Ediční plán E-knihovny Městské knihovny v Praze podzim / zima 2019

0 2 19 PODZIM – ZIMA

e-knihovna.cz

ediční

plán

Editorial

Milí přátelé dobré knihy, před námi se otevírá příjemné dru­ hé pololetí roku rámované prázdni­ nami a Vánocemi, a tudíž nový ediční plán e-knih z Městské knihovny v Praze.

S tím, jak se chystá uzavírka poboček kvůli přípravě přechodu na moderní způsob půjčování knih, určitě oceníte možnost získat něco ke čtení kdyko­ liv a odkudkoliv. Na výběr je již přes 1500 titulů, pro každého něco. Ačkoliv průzkumy nemilosrdně potvrzují, že elektronické knihy asi tištěnou produk­ ci nevytlačí, každý zná řadu příležitostí, kdy se mnohem lépe hodí začíst se do displeje než obracet stránky objem­ ného svazku. A nezanedbatelné body sbírá naše produkce též bezplatnou, legální dostupností pro kohokoliv. Čís­ la to říkají jasně: stahovanost e-knih z MKP roste. Přispěli jste svou čárkou do součtu?

Věříme, že náš výběr z knihovních regálů vás potěší, možná i přinese nejedno čtenářské překvapení. Mi­ lovníkům poezie předložíme v tradiční edici velká jména českých básníků 20. století. Jsou to již klasici, nebo stále ještě underground, revolta, moderna: V. Fischerová, J. Kainar, I. Wernisch, O. Mikulášek, M. Topinka, I. M. Jirous?

V souladu s nakladatelským po­či­nem roku, totiž vydáním díla B. Hra­bala, jsme se rozhodli nově na­bíd­nout 13 titu­ lů tohoto našeho nej­překládanějšího autora. A pro jiný čtenářský vkus hned několik děl R. Denemarkové, J. Krato­ chvila, V. Kahudy, L. Součka, J. Cimické­ ho, Z. Brabcové.

Kdo miluje hlubokou, rozháranou ruskou duši, může sáhnout po dalším Bulgakovovi, Andrejevovi, Zamjati­ novi.

Mimořádné výročí české novodobé historie připomeneme souborem pro­ slovů Jana Masaryka, jimiž se obracel v letech 1939 až 1945 prostřednictvím rozhlasového vysílání BBC k vlasti z Londýna.

K usnadnění výběru jsme sjedno­ tili obálky našich e-knih, aby bylo na první pohled zřejmé, jestli se jedná o poezii, prózu, drama. Současně jsme zvýraznili atraktivní literární žánry piktogramem, takže se do společného pomyslného regálu dostanou všechny detektivky, cestopisy, záhady, fakta…

Začtěte se bez šustění papíru a svěř­ te se nám, co se vám líbilo či ne­líbilo.

Zvláště uvítáme tip na knížku, kterou byste si rádi stáhli v budoucnosti.

Redakce MKP

Oldřich Mikulášek

Poezie

(1910–1985)

Oldřich Mikulášek prožil většinu života v Brně a o jeho poezii se říká, že je zemitě moravská. Pokud to znamená, že je hloubavá, vychází z vlastní zkušenosti a zároveň se vrací ke kořenům, je poctivá v hledání odpovědí na smysl lidské existence, uvědomuje si pomíjivost, smrt, radost i bolest, kterou přináší láska – pak ano, je to básník moravanství, sveřepý i laskavý, lyrik i vypravěč. A stojí za to se s ním setkat.

Co člověk má Co člověk má? Snad tichý kraj s řekou, jež v dálku uplývá?

Je tvůj tak jako píseň; hraj – a unáší tě tesklivá.

Tak kraje a tak písně jsi!

Ne ony tvé! Co člověk má?

Snad jasnou hvězdu nad lesy?

S úsvitem prvním zhasíná, když nebe oči zavře si. [...]

