Ediční plán E-knihovny Městské knihovny v Praze jaro / léto 2022

Page 1

ediční plán

JARO – LÉTO e-knihovna.cz

2022


Editorial

Vážení a milí e-čtenáři, jsme spolu zase na začátku nového roku a nového edičního plánu. Všichni si přejeme, abychom se s novým letopočtem vrátili ke starému řádu světa: k cestování, setkávání, potřásání rukou, objímání, sdílení zážitků v plných hledištích, na tanečních parketech, při sportovním zápolení, prostě k tomu, co kdo má rád a potřebuje k životu, aniž by musel zvažovat, jestli se nepouští do něčeho „rizikového“. Přestože se v tomto smyslu s lítostí ohlížíme kamsi zpět, naším edičním plánem hledíme odvážně a s nadšením vpřed. Vždyť co se týče čtení, to žádné zvláštní nebezpečí pro epidemiologickou situaci nepředstavuje, zvláště když se odehrává v soukromé náruči vlastního ušáku a ohmatané svazky nahrazuje e-kniha. A proto jsme tu my, abychom nabídli nový výběr lákavých titulů, ať už „objevů“, nebo „klasiků“ k nostalgickému vzpomínání. Že usilovně držíme palce skutečnému „startu“, bychom rádi dali najevo už změnou vzhledu tohoto našeho průvodce edičním programem na první pololetí roku 2022. Jak je naším zvykem, upozorňujeme v něm na nejzajímavější autory a díla, ale tentokrát přinášíme pro úplnost i kompletní seznam plánované produkce. A protože „dobrý počátek půl práce“ (J. A. Komenský: Moudrost starých Čechů za zrcadlo vystavená potomkům), zkusili jsme se v rámci svého soustředění na vstup do slibné bu­doucnosti zadívat pečlivěji na první řádky, první věty děl. To byste nevěřili, kolik toho prvních pár písmen prozradí o psaní i o autorovi. Co se při tvorbě edičního plánu zdálo jako hříčka, stalo se zajímavým návodem k výběru četby. Je-li pravda, že „kniha v nás vyvolává údiv a nejistotu jako setkání se skříňkou se stovkami zásuvek“ (M. Ajvaz: Tajemství knihy), pak o její první větě to platí dvojnásob. Přesvědčte se sami. „První věty“ prosí na dalších stránkách o pozornost barevným zvýrazněním. Pro rok 2022 vám přejeme krásné nejen slova a dny první, ale i všechny následující, nechť vám jsou naše e-knihy dobrým lékem na neduhy duše i těla, a chcete-li konkrétní recept, tak třeba se osvědčí: „Jez hořec, jez i okolík, budeš žít déle, a o kolik!“ (A. Stifter: Pohádky, pověsti a legendy). Redakce MKP


Renesanční osobnosti pro 21. století

Jan Křesadlo (1926–1995)

3

Tak jako mu nestačil pro jeden život a jeden neutuchající zájem jediný obor lidské činnosti, nestačilo mu ani jedno jméno: Václav Jaroslav Karel Pinkava vystupoval pod shora uvedeným, ale též jako Jake Rolands, J. K. Klement, Juraj Hron, Ferdinand Lučovický z Lučovic a na Suchým dole, Kamil Troud i jinak. Čeština má pro jeho nadání pouze pojmy „polyhistor“ (filozof, psycholog, matematik, hudebník, výtvarník, spisovatel, překladatel) a „poly­glot“ (více než desítka jazyků, k tomu jeden umělý vlastní), další „poly-“ už by bylo potřeba vytvořit. Lze si ale díky nim počíst, jeho literární dílo včetně ilustrací vypovídá mnohem více, než jsou jednotlivé náměty knih. Pro někoho budou vydávané tituly možná čtenářským objevem, něco jako postupné otevírání oken a občerstvení svěžím vanutím nebo snad pozvolné rozehřívání od plaménků roznícených pomocí křesadla… Astronautilía / Hvězdoplavba – „překlad z řeckého originálu neznámého autora aneb Malá kosmická odysea“ je jistě vrcholným dílem „auktora“, ať už ho takto hodnotí on sám, nebo čtenářský zájem obdobně naladěných literárních fajnšmekrů. Hledejte mezi řádky buď v homérské řečtině, vládnete-li jí tak jako Křesadlo pod vlivem své středoškolské profesorky z pražského klasického gymnázia, nebo v jazykově vybroušeném překladu do naší neméně květnaté mateřštiny a plujte si spolu s hexametrem eposu v očistném proudu myšlenek, vtipu a barvitých bájeslovných obrazů.

Astronautilía / Hvězdoplavba (1995)

Odkud však začátek vezmu a co mám povědět nejdřív? Ptáš se, kdo že bych byl a slavné znáti chceš jméno. Tobě to tedy teď povím, leč, že jsem z budoucna přišel, sotně bys vyslovit uměl mé jméno, neboť je těžké. Ale, jen k vůli tobě, se chci teď nazývat jinak.

Dále vydáme: Skrytý život Cypriána Belvy; Rusticalia – variace na cizí themata; Slepá bohyně; Kravex5 aneb Potíže stavu beztíže; Dům (mravoučná bajka); Obětina; Zámecký pán aneb Antikuro; Zuzana a dva starci; Fuga trium a další


4

Renesanční osobnosti pro 21. století

Jan Vodňanský (1941–2021)

Spisovatel, herec, šoumen v nejlepším slova smyslu, textař, básník poezie sršící absurdním humorem, intelektuál s nezaměnitelným osobním kouzlem, takový byl Jan Vodňanský. Není divu, že se v letech normalizace stal nepohodlným vládnoucímu režimu: odmítl spolupráci s StB a připojil svůj podpis pod Chartu 77. S hudebníkem Petrem Skoumalem vytvořil autorskou dvojici, jež si tvor­bou nezadala s legendami, jako byli V+W, Suchý–Šlitr nebo Šimek–Grossmann. Technické (ČVUT) a filozofické vzdělání (FF UK) dává jeho textům neotřelý vhled pod povrch a dovádí je k hravě překvapivým závěrům. Na vizitku si nechal vytisknout lapidární sdělení: „Ing. PhDr. Jan Vodňanský, showman“.

