Nauzea 86 - březen 24

Knihomolská edice

Tiráž Obsah

Číslo 86| březen 2024 | občasník

Vydává:

Spolek českých studentů farmacie

Heyrovského 1203

500 05 Hradec Králové

IČO: 00578797

Poděkování:

PharmDr. Jana Karlíčková, Ph.D.

Mgr. Pavel Bárta, Ph.D.

Doc. PharmDr. Jaroslav Roh, Ph.D.

Doc. PharmDr. Lucie Chocholoušová, Ph.D.

Mgr. Renáta Divišová

Vážení čtenáři, jsme s redakcí rádi, že jste se rozhodli s námi vstoupit do tajuplného světa nejnovějšího čísla časopisu Nauzea. Pojďte prozkoumat řadu příběhů, které si pro Vás spisovatelé nachystali. Nezapomeňte také číst mezi řádky a všímat si všemožných (nejen slovních) detailů, pokud nechcete, aby Vám něco uniklo. I zdánlivě běžná grafika může něco skrývat a ve finále odhalit něco velkolepého.

Prokažte svůj důvtip a využijte vědomosti v mega-kvízu, navštivte kulturu v podobě Farmaceutického plesu, rozviňte své kritické myšlení při čtení recenzí a sestavte si svou vlastní, nechte se fascinovat tím, co čtou lidé kolem Vás, přemýšlejte nad tím, jakou myšlenku umělec svým obrazem projevuje.

A nyní se, milí čtenáři, již nenechte ničím rozptylovat a pusťte se do prozkoumávání vod

Kateřina Slavíčková

~ šéfredaktorka

Co nikoho nezajímá

Překvapivě čtivý národ

Víte, která národnost v průměru nejvíce? Jsou to Indové, kteří čtou knihy v průměru 10,7 h za týden.

Čtení a paměť

Pravidelné čtení knih pomáhá snižovat rychlost poklesu paměti až o 32 % a lidé, kteří čtou, mají 2,5x menší šanci, že jim bude v pozdějším věku diagnostikována Alzheimerova choroba.

Zároveň pouhých 6 minut čtení denně může snížit stres až o 68 %.

Nepokradeš

A proto je nejvíce kradenou knihou z knihoven právě Bible…

Strach x závislost, aneb vědecké pojmíčky

Pokud jste vášnivým čtenářem a máte strach, že nebudete mít co číst, gratulujeme, trpíte abibliofobií (opak bibliofobie = strach ze čtení a knih).

Navíc, pokud milujete vůni knih, máte takzvanou bibliosmii. Zvedněte ruku, pokud máte obojí.

Ráj knihomolů

Právě toto je přezdívka mega knihkupectví Bernes & Noble v New Yorku, které je se svou rozlohou 14 000 m2 největším knihkupectvím na světě. Kdo by taky šel hned?

Měsícem knihy je březen

Nejen v Česku, ale i na Slovesnku je březen (Marec) považován za měsíc knihy. Jeho původ sahá do roku 1955, kdy byl vyhlášený na počest Mateje Hrebendy, lidového spisovatele, který je považován za šiřitele vzdělanosti.

Vracejte ty knížky!

Stalo se Vám někdy, že jste se opozdili s vrácením knížky do knihovny a platili jste malou pokutu? Paní Emily CannellosSimmsová si vypůjčila knihu Days and Deeds roku 1955. Víte, kdy ji vrátila? V roce 2002. Ano, po 47 letech. Pokuta, kterou měla zaplatit, činila 345 $ = 8050 Kč = 318 €.

Už tu ruku můžete dát dolů, jo? Nemusíte jí držet nahoře po celou dobu čtení.

Knihofil

Mimo zdi fakulty

Monika Šteigerová

Doktorandka, Ústav farmakologie a toxikologie

1. LF v Praze

Jak jsem se o pracovní pozici dozvěděla a co jsem musela udělat, abych byl přijata:

Během studia FAF jsem spolupracovala na diplomce s výzkumnou skupinou na LF UK HK. Na možnost doktorátu na lékařské fakultě mě přivedla moje vedoucí diplomové práce, která mi vnukla myšlenku, že jako farmaceut nemusím pokračovat v doktorátu jen na farmaceutických fakultách, ale že vlastně mohu jít i na lékařkou na obory typu biochemie, lékařská biologie, farmakologie atd…

Ve čtvrťáku mne naprosto pohltila Klinická farmacie a Péče, a proto jsem kontaktovala vedoucí odd. Klinické farmacie a farmakologie jedné pražské nemocnice. Následně jsme se společně domluvily na doktorátu. Přijímací řízení sestávalo ze dvou schůzek s panem přednostou Farmakologického ústavu a ústní přijímací pohovor před Oborovou radou Ústavu. Myslím, že přijetí mi zajistila hlavně pěkná diplomka, na které jsem pracovala od třeťáku, a krásná umístění na SVK, jak v prvním, tak i v druhém nadnárodním kole.

Má pracovní náplň:

Nyní se věnuji hlavně výuce mediků (semináře z farmakologie), vypomáhám kolegům s FK studiemi a docházím na služby do lékárny, abych se uživila. Bohužel jsem po prvních třech měsících spolupráce s paní vedoucí mého PhD projektu zjistila, že společná cesta k úspěšnému dokončení doktorátu je kvůli její pracovní vytíženosti nereálná.

