Náměstek ministra Hüner postoj k ČEZu nemění
Čtěte na straně 10
RENAULT Auto Rytur s. r. o. Frýdek-Místek, Zelinkovice (směr na Príbor)
www.autorytur.cz
DH026B
„velké jarní slevy pro malé vozy a pro velké taky ☺…
Pondělí 21. května 2007
ročník II., číslo 21
www.listymoravskoslezske.cz
RENAULT CLIO od 264 900 Kč s DPH
cena 7,50 Kč
Javůrek šplhá na svůj Everest
Kresba: Michal Riedl
Májová vlažička…
Každý máme svůj Everest. Pražský primátor Pavel Bém vylezl na ten skutečný. Pro ostravského horolezce Poldu Sulovského je jeho současným Everestem druhá nejvyšší hora světa K2. Ředitel Mezinárodního hudebního festivalu Janáčkův máj Jaromír Javůrek má svůj Everest muzikantský. Udělat 32. ročník festivalu zase o něco přitažlivější než ten loňský a předloňský je úkol skoro nadlidský. A Javůrek od pondělí 21. května zase šplhá a šplhá. Z toho nikdy nekončícího lezení má užitek takových lidí! Ivana Gračková
Naši vládní činitelé byli moc rychlí MSK – Zpráva o chystaném zjednodušení prodeje zemědělské půdy cizincům vyděsila mnoho zemědělců. Horko z ní polilo i čeladenského soukromníka Jiřího Olivku. „Už jsem začal uvažovat, kde bych tak asi mohl sehnat peníze na 27 hektarů půdy, co si zatím pronajímám ke svým osmi hektarům od drobných vlastníků. Takovou rozlohu pozemků potřebuju, abych mohl chovat zhruba sedmadvacet býků.“ Pronájem ho ročně přijde na nějakých 27 tisíc korun, což podle něj představuje přijatelnou částku. „Je jasné, že kdyby přišly nové podmínky, tak by mi majitelé raději smlouvy vypověděli a pole prodali zahraničním zájemcům za ceny, které já bych si nedovol zaplatit, protože tolik peněz prostě nemám. V Čeladné by podle mého mohli požadovat konkrétně 400 korun za čtvereční metr čtvereční.“ O tom, že obyvatelé Evropské unie mají mít zjednodušený přístup k nákupu půdy v České republice, rozhodla letos v únoru vláda. Pokračování na str. 2
„Májová vlažička – naroste travička; májový deštíček – poroste chlebíček. V máji hřímoty nedělají trampoty. Studený máj – v stodole ráj...,“ a tak bych mohl pokračovat, duše by okřívala krásnou řečí a sloupek by byl vrchovatě plný metafor a pravd, které někdy už pravdami nejsou. „Suchý březen, mokrý máj – bude humno jako ráj.“ Proti počasí nic, kdo však dnes ví, co je to humno. Náš denní chléb už neprochází stodolami. Za to však pranostiky pranic nemohou a rozhodně to není téma, kvůli kterému bychom si měli dělat těžkou hlavu. Daleko zajímavější mi připadá, jak se v nich tvrdošíjně objevuje odvozenina z latinského slova maius, když máme svůj český květen. A považte, už skoro dvě stě let. Že v květnu obvykle všechno kvete, jako novinka asi nikomu nepřipadne, a přece teprve Josef Jungmann dal této skutečnosti slovní podobu, když překládal Chateaubriandův milostný příběh. Jak případné! Panu Jungmannovi vivat, ale poslouchejte: „Suchý březen – mokrý květen...“ Nevím, jestli to cítíte stejně, ale ono to nějak nemá šťávu či poezii, chce-li duše lyrická. A tak český sedláček přes všechen květen a ještě dlouho po básníkovi pořád tvrdil: „Za mlaďunký rojík v máji rádi ti vůz sena dají; ale za roj v červnu ani se jen z místa nehnu.“ Jsme tak konzervativní nebo máme tak rádi krásnou řeč? Karel Vůjtek, ostravský básník
Boj ženy proti státu trvá už devět let FRÝDEK-MÍSTEK, ČELADNÁ Devět let se Květoslava Šamajová soudí s českým státem, po celou tu dobu se k ní a jejímu prasynovci Jaroslavovi český stát chová jako bezcitné prase. Jaroslav Šamaj z Frýdku-Místku měl doposud v životě smůlu jako hrom. Jeho nejbližší rodina se o něj nedokázala postarat, proto malý Jára putoval už ve svých jedenácti letech k pratetě Květoslavě do Prahy. Jelikož ale na všechno je potřeba mít papír, jednoho dne jej sociální pracovnice odvezla přímo ze školy do diagnostického ústavu v Praze. Oněch pár týdnů na podzim roku 1998 předznamenalo s krutou definitivou události dalších několika let. Malý Jaroslav dostal v diagnosťáku deku hned první noc. Starší chovanci ho přivítali takovou nakládačkou, že byl modrý po celém těle. V ústavu pak strávil dalších pět týdnů, během kterých se mělo rozhodnout, kam chlapce pošlou. Každodenní scénář se v podstatě nezměnil a Jára nejspíš už tady poznal, jak umí být svět krutý. Každou
noc deka nebo valcha spolehlivě zlomí i dospělého vojáka. Ústavní šikana na něm zanechala tak hluboké rány, že se s nimi pořádně nevypořádal dodnes.
