GALOPP REPORTER 12/2013

115 Kč | ROČNÍK 4./4

12/2013 | DOSTIHOVÝ MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

GREG

Grzegorz Wroblewski podruhé připravil vítězku Velké

TREVE

Tříletá klisna ani na popáté neprohrála

dostihový rok 2013

editorial

GALOPP REPORTER Dostihový čtvrtletník Galopp Reporter vydává MAENTIVA Galopp, s.r.o.

GR je evidován pod číslem MK ČR 19578 Adresa redakce: Stanislava Maliny č.464, 397 01 Písek e-mail: redakce@galopp-reporter.cz Telefon: +420 382 200 211 Fax: +420 382 200 210 Šéfredaktor: Ing. Petr Malík Redakce: Jiří Klokočka Jan Němec Jaroslav Fabris Fotografové: Petr Lusk Martin Kozák Vladimír Homola Bohumil Křižan Grafická úprava a sazba: MgA. David Mikeš (PILOT design studio) www.galopp-reporter.cz Informace publikované v každém vydání Galopp Reporteru jsou vždy platné k termínům uzávěrek jednotlivých sekcí, avšak od tohoto data mohlo dojít k jejich změně. Děkujeme za pochopení.

O bilancování a plánech České dostihy mají oproti zahraničním jednu zvláštnost, rok co rok přichází čas bilancování a plánovaní a je poměrně dlouhý. Jen o něco málo kratší než čas aktivních dostihů. Copak v zemích kde se běhá každý den, se mají čas na chvíli zastavit, podívat se do zpětného zrcátka a říci si, co se podařilo či nikoliv. Zřejmě jen manažeři, kteří řeší výhled a koncepci dostihového sportu na delší dobu dopředu. Provozní personál je stále v jednom kole, přihlášky, startky, rozbory, sázky a tak 365 dní v roce. Někde o den či dva méně, ale to rozhodně není podstatné. Během několika desítek hodin bez dostihů si stačíte tak akorát vydechnout a kolotoč se na plné obrátky točí dál.

Ve vyspělé cizině už v době vzniku těchto řádků (konec listopadu) musí být jasno, jak se od ledna běhá, jaké jsou termíny, kolik bude peněz rozděleno na dotacích, a tak bychom mohli pokračovat.

To vše už musí být jasné a nalinkované. Jen lehké pochybnosti mohou být u druhé poloviny sezóny, ale ty musí být rychle vyřešeny, vždyť začátkem ledna jsou distribuovány kalendáře s programem na celý rok.

U nás máme čas úspěchy zhodnotit, probrat, ale také pořádně oslavit a několik dnů po novém roce už se můžeme začít těšit na další sezónu, ale ne zhurta. Čtvrt roku je poměrně dlouhá doba a mnohé se může stát. Navíc teprve v čase, kdy budeme psát nový letopočet, by mohlo být nastíněno, jak asi by se mohlo běhat, kdy, kde a kolik dostihových dní. Možná se také dozvíme za co. Říká se, že Česko je jedna ze zemí, kde je nejméně věřících. Podle mých zkušeností to v dostihovém sportu moc neplatí. Ročci už jsou v tréninku, majitelé mocně zbrojí na klasické zkoušky, jen jsem zatím nikde nečetl jejich datum, místo konání či dotaci.

Tyto řádky nemají vyvolat paniku, ani náhodou. Jsou jen malým zamyšlením nad stavem věcí v době, kdy se čas tmy výrazně prodloužil a lidé mají více času na přemýšlení o dění okolo nich. Člověk má být svým založením optimista, proto věřím, že se na dostihových závodištích v sezóně 2014 sejdeme a bude se běhat. O jistotě bych hovořil ve cvalových dostizích, u klusáků už taková jistota není. Ale i o tom si více můžete přečíst v posledním GALOPP REPORTERu roku 2013.

Konec roku a začátek toho nového je vždy spojen s bilancováním, ale nejen o něm je číslo, kterým právě začínáte listovat. Věřím, že nabízí dost atraktivního a inspirativního čtení, aby zima lépe utíkala nejen u televizních pohádek. Hlavně prožívejte sváteční dny v klidu, v pohodě a příjemné atmosféře. Ať je všechen shon, tlak a stres minimálně na desítky hodin u ledu a vy si budete moci vychutnat tu jedinečnou atmosféru, kterou přinášejí Vánoce. To zase v dostihově vyspělých zemích nemají… Jako vždy je to o tom, které z možností dáme přednost. Šťastnou ruku a bystrou mysl při libovolném výběru nejen roce 2014 vám přeje Petr Malík PS: Ať vám koně jdou!

GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

1

obsah

10

20

10 STŘÍPKY DOSTIHOVÉHO ROKU 2013 Vybrali jsme několik událostí, které výrazně ovlivnily dostihové dění roku 2013, ale také jména, na která budeme vzpomínat i po létech. To vše je doplněno anketou osmi osobností českého dostihového prostředí, které po roce opět hodnotí tuzemskou scénu. Možná se jejich názor shoduje s tím vaším, možná je odlišný.

Text: Petr Malík

20 LETOŠNÍ VELKÁ PARDUBICKÁ MĚ STARŠNĚ MRZELA …řekl zklamaný Josef Sovka o svém letošním neúspěšném startu v jednom z nejnáročnějších překážkových dostihů na světě. Nejen o Velké pardubické, ale také třeba o nelehkém „chlebíčku“ překážkového jezdce se dočtete v tomto rozhovoru.

Text: Jiří Klokočka

28 S KLADNÍK Nejdříve si musí odpracovat jednu směnu ve skladu a pak rychle nástup na další.

Tentokrát do stájí lysolabského dostihového areálu, kde sídlí jeho tréninkové středisko.

Přestože se Karel Germič věnuje trénování anglických plnokrevníků zatím jako svému hobby, stal se tento skromný muž třetím nejúspěšnějším českým rovinovým trenérem.

Text: Jiří Klokočka

36 ABECEDA Bauyrzhana Murzabayeva Jeho domovem je daleký Kazachstán ležící tisíce kilometrů odsud. Jak se sžil s českou kulturou a jaké má plány novopečený jezdecký šampión a almatský rodák Bauyrzhan Murzabayev se dozvíte v dalším pokračování této pravidelné rubriky.

Text: Jiří Klokočka

2 | GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

42 123. VELKÁ PARDUBICKÁ: DALŠÍ SKVĚLÉ SÓLO ORPHEE DES BLINS Pochybovačů po triumfu Orphee des Blins ve Velké pardubické 2012 bylo mnoho.

Druhou říjnovou neděli skvělý výkon zopakovala a turfmanům připravila jeden z nejsilnějších zážitků dostihového roku. Velká navíc nabídla další z příběhů Josefa Váni.

Hodně se hovořilo o tom, že bude Váňovou poslední, on sám to po doběhu potvrdil, ale odpověď dá až rok 2014.

Text: Petr Malík

48 GREG Tento trenér stojí za úspěchem fenomenální klisny a dvojnásobné vítězky Velké pardubické Orphee des Blins. Stejně jako loni i letos se stal druhým nejúspěšnějším překážkovým trenérem a mezi rovinovými obsadil čtvrtou příčku šampionátu. Nejen o tom, ale o jeho životě v Česku (a s Čechy) jsme si povídali s Grzegorzem Wroblewskim.

Text: Jiří Klokočka

60 Dostihové programy: Hodně se liší, který je nejlepší?

Přijdete na dostihy a nechcete-li se cítit ztraceni v cizím prostředí, je nutné si pořídit dostihový program, snad nejdůležitější pomůcku návštěvníka. Co závodiště nebo země, to jiná podoba programu, jiná struktura informací, které jsou servírovány v různých grafických podobách. Někde potkáte luxus, jinde prostou informaci.

Text: Petr Malík

68 K valitní výkony, ale především obrovské rozpaky Klusácké dostihy jsou v Česku na druhé koleji, navíc místo dalšího rozvoje zajímavého odvětví se řeší především spory

obsah

36

60

dvou znesvářených skupin. Tak to jde již druhý rok. Sezóna začala až v červenci, vrcholné dostihy byly na programu v pokročilém podzimu. Jaké jsou postoje rozhádaných stran? Je ještě možná společná dohoda?

Text: Petr Malík

76 Paříž ve znamení Treve Tisíce Japonců se opět sjely na závodiště do Logchamp, aby byly svědky historického úspěchu koně připravovaného v zemi vycházejícího slunce. Nejlépe dotovaný evropský dostih ovšem nabídl francouzsko-katarskou radost v podobě vítězství tříleté klisny Treve v sedle s Thierry Jarnetem. Jaký byl víkend okolo Ceny Vítězného oblouku 2013, vám nabízí naše reportáž.

Text: Petr Malík

88 Varšavská (polská) dostihová současnost Polských koní najdeme v tuzemských stájích víc než dost, pro české majitele vybojovali nejeden cenný úspěch, nejen doma, ale i v zahraničí. Dostihy na závodišti ve Služewieci bývaly v minulosti pojem, české barvy si tam pro mnoho úspěchů nejezdily. Ale jaké jsou současné dny? Na to se snaží dát odpověď naše reportáž a nabízí zajímavá srovnání.

Text: Petr Malík

98

98 ŽE NA A KŮŇ Tentokrát naši fotografové Petr Lusk a Vladimír Homola oslovili bývalou jezdkyni a současnou úspěšnou trenérku, půvabnou Helenu Blažkovou. Na konci letošního léta s ní nafotili sérii originálních fotek, z nichž jakoby na vás dýchla stará dobrá Anglie.

Text: Jiří Klokočka

108 Prožívám takový rok ve znamení koní Veronika Žilková se, na rozdíl od své nejmladší dcery, koní bojí, ale protože je pro ni rodina na prvním místě, plánuje malé Kordulce po Vánocích splnit její sen a pořídit jí hned vlastního koně. I proto známá herečka prohlašuje, že po mnoha letech prožívá takový návrat k těmto zvířatům, poté, co se s nimi naposledy setkala v rámci svého studia na DAMU. Text: Jan Němec

108

GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

3

Velká pardubická: Josef Váňa s Tiumenem překonává nejobávanější překážku kurzu Velké pardubické, velký Taxisův příkop. V letošním roce jej bez problémů zdolalo všech devatenáct koní, kteří na něj najížděli. Foto: Petr Lusk

4 | GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

5

6 | GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

Cena prezidenta: Žokej Petr Foret slaví vítězství v nejdelším tuzemském dostihu první kategorie, Ceně prezidenta republiky na 3200 metrů, s tříletým Mister Westminsterem, kterého pro stáj Spedition Zavřel připravuje Josef Váňa. Klasické dostihy Mister Westminsterovi nevyšly, ale v podzimních srovnávacích dostizích pro tříleté a starší zářil. Foto: Martin Kozák

GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

7

události text: Petr Malík | foto: Petr Lusk, Martin Kozák

Události, na které se bude vzpomínat 1. Další spanilá jízda Orphee des Blins 123. Velká pardubická se změnila v další sólo jedenáctileté reprezentantky stáje DS Pegas Orphee des Blins. V sedle s Janem Faltejskem nedala nikomu šanci a okolo cílového mezníku proběhla s náskokem více než dvaceti délek před soupeři. Letos francouzská rodačka absolvovala tři starty, ani v jednom nebyla poražena. Celkem Velkou pardubickou dokončilo pouze šest koní, nejnižší počet od roku 1993. Josef Váňa nedokončil, když sedlo Tiumena opustil na poslední překážce.

proti výsledku dostihu a překvapivě Meandreho přesunuli až na třetí místo. Realizační tým Ramzana Kadyrova okamžitě sepsal protest, kterým se dostihový soud v Německu zabýval o deset dní později a Meandreho na první místo vrátil. Meandre je tak druhým rovinovým gr. 1 vítězem připravovaným v České republice.

3. Aplha Two triumfoval v Meranu Poslední zářijovou neděli jsme mohli slavit další vítězství na nejvyšší evropské scéně, tentokrát překážkové. Šestiletý zástupce Stáje Evi-Váňa Alpha Two vyhrál prestižní Gran premio Merano na 5 000 metrů a završil tak skvělou letošní bilanci, když ze šesti startů čtyřikrát vyhrál. Alpha Two je třetím v Česku připravovaným koněm, který vyhrál Gran Premio. V minulosti se prosadili také polští rodáci Masini a Kolorado. V sedle Alpha Two byl trenérův syn Josef, který si týden před vrcholem sezóny přivezl z Itálie pochroumaný kotník, ale podařilo se mu ho zázračně vyléčit.

2. Meandre triumfoval v Ceně Evropy Radost trvala jen několik vteřin, když pětiletý bělouš Meandre, svěřenec Arslangireje Šavujeva, proběhl vítězně okolo cílového mezníku Ceny Evropy v Kolíně nad Rýnem. Komisaři podali protest

4. Treve zůstala v „Oblouku“ neporažena Tříletá Treve, kterou připravuje pětašedesátiletá Christiane Head-Maarek, zůstala neporažena i po nejprestižnějším dostihu starého kontinentu Qatar Prix de l’Arc de Triomphe na 2 400 metrů. Pro klisnu v majetku pátého syna katarského emíra Joaana Al Thani to byl pátý životní start. Šestnácti konkurentům nadělila minimálně pět délek. Thierry Jarnet v jejím sedle slaví páté vítězství v dostihu, jehož celková dotace byla v letošním roce 4,8 miliónu eur. V listopadu si Treve odnesla také carter racing awards pro nejlepšího koně starého kontinentu.

5. Vytrvaleckým králem Mister Westminster Tuzemský rovinový podzim byl ve znamení srovnávacích dostihů pro tříleté a starší koně. Velkou cenu českého turfu a Cenu prezidenta vyhrál tříletý Mister Westminster, reprezentující stáj Spedition

8 | GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

události

Zavřel, kterého připravuje Josef Váňa. Nikdo jiný ze startujících koní se nedokázal prosadit ve srovnávacím dostihu dvakrát, ať již se běhal v Praze, v Pardubicích nebo v Mostě. Mister Westminsterovi se nedařilo v klasických dostizích, ale na podzim už prokázal svou nespornou třídu.

8. Klusácké derby pro Charming Oreau Klusácký vrchol sezóny byl na programu až druhou listopadovou neděli, protože celá sezóna byla díky pozdnímu startu o více než tři měsíce posunuta. Roli desetinové favoritky splnila nizozemská rodačka Charming Oreau v sulce se svým trenérem Alle Lomanem, který si zopakoval vítězství po sedmnácti letech. Druhé místo vybojoval český odchovanec Meteor JDS v sulce s rekordmanem derby Jaromírem Kotáskem a třetí na poslední chvíli z Francie vrácený Voyou Renka s Jindřichem Klaubenschalkem.