Navíc mi paní doktorka slíbila finanční zajištění ve formě grantu, ze kterého hned během prvního měsíce sešlo se slovy:

„Choďte do lékárny a doktorát můžete dělat po odpoledních a nocích.“ Nyní je tedy i mou pracovní náplní hledání nového školitele.

Proč jsem si vybrala právě toto zaměstnání: Naše Farmaceutická fakulta je opravdu velmi těžká škola a již od začátku studia jsem byla rozhodnuta, že rovnou po Mgr udělám rigorózní řízení a začnu s PhD. Těch 5 let pro mne bylo náročných a myslím si, že je škoda nezkusit to „dotáhnout někam dál.“ Osobně by mě práce v lékárně nebavila (nyní si v jedné přivydělávám, ale slyšet 200x denně „já to znám“ nebo „užívání mi neříkejte“ mne upřímně štve).

Co mě na práci baví: Nyní mě nejvíce baví výuka mediků. Člověka to nutí si opakovat teorii, vyhledávat aktuality, nové doporučené postupy atd. Dále pomáhám kolegům s farmakokinetickými studiem na potkanech a s klinickým hodnocením jednoho antivirotika, a to je taky supr! Každý den tady na Ústavu farmakologie je jiný, rozhodně to není stereotyp. Mám ráda i práci v lékárně, ale úplně mě to nenaplňuje.

Co mě na práci nebaví:

Upřímně, je toho dost. Vypíchla bych finanční problémy. Už to, že s vámi někdo chce další 4 roky spolupracovat s tím, že Vám nijak finančně nevypomůže (granty, stipendia) a jste odkázání pouze na stipendium od státu (10 500 Kč) je tristní. Rozhodně mě nebaví, že jsem měla nějaký sen a vizi, během páťáku jsem dřela nejen na přípravě ke státnicím, ale vypilovala diplomku, SVK, anglické kurzy, abych udělala přijímačky a teď se mi ta vize rozpadá, protože mám sotva na nájem. Mám ale svůj sen, který jsem rozhodnutá dotáhnout. Pan přednosta Farmakologického ústavu se mi snaží vyjít ve všem vstříc a řešit se mnou po prvních špatných 3 měsících celou situaci. Věřím, že po nelezení nového vedoucího mého PhD se situace zlepší a já se budu moci konečně věnovat vědě a výzkumu naplno.

Kolik při studiu získaných vědomostí na dané pozici využiji:

Rozhodně využívám vše, a naopak zjišťuji, že toho ještě hooodně neumím a mám se co učit – jak z oblasti farmacie, tak hlavně fyziologie a patologie...

Jak jsem zvládl přechod ze školy do zaměstnání:

S ničím jsem moc neměla problém (až na ty finance, protože během VŠ mi pomáhali vše zvládnout rodiče a nyní se živím sama).

Co mi dělalo největší problém v prvních pracovních týdnech:

Spojit se s mou vedoucí PhD projektu. Je to docela zklamání, když natěšeně nastoupíte a pořád slýcháte „potom, teď ne, nemám na Vás čas.“ Začátek výuky pro mne nebyl nijak obtížný.

Jak jsem na tom s penězi:

Blbě :D. Ale na druhou stranu je asi fajn si ve svém životě zažít i situaci, kdy počítáte každou korunu a tím se naučit vážit si práce a peněz. Beru to jen jako přechodný problém (ale tiše závidím všem spolužákům, co šli někam na normálně ohodnocené místo).

Jak to mám teď s volným časem:

V týdnu moc volného času nemám, kolikrát jdu dopoledne na Ústav a odpoledne na službu do lékárny. O víkendu se snažím mít volno (přičemž ale chodím dvakrát do měsíce na sobotní dvanáctku do lékárny).

Čemu se ve svém volném čase věnuji.

Sportu – kolo, běh, kruhové tréninky nebo silový trénink v posilovně. Sport je pro mne jedinečná forma odpočinku, bez kterého bych se v momentální situaci asi zbláznila.

Závěrem bych chtěla všem budoucím doktorandům vzkázat, aby si svého školitele vybírali s rozvahou a aby si vážili sami sebe. S titulem už nejste žádný student, po kterém může někdo chtít, abyste pracovali zadarmo. Jste vzdělaní mladí lidé plní energie a zasloužíte si školitele, který bude schopen Vám sehnat granty a mít čas se Vám věnovat. Jděte si za svými sny.

Co čtou …?

Co čtou studenti?

Na Instagramu našeho časopisu (@nauzea1989) probíhala dvoudenní anketa, kde jsme Vás požádali, zda byste se s námi nepodělili o vaší oblíbenou knížku nebo autora. Tím jste nám pomohli zkompletovat sérii s názvem Co čtou…? V této mini trilogii tohoto čísla se můžete dozvědět, co čtou mimo řad studentů i vyučující. Tak se pohodlně usaďte a můžeme jít na to!