Ej, moja paranoia! (1981) Na topole podle skal Na topole podle skal Zelený mužík zatleskal Sviť mně sýčku sviť Pobozkal mi řiť

Každý správný mamlas Každý správný mamlas Když mluví — tak nahlas Aby všichni mamlasi Věděli že souhlasí

Sedí pán při malém pivu Sedí pán při malém pivu Ve tváři má zděšení Není ani příliš divu Padá na něj lešení

Běží malíř po břehu Běží malíř po břehu A má tolik postřehů Že nestačí vykonávat Malou-velkou potřebu

Pozdrav z Františkových Lázní Posílám Ti oka Oka mého soka Ne že bych se vychloubal Prostě jsem je vydloubal

Stručný epitaf Tělo moje pružné bylo bylo Už ne

„Možná by měli mít zbrojní pas básníci… na to, že jsou básníci.“ Dále vydáme: S úsměvem idiota; Sviňte to svinstvo!; Jak mi dupou králíci; Pro­růstový stimul; Delikatesy; Radost z inteligence; Dáma na lovu s ručením neomezeným; Odtajnění; Zpívající memoáry aneb Když archiv zakuká; Konečně rozumné slovo a další

Doporučujeme:


5

Poezie

Konstantin Biebl (1898–1951)

Pro svou jemnou tvář, upravený vzhled a lyrickou snivou tvorbu si mezi přáteli vysloužil přezdívku „hošíček mandlový“. Jeho život však rozhodně nebyl procházkou pod rozkvetlými mandloněmi. Na začátku 1. světové války rukoval jeho otec jako lékař na frontu, v roce 1916 tam onemocněl tyfem a spáchal sebevraždu. Samotný Biebl byl rovněž povolán do armády, při bojích na Balkáně byl zajat a jen útěk jej zachránil před popravou. Z války si odnesl podlomené zdraví, začal psát verše a spřátelil se s J. Wolkerem. Levicová orientace jej přivedla do KSČ a do uměleckého svazu Devětsil, později v roce 1936 se stal jedním ze zakládajících členů Surrealistické skupiny. Svůj život ukončil v 53 letech skokem z okna. Je jedním z čelných představitelů poetismu, za vrchol jeho tvorby bývají považovány sbírky S lodí jež dováží čaj a kávu a Nový Ikaros. Doporučujeme:

S lodí jež dováží čaj a kávu (1927) S lodí jež dováží čaj a kávu pojedu jednou na dalekou Jávu

Za měsíc loď když vypluje z Janova stane u zeleného ostrova Pojedem spolu já a ty vezmeš s sebou jen kufřík a svoje rty Pojedem okolo pyramid loď počká až přejde Mojžíš a jeho lid S vysokou holí zaprášenými opánky jde první přes mořskou trávu a rozkvetlé sasanky Hejno ryb na suchu zvedá svá křídla jako ptáci letí za vodou a ve vlnách se ztrácí „Nic mu nebylo tak cizí jako snaha po vyniknutí; jako soustředěná námaha po úspěchu. Zrál těžce a úsporně ke svým sbírkám, ke každé své řádce.“ (Karel Konrád v doslovu ke sbírce S lodí jež dováží čaj a kávu)

Dále vydáme: Nový Ikaros


6

Poezie

Anna Andrejevna Achmatovová (1889–1966)

A. A. Achmatovová, vlastním jménem A. A. Gorenková, si jako pseudonym pro vydávání svých veršů zvolila příjmení prababičky, jejíž předek z 15. století prý byl mongolský chán Achmat. Později začala používat pseudonym jako oficiální příjmení i v občanském životě. Zažila sladká milostná vzplanutí i hořké rozchody, úspěch i kruté pronásledování stalinským režimem, bídu a zoufalství nacistické blokády Leningradu, strach o osud nejbližších i nové naděje. Hrdá, vášnivá, zra­nitelná, a přece nezdolná, básnířka samou podstatou bytí v jednom z posledních ohlédnutí napsala: „Nikdy jsem nepřestala psát verše. (…) Jsem šťastná, že jsem žila v těchto letech a že jsem byla účastnicí událostí, jakým se nic na světě nevyrovná.“

Milostný deník

Doporučujeme:

(výbor z poezie) ***

Tys myslil, že jsem jedna z mnohých, jež zapomeneš rád, že vrhnu se pod koně tvého a budu naříkat? Či vědmu že prosit půjdu o koření kouzel a čar a šáteček provoněný ti pošlu co osudný dar? Buď proklet. — Tvé duše se netknu už stonem jediným, zaklínám se ti peklem i rájem i obrazem posvátným, i našich nocí čadivým žárem, že k tobě se nevrátím. (1921) „Osten, který uvízne v srdci, probodne i nejtvrdší kůži.“

Dále vydáme: Půlnoční zrcadla


7

Poezie

Sergej Jesenin (1895–1925)

Básně

Osud mu vyměřili pouhých třicet let života, ale za tu dobu stihl vytvořit poezii, jež okouzlila současníky i generace následující. Vstoupil do literatury s důvěrně známými obrazy ruského venkova, se soucitem, vřelostí, láskou i prostinkou průzračností modravých nálad. Čas oponou trhnul a zrodila se poezie revoluční, rouhavá a vzpurná, přesto však venkovsky ukotvená, sám Jesenin se už roku 1919 označil za „posledního básníka vesnice“. Střet lyrika s nelyrickou dobou vyústil v mnohé výstřednosti, bohémský život však vdechl jeho veršům hloubku vnitřního sváru a dal jim vyzrát. Útrpně hledí na odvrácenou tvář světa a stává se nepohodlným oficiální komunistické ideologii, i proto je dodnes kolem jeho „sebevraždy“ v hotelovém pokoji mnoho otazníků.

