Page 1


OPER OPERA UFFO 2.–3. 10. 2018 Milos Sejn & David Helan performance and installation in situ

The multi-layered message in the meanings oscillating from the connection between the present action on the stage and the video image, in which additional layers from other records were joined, was certainly the best thing we was able to see in this field of art today at present Czech and probably at European arts scene in general. In such a field of creation that was born from the presence / immediate presence and self-representation that reveals self-consciousness and which was self-reflection and self-awareness at the same time. Jan. K. Celis


Miloš Šejn / Performance s Davidem Helánem v UFFO Trutnov 2. října 2018 Performance Miloše Šejna a Davida Helána ve velkém sále Společenského centra UFFO v  Trutnově se uskutečnila v  souvislosti s  Šejnovovou výstavou OPERA CORCONTICA v Galerii UFFO (5. 9. – 16. 10. 2018) v jednom podvečeru po Komentované prohlídce výstavy s  autorem vystavených děl. Komentovanou prohlídku uvedla kurátorka výstavy Paulina Skavova, přítomno dvě či tři desítky návštěvníků, mj. výtvarníci manželé Martin a Renáta Lhotákovi, kteří se zapojili do besedy otázkami k Šejnovu dílu. Na jevišti Velkého sálu už byly připraveny veškeré propriety, z  velké části předměty vztahující se k „archivům a kabinetům“, tedy rodinným předmětům, k nimž má performer citovou vazbu, jako je například empírový stolek se svíčkou a  několika miskami, zahradnická konvička, stolička, nějaké lano a části oděvu, to vše před promítacím plátnem, na němž se zjevovaly obrazy polarizovaného povrchu vody z  videotvorby, které se pak v průběhu performance dostaly do pozoruhodných interakcí s tím, co se dělo na jevišti. Na chvíli byla tma a vzápětí se objevili oba účastníci akce, Miloš Šejn v tmavém, jakoby mnišském oblečení (japonské kimono) s jakousi nůší na zádech a velkým proutěným košem, přes jehož okraj přepa-

dávaly obrovské listy devětsilu, nasbíraného pro tento účel odpoledne v Horní Malé Úpě, David Helán v celkem civilním oblečení, kalhotách a šedé mikině s kapucí, na hlavě ovšem s outdorovou kamerou GoPro Hero, která byla jedním ze záznamových zařízení celého večera, vedle jiné kamery na stativu vpředu a několika fotoaparátů. Oba byli vybaveni sluchátkovými mikrofony, které snímaly hlas. Hlavní aktér přitahoval pozornost pomalými pohyby, jimiž procházela energie meditace a fascinovaného prožitku celého dění, zapálil svíčku a ponořil tvář do černých sazí, čemuž jeho partner zprvu pobaveně přihlížel a představoval identitu pozorovatele, jímž bylo publikum, ale zároveň čilého spolučinitele nejen v  ironických reflexích pohledu na strnulé, zemdlévající a na pokraji mimo vědomí se nacházející tělo uklánějící se před sebe či zírající kamsi do nepříčetna, procházel se po jevišti a naopak představoval totální rozptýlení v protikladu k  soustředěnému ústřednímu performerovi. Ten se posléze začal zaobírat obsahem proutěného koše, prohlížel jako zmámený jednotlivé listy, z tváře uvolněný mikrofon pak dotvářel její surreálnou vizáž a proměny obrazu na plátně vzadu spoluvytvářelo svébytné divadelní prostředí. David Helán se pak usadil na podlaze mezi převrácenou židlí, k níž byly přivázány dřevěné tyče, na konci jedné z nichž světélkovalo jakési kosmické zařízení, klackem bře-


zové větve a stoličky, načež zabalil Šejnovo tělo do černé fólie a naložil na dopravní vozík z inventáře domu, používaný na dopravu divadelních rekvizit. Těžko popsat, co se vlastně dělo potom. Holé nohy vyčnívaly zpod fólie, zachycovaly se o popruhy, které kdoví k čemu vlastně patřily, tělo se otáčelo v blízkosti stolu a zároveň manipulovalo s košem, do něhož se nořila hlava, a když se Šejn konečně vztyčil a po póze připomínající Rodinova Myslitele si sedl ke stolu, nyní Helán už na narovnané židli zíral na to, co dělá. Potom nasadil na Šejnovu hlavu malý proutěný košík, zatímco ten ze džbánu cosi naléval do talíře. Po dalších interakcích pak dospěla performance k nejpůsobivějšímu okamžiku, kdy Miloš Šejn vytvořil na své tváři masku z  fólií plátkového zlata, kterou diváci obeznámeni s jeho dílem znají z dalších opusů Šejnovy tvorby a které odkazuje k  motivu tvářnosti/tváře coby výrazu lidské identity, do jejíchž hlubin právě těmito performancemi proniká. Maska vytvářela na svém povrchu další tváře a k ní pak odkazoval zároveň obraz umělcovy tváře ponořené pod hladinu vody a vypouštějící vzduchové bublinky z jednoho z videí, které naopak tematizují pronikání tváře a těla s okolním přírodním prostředím. Mnohovrstevné sdělení ve významech oscilujících z  propojení mezi přítomnou akcí na jevišti a obrazem videa, v němž byly navíc spojeny další vrstvy z jiných záznamů, tak představovalo zcela

jistě to nejlepší, co v tomto oboru tvorby, rodící se z prezence / bezprostřední přítomnosti a sebereprezentace, v níž se odhaluje vědomí sama sebe, je sebereflexí a zároveň sebeuvědomováním, můžeme v současnosti na současné české a nejspíš i evropské umělecké scéně vůbec vidět.

Jan K. Čeliš


photo: Jan. K. Celis Produced by Bohemiae Rosa Foundation 2018


Milos Sejn & David Helán: OPER OPERA, 2018  

Miloš Šejn & David Helán: OPER OPERA, 2018 / UFFO Trutnov / text and photos Jan K. Čeliš

Milos Sejn & David Helán: OPER OPERA, 2018  

Miloš Šejn & David Helán: OPER OPERA, 2018 / UFFO Trutnov / text and photos Jan K. Čeliš