Vaše oblíbené knížky i s hodnoceními:

 Bratři Karamazovovi (Fjodor Michajlovič Dostojevskij) – neobyčejný příběh, zvláštní vztahy příbuzných

 Zlodějka knih (Markus Zusak) – není tak o ději jako spíš o myšlenkách, text krásně plyne

 Pavučina snů nebo série Temná věž (Stephen King) – propracované a krásné příběhy

 Okamžiky štěstí (Patrik Hartl) – skvělý český autor se super nápady. Tato knížka se dá číst z obou stran, příběhy se propojují, ale člověk to čte ze 2 pohledů (- Pája)

Oblíbené knížky bez hodnocení:

 Harry Potter a Relikvie smrti (J. K. Rowlingová)

 Tetralogie Dvorů – Dvůr trnů a růží, Dvůr mlhy a hněvu, Dvůr křídel a zmaru, Dvůr stříbrných plamenů (Sarah J. Maasová)

 Sex, disco, revoluce! (Ivan Jonák)

 Six of crows (Leigh Bardugo)

 Strange the dreamer (Laini Taylorová)

 Sherlock Holmes (Arthur Conan Dayle)

Oblíbení autoři:

 Sarah J. Maasová

 Colleen Hooverová

 Stephen King

Takže, jak by vypadala knihovna studentů?

Co čtou redaktoři?

Už jsme se dozvěděli, co čtou (samozřejmě mimo Nauzey) naši čtenáři a studenti. Zajímalo by Vás, co čte taková redakce? Jestli máme vůbec jiné literární zájmy, než časopis? To si pište! Níže se dozvíte, co čteme my!

Barča

Jeden z mých oblíbených autorů je Ladislav Zibura. Začtením se do Ziburových cestopisů se člověk toulá spolu s ním a nasává atmosféru různých krajin, národů a dobrodružství, u nichž se často i díky Ziburově smyslu vnímat svět pobaví.

Nejrychleji mám vždy přečtený žánr fantasy. Obsahuje romantiku, často i nějaké poselství, a navíc je obohaceno o různé zajímavé světy plné jiných pravidel a tvorů.

Knížka Den, kdy jsem se naučil žít je čtivá, nenáročná a pro někoho možná plná idealistických myšlenek. Pokud se ale většinu života řídíš názory ostatních nebo nikdy nejsi spokojený, možná ti tento příběh nastíní, že za svoje štěstí (většinou) zodpovídáš jen ty.

Zuzana

Môžem odporučiť knihu Dych, ktorá hovorí o tom, aký je dych dôležitý a čo všetko v našom tele ovplyvňuje – jak naše zdravie, tak i stavbu našeho tela. Môžete sa dozvedieť rôzne tipy, ako správne dýchať nosom a prečo je dýchanie nosom veľmi dôležité. Prečo máte možno nejaké zdravotné problémy a ako ich vyriešiť cez dych. Prečo je pre nás dôležitý oxid uhličitý a množstvo ďalšieho. To všetko a eště viac v knihe Dych od autora Jamese Nestora.

Káťa S.

Mým oblíbeným autorem je Stephen King. Nikdy mi nevadily horory a thrillery. V Kingově seznamu děl nechybí ani příjemnější fantasy. Autor dokáže velmi podrobně a efektivně popisovat děje, místa i postavy, takže si člověk dokáže vše perfektně představit. Knížky jsou rozmanité jak žánrově, dějově, tak i délkově (jednohubky o 150 stranách, ale i tisícistránková veledíla).

Už v prvním odstavci jsem Vám představila mé oblíbené žánry. Jsou hodně specifické, pro někoho možná atypické, ale já jimi nepohrdnu. Tu a tam si pro změnu přečtu i nějakou komedii/ romantiku.

Moje oblíbená knížka, kterou věřím, že mnozí znáte spíše jako film, je Zelená míle. Nic Vás v ní nenechá chladnými, pořád přemýšlíte, co a jak se stalo, kdo je vinen a kdo ne, přejete odpovídající osud odpovídajícím postavám.

Gabča

Za mě stará osvědčená klasika. V knihovně mi sedí Manon Lescaut hned vedle povídek Karla Čapka, ale doporučit jistě mohu i Labyrint světa a ráj srdce od J. A. Komenského. Na toto dílo si však vymezte opravdu dost času a ne, že šáhnete po novém znění! Doporučuji pěkně v tom původním. Za začtení také stojí Krysař Viktora Dyka, kde milovníky muzikálů, jako jsem já, překvapí „původní“ příběh.

Káťa Č.

Z reálného světa, ve kterém trávím hodiny nad učebnicemi, nejraději utíkám do světa utopií, dystopií, sci-fi, ve kterém je třeba řešit mnohem závažnější problémy – ať už se jedná o přežití lidského druhu pod útokem mimozemské civilizace (vzdejme hold Problému tří těles), tak ale i pod náporem toho, co si společnost zvládla způsobit sama. Tohle zajímavé téma za mě skvěle zpracovává Příběh služebnice od Margaret Atwood. Tento skvělý dystopický román popisuje svět, ve kterém poklesla porodnost v důsledku ekologických katastrof – a řešením je sexuální otroctví žen zvaných Služebnice, které mají po styku s mužem z vládnoucí kasty odnosit zdravé děti, což manželky těchto vysoce postavených mužů samy nedovedou… Najednou ten náš svět a učení se organické chemie zase nezní tak špatně, že? :)

Standa

Já mám nejradši žánr fantasy nebo sci-fi. Za fantasy jednoznačně u mě vede J. K. Rowlingová a Harry Potter (kdo mě zná, ví, že jsem Potterhead, jakože fakt hodně). Úplně nevím, jestli řadím správně Hunger Games do sci-fi, ale díky poslednímu příspěvku do série od Suzanne Collins jsem téhle sérii zase propadnul – Balada o ptácích a hadech je výborná knížka, a tak doufám, že nám již brzy napíše další díl z Panemu.

