Conceptual media school of Milos Sejn / Academy of Fine Arts in Prague

Akademie výtvarných umění v Praze Škola konceptuální tvorby Miloše Šejna

Academy of Fine Arts in Prague Conceptual media school of Milos Sejn

Kulturní středisko Blatiny – Praha 6 19. 2. – 29. 3. 1991

Akademie výtvarných umění v Praze Škola konceptuální tvorby Miloše Šejna

Academy of Fine Arts in Prague Conceptual media school of Milos Sejn

Kulturní středisko Blatiny – Praha 6 19. 2. – 29. 3. 1991

V kulturním středisku Prahy 6 – Blatiny pokračuje od 19.

2. do 29. 3. cyklus představující jednotlivé školy AVU pracovní výstavou studentů školy konceptuálních tendencí Miloše Šejna. Hned při vstupu do výstavního prostoru si uvědomíme obezřetnost a citlivost vztahu Šejnových žáků ke konkrétnímu místu, který je vedl k souboru instalací.

Vynořují se krok po kroku, jak se orientujeme po místnosti, a soustřeďují naši pozornost nejprve ke „čtení“ skladby vyznamů každé instalace, která se stává průsečíkem zkusmého dialogu vnitřního a vnějšího kontextu. Zároveň se však v těchto krocích nenápadně ustaluje a připravuje intuitivní uchopení celku, naráz potvrzující nesubjektivní a distanční přístup k tvorbě, její otevřenost k divákovi a její těžiště v přítomném okamžiku porozumění prolnutým vztahům stopy oka, mysli a předmětné skutečnosti.

Dvě vznášející se křídla z lesklého modelářského papíru na členité proutěné kostře tvoří horizontální dominantu vstupní čtvercové místnosti. Jejich blanokřídlá křehkost je vyvážena protější popelnicí s nápisem Death or Glory na víku. Pohled dovnitř nás opět povznese - na dně na vrstvě modreho pigmentu spatříme zrcadlový kříž. Ten se jako motiv mnohokrát zopakuje v celku instalace; také modrý pigment ve skleněné číši vysoko na stěně, ukrytý za křídly, připomene vnitřní souvislost členění místa. Ve výklenku šatny visí na věšácích krajíce chleba.

Tenhle moment překvapení je náležitě uzemněn čelní stěnou, kde visí „věčná nástěnka“ s fotografií Václava Havla a textem „Radost a štěstí v roce 1990“. Můžeme před ní meditovat v křesle o nezrušitelném fenoménu časovosti nástěnek v Čechách a potěšit se, že nejsme jen šokováni a postrkováni sledem „cizích“ konceptů, ale že je nám tu poskytnuto taky humorně poshovění a základní ubezpečení, že jsme mezi „domovskými“ stěnami a v důvěrně známých souřadnicích prostoru.

Vzápětí postřehneme, že vedle místa bezpečí hoří oheň v jednom z dvojice kovových popelníků a při protější stěně je v opozitním postavení na třech obrazovkách přítomen živel voda. V úzkém přilehlém ramenu, které s hlavním prostorem tvoří půdorys „L“, je těžká horizontální zemská instalace, jejímž středem je mlýnský kámen, podložený pod trámem. Nad vzdálenějším koncem ramene trámu zatíženým ještě kmenem stromu visí rezavý řetěz a na podélné stěně jsou z lentilek vyznačeny dva oblouky horizontu. Vztažení ke krajině potvrzuje vedlejší malá instalace z obrázků domácích zvířat: kůň, kravička, slepice, prasátko - jitrnice. K tomu cyklus fotografií ze zabíjačky z prosince (prasince) 1990 nazvaný Hrdina. (Autorka je cizinka, učí se česky - třeba už zná to, co my od dětství: „Když byl Pašík malé sele, neměl v světě nepřítele“ ... až k

happyendu... “dělali z něj jitrnicev.) Vykrajovaní ptáčkové z více druhů barevného těsta jsou porůznu v rozmanitých obrazcích na všech stěnéch. Písmeno půdorysu („L“) je tu také zdvojeno v instalaci „Láska“, již tvoří květináč s kytkou, skříňka se srdíčkem, na ní svítící lampička a na samém okraji dosahu významových paprsků skříňka první pomoci s červeným křížem a na červeném poli bílý kříž.

Celek zdařilé instalace svědčí o tom, že si studenti osvojují spolu s technickými dovednostmi nezbytnou vnitřní kázeň, která je předpokladem neokázalého souladu konceptuálního výtvarného vyjádření. Je v něm významné nejen to, co je sdělováno, ale i to, jak je to sdělováno.

Zakládá otevřenou komunikaci v prostoru, který není teritoriálně vymezen mocí ega, a tvoření v něm je zakotveno v porozumění jednotě celku místa, z níž se odvíjí jinak nedosažitelný smysl pro pravou míru.

Vystavující žáci jsou: Andrea Bartošová (IV.roč.), AnneGaël Escudié (II. roč.), Tomáš Mašín (V. roč.), Aleš Muller (I. roč.), Jana Peterková (I. roč.), Iva Rothbaerová (VI. roč.), Tomáš Veškrna (V. roč.) a Kateřina Vincourová (V. roč.).

The sum of this successful installation testifies to the fact that students learn along with the technical skills necessary internal discipline, which is a prerequisite unpretentious accordance of the conceptual artistic expression. It is important not only what is imparted, but also how it is communicated. Constitutes open communications in a space that isn‘t territorially defined by the power of the ego, and the creation is rooted in the understanding of the unity of the whole place, from which it derives otherwise unattainable sense of true meaning.

Věra Jirousová Studenti ze školy Miloše Šejna ATELIÉR 6/1991, s. 9

Akademie výtvarných umění v Praze Kulturní středisko Blatiny – Praha 6 – 1991