9. Murzabayev žokejem i šampionem 6. Pět evropských čárek v Breeders‘ cupu První listopadový víkend tradičně patří Breeders‘ cupu, seriálu třinácti dostihů pro nejlepší anglické plnokrevníky. Letos se v kalifornské Santa Anitě konal jubilejní třicátý ročník a evropské stáje vybojovali pět prvenství. V Maratonu se prosadil London Bridge, mezi dvouletými na trávě se prosadil Outstrip a mezi klisnami Chriselliam. V sobotu přidali dvě čárky Dank a O’Brienův Magician.

Hlavní dostih Breeders‘ cup classic získal o pouhý nos Mucho Macho Man s Gary Stevensem.

7. Jambul se prosadil mezi dvouletými Cena zimního favorita je nejvýznamnějším dostihem pro dvouleté koně na českých drahách. Potřetí se divákům představil anglický rodák Jambul a podruhé se naplno prosadil. O více než dvě délky za sebou nechal Francii, která se prosadila koncem září ve slovenském ekvivalentu. Jambul je reprezentantem stejných barev jako Shamalgan, který se prosadil ve stejném dostihu v roce 2009. Jambula připravuje Artur Resulov a v sedle byl Milan Zatloukal. Pokud Jambulovi vydrží výkonnost, měl by být favoritem Velké jarní ceny 2014.

Překvapivým šampionem v rovinových dostizích se stal jedenadvacetiletý kazašský mladík Bauyrzhan Murzabayev, který v sezóně 2013 nasbíral na českých drahách 30 vítězství. Murzabayev jezdí v Česku druhým rokem, minulý rok si připsal šest vítězství a patřila mu třináctá příčka v šampionátu. Mezi překážkovými jezdci se stal potřetí šampiónem Josef Váňa mladší, který využil široké základny svého otce a v dramatické koncovce zdolal Dušana Andrése.

10. Čtyřtisícovka Tonyho McCoye Sedmý listopadový den roku 2013 se navždy zapíše do historie dostihového sportu, neboť tehdy v Towcesteru dosáhl na vítězství číslo 4000 fenomenální anglický žokej Tony McCoy. Prosadil se s favorizovaným Mountain Tunes, kterého připravuje Jonjo O’Neill pro JP McManuse, jednoho z nejvýznamnějších majitelů na britských ostrovech. Čtyři tisíce vítězství nasbíral McCoy za necelých dvacet let, první překážkové vítězství slavil v dubnu roku 1994 v Gowran parku.

11. Janáček opět kráčí za vítězstvím v šampionátu Pětinásobný český žokej-šampion Václav Janáček se stává fenoménem i ve Španělsku. V premiérové sezóně obsadil v šampionátu druhé místo, před rokem získal premiérový titul a letos kráčí za obhajobou. Již v polovině listopadu měl náskok na své pronásledovatele minimálně 25 vítězství, a tak o obhajobu vítězství ho mohl v závěru sezóny připravit pouze zázrak. Navíc Janáček posouvá rekordní hranici počtu vítězství v sezóně. Loni nasbíral 65 úspěchů, letos v polovině listopadu už se prosadil 69krát.

GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

9

2013 text: Petr Malík | foto: Petr Lusk

střípky dostihového roku 2013

Odpovědět krátce a jednoduše na otázku, jaký byl dostihový rok 2013, moc dobře nejde. Sedm měsíců na dostihových drahách bylo stejně pestrých a barevných jako sám život okolo nás. Vítězství střídaly prohry, emoce opět hrály prim, ať již pozitivní nebo negativní. Někdo slavil, jiný musel vstřebávat hořkost porážky, ale to je naprosto běžné a opakující se každý rok. Co nám však zůstane v paměti, až se budeme bavit o letopočtu 2013 s delším odstupem? Snažili jsme se vypíchnout několik zajímavostí sezóny 2013, o kterých se hodně hlasitě mluvilo nejen několik dní po akci, možná na ně budeme vzpomínat i po dlouhých letech.

Počasí Každý rok je nějaké počasí, někdy slunečné, jindy deštivé.

Někdy královna zima vládne dlouho, jindy se na svém stolci ani nezdrží, zatímco milovníci tepla se radostí tetelí, příznivci lyží klejí za rohem. V roce 2013 si zima protáhla o něco déle svou vládu, ještě na přelomu března a dubna zasypala naší zemi sněhem.

Výsledek? Posun začátku dostihového sezóny až na druhou dubnovou neděli, a vzhledem k tomu, že sezóna 2012 končila již 27. října, byli jsme svědky nejdelší přestávky v novodobé historii českých dostihů. Vstup druhý – dostihový den 2. června je brzy ráno zrušen, neboť chuchelská dráha je na protilehlé rovince pod vodou. Ještě večer o první červnové neděli je chuchelská dráha opět pod vodou, koně jsou po jedenácti letech opět evakuováni jinam. České derby se podruhé v novodobé historii stěhuje mimo Prahu, tentokrát se koná v Mostě. Nad chuchelským podzimem visí otazník, ale 1. září se začíná běhat a sezóna se dokončí podle plánu. To jsme však za sebou měli letní tropická vedra, která měnila začátky dostihových dní. Naopak podzim byl k dostihům přívětivý a do konce listopadu se žádný dostihový den nemusel překládat ani rušit.

Valaši Hodně se na přelomu let 2006 a 2007 diskutovalo o tom, proč se české klasiky otvírají valachům a vybočují tak z mezinárodních standardů, které valachy do chovatelských zkoušek nepouštějí. Šest let byl klid, valaši se tu a tam umístili, ale na vavříny nedosáhli.

10 | GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

Až přišla neděle 12. května 2013, kdy se ve Velké jarní ceně prosadil Talar. Valach z tréninku Václava Luky mladšího. „Když je vykastrován, chová se jako děcko, ale pokud by zůstal hřebcem, asi bychom se s ním nedomluvili,“ sdělil jeho trenér. Čtvrtou červnovou neděli valaši revoluci dokonali. Mister Aviation v derby zvítězil a těsně za ním finišoval právě Talar. „Je dobré, že se valaši mohou postavit na start klasik, alespoň si mohou vydělat na svůj chléb,“ sděloval po vítězství v derby trenér František Holčák.

Posedmé připravil vítěze nejprestižnějšího tuzemského dostihu a stal se rekordmanem. Diskuze to byly bouřlivé, zda se české klasiky budou měnit nebo ne, ale zatím to vypadá, že i v dalších letech budeme vídat na startu Velké jarní ceny, derby a St. Legeru valachy.

Klisny Zástupkyně slabšího pohlaví většinou v konkurenci hřebců a valachů tahají za kratší konec provazu. Ve vzájemných soubojích toho tolik nevyhrály, ale některá jména jsou hodná zapamatování, jako tuzemské klasické vítězky Nidara a Saltanat nebo zahraniční Ley Percy. Black type v Meranu dokázala vyhrát Leo Gali. Tuzemské překážky mají královnu Orphee des Blins. Pokud se před dvanácti měsíci hovořilo o náhodném triumfu ve Velké pardubické, letošní starty všechny pochybnosti naprosto rozmetaly. Vyhrát nejkratší v Pardubicích běhaný kros a o několik měsíců později i ten nejdelší, který patří na kontinentu k nejnáročnějším, to se hned tak nevidí.

Navíc opět všechny starty Orphee vyhrála s převahou a obrovskou lehkostí. Samotná Velká pardubická to byl znovu koncert

2013

Z pardubických dostihů sezóny 2013

srovnatelný s vystoupením filharmoniků. Možná tu a tam probleskl falešnější tón, ale výsledek je jednoznačný. Navíc Orphee des Blins potvrdila nadvládu klisen v nejsledovanějším tuzemském dostihu v posledních letech. Za posledních jedenáct let vyhrály klisny šestkrát, ani příští rok jejich série skončit nemusí.

Grupy 1 V květnu příštího roku si připomeneme deset let od prvního vítězství koně v českém tréninku na půdě nejvyšší evropské kategorie.

Tehdy Masini vyhrál steeplechase v Miláně. O rok později přidal

rovinou grupu 1 Darsalam. Překážková grupa 1 se občas v Itálii urodí, ale na druhou rovinovou jsme museli čekat více než osm let. Opět je pod ní podepsaný Arslangirej Šavujev, opět se zrodila na dráze v Kolíně nad Rýnem, i když tentokrát to bylo mnohem dramatičtější, neboť krátce po doběhu byl pětiletý bělouš z majetku Ramzana Kadyrova přesunut na třetí místo. Po deseti dnech dostihový soud Meandremu vítězství vrátil. „Tu hlavní radost nám vzali, to je dobře, že nám vítězství vrátili, ale už to není ono,“ sděloval po výroku soudu úspěšný trenér. Meandre zvládl v českém tréninku čtyři starty, všechny na půdě Gr. 1, a kromě vítězství si připsal ještě dvě třetí místa. Lepší rovinový kůň v českém tréninku nebyl. Týden po rovinové grupě jsme mohli oslavit třetí vítězství v meranském Gran premiu. Na Masiniho a Kolorada navázal Josefem Váňou připravovaná šestiletý Alpha Two, shodou

GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

11

Překážkové dostihy jsou divácky atraktivní

okolností také polského chovu. Legendě Velké pardubické se tak splnil velký sen, vyhrát nejprestižnější italský dostih. „Je to jako vyhrát Velkou pardubickou, je to srovnatelné,“ sděloval Josef Váňa mladší po doběhu.

Peníze Jedna stará pravda říká, že o peníze jde až na prvním místě.

V dostizích to platí dvojnásob. Na začátku sezóny, to vypadalo, že suma doma vyplacených dotací bude opět klesat, ale v součtu je bilance lepší než v roce 2012. Na začátku roku ovšem nikdo nevěděl, že se podaří uskutečnit dva jedním miliónem dotované překážkové dostihy o Pohár Josefa Váni. Svou troškou do mlýna přispěl také Český svaz chovatelů plnokrevníka a majitelů dostihových koní, jehož fond Podpora 2013 zajistil minimálně jeden a půl miliónu korun. Velká pardubická se poprvé běžela o pět miliónů korun, což je rekordní dotace dostihu. O tom, že peněz v dostizích není nezbyt, svědčí také skutečnost, že dva roky po sobě už se běhá jen na jedenácti závodištích. Delší dobu už se neběhá v Radslavicích, dva roky zůstaly opuštěné dráhy v Mimoni a v Tochovicích, letos se nekonala ani pouť v Albertovci, naopak se na dostihovou mapu republiky vrátila Světlá Hora.

Na české dostihové ekonomice se také určitě podepsal stav věcí v Itálii, kde se dlouhodobě peníze nevyplácejí. Zahraničních koní na Apeninský poloostrov v roce 2013 tolik nemířilo, cesta k úspěchům byla o něco málo snazší, ale naopak cesta k výdělku mnohem strnitější. O tom ví asi nejvíce Josef Váňa. „Všechno jsme zařídili, abychom peníze dostali, už to vypadalo dobře, ale teď zase dorazily horší zprávy, musíme čekat,“ sdělil Váňa v polovině listopadu.

Jezdecká škola Čeští jezdci v zahraničí byli ještě nedávno spíše výjimkou. Už dlouhá léta můžeme hovořit o Filipu Minaříkovi a jeho úspěších v Německu, ve Švýcarsku, Belgii a v poslední době také Francii.

V červnu Velkou Chuchli postihla povodeň, ale na podzim už se opět běhalo!

12 | GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

2013

Bohužel od poloviny roku bojuje se zdravotními problémy, ale v sezóně 2014 by měl opět naskočit do dostihového kolotoče. Už druhý rok sbírá úspěchy ve Spojených státech Eliška Kubinová.

Václav Janáček si po Česku a Slovensku podmaňuje také Španělsko, kde kráčí za druhým šampiónským titulem. Jan Faltejsek po několika zimách v Anglii přesídlil do Francie, kde u trenéra Macaira nasbíral více než třicet úspěchů a zařadil se do první desítky francouzských překážkových jezdců. Tomáš Lukášek, Milan Zatloukal a Marek Březina dělají dobré jméno českým jezdcům v Polsku. Bez Josefa Bartoše a Josefa Váni mladšího by se snad italské překážkové dostihy ani nemohly konat. S rozšiřujícím se překážkovým provozem v Polsku, především ve Wroclavi, roste zájem o české jezdce i tam. Mnohokrát žehráme nad úrovní českým jezdců, ale za hranicemi se stále více dokáží prosazovat.

Shodou okolností není českým rovinovým šampiónem našinec, ale Kazach Bauyrzhan Murzabayev. I to může být pobídka pro české jezdce do dalších let.

Pět dostihových dní se v letošním roce konalo v Karlových Varech

České derby 2013 hostilo 23. června mostecké závodiště

GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

13

anketa

Sezóna 2013 pohledem aktivních účastníků

Období blížících se Vánoc je každoročně časem, ve kterém se ohlížíme za uplynulým rokem, ale zároveň i začínáme spřádat plány do roku následujícího. Stejně jako loni jsme tedy v tomto čase oslovili osmičku zástupců různých dostihových profesí s žádostí, aby pro nás zhodnotili uplynulou dostihovou sezónu, jak co možná nejobjektivněji, tak i z jejich subjektivního hlediska, a aby nám prozradili něco z toho, co chystají pro sezónu nadcházející. Oktet respondentů zůstal stejný jako před rokem, a tak můžete srovnávat i jejich osobní výpovědi.

Trenér Václav Luka ml.