V plánech je také přečíst komplet celé Letopisy Narnie....ale to až asi po Fafce.

Jakub

Momentálne čítam sci-fi zbierku noviel Stories of your life and others od amerického autora Ted Chianga, kde práve novela Story of your life bola filmovo spracovaná kanadským režisérom Dennisom Villenue pod názvom filmu Arrival.

Určite by som ešte odporučil si prečítať čínskeho autora Liou Cch’-sin a jeho magnus opus Remembrance of Earth's Past, čo je tak isto sci-fi seria troch novel, kde si na svoje určite prídu fanúšikovia a nadšenci atomovej a kvantovej fyziky, kosmológie a meteorológie. V každej z novel autor popularizuje teorie a hypotézy ako napr.: Teoria strún, Alcubierrov pohon, Teoria hier a Ferminiho paradox.

Co čtou vyučující?

Už jsme se dozvěděli, co čtou studenti farmacie včetně samotné redakce. Teď ale nahlédneme do knihovniček dalším čtenářům, kterými jsou naši vyučující. Sami se můžete přesvědčit, že v jejich četbě se nenachází pouze učebnice a lékopisy.

Doc. PharmDr. Jaroslav Roh, Ph.D.

Vyhledávám především literaturu faktu, a to se zaměřením na dějiny první poloviny dvacátého století a na fortifikační systémy především 19. a 20. století. Sice se ke čtení moc nedostanu, kromě nějaké té práce mám dvě malé děti, takže klidných chvil moc nezbývá, ale na nočním stolku mám (už hodně dlouho) rozečtenou Invazi od Miloše Hubáčka a dále Souboj bez vítěze od kolektivu autorů.

PharmDr. Jana Karlíčková, Ph.D.

Již delší čas mám rozečtené knihy s botanickou tematikou: Klára Lorencová, Eva Novozámská a Jarmila Skružná: Ďáblova zahrádka Jedovaté rostliny (nejen) v Botanické zahradě Praha a Pavlína Kourková: Duše květů. Obě knihy jsou velmi zajímavé, a navíc jsem je dostala jako dárky od známých, o to větší z nich mám potěšení.

Dále se pomalu chystám přednášku na Kongres Praktického lékárenství, takže mám rozečtené nějaké odborné články např. A Review of the Anti-Inflammatory Effects of Rosmarinic Acid on Inflammatory Diseases.

Ve vlaku čtu články k problematice životního prostředí (jsem členem Komise životního prostředí) a nyní to je např. z Ekolistu článek Všechno, co jste kdy chtěli vědět o sečení, protože řešíme mozaikovou seč, která je důležitá pro pestrost rostlin i hmyzu v přírodě. Občas si z katedry půjčím časopis Léčivé rostliny (výhoda je, že je malý a skladný ).

Protože sídlím v 7. patře, nemám to daleko do naší knihovny a zajdu si tam, když se najde chvilka, přečíst např. Časopis českých lékárníků, abych byla stále v obraze v našem oboru.

Jestli myslíte oblíbené pořady na obrazovce, tak to je např. nyní seriál Stezka Českem nebo Skryté skvosty na ČT2, předtím to byl pořad Technické klenoty a Příběhy starých hospod. Jinak na televizi čas prozatím nemám (jen zprávy zhlédnu v rychlosti na ČT24).

Mgr. Pavel Bárta, Ph.D.

Nejsem sice zarytým knihomolem, ale knihy čtu velmi rád, takže vám klidně mohu sdělit moji oblíbenou četbu, přičemž dávám jednoznačně přednost knihám v tištěné podobě před elektronickou formou.

V současné době pomalu dočítám knihu od Ladislava Zibury Prázdniny v Česku. V nedávné době jsem dočetl knihy Propletený život od Merlina Sheldraka, Labutí píseň faraonů od Václava Wellnera a chystám se na titul Tajemný Etrusk od Mika Waltariho. Obecně mám rád literaturu faktu o antické historii a literatury pocházející z tohoto období, takže už jsem přečetl i poměrně dost titulů z Antické knihovny. Ale mám rád i fantasy. V minulém roce jsem dočetl všechny díly Zaklínače od Andrzeje Sapkowskeho a v mladším věku snad všechny knižní tituly od Terryho Pratcheta. Mám ale i v oblibě literaturu odborně zaměřenou na přírodu s důrazem na rostliny a ptactvo.

Jednoznačně oblíbeného autora nemám. Ale musím přiznat, že se mi velmi dobře četly knihy od Sapkowskeho a filozofické spisy od Yuvala Noah Harariho.