Doporučujeme:

Od autora dále chystáme: Marné milování, Křídlovka, Tráva se raduje, Podle plotu, Pulsy, První obrázky, Krajem táhne prašivec

|3|

Poezie

Josef Kainar (1917–1971)

Josef Kainar – autor častušek i blues, je mnohými vnímán jako rozporuplná osobnost. O čem však není a nemůže být sporu – Josef Kainar je básník, čtený a stále znovu objevovaný dalšími generacemi. Proč tomu tak je, vyjádřil počátkem roku 1940 František Halas v dopise, kterým Kainarovi odpovídal na zaslaný rukopis: „… Máte tam verše krásné a já se na ně těším.“

Doporučujeme:

Stříhali dohola malého chlapečka Stříhali dohola malého chlapečka Kadeře padaly k zemi a zmíraly Kadeře padaly jak růže do hrobu Železná židle se otáčela Šedaví pánové v zrcadlech kolem stěn Jenom se dívali Jenom se dívali Že už je chlapeček chycen a obelstěn V té bílé zástěře kolem krku [...]

Od autora dále chystáme: Marné milování, Křídlovka, Tráva se raduje, Podle plotu, Pulsy, První obrázky, Krajem táhne prašivec, Osudy

|4|

Viola Fischerová

Poezie

(1935–2010)

Viola Fischerová je autorkou 11 knih, za dvě z nich obdržela cenu Magnesia Litera. Jiří Peňás její osobnost vystihuje slovy: „Byla to kouzelná žena, a ani roky a těžké životní rány neporušily její přirozenou krásu, grácii a intuici. Šířila kolem sebe auru tajemství. Ale i přesvědčení, že vše má nakonec nějaký dobrý smysl.

Byla z těch žen, které viděly pod povrch věcí, a uměla pro to najít slova.“

*** Kdysi nejkrásnější a taky už sedí na suché větvi Dcera ji léta nezná Zato kukaččí děti z hnízda jejího syna jsou u ní doma: tři pihovatá vnoučata s kulatýma očima A každé se jí podobá

Doporučujeme:

Od autorky dále chystáme: Zádušní básně za Pavla Buksu, Jak pápěří, Odrostlá blízkost, Babí hodina

|5|

Poezie

Ivan Wernisch (* 1942)

„Nepovažuji za vyloučené, že mé básně bude někdy někdo číst. Třeba já sám. Nevím sice, proč bych to dělal, a taky nevím, kdo by mě k tomu mohl přinutit, ale v tom to právě vězí: že to nevím. Nějaká vyšší moc mě popadne za límec a strčí mi čumák do vlastního tentononc.“ (Ivan Wernisch, Doupě latinářů, 1991)

Doporučujeme:

*** (Václavu Daňkovi) Chodit po provaze je snadné a kdo to neví ten spadne A smrt je jen hloupost protože kdo tohle ví ten neumře

Od autora dále chystáme: Frc, Doupě latinářů, Zlatomodrý konec stařičkého léta, Pekařova noční nůše, Jen tak, Proslýchá se

|6|

Miloslav Topinka

Poezie

(* 1945)

„Poesie není nic uzavřeného, výlučného. Mohou jí ‚rozumět‘ všichni, tak jako každý přece může ‚porozumět‘ větru, mořským vlnám, dotyku světla, ukolébavce, pohlazení, milostnému šeptání, ptačímu letu, výkřiku úzkosti či touhy. Je všude a ve všem, zmrazena, jako jsou siločáry magnetického pole ztuhlé, zamrzlé ve hvězdné lávě.“ (Miloslav Topinka, esej Topologie nové, jiné poesie, 1971)

(Slova-nože) Někdy to není k vydržení, vydržet bez berliček.

Stejné riziko pro toho, kdo nože vrhá (aby nezranil), jako pro toho, kterého nože obsekávají. Zvlášť když je to jeden a ten samý.

Doporučujeme:

Od autora dále chystáme: Trhlina, Probouzení, Vedle mne jste všichni jenom básníci, Hadí kámen, Utopír

|7|

Poezie

Jan Němec (* 1981)

Jan Němec, básník a prozaik, jako první zastával místo předsedy Asociace spisovatelů, oborového spolku českých básníků a prozaiků. Vydal sbírku básní, sbírku povídek a román. Povídkový soubor Hra pro čtyři ruce mu v roce 2010 vynesl nominaci na Cenu Jiřího Ortena, román Dějiny světla získal v roce 2014 Cenu Evropské unie za literaturu, cenu Česká kniha a další ocenění.