Táta stát Na to, co se v „polepšovně“ dělo, však přišla jeho prateta Květoslava a do ústavu poslala kromě policie i Českou školní inspekci. Policie případ odložila, neboť se jednalo o čtrnáctileté pachatele, ale potvrdila, že v tomto případě docházelo k omezování osobní svobody dítěte. To dítě bylo v péči státu, který selhal hned v prvních dnech, kdy se o něj měl postarat. Tentýž stát zároveň nařídil pro Járu ústavní výchovu do osmnácti let a tak pobitý a vystrašený klučina putoval do dětského domova v Čeladné. Květoslava Šamajová požádala o svěření prasynovce do pěstounské péče už v roce 1998 u Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Celé ty tři roky, co byl Jára v Čeladné, volal pratetě do Prahy na účet volaného, že se bojí, že mu tam ubližují a nakonec jí několikrát řekl i to, že se chce zabít. Celé ty tři roky za ním Květa dojížděla a brávala ho na výlety
v okolí Čeladné, protože vzít jej na pár dní k sobě do Prahy jí zakázal tehdejší ředitel Dětského domova.
Konečně domů Rozhodnutí o předběžném svěření Jaroslava do péče pratety Květoslavy padlo u odvolacího Krajského soudu v Ostravě v březnu 2001. Jaroslav tetě volal den před svým vyzvednutím, aby mu vzala na cestu z Čeladné nějaké oblečení. To Květoslavu udivilo, ale šaty pro kluka vzala. Naštěstí. V dětském domově jí totiž chlapce předali v jeho čtrnácti a půl letech skutečně nahého, nikoliv jak zákon přikazuje „přiměřeně oblečeného“. Nedali mu dokonce ani šaty, ve kterých tu před lety přišel, ani jeho osobní věci – učebnice, školní pomůcky či fotoaparát. Protože Květoslava neodhadla správně velikost jeho nohou, museli si od vychovatelek půjčit jeho erární boty. A obratem je z Prahy poslat zpět. Doma postupem času prateta zjistila, jakou paseku udělala ústavní výchova na klukově psychice. Nemohl spát sám a ani potmě, protože se bál. Trpěl všemi symptomy šikanovaného dítěte z dět-
ského domova. Když chodil do školy v Čeladné, jeho prospěch byl katastrofální, to se ale v Praze naštěstí citelně zlepšilo. Prateta je vysokoškolačka a začala s Járou dohánět, co zameškal. Soud o opatrovnictví Jaroslava v té době stále probíhal a co víc, dodnes není ukončen. Ačkoliv statut předběžného opatření měl trvat maximálně tři měsíce, řízení se protáhlo na čtyři roky do Jaroslavových 18 let. Sedm let mu tedy nebyla zrušena ústavní výchova, ačkoliv pak již další čtyři roky bydlel u pratety v Praze. Řeklo by se, že jde jen o formalitu, ale nešlo. Jelikož byl Jaroslav stále oficiálně chovancem dětského domova v Čeladné, právě tam také chodily státní pěstounské dávky v řádech statisíců. Do Prahy Květě přicházelo pouze kapesné na Jaroslava, které činilo 270 korun měsíčně. Ústavní výchova byla Járovi rozsudkem zrušena až půl roku předtím, než dovršil 18 let. Kvůli tomu, že do nabytí právní moci rozsudku uplynulo kvůli průtahům soudu přesně 366 dní, propadly navíc i pěstounské dávky, určené už pro Jaroslava a jeho pratetu. Promlčecí lhůta je totiž, jak jinak, 365 dní. Pokračování na str. 3