Tolik stručně k mé četbě. Přiznávám, že je to poněkud větší rozptyl knižních žánrů , ale rád si přečtu, co mě v daný moment zaujme bez nějaké vyhraněnosti. Doufám, že vám to pomůže v sepisování vašeho článku.

Doc. PharmDr. Lucie Chocholoušová, Ph.D.

Knihy čtu ráda, ráda se ponořím do děje příběhu a nevnímám svět kolem. Ale často mám večer oči již unavené a když na fakultě čtu nějaké odborné články, doma se mi číst už vůbec nechce. Nejčastěji sáhnu po nějaké odpočinkové literatuře. Aktuálně mám rozečteno: Máma není služka, máma je dáma (Marek Herman) a 15 roků lásky (Patrik Hartl). Naposledy jsem četla Mezi světy (Lucie Výborná). Mým oblíbeným autorem je Jo Nesbo a mou nejoblíbenější knihou je Princ a Skřivánek (Valja Stýblová).

Mgr. Renáta Divišová

Oblíbeným žánrem jsou detektivky, zejména ty od slovenského spisovatele Dominika Dána, jako například Bremeno minulosti, Reminiscence nebo Nevieš dňa, nevieš hodiny.

Pozn. redakce: Všem vyučujícím, kteří odpověděli a tím pádem se podíleli na tomto čísle, moc děkujeme. Rádi jsme se o Vás dozvěděli něco více a věříme, že jste i někoho mohli inspirovat nebo motivovat k četbě :)

Zápisky z učení gnozky

1. den: Začínám na pohodičku, je led, tak si skočím po 2 letech zabruslit.

2. den: Furt se nacpávám. Letošní zkouškové asi poprvé přiberu.

3. den: Jedu jako mašina, všechno se zdá být fajn, plány vycházejí. Domácí grepresso – mňamina, ovšem pozor, po zkouškovém se může spustit syndrom z odnětí.

4. den: Brutus. 22:30 končím učební seanci, která započala v 8:00. PS – toto nebyl pro následující dny rekord.

5. den: Ospalost, křeče. Ženy by měly mít alespoň o týden delší zkouškové. Vždyť pomalu stíháme i dva cykly.

6. den: Ztratila jsem část tužky. Názory na průběh státnic není tak zlý, vlastně jsou zkušenosti zkoušených spíše uklidňující.

7. den: Už vím, proč lékaři škrábou. Však po těch přepsaných stránkách, co člověk napíše, koho by ještě bavilo psát. Viz fotodokumentace.

8. den: Dobrý, není toho zase tolik, a navíc se to opakuje. Otázka ke státnicím na 8 slidů? To je sen! PS – byl, protože se mi zbytek někde ztratil.

9. den: Čas 20:39 - místo stopy silice čtu “stolice”.

10. den: Zdálo se mi o zkoušce. Samozřejmě jsem si na všechno vzpomněla až po napsání testu.

11. den: Zaspala jsem. A je mi to vlastně jedno. Je to jediná příležitost, jak dostát delšího spánku.

12. den: Stala se neočekávaná věc, spadl mi deodorant do záchodu. Snad šťastné znamení…

13. den: Základem je dobré naladění, podpora mozku a mnemotechnické pomůcky – viz fotodokumentace.

14. den: Čas náplně propisky se chýlí ke konci. Ostatně celá podoba propisky studentky s nervy v kýblu není dobrém stavu.

15. den: Dávají Harryho Pottera. Trochu začínám litovat, že mi můj dopis o přijetí na školu plnou čar, kouzel a lektvarů přišel.

16. den: Navlékla jsem se do kalhot obráceně. Asi se do gnozky začínám zamilovávat.

17. den = den D: Úsilí si vyplatilo, hurá tradá na státnici.

Rheum-Re

Recenze knih z oboru

Deník holky z lékárny – Martina Lachnittová

Sotva odzvonilo mému prvnímu zkouškovému, postavila se přede mě jedna z dalších výzev – první praxe, která nás, prváky, čeká v létě. A abych se na ni dovedla s předstihem připravit, rozhodla jsem se, že si přečtu Deník holky z lékárny od Martiny Lachnittové, po kterém jsem už delší dobu v knihkupectvích pokukovala. Poměrně dlouhý čas před vydáním této knihy jsem sledovala stejnojmennou facebookovou stránku, kde autorka postovala své různé zážitky z lékárny, takže jsem se na knižní zpracování dost těšila.

Autorka se v knize snaží humorným a odlehčeným způsobem přiblížit lékárnickou praxi široké veřejnosti, a to včetně všech útrap, nástrah, ale i perliček, co k tomu prostě patří. Prochází tedy různými oblastmi své praxe farmaceutické asistentky, které doprovází humornými, ale i trapnými až tragikomickými příběhy, které se staly jí nebo některé z jejích kolegyň. Můžeme si tak přečíst například o reakcích pacientů na doplatky, zapojit mozkové závity při odhalování významu zkomoleniny z pacientových úst nebo poznat druhy pacientů podle ročních období.

Abych byla upřímná, mě osobně kniha nijak zvláště nezaujala a asi jsem měla vyšší nároky, než co kniha dovedla nabídnout. Kromě grafického zpracování knihy mi nevyhovoval ani styl psaní, který autorka pro své vyprávění zvolila. Chápu, že pro úplně nezasvěcené lidi může jít i o pár zajímavých uvědomění, ale i po pouhém prvním semestru mohu říci, že mi to moc nedalo a ani mě to vlastně nechytlo.