Doporučujeme:

Láska klučina v kleče zobe ptáčka co natahuje krk z vetchého hnízda mezi stehny když holčička odnaproti celá holá a už na holičkách útěchu hledá v sobě po hmatu nikdy ji neosloví — promiňte... nikdy mu neodpoví — ne neomlouvejte se

Od autora dále chystáme: Hra pro čtyři ruce

|8|

Volá Londýn (1945)

Svědectví

Kniha přináší výběr rozhlasových komentářů Jana Masaryka, jak je odvysílala československá sekce BBC z Londýna během 2. světové války. Vysílání bylo zahájeno 6. září 1939 a jeho první relaci měl právě Jan Masaryk. Poslech „Londýna“ byl v protektorátu Čechy a Morava německou okupační silou tvrdě postihován, přesto se na něj tisíce lidí těšily jako na naději ve svobodný život.

Jan Masaryk (1886–1948), československý diplomat a politik.

Jako syn prezidenta T. G. Masaryka byl do politiky vtažen velmi mlád – od roku 1919 byl ve službách ministerstva zahraničí, pracoval v USA a Londýně, po okupaci Československa se stal ministrem zahraničí v londýnské exilové vládě a po válce jím zůstal až do své tragické, dodnes zcela neobjasněné smrti.

Doporučujeme:

|9|

Próza

Sedmikostelí (1998) Na architektonickém i mentálním půdoryse vymezeném sedmi pražskými gotickými kostely Nového Města probíhá napínavé vyšetřování krvavých zločinů, které propojují středověk a současnost. Podtitul „gotický román z Prahy“ odkazuje na znaky žánru a ponurý příběh je s fascinující lehkostí do posledního puntíku erotických a sektářských motivů bod po bodu naplňuje. Procházka romantickými středověkými uličkami za setmění bude možná od jisté chvíle poněkud děsivým zážitkem...

Doporučujeme: „Po mnoha a mnoha letech jsem si přečetl Škvoreckého Zbabělce.

Zjistil jsem, že je to jiná a daleko lepší kniha, než jsem si myslel jako mladý čtenář.“ — Miloš Urban

Miloš Urban (* 1967) přiznává: „Potřebuji stále něco vytvářet, ale nejsem manuálně zručný, takže mi nezbývá než si vymýšlet. A když máte ještě silnou představivost a smysl pro drama, a přitom neumíte třeba točit filmy, pak vám toho moc nezbývá.“ Pro takového člověka je pak tedy cestou řada románů, povídek a novel, z nichž mnohovrstevnaté, barvité, pohádkově-mysteriózní ekologické vyprávění Hastrman se dočkalo v roce 2001 ocenění Magnesií Literou a v roce 2018 zfilmování Ondřejem Havelkou.

Od autora dále chystáme: Praga Piccola, Michaela, Poslední tečka za rukopisy

| 10 |

Domácí úkoly

Próza

Milovníkům hrabalovského pábení možná pootevře nová dvířka spisovatelova světa jazykové a tematické ekvilibristiky knížka esejů, poznámek, medailonků, rozhovorů, drobných úvah a postřehů. Titul „ostře sledovaného“ autora putoval v roce 1969 z tiskárny přímo do stoupy a jeho opětovné vydání v celistvém souboru s texty pozdějšími tak nabízí jedinečnou příležitost najít svou „perličku na dně“, začíst se třeba v „příliš hlučné samotě“ do něčeho pro „starší a pokročilé“ z pera „pražského bambina“.

Bohumil Hrabal (1914–1997) patří k nejvýraznějším a současně nejvýznamnějším osobnostem české literární scény 20. století.

A snad také světové, neboť se stal naším nejpřekládanějším autorem. Není mnoho literátů, kteří obohatí slovní zásobu výrazem schopným žít i mimo stránky jejich díla, a tvůrci Pábitelů se to podařilo. Jeho pábení od Skřivánků na niti až po Dopisy Dubence přes okouzlující Ostře sledované vlaky, Postřižiny a Obsluhoval jsem anglického krále je živoucím, kypícím proudem imaginativní výpovědi o lásce k životu a lidem.

Doporučujeme:

Od autora dále chystáme: Perlička na dně, Ostře sledované vlaky, Příliš hlučná samota

| 11 |

Próza

Peníze od Hitlera (2006) „Aby to působilo sugestivně, aby to čtenáři dalo herdu a zůstalo to v něm, aby se s tím musel nějak vypořádat, jsou všechny situace záměrně vyhrocené, stavěné na hranu, ale nechybí tam svérázný groteskní humor, je to tragikomedie, ale z ptačí perspektivy zůstává komedie.“ Těmito slovy charakterizuje sama autorka svou několikanásobně oceňovanou (mj. Magnesia Litera 2007) románovou lekci z německo-české historie a obecně lidských imperativů, jako je přiznání viny, schopnost odpuštění, spravedlnost žití.