(výbor z poezie)

Doporučujeme:

Sestře Šuře Ach, jak mnoho na světě je koček, nikdy my jich spolu nesečtem. Srdci zdá se: doma voní hrášek, zvoní modrá hvězda nad lesem. Byl to sen, či v horečce to bylo, nebo vzpomínka to z dávných dní: Kocour na mne lhostejně se díval, na lavici předl za kamny. Byl jsem ještě dítě. — Ale náhle při bábině písni známých slov kocour skočil jako tygřík malý po klubku, jež z klína vypadlo. Zašlo všecko. Pochovali babku, ale ještě za několik let z toho kocoura ušili čapku, tu co potom dlouho nosil děd. „Bezděky jsem si pomyslel, že Sergej Jesenin není ani tolik člověk, jako orgán stvořený přírodou výlučně pro poezii, pro vyjádření nevyčerpatelného ‚smutku polí‘, lásky ke všemu živému na světě a milosrdenství, které člověk potřebuje víc než co jiného.“ (Maxim Gorkij)

Již jsme vydali: Jesenin a Pasternak v překladu J. Hory


8

Poezie

Jiří Karásek ze Lvovic (1871–1951)

Narodil se do rodiny vlakového průvodčího Andrease Karáska, později však připojoval ke svému jménu šlechtický přídomek „ze Lvovic“, neboť se tradovalo, že mezi rodovými předky jsou Lvovičtí ze Lvovic z Hradce Králové. Patří neodmyslitelně k české literární moderně přelomu století, dekadencí básnické tvorby často provokoval současníky. O své poezii napsal: „Podstata mé poesie není popřením života, útěk do věže ze slonové kosti, l’art-pour l’artismus. Naopak: má poesie život kritisuje a analysuje, jest jím zaujata, trpí jím, miluje jej. (…) Na protikladu život–smrt je založena má poesie…“ Náleží k výrazným osobnostem nejen jako básník, ale i jako sžíravý literární kritik, redaktor v uměleckých časopisech, překladatel, znalec a sběratel slovanského umění a grafiky, zednář a okultista či na svou dobu pobuřující obhájce homosexuality.

Sodoma (1895)

[… muži] zanechali přirozeného styku s ženami [a vzplanuli žádostí jeden k druhému…] Řím. 1, 27 Vyžilá rasa, jež líně na loži v tmách se válí. Nadarmo růže nám vzkvetly. Nechme jich navždy schnout. K orgiím! K výkřikům! Rychle! Střechy ať oheň spálí, Hetero, obnaž svou krásu! Potom chcem zahynout.

Doporučujeme:

Dusno je v ulicích. Nebe v rudém se žáru níží. Měděné slunce, štít puklý, v našich dnů plaje spleen. Morově páchne vzduch. Chodci chabě se mimo plíží. Pobledlé přízraky lidí v úkrytů chladný stín. Ale vnitř příbytků vonných, v ložnic tmě každý šílí. Zuřivá smyslnost k sobě milenců těla chýlí. Marno vše! Dávno již nahost pozbyla všech svých vnad! Jehovo! Proč jsi nás stvořil? Kletbou by rty se chvěly? Tráva jak v žáru schnou city, v marnu jež otupěly. Nadarmo! Hnusno je žíti, nudno jest umírat! „Dívejte se na naši [homosexuální] lásku zkrátka jako na něco spíše rozkošného než tragického, jako na něco spíše přirozeného než úchylného. Neboť my sice nejsme sexuální většina, ale proto nejsme ještě výjimka a patologie.“

Dále vydáme: Ztracený ráj


9

Poezie

Milan Děžinský (* 1974)

Patří k uznávaným tvůrcům střední básnické generace, jeho verše byly několikrát nominovány na cenu Magnesia Litera v kategorii poezie, v roce 2018 za sbírku Obcházení ostrova vítězné ocenění ML získal. Vedle básnické tvorby, učitelství a překladatelství z angličtiny se věnuje i komunální politice jako zastupitel v radě města Roudnice nad Labem, kde žije. Jak vidí místo básníka v dnešní společnosti, vyjádřil v jednom rozhovoru: „Ani já se nedomnívám, že si má básník vytvořit ulitu a v ní se oddávat artistnímu bezčasí. Věřím ale v senzitivitu a umění autora, který dokáže k sobě pustit atmosféru doby a přetavit ji v hlubší výpověď. Co jiného je poezie než umění vystihnout zkratkou to podstatné – díla, které toto umí, se nám jeví krásná. A taky věřím v nezbytnou angažovanost občanskou…“ Doporučujeme:

Tajný život (2012) Gravitace

Pořádají piknik, ale vypadá to, jako by v nouzi vyndávali nářadí z auta, anebo vyndávají nářadí z auta, ale vypadá to, jako by si vyrazili na piknik. Tělo se nevrhá proti podlaze zdviže, ale zdviž proti tělu. Soumrak nepadá na město, město plazivě vklouzává pod soumrak. Káně se nevrhá k myši, to myš se katapultuje proti dravci. U druhého břehu řeku pod sebou valí prám. My se neblížíme svému konci, to z nejzazší prázdnoty se konec řítí proti nám.

„Máš-li co říct, je odvaha mlčet.“

Již jsme vydali: Slovník noci; Přízraky


10

Epos

Slovo o pluku Igorově (pravděpodobně 1185–1187)

Epos je do češtiny nejpřekládanější památkou staroruského písemnictví již od doby národního obrození; jako první jeho překlad pořídil J. Jungmann, po něm V. Hanka, K. J. Erben a další, my jej vydáváme v rýmované verzi H. Vrbové. Vznik eposu se datuje z konce 12. století, o jeho historické autentičnosti však vedli literární vědci dlouhé polemiky: rukopis byl znám z jediného sborníku kladeného do 16. století, který byl majetkem hraběte A. I. Musina-Puškina a shořel při požáru Moskvy za Napoleonova tažení roku 1812. Naštěstí bylo dílo opsáno pro carevnu Kateřinu Velikou a krátce před zničením i publikováno (1800). Námětem Slova je neúspěšné tažení novgorodského knížete Igora proti Polovcům, asijským kumánským kočovným hordám, při němž „ruští sokoli“ podlehli poloveckým „černým havranům“. Doporučujeme:

Slovo o pluku Igorově

Z přímoří dech větrů, Stribogových vnuků, přináší smršť šípů z poloveckých luků. Země temně duní, v řekách kal se vzdouvá, nad polem prach víří, prapory se čeří a hlásají: Z Donu, od modrého moře Polovci jdou, ženou divým tryskem oře. Ruští vojíni jsou obklíčeni sběří… „Snad je mé přání trochu neskromné, ale zatoužila jsem dokázat právě mladým lidem, jak mohou být díla minulosti živá, současná a plná krásy, a tomuto cíli jsem se rozhodla podřídit celé pojetí překladu.“ (Hana Vrbová)