Všeho všudy nejzajímavější části, na které jsem se těšila, byly zážitky s pacienty, které s danou kapitolou nějak souvisely. Nebýt nich, knihu bych odložila už po pár stránkách. Takhle jsem alespoň měla důvody u knihy neusnout, protože některé situace mě rozesmály, jiné naštvaly, jedna až dovedla téměř k slzám. Pro ně stálo si knihu přečíst, ale nemohu říci, že by se jednalo o kdovíjaký literární počin, osobně si myslím, že autorčinu stylu více vyhovuje forma těch vícero kratších facebookových postů, které psala dříve.

Nakonec bych se s vámi ráda podělila o jednu z perliček z této knihy:

Maminka: „Dobrý den, budu potřebovat jeden čaj pro kojence.“

Lékárnice: „Dobrý den, dobře, máme jich tu víc. Jak je kojenec starý?“

Maminka: „Prosím?“

Lékárnice: „Pro jak staré dítě to bude?“

Maminka: „To nebude přeci pro dítě.“

Lékárnice: „A pro koho?“

Maminka: „Přece pro mě. Já jsem kojenec, já ho kojím.“

Znáte Sacklery a jejich Impérium bolesti?

Když jsem si knihu pořizovala, nečekala jsem více než příběh tablety OxyContinu a farmaceutické firmě Purdue zpracovaný na působivých pět seti stranách. Ovšem spisovatel Patrick Radden Keefe ve své knize Impérium bolesti, s podtitulem Tajná historie dynastie Sacklerů, překvapil poutavým příběhem o životě nejen lidí, jež se zasloužili o OxyContin, ale představuje příběh od začátku až do současnosti, kdy byla kniha vydána (2022).

Samotný titul obsahuje tři hlavní části: Knihu I – Patriarcha, Knihu II – Dynastie a Knihu III – Dědictví. Zprvu se seznámíme s původními sourozenci, stojícími za budování různých firem, mezi nimi i Purdue, a jejich začátky. Což nám dost vypoví o jejich nátuře, intelektu i hrdosti. Samotný OxyContin se pak objevuje až od knihy Dynastie, kde čtenáři zjistí, jak a proč vznikl, ale hlavně co stálo za jeho úspěchem a jak děsiví může být aspekt marketingu. Jak jsem již avizovala, vše není jen o životě pár lidí a prášku slisovaného do tablety. Kniha Dědictví se bude zamlouvat hlavně těm, kteří se rádi zabývají i veřejnými spory, protože právě v této části jsou popsány soudní spory, jimž v důsledku opioidové krize ve Spojených státech rodina Sacklerových čelila. Osobně bych k této části podotkla, že nejde jen o nějaké zdlouhavé právnické řeči o jedné a té samé věci, ale spíše o takový pomyslný tanec rodiny a společnosti Purdue se žalobami přicházejících od jednotlivců, jež přišli o své blízké, i od jednotlivých států, které řešily vzkvétající či trvající opioidovou krizi.

Během celého díla se setkáváme také s výpověďmi lidí, jimž OxyContin zasáhl do života, ať už v rámci osobního užívání či prostřednictvím rodinného příslušníka, na co se však snažím poukázat je to, že pro knihu vypovídali i bývalí zaměstnanci firmy Purdue nebo jiné osoby z okolí rodiny Sacklerů. Na samotný závěr příběhu zde autor píše i o osobní zkušenosti se Sacklery, kdy se domnívá, že ho dokonce dala rodina na nějaký čas sledovat.

Celkově je titul velice vydařený, což netvrdím jen já, ale i fakt, že právě Impérium bolesti byl okamžitým bestsellerem na seznamu New York Times a jedna ze 100 knih roku 2021, kdy kniha vyšla ve své původní anglické verzi, na seznamu časopisu TIME. Nejvíce bych chtěla pochválit a vyzvednout, že autor se nezabýval jedním pohledem, Sackler rovná se špatný, ale opravdu zpracoval pohledy, kdy čtenáři dojde, jak svět není jen černobílý. Za přečtení rozhodně stojí jak z pohledu farmaceuta, tak z pohledu člověka žijícího v současné společnosti s fakty, před nimiž zavírat oči nemůžeme. Je na každém z nás, zda knihu pojmeme za varování nebo za příklad.

A jak to bude dál? Bude se celá situace ještě vyvíjet? Na to si budeme muset asi počkat. Ať už vlastní investigací nebo třeba v návazné knize.

Mráček

Lieky, ktoré zmenili svet – Marko Vladimír

Knížku jsem četla jako navnadění pro studium před nástupem do prváku. Jelikož je dostupná jen ve slovenštině, jako první se mi doteď místo kurděje vybaví slovo skorbut. Logii se z tohoto díla určitě nenaučíte, historie za některými léky je ale občas podivuhodná, někdy z ní má čtenář až zimomriavky. Autor se ve své knize věnuje deseti léčivům. Za žádným veleobjevem většinou není jeden člověk. Ke každému léku se pojí několik příběhů, které odkrývají jeho cestu k uvedení na trh.