Doporučujeme:

Radka Denemarková (* 1968), mnohostranná osobnost naší literární scény (spisovatelka, překladatelka z němčiny, literární historička, scenáristka a dramaturgyně), je jedinou českou autorkou, která obdržela Magnesii Literu třikrát – za prózu, publicistiku i překlad.

Z jejích děl, přinášejících příběhy hluboce prožité a niterně povědomé, zůstává čtenáři mnoho osudových otazníků, vykřičníků i tří teček.

Od autorky dále chystáme: A já pořád kdo to tluče, Smrt nebudeš se báti aneb Příběh Petra Lébla, Kobold, Příspěvek k dějinám radosti

| 12 |

Próza

Dobrou noc, sladké sny (2012)

S obdobím druhé světové války se autor snažil literárně vypořádat, aniž by mu nějak přímo zasáhla do života, byl v té době dítětem. Na prostoru jednoho dne a jednoho města, jeho rodného Brna, rozvíjí svým originálním jazykem magický souboj reálného a snového světa zaplněného jedinečnými postavičkami a hlavně tragikou doby. Román je osobitým zpracováním tématu, které náš čtenář zná již z Peněz od Hitlera R. Denemarkové.

Jiří Kratochvil (* 1940), romanopisec, dramatik a novinář, často označovaný jako „postmodernista“, tedy vymykající se, je brněnský rodák a Brno je také dějištěm řady jeho děl. Patří k těm osobnostem, které vynikají ve svém oboru, přestože – nebo právě proto – ve škole v něm úspěšné nebyly. Trojky a čtyřky za slohové práce nakonec přepsal v řadu literárních cen (T. Stopparda, J. Seiferta, K. Čapka).

Doporučujeme: „Čtu už potřetí Kafkův Proces. Vracím se teď totiž ke všem knihám, které mě kdysi zaujaly,“ svěřil se Kratochvíl v rozhovoru pro Lidovky.cz.

Od autora dále chystáme: Alfa Centauri, Brněnské povídky, Avion, Herec

| 13 |

Záhady

Případ Jantarové komnaty (1970)

Kniha na pomezí detektivky a dobrodružného románu vtahuje čtenáře do mistrné směsice faktů a fikce s atraktivní zápletkou kolem proslulé jantarové komnaty a jejího záhadného zmizení na konci druhé světové války. „Starý dobrý Souček z šedesátých let“, slovy fanouška, dokáže připoutat k četbě a poté neodbytně pobízet k regálům knihoven a monitorům počítačů, kde lze vyhledat další a další příspěvky k odhalení historického tajemství.

Doporučujeme:

Ludvík Souček (1926–1978) je čtenáři oblíben jako jeden z nejvýznamnějších českých autorů sci-fi a „záhadologické“ literatury.

Stejně jako jeho životní osudy spletené do tajemných a nevysvětlených řetězců událostí naplňuje Součkova dobrodružná a vzrušivě tajuplná literární tvorba kultovní odkaz ikonického představitele vědecko-fantastického žánru.

Od autora dále chystáme: Tušení stínu, Tušení souvislostí, Cesta slepých ptáků, Bohové Atlantidy

| 14 |

Vražedná past (2004)

Detektivka

Autor ctí klasické pojetí žánru a na jeho principech vybudoval napínavý příběh mafiánského vydírání mladého podnikatele, v němž nechybí ani vražda.

Kniha byla oceněna Cenou Jiřího Marka za nejlepší detektivní román. Slibné spojení lékařské a literární způsobilosti Cimický naplnil věrohodným psychologickým vykreslením postav a pozadí temného příběhu ze současnosti.

Jan Cimický (* 1948) je profesí psychiatr, a kdo by měl o zákoutích lidské duše vědět víc? Někdy se v ní skrývá i vědomí vraždy, a právě odhalování motivů činu a složitostí lidské povahy se pro spisovatele-lékaře stalo výzvou k napsání řady oblíbených detektivních románů (Dívka z přehrady, Oddychový čas), ale i psychologických próz (povídkový soubor Podivný host). Mimo to se věnuje historickým tématům, poezii a překladům z francouzštiny, samozřejmě též popularizaci svého oboru, a to i prostřednictvím rozhlasových či televizních pořadů.