11

Ruská literatura

Ivan Sergejevič Turgeněv Lovcovy zápisky (1852)

Již jsme vydali: Měsíc na venkově; Asja; Dým; Faust Dále vydáme: Mumu a jiné povídky

Šlechtický původ a zámožnost rodiny umožnily I. S. Turgeněvovi (1818–1883) studovat v Německu a poznat život v Evropě. Po návratu na rodné panství usiloval o přiblížení k západním poměrům a propustil nevolníky. Jeho osvícenské postoje vyústily do sporu s carskou mocí; druhou polovinu života trávil především v Paříži nebo Německu. Na Rusko však nezanevřel a jako vášnivý lovec se do něj v době honů rád vracel. Z lásky k ruskému venkovu, přírodě, omamnému kouzlu hlubokých lesů, tichých hájů a lučin se vyznal v Lovcových zápiscích, svém nejznámějším díle. Lyrické popisy krajiny, jejích nálad a proměn jsou nezaměnitelnou impresionistickou básní v próze. „V hloubi lesa se zvolna smráká, svítivá červeň západu pomalu klouže po kořenech a kmenech stromů, stoupá výš, přeplouvá z dolních, skoro ještě holých větví do klidných usínajících vrcholků… Teď už i vrcholky potemněly, ruměné nebe modrá. Les voní silněji, zlehka vydechuje vlahé teplo, závany větru kolem vás tichnou…“

Andrej Platonov

Co nám jde k duhu (1931)

Dále vydáme: Dcery pouště; Džan

A. Platonov (1899–1951) se narodil jako Andrej Platonovič Klimentov, jméno po otci si později zvolil za autorský pseu­do­ nym. Byl nejstarší z jedenácti dětí a bídu a těžkosti obyčejných lidí poznal na vlastní kůži již v dětství. Vystřídal řadu zaměstnání, za války sloužil jako frontový korespondent. Neotřelým, v ruské literatuře zcela ojedinělým stylem tvořil prózu, básně i dramata. S kritickým, hořce úsměvným vhledem psal o vztahu prostého venkovského člověka k nastalým revolučním změnám, o násilné a nekompetentní kolektivizaci ruského venkova nebo o potížích vykořeněného válečného navrátilce se začleněním do života v míru. Není divu, že s hodnocením, které si vysloužil od Stalina („talentovaný spisovatel, ale svině“), čelil represím státní moci a nemohl publikovat. Jeho dílo se dočkalo ocenění až v pozdějších letech. Satirická novela Co nám jde k duhu má podtitul Kronika vesnických chuďasů a na míle se rozchází s obrazem doby, jak jej líčila sovětská propaganda.


12

Americká literatura

Henry James

Daisy Millerová (1878)

Dále vydáme: Mistrova lekce; Šelma v džungli Již jsme vydali: Washing­ tonovo náměstí; Listiny Aspernovy

Jamesovo (1843–1916) jméno si přivlastňuje americká literatura a získává v něm nejen předního literárního kritika, ale hlavně významného a plodného představitele realistické prózy, především drobnějších útvarů – napsal přes sto novel, povídek, črt. Za mistrovství v tomto oboru byl třikrát nominován na Nobelovu cenu. H. James se narodil v New Yorku a pocházel z majetné a intelektuální rodiny, vzdělání získal v Evropě a z evropské literatury, většinu života mu byl vlastí starý kontinent. Londýnský a pařížský literární svět (Turgeněv, Flaubert, Zola aj.) mu na­bíd­ly přátelství a inspiraci. Ať už občanem jakýmkoliv (sám se hlásil k Britům), podal svědectví o člověku, jeho konfrontaci s prostředím obecně, byť se pochopitelně soustředil na srovnávání americké a evrop­ské kultury. Vedle Utažení šroubu a Portrétu dámy patří k nejpopulárnějším novela Daisy Millerová, impresionistická studie amerického ženství v evropském prostředí.

Theodore Dreiser Americká tragédie

Dále vydáme: Americké osudy Již jsme vydali: Finančník; Sestřička Carrie

(1925)

Titul románu jako by konfrontačně parafrázoval pojem „americký sen“ a předjímá mrazivě pravdivou literární analýzu tohoto fenoménu, založenou na skutečném kriminálním případu. Dílo lze řadit do knihovničky klasiků. Nadčasovou polemiku s uctíváním moci peněz a společenského postavení napsal významný americký spisovatel Theodore Dreiser (1871–1945) a odrážejí se v ní jeho zkušenosti ze studií sociologie a novinářská činnost. Jako komunista a zanícený pozorovatel a kritik sociálních poměrů (jež pokládal za pravou příčinu bezohledného pachtění za majetkem a uznáním v tzv. vyšší společnosti) zkonstruoval na základě novinových zpráv příběh ctižádosti, kterou nemůže zastavit láska, ale až zasloužený trest za vraždu. I dnes se lze vedle četby nechat unést charismatem M. Clifta a E. Taylorové ve slavném oscarovém filmovém zpracování Místo na výsluní (1951) nebo i československou televizní sérií ze 70. let.


13

Francouzská literatura

Alexandre Dumas ml. Dáma s kaméliemi

(1848)

Jako syn slavného spisovatele si A. Dumas mladší (1824–1895) na svět přinesl literární nadání i handicap současně. Jeho raná tvorba vznikala pod vlivem otce, zároveň byla poměřována jeho kvalitami. Pouto přitom bylo komplikované tím, že byl synem nemanželským. Když překonal svazující otcův vliv, mohl teprve napsat své stěžejní dílo Dáma s kaméliemi. To v kontextu jeho realistické prózy vyniklo zobrazením vyhledávané a přitom opovrhované ženy-kurtizány a díky úspěchu dramatizace (později též zhudebnil Verdi – opera La traviata) šťastně nasměrovalo autora k divadelní tvorbě. Jeho dramata a také eseje odrážejí dobové problémy, společenskou nerovnost a předsudky a jsou přesvědčivě realistické díky osobním zkušenostem. Katolická církev nemilosrdně zhodnotila jeho dílo zařazením na seznam zakázaných knih, dnešní čtenáři právě o tomto románu píší, že je „nádherný“, „skvělý“, „oblíbený“, a jsou z něj „doslova paf“.