Prvním léčivem je aspirin, který má datované užití (alespoň jeho předchůdce) už v 5. století př. n. l., kdy Hippokrates doporučoval vrbovou kůru proti porodním bolestem a horečce. Jeden z otců aspirinu zajistil firmě Bayer velké jmění a zároveň s ním vychoval i nevlastního bratříčka aspirinu, heroin. Chinin je ověnčen příběhem, kdy velký neúspěch (zde obchod s alpakami) ještě neznamená, že život skončil. Stačí vzít semínko chinovníku a začít znovu. Přidejme k tomu nějakého toho zoologa a nový objev je na světě.

Vitamin C nás zavede na vlny podivna, kdy námořníci na carnivore diet bez ovocíčka skutečně soutěž o nejkrásnější úsměv nevyhrají. Čtenář se také dozví, že hrdinkou příběhu může být i malinká octomilka.

Jeden z děsivějších příběhů, jejímž počátkem jsou andělíčkářky, je cesta k objevu kontracepce. Objevitelé se nemuseli potýkat jen s bezpečností léčiva, ale i kontroverzní stránkou, která ve spolčenosti vyvolává (a především spíše vyvolávala) značný rozruch.

Nemá smysl vypisovat zde všechny příběhy, snad jsem vás alespoň trochu namlsala. A když už vás nebude bavit obsah, třeba se přiučíte slovenštině.

Rheum-re a

Mega knižní kvíz

Blížíme se k závěru čísla, a stejně jako k závěru knihy by teď mělo dojít k něčemu velkolepému. Jenže tenhle závěr není ani tak o nás, jako spíš o Vás a Vašich znalostech, které si můžete otestovat v tomto knižním (a částečně filmovém) mega kvízu. Jak dobře znáte historii filmů a knih, zvládnete poznat knihu (nebo film) na základě populární hlášky a dokážete správně přiřadit knihu k vyučujícímu?

První část – Poznáte hlášku z knihy (popř. filmu)?

1) …šukala po světnici

a) V zámku a podzámčí

b) Divá Bára

c) Babička

d) Pohorská vesnice

2) být, nebo nebýt

a) Hamlet

b) Othello

c) Král Lear

d) Romeo a Julie

3) Harry, jdu do baráku!

a) Harry Potter a Tajemná komnata

b) Sám doma

c) Jak je důležité míti Filipa

d) Sluha dvou pánů

4) Poslušně hlásím, …

a) Saturnin

b) Čtrnáct dní na vojně

c) Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války

d) Dva roky prázdnin

5) Je to takový zlý a ošklivý nepěkná věc

a) Děti z Bullerbynu

b) Pipi Dlouhá punčocha

c) Pan Kaplan má stále třídu rád

d) Vyšetřování ztráty třídní knihy

Druhá část – Co bylo dříve? Film nebo kniha?

6) Harry Potter a Kámen Mudrců

a) film

b) kniha

7) To (Stephen King)

a) film

b) kniha

8) Koupili jsme zoo

a) film

b) kniha

9) Usnula jsem

a) film

b) kniha

10) Hvězdy nám nepřály

a) film

b) kniha

Třetí část – Poznáte knihu podle obrázku?

Čtvrtá část – Dokážete správně přiřadit knihu a vyučujícího? (A nepodvádějte, ne že se podíváte zpátky do článku :D)

16) Mgr. Pavel Bárta, Ph.D.

17) Mgr. Renáta Divišová

18) Doc. PharmDr. Lucie Chocholoušová, Ph.D.

19) PharmDr. Jana Karlíčková, Ph.D.

20) Doc. PharmDr. Jaroslav Roh, Ph.D.

Správné odpovědi naleznete na další straně.

a) Propletený život

b) Souboj bez vítěze

c) Duše květů

d) Reminiscence

e) 15 roků lásky

11) F _ _ _ _ Z _ _ _ _ _ A

12) B _ _ _ _

13) Z M a

14) B _ _ _ N _ _ P _ _

15) K _ _ _ _ N _ S _ _

1) C

2) A

3) B

4) C

5) D

6) B (kniha 1997, film 2002)

7) B (kniha 1986, film 1990)

8) A (kniha 2012, film 2011)

9) A (kniha 2010, film 2009)

10) B (kniha 2012. film 2014)

11) Farma zvířat

12) Bible

13) Zelená míle

14) Bylo nás pět

15) Kufor na sny

16) a

17) d

18) e

19) c

20) b

Podle bodů poznáte, jak na to jste:

17-20 bodů = pravděpodobně jste velký knihomol a fanoušek filmových zpracování, máte velký přehled i na základě obrázků, a dokonce i vkus vyučujících znáte! Gratulujeme!

13-16 bodů = nějaké drobnosti Vám utekly, ale to nevadí! Nějaké otázky byly zákeřné, my víme :). I tak ale velmi dobrý výkon!

9-12 bodů = Také to není špatné, a i když třeba nejste největší knihomol na světě, je vidět, že i tak se v něčem vyznáte.

0-8 bodů = nevadí, že nejste knihomol, nebo byl pro Vás kvíz příliš zákeřný, jsme rádi, že jste se zúčastnili! Důležité je se věnovat tomu, co Vás baví, a ne u každého to jsou nutně knihy (nebo filmy).