Doporučujeme:

Od autora dále chystáme: Křižovatky, Oddychový čas, Případy doktora Dvořáka, Poslední zastávka smrt

| 15 |

Próza

Daleko od stromu (1984) Již v prvním románě autorka zasáhla čtenáře svým tísnivým líčením dospívání generace 50. let, sugestivním obrazem atmosféry socialismu prostřednictvím tápající duše mladé dívky složitě se vypořádávající s vlastním životem i společenskými tlaky. „Bodejť, pradědeček skončil v blázinci, dědek v komunistický straně a táta je farář. Pak má bejt to dítě normální.“ První vydání v exilovém Indexu pak ověnčila Cena Jiřího Ortena při jejím premiérovém udílení mladým literátům.

Doporučujeme:

Zuzana Brabcová (1959–2015) nesměla z politických důvodů studovat na vysoké škole a pracovala jako knihovnice, uklízečka a redaktorka. Tak nejzřetelněji sama ztělesnila paradoxy doby, v níž – bohužel jen krátce – žila. Ze svého introvertního a depresivního vnitřního založení se vypsala v pěti románech, které jako drásavé psychologické obrazy vynesly autorku mezi nejvýznamnější a nejdiskutovanější literátky polistopadové epochy.

Od autorky dále chystáme: Zlodějina, Rok perel, Stropy, Voliéry

| 16 |

Houština (1999)

Próza

„Jeho próza je opravdová houština slov fascinujících magickou konkrétností, hýřících bohatstvím obraznosti i nemilosrdně přesně viděnými útržky života,“ tvrdí Aleš Haman o tomto autobiograficky laděném románě.

A autor sám dodává: „Dvakrát týdně spouštím mlýn na kosti. Když přivezou nám urny a je zapotřebí připravit popel k rozptylům. … Otřásá se podlaha, když melu nebožtíky. Za pár minut je z té hrubé drti lehounký prášek.“ Míní tím své psaní?

Václav Kahuda (* 1965) je undergroundový spisovatel tělem i duší. Pod povrchem pracoval – byl mimo jiné dělnické profese strojníkem v čistírně odpadních vod, topičem a hrobníkem – a pod povrch běžného dění a vyrovnané řádky slov vede i své čtenáře originálním labyrintem obrazů, představ a glos, pro které z temných a eroticky vzrušivých hlubin doluje i svůj rozkošatělý, syrový až obhroublý jazyk.

Doporučujeme:

Od autora dále chystáme: Příběh o baziliškovi, Veselá bída, Exhumace, Proudy, Vítr, tma a přítomnost

| 17 |

Próza

Medvědí tanec (2014) Pro změnu neautobiografická kniha autorky románů a povídek „o sobě a o komkoliv z nás“ nabízí čtenáři nečekaně postavu známou a slavnou – Jaroslava Haška. Pohled na poslední měsíce života proslulého bonvivána, plynoucí v předtuše konce a v atmosféře nemoci a nečasu, může být pro milovníky Švejka překvapením, pro milovníky vypravěčsky silné literatury vítaným zpestřením čtenářské zkušenosti.

Doporučujeme:

Irena Dousková (* 1964) vyrostla v divadelnické rodině, divadelní hry nepíše, divadlo jí přesto vyneslo oblibu čtenářů dramatizacemi její prozaické trilogie Hrdý Budžes, Oněgin byl Rusák, Darda. Nejen v případě těchto titulů se smějeme, abychom záhy po úlevném veselí pocítili tragičnost lidského osudu.

Ve spisovatelčině básnické i prozaické tvorbě je to prostě tak, že „jak má někdo srdce, tak skoro určitě umře“.

Od autorky dále chystáme: O bílých slonech, Doktor Kott přemítá, Čím se liší tato noc

| 18 |

Próza

Plachý milionář přichází (2008)

Neustálá dychtivost v sledování toku dějin a angažovanost ve veřejném životě našly svůj ventil v sérii fejetonů pro deník Dnes, v nichž Martin Reiner s humorem glosoval život „v luxusu“, byť vymyšlený.

Jejich soubor byl doplněn i o starší fejetony a má šanci pobavit a uspokojit „zájemce o bohatství“ i dnes. Sám autor k tomu říká: „Naplánujte si, jak rozházíte své vlastní milióny. Ale pak ty plány pěkně sbalte do ruličky a hoďte je kačenám… Ty už si s nimi budou vědět rady.“

Martin Reiner (* 1964), nebo také Martin Pluháček, je především významným hybatelem porevoluční literární scény.

