpovědnosti.

Konceptuální uvažování Miloše Šejna prozrazuje emancipační rituální charakter.

Rokle a zahrady lze vnímat metaforicky.

Jako dějovou osu danou skrytými polaritami: drama x klid, nebezpečí x hájemství, očekávání x přehlednost, živelnost x organizace apod. Dvě typologické námětové řady, které zpřítomňují „otevřené pole“ vztahů mezi subjektem a tím, co ho nejen obklopuje, ale také „prorůstá“; co je v rámci ontologického pohybu lidského vědomí neoddělitelné a komplexní.

Umělecké směřování Miloše Šejna tak, jak ho můžeme zpětně sledovat a strukturovat, je bytostně spojeno s procesem sebeuvědomování si vlastní svobody a v této souvislosti je neustálým hledáním a objevováním heideggerovského „otevřeného pole“, v němž jedině lze realizovat „otevřený“, „neuzamykající“ se vztah k časoprostoru. Ten je potom zakoušen v „naladění“, jehož pouze určitou participační část lze označit za prožitek a z něho povstávající „atmosféru“.

V díle Miloše Šejna, včetně jeho vystavených obrazů ze 70. a 80. let, je dotýkáno a tím rozkrýváno ono magické rozhraní bytnosti, jež se

odehrává ve skrytosti vztahu, který je realizován jako „otevřený postoj“ v „otevřeném poli“. Autor přistupuje k dílu jako k reflexi otevřeného jevu (který je reflexí objevován i vytvářen zároveň), bez falešné ambice na totální ovládnutí jakékoliv jazykové formy, která by pak zcizovala to, co se zdá být nejpodstatnější. Každá jednou provždy zvolená forma je znásilněním a popřením jiné (Carl Einstein). Ideálním stavem se zdá být v logice této věci výrazová pluralita, obkličování, protknutí, ale nezasahování do stavu věcí. Nezasahování do vyjevovaného půdorysu svobody v různých konstelacích, jež jsou dostředivé i odstředivé vůči lidské bytosti, která je do tohoto cyklicky se opakujícího soukolí vržena svými osudovými předpoklady (vymezeným časem, prostorem a vitalitou). Formy, které Miloš Šejn volí a používá, jsou především formy otevírající na různých úrovních cesty vzájemného dorozumění. Jsou to „rokle a zahrady“, které společně metaforicky i prakticky sdílíme.

Petr Vaňous, Praha, říjen 2022

vně: ROKLE, 1978, olej na plátně, 100 x 86,5 cm, detail – uvnitř: ZIMNÍ ZAHRADA, 1979, olej na plátně, 45,5 x 64,5 cm – – vzadu: ZEBÍN, 1982, olej na plátně, 41,4 x 41,5 cm

Miloš Šejn

• 1947 www.sejn.cz www.artfacts.net CV 1970–1975 filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze (Zdeněk Sýkora, Petr Wittlich, Miloš Jůzl) 1991 Akademie výtvarných umění v Praze, profesura malířství

Výstavy (výběr): 1970 Salon international d’art photographique, Nouveu Théatre, Luxembourg 1982 Aktuální fotografie, Moravská galerie v Brně 1986 The Book as a Container of Ideas, Universitätsbibliothek, Oldenburg 1986 Fotografie / Kresby / Knihy, Dům umění města Brna 1989 Here and There: Travels, Part IV: Competition Diomede – MoMA PS1, New York City, NY 1991 Milano–poesia, Spacio Ansaldo, Milan 1992 Factum I, Národní galerie, Praha 1995 MS, ifa Galerie, Berlin 1996 Massivfragil, Ludwig Forum Aachen 1996 L’art au Corps, MAC, Marseille

2001 WRO 01 – WRO Media Biennale, Wroclaw 2002 ARTEAS 2000+, ZKM, Karlsruhe 2010 ATT VARA LANDSKAP, Uppsala Art Museum 2012 FACIALITY, Manggha Museum of Japanese Art & Technology in Kraków 2012 Tváře / Faces, Galerie Rudolfinum, Praha 2013 IL SORISSO DEL LEONE, Punta della Dogana, Venezia 2017 CS CONCEPTUAL ART OF THE 70s, FAIT Gallery, Brno 2020 UNEVEN GROUND, FOTOGRAF G., Praha 2021 Occurrences, MWW, Wroclaw 2021 ÍHMNÍ, SmetanaQ Gallery, Praha 2022 KINETISMUS, Kunsthalle, Praha 2022 Dresdner Schmalfilmtage, Motorenhalle, Dresden

Miloš Šejn – ROKLE A ZAHRADY. • 5. 10.–5. 11. 2022 • Galerie Petr Novotný • Externí kurátor textu: Petr Vaňous • • Podklady pro reprodukce: archiv autora & Jaroslav Brabec • Grafická úprava Miloš Šejn • Vydal: Bohemiaerosa Foundation & Galerie Petr Novotný • Tisk : RK TISK Jičín GALERIE PETR NOVOTNÝ, Heřmanova 35, Praha 7 • tel: +420 608 862 324 • info@galeriepn.cz • https://www.galeriepn.cz