Gustave Flaubert

Bouvard a Pécuchet (1881)

Byl jednou jeden velký francouzský spisovatel 19. století (1821–1880) a byli jednou dva písaři, kdo je to? Pro pamětníky televizního seriálu s M. Horníčkem a J. Sovákem snadná hádanka. Správnou odpovědí je jméno významného představitele literárního realismu, autora Citové výchovy a Paní Bovaryové, děl, která pro další generace nabídla nadčasové zkoumání vztahů mezi mužem a ženou, tak otevřené, že se tituly octly na seznamu církevně zakázaných knih. Přesto byl Flaubert obklopen předními osobnostmi tehdejšího literárního světa (Hugo, Turgeněv, Maupassant aj.) a jako romantik bez iluzí a naturalistický realista inspiroval další. Nedokončený román Bouvard a Pécuchet se na první pohled jeví jako humoristický, na druhý, zkoumavější, je satirickým zobrazením lidské hlouposti a předstírané vzdělanosti. Sám autor dává k němu návod: „Nečtěte proto, abyste se pobavili (jako děti) nebo poučili (jako ctižádostiví). Čtěte proto, abyste žili.“


14

Klasika s humorem

Mark Twain

Milionová bankovka

Dále vydáme: Tajemný cizinec

(1893)

Marku Twainovi (vl. jménem Samuel Langhorne Clemens, 1835–1910) se na spisovatelské dráze dařilo: stal se populárním a hlavně ceněným literátem ještě za svého života, a to se věnoval humoru a satiře, které bývají nebezpečným „střelivem“. Vedle proslulých Dobrodružství Toma Sawyera a Dobrodružství Huckleberryho Finna patří k nejznámějším povídka Milionová bankovka, otazník „amerického snu“ s úsměvem (zfilmována s Gregorym Peckem v hlavní roli, 1954). Celý Twainův život se dá „číst“ jako sbírka podivuhodných příběhů, jeho zážitky cestovatele, kormidelníka, vědátora, novináře našly své literární vyjádření v mnoha cestopisných, žurnalistických a humoristických dílech. Jeho životní dráhu vymezila Halleyova kometa a mezi jejími zjeveními prázdno nebylo – o mnohém z prožitého vypovídá posmrtně vydaná autobiografie.

Louis Pergaud

Knoflíková válka (1912)

Francouzský spisovatel „jednoho díla“, zato světově pro­ slulého, Louis Pergaud (1882–1915) zahynul mladý za první světové války. Příslib literární historie zaujal již naturalisticky vyprávěnými příběhy ze života zvířat (oceněnými Goncourtovou cenou), ale proslul až Románem mého dvanáctého roku, jak zní podtitul Knoflíkové války, úsměvného, mírně autobiografického obrazu klukovského světa z počátku 20. století, kde vládnou pravidla nesmiřitelnosti předznamenávající válečné konflikty na obzoru. Jadrný slovník a dialekt jsou nezbytnými prostředky autentičnosti a ironie, samozřejmě i překladatelským oříškem, přesto kniha vyšla v mnoha světových jazycích. Byla také několikrát zfilmována, a dokonce zpracována jako opera. A už dost – tomu, kdo bude román číst poprvé, není dobré prozrazovat víc, aby se nestalo, že „kdyby to byl býval věděl, tak by…“ nečetl.


15

Próza

Karel Matěj Čapek-Chod Kašpar Lén mstitel (1908)

Dále vydáme: Antonín Vondrejc; Jindrové; Turbina

Obdivný nekrolog od oceňovanějšího jmenovce tohoto novináře a beletristy vypovídá o dobovém uznání a pozici v kulturní společnosti. K. M. Čapek-Chod (1860–1927) byl několikrát oceněn prvorepublikovou státní cenou a stýkal se s velikány své generace. Jako spisovatel se zaměřil na svět zvláštních, lecjak postižených a výjimečných postav na okraji zájmu a prostředí, v němž žily, naturalisticky vykresloval pomocí jazyka, který na okraji obvykle vládne – nespisovných prvků, slangu, archaismů. Vynikl jako mistr drobného žánru, ale napsal též romány o milostných i zločinných vášních. K nejlepším patří Kašpar Lén mstitel, román o prahnutí po pomstě, o síle citů a lidském utrpení z nenaplněných snů o lásce. Barvitá líčení bouřlivých vnitřních myšlenek hrdinů a aktu zabití se vším, co mu předcházelo i co vyvolal, jsou alternativou dnešních detektivek a stojí za přečtení.

Julius Zeyer

Dům U Tonoucí hvězdy

Dále vydáme: Román o věrném přátelství Amise a Amila

(1894)

Na J. Zeyera (1901–1941) je za zimních večerů a v počínajícím jarním období asi nejlepší čas. Je totiž snadné naladit se na romantiku, patos, lyrická líčení a zpytavé, někdy ponuré mysticko-filozofické úvahy. Čítankový klasik a jméno ze školních čtenářských deníků, kam patřil jako významný český prozaik, dramatik a básník 19. století, představitel tzv. lumírovců (literátů kolem časopisu Lumír, usilujících o české dílo evropských kvalit), nám mimo jiné (drama Radúz a Mahulena, román Jan Maria Plojhar, básnický cyklus Karolinská epopeja) zanechal zvláštně jímavou, tragickou novelu-romaneto, vystavěnou z osudů postav „tonoucích“ v tajemných kulisách omšelého pařížského domu. Ve svých dílech zúročil autor životní zkušenosti z cest, znalosti ze studia literatury, filozofie, mytologie, jazyků a jistě i estetický vliv artefaktů, které sbíral. Získá si vás jeho složitá, křehká duše natolik, abyste položili květ na slavínský hrob?


16

Zmatené 20. století

Václav Řezáč (1901–1956)

Původní spisovatelovo příjmení Voňavka svádí k parfumérskému rozboru: Co tvoří hlavu, srdce a základ vůně jeho tvorby? Co jí dal rozum, cit a danosti doby? Narodil se v chudé rodině, otec padl za první světové války, a chlapce vychovával otčím, kterému příliš nezáleželo na dětské dušičce. Prožitek války vnesl do hlav i srdcí lidí nejrůznější vidění světa a podnítil dříve netušené představy o poválečném životě. Řezáč, už jako známý nadaný spisovatel, zvolil podporu komunistického režimu, působil jako redaktor, filmový dramaturg, scenárista, dostalo se mu slávy, oficiálního ocenění, vysokých funkcí profesních i politických, moci. Jakou roli v tom hrál rozum a jakou cit, se lze jen domýšlet. Každopádně Řezáč patří do mozaiky české literatury 20. století.

