Obsah
1 Úvodní slovo primátora hl. m. Prahy
Bohuslava Svobody
2 Úvodní slovo náměstka primátora hl. m. Prahy Jiřího Pospíšila
3 Úvodní slovo starosty Prahy 6 Jakuba Stárka
4 Manifest moderní knihovny: Tomáš Řehák, ředitel Městské knihovny v Praze
10 Na Petřinách by chtěl žít každý
12 Historie knihovny na Petřinách
13 Dům vzdělání
14 Vzpomínky na knihovnu: Vlastimil Ježek a Ivana Stehlíková
16 Školičky jako středobod místa
18 Stavba nové knihovny pro Petřiny
19 Čitelný dům
22 Jak se staví knihovna
25 Knihovna otevírá
26 Slavnostní otevření knihovny
29 Vítejte v knihovně
34 Spolu na Petřinách
36 Příběh veverky
38 Časová osa knihovny na Petřinách
39 Summary
Dámy a pánové,
knihy jsou a budou věčné. Zaslouží si péči, obdiv a také místo, kde o ně bude s láskou a úctou postaráno. Kde se budou množit v tom nejlepším slova smyslu. A kde také bude možné vzdělávat se interaktivně, s pomocí moderních technologií, ale se zachováním tradičního respektu ke knihám jako takovým. A tímto místem je i Městská knihovna v Praze, konkrétně nová multifunkční budova na Petřinách.
Pražané tak mají moderní centrum literatury, kultury nebo prostě jen příjemné místo, aby se spolu mohli setkat.
Celý svět je nádherná kniha, ale nemá cenu pro toho, kdo neumí číst. Přeji Vám všem příjemné počtení a díky všem, kteří pro to vytvořili místo.
doc. MUDr. Bohuslav Svoboda, CSc. primátor hl. m. Prahy
Dámy a pánové,
jsem rád, že jsou to právě Petřiny, lokalita v širším centru Prahy, kde se po letech podařilo vybudovat plnohodnotnou moderní knihovnu, která zde dlouho chyběla.
Původní budova v Mahulenině ulici z 50. let je nahrazena novou stavbou, která byla navržena pod dohledem ředitele
Městské knihovny v Praze Tomáše Řeháka tak, aby plnila zároveň funkci komunitního centra.
Lidé se zde budou moci setkávat, vzdělávat a účastnit se společenských událostí, jako jsou besedy či filmová promítání.
Je skvělé, že pojem knihovny, tak jak ho známe z minulosti, se proměnil a nyní má nové, komunitní rozměry. Součástí nové budovy je i pobytová zahrada a multifunkční sál.
Věřím rovněž, že si nová knihovna získá své stálé návštěvníky z řad studentů nedalekého gymnázia Nad Alejí, jakož i běžných občanů všech věkových kategorií.
Ať se petřinské pobočce daří. Přeji jí hodně spokojených čtenářů.
JUDr. Jiří Pospíšil náměstek primátora hl. m. Prahy
Vážené dámy, vážení pánové, milí čtenáři!
V dnešní době je otevření knihovny ne zcela běžnou událostí v životě
každé městské části či obce. O to víc mě těší, že se tak stalo právě na území naší městské části, na Petřinách.
Petřiny jsou jedním z nejstarších sídlišť novodobé Prahy, které vzniklo mezi lety 1959 a 1969 pro zhruba patnáct tisíc obyvatel. V současnosti se potýká s generační obměnou původních obyvatel a také se stárnutím
panelových domů, které se přibližují své plánované době životnosti.
Do roku 1991 byla postupně provedena revitalizace většiny objektů.
Sídliště je rozvíjeno již pouze na úrovni dílčích separovaných projektů, a i tento trend dosáhl svého vrcholu v dekádě po roce 2000. Nicméně díky svému atraktivnímu umístění jsou Petřiny nadále vyhledávanou rezidenční lokalitou v hlavním městě. K rozvoji této oblasti přispělo i rozšíření dopravní obslužnosti včetně stanice metra Petřiny a prodloužení trasy metra A až do Motola.
I v tomto kontextu je otevření pobočky městské knihovny událostí, která má mnohem širší dosah nejen v rámci podpory čtenářství, ale také pro setkávání a návštěvy kulturních či komunitních akcí.
To vše by měla pobočka Městské knihovny v Praze na Petřinách návštěvníkům nabídnout. Jedná se o zcela moderní prostor, kde, jak věřím, se budou všichni cítit dobře a kam se budou vždy rádi vracet.
Mgr. Jakub Stárek starosta městské části Praha 6
Tomáš Řehák se stal ředitelem Městské knihovny v Praze v roce 2002, ale pracuje v ní už od roku 1992. Tehdy měla knihovna 70 poboček po celém hlavním městě a obývala převážně malé, nevyhovující prostory. V nové strategii s mottem „raději méně, ale lepší“ se zaměřila na budování přiměřeně velkých poboček s širokým záběrem služeb, tak aby odpovídaly potřebám návštěvníků v 21. století. Nová pobočka na Petřinách dlouholeté směřování zhmotňuje.
Počet poboček v Praze převyšoval v 90. letech dalece počet městských částí. Co stálo za jejich rozšířením?
Především tradice. V roce 1919 začal jako jeden z prvních československých zákonů platit zákon o veřejných knihovnách obecních, který byl nahrazen až v roce 2001 tzv. knihovním zákonem. Dlouhodobě tu byla silná snaha pokrýt Prahu knihovnami, ale žádné nové se nestavěly. Převládal názor, že na knihovnu lze adaptovat jakýkoliv prostor. To bylo často dobrodružné, ale málokdy funkční. Pobočky sídlily v bývalých potravinářských a jiných obchodech, v bytech nebo školkách.
To byl případ i knihovny na Petřinách, která sídlila od 60. let v budově původní školy.
Přesně tak, tzv. dvouletková školička byla přízemní stavba o rozloze zhruba 155 m². Stavěla se narychlo jako dočasná budova. Její životnost se ale nečekaně protáhla o šedesát let. Každých pět let jsme museli žádat o rekolaudaci, aby knihovna v jedné malé místnosti mohla fungovat. To bylo dlouhodobě neúnosné.
A tak se zrodila myšlenka, že by místo prozatímní stavby mohla vzniknout plnohodnotná funkční knihovna?
Lokalita na Petřinách nabídla jedinečnou šanci postavit novou budovu knihovny, protože se jedná o pozemek hlavního města. Městská knihovna v Praze je příspěvková organizace, které zřizovatel, hlavní město Praha, svěřuje majetek, o který knihovna pečuje jako řádný hospodář. V souladu s naší strategií rozvoje knihoven z roku 1995 jsme proto kolem roku 2008 navrhli městské části Praha 6, že by zde mohla vzniknout nová městská knihovna s moderní nabídkou služeb pro všechny občany. Návrh radní zaujal a získal souhlas napříč politickým spektrem.
Proč trvala výstavba knihovny dlouhých 15 let?
Jako příspěvková organizace nesmíme vlastnit majetek, pouze ho spravujeme, proto bylo při přípravě nové knihovny nejdůležitější získat příslib financování projektu od zřizovatele, tedy hl. m. Prahy. První návrh budovy vypracoval architekt Jiří Zavadil, se kterým dlouhodobě spolupracujeme a který zná výborně provoz a potřeby knihovny.