Farmaceutický ples

Neměli bychom opomenout 52. Farmaceutický ples, který se uskutečnil v pátek 22.3. již tradičně v PETROF Gallery – v unikátních prostorách s jedním z největších a nejmodernějších piano salonů v Evropě. Kulturní vložka: jedinečný projekt PETROF Gallery získal titul Stavba roku Královéhradeckého kraje 2018 a v celostátní soutěži Stavba roku 2018 obdržel Zvláštní cenu časopisu Stavebnictví.

Hned u vstupu nás zaujaly stropní římsy ve tvaru piana, které podtrhují atmosféru celého prostoru. Křišťálový lustr, lesknoucí se klavíry, špičková akustika... Ale hlavně úžas nad noblesou lidí (studentů i vyučujících), které jsme celý semestr potkávali téměř výhradně v laboratorních pláštích.

Pro milovníky občerstvení a dobrého pití byla velká výhoda i to, že se dalo platit kartou, což není na všech plesech samozřejmostí. Šunkové chlebíčky byly vynikající!

Mimo slavnostní taneční zahájení jsme si užili vystoupení studentů FaF a LF – Za mřížemi v podobě společenských tanců a Alenka v říši divů, která se nesla ve stylu hiphopu. Celým večerem nás provedla moderátorka Lucie Eisenreichová a k poslechu i tanci zahrála skupina YamaBand. Měli jsme se možnost pobavit s přáteli, zatancovat si, zkusit štěstí v tombole a uchovat barvité vzpomínky díky foto koutku. Ples byl podle mě velmi vydařený a už nyní se stejně jako moderátorka těšíme na příští ročník!

Žíža

Všimli jste si?

Všimli jste si? + poděkování

Jak už to tak bývá, chýlíme se ke konci a nastává čas na jedno rozuzlení. Zde se skutečně ukáže, jak moc jste vnímali nejen text, ale i jeho okolí a zda jste dokázali číst mezi řádky. Nepřipomínali Vám některé obrázky něco? Nespojili jste jednotlivé kousky skládačky dohromady, dokud Vám nevznikl výsledek v podobě jednoho populárního filmu?

Pokud ano, tak gratulujeme, čtenáři! Je znát, že knížky jsou tvou vášní a víš, kde máš co hledat, umíš si spojovat informace dohromady a tušíš, co se snaží autor jednotlivými úkazy říct.

Pokud ne, tak to vůbec nevadí. Ať už jsou knížky Vaší vášní nebo ne, někdy se stane, že nám mohou detaily nebo informace mezi řádky uniknout. Proto jsem tady teď já, abych Vám ukázala, na co jsme se Vás skrz celé číslo snažili navést.

Úvodník – všimli jste si zvýrazněného slova „vod“? Nebylo to omylem. Byla to první, i když nepatrná indicie, která má poukazovat na velké vody v podobě moří či oceánů.

A co ten obrázek na straně 4? Všichni asi víme, že jde o ethanol, což je alkohol. Přemýšleli jste nad tím, zda jsme neměli na mysli nějaký konkrétní alkohol? Třeba rum?

Tak co, už to spíná? :)

Další indicií byla vaničková, nebo také lodičková konformace na straně 6. Mělo jít o nápovědu v podobě lodi, a jestli už Vám to dochází, nebude to ledajaká loď, ale taková, jejíž iniciály jsou Č. P. Více Vám prozradím na konci.

A co Au v truhle (str. 9)? Asi nikoho nepřekvapí, že jsme tak vyjádřili poklad, který je typický pro jeden typ postav.

Symbol toxických látek (str. 14). S tím asi v laboratoři pracovat není příjemné. Napadlo Vás, kde jinde byste tento symbol mohli vidět? Třeba na nějakých… vlajkách?

Posledním symbolem je cor. Je rozděleno na atrium dextrum/sinistrum a ventriculus dexter/sinister. Jenže se nachází v lahvi. Ano, s hlínou. V jakém filmu jsme tohle viděli?

Všimli jste si?

Tak si to shrneme. Jdeme prozkoumávat vody a našimi indiciemi jsou rum, loď nesoucí jméno Černá Perla (aha!), jejíž posádka má ráda poklady a zlato a jejíž černé vlajky se mohou pyšnit symbolem toxických látek. Při jedné výpravě získali něčí srdce, které Kapitán umístil do lahve s hlínou.

Jde o filmovou sérii Piráti z Karibiku! Chcete-li být konkrétní, jde, hlavně díky poslední indicii, o druhý díl – Truhla mrtvého muže, kde Kapitán Jack Sparrow se svou posádkou ukradli srdce Davyho Jonese.

Gratulujeme všem, kteří naši hádanku rozluštili ať už s pomocí, nebo bez. Jako spisovatelé si hlavně vážíme toho, že jste naše dílo dočetli až do konce, to je zase největší poklad pro nás. Můžete nám samozřejmě zanechat recenzi, buď anonymně prostřednictvím Instagramu, nebo osobně slovně, přes mail, zprávy, zkrátka jakkoliv. Děkujeme a těšíme se na Vás zase příště!