Rozhraní (1944)

K tomu nejlepšímu, co Řezáč může nabídnout ještě i dnešnímu čtenáři, počítáme jeho psychologické romány Černé světlo, Svědek (tyto dva jsme již vydali) a Rozhraní. Válečné období vybízelo nejen jeho (ale také např. J. Hav­líčka, J. Weisse a I. Olbrachta) k zkoumavým psychologickým pitvám lidské povahy, zčásti proto, že okupace nedovolovala společenské rozklady, zčásti pod vlivem tíže doby, která právě lidská nitra nekompromisně odhalovala. Spolu s výpovědí o složitosti psychiky „obyčejného“ člověka se román jeví i jako dobová výpověď o poslání umění, ať už jde o literaturu, nebo herectví. V obou těchto směrech však je třeba nezapomínat na historické okolnosti vzniku díla a na autorův světonázor. Doporučujeme:

„Poprvé jsem uviděl Viléma Habu, když moji žáci ve dru­hém ročníku Mazurovy ob­chod­ní školy psali úlohu z ital­štiny. Zvláštní bylo, že jeho jméno se vynořilo z mé mysli snad ještě o chvíli dříve než on sám.“ Dále vydáme: La bella Boema; Čarovné dědictví; Pohádky; Tváří v tvář; Slepá ulička Již jsme vydali: Poplach v Ko­ vář­ské uličce; Kluci, hurá za ním; Svědek; Větrná setba; Černé světlo


17

Nejen non-fiction

Egon Erwin Kisch (1885–1948)

Německý Pražák žil a psal ve složité době – divoké proměny století a válečných a meziválečných let musely poznamenat každého a z Kische udělaly divokého dokumentátora dění. Ve svých reportážích, črtách, povídkách a novinových článcích se nezdržoval lyrikou ani vysvětlováním, ale šel vždy k jádru věci a dařilo se mu plasticky a věrně podat obraz každodennosti. Pocházel z bohaté židovské rodiny, byl vzdělaný, byť nejen institucionálně, a to ho jako řadu jiných souputníků nasměrovalo i k levicovému světonázoru. Zažil tolik (1. sv. válku, občanskou válku ve Španělsku, první světový kongres spisovatelů) a zcestoval tak moc kulturních prostředí (Německo, USA, Čínu, SSSR, Austrálii, Mexiko), že ho nelze vidět černobíle – však v černobílém vidění bránil i sám sobě.

Pasák (1914)

Pod přezdívkou „zuřivý reportér“ je Kisch znám do dnešních dnů a asi plně vystihuje jeho tvorbu žurnalistickou. Kromě novinářských útvarů se ale chystal též na objemnější práci o svých velkých kolezích a v rámci touhy po tzv. pražském románu napsal dílo beletristické, které přinášíme jako malé překvapení pro ctitele jeho non-fiction. Příběh typického dítěte své doby, tedy přelomu 19. a 20. století v Praze, představitele „zlaté mládeže“, která nezadržitelně sjíždí po své „nakloněné ploše“ kamsi na nezvratné dno, nabízí čtenáři i novinářské postřehy z mnoha atraktivních pražských prostředí – z bohatých německých kruhů, z nočního polosvěta, ze života pražských vorařů, z „Mikroprahy“ na Kampě. Doporučujeme:

„Najednou, zčistajasna, docela neočekávaně se roztrhl tlakoměr.“ Dále vydáme: Tržiště senzací; Pražská dobrodružství; Egon Ervín Kisch se směje; Zuřivý reportér a poslední reportáže


18

Nejen non-fiction

Antonín Přidal (1935–2017)

V roce 2007 dostal A. Přidal Státní cenu za literaturu, kterou bylo vyjádřeno uznání jeho rozvětveným aktivitám na literárním a obecně kulturním poli. Zpočátku rozhlasový redaktor (odtud možná cesta k rozhlasovým hrám), posléze překladatel z anglického (mj. kultovního Rostenova Pana Kaplana…) a španělského jazyka, byť pod krycími jmény, konečně pak pedagog na JAMU, scenárista, dramaturg, esejista, básník, tvůrce rozhlasových a televizních pořadů o literatuře a světě kolem ní. Zdál se především brněnskou kulturní osobností, ale jeho popularita překračovala řeku Moravu neustále tam i zpět. V našem vydavatelském plánu je zastoupen jako autor původního i překladatelského díla.

Potulky knihami a časem (2011)

Z rozhlasových pořadů, které sám vymyslel i v nichž charakteristickým uklidňujícím hlasem od roku 2002 promlouval o světové literatuře, byla posléze sestavena kniha – něco jako průvodce dějinami písemnictví, sbírka lyrických vyznání zaníceného čtenáře nebo obecně srozumitelný studijní text k literární historii. Lze z ní čerpat poučení i zábavu, rozhodně podněty k zamyšlení i četbě a snad také vysvětlení, proč byl autor v roce vydání knihy uveden do rozhlasové Síně slávy. Stejně jako se dobře poslouchal, se i dobře čte – prostě mistr slova na mnoho způsobů. Vydali jsme překlady:

„Když už je tolik knih, že se z nich nedá přečíst ani zlomek, míval jsem rád vypravěče, kteří se z těch nekonečných krajin vraceli se zprávami o zajímavých místech.“

Dále vydáme: Kouzlo nechtěného; Sbohem, ale čemu; Všechny moje hlasy a jiné hry

Doporučujeme:


19

Non-fiction

Jan Keller (* 1955)

Profesor sociologie na Fakultě sociálních studií v Ostravě stál u zrodu oboru humanitní environmentalistika na Masarykově univerzitě v Brně, v letech 2014–2019 byl poslancem Evropského parlamentu. Hlásí se k moderní levici a z této pozice kritizuje současný vývoj společnosti. V četných publikacích či novinových článcích a rozhovorech se bez obalu vyjadřuje k zásadním otázkám dneška, své názory podává jasně, srozumitelně, s nezaměnitelným nadhledem a vtipem. Je mimořádně zasvěceným glosátorem politického dění a směřování společ­nosti, své komentáře vždy opírá o znalost problému, analýzu a filozofické souvislosti. Byť s jeho stanovisky můžeme polemizovat, je určitě dobré je znát – vždyť dialog je již od dob starověkého Řecka základním kamenem demokracie.