Letošní sezóna podle mého názoru v rámci možností proběhla dobře, a to i navzdory rozmarům počasí, které tentokrát do jejího průběhu zasáhly nejen červnovými povodněmi, ale i prostřednictvím chladného počasí na začátku dubna, díky němuž se v plánovaném termínu neodběhl ani plánovaný první dostihový den. Toto jsou však záležitosti vyšší moci, které bohužel ovlivnit nelze. V důsledku povodní se vyskytly určité propoziční problémy, ale dostihy se částečně nahradily, s derby pomohla mostecká dráha, z finančního hlediska pak pomohl fond Podpora 2013. Pořadatelé se snažili velmi rychle odstranit škody a na podzim povodeň již de facto nebyla znát, což mě překvapilo. Bylo štěstí, že povodeň měla „rychlý“ charakter, jak rychle přišla, tak i odešla, a nejednalo se o dlouhodobější záležitost jako v roce 2002, takže charakter škod nebyl tak zásadní jako tehdy. Ze své pozice trenéra jsem se v sezóně musel potýkat s různými problémy typu organizačního a provozního, čímž mám na mysli především propozice a další záležitosti týkající se provozu, jako je ustájení koní na závodišti a další. Myslím, že jsou tu pořád velké rezervy, přičemž například při sestavování propozic to překvapivě primárně nejsou rezervy finanční, nýbrž jsou to rezervy lidské. Bohužel, jak je vidět, lidí, kteří by měli zájem aktivně se této činnosti podílet je málo,

14 | GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

anebo pokud se najdou, je jim znemožněno, aby se mohli aktivně účastnit a přijít s něčím do mlýna…

Co se týká mého tréninkového střediska, se sezónou jsem naprosto spokojen, v Bošovicích jsme uzavřeli první „pětiletku“ a ačkoliv sezóna ještě úplně neskončila, byla pro nás dosud nejlepší. Stále platí, že každým dalším rokem je naše sezóna o něco lepší než předcházející, jednou se tento trend sice musí zastavit, ale zatím se to naštěstí nestalo. Samozřejmě i letos máme nějaké jednotlivé výsledky, které se úplně nepovedly a mohly dopadnout lépe, ale to už tak bývá – jsou to dostihy a člověk nemůže mít pořád jen štěstí, tak to zkrátka je a je nutné to tak brát. Šampionát? Letos jsme získali čtyři klasiky, zatím jsme dvakrát vyhráli ve Francii… Už loni jsem šampionát bral spíše jako takovou sladkou tečku, než jako jeden z hlavních cílů, a v letošním roce jsme se na zahraničí zaměřili ještě více, například jsme třetí v šampionátu na Slovensku, což dokumentuje to, že určitá část kvality koní se přesunula jinam, takže rozložení sil na domácích dráhách v letošním roce bylo trošku jiné, což se někde ukázat muselo a to, že i v letošním roce jsme o šampionát bojovali až do konce, bych vzal jako něco navíc, s čímž jsme před sezónou více méně ani nepočítali a nebylo to naší prioritou. Jsem rád, že naše cíle se povedlo naplnit, že to soustředění se na zahraniční starty nepřišlo vniveč, a to nejenom z pohledu úspěšných výsledků, ale i ekonomického přínosu a získaných zkušeností, které se nám do následujících let vzhledem k vývoji tady u nás určitě budou hodit.

Plány do budoucna. Cíle zůstávají ve stejném duchu jako v letošní sezoně, to znamená, že prioritou zůstává vyhrávat, to je stejné jako každý rok, s tím, že se nadále budeme snažit naše koně směřovat do zahraničí, konkrétně tedy do Francie, neboť Itálie je pro nás v tuto chvíli passé, peníze jsou tam ve hvězdách, bůhví jestli někdy budou, což si osobně nemyslím, a nechceme s majiteli riskovat nějaké tahanice. Naší prioritou je tedy Francie a postupné dobývání jejích různých koutů, respektive postupné získávání určité pozice a renomé v tamním dostihovém provozu. Samozřejmě

anketa text: Otakar Nový | foto: Zenon Kisza, Martin Haleš

v dané situaci nemůžeme mít ambice týkající se velkých dostihů v Paříži, ale svoje místo v menších dostizích si tam najít můžeme a zatím se nám to, myslím, i docela daří. Zkrátka rádi bychom pokračovali v duchu letošní sezóny. Největší koňské hvězdy naší stáje, Donn Halling, Talar i Ley Percy, zůstávají v tréninku, i u nich počítám především se směřováním do ciziny, předpokládám, že Halling již nebude menežován do extrémních Gr. 1 zkoušek, ale zkusíme mu najít dostihy více na tělo, Talar už má ve Francii handicap. Samozřejmě čekáme i na to jak se situace vyvine u nás, jaké budou propozice. Majitelé mají sice koně většinou pro zábavu, ale i ekonomika provozu jednotlivých stájí je důležitá, a když potom kůň musí běhat dostihy o 50 000 Kč vítězi s 61 kg jako penalitou za vítězství z loňska proti dobrým koním bez penalit, jeví se jako přijatelnější alternativa start v zahraničí.

Klusácký trenér a jezdec Jaromír Kotásek

Letošní sezónu bych označil jedním slovem – katastrofa. Obě zainteresované strany (Český klusácký spolek i Česká klusácká asociace) se sice v rámci možností snažily v letošní sezóně pořádat dostihy, ale jednotliví funkcionáři nebyli schopni překonat vzájemnou averzi a účinně spolupracovat. Takřka nadlidským úsilím obou stran, bohužel každé zvlášť, se nakonec sezóna v takové nějaké zkrácené podobě odběhla, ale kdyby to takhle mělo být každý rok, tak je během pár let po klusácích v Česku.

Nejhorší na celé situaci byla ta nejistota – nevěděli jsme, co bude, nemyslím tím informovanost, ta nějakým způsobem probíhala, ale nevěděli jsme, kdy a kde, resp. s jakými koňmi, budeme moci běhat… A za těchto okolností člověk nevěděl, které koně má připravovat, na jaké dostihy – to je úplně to nejhorší, protože příprava koní je věc dlouhodobá, nelze neustále čekat, kdy budou propozice, jaké budou a potom to skládat na poslední chvíli.

Například propozice pro francouzské dvouleté koně byly teď v listopadu zveřejněny čtrnáct dní před dostihy. Tak špatná sezóna jako ta letošní v historii českého klusáckého sportu zatím nikdy nebyla. Problém je i to, že tento stav nejistoty nadělal hromadu škody mezi majiteli, mezi trenéry i jezdci tím, že prakticky ubyla spousta koní a škodu způsobila i nejistota panující v povědomí těchto účastníků dostihového provozu, jež vedla k omezení nákupů dalších koní, registrací stájí a dovozů…To vše v kombinaci s vysokými importními poplatky má za následek, že stavy koní budou rapidně klesat. Před námi jsou dvě valné hromady, je

otázka co se stane – jak se k situaci postaví Český klusácký spolek a jakým způsobem proběhne Valná hromada České klusácké asociace…

Pokud bych měl hodnotit úspěšnost mé stáje – někteří koně překvapili, někteří koně potvrdili to, co jsme od nich očekávali a někteří zklamali. Konkrétním zklamáním je v současné době třeba Zazazoo, jeho výkony nejsou takové, jaké by měly být, i když on vždycky koncem sezóny je takový zazimovanější, ale problém byl ten, že jsme opravdu trénovali už od jara a čekali jsme až začne sezóna, jak nám pořád říkali - za čtrnáct dní se začne, za čtrnáct dní… Koně jsme skutečně měli připravené tak, že skutečně mohli okamžitě vyběhnout, což nakonec potvrdily první červencové dostihy ve Slušovicích, kde z pěti mých koní čtyři zvítězili. Nyní ke konci sezóny jsem rád, že někteří koně ještě drží určitou výkonnost, protože držet formu od jara až do zimy je velice obtížné. Překvapením je naopak Busby Cartouche, přechod ze čtyřletého ročníku mezi starší koně bývá obtížný, myslel jsem si, že to bude dvojkový kůň a on je aktuálně de facto jedničkový, i když si myslím, že naše třída jedničkových koní není tak silná, jako bývala v minulosti, přesto mezi nimi trošku vyčnívá. Co se týká Meteora JDS, ten mezi čtyřletými potvrzoval svoji standardně vysokou výkonnost, v klíčových ročníkových testech však narazil na vynikající Charming Oreau, které konkurovat nedokázal. Mezi tříletými Doctor Schermer již odpočívá a bude se chystat na příští sezónu, zatímco Magicmatch JDS potvrdil, že je slušný kůň, ale jeho výkonnost zatím není taková, aby vyhrával ročníkové dostihy. S dvouletými jsem letos absolvoval jen dva starty, tady je to otázka dlouhodobého tlaku na koně. Kdyby člověk jistě věděl, jak bude sezóna vypadat, dalo by se je připravovat, ale nemá smysl je nahánět kvůli jednomu dostihu o dvacet tisíc korun nebo kvůli čtvrtému pátému místu ve Velké ceně dvouletých. Z těchto důvodů ze tří dvouletků, které mám v tréninku, se na dráze objevil jen jeden, zbylí ještě ani nedebutovali – v tomhle ohledu máme oproti minulým rokům trochu mínus, ale já to tak neberu, naopak beru to jako investici do budoucna. Co se nových nákupů týká, nejel jsem na dražby do Holandska jako v minulých letech, ale mezi mými majiteli proběhl obchod, když pan Breux mi přivezl do tréninku ročka po General du Pommeau, kterého posléze koupil pan Lechner.

Z Francie by mi do tréninku měli přijít ještě další ročci, ale to jsou koně, kteří by se tam měli vrátit, zde by mohli absolvovat maximálně nějaké starty na rozběhání, vzhledem k nesmyslné výši importních poplatků v současné nejisté době však nejspíš ani ty ne…

Budoucnost – jak jsem říkal, záleží na tom, jak dopadnou valné hromady, pokud bude spolupráce mezi oběma subjekty probíhat na bázi nějakého solidního jednání a ne stěžování si na sebe a dělání naschválů, tak by to fungovat mohlo – jak ukázal konec sezóny, většina lidí chce běhat a je jedno, jestli v Chuchli nebo Bravanticích, i když někdo třeba jen v Chuchli anebo jen v Bravanticích. Je samozřejmě nutné vyřešit, kde se bude běhat, za kolik, co však považuji za nejdůležitější, je včas zveřejněná rozumná termínová listina – aby se současně neběhalo na dvou závodištích, protože tolik koní tady není a příští rok to nebude lepší… Co se zahraničních cest v nejbližší době týká, uvažoval jsem o nějaké cestě do Francie, ale aktuálně na to koně nemají potřebnou výkonnost, navíc je třeba zvážit i náklady a dopady na přípravu na příští sezónu. Pravděpodobněji se jeví účast na lednových PMU dostizích v rakouském Krieau, kde by pro některé naše koně byly vhodné dostihy, ale rozhodneme se

GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

15

anketa

až podle výsledků prosincových dostihů z Chuchle. Důležité budou také signály ze zmiňovaných valných hromad ohledně termínových listin. Pokud by se mělo opět začít běhat až v červenci, není problém s koňmi dále pracovat a běhat v lednu v Rakousku, pak jim dát pauzu a připravovat je na starty třeba v červnu.

Chovatel Miroslav Ševčík

Pokud vezmu sezónu z obecného pohledu, tak i když někteří lidé jsou nespokojeni, já myslím, že v dnešní složité situaci je to, že sezóna proběhla, tak jak proběhla, vcelku úspěch. Z hlediska mých koní mi svými výsledky udělal velkou radost Čáriray a konec konců i Status Quo, především tím, že se dostal do Velké, kde mu sice trošku chybělo štěstí, ale myslím, že na to, že to dřív býval čtyřkový kůň, od té doby co je u nás, šel hodně nahoru. Byl nachystaný na kvalifikaci, tam byl čtvrtý a já jsem názoru, že kůň většinou nemůže držet takhle dobrou formu po celou sezónu.

Vloni v dostizích, ve kterých startoval v našem tréninku, chodil zezadu a vcelku mu to šlo a tak jsme chtěli zkusit, jak by mu to šlo zepředu, a proto tu kvalifikaci šel druhý třetí a bylo vidět, že dostih zvládá i blízko špice. Pak jsem ho nechal oddechnout a dal jsem mu dva dostihy jen tak, aby si zasportoval, v nich byl dvakrát sedmý. Hlavně si myslím, že v září, jak bylo hluboko, jsem udělal dobře, když jsem ho nechal jít za koňmi, protože všichni koně, kteří tehdy podali velmi dobrý výkon (Silver Regent, můj odchovanec Drákula nebo Fantaghiro) byli v říjnu při Velké takzvaně „v čudu“, protože půda byla tak hluboká, že už nestačili zregenerovat. Status Quo šel na start Velké solidně připravený, plný sil. Žokej Pavel Kašný, jenž ještě týden před Velkou chodil o berlích, ale když si pak Marek Stromský zlomil kličku, tak jsem ho angažoval jako náhradu, po dostihu říkal, že šel super, pořád s plnýma rukama, měl z něj dobrý pocit, jenže pak mu vypadl pígl, snažil si ho nohou nakopnout, ale to se mu nedařilo, protože na noze měl ještě nějaký hematom, jak mu ji řezali, tak pustil otěže, že si tam ten pígl dá rukama a mezi skoky z něj spadl. Co se rovinových dostihů týká, trochu mě zklamal Mesi, protože jsem si myslel, že syn dvou klasických vítězů bude podávat lepší výsledky.

Na příští sezónu mám v tréninku osm koní, pět se jich bude připravovat u nás a tři u jiných trenérů. Budeme se snažit, aby se

16 | GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

Status Quo opět dostal do Velké, s Čáriryraiem nejspíš zkusíme krosy a na dostihovou dráhu by se měl vrátit Imágo. Tak doufejme, že příští sezona bude ještě úspěšnější než ta letošní. Vzhledem k tomu, že tíhnu spíše k překážkám, do rovinového provozu mám jen dva koně, Mesi nadále zůstává u Vaška Luky a u Jaroslava Votavy mám Lord Tigera, který je z jedničkové vítězky Livree, měl by to být vytrvalec a věřím, že by mohl udělat také nějakou radost.

Žákyně Pavlína Filipová

Průběh letošní sezóny hodnotím pozitivně, i když je pravda, že červnové povodně, které postihly závodiště ve Velké Chuchli, její průběh poměrně zásadně narušily a například derby se muselo běžet v Mostě. Co se týká hodnocení sezóny z mého subjektivního pohledu, jsem především ráda, že se mi podařilo vyhrát Ladies Cup, obzvlášť proto, že jsem ho od začátku sezóny vedla a ačkoli jsem měla v čele pořád jistý náskok, určité pochybnosti jestli se mi to podaří, ve mně stále hlodaly, vždyť stát se může cokoliv.