Jeho idea budovy s křivkami vycházejícími z plastiky veverky symbolizující původní školičku se však nezdála dostatečně moderní novým zastupitelům v Praze 6. Ti nám doporučili studio monom, s kterým už zrealizovali několik staveb. Podoba i uspořádání budovy se postupně proměňovaly, až se podařilo získat stavební povolení. Samotná stavba trvala rok a tři čtvrtě a zdržela se o pouhý měsíc kvůli letním přívalovým dešťům, které zatopily základovou desku. Termín se podařilo dodržet i navzdory covidu a různým překvapením, která se průběžně objevovala. Ohromné díky patří celému týmu a všem dodavatelům. Všichni ochotně spolupracovali a společnými silami se snažili projekt co nejlépe a v termínu dokončit. Velmi nám pomohlo i to, že jsme po celou dobu měli politickou podporu jak zřizovatele, tak Prahy 6, ačkoliv se radní měnili a reprezentovali různé strany.
Kolik lidí se na návrhu knihovny podílelo?
Za těch patnáct let vyšší desítky, možná stovky. Záhy po schválení projektu jsem ustanovil Tým Petřiny z odborníků ze všech útvarů knihovny, aby nová budova splňovala představy o moderním fungování knihovny v souladu s naší strategií a vizí do budoucna. Mnohé se měnilo i za chodu, protože knihovnictví prodělalo v uplynulých deseti letech bouřlivý rozvoj a nová budova má sloužit více generacím. Velký dík patří inženýru Robertu Navrátilovi, který stavbu vedl, komunikoval se všemi dotčenými orgány i dodavateli, hlídal náklady a koordinoval práce.
Kolik nová budova stála?
Celkové náklady dosáhly bezmála 235 milionů Kč, z toho vícepráce byly 8 milionů Kč. Rád bych zde poděkoval Magistrátu hl. m. Prahy, který projekt podpořil, měl vůli ho zrealizovat a aktivně hledal další cesty pro jeho vylepšení. Zřizovatel zaplatil většinu nákladů, část pokryla dotace z Národního plánu obnovy na rozvoj kreativních center od Ministerstva kultury ČR. Projekt knihovny Petřiny v konkurenci jiných projektů uspěl a získali jsme tak dodatečných 90 milionů Kč na lepší vybavení. Nemuseli jsme hledat kompromisy mezi funkčností a cenou.
Zmínil jste bouřlivý rozvoj knihovnictví, jak se proměnilo?
Primárně knihovna sloužila ke čtení knih a jejich půjčování. Přesto knihovny pořádaly nejrůznější kulturní a vzdělávací akce. Pamatuji si například, jak v 80. letech pořádala pobočka v ulici Na Veselí na Pankráci vystoupení amatérských kapel – a to i v nevyhovujících prostorách. Tím knihovnu otevírala širšímu publiku. V 90. letech kulturních a vzdělávacích akcí přibývalo.
S novým tisíciletím se knihovna stala místem setkávání, snažíme se v ní vytvořit něco jako druhý obývák, příjemné prostředí, kde se lidé cítí dobře a mohou si číst, povídat si s přáteli, učit se, hrát deskové hry, něco nového vyzkoušet, dozvědět se, podívat se na film, být chvíli o samotě, v klidu a tichu, třeba bez sourozenců… Dlouho před výstavbou knihovny na Petřinách jsme se ptali studentů nedalekého gymnázia Nad Alejí, co by v knihovně chtěli. Půjčování knih nezmínil skoro nikdo, ale pobytové zóny a zážitky skoro všichni.
„Velmi mě těší, že knihovna funguje jako švýcarské hodinky.
Na klíčových postech máme skvělé lidi, kteří rozumí svému oboru a mají skutečnou knihovnickou vášeň.
Všichni spolu nadšeně spolupracovali po celou dobu a na výsledku je to znát.
Na své kolegy jsem často pyšný.“
Místní se vyjadřovali podobně. Myslím, že očekávání se nám podařilo naplnit. Můžete sem přijít a uvařit si kávu, dát si tu svačinu, zahrát si deskové hry, půjčit si domů obraz, zajít na divadlo nebo se podívat na film v profesionálním kinosále.
Součástí pobytových služeb jsou i čtyři klubovny.
Snažíme se co nejvíc zapojovat také místní komunity, aby knihovna skutečně žila.
Půjčování knih je přitom stále nejvíce vyhledávanou službou.
Ano, a od roku 2009 mohou lidé vracet knihy do libovolné pobočky Městské knihovny v Praze, od roku 2012 si mohou nechat dovézt knihy na libovolnou pobočku. Umožnilo to zřízení tzv. těkavého fondu, kdy velká část svazků fluktuuje mezi pobočkami podle toho, jak je lidé čtou. Základem je chytrý software a také třídicí linka, kterou jsme umístili právě do nové pobočky na Petřinách. V posledním patře se třídí vrácené a rezervované knihy ze všech poboček a rozvážejí se do jednotlivých knihoven podle požadavků čtenářů. Úplnou novinkou je venkovní výdejní box, rezervovaná kniha v něm na vás počká dva dny a vyzvednout si ji můžete kdykoliv. Objemově je půjčování knih nejdůležitější, ale každý rok vidíme, že si lidé půjčují knih méně. Doba pobytu v knihovně se však prodlužuje a lidé knihovny využívají jinak, třeba jako místo pro práci a studium.
Máte v nové knihovně už oblíbené místo?
Mám ji rád celou, se vším všudy. Těší mě, že co jsme v projektu požadovali před 15 lety, dnes stojí v betonu a parádně to funguje. Základní směřování jsme určili tehdy a mám radost, že se nám podařilo ho udržet. Petřiny jsou naším manifestem komplexních služeb knihovny.
Sídliště Petřiny patřilo v době svého vzniku mezi experimentální sídliště nového typu. Představovalo moderní bydlení v blízkosti zeleně s veškerou občanskou vybaveností.
Plány na osídlení vyvýšené planiny mezi Břevnovským klášterem, bývalou zahradou při bazilice sv. Markéty a oborou Hvězda se objevily záhy po připojení obcí Břevnov, Veleslavín, Střešovice a Liboc k Velké Praze v lednu 1922.
Zpracovala je Státní regulační komise v roce 1925. „Návrh užil radiálně-okružní schéma, jehož hlavní osu tvořila dnešní ulice Na Petřinách, doplněna dvěma obdélnými náměstími s veřejnými budovami.
K ní kolmá osa v místě dnešní Brunclíkovy ulice
ústila směrem k Vypichu, celek uzavírala přibližně půlkruhová okružní ulice a další vnější komunikace.
Zástavba měla být jedno- až dvoupodlažní,“ popisuje ve své bakalářské práci Pražské Petřiny
Tereza Kovaříková. Než však došlo k výstavbě, nastala druhá světová válka a po ní změna režimu.
V roce 1952 představil Josef Kubín novou koncepci rozvoje celého území a postupně ji rozpracovával ve Státním ústavu pro projektování výstavby hlavního města Prahy. V roce 1955 se k projektu přidal Evžen Benda. Podél východozápadní osy navrhli blokovou zástavbu obytných domů, zhruba uprostřed pak náměstí s výškovou budovou. Později doplnily osu sídliště na jedné straně tři vyšší budovy a na druhé Ústav makromolekulární chemie AV ČR od architekta Karla Pragera. Plán byl schválen v roce 1957 a o dva roky později začala výstavba sídliště Petřiny, která trvala deset let.