Až na dno blahobytu (1993)

V této dodnes uznávané a nestárnoucí knize podrobuje autor kritice konzumní způsob života hlasem téměř prorockým. Jeho argumenty proti moderní společnosti ovládané pouze spotřebou a pohodlím neztrácejí na aktuálnosti a nutí k zamyšlení. Nebojí se citlivých témat, jako jsou současný hédonismus, drancování přírody, centralizovaná moc a globalizace, klanění se konzumu a trpné přihlížení úbytku přirozených lidských svobod… Kniha klade leckdy nepříjemné otázky, nabízí nepohodlné odpovědi a volá po zodpovědnosti každého z nás.

„Heslem dne je prosperita. Ekonomové a politici bez ohledu na stranickou příslušnost slibují voličům více štěstí, blahobytu i prosperity. Zaklínadlo prosperity k nám promlouvá z rádia, zubí se na nás z televize a mává na nás z plakátů, z nichž ještě včera civěly neméně stupidní reklamy na vyspělý socialismus.“

Dále vydáme: Abeceda prosperity; Naše cesta do prvohor; Vzestup a pád středních vrstev Doporučujeme:


20

Próza

Ivan Binar (* 1942)

Ne všechno je zdarma jako naše e-knihy, za většinu věcí v životě se tvrdě platí. Morální kredit se kupuje za neústup­ nost, zásadovost, čistotu svědomí a nesobeckost. Ivan Binar platil poctivě, přidal podpis na Chartě 77, věznění, odchod z vlasti. Spisovatelem byl stále, ač třeba právě nebyl vydáván oficiálně, ale v samizdatu nebo v exilovém nakladatelství. A obracel se nejen k dospělým, ale stejnou měrou, ne-li intenzivněji k dětem, pro které mimo řadu pohádkových příběhů k přemýšlení zpracoval libreto k dětské opeře. Působil též v Rádiu Svobodná Evropa, předsedal Obci spisovatelů ČR, překládal.

Rekonstrukce (1978)

Silné a pestré životní zkušenosti Binara nutně podněcují k psaní autobiograficky laděné prózy. Z této linie bývá nejvýše oceňován román Sedm kapitol ze života Václava Netušila aneb S kolem kolem světa (2000), sledující životaběh muže nuceného potýkat se s totalitním režimem. „Jednodušší“ četbu menšího rozsahu slibuje útlá kniha z počátku tvorby, také odrážející vlastní životní prožitky a také se vyslovující k otázkám svědomí, svobody a nesvobody a možnostem zachovat si lidskou důstojnost i v nepříznivých podmínkách, zde konkrétně ve vězení. Chybí zatím jen originální fantazijní grotesknost, ale to lze dohnat s dalšími tituly, které chystáme k vydání. Doporučujeme:

První věta: „Sedím na židli prv­ního strojníka a píšu knihu o vězení.“ Poslední věty: „Tahle knížka vznikala před čtvrtstoletím. Teď už píšu jinak.“ Dále vydáme: Kdo, co je pan Gabriel; Rozprava v krabici; Kytovna umění; Jeníkova práce; Ohrada; Sedm kapitol ze života Václava Netušila aneb S kolem kolem světa; Egonek na útěku a M-Mirek v pasti; Jen šmouha po nebi; Peckova jáma; Revoluce!


21

Próza

Jáchym Topol (* 1962)

To se tak někdo zrodí z literárního světa pro literární svět. Otec Jáchyma byl básník a dramatik Josef Topol, dědeček z maminčiny strany Karel Schulz byl také spisovatelem. Jáchym však své umělecké ambice rozšířil ještě na hudbu a zpíval třeba v bratrově kapele Psí vojáci, kromě toho psal písňové texty. Do sametové revoluce působil v undergroundu, po ní svým způsobem také: byl šéfredaktorem Revolver Revue, pracoval v Respektu, Lidových novinách, nyní v Knihovně Václava Havla. Kritické naladění a chuť jít tak trochu mimo proud se ho drží i v dobách „svobodných“.

Kloktat dehet (2005)

Topol psal zpočátku poezii, a dobře – za samizdatové vydání sbírky Miluji tě k zbláznění dostal v roce 1999 Cenu Toma Stopparda, literární ocenění Nadace Char­ty 77. Postupně se ale propsal k próze a žurna­ listickým příspěvkům, které převládly. Historická fikce Kloktat dehet se stala v anketě Lidových novin knihou roku 2005, což neznamená nic víc a nic míň, než že je to četba zajímavá, originální, myšlenkově podnětná a prostě čeřící hladinu. V duchu rčení, že děti a blázni mluví pravdu, se autor pokusil vidět naše novodobé dějiny pohledem zvláštního dětského hrdiny, a tak se nepřímo lze dozvědět o nás leccos nečekaného. Množství překladů tento obraz šíří i po světě. Doporučujeme:

„Říkaly mi Ilja, všechny sestry, pěstounky a ochránkyně naše, tehdy v Siřemi, protože jako malé dítě jsem na lidi volal: iá, iá, a protože iá je české slovo pro osla, říkaly mi Ilja.“

Dále vydáme: Výstup Jižní věží


22

Próza

Jan Jandourek (* 1965)

Vystudovaný teolog a sociolog, profesí žurnalista, spisovatel, překladatel, vysokoškolský pedagog, literární vědec – komparatista (zabýval se tzv. pokleslými žánry), nakladatel, kněz. Tím vším lze charakterizovat zajímavou postavu současné české kulturní scény Jana Jandourka. Souhrn psaného díla tudíž představuje širokou škálu žánrovou i tematickou a zahrnuje eseje, novinové i časopisecké články, vědecké práce, z beletrie pak povídky, romány, knižní rozhovory (mj. s přítelem Tomášem Halíkem – Ptal jsem se cest, s Václavem Malým – Cesta za pravdou, s Danielem Hermanem – Srdcem proti ostnatému drátu).