V příštím roce se samozřejmě budu snažit triumf v Ladies Cupu obhájit, což určitě nebude jednoduché, ale doufám, že minimálně mezi třemi nejlepšími budu. Jiné cíle, jako třeba pokusit se získat žákovský šampionát, si nedávám, protože jednak Michal Mach je pro nás ostatní učně nechytatelný a také proto, že jaro budu mít hektické kvůli studiu – čeká mě maturita na „zdrávce“ a pak závěrečné zkoušky na chuchelském učilišti. Zbytek sezóny bych chtěla dokončit tady v Česku a potom mám kvůli získání nových zkušeností a zdokonalení se v jazyku v plánu vyrazit do zahraničí, alespoň na zimu. Kam zamířím, to ještě přesně nevím, bude záležet na solidní nabídce, ale lákala by mě Anglie, hlavně proto, abych se pořádně naučila anglicky. Už se na to docela těším – nové zkušenosti, noví lidé a odpočinu si od zdejšího stereotypu…

Rozhodčí Soňa FroňkovÁ Sezóna neproběhla standardně, kromě posunutí začátku sezóny a různým přesunům termínů, kdy se neuměli jednotliví pořadatelé

anketa

Pořadatel Ivan Janatka

domluvit, zasáhla nejvíce červnová povodeň. Klobouk dolů před všemi, kteří se zasloužili o odstraňování škod, opravy stájí a opětovného zprovoznění celého chuchelského závodiště. Ráda bych vyzdvihla obrovské nasazení zaměstnanců školy, žáků a jejich rodičů, absolventů a všech příznivců naší školy, jejichž zásluhou se první koně do Chuchle, do školních stájí vrátili 7. a 8. června, žáci třetího ročníku zvládli složit závěrečné zkoušky, ukončilo se vyučování a v provizorních podmínkách začaly probíhat prázdninové služby praktického vyučování žáků. Děkujeme také všem, kteří přispěli finanční částkou na náš účet – tyto finance nám pomohly při mimořádných nákladech při odstraňování škod, ale hlavně pomohou při znovuvybavování školy učebními pomůckami, až se bude kam vrátit. Žádné předsezónní cíle si nikdy nekladu. Co se týká dostihů a „mého působení“, ráda se podílím na zabezpečení dostihových dní, je však na pořadateli, s kým se mu spolupracuje lépe a koho nominuje. Úžasný zážitek pro mě bylo další vítězství Honzy Faltejska a Orphee des Blins ve Velké, které jsem sledovala nezvykle zblízka. Velmi mne mrzelo nedokončení dostihu Josefem Váňou st. a nevěřím tomu, že by se s kariérou chtěl rozloučit takto… Jinak mne potěšilo, že první i druhý jezdec v cíli Velké pardubické a devět ze šestnácti účastníků Derby jsou absolventy naší školy. Kvituji posílení dotací a nový proud ve snaze posunout dostihový provoz zase o kus dál a doufám, že to tak i bude. Myslím, že jde o domluvu a případné kompromisy, nechtěla bych, aby to zašlo tak daleko jako u klusáků, čehož jsem osobně svědkem. Co se týká dostihové sezóny našich dvou stájí - SŠ dostihového sportu a Hippospolu, občanského sdružení podporujícího naši školu - s 5 koňmi, 29 starty a 2 vítězstvími, přičemž se snažíme dávat přednost žákům, případně absolventům, jsem spokojena.

Výhled do příští sezóny? Hlavně aby se neopakovaly povodně, aby se lidi domluvili ve prospěch dostihového sportu a chovu (ať už A1/1 nebo klusáka) a aby už se konečně něco hnulo s opravou školy po povodni, neboť to provizorium, ve kterém nyní žijeme a pracujeme – ubytování v Písnici, výuka ve Strašnicích, praxe v Chuchli, je náročné a deprimující pro zaměstnance i žáky.

Bohužel vše nyní záleží na našem zřizovateli, kterým je Hlavní město Praha, a jak jsem poznala, toto už je o politice a „známostech“.

Věřím, že bude lépe a všichni, kterým na nás záleží, pomohou.

V letošní sezóně jsme na oblíbeném karlovarském závodišti s jedinečnou secesní tribunou, celoplošnou závlahou dostihové dráhy a otočnými hekami pro překážkové dostihy snažili vypsat propozice tak, aby bylo co nejlépe vyhověno majitelům a trenérům s obsazením koní. Dostihová sezóna čítala pět dostihových dnů, během nichž se nám podařilo realizovat několik novinek - o festivalovém dostihovém dnu byl vypsán překážkový dostih na 4 500 metrů s dotací rovného milionu korun, na žádost majitelů a trenérů byla po dvaadvaceti letech uspořádána Svatováclavská zimní královna pro dvouleté klisny o 200 000 Kč (první ročník tohoto dostihu se uskutečnil v září 1990 právě v Karlových Varech a zvítězila v něj napajedelská Wichita) a díky panu Bláhovi a jeho Maentivě jsou dostihy z karlovarského závodiště přenášeny online po internetu i s komentářem. Z našeho pohledu nepříjemná záležitost letos vznikla s termínovou listinou.

Jockey Club ČR by měl před jejím vydáním brát v potaz podmínky pořadatele dostihů. Není jednoduché sehnat od sponzorů peníze na dotace a je nepříjemné, když je pořadatel poškozen neuváženými termíny. Pořadatelé dostihů by se měli dohodnout a JC ČR jako nadřízený orgán by měl termíny pečlivě zvážit.

V letošním roce nám takto vzniklo několik zbytečných problémů, když dostihům ve Varech předcházel dostihový den v Lysé nad Labem, stalo se tak celkem třikrát. Myslím, že by stálo za úvahu, aby karlovarským dostihům v sobotu předcházely třeba Kolesa, Světlá Hora, Netolice, Benešov nebo Brno a nikoli Lysá nad Labem, která je kvalitním závodištěm ve středu Čech a navzájem si odčerpáváme účastníky dostihů. Dobrá úvaha podpoří majitele i trenéry. V souvislosti s letošní sezónou bych rád poděkoval Dr. Charvátovi, Ing. Trávníčkovi, paní Fialové, panu Bláhovi, Ing. Jandejskovi, panu Boučkovi, stájím Lokotrans a Jasna – Nesládek a jedinému karlovarákovi panu Chárovi za finanční příspěvek na uspořádání dostihů.

Pro příští sezónu plánujeme na karlovarském závodišti navýšení počtu uspořádaných dostihových dnů. Letošních pět by měl díky dohodě se zástupci pořadatelů Dne evropské šlechty rozšířit příslušný dostihový den v sobotu 26. dubna a v jednání se sponzory je i možnost uspořádat při Mezinárodním filmovém festivalu dvoudenní mítink, čímž by celkový počet dostihových dnů v roce 2014 stoupl na osm. Díky vstřícnému přístupu Magistrátu města Karlovy Vary a majitele závodiště Karla Holoubka dojde v příštím

GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

17

anketa

roce k dalšímu rozvoji karlovarského závodiště, neboť bude realizována I. etapa vybudování nových stájí. Budou zbourány stáje v čele s budovami kanceláří a namísto čtyř stájí s 16 boxy bude postaveno pět stájí s počtem 20 boxů. Věřím, že naše záměry se podaří úspěšně realizovat a těšíme se na setkání s majiteli, trenéry, jezdci a všemi turfmany na našem závodišti.

Majitel Jan Červenka

Jezdec Tomáš Lukášek

Sezóna podle mého názoru proběhla i přes problémy s povodněmi vcelku důstojně. Pořadatelům a všem okolo se podařilo vyřešit i ne zrovna vesele vypadající finanční situaci. Odběhlo se takřka vše, co se mělo, za což jim patří dík, jelikož sehnat v dnešní době finanční prostředky na sport, který u nás nemá takové postaveni jako třeba fotbal, hokej či tenis, jistě není jednoduchou záležitostí.

Sezóna z mého pohledu proběhla celkem v pohodě. Podle postavení v jezdeckém šampionátu to tak možná nevypadá, mnozí si asi mysleli, že to bude jinak, ale já jsem spíše z těch, co rádi vyjíždějí do zahraničí na lepší dostihy a proto nevyhledávám účast v každém dostihu na kdejaké provincii. Letos jsem opět častěji vyjížděl i do Polska, kde se mi podařilo vyhrát celkem 13 dostihů, z toho polovinu jedničkových. Pokud bude možnost a čas, v příštím bych tam rád opět zavítal. Nejvíce mě letos potěšilo, že jsem vyhrál třináct dostihů první kategorie, přičemž nejvíce si cením triumfu s Leo Gali v listed dostihu v Meranu, dále třech vítězství v sedle Najinske, vítězství ve Velké ceně českého turfu s Misterem Westminsterem a výjimečného mílaře z Polska Star Pokera, jenž tam se mnou v sedle pokořil rekord na distanci 1 600 metrů časem 1:34,3.

Moje plány na příští sezonu jsou jasné - chci jezdit dobré koně a vyhrávat velké dostihy. Pro úspěch se opět pokusím udělat maximum, k jeho dosažení je však nutné, aby vydrželo zdraví a vyhnula se mi zranění. Věřím, že se bude dařit i naší stáji, máme několik nových čtyřnohých posil, přišli noví majitelé, k dnešnímu dni máme ve stáji čtyřicet koní, takže je na co se těšit.

18 | GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

Navzdory červnovým povodním bych průběh letošní sezony hodnotil jako poměrně slušný. Vlastní dostihový provoz, samozřejmě s výjimkou aktivit mé vlastní stáje, jsem letos až tak důkladně nesledoval, soustředil jsem se spíše na zahraniční starty, kde vnímám, že české úspěchy na mezinárodním poli stále stoupají, avšak z velké části jsou zařizovány koňmi, u nichž se o příslušnosti k Česku dá pochybovat. V poslední době se ale prosadili i někteří další jako například Jirka Michal anebo opakovaně Václav Luka.

Z tuzemského dostihového provozu nemám zrovna nejlepší dojem, to je ale možná ovlivněno vypsáním, podle mého názoru zcela nesmyslného, výběrového řízení na provozovatele dostihů ve Velké Chuchli, to jsem úplně nepochopil, a myslím si, že tato akce nemá reálnou šanci na úspěch. Co se zahraničních výjezdů týká, myslím, že budoucnost mají cesty do Francie, v Německu to má rovinový kůň těžké prosadit se v tamní konkurenci, a ačkoli i Francie se snaží omezovat počty startujících cizinců, naštěstí dostihů je tam tolik, že i když se kůň někdy do dostihu nedostane, může záhy startovat v jiném. Osobně v těchto cestách vidím budoucnost pro naše lepší koně, samozřejmě se tam nedá jet s každým, ale musí se pečlivě vybírat.

Francouzské dostihy by měly být pro příští sezonu opět cílem i pro nejstaršího reprezentanta mé stáje Hetmana Polneho. Ten letos při návratu po zranění opět prokázal svůj vysoký standard, když vyhrál v Mostě a dokázal se umístit i ve Štrasburku. Přezimuje v pořádku a příští rok by se navzdory relativně pokročilému věku měl nejprve znovu vypravit do na východ Francie a posléze, pokud bude zdravý, bych si s ním rád splnil svůj sen o startu na závodišti v Auteuil. Druhý z mých koní Dalmacio letošní sezonu v pořádku nedokončil, nyní je v rekonvalescenci po operaci a uvidíme, zda se na dráhu ještě vrátí - pokud ano, pravděpodobně s ním vyzkoušíme krosy v Pardubicích. Vzhledem k tomu, že oba zmiňovaní koně se již blíží k závěru svých dostihových kariér, udělal jsem si na podzim radost a na dražbě ve Varšavě koupil novou posilu pro moji stáj, tříletého hřebce Justina, tamního trojkového vítěze, který má v polském handicapu o tři kilogramy vyšší hodnocení než v minulosti měl Jung, jenž mé barvy úspěšně reprezentoval i na scéně Velké pardubické. Věřím, že Justin naváže na kvalitní výkony polských odchovanců v barvách mé stáje.

JOSEF SOVKA Narozen 20. ledna 1977 v Třebíči S přítelkyní Alicí Novákovou (28) svatbu a potomky zatím neplánují. Až to přijde, tak to přijde (smích).

Nejvýznamnější jezdecký úspěch: Rok 2012 –Cena ČASCH (Sch I. kat. na 4 200 m s koněm Ohio)

„Letošní Velká pardubická mě strašně mrzela…

20 | GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

rozhovor duel text: Jiří Klokočka | foto: Petr Lusk, Petr Malík

… a Al Jazovi jsem věřil. Těšil jsem se, že s ním udělám dobrý výsledek. Dlouho mi trvalo, než jsem to skousl,“ říká JOSEF SOVKA, který měl ve třetím rámcovém dostihu při letošní Velké pardubické ošklivý pád. Ten jej vyřadil z boje o náš nejprestižnější překážkový dostih. Odneslo to žebro a krev v moči od naražené ledviny našeho čtvrtého nejúspěšnějšího překážkového jezdce dost vyděsila. Ale jak už to u těchto chlapíků bývá, do týdne seděl na koni a připravoval se na další dostihy.

GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

21

rozhovor

V Lysé nad Labem

Kde jste naostro odstartoval svou kariéru u koní?

Tři dny po závěrečných zkouškách jsem se doma moc neohřál. Tatínek mne naložil do auta a odjeli jsme k panu Kroutilíkovi ke Znojmu zeptat se, jestli nepotřebuje nějakou pracovní sílu. Potřeboval. A tak jsem dostal od tatínka tři stovky kapesného a začal v nové práci.

Tehdy jsem měl odjetý jediný dostih, a tak jsem si musel na svou jezdeckou příležitost trochu počkat. Nakonec jsem se svezl, ale žádná sláva to nebyla. Přestože jsem tam strávil skoro osm let, absolvoval jsem za tu dobu jen nějakých padesát dostihů!

To není ani sedm dostihů za rok. Takhle jste si to asi nepředstavoval?

To opravdu ne, a tak jsem usoudil, že to chce

22 | GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

nějakou změnu. Dokonce jsem chvíli uvažoval, že opustím sen o dostizích a vrhnu se na western. Ale dostal se mi do rukou inzerát na práci v Anglii a tak jsem to zkusil. V létě jsem od pana Kroutilíka odešel a ještě před Vánocemi jsem obdržel vízum. Třináctého ledna roku 2002 jsem odjel do města Newbury západně od Londýna, kde se nachází i nádherné dostihové závodiště. Mým novým zaměstnavatelem se stal trenér Charles Egerton a já se ujal postu pracovního jezdce.

Jak na tuhle etapu vzpomínáte?