Prominentní bydlení
Petřiny jako jedno z prvních pražských sídlišť navrhli Evžen Benda a Vojtěch Mixa pro 13 200 obyvatel. Převažuje zde typ panelového domu G5734 a TO-2B35. Velkou část státních bytů získali státní zaměstnanci, vojáci a zaměstnanci Ministerstva vnitra. Petřiny a Červený Vrch dostaly přednost před jinými částmi Prahy i proto, že v roce 1960 vznikla správní a administrativní část Praha 6, která disponovala rozsáhlými volnými pozemky ideálními pro obytnou zástavbu. Jejich ohraničení určilo podobu sídliště a díky rané fázi výstavby zde zůstal zachován dostatek zelených ploch. Panelové domy jsou přitom seskupeny do polootevřených bloků podél tramvajových tratí, jejichž křížení zdůrazňují výškové stavby. Čtvrť je tak přehledná, symetrická a zároveň příjemně klidná a komunitní. Veřejné služby jsou soustředěny do nízkých domů v docházkové vzdálenosti mezi sebou. Od 90. let probíhá revitalizace sídliště. O jejím úspěchu svědčí i jeho obliba u mladých rodin. Generace se přirozeně obměňují a sídliště Petřiny se rozvíjí se svými obyvateli.
Historie knihovny na Petřinách
Dům vzdělání
Školička s veverkou vznikla v ulici
Mahulenina v roce 1953, o pět let dříve, než bylo postaveno sídliště Petřiny.
V 60. letech se přeměnila na knihovnu, která v provizorní budově fungovala
téměř šedesát let.
Důvodem urychlené výstavby školy byl poválečný populační boom. V letech 1945–1949 se v Praze narodilo 17 339 dětí za rok, mezi lety 1950 a 1954 pak 14 607 dětí ročně. Pětileté plány počítaly s rychlou výstavbou provizorních typizovaných
školních budov v zeleni, kde bude o děti postaráno v první a druhé třídě.
Budova bývalé knihovny v Mahulenině ulici byla postavena jako typizovaná stavba tzv. školičky. Autorem je architekt Lubor Marek a v roce 1955 se mělo postavit 40 těchto školních pavilonů.
Časově stavba školičky na Petřinách, která vznikla
už v roce 1953, neodpovídá, ale přesnější informace se nepodařilo nalézt.
Přízemní budova
Školní pavilony měly jednotnou podobu. Podlouhlé nepodsklepené budovy zahrnovaly dvě hlavní místnosti – třídy, které spojovala chodba. Součástí bylo i sociální zařízení, kotelna a kabinet pro učitele.
Vyznačovaly se dostatkem velkých oken a vchodem se zdobeným portikem s dvěma sloupy a plastikou zvířátka. Původně byly vytápěny uhlím, při rekonstrukci, zpravidla v 70. letech, se přešlo na dálkové vytápění (na Petřinách až v 90. letech).
Každá školička měla relativně velkou zahradu, kde byly původně vysázeny ovocné keře a stromy.
Místo dětí čtenáři
Po výstavbě sídliště Petřiny i s občanskou vybaveností už nebylo třeba školního zařízení, ale naopak zde chyběla knihovna. Dětské židličky a stolky se tak vyměnily za regály s knihami a ze školy vznikla v 60. letech pobočka Městské knihovny v Praze. Se 155 m² patřila k menším knihovnám ve městě. V 90. letech se dočkala rekonstrukce inženýrských sítí a rozvodů s tím, že další životnost byla odhadována do roku 2000. Poté následovalo několik rekolaudací a malých úprav, ale bylo čím dál jasnější, že v současné podobě nemůže knihovna fungovat ani dobře sloužit čtenářům. V roce 2015 byla proto schválena výstavba nové budovy, která byla zahájena v dubnu 2022, a 1. listopadu 2023 byl objekt představen čtenářům.
Pobočku vede Hana Livorová, která do Městské knihovny v Praze nastoupila v roce 2019. Tehdy pracovala v pobočce Dittrichova. Během covidu byla tato pobočka spárována s pobočkou Petřiny, a tak Hana Livorová zažila i provoz v původní knihovně Petřiny.
„V jedné místnosti téměř bez zázemí pro čtenáře jsme měli zhruba stejně knih jako nyní, lidé si je mohli jen půjčit a vrátit. Těší mě, že v nové knihovně můžeme knihy krásně vystavit a dopřát nejen jim, ale i čtenářům dostatek prostoru,“ usmívá se Hana Livorová.
Vzpomínky na knihovnu
Vlastimil Ježek, předseda představenstva Obecního domu, chodil do knihovny na Petřinách pravidelně až do jejího uzavření v roce 2021. Teď se těší na novou etapu.
„Po narození dcer se návštěvy knihovny s veverkou staly ještě intenzivnější, půjčovali jsme si pohádky, dětské knihy až po školní
četbu. Osobně mám rád vše, co souvisí s historií, která každému
nabízí poučení, i když často marně. Ač v malém prostoru, působila
už tehdy knihovna velmi komunitně. Knihovnu vždy tvoří především lidé, a dámy na Petřinách byly skvělé. Ochotně se věnovaly návštěvníkům, poradily, doporučily zajímavé knihy nebo objednaly tituly, které z kapacitních důvodů zrovna nebyly na místě. Dokázaly vytvořit příjemnou atmosféru, která umenšila existující technické potíže původního domu. Nová knihovna má konečně moderně řešené prostředí s odpovídajícím zázemím. Knihovnickému personálu bych popřál hodně trpělivosti, která bude s některými čtenáři jistě nezbytnou součástí jeho práce. A samozřejmě hodně spokojených návštěvníků, kterých je ve skvělé Praze 6 opravdu mnoho.“
Název Mahulenina nese ulice od roku 1947, ačkoliv již před rokem 1939 zde byla stálá zástavba. Jméno odkazuje na hlavní postavu dramatu Radúz a Mahulena od Julia Zeyera, který bydlel nedaleko, v domě čp. 261 v dnešní ulici Zeyerova alej. Ta své jméno dostala v roce 1926.
Ivana Stehlíková působila v pobočce Městské knihovny v Praze na Petřinách jako vedoucí v 90. letech.
„Nic z toho, co bylo, se neztratí. Ani ta malá knihovna s veverkou ve štítu, ani čtenáři, kteří přicházeli nejen pro knihy, ale někdy i se svými starostmi a radostmi. Bývala to šťastná knihovna. Poprvé jsem ji
navštívila někdy počátkem 90. let. Automatizovaný provoz byl tehdy ještě v nedohlednu, internet velkou neznámou, výpůjční pult byl
plný obálek s knižními lístky a každé ráno bylo nutné na mohutném razítku nastavit to správné datum. A roztopit kamna. Ano, v té době se zde ještě topilo v obyčejných kamnech na uhlí. Ale další roky přinesly mnohé změny. Pro pobočku znamenaly nejenom výměnu kamen, vybavení, ale i přechod k automatizovanému výpůjčnímu systému a vytvoření mnoha nových služeb pro čtenáře. A pro mne osobně zase přinesly jedno z nejhezčích pracovních období, které jsem zde jako vedoucí pobočky na přelomu tisíciletí prožila. Pobočka měla své věrné čtenáře, kteří přicházeli zcela pravidelně pro své knihy, a mne vždy těšilo mít pro ně připravenou tu správnou hromádku knih. Stejně tak mne těšilo pracovat s dětskými čtenáři, hledat jim povinnou četbu nebo nové komiksy. Nesmím zapomenout ani na další pravidelné návštěvníky, zvířecí miláčky, kteří přicházeli do knihovny se svými majiteli nebo někdy i bez nich. A ještě chci vzpomenout na zahradu, i ta bývala oblíbeným místem petřinských čtenářů, jejich dětí i azylem toulavých koček. Chtěla bych popřát této nové, větší a modernější knihovně, aby byla nejen půjčovnou knih, ale také oázou pohody, aby čtenáři vždy odcházeli v dobré a ještě lepší náladě a vždy se rádi vraceli.“
Školičky jako středobod místa
Ještě dříve, než se dokončila sídliště, stály tzv. školičky. Provizorní budovy základních škol v parcích a zahradách
navrhl jako typovou stavbu architekt
Lubor Marek. Pravděpodobně s ním spolupracoval tehdy známější architekt
Jan Gillar, a proto se jim dodnes říká
Gillarovy školičky.