Už tím, že dvakrát založil ambiciózní nakladatelství, pomohl k oživení zdejší tvůrčí atmosféry a čtenářské dychtivosti. A sám pak také přispěl několika básnickými sbírkami, povídkovými cykly, ale hlavně obsáhlým, pozoruhodným románovým svědectvím Básník, shrnujícím beletristickou formou jeho takřka celoživotní zájem o poezii a osobnost Ivana Blatného.

Doporučujeme: „Když jsem vydal Účastníky zájezdu, do roka se jich prodalo k padesáti tisícům…“ prozradil Reiner o svých vydavatelských úspěších.

Od autora dále chystáme: Tání chůze, Lázně, Lucka, Maceška a já

| 19 |

Próza

Temno (1915) Historický román zachycující temné období první poloviny 18. století v bohatých dějových peripetiích, jimiž prochází množství reálných i fiktivních postav, daroval našemu členění historie pojmenování pro pobělohorské období. Autor věnoval přípravě na psaní mnoho času ve studovnách pramenů a snažil se co nejpůsobivěji zobrazit zápas o svatořečení Jana Nepomuckého. Jeho přítel a ilustrátor jeho děl Mikoláš Aleš ho ocenil i za nás: „Celý národ veřejně by se měl Vám poděkovat za dílo tak krásné, jak jest Vaše Temno.

Jest to snad nejkrásnější dílo, které jste napsal.“

Doporučujeme:

Alois Jirásek Gymnaziální profesor Alois Jirásek (1851–1930) k dnešnímu čtenáři poněkud strnule promlouvá především ze školních čítanek, milov­ níkům historie však stále nabízí přitažlivé realistické vykreslení několika epoch našeho dějinného vývoje. Jeho obsáhlé dílo zahrnuje události (či mýty) od dob pověstí až do 19. století. Málokdo nezná Staré pověsti české, husitskou trilogii, F. L. Věka, Psohlavce, Filosofskou historii či pohádkové drama Lucerna. S jeho pojetím historie snad lze polemizovat, že však zanechal obdivuhodný literární odkaz, lze zpochybnit jen těžko.

Od autora dále chystáme: Bratrstvo

| 20 |

Drama

Sbohem, Sokrate! (1990)

Drama Sbohem, Sokrate! napsal Josef Topol v roce 1976, v šedivých letech normalizace, kdy pro své politické postoje nesměl publikovat. Premiéry se dočkalo až v roce 1991 ve Stavovském divadle. Děj se odehrává na narozeninové party v podkrovním bytě, účastníci jsou převlečeni do nejrůznějších masek. Na počátku se hostitelka shání po Sokratovi – krkavci, kterého kdysi darovala manželovi. Pták ale ulétl, stejně jako se z jejich manželství vytratila láska a vzájemnost. Podobná symbolika prolíná celým dramatem, jež spěje k tragickému konci.

Josef Topol (1935–2015) bývá s obdivem nazýván básníkem jeviště.

Sám o sobě prohlašoval, že „neumí vyprávět, ale zato si rád vypráví s lidma“. Dialogy jeho hrdinů jsou poetické, stylisticky vytříbené, a přitom uvěřitelné. Je na nich vidět, že „hrozně rád naslouchal lidským hovorům“, že jej „dialogy bavilo psát, ne líčit, jak něco vypadá“. Patří k nejvýznamnějším českým dramatikům 20. století.

Doporučujeme:

Od autora dále chystáme: Půlnoční vítr, Jejich den, Stěhování duší, Hlasy ptáků

| 21 |

Drama

Jevgenij Zamjatin – Blecha Jevgenij Zamjatin (1884–1937), ruský spisovatel, dramatik a lodní inženýr, jako hlavní konstruktér projektoval slavný ledoborec Alexandr Něvský, později přejmenovaný na ledoborec Lenin. Technické myšlení propůjčilo jeho tvorbě analytický odstup a z něj plynoucí sarkasmus, jeho postřehy jsou ironické i břitké. Není proto divu, že po vzniku SSSR a vydání alegorického románu My (1921) usiloval o emigraci. Povolení k vystěhování získal, od r. 1932 žil v Paříži.

Hra Blecha (1925) je napsána na motivy povídky Krchňák (Levák) N. S. Leskova ve stylu ruské komedie. Odehrává se sice v časech „cara husodara“ a je o tom, jak ruští mužici vyrobili nejlepší blechu na celém světě, ale paralely k dnešku by se jistě našly – a nejen na Rusi.