Strašně rád. Do Anglie jsem přijel v době, kdy v dostihové branži nebylo moc cizinců a tým kolem trenéra Egertona, včetně jeho, mne přijal velmi vřele. Neuměl jsem téměř ani slovo anglicky a kolegové se mi snažili všemožně pomoci. Za chvíli jsem se cítil jako doma a nakonec jsem tam s menšími přestávkami působil čtyři

roky. Nejenže jsem se obstojně naučil jazyk, ale byla to velice cenná zkušenost, kterou bych doporučil každému mladému koňákovi.

Kdy se začala formovat vaše náklonnost k překážkovým dostihům?

Asi právě v Anglii, neboť stáj, ve které jsem pracoval, byla zaměřena spíše na překážky.

Pravdou je, že pár koní bylo rovinových, asi kolem dvaceti, ale zbytek byli překážkáři.

Mimochodem, tréninkové středisko Charlese Egertona bylo opravdu veliké a na každém kroku bylo znát, že dostihový sport je v Anglii jedním z národních sportů. Bohužel se domnívám, že se v České republice k této úrovni asi nikdy nedopracujeme, přestože u nás došlo v této oblasti k velikému progresu.

Kde pokračovala vaše kariéra po návratu z ostrovů?

rozhovor

Asi na šest dalších let jsem nastoupil do jihočeské Radomyšle k panu Wolfovi. Ten tehdy vlastnil poměrně hodně koní a zpočátku jsem pro něj odjel několik rovinových dostihů.

Bohužel však nemám takový ten „rovinářský grif “ a vybroušený styl, proto jsem se začal i tady v Čechách více orientovat na překážky.

Dostával jsem příležitosti k ježdění také od trenéra Pavla Kinského a začal si pomalu budovat jméno překážkového jezdce.

Jednoho dne mi zavolal Honza Blecha, který nastoupil v Polance jako nový trenér, a zeptal se mě, jestli bych nechtěl pracovat pro něj. Poděkoval jsem mu za nabídku, ale odmítl jsem ji s tím, že jsem v Radomyšli spokojený.

Jenže pár dní nato pan Wolf celé své tréninkové středisko prodal a já byl během týdne bez práce. Takže jsem hned zatelefonoval Honzovi, jestli ta jeho nabídka ještě platí, a že bych to jako vzal (smích). A tak jsem už dva roky v Polance a mou hlavní dostihovou stájí je Quartis Zámecký Vrch.

Jak se připravujete na dostihy?

Když je to možné, podívám se na videa z dostihů, kde jsou koně, které bych měl jet. Pravdou je, že se snažím o tom kterém koni dozvědět co nejvíce informací. Ty dostávám zejména od trenérů.

Jste disciplinovaný jezdec, který dodržuje trenérské ordre?

Samozřejmě se snažím vyhovět, ale problémem je často ta věc, že dostanete pokyn, abyste se držel na nějakém třetím čtvrtém místě. Ale trenérů, kteří udělí podobné ordre, bývá zpravidla víc. Pak se stane, že na téže pozici chce být třeba patnáct žokejů z dvaceti a co teď? To si málokdo dokáže představit, jak to může být někdy těžké. Když ale kůň frčí a skáče, tak to jde.

Osobně mám asi raději delší distance a naopak moc nemusím hirdy.

Proč?

Protože tady v Čechách nejsou bezpečné. Celkem třikrát jsem zalehl, protože přede mnou skákal kůň a zavadil o hirdu. Ta byla špatně ukotvená, uvolnila se a vznesla do vzduchu v okamžiku, kdy se můj kůň odrážel. Není to příjemný pocit řítit se přímo do letící prkenné překážky. Bohužel to není ojedinělý jev, ale asi nejlépe to mají zvládnuté v Pardubicích.

Naopak v Praze jsem to viděl při posledním letošním dostihovém dnu a není to příjemný pohled z divácké pozice. Není to dobré ani pro koně, neboť když mu při skoku vylétne za nohama nebo před ním samotným překážka do vzduchu, může se zradit a mít problémy se skákáním.

Neměl jste někdy chuť se na to vykašlat?

Mockrát (smích)! Například když se vám

Jaká byla letošní sezóna?

Nevím přesně, kolik měla naše stáj vítězství, ale z mého pohledu to samozřejmě mohlo být lepší. Asi nejzodpovědněji mohu hodnotit svou práci a jsem si jist, že jsem ji mohl odvést lépe. Snažím se všechny své dostihy pečlivě analyzovat a odhalovat vlastní chyby. Těch se snažím příště vyvarovat a mou největší snahou je stále se zlepšovat.

Hodně také sleduji zahraniční dostihy, zejména anglické a francouzské, a snažím se i touto formou posunout dál.

To mi teda povězte, jaké jsou nejčastější jezdecké chyby?

V tohle ohledu záleží na typu závodiště a vzhledem k tomu, že v Čechách jsou převážně menší areály, rozhodujícím faktorem bývá pozice po startu. Jste-li hned na začátku dostihu někde na chvostu pole, máte problém. Těžko získáte dobré místo v průběhu dostihu, protože se tady hodně zatáčí a kůň nemá moc času vyvinout potřebnou rychlost k předjetí.

Takže nejčastější chybou bývá propásnutí dobrého startu. Pak je také důležité volit správnou stopu. O tom se často vedou dlouhé debaty, jestli je dobré vézt koně tou nejkratší, ale často nejrozbitější stopou, nebo využít lepšího podkladu, který ovšem bývá delší. Navíc v té kratší stopě se hůře kůň točí, musí se kolikrát doslova „lámat“. A nakonec nesmím zapomenout na to, že důležitou roli v dostihu hraje štěstí a schopnosti koně.

Dostihovým jezdcem a nikoliv lesníkem Chybělo málo a Josef Sovka se stal lesníkem nebo vojákem. Na poslední chvíli se díky inzerátu přihlásil na kroměřížské chovatelské a jezdecké učiliště, čímž se potvrdily dědečkovi koňařské geny.

V průběhu studií dojížděl na praxi do Velkých Karlovic k Františku Holčákovi, kde se začal seznamovat s dostihovým prostředím.

Po škole nastoupil do tréninkového centra Jaroslava Kroutilíka do Lechovic u Znojma, kde pracoval osm let. Poté Sovka odchází na čtyři roky do Velké Británie k trenérovi Egertonovi.

Nabyté zkušenosti začíná zúročovat v tréninkové centrále v jihočeské Radomyšli. Tu však její majitel náhle prodává a Josef Sovka odchází do východních Čech do malebné obce Polanka, kde sídlí dostihová stáj Quartis Zámecký vrch.

Zde je už druhým rokem letošní šestatřicátník Sovka jezdeckou překážkovou jedničkou.

Velkou pardubickou absolvoval celkem třikrát - Flambion (2011), Derby Sharp (2009) a Marath (2008).

GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

23

rozhovor

Z dostihů v Kolesách, Josef Sovka na čtvrté pozici

nedaří, nebo když se vám něco stane. Všichni dobře víme, že o zranění není v tomhle sportu nouze a to pak mám chuť s tím seknout. Ale po pár dnech se oklepu, zklidním se, přeberu si to v hlavě a jedu dál.

Které závodiště v Čechách je vám nesympatičtější?

Jednoznačně to pardubické. Hlavně proto, že je tam dost místa na skoky a je také relativně bezpečné. Českých překážkových jezdců není mnoho a tak v současné době o rita nouzi nemáte?

V našem tréninkovém středisku máme poměrně hodně koní a tudíž dostatek jezdeckých příležitostí. Přiznám se, že nemám moc povahu sám se hlásit o koně, ale nouzi o ježdění nemám. Rád bych zmínil Radka Holčáka, který mi hodně pomohl a pro kterého vlastně stále jezdím. I přesto, že má svou jezdeckou jedničku Lukáše Matuského.

Nelákají vás nějaké zahraniční dostihy?

Abych pravdu řekl, tak ani ne. V Itálii jsem jezdil, zkusil jsem si to, ale moc mne to tam netáhne. Nelíbí se mi některé jejich skoky, kdy kůň musí proskakovat vlastně zelenou stěnou, ale to je můj osobní názor a pocit. To ve Francii nebo Švýcarsku je to milejší. Jsou tam nádherná závodiště s krásnými skoky. Ale doma je doma.

Při dostizích často slýchám, jak na sebe cosi křičíte. Mám skoro dojem, že to nejsou zrovna lichotky nebo povzbuzování. Co tam řešíte?

Lichotky to opravdu nejsou, a přestože mezi námi rajťáky panují veskrze přátelské vztahy,

24 | GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

při dostihu pracují nervy a emoce. A když někdo jede blbě, tak si zaslouží být na to upozorněn. Stává se, že dochází ke křížení, blokování nebo strkání. Pak tam občas létají ostřejší slova.

Ale u těch to většinou končí a po dostihu jsme zas OK. I když si vzpomínám, že když jsem začínal, tak jsem se se svým koněm nějak nešikovně dostal před Jardu Myšku a on kvůli tomu spadl. Po dostihu na mne přiběhl a byl fakt dost naštvaný, ale nakonec jsme si to vysvětlili a bylo dobře. Jinak je mezi námi jezdci vcelku přátelská a kolegiální nálada.

A jak s vámi prožívají dostihy a vše kolem nich vaši nejbližší?

Asi nejvíce to se mnou prožívá má přítelkyně, která si toho se mnou taky dost vytrpěla. Když jsem třeba po pádu zůstal ležet a nezvedal se. Ale myslím, že si už docela zvykla a bere to docela dobře. Ví, jak to u koní chodí, a že tenhle sport je riziko. Naopak mi fandí a je mou oporou.

U překážkových jezdců se váha tolik nehlídá jako u rovinových. Přesto, jak to máte vy osobně a jak si udržujete životosprávu?

Tak já s tím nemám sebemenší problém. Já jsem lehký – hodně lehký. Můžu být v tomto směru skoro vysmátý, protože mám nějakých padesát šest kilo a s udržením nemám problém.

Máte pravdu v tom, že my překážkáři většinou žádné drastické hladovění nepodstupujeme, ale někteří mí kolegové se musí hodně kontrolovat.

Jste sedmasedmdesátý ročník a zajímalo by mne, jestli už přemýšlíte o své budoucnosti v případě, že budete muset s ježděním skončit?

Moje práce se mi líbí a přiznám se, že jsem asi nikdy moc nepřemýšlel o tom, co bych dělal jiného. Ježdění mě velmi naplňuje a nesmírně baví. Popravdě si neumím dost dobře představit, co bych mohl dělat něco jiného.

Na druhou stranu zvažuji, jestli si neudělám trenérský kurz, protože bych u koní rád zůstal.

Pro tuto chvíli trenérskou licenci dělat nebudu a budu doufat, že se podmínky do budoucna nějak drasticky nezmění. Když to ale bude nutné, můžu dělat cokoli a žádné práce se nebojím.

Co dělá Josef Sovka, když zrovna nesedí na koni nebo nepracuje ve stáji?

V zimě chodím strašně rád na běžky. S přítelkyní jsme si koupili kola a vyrážíme na cyklovýlety. Na internetu si tu a tam zahraji on-line poker a občas se mi už podařilo něco málo vyhrát.

Co si ve svém profesním životě nejvíce přejete?

Letos jsem se trochu nažhavil tím jezdeckým šampionátem, protože jsem se dlouho držel vepředu. Nakonec je z toho čtvrté místo, ale ani to není málo, i když jsem chtěl být lepší!

Samozřejmě bych rád vyhrál Velkou pardubickou, nakonec neznám nikoho z kolegů kdo by nechtěl (smích).

No a také bych rád vyhrál co nejvíce dostihů, aby až někdo řekne jméno Sovka, aby každý věděl, že tenhle rajťák něco uměl.

www.aesale.cz

nejjednodušší nákup prověřených dostihových koní v tréninku pro vaši stáj KVALITA / PROFESIONALITA / TRANSPARENTNOST

top 10 sezóny Rovinové dostihy

Rovinové šampionáty doznaly proti minulým sezónám mnoha změn. Šampióni z let minulých uvolnili své pozice novým tvářím. V případě jezdců to platí stoprocentně, kdo by si vsadil, že na trůn usedne jedenadvacetiletý mladík z Kazachstánu, který na českých drahách působí teprve druhou sezónu a v roce 2012 mu se šesti zásahy patřila třináctá příčka? Pokud by se vyhlašovala také kategorie skokan roku, jako je tomu v hudebních anketách, držitel by byl za sezónu 2013 jasný. Po čtyřech letech nenajdeme mezi elitou ženu, Pavlína Filipová skončila první „pod čarou“. V nejlepší desítce najdeme pouze tři jezdce, kteří ještě nenasbírali sto vítězství. Šampión Bauyrzhan Murzabayev, třetí Jan Verner, tomu však chybí pouze devět plných zásahů, a Michal Mach, kterému chybí sedm čárek do titulu žokej.

Mezi trenéry završil Allan Petrlík úžasný comeback. Před třemi lety neměl ani vydánu trenérskou licenci, loni měl k triumfu velmi blízko, možná mu chyběl závěrečný dostihový den, a letos již od jara vládl.

Václav Luka svou pozornost zaměřuje nejen na české dráhy, ale snaží se také prosadit za hranicemi a to mu na domácím dvorku schází. Dostihům dvouletých vládli svěřenci Heleny Vocáskové, a tak jí po zásluze patří třetí místo před „Gregem“ Wroblewskim, kterého roviny tolik nezajímají, jak sám říká. Ještě dvě jména stojí za zmínku.

Artur Resulov a Karel Germič. Oba se starají ani ne o desítku koní, a přesto se dokáží prosadit mezi velkými jmény.

jezdci

trenéři

1. Bayurzhan Murzabayev 30 vítězství

1. Allan Petrlík 68 bodů

2. Jaromír Šafář 27 vítězství

2. Václav Luka 64 bodů

3. Jan Verner 26 vítězství

3. Helena Vocásková 38 bodů

4. Milan Zatloukal 24 vítězství

4. Grzegorz Witold Wroblewski 38 bodů

5. Petr Foret 23 vítězství

5. Zdeno Koplík 34 bodů

6. Jiří Chaloupka 20 vítězství

6. Artur Resulov 33 bodů

7. Michal Mach 18 vítězství

7. Karel Germič 32 bodů

8. Tomáš Lukášek 18 vítězství

8. ArslangirejŠavujev 28 bodů

9. Jan Rája 13 vítězství

9. Tomáš Šatra 24 bodů

10. Radek Koplík 11 vítězství

10. František Holčák 24 bodů

26 | GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

2013 text: Petr Malík | foto: Petr Lusk, archiv

2013 překážkové dostihy

V překážkových dostizích se mezi jezdci vrátil na trůn Josef Váňa.