Po druhé světové válce byl stále nedostatek bytů, s nímž se potýkali obyvatelé již za první republiky.
K tomu se přidal poválečný porodní boom, dvousměnná školní docházka (kvůli nedostatku škol) a změna režimu. Místo rychlé výstavby domů jednotlivými investory se do plánování pustil stát a začal stavět po celé republice panelová sídliště.
V parcích, v zahradách a na volných plochách vznikaly mezitím budovy škol pro první a druhou
třídu, aby rodiče mohli pracovat nebo se podílet na stavbách. Rozmístěné byly v docházkové vzdálenosti od existující školy, zhruba 450–600 metrů od ní. Důvodem byla nejen správní podřízenost, ale i fakt, že v nich nebývala jídelna. Historii a výstavbě těchto školiček se věnuje Jindřich Pinc ve své bakalářské práci Biografie stavebního typu tzv. školičky v Praze. Uvádí, že Ministerstvo školství plánovalo postavit více než 129 pavilonů těchto školiček v největších městech – 90 v Praze, 14 v Brně, 15 v Bratislavě a 10 v Ostravě. To se však nepodařilo.
Stejná škola pro všechny
Ve Studijním a typizačním ústavu navrhl
typizovanou budovu základní školy v roce 1955 architekt Lubor Marek. Jedná se o přízemní nepodsklepenou budovu s dvěma hlavními místnostmi spojenými chodbou. V ní je i sociální zařízení, výtopna a kabinet pro učitele. Má podlouhlý tvar pavilonu (o délce 19,1 metru a výšce 6,3 metru) s výrazným portikem s dvěma sloupy a pravidelným uspořádáním oken.
Střecha bývala z vlnitého eternitu, izolace ze skelné vaty a dřeva. Školička se vytápěla uhlím. Dostatek denního světla zajišťovala velká okna a orientace na jih či jihovýchod. Každou budovu reprezentovalo jiné zvířátko nad vchodem. Podle potřeby bylo také možné navýšit její kapacitu připojením další budovy. Stavby byly od začátku koncipovány jako provizorní, stavěly se proto rychle a z levných a dostupných materiálů.
Většina z nich však sloužila déle, a tak prošly v 70. nebo nejpozději v 90. letech rekonstrukcí, která často změnila jejich jednotný charakter.
Akce Š
První školičky se budovaly v Praze, 15. dubna 1955 začala výstavba na sídlišti Invalidovna, kde byla za dva měsíce i dokončena. Záhy se ale ukázalo, že režim prostě nezvládne plánovanou výstavbu financovat, a tak bylo v létě rozhodnuto o zapojení občanů, zejména z řad rodičů a přátel školy. Jen v Praze se jednalo o 60 staveb.
Po snížení počtu dětí a jejich odchodu do nově postavených škol se využití školiček změnilo. Často do nich byly umístěny školky, knihovny, později komunitní centra nebo soukromé firmy. Mnoho jich bylo pro nevyhovující stav zbouráno.
Interaktivní mapa tzv. školiček
facebook.com/skolicky
Architekt Lubor Marek
Narodil se 11. 6. 1915 v Praze, architekturu na ČVUT absolvoval v roce 1939. V období druhé světové války působil v Bratislavě jako hlavní architekt firmy Lozovský a Štefanec, kde navrhl městský palác v Goetheho (dnes Gorkého) ulici včetně interiérů a s Jánem Sturmayrem sanatorium v Lučivné. Po skončení druhé světové války zůstal v Bratislavě a navrhoval hotely a chaty v Nízkých Tatrách i průmyslové stavby. V roce 1950 se vrátil do Prahy a nastoupil do nově
založeného Studijního a typizačního ústavu, kde se věnoval zejména návrhům obytných prostor s důrazem na úspornost a pohodlnost. Funkční pohled na architekturu odráží i návrh provizorního školního pavilonu, tzv. školičky, který se od roku 1955 stavěl v Praze, Brně, Ostravě a Bratislavě. Návrh vyhrál první místo v soutěži odborného časopisu Architektura ČSR. Lubor Marek se účastnil i soutěží na dostavbu Staroměstské radnice či na koncertní halu v Praze, ale z nich vzešlé projekty nebyly realizovány. Zemřel v Praze 2. 4. 2000 ve věku nedožitých 85 let.
Čitelný dům
Pobočka Městské knihovny v Praze na Petřinách je teprve pátou budovou, která byla v Praze postavena účelově jako knihovna a také tak slouží. Nápad vznikl kolem roku 2008, samotné plánování a výstavba trvaly osm let a byly plné překvapivých zvratů od návrhu po otevření.
Knih neustále přibývá, a tak je touha po nové knihovně celkem pochopitelná. Na Petřinách se však sešlo více šťastných okolností. V budově bývalé školy sídlila pobočka městské knihovny od 60. let, a protože to byla nouzová stavba, každých pět let bylo třeba obnovovat její kolaudaci. Ředitel Městské knihovny v Praze Tomáš Řehák proto navrhl radním Prahy 6, jestli by nechtěli místo prozatímní nevyhovující školičky postavit vhodnou budovu knihovny budoucnosti. A oni souhlasili! Pozemek totiž patří městu a knihovna jakožto příspěvková organizace hlavního města Prahy má pozemek svěřený ve správě k řádnému užívání. Tomáš Řehák se svými kolegy začal připravovat projekt knihovny pro 21. století. Ta neslouží už jen k pouhému půjčování knih, ale i k setkávání lidí, ke komunitním aktivitám, tvoření, kultuře, vzdělávání i hraní. Přestože se politická reprezentace několikrát změnila, novou knihovnu si přáli všichni. Magistrát hl. m. Prahy na ni uvolnil finanční prostředky a architekt Jiří Zavadil, který stál za oceňovanou rekonstrukcí Ústřední knihovny na Mariánském náměstí, se pustil do návrhu.
Od veverky ke kostce
Původní škola byla typizovanou stavbou
tzv. Gillarových školiček, kterou od ostatních odlišovala plastika veverky nad vchodem.
Veverka se stala poznávacím znamením nejprve
školy a pak knihovny. Z jejích tvarů vycházel
Jiří Zavadil při návrhu nové budovy. Oblé linie doplňovala kulatá okna a červená fasáda. Radní
Prahy 6 si však představovali modernější stavbu, a tak knihovně doporučili architektonické studio monom, s kterým již dříve spolupracovali.
„V roce 2015 nás oslovila kancelář architekta Prahy 6, abychom navrhli novou budovu veřejné knihovny. Společně s panem architektem Zavadilem, který měl potřebné zkušenosti s provozem knihovny a již nastudoval specifický program petřinské knihovny, jsme se pustili do práce. On navrhl funkční schéma a my podobu domu a jeho duši. Chtěli jsme vytvořit stavbu, která lidi pozitivně ovlivní a zároveň jí každý ihned porozumí,“ popisuje Igor Hobza, spoluzakladatel architektonického studia monom.
Nakonec se s kolegy rozhodl pro kompaktní, racionální dům ve tvaru kvádru. Každá strana půdorysu má 21 metrů a je rozdělena do tří polí po sedmi metrech. Uprostřed stojí čtyři nosné sloupy, které původně tvořily atrium. „Atrium přinášelo světlo a zároveň mentálně propojovalo celou budovu, dvě patra pobočky pro veřejnost s dvěma patry zázemí knihovny, která nabízejí dostatečné prostory pro práci s knihami, jako je například distribuce na jednotlivé pobočky, opravy a další knihařské zpracování. Velkou výzvou pak byl sál v suterénu budovy, zejména kvůli splnění všech požárních předpisů,“ vysvětluje Igor Hobza.