Michail Bulgakov – Adam a Eva Michail Bulgakov (1891–1940), ruský prozaik a dramatik. Přestože byl autorem řady velmi úspěšných her a románů – jeho drama Dny Turbinových (1926) navštívil Stalin dokonce 15krát –, byl sovětskou mocí tvrdě pronásledován. Perzekuce jej v roce 1929 dohnaly k sepsání žádosti o vyhoštění ze země, kde mj. píše: „Ke konci desátého roku jsou moje síly nalomeny, nejsem schopen dál existovat, jsem uštvaný a vím, že na území SSSR nesmím publikovat ani uvádět svoje hry…“ Žádost byla zamítnuta.

O dva roky později, v roce 1931, napsal z existenčních důvodů hru Adam a Eva. Jejím námětem je sci-fi vize o chemické válce, konci světa a přístroji, který umí ochránit před účinky bojového plynu.

Leonid Andrejev – Černé masky Leonid Andrejev (1871–1919), ruský spisovatel a dramatik. Napsal řadu povídek a novel, z nichž se některé dočkaly později až kultovního věhlasu. Do velké míry předběhl svou dobu – jeho zralá tvorba je ryze subjektivní, sarkastická a pitoreskní.

Právě takové je i drama Černé masky (1907). Děj se odehrává ve středověké Itálii v gotickém zámku šlechtice Lorence, kde se pořádá velkolepý bál. Masky, které se na něj dostavily, však postupně odkrývají, že nejsou maskami, ale skutečností – jakýmsi odrazem Lorencových skrytých myšlenek. Černé masky jsou jako obludný hmyz přitahovány hudbou a ohněm, který nakonec pohltí celý zámek. Přes všechno šílenství, fantasmagoričnost a smrt přináší hra katarzi i naději.

| 22 |

Lope da Vega – Vzbouření v blázinci

Drama

Lope de Vega (1562–1635), španělský dramatik, básník, teolog a filozof. Svou první divadelní hru napsal ve 13 letech a podle některých pramenů přidal pak téměř 2000 dalších, z nichž se dochovalo přibližně 470 děl, 317 prokazatelně Lope de Vegových.

Toto neuvěřitelné množství zahrnuje historická dramata, odlehčenější komedie i dramata „pláště a kordu“.

Vzbouření v blázinci je mravoličná komedie, v níž se hlavní hrdina Floriano snaží ukrýt v blázinci, neboť se domnívá, že zabil prince, a bojí se dopadení. Hra začíná přijímacím hovorem ředitele blázince a Floriana, ze kterého je hned jasné, že světy „normálních lidí“ a „bláznů“ se prolínají někdy těžko rozlišitelně.

Molière – ZtřeštěnecDoporučujeme:

Molière (1622–1673), vlastním jménem Jean-Baptiste Poquelin, francouzský dramatik, spisovatel a herec. Narodil se jako měšťanský synek, ale srdcem i duší byl komediant a jako velký francouzský divadelník také vstoupil do dějin. Jeho vtipné a satirické komedie nastavovaly divákovi zrcadlo a braly si na mušku nepěkné lidské vlastnosti, dodnes nám mají co říci Lakomec, Zdravý nemocný, Tartuffe neboli Pokrytec…

Hra Ztřeštěnec, někdy uváděná též jako Popleta aneb láska s překážkami, je mistrná fraška, v níž se sluha Maskarilo snaží dopomoci svému mladému pánu Leliovi získat milovanou dívku. Láskou potřeštěný mladík však hatí jeden sluhův znamenitý plán za druhým.

Edmond Rostand – Romantikové Edmond Eugène Joseph Alexis Rostand (1868–1918), francouzský dramatik a básník, za svou tvorbu byl jmenován členem Francouzské akademie. Je autorem několika divadelních her, z nichž největší věhlas získal jistě Cyrano z Bergeracu.

Hra Romantikové je veršovaná komedie, která převrací zápletku slavného Shakespearova dramatu Romeo a Julie naruby. Otcové obou mladých lidí jsou dobrými přáteli a lásce svých dětí přejí.

Právě proto se však dohodnou, že budou předstírat opak a naoko stavět vztahu mladého páru překážky. Věří, že překonáváním úskalí se nezralá láska prohloubí.

| 23 |