Můžeme hovořit o překvapení? Nikoliv, stájová jednička největší tuzemské překážkové stáje nemůže mít menší ambice než šampiónský titul. Samozřejmě musí mít na své straně štěstěnu, což Váňa měl, ze zlomeniny kotníku se zotavoval pouhý týden! Jeho soupeři byli na „neschopence“ mnohem déle. Pokud bychom však hovořili o běžných smrtelnících, pro většinu by sezóna končila ještě před prvním letním dnem. Za zmínku stojí také vytrvalost Dušana Andrése, který podle statistik strávil v sedle už pětadvacátou sezónu a stále v plném zápřahu. Ze spolupráce s Gregem Wroblewskim těží Thomas Boyer.

Ač na první pohled vypadá jezdecký šampionát jednoznačně, definitivní rozuzlení padlo až dva dostihy před koncem sezóny.

Mezi překážkovými trenéry žádné novinky nejsou. Josef Váňa se stále drží pevně na trůnu, ač se v průběhu sezóny zdálo, že by ho mohl pozlobit Wroblewski. V závěru sezóny už opět vládl Váňa. Třetí Stanislav Popelka těží ze spolupráce s Pavlem Polesem, Františku Zobalovi vyšel spíše podzim a standardně vysokou výkonnost potvrzují svěřenci Radka Holčáka. Dvě místa v elitní desítce udržely ženy. Štěpánka Sedláčková je mezi elitou podruhé za sebou a Hana Kabelková vystřídala Helenu Vocáskovou, které se letos dařilo spíše na rovinách. Všechna zbylá jména se objevují ve špičce již dlouhá léta.

jezdci

trenéři

1. Josef Váňa ml. 18 vítězství

1. Josef Váňa 77 bodů

2. Dušan Andrés 15 vítězství

2. Grzegorz Wroblewski 55 bodů

3. Josef Bartoš 13 vítězství

3. Stanislav Popelka 32 bodů

4. Josef Sovka 12 vítězství

4. František Zobal 26 bodů

5. Thomas Boyer 12 vítězství

5. Radek Holčák 25 bodů

6. Marek Stromský 10 vítězství

6. Čestmír Olehla 22 bodů

7. Jaroslav Myška 9 vítězství

7. Štěpánka Sedláčková 18 bodů

8. Lukáš Matuský 9 vítězství

8. Antonín Novák 14 bodů

9. Marcel Novák 7 vítězství

9. Jan Blecha 14 bodů

10. Ondřej Velek 7 vítězství

10. Hana Kabelková 14 bodů

GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

27

rozhovor

Skladník Jako trenér působí teprve čtvrtým rokem a ještě vloni by si na jeho koně vsadil jen málokdo.

Stačila však jediná sezóna, která ho katapultovala mezi naše nejúspěšnější rovinové trenéry.

Tohoto úspěchu se mu navíc podařilo dosáhnout se šesti koňmi českého chovu, které po odpoledních trénuje v Lysé nad Labem. Nutno dodat, že bývalý překážkový jezdec KAREL GERMIČ si kromě svých koní sedlá i ještěrku coby skladník v Brandýse nad Labem.

28 | GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

rozhovor text: Jiří Klokočka | foto: Petr Lusk, Jiří Klokočka, Martin Kozák, Petr Malík

GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

29

rozhovor

Jak se přihodilo, že jste se dal na dráhu trenéra dostihových koní?

To byla spíše generační záležitost, protože už můj otec jezdil a trénoval. Proto bylo nějak logické, že jsem v téhle práci pokračoval.

Kdybych měl vzpomenout na své dětství, tak s trochou nadsázky mohu říci, že jsem ho s mou sestrou prožil v boxech s koňmi. Otec i matka jezdili a mezi jednotlivými loty jsme dostávali najíst a napít. Takže už od dětství patřili koně k mému životu.

Vy jste léta jezdil překážky. Jak dlouho trénujete?

Letos to budou čtyři roky. Já už jsem se o trenérskou licenci ucházel v roce 2003, ale nepodařilo se mi udělat zkoušky. Proto jsem při tréninku spolupracoval s panem Hurtem.

V roce 2010 to však klaplo a od té doby se věnuji trénování dostihových koní. Ale začátky nebyly lehké. Abych mohl vůbec trénovat, museli jsme si s mým otcem koupit na dražbě klisnu, která se jmenovala Pink. Rok nato tahle kobyla absolvovala osm dostihů. Jeden vyhrála a pouze v jediném se nedostala na tabuli.

V Oaks byla pátá! Bohužel to nebylo tak vidět, protože to byl jediný kůň a navíc tahle kobylka uhynula, takže nemohla dál ukázat, co umí.

Došlo k nějakým změnám ve vaší práci od doby, kdy jste s trénování začal?

Způsob trénování jsem nijak zásadně neměnil, ale spíše jsem začal pečlivě sledovat všechny dostihové dráhy, kde naši koně běhali. Začal jsem postupně vychytávat chybičky, kterých jsme se dopouštěli, a zkoušel různé přístupy k různým drahám. Ale často je to práce ve stylu pokus – omyl (smích).

U nás pro chov dostihových koní nejsou podmínky A také máme ve stáji více koní. Bohužel stále ne dost na to, aby mne tahle práce uživila, takže při tom pracuji jako skladník na ještěrce.

V současné době mám v tréninku osm koní, přičemž dva z nich jsou moji vlastní. Kdyby jich bylo více, neváhám ani na vteřinu a věnuji se jenom trénování.

Kdyby to bylo možné, kterého žokeje byste měl nejraději exkluzivně nasmlouvaného?

Pro mě je jeden z našich nejlepších rajťáků Jirka Chaloupka, který má obrovský cit na koně – zejména na klisny. Má skvělý odhad tempa.

Je to prostě vynikající žokej.

Pavel Kubiš, majitel dostihové stáje Kis-vodomery.cz, si vás velice pochvaluje. Doslova řekl, že on bude vydělávat peníze a vy budete trénovat koně. Čímž v podstatě řekl, že vám důvěřuje a do vašeho řemesla se nebude plést.

Je to pravda a jak spolu vycházíte?

S panem Kubišem vycházíme velice dobře a opravdu mi nechává volnou ruku. Samozřejmě, že s ním všechny své kroky konzultuji a o všem ho informuji.

K tomu mohu říci takovou perličku. V průběhu nějaké oslavy jsme byli hodně veselí a já měl spoustu kuráže. A tak jsem panu Kubišovi dal slib, že potomci jeho chovné klisny Armény letos vyhrají deset dostihů! Ke konci sezóny jsem se už trochu bál, ale Aurora mne zachránila a to desáté vítězství udělala. Tak Airfare se svým trenérem

30 | GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

rozhovor

Jeden z Germičových svěřenců na dráze ve Velké Chuchli

jsem byl strašně rád, že se mi podařilo tenhle slib dodržet, i když byl původně dán tak trochu ze srandy.

Co vás na práci trenéra nejvíce baví a co vás naopak štve?

Možná to bude vypadat velmi idealisticky, ale tahle práce mě strašně baví a vlastně ji ani za práci nepovažuji. Je to moje nejmilejší záliba a ve stáji trávím takřka všechen volný čas. Na dovolenou nejezdíme a ani nám to nijak neschází. Pro mne a mou přítelkyni je to relaxace a veliká vášeň. Takže nemohu říci, že mě na tom něco štve.

Co pro vás tahle práce znamená a dovedl byste si představit svůj život bez koní?

Absolutně ne! Zkusil jsem to dva roky, ale

ke koním jsem stejně stále docházel. Chvíli jsem skákal i parkúry a mám čistě skočené „elko“, ale výš už jsem se nepouštěl. To už přeci jenom musí člověk umět (smích). Čím je to způsobeno, ani nevím. Snad adrenalin, snad geny. Bez koní by to už asi nešlo.

Co myslíte, že je na téhle práci nejobtížnější?

Myslím, že nejobtížnější je pochopit každého koně. Porozumět jeho potřebám a ke každému přistupovat individuálně. Je to hledání, co kterému koni nejvíce vyhovuje. Tuhle schopnost obdivuji na své přítelkyni, protože má podobné oko jako já a výborně se v tom doplňujeme. Jsme také zajedno v tom, že naše koně potřebují lehkou ruku a vlídný přístup.

Tohle se nám stále potvrzuje a vyplácí.

Ptát se bývalého rajťáka, jestli trénujete ze země nebo ze sedla je skoro zbytečné?

Je to přesně tak, jezdím den co den.

Zatím trénujete pouze rovinové koně.

Neuvažujete o překážkách?

Zatím na to nemám vhodné koně a nakonec ani zdejší prostředí není úplně ideální pro trénink překážek. Snad hirdy se tu dají natrénovat, ale těžší překážky a krosy těžko. Na to je výborný kopcovitý terén, neboť zde v rovinovém terénu to musejí koně nacválat. Tam, kde stačí naběhat čtyři kilometry, tady v rovině jich musejí dát alespoň osm. Takže si myslím, že v kopcích se ti koně více pošetří.

Nezúročil byste při tréninku více své zkušenosti z překážek?

GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

31

rozhovor

Karel Germič po jednom z vítězství sezóny 2013 na mostecké dráze

To možná ano, ale já to tak necítím. Rozdíl mezi přípravou překážkového koně a rovinového není zas až tak veliký.

Měl jste v téhle branži nějaký vzor?

Samozřejmě. Mým velkým vzorem vždy byl a je pan Vítek, který je zdejší trenérskou ikonou.

Který z vašich koní je takovým tím „nejzásadnějším“ koněm?

Jednoznačně Yes Man, neboť díky němu jsme dostali důvěru pana Kubiše, kterému trénuji vlastně všechny jeho koně. Yes Man totiž býval nervák, který stále potřeboval být v kontaktu s nějakým koněm. A když se naskytla příležitost, koupili jsme pro něj kobylku Airfare, která s ním začala chodit do výběhu. Ovšem společně tam dělali takový „binec“, že jsme je museli rozsadit. Yes Man dostal za kamarádku jakousi polokrevnou klisnu a Airfare se v pohodě začlenila do stáda. Ovšem chvíli nato jsem dostal do péče Archie Comicse, kterého jsme tady Airfare s Milanem Zatloukalem před Cenou prezidenta poslední říjnovou neděli ve Velké Chuchli

32 | GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

rozhovor

porovnali, a jeho majitelka na něm mohla opět jezdit. Zřejmě jsme se osvědčili a pan Kubiš sem umístil další své koně, kteří byli v tréninku na Moravě. Byly to klisny Aurora a Aromatica.

Prvně jmenovaná dosáhla letos třech vítězství a Aromatica vyhrála dvakrát.

Aurora startovala letos desetkrát a Aromatica devětkrát. Před chvílí jsem je viděl ve výběhu a nevypadají, že by za sebou měly náročnou sezónu.

Je to tak, jak říkáte. Obě klisny se cítí naprosto v pořádku a nejen ony, ale i ostatní naši koně, kteří se letos opravdu moc nevydechli, jsou v náramné kondici. Snad nejlépe je na tom Airfare, která má za sebou také deset poměrně těžkých startů. Teď ale kobylky „zazimujeme“ a necháme je pořádně odpočinout. Možná, že příští rok bychom zkusili i nějaký zahraniční start. Uvažujeme o něm zejména v souvislosti s Airfare.

Karel Germič * 3. července 1973, Stod u Plzně Pochází z koňařské rodiny, jeho otec působil rovněž jako jezdec a trenér dostihových koní. Absolvoval dostihové učiliště ve Velké Chuchli a jako žák jezdil rovinové dostihy. Díky tělesným dispozicím přešel na překážkový provoz. Jako jezdec dosáhl s Hagardem a Rivalitou dvou jedničkových vítězství a stal se dvojnásobným vítězem Velké netolické steeplechase.

Převážnou dobu své jezdecké kariéry strávil v Benešově. Nejprve u Václava Šebesty, později u Jiřího Hurta. V roce 2010 získává trenérskou licenci a začíná s tréninkem dostihových koní. O tři roky později má ve své péči šest koní, s nimiž dosahuje třinácti vítězství v jedné sezóně, což ho katapultuje na třetí místo

nejúspěšnějších rovinových trenérů. Těsně po této sezóně dostává do tréninku další dva koně jako reakci na dosažený úspěch.

Karel Germič stále pracuje jako skladník v Brandýse nad Labem. Je otcem sedmileté Jany Germičové, která pochází z předešlého vztahu. Se současnou přítelkyní Janou Bečkovou mají pětiměsíční dceru Karolínu a tříletého syna Tima z Janina prvního manželství.

Bydlí v Lysé nad Labem a své koně trénuje ve zdejším dostihovém areálu.

S Janou Bečkovou plánují stavbu rodinného domku a zanedlouho je čeká přestěhování jejich koní do modernější stáje.

Archie Comics se taky letos nezastavil.

Je mu 6 let. Nepomýšlíte s jeho přechodem do překážkového provozu?

Momentálně určitě ne. Tenhle koník sem přišel se statusem těžko zvladatelného koně.

Teď už je to s ním v tomto smyslu mnohem lepší, i když ještě občas chytá koutek. Hlavně to je mazlíček pana majitele a nejsem si jistý, zdali by chtěl svého miláčka vystavovat riziku překážek. Řekl bych, že Aromatica je podobný případ jako Archie. Co zamýšlíte s touhle klisnou do příští sezóny?

Aromatica ještě příští rok vyběhne na dráhu, ale pak už ji čeká odchod do chovu. Všichni věříme, že i ona bude dávat tak dobré potomstvo jako její matka Arména. Čím se bavíte, když zrovna nepracujete?

Jak už jsem řekl, musím chodit do práce a po ní se věnuji pouze koním. Všechen čas padne na koně a oni jsou mou největší zábavou. Ale přece jenom jsem měl v minulosti jednu zábavu. Tou bylo holubaření. Bohužel nyní, když bydlíme v bytovce, jsem toho musel nechat.

V relativně blízké budoucnosti plánujeme výstavbu rodinného domku a tak uvažuji, že se k holubům opět vrátím a znova se budu specializovat na mé oblíbené plemeno, kterým je Prácheňský káník.

Kterého svého vítězství si nejvíce ceníte a kterého byste rád dosáhl?

Pro mne bylo asi nejvýznamnějším vítězstvím to poslední, kdy Yes Man vyhrál dostih ve Velké Chuchli. On totiž vyhrál celkem šest dostihů, ale pět tady v Lysé! Zároveň to bylo

„Božanovo“ (žokej Bauyrzhan Murzabayev, pozn. red.) padesáté žokejské vítězství. Takže o důvod k oslavě více.

Máte nějaký nesplněný sen?

Podařilo se získat třetí místo v trenérském šampionátu, ale chtěl bych být samozřejmě nejlepší. Ostatně proto to všichni děláme. Také bych si přál vyhrát co nejvíce velkých dostihů.

Jak s vámi prožívá vaší zálibu v dostizích vaše rodina?

Můj první vztah, z něhož vzešla má první

dcera, nevyšel. S druhou přítelkyní Janou Bečkovou máme půlroční holčičku a Jana je stejně jako já zapálená pro koně. Tady v Lysé se staráme o naše koně a je to náš společný zájem.

Dokonce bych řekl, že je Jana ještě větší blázen než já (smích).

Jak vypadají Vánoce u Germičů?

Víte, i na Štědrý den jsme víc ve stáji než doma. Koníkům vždycky popřejeme, dáme jim jablíčka a až pak jdeme domů na večeři.

Na první svátek vánoční jsme už ráno zase u nich.

GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

33

legendy

Legendy

Whisky cs

Lord prijel na irskou Whisky Velká Chuchle viděla v 80. letech celou řadu výjimečných klisen – počítejte s námi: Latina, Freda, Centurie, Redakta, Arva… Plnoprávnou členkou této sestavy byla i Whisky cs, která v roce 1985 získala pro PP Motešice titul Koně roku. Hnědka importovaná z irského Castlemartin Abbey House v anketě tehdejšího Turf klubu porazila výjimečného Kleóna, především ale vyhrála Jarní cenu klisen a Oaks a umístila se v derby i St. Legeru.

V přelomové sezóně 1985, kdy se ve Velké Chuchli bouraly secesní tribuny, byla

34 | GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

klisna z tréninku Karla Stibůrka hned u několika unikátních zápisů. V Jarní ceně klisen ji dovedl k triumfu žokej William Lord, kterého pak Motešice angažovaly i do Ceny Prahy na Mezinárodním mítinku socialistických zemí v Budapešti. To, že si Angličan působící ve Vídni vůbec mohl natáhnout reprezentační dres ČSSR, tenkrát umožnil blahosklonný souhlas Sovětů, jejichž reprezentační trenér Nikolaj Nasibov měl v zákulisí bohorovně prohlásit: „Vy holoubci si dejte na koně, koho chcete. Proč Angličana? Dejte si

rovnou žokeje z Ameriky…“ Lord dovedl Whisky na pátém místě a začala tím více než desetiletá éra, v níž zkušený profesionál z ostrovů pravidelně jezdil do Československa a později Česka na koně jako Arva, Glowing, Brochwicz a další.

Další primát zaznamenala Whisky v Oaks, které se v roce 1985 konalo jako první klasický dostih historie v Karlových Varech, a v sedle motešické klisny byl karlovarský rodák Josef Dolejší. Škoda, že skvělá klisna na své výsledky nenavázala v chovu. Žádné z jejích hříbat se na dráze neukázalo..

legendy text: Martin Cáp | foto: archiv autora

Legendy

Regulus

Zadrzene v derby, to nebyl prelud Je to už osmnáct let a parametry toho příběhu jsou s ubíhajícím časem stále neuvěřitelnější.

Zatím poslední derby-vítěz, který se narodil v hřebčíně Napajedla, a poslední z šesti držitelů modré struhy v tréninku Františka Vítka, ještě dva měsíce před svým životním vítězstvím běžel v dostihu V. kategorie. Výhybku na jedničkovou scénu Vítek přehodil až čtrnáct dní před derby, když si Regulus s Liborem Šindarem připsal tehdy pod jiným názvem konaný Červnový pohár. Co se pak 25. června 1995 odehrálo v Karlových Varech

v prvním derby konaném mimo pražskou Chuchli, bylo jedním z nejúchvatnějších výjevů v historii českého turfu. Na těžké deštěm zmáčené půdě Regulus utekl nejlepším tříletým v zemi o propastných 15 délek a rozhodčí ve svém výroku poprvé v historii derby použili slovo „zadrženě“.

V barvách německé podnikatelky Nicoly Ahrendové běhající Regulus si pak koncem léta odskočil na grupovou scénu do Baden Badenu, kde uzavřel doběh tradičního Fürstenberg-Rennen. Po návratu do Česka si

připsal klasický St. Leger a jeho o 100 metrů delší pardubickou obdobu a to bylo naposled, co byl na dostihových drahách k vidění. Suma sumárum to ale znamenalo titul Koně roku 1995. Ve čtyřech letech ho zdravotní problémy už nepustily na start.

Působení Reguluse v chovu neprovázel žádný nečekaný zázrak, ale několik solidních koní v rovinovém i překážkovém provozu po něm zůstalo.

GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

35

abeceda text: Jiří Klokočka | foto: Petr Lusk

Abeceda Bauyrzhana Murzabayeva Jsou to asi dva roky, co jsem navštívil ruského trenéra Arslangireje Šavujeva. Během této návštěvy padla téměř celá láhev whisky. Rozhovor se nakonec povedl, ale popravdě řečeno, moc jsem si toho nepamatoval. Vzpomínám si ale na mladého tichého kluka, který nezapřel svůj asijský původ. Tehdy bylo jeho úkolem nenechat naše poháry prázdné. „Boržu“, jak ho jeho šéf nazýval, jsem pak vídal coby vodiče koní v paddocku. Netrvalo dlouho a tenhle skromný Kazach už seděl v sedle a na první pohled bylo jasné, že má na ježdění talent od Boha. Další rok nato se stal BAUYRZHAN MURZABAYEV ve svých jedenadvaceti letech českým jezdeckým šampiónem.

36 | GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

37

abeceda

A

Almata (dříve Alma-Ata) a Astana Přestože pocházím z Chubaru (dnes je téměř součástí Almaty), považuji Almatu za své rodné město. Od roku 2007 jsem tam dokonce bydlel a o dva roky později jsem poprvé odcestoval do Čech. Almata bývala hlavním městem Kazachstánu a leží na jihu země blízko hranice s Kirgizstánem. A kdybyste navštívili tohle město, určitě byste neměli vynechat prohlídku nedalekého horského střediska, které se nazývá Medeo. Odsud je nádherný výhled na celou Almatu. Dnes je hlavním městem Kazachstánu Astana.

B 38 | GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

Budoucnost Co se budoucnosti týče, nemám úplně jasnou představu. Líbí se mi tady a myslím, že i lidé v mém okolí mne dobře přijali. Mám už poměrně dost kamarádů a rád bych se zde usadil. Ale jak to opravdu bude, se dá jen těžko odhadnout..

C

Cizina, čeština, Cut me Loose Vybavuji si začátky, kdy jsem poprvé přijel do Čech. Bylo mi šestnáct a všechno tady bylo jiné a cizí. Neuměl jsem slovo česky a taky v práci jsem měl problémy se zvládáním některých koní. Přiznám se, že jsem si párkrát i poplakal (smích). Ale tohle už mám za sebou a teď na to rád vzpomínám a zasměji se tomu.

Opravdu hodně těžké bylo naučit se váš jazyk.

Naštěstí mluvím rusky a ruština je češtině trochu podobná. Pan Šavujev mi tehdy psal služby s českými kluky, abych se stále učil

mluvit. Nutil mne komunikovat s lidmi. Doma jsem se díval na českou televizi a snažil se co nejvíce češtinu vstřebat.

Cut Me Loose je můj oblíbený kůň a vítězství ve Svatováclavské ceně pro mě znamenalo víc než třeba vítězství v Ceně Prahy s Dux Scholarem. Cut Me Loose do Svatováclavské nastupoval jako outsider. Tenhle kůň je absolutně suprové zvíře, ať už v tréninku, v dostihu nebo v boxu.

D

Domov, dostihy, Dux Scholar Domov navštěvuji jednou za rok a strávím tam vždycky celý měsíc. Už se strašně těším, protože sezóna je za námi a mě čeká cesta domů. S rodiči si voláme přes skype skoro denně. Jak se blíží můj odlet, těším se víc a víc.

Na druhou stranu si myslím, že bych tady

abeceda

v Česku mohl nalézt svůj druhý domov. Cítím, že by pro mne byl návrat zpět do Kazachstánu krok dozadu.

Moje maminka zpočátku nesouhlasila, abych jezdil dostihy, ale tatínek se za mě postavil. Dostihy jsou můj život a bez nich bych si připadal naprosto zbytečný. Takový život jsem si vybral a zatím toho nelituji.

Dux Scholar je nejlepší kůň, na kterém jsem jel dostih. Je to grupový kůň a tady nemá soupeře, což se potvrdilo při Velké ceně Prahy. To byla fakt pohoda (smích). Je to strašně hodný kůň, kterého jezdím v tréninku.

E

Energie Energii si dobíjím například při výletech s přáteli. Hodně často navštěvuji Prahu.

Nejčastěji s Radkem Koplíkem. Když jsem byl ještě doma, chodil jsem s tatínkem do lesa lovit zvěř. Tady to bohužel není možné.

F

Facebbook, fanoušci Na facebooku mám spoustu přátel a mnohé z nich ani neznám. Mám své fanoušky a moc si toho vážím. Rád bych jim poděkoval za přízeň a podporu.

G

Garsonka, gáže, geny V současné době bydlím v Krabčicích u Roudnice nad Labem. Tam sídlí i tréninkové středisko Darhorse, kde má pan Šavujev pronajatou stáj. Mám tam takovou menší garsonku, která je vybavená a naprosto mi dostačuje, protože jsem sám.

Gáže? Co je to gáže? Aha, plat! Jsem spokojený, doma bych si u koní tolik nevydělal.

I když v Kazachstánu bych si byl schopen přijít na podobné peníze jako tady. A možná i víc!

Určitě bych mohl pracovat na našem rodinném statku, ale nemohl bych jezdit dostihy. To, že jsem tady, není o penězích, ale o tom, že chci jezdit dostihy a udělat si jméno jako žokej.

Vztah ke koním jsem asi podědil po předcích, protože v Kazachstánu jsou koně velice populární. Hlavně na vesnicích není dům, kde by neměli koně. Tady o tom nerad mluvím, ale jednou z kazašských tradic je i obliba koňského masa. A právě moji rodiče mají statek, kde chovají koně na maso. Máme jich doma kolem dvaceti, ale já chci na koních jezdit, ne je jíst (smích)!

H

Holky, hudba Holku nemám a najít si tady nějakou je pro mě docela těžké. České holky se mi líbí a já hledám takovou, která bude nejen hezká, ale budeme si spolu rozumět. Doma jsem holku měl, chodili jsme spolu čtyři roky. Jmenovala se Anela.

Co se hudby týče, nemám nějak vyhraněný vkus. Mám rád dobrou hudbu a často poslouchám i tu českou.

I

Internet, inspirace Na internetu denně sleduji dostihy z Anglie a Francie. Díky kódům mohu sledovat dostihy téměř on line. V mobilu sleduji české dostihové dění. Startky, přihlášky a samozřejmě dostihové zpravodajství.a vlastní chyby, abych se mohl stále zlepšovat.

J

Jezdecký styl Se svým jezdeckým stylem nejsem absolutně spokojen. Pro české dostihy by to třeba mohlo stačit, ale já chci jezdit líp. Mám svůj vlastní trenažér, na kterém se stále snažím zdokonalovat. Když máš správný jezdecký styl, zvyšuješ tím svoje šance na vítězství. Navíc, když je dobrý styl, je to i dobré pokoukání pro diváky.

S jídlem a váhou nemám problém. Chodím často běhat, abych se udržoval v dobré fyzické kondici. V sezóně jím skoro normálně a klidně až do středy. Pak se samozřejmě trochu hlídám. Jinak se snažím vyhnout nějakým těžkým jídlům, po kterých by se mohlo přibírat.

V zásadě s tím fakt nemám problém..

CH K Chladnokrevnost Nevím, jestli se dá říci chladnokrevnost, každopádně jsem si nervy vytrénoval u nás doma, kde jsem jezdil vytrvalecké dostihy.

Tam koně běhají v překážkovém tempu nějakých deset patnáct kilometrů dlouhé tratě.

To pak musíš přesně odhadnout síly svého koně pro celý dostih. Člověk se při tom naučí čekat a myslím si, že mlátit koně bičem, než dojdeš do roviny, nemá žádnou cenu.

Kondice Kondici si udržuji sportováním. Chodím skoro každý den tak na tři čtvrtě hodiny běhat.

V pondělí si dávám volno, ale už od úterý začínám makat. Chodím také do sauny a dost pohybu mám i v práci.

GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

39

abeceda

L

Letadlo Letadlo snáším dobře a šest hodin v něm sedět mi nedělá vůbec problém. Když se vracím z Kazachstánu, trvá let o půl hodiny méně.

Ještě že můžu lítat, protože autem by to bylo k nám trvalo týden (smích). Navíc už je zřízená přímá linka z Prahy do Almaty.

M

Maminka Vždycky když odjíždím z domova, tak se mi hrozně stýská a nejvíc asi po mamince. Když už jsem tady v Čechách, je to lepší a jak už jsem říkal, s našima si skypujeme skoro každý den.

Nejvýznamnější jezdecké úspěchy: 1. místo v Ceně společnosti G7 (rovina I. kat., 1 400 m) Cut Me Loose (Ramazan Kadyrov) 1. místo ve Svatováclavské ceně (rovina I. kat., 1 200 m) Cut Me Loose (Ramazan Kadyrov) 1. místo ve Velké ceně Praha (rovina I. kat., 1 600 m) Dux Scholar (Ramazan Kadyrov) 1. místo ve Svatováclavské zimní královně (rovina I. kat., 1 600 m) Miss Kruk (Valentin Bukhtoyarov)

40 | GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

N

Nepříjemnost Žádná nepříjemnost mě naštěstí nepotkala a doufám, že to tak i dlouho zůstane.

O

Oblíbené jídlo Z českých jídel mám nejraději svíčkovou, a když si ji dám, tak většinou v pondělí s pěti knedlíky. V Kazachstánu je národním jídlem pokrm z různých druhů mas. Zejména ze skopového a koňského masa. To jídlo se jmenuje bešbarmak a dělá se z masa, těstovin, cibule a další zeleniny. Je to fakt hodně dobré (smích).