Dalším důvodem pro volbu kompaktního kvádru byl pohled na urbanistickou mapu sídliště Petřiny, která ukázala, že obytné domy jsou stavěné podélně v řadách a místa sloužící občanské vybavenosti tvoří body mezi nimi. Moderní knihovna tak zcela koncepčně zapadá do původní zástavby.
Architekti se také maximálně snažili zachovat volnou zahradu pro návštěvníky, a proto navrhli čtyřpatrovou budovu s výškou římsy 14 metrů, což dle tehdejších stavebních předpisů odpovídá odstupové vzdálenosti od protilehlého domu. „Konstrukce je racionální, interiér i fasáda jsou variabilní. Knihovnictví se velmi rychle vyvíjí, knihovna je živý organismus a dům by tomu měl odpovídat. V budoucnu lze snadno posunout příčky tak, aby budova sloužila novým požadavkům,“ dodává Igor Hobza. Po půl roce knihovna projekt schválila a studio monom společně s ateliérem Zavadil podaly dokumentaci k územnímu řízení.
Průběh výstavby
Dotazování dotčených orgánů trvalo necelé tři roky. Projekt se v průběhu upřesňoval na základě aktualizací požadavků uživatelů a dle vývoje a aktualizací vyhlášek a zákonů. Například se ukázalo, že pod pozemkem vede kolektor Pražské teplárenské, a bylo nutné jej přeložit. Ačkoliv návštěvníci využijí k dopravě spíše metro, tramvaj nebo dojdou pěšky, je třeba zajistit dostatek parkovacích míst na vlastním pozemku. Námitky vznesli také občané.
Komunikaci mezi všemi stranami neúnavně zajišťoval Robert Navrátil, který měl na starosti stavebnětechnický i rozpočtový dozor a dbal na dodržování všech termínů a nařízení. Knihovna jako veřejná příspěvková organizace musí ze zákona vypisovat na dílčí úkony výběrová řízení. Přípravu prováděcí dokumentace a podkladů pro stavební povolení vyhrála projekční kancelář Siebert + Talaš, která architektonický návrh převedla do stavební dokumentace a podílela se i na stavbě.
V průběhu dlouhého schvalování se změnily i požadavky knihovny, která potřebovala více prostoru. „Oproti původnímu návrhu byla změněna krytá dvorana, která měla procházet celou budovou přes všechna nadzemní podlaží. Atrium ve třetím a čtvrtém podlaží se zrušilo,“ popisuje Kitti Országhová, vedoucí projektu knihovny ve společnosti Siebert + Talaš. „Projekt byl zpracován pomocí 3D modelování v softwaru Archicad. 3D digitální model budovy vznikal současně s výkresy. V 3D modelu bylo jednoduché vizuálně zjistit kolize anebo prostorové problémy. Díky koordinačnímu modelu se včas odstranily kolize mezi rozvody technologie vytápění, větrání, chlazení, rozvody vody či kanalizace a na stavbě vše probíhalo jednodušeji, než je běžné,“ dodává Kitti Országhová.
V březnu 2022 strhly stavební firmy Subterra a Chládek & Tintěra původní školičku a pustily se do výkopových prací. „Hluboké zemní práce v bezprostřední blízkosti okolní zástavby a v dosahu velkého množství inženýrských sítí byly značně složité, ale stavební firma je zvládla velmi dobře,“ říká Kitti Országhová. Jedinou komplikací se stal přívalový déšť, který zatopil vyhloubené základy a zpozdil tak práci o měsíc.
Hrubá stavba byla dokončena začátkem roku 2023 a postupně se také začaly rýsovat vnitřní dispozice. Interiér navrhlo opět studio monom, které vyhrálo výběrové řízení na jeho realizaci. „K domu cítíme mateřskou lásku a láska je občas i sobecká, proto jsme chtěli navrhnout také interiér. Od začátku jsme plánovali knihovnu do posledního detailu a chtěli jsme ji tak i ukázat lidem,“ usmívá se Igor Hobza. Na podobě knihovny pracoval celý ateliér monom, první myšlenky rozvíjela Lenka Iľová společně s Igorem Hobzou a Michalem Bernartem. Na interiéru se velkou měrou podílel Tomáš Kočař. O její výsledek se zasloužilo mnoho lidí v monomu, tým Kitti Országhové v projekční kanceláři Siebert + Talaš, Tým Petřiny z knihovny a jeho kolegové, stavaři firem Subterra a Chládek & Tintěra a zejména Robert Navrátil, který dokázal dovést projekt ke zdárné realizaci s dodržením rozpočtu i termínů.
Jak se staví knihovna
V knihovně, na stavbě a na úřadech všichni mluví o Robertu Navrátilovi jako o panu Staviteli, bez kterého by nová budova pobočky na Petřinách nevznikla. On sám skromně tvrdí, že to je jeho práce a člověk se musí chovat jako řádný hospodář v každé situaci.
Robert Navrátil vystudoval na ČVUT obor pozemní stavitelství a řadu let zastupoval brněnskou projekční společnost K4 Architects & Engineers v její pražské pobočce. Roky pracoval na straně dodavatelů, kde koordinoval návrhy architektů s prací projektantů, představami investora a realitou stavby. Podílel se jako vedoucí pražské společnosti K4 na vzniku a realizaci nového pavilonu onkologie Fakultní nemocnice v Plzni. Jako vedoucí obchodně-technického útvaru stavební společnosti CGM se podílel na rekonstrukci stávajících objektů a výstavbě nové budovy areálu Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR na Flemingově náměstí v Praze 6. Má zkušenosti z malých zakázek i z projektů s rozpočtem přesahujícím miliardu korun. Do Městské knihovny v Praze nastoupil v roce 2017 na popud své dcery. Na stavbě nové knihovny na Petřinách koordinoval všechny dodavatele od architektů přes projektanty a stavaře po výrobce vybavení interiéru. Prováděl technický dozor, hlídal termíny, kvalitu odvedené práce i účelné vynaložení finančních prostředků. A jako dítě chodil do typově stejné školičky na Vinohradech, jen nad vchodem bděl medvěd.
Proč jste ze sféry byznysu přešel do veřejné knihovny?
Dcera mě upozornila, že Městská knihovna v Praze hledá technický dozor na stavbu nové pobočky Petřiny. To mě zaujalo, protože bych v jednom projektu využil všechny své dosavadní zkušenosti a dovednosti.
V jakém okamžiku jste nastoupil?
V roce 2017 se zpracovávala dokumentace k územnímu řízení. Návrh provázely různé komplikace, dvakrát jsme ho museli stáhnout. Docházelo k řadě odvolání, místní vznášeli námitky, kvůli novelizacím a úpravám ve stavebním zákoně se stávalo, že nebylo úplně jasné, podle které právní úpravy je třeba dokumenty posuzovat. Napotřetí už knihovna územní rozhodnutí získala a s ním i demoliční výměr na stávající objekt. Následovalo zpracování projektové dokumentace ke stavebnímu povolení a po získání souhlasů dotčených orgánů státní správy a správců všech inženýrských sítí bylo stavební povolení vydáno. Navázalo zpracování projektové dokumentace pro provedení stavby a výběr zhotovitele.
Jak dlouho celý proces trval?