V jámě lvové (1997)

Ve svém historickém románu z dob babylonské říše za vlády krále Nabuchonodosora těží autor z hluboké znalosti biblických textů a rozvíjí starozákonní příběh proroka Daniela v bohatý děj naplněný bojem s mocí, fanatismem i láskou. Dílo získalo Cenu Jiřího Ortena, kterou uděluje Svaz českých knihkupců a nakladatelů mladým literátům. Porota vyzdvihla kvality „pronikavého a jemně humorného vyprávění o víře a pochybách, o moci a bezmoci, o jinakosti“.

Doporučujeme:

„Že už je ráno, poznáte v tomto městě pouze podle toho, že vás přijde vzbudit služebnictvo.“

Dále vydáme: Škvár; Když do pekla, tak na pořádné kobyle; Mord; Bomba pod postelí; Vražda je krásná; Poslední film Zuzany Bergové; Když papež odchází…


Dále vydáme

23

•• AIDS Elsa • Trojjediný prst, Nenávist, Kniha omezení •• AKSAKOV Sergej Timofejevič­ • Rodinná kronika •• BLATNÝ Lev • Povídky v kostkách •• BONAVENTURA • Noční vigilie •• BONN Hanuš • Tolik krajin, Daleký hlas •• CIBULA Václav • Francouzské pohádky, Čarovný zeměklíč, Hrdinské legendy staré Francie, Pražské figurky •• CRANE Stephen • Otevřený člun •• DICKENS Charles • Příběh dvou měst •• DUMAS Alexandre, st. • Paní z Monsoreau •• ERTĚL Alexandr Ivanovič • Přelom •• FIELDING Henry • Amelie •• GELLNER František • Povídky •• GERCEN Alexandr Ivanovič • Dopisy budoucímu příteli •• GOGOL Nikolaj Vasiljevič • Petrohradské povídky, Portrét •• GRIN Alexandr • Svědectví mého života, Kormidelník čtvera větrů, Na oblačném břehu, Modré kaskády •• HAUSSMANN Jiří • Velkovýroba ctnosti, Divoké verše a prózy •• HNILA Marek • Mezi tebou a mnou •• HOFMANNSTHAL Hugo von • Lucidor a jiné prózy •• CHESTERTON Gilbert Keith • Napoleon z Notting Hillu •• ILJAŠENKO Marie • Osip míří na jih •• JESENSKÁ Milena • Cesta k jednoduchosti •• KOCOUREK Josef • Zapadlí vlastenci 1932, Srdce v dlani •• KOLMAN CASSIUS Jaroslav • Železná košile, Elegie •• KRATOCHVIL Jiří • Lůžko je rozestlané •• KŘIČKA Petr • Ďábel frajtrem •• LAWRENCE Thomas Edward • Bouře nad Asií •• LAŽEČNIKOV Ivan Ivanovič • Ledový dům •• LERMONTOV Michail Jurjevič • Strážný zvon •• LEROUX Gaston • Fantóm opery •• MACEK Antonín • Robert Ďábel •• MACH Josef • Robinson Krusoe: básně •• MANSFIELDOVÁ Katherine • Blaho a jiné povídky, Aloe •• MARTEN Miloš • Cyklus rozkoše a smrti •• MENGER Václav • Lidský profil Jaroslava Haška, Jaroslav Hašek doma •• MERHAUT Josef • Černá pole, Had a jiné povídky •• MEYRINK Gustav • Pražská vizitka •• OPOLSKÝ Jan • Klekání, Upír a jiné prósy, Hrst ironie a satiry, Čtení z hvězd a obelisků •• PUŠKIN Alexander Sergejevič • Trýzeň milosti •• RICHTEROVÁ Sylvie • Každá věc ať dospěje na své místo •• SEZIMA Karel • Passiflora •• SHAKESPEARE William • Večer tříkrálový aneb Co kdo chce, Othello •• SHAW George Bernard • Majorka Barbora •• SOLLOGUB Vladimir • Salónní příběhy a dojmy z cest •• STERNE Laurence • Sentimentální cesta po Francii a Itálii •• STIFTER Adalbert • Žula. Smolaři, Kondor. Ves na pláňce, Hvozd •• SVOBODOVÁ Růžena • Černí myslivci •• SWIFT Jonathan • Zakletý duch •• ŠMELJOV Ivan • Sklepník •• TÉVER Felix • V hradbách •• THACKERAY William Makepeace • Humoristické črty •• TOLSTOJ Lev Nikolajevič • Hadži Murat, Dětství, Chlapectví, Jinošství •• TOMAN Marek • Můj Golem •• VAGINOV Konstantin Konstantinovič • Román nanečisto •• VANĚK Miroslav • Nedalo se tady dýchat. Ekologie v českých zemích v letech 1968–1989 •• VELTMAN Alexandr Fomič • Salomea •• ZÁBRANSKÝ David • Martin Juhás čili Československo •• — Expedice poezie •• — Zlatý klíč ••


Jak stáhnout e-knihu E-knihy vybírejte na stránce e-knihovna.cz •

Najdete na ní také žánrové a tematické výběry (např. dramata, soubor školní četby a další).

Přehled všech dostupných e-knih se otevře po kliknutí na odkaz VŠECHNY E-KNIHY (zcela nahoře) či VÍCE (na stejném řádku zcela vpravo).

Při výběru vám může pomoci filtr UPŘESNIT HLEDÁNÍ.

Podrobnosti o vybraném titulu naleznete po kliknutí na obálku knihy.

Kliknutím na tlačítko ZÍSKAT u vybraného titulu zobrazíte nabídku formátů ke stažení nebo k prohlížení on-line.

Zvolte vhodný formát pro vaše zařízení: PDF na monitory, EPUB pro čtečky, tablety a telefony, PRC pro čtečky Kindle.

www.e-knihovna.cz

BOOKPORT Nové rozšíření nabídky e-knih zdarma. On-line přístup k výběru beletristických i populárně-naučných titulů na platformě BOOKPORT, které MKP předplatila pro své stávající i nově registrované čtenáře. Podrobný návod na on-line registraci čtenáře MKP a na využití nabídky BOOKPORT najdete na webu MKP.