P

Přátelé, plány, peníze Asi nejvíce přátel mám mezi žokeji. Mým největším kamarádem je Radek Koplík, se kterým jsem v kontaktu skoro každý den. Jinak se hodně kamarádím s Milanem Zatloukalem a v Mimoni mám také pár kamarádů.

Co se mých plánů týče, tak bych strašně rád vyhrál nějaký klasický dostih. I v příští sezóně bych byl rád mezi pěti nejlepšími jezdci a rád bych si zajezdil v zahraničí. To zatím zůstane asi spíše jen přání, protože tam jde opravdu o hodně a trenérovi záleží na dobrém výsledku.

Peníze, které získám za první místo v jezdeckém šampionátu, bych chtěl utratit za auto.

Nedávno jsem si udělal řidičák a rád bych jezdil na dostihy ve svém.

abeceda

R

Rodina, riziko Mám docela velikou rodinu. Mám ještě dvě sestry a bratra. Bratr se jmenuje Elaman a je mu sedmnáct let. Starší sestra Gulnas je patnáctiletá, nejmladší se jmenuje Rufina a je jí pět let.

Riziko je v dostihovém sportu každý den a to nejen při samotných dostizích, ale i při tréninku. S rizikem musíme počítat a musíme se s ním naučit žít.

Š

Šavujev Arslangirej Pan Šavujev hraje v mém životě velikou roli a patří mu veliký dík za všechno, co pro mne udělal. Hrozně mě toho naučil nejen v ježdění, ale i v práci u koní. Ukázal mi, jak se mám pohybovat mezi lidmi, jak s nimi komunikovat a spoustu užitečných věcí pro normální život.

Také mi hodně pomáhal v šampionátu, kdy mi radil, jak mám jezdit koně jiných trenérů. Je to prostě takový můj druhý tatínek a já mu za všechno moc a moc děkuji.

U

Úspěch Za svůj největší dosavadní úspěch jednoznačně považuji vítězství v jezdeckém šampionátu.

A rád bych touto cestou poděkoval všem, kteří mi v tom pomohli. Zdeno Koplíkovi, který mi pomáhal s menežováním a sháněním koní.

Tomášovi Lukáškovi i klukům z naší stáje, Kosťovi, Michalovi, Robimu. Nejvíce ale Radkovi Koplíkovi, který mi pomáhá i v normálním životě. Bez nich bych toho šampióna jen těžko získal.

Také si nesmírně vážím všech svých jedničkových vítězství, kterých jsem dosáhl s našimi koňmi. Mám z toho radost o to větší, že jsem se všemi těmito koňmi pracoval v tréninku a všechna vítězství byla takovou super tečkou.

V

udělování. Snažil jsem se úředníkům vysvětlit, že tady nikomu práci nezabírám, protože jsem žokej. Nevím, jak to dopadne, ale doufám, že snad dobře. Paní Šavujevová se mi v téhle věci snaží ze všech sil pomoci a já budu rád, kdyby se podařilo získat ještě nějakou přímluvu třeba ze sportovní oblasti. Tak uvidíme.

Z

Zranění, zdraví Musím zaklepat, ale přestože jsem z koní padal, nic vážného se mi zatím nestalo. Ale jedno vážnější zranění jsem si způsobil. To když jsem chodil asi do třetí třídy, nechal mě můj tatínek zapsat na judo. Při něm jsem si ošklivě zlomil ruku a do dneška ji mám křivou. Často když se dívám na fotky z dostihů, tak vidím tu svou pokřivenou ruku (smích).

Vízum Mám problém se získáním pracovního víza z důvodů zpřísněných pravidel pro jejich

T

Trenéři Rád bych poděkoval všem trenérům, kteří mi dali koně a důvěru. I díky tomu jsem měl suprovou sezónu a doufám, že budu mít dost nabídek i příští rok.

Bauyrzhan Murzabayev, * 17. 9. 1992, AlmaTA (Kazachstán) Otec Bakit (44) a matka Saule (42) žijí a pracují na rodinné farmě nedaleko Almaty.

GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

41

velká pardubická text: Petr Malík | foto: Petr Lusk

123. Velká pardubická Oranice. Až do pátku před Velkou pardubickou to vypadalo, že dráha bude spíše tvrdší, ale potom začalo pršet a stejně jako v předchozím roce byla dráha měkčí, oranice hlubší a braly většině účastníků hodně sil.

42 | GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

Další skvělé sólo Orphee des Blins GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

43

velká pardubická

Říká se, že dvakrát nevstoupíš do jedné řeky, ale v případě Velké pardubické to neplatí, minimálně pro dva poslední ročníky. Způsob vítězství Orphee des Blins v nejsledovanějším tuzemském dostihu byl jako přes kopírák. Velká se běžela stejně jako před dvanácti měsíci 13. října (minulý rok to byla sobota a Velká byla přeložena kvůli současně konané Zlaté přilbě) a svěřenkyně trenéra Grzegorze Witolda Wroblewského opět předvedla výkon, nad jakým zůstával rozum stát. Druhým vítězstvím se Orphee des Blins zařadila mezi nepočetnou skupinu pěti klisen, které ve Velké pardubické zvítězily vícekrát.

Dvacet koní se postavilo na start 123. ročníku dostihu a měl to být souboj trojice koní Orphee des Blins, Trezor a Tiumen, kteří byli nabízeni u sázkových pokladen shodně v kurzu 3:1. První karambol jsme sledovali již na Malém vodním příkopu, kde skončila pouť Mount Siona. Velký Taxisův příkop přelétlo všech devatenáct koní bez nejmenších problémů, ale na dalších překážkách to byla pohroma. Téměř na každém dalším skoku mohl hlasatel oznámit, že je startovní pole zase o jednoho koně chudší. Zatímco loni šla Orphee des Blins úplně suverénně, letos jednou drobně zaváhala na Irské lavici. Po jejím zdolání nebyla na prvním místě, ale záhy se na něj vrátila a už před sebe nikoho nepustila. Šance Trezora skončily na Havlově skoku, stejně jako před dvěma roky. Zatímco si žokej Jan Faltejsek mohl užívat potlesku tri-

bun, které aplaudovaly vítězce, na poslední překážce se poroučel ze sedla Tiumena rekordman dostihu Josef Váňa. Poslední metry musel absolvovat po svých za skandování svého jména. Krátce potom Váňa prohlásil: „Byl to skutečně poslední dostih.“ V médiích se několik dní před Velkou spekulovalo o tom, jestli absolvuje skutečně poslední Velkou. Ještě večer před dostihem Váňa říkal: „Když jsem pracoval na vlecích, tak jsme nikdy nemluvili o poslední jízdě, ale o té předposlední, proto toto je má předposlední Velká pardubická.“ Stejně jako v předchozích letech i Velká pardubická 2013 byla v mnoha směrech jedinečná. Po 27 letech byl rozdíl mezi prvním a druhým koněm v cíli více než dvacet délek. Od roku 1993, kdy dokončil pouze jediný Rigolleto, neproběhlo kolem cílového mezníku méně koní. Pouhý půltucet koní

v cíli znamená, že pořadatelé ušetřili dotaci za sedmé místo. Do cíle se nedostal žádný ze čtyř cizinců, kteří figurovali na startovní listině.

Okamžitě po dostihu se začalo spekulovat, zda Orphee des Blins může vyhrát i potřetí. „Pokud bude zdravotně v pořádku a udrží si formu, kterou v průběhu celé sezóny ukazovala, tak určitě,“ je přesvědčen dvojnásobný vítěz ze šedesátých let František Vítek. V říjnu 2014 bude Orphee des Blins dvanáct let, na překážkového koně dost, ale vzhledem k tomu, že po přesunu z Francie nebyl její program tak nabitý, mohla by i ve vyšším věku vládnout. Její vítězství jsou však mnohem suverénnější než většiny předchůdců.

Orphee des Blins zdolala další překážku na cestě za druhým vítězstvím ve Velké pardubické. Stejně jako 13. října 2012 cválala také v letošním průběhu dostihu před svými soupeři s náskokem několika délek, který v posledních metrech ještě navýšila. Jedenáctiletá klisna se zapsala druhým vítězstvím do historie nejznámějšího tuzemského dostihu.

44 | GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

Bojovalo se i o páté peníze, které připsal svému majiteli podceňovaný Peintre Abstrait s Lukášem Matuským.

Vystoupení cizinců skončilo neúspěchem, částečně jejich reputaci zlepšil Tropic de Brion, pro kterého byla Velká pardubická prvním startem v českém tréninku Pavla Vítka.

Před tribunami překonávají koně a jezdci drop, nevyzpytatelnou překážku, kde občas končí naděje některého z účastníků. Na snímku jsou zachyceni Peintre Abstrait, Trezor a Zest for Life, pouze prvně jmenovanému se podařilo dostih dokončit.

Dvacátá sedmá Velká pardubická skončila pro Josefa Váňu pádem na poslední překážce. Cílovou rovinku absolvoval po svých za ohromného aplausu diváků a samozřejmě za asistence médií, která chtěla znát pocity legendy.

GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

45

velká pardubická

Žokej Marcel Novák je nadšen se čtvrtým místem Kasima. Výraz Dušana Andrése příliš optimistický není, ale s letošní Velkou pardubickou mohl být spokojen. Podceňovaného Nikase dovedl na druhém místě.

Královna Orphee des Blins na trati Velké pardubické. Kromě malého zaváhání na Irské lavici cválala jedenáctiletá klisna francouzského chovu několik délek před ostatními a vyhrála suverénně o více než dvacet délek.

46 | GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

velká pardubická

Druhé vítězství reprezentantky Dostihové stáje Pegas je na světě. Prst žokeje Jana Falatejska jasně ukazuje, kdo byl vládcem téměř sedm kilometrů dlouhého dostihu.

Soupeři se Orphee des Blins mohli koukat pouze na záda.

Radost žokeje Jana Faltejska.

123. Velká pardubická s Českou pojišťovno (13. 10. 2013, cross country, listed, 6900 metrů) kůň

Jezdec

trenér

stáj

kurz

1. Orphee des Blins

Jan Faltejsek

Grzegorz Wroblewski

DS Pegas

3:1

2. Nikas

Dušan Andrés

Stanislav Popelka

Castor

35:1

3. Klaus

Jaroslav Myška

Čestmír Olehla

Dr. Charvát

13:1

4. Kasim

Marcel Novák

Přemek Kejzlar

Stáj Kejzlar

50:1

5. PeintreAbstrait

Lukáš Matuský

Radek Holčák

Elektromontáže Mička

150:1

6. Tropic de Brion

Marc-Antoine Dragon

Pavel Vítek

Ecurie des Dunes ČR

30:1

Čas: 9:33,22 Výrok: Zadrženě daleko – 3 1/2 – 1 1/2 – 8 - krk

GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

47

Greg Dva roky po sobě jeho svěřenkyně ve velkém stylu ovládla Velkou pardubickou. Dva roky po sobě je druhým nejúspěšnějším překážkovým trenérem a v době, kdy budete číst tyto řádky, bude GRZEGORZ WITOLD WROBLEWSKI už trojnásobným otcem. Navštívili jsme ho v polovině listopadu a mezi tím, co nám vyprávěl, jak se odvíjela jeho košatá kariéra, jsme mu položili pár víceméně „nekoňských“ otázek.

48 | GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

velká pardubická text: Jiří Klokočka | foto: Petr Lusk

GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

49

velká pardubická

jsem na něj měl málo času. Jsem také šťastný, protože čekám narození třetího syna. Všechno tohle štěstí mne vlastně potkalo tady v Česku.

Tehdy byl v Polsku ještě temný socialismus, přesto se mi podařilo vycestovat do Švýcarska k tamnímu věhlasnému trenérovi Hansovi Woopovi. Ale ani tady jsem si nezajezdil, jak jsem si představoval, protože jsem tam byl načerno. Po roce jsem se vrátil zpátky domů, a protože jsem tam vydělal nějaké peníze, koupil jsem si svého vlastního koně. Bohužel mi s ním komunisti nedovolili závodit, a tak jsem využil svého kontaktu ve Švédsku a na pozvání mého tamního přítele jsem odcestoval. Spíš než jezdit jsem chtěl trénovat, ale trenérskou licenci jsem neměl. V Polsku mohl totiž trénovat koně pouze zaměstnanec Státního dostihového závodiště a to já nebyl. Udělal jsem si pouze jakousi licenci na trénování sportovních koní, ta mi naštěstí ve Švédsku v pohodě stačila a nikdo ji nezkoumal.

A představte si, on ten můj kůň tam vyhrál šest rovinových dostihů! To byla pro mne fenomenální zpráva a díky tomuto úspěchu se o mě začali více zajímat lidi od dostihů. A tak jsem dostal důvěru prvního majitele, který mi dal do tréninku své koně.

S Michalem Machem v paddocku ve Velké Chuchli

S dostihovými koňmi jsem přišel do styku vlastně až po gymnáziu, když jsem studoval veterinu.

Tehdy byly v Polsku dostihy, zejména překážkové, takový malý bezvýznamný sport. Já jsem z té veteriny zběhl a našel jsem zaměstnání v hřebčinci, který se specializoval na polokrevné koně. V rámci selekce se tam tenkrát běhaly překážkové dostihy v Sopotech. To byla pro mě jediná šance, kde jsem mohl jezdit. Řekl bych, že jsem byl tímto sportem naprosto pohlcen, ale v Polsku bylo žalostně málo dostihů a já jsem se začal poohlížet, kam bych se vypravil, abych ukojil svou touhu po tomto sportu.

Vzpomínáte rád na Gdyni. Nechybí vám moře? Česko je krásná země, ale moře mi opravdu velmi chybí. Když jsem trénoval koně v Sopotech, trénovali jsme na pláži a po tréninku

50 | GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

jsme koně krokovali ve vlnách. To byla taková nádhera, že se to ani nedá vypovědět. Podobně jsem využíval mořskou pláž, když jsem trénoval v italském Grossetu. To jsou místa a momenty, na které strašně rád vzpomínám.

Jste tady v Česku šťastný?

Mnozí mí kamarádi si často stěžují na český dostihový systém. Já musím říci, že mi dobře vyhovuje nejen díky Velké pardubické. Je tu spousta pěkných závodišť a relativně dost dostihových příležitostí.

Jsem tu velmi šťastný