Vyřízení žádosti o stavební povolení trvalo zhruba jeden rok. Souběžně jsme však řešili i projekt pro provedení stavby a výběr zhotovitele. Po vydání stavebního povolení jsme vybírali generálního dodavatele stavby. Práce byly zahájeny na jaře 2022. Ukončení stavby s kolaudací a předání objednateli proběhlo v srpnu 2023. Stavba postupovala podle předpokládaného harmonogramu, i když se vyskytly překážky, které nešlo zcela ovlivnit. Jednalo se například o několikeré zaplavení základové spáry přívalovými srážkami.
Nastaly v průběhu výstavby ještě další komplikace?
Při výkopových pracích jsme zjistili, že na pozemek byla navezena suť z výstavby sídliště v 50. letech, což zvýšilo náročnost odtěžení podloží k základové spáře. Pro dočasnou jednopodlažní budovu školičky bez podsklepení navážky nevadily, ale čtyřpodlažní dům s podzemním podlažím má vyšší nároky na zakládání. Nový objekt knihovny je založen 5–5,5 metru pod úrovní terénu. Před zahájením výkopových prací bylo nutno provést přeložku vedení dálkového tepla, která se nacházela pod novým objektem. Jedinou možností bylo období odstávky, tedy pouze v červnu a červenci.
Kolik hodin jste na stavbě strávil?
Byly to tisíce hodin. Nejtěžší je uhlídat komunikaci všech účastníků a plnění dílčích úkolů v souladu s harmonogramem i rozpočtem. To je předpoklad jakékoliv úspěšně dokončené stavby. V průběhu vznikají změny, které ovlivňují termín dokončení a cenu. Na Petřinách jich bylo 43, a to převážně z důvodu již zmíněných překvapení při výkopech a pak technicko-ekonomického rázu, např. v důsledku vývoje trhu stavebních prací. Projekt knihovny vznikl v roce 2015 a otevírala se 1. 11. 2023, za tu dobu se měnily materiály, technologie a zejména ceny.
Knihovna měla být například původně připojena na dálkové teplo, ale ukázalo se, že vlastní tepelná čerpadla budou pro budoucí provoz vhodnější.
Knihovna se tak stává po stránce potřeby tepla téměř soběstačnou a nezávislou.
Jak se vám knihovna líbí?
Je to hezký, technicistní dům, což je pro mě vždy zajímavá výzva. Ač realizace projektu probíhala i během covidu, všichni se snažili a výsledkem je moderní, funkční a pěkná stavba, která může sloužit mnoha generacím.
Co budete dělat teď?
Nová knihovna sice stojí, ale teď bude chvíli trvat, než se všichni s domem sžijí a naučí se ho správně užívat. Mezitím řeším zejména technické problémy v jiných pobočkách.
„Pro mou práci je důležitá sebekázeň,
zachování klidu a jasná komunikace. Jsou samozřejmě chvíle, kdy se věci nahromadí a musíte vše co nejrychleji a nejefektivněji vyřešit. V těchto situacích se snažím zachovat zdravý odstup a sleduji jen cílovou metu. Mnohokrát si tak vzpomenu na Zátopkovo: když nemůžeš, tak přidej.“
Knihovna otevírá
Slavnostní otevření knihovny
Demoliční práce v dubnu 2022 ukončily jednu etapu knihovny na Petřinách.
Nová kapitola jejího fungování se začala psát slavnostním poklepáním na základní kámen 28. června 2022. Zástupci magistrátu, radnice Prahy 6, stavebních firem a knihovny se pak sešli 1. listopadu 2023 na slavnostním otevření nové budovy.
„Je mi velkou ctí přivítat vás na otevření nové pobočky. Výjimečnost tohoto okamžiku umocňuje fakt, že se jedná teprve o pátý dům v Praze postavený pro účely knihovny. Ač ji mnozí nazývají komunitním centrem, je to knihovna, knihovna pro 21. století,“ přivítal přítomné Tomáš Řehák, ředitel Městské knihovny v Praze. Moderní knihovna je místem, kde si nejen půjčíte knihy, můžete si je číst a podívat se na internet, ale kde si také můžete půjčit domů obraz či deskové hry a rovnou si je tu zahrát, získáte nové znalosti, navštívíte workshop, kurz, přednášku, film, divadlo či jinou kulturní akci, potkáte se s kamarády a sousedy, poznáte nové lidi a také si tu můžete uvařit kávu nebo vyměnit květiny. Pobočka Petřiny je zhmotněním vize, jak má moderní knihovna fungovat a kam směřuje. „Knihovnu tvoří lidé a já se moc těším na formování programu a místa lidmi, kteří sem budou chodit,“ dodal Tomáš Řehák.
Dlouhá cesta
Výstavba knihovny trvala rok a půl, cesta k její realizaci však byla výrazně delší. Příprava projektu a všech potřebných dokumentů, získání povolení a výběr všech dodavatelů trvaly přes sedm let, o nové knihovně se uvažovalo už od roku 2008. „Ohromný dík patří zastupitelům městské části Praha 6, kteří projekt podporovali napříč celým politickým spektrem, hlavnímu městu Praze, které stavbu financovalo, a Ministerstvu kultury, které poskytlo dotaci 90 milionů v rámci Národního plánu obnovy, programu na výstavbu kulturních a kreativních center,“ děkoval Tomáš Řehák.
Celkové náklady dosáhly téměř 235 milionů Kč.
Jiří Pospíšil, radní pro kulturu a cestovní ruch, poděkoval ministru kultury Martinu Baxovi, že výstavbu knihovny podpořil dotací z evropských fondů, bývalé pražské radní pro kulturu, výstavnictví a cestovní ruch Haně Třeštíkové za výtečný nápad přihlásit projekt knihovny do výběrového
řízení na dotaci pro kreativní centra a řediteli knihovny Tomáši Řehákovi, že se podařilo dokončit stavbu i vybavení v termínu a řádně tak proinvestovat přislíbené prostředky. Ministr kultury Martin Baxa ocenil mimořádný význam českého knihovnictví v evropském kontextu. „Za posledních pár let se pohled na knihovnu a půjčování knih diametrálně posunul a Městská knihovna v Praze se proměnila v moderní instituci v duchu tekuté modernity. Myšlenky a nápady však potřebují patřičné zázemí a nová pobočka na Petřinách je modelovým příkladem moderní knihovny,“ uvedl. Projekt uspěl v soutěži o podporu z Národního plánu obnovy v konkurenci mnoha dalších návrhů i proto, že zcela naplňuje představy o fungování kulturně-kreativního centra v 21. století.
Je to sen
Starosta Prahy 6 Jakub Stárek použil své oblíbené heslo: „Nebudeme si nic nalhávat, ale Praha 6 je prostě nejlepší.“ A knihovna je toho důkazem, jak dokládá povzdech Kateřiny Getreidis na Facebooku Dědinská parta: „Závidím Petřinám strašně moc. Je to sen.“ Myšlenka nové moderní knihovny nádherně zapadla do rozvoje Petřin. Po připojení k Velké Praze v roce 1922 měly Petřiny reprezentovat moderní čtvrť, výstavba panelového sídliště v 50. letech ukazovala nové způsoby bydlení a nynější knihovna přirozeně reaguje na generační obnovu usedlíků. Petr Gajer, ředitel 2. divize společnosti Subterra, která v kooperaci se stavební firmou Chládek & Tintěra budovu
postavila, vyzdvihl příjemnou spolupráci se všemi zúčastněnými, rychlost výstavby i krásu a jedinečnost nové pobočky.
Slavnostní pásku přestřihli všichni mluvčí spolu s Hanou Třeštíkovou, Pavlem Špindlerem a Marianou Čapkovou za Prahu 6 a Zuzanou Kopencovou z Městské knihovny. Ve středu 1. listopadu 2023 v 10.43 se pobočka na Petřinách slavnostně otevřela. Po podpisu do pamětní knihy si šli hosté v doprovodu architektů ze studia monom, stavitelů ze Subterry a Chládka & Tintěry a knihovnic Hany Livorové a Zuzany Kopencové pobočku prohlédnout. Občerstvení pro hosty připravila kavárna Modrý domeček z Řevnic.
„Přál bych si, aby nová pobočka Petřiny bezezbytku naplnila své poslání – knihovny jako centra vzdělanosti, kultury a demokracie a místa pro každého, kdo chce porozumět světu i sám sobě.“
Tomáš Řehák, ředitel Městské knihovny v Praze
Vítejte v knihovně
Projděte se knihovnou v pohodlí domova, a až dorazíte na Petřiny, budete už přesně vědět, kam zamířit.
Interiér navrhlo studio monom, které stojí i za ztvárněním nové budovy. „Dům má moderní technicistní vzhled, linie jsou pravoúhlé, fasáda kompaktní, konstrukce flexibilní a instalace odhalené. Chtěli jsme, aby byla stavba srozumitelná na první pohled,“ vysvětluje Igor Hobza, architekt a spoluzakladatel studia monom. Racionalitu konstrukce záměrně narušuje točité schodiště do prvního patra. Prostoru dává charisma a podtrhuje myšlenku knihovny jako veřejného obýváku, kde se stejně jako doma odehrává mnoho dějů. „Knihovna je otevřená, přehledná, nábytkem přirozeně rozdělená podle jednotlivých funkcí, které se vzájemně neruší,“ doplňuje Igor Hobza.
První nadzemní podlaží
Prosklené stěny nechávají kolemjdoucí nahlédnout dovnitř a zvou ke vstupu. Hlavní vchod se nachází v ulici U Petřin a velkými dveřmi vstoupíte do pomyslného foyer s posezením, recepcí a šatními skříňkami. Pokud potřebujete jen vrátit knihy, samoobslužný bod se nachází hned vpravo u dveří. Spočinout můžete na pohovkách a taburetech. Skrytým tunelem v knižním regálu prolezou děti do ulity plné knih, ale nebojte, přístupná je i okolo a rodičům nabízí příjemné posezení v křesílkách u stolků. Děti si mohou prohlížet knížky, zařádit si na koberci, luštit hlavolamy na stěně, kreslit si u stolečku nebo si jen tak poležet a poslouchat pohádky od babičky. Rodiče si mohou přečíst časopisy nebo si uvařit kávu či čaj v kuchyňce. Kuchyňské kouty jsou v každém patře. Bílé šatní
skříňky diskrétně oddělují toalety a kanceláře. Knihovnice či knihovníky najdete uprostřed u pultu s dvěma monitory. „Hlavní recepční pult je otevřený, aby zval návštěvníky k interakci. Regály s knihami jsou maximálně 140 centimetrů vysoké, abyste mohli prostor přehlédnout, sezení naopak nízké, abyste měli pocit soukromí. V přízemí jsou knihy hojně prezentovány jako v knihkupectví, lidé si je často vybírají podle obálek. V boxech na kolečkách se pak tematicky obměňují,“ popisuje Igor Hobza. Jsou tu i vitríny na prezentaci knih z Oddělení vzácných tisků nebo děl z místní základní umělecké školy. „Velkou radost máme z živých rostlin ve vysokých truhlících a ze stylového posezení,“ dodává Hana Livorová, vedoucí pobočky Petřiny. Přízemí je průchozí a prosklené dveře na opačné straně vedou na zahradu, kde roste ořešák, pod nějž přibyla zrestaurovaná plastika veverky. Z rušnějšího přízemí vyjdete po elegantních schodech do klidnějšího patra.
Druhé nadzemní podlaží
Bílé točité schodiště doplňuje stejně provedené zábradlí podél atria v patře. Regály jsou plné beletrie, knih pro mládež a naučné literatury. „Pobočka Petřiny spolupracuje s opatovskou artotékou, která je zaměřena na výtvarné umění. Reprodukce obrazů si na Petřiny můžete nechat dovézt v rámci služby rezervace s dovozem a půjčit si je na půl roku domů,“ představuje novou službu Hana Livorová.
Velký stůl se perfektně hodí ke studiu, k práci i k hraní deskových her. Díky barové výšce u něj můžete i stát. Studovat nebo pracovat můžete také u stolků nebo v oddělené klubovně. Pokud si klubovnu zarezervujete na akci, můžete po dohodě s pracovníky knihovny využít i skříňky a umyvadlo v zázemí. Perforovaná akustická stěna je rovněž
nástěnkou, do které lze libovolně umisťovat háčky a na ně věšet obrazy.
Posaďte se na širokých parapetech u oken, přisuňte si stoleček a začtěte se do knihy nebo pozorujte dění na ulici.
Třetí nadzemní podlaží
Třetí podlaží je přístupné po přiložení čipové karty ke čtečce. Kartu dostane každý, kdo potřebuje využít prostory některé z kluboven, od knihovníků na recepci v přízemí. Můžete vyjet výtahem nebo vyběhnout po schodišti. Surový beton koresponduje s odhalenou elektroinstalací na stropě, černé zábradlí ladí se stejně štíhlými zářivkami na stěnách.
Výhled do zahrady a okolní zástavby si užijete ze tří učeben. „Dvě jsou rozděleny mobilní příčkou, takže je lze spojit v jednu velkou. Stoly jsou modulové a dají se skládat k sobě. Technický ráz a šedý nábytek zjemňuje barevná akustická stěna, v jedné klubovně je světle zelená, v druhé tmavě zelená. Vybavení kluboven doplňuje i chytrá
stěna, plátno a projektor nebo obrazovka,“ říká Hana Livorová. Útulnost umocňuje malý lounge s pohovkou a stolkem před vstupem a kuchyňka. Třetí klubovna je laděná do modra a má u sebe i zázemí se skříňkami a umyvadlem. „Místnosti lze využít ke studiu, k doučování, výuce jazyků, workshopům nebo k setkávání místních spolků a klubů,“ nastiňuje Hana Livorová.
Ostatní prostory zaujímají potřebné kanceláře knihovny – pro pracovníky nákupu knih a jejich knihařského zpracování, příjmu povinných výtisků a také oddělení časopisů.
Čtvrté nadzemní podlaží
Obdélníkové místnosti s výhledem do zahrady dominuje třídicí linka, na které se každý den třídí knihy do jednotlivých poboček sítě Městské knihovny v Praze. Každá má svou přepravku, do níž knihy šetrně sklouznou. Jednou až dvakrát denně je sem z celé Prahy sváží dodávka, ze které knihy jedou v přepravkách vlastním výtahem k začátku třídicí linky. Knihovníci je pak do ní ručně vkládají a případně ručně dotřiďují. „Speciální výtah a služební vjezd do velké míry určil orientaci knihovny,“ doplňuje Igor Hobza. Přes chodbu s kuchyňkou se nachází knihařská dílna se stroji na opravu knih a zázemí pro přípravu nových knih k půjčování. Nové knihy je totiž třeba orazítkovat, polepit kódy, případně u nich přilepit obálku a doplnit kapsičku na vkládané materiály (přílohy).
Suterén
Oříšek pro projektanty a architekty představoval multifunkční sál. Umístění v suterénu klade zvýšené nároky na bezpečnost návštěvníků. „Požadavky hasičů nakonec vedly k vybudování externího schodiště ze sálu na zahradu. Zapustili jsme ho do terénu, aby si budova udržela čistý, kompaktní objem,“ dodává Igor Hobza. Sál je vybaven profesionální promítací technikou a může sloužit k filmovým projekcím, ale také pro divadelní představení nebo přednášky. Hlediště s 59 sedadly je možné složit a využít tak celou plochu sálu. Bezbariérový přístup zajišťuje plošina, která z foyer sjíždí do prostoru sálu. Foyer ohraničuje šatna, pokladna, toalety, kuchyňka pro zaměstnance a vstup do zázemí pro účinkující. Velmi efektní je barevné tónování interiéru, kdy pozadí a strop kolem plátna jsou nejtmavší a směrem k hledišti se šedá na stěnách a na lamelovém podhledu
zesvětluje. To působí příjemně při sledování filmu a prostor získává na velikosti. Černé zábradlí ladí se zábradlím na schodišti, světlá dřevěná podlaha sál rozjasňuje.
Přijďte pobýt
Knihovna nabízí nejen půjčování knih a prostor k jejich čtení, ale i místo pro odpočinek, klid na učení i práci. Organizuje také různé workshopy, přednášky, promítání a další zajímavé akce. „S místním spolkem Spolu na Petřinách jsme podepsali memorandum o spolupráci a vymýšlíme společné akce,“ zve Hana Livorová k návštěvě.
Fond knihovny tvoří 9000 svazků, převážně novinek, které budou průběžně doplňovány a obměňovány. Knihovna má otevřeno v pondělí od 13 do 19 hodin, od úterý do pátku od 9 do 19 hodin a v sobotu od 10 do 17 hodin, v neděli má zavřeno. Pokud někomu otevírací doba nevyhovuje, může využít venkovní box, který nabízí možnost půjčit si knihu 24/7. Mimo otevírací dobu lze knihy vracet do návratového vhozu po levé straně vstupních dveří do knihovny. „Knihovna Petřiny je moderní kulturní, vzdělávací a komunitní centrum a všichni si přejeme, aby to tu žilo,“ usmívá se Hana Livorová.
Videoprocházka službami knihovny na Petřinách
Spolu na Petřinách
Spolek vznikl v roce 2014, aby sjednotil všechny aktivní lidi, kteří se zajímají o dění na Petřinách, kde žijí. Ve spolupráci se ZŠ Petřiny-sever zrealizoval projekt Krok ze školy do přírody, výrazněji se aktivoval v roce 2020 v souvislosti s novou výstavbou na Petřinách, zejména pak výstavbou na místě obchodního domu Petřiny. Další aktivity popisuje jeho místopředsedkyně, architektka
Jana Jemelková.
V roce 2021 jsme na Petřinách poprvé pořádali větší sousedskou akci Zažít město jinak a chceme v této tradici nadále pokračovat. Velmi vítáme otevření nové moderní pobočky Městské knihovny v Praze, s níž jsme již také podepsali memorandum o spolupráci, a na konci roku 2023 už zde proběhlo několik setkání.
V knihovně nabídneme sousedům přednášky zaměřené na osvětu a seznámení laické veřejnosti s pojmy, nástroji a možnostmi územního plánování v návaznosti na naši lokalitu a také na téma participace obyvatel. Chceme sousedy zapojit formou workshopů na téma veřejný prostor na Petřinách. Dále připravujeme cestovatelské přednášky, besedy s pamětníky, s významnými obyvateli či rodáky z Petřin. V neposlední řadě chceme zvát přednášející z různých oborů lidské činnosti (historie, egyptologie, geologie, architektura, etologie a další).
K již zavedeným komentovaným urbanisticko-architektonickým vycházkám po Petřinách bychom rádi přidali vycházky s pamětníky počátků sídliště či komentované vycházky po sídlišti zaměřené na veřejný prostor. Tradiční komunitní akce, jako je jarní a podzimní garážový prodej, chceme rozšířit i do dalších částí Petřin ve formě tzv. blešáků.
Spolek svou činností podporuje možnost občanů aktivně se podílet na dění ve svém okolí, setkávat se a sdílet své názory s ostatními sousedy.
Veřejný prostor i veřejné instituce by se měly stát živým místem pro setkávání všech generací. Spolek je zároveň připraven spolupracovat na vybraných projektech zabývajících se touto problematikou.
Jsme součástí volného nepolitického seskupení Společně pro Šestku, koalice občanských sdružení, spolků a iniciativ Prahy 6. Spojuje nás domov v Praze 6 a obecný zájem, aby „Šestka“ zůstala přívětivým místem ke spokojenému bydlení, práci a trávení volného času.
Příběh veverky
Realistická plastika veverky shlížela na návštěvníky školičky a knihovny přes
60 let. Bylo tedy jasné, že na nové budově nemůže chybět. Při demolici původní stavby ji však nebylo možné sejmout bez poškození, a tak se dostala k restaurátorovi Davidu Hroníkovi, který jí vrátil její původní podobu.
Socha veverky stála nad vchodem do bývalé školičky. Je vysoká zhruba 80 centimetrů a váží 70 kilogramů. Jejího autora se nepodařilo zjistit.
Při její demontáži došlo k vážnému poškození, protože byla kovovou armaturou připevněna k betonovému podstavci. Jelikož samotná plastika je zhotovena z keramiky vylité betonem,
bylo toto poškození v podstatě nevyhnutelné.
Do dílny Davida Hroníka přijela s odlomenými částmi podstavce a s vyčnívajícími kovovými dráty původní armatury.
David Hroník nejprve odstranil původní armaturu, odsekal starý beton a navrtal do spodní části otvor pro nový nerezový čep. Poté doplnil sokl odlomenými původními díly a vylil ho betonovou směsí s otvorem pro budoucí nerezový čep. Po doplnění hmoty podstavce bylo pak dno z důvodu vodotěsnosti plastiky zalito epoxidovou pryskyřicí. Chybějící části a spáry byly doplněny epoxidovou pryskyřicí probarvenou práškovými pigmenty podle zbarvení podkladu. Restaurovaná plastika veverky se vrátila do zahrady u knihovny, kde hlídá budovu z betonového podstavce.
Časová osa knihovny
na Petřinách
1964
Knihovna s číslem 42 a názvem Zeyerova alej se přestěhovala na sídliště Petřiny. Číslo 42 pobočka Petřiny nese dodnes.
1990
Generální rekonstrukce objektu knihovny.
Práce trvaly od 1. 11. 1990 do 25. 9. 1992.
2005
Automatizace knihovních agend.
Knihovna uzavřena od 4. 7. do 30. 10. Otevřela se 31. 10. jako v pořadí 23. automatizovaná pobočka v síti
Městské knihovny v Praze.
2021
Ukončení činnosti knihovny v budově tzv. školičky dne 7. 10. Zahájeny přípravy na vystěhování a na stavbu nové knihovny.
2022
Demolice stávajícího objektu v dubnu.
Dne 28. 6. proběhlo na staveništi u základové jámy poklepání na základní kámen.
2023
Dne 1. 11. se konalo slavnostní otevření nové knihovny.
Městská knihovna v Praze pobočka Petřiny
U Petřin 2511/1, Praha 6 mlp.cz/petriny
Otevírací doba: po 13–19, út–pá 9–19, so 10–17
Investiční náklady:
226 mil. Kč; z toho 90 mil. Kč Národní plán obnovy (komponenta 4.5.3 na podporu kreativních center Ministerstva kultury ČR)
Náklady na vybavení interiéru: 8,5 mil. Kč
Investor/stavebník:
Městská knihovna v Praze, příspěvková organizace hl. m. Prahy
Návrh exteriéru a interiéru: monom works, s. r. o.
Projektová dokumentace: Siebert + Talaš, spol. s r. o.
Dodavatel stavby: konsorcium Subterra, a. s. a Chládek & Tintěra, Pardubice, a. s.
Dodavatel interiéru: KASCH – interiér, s. r. o.
Dodavatel výdejního boxu: FurtodoBox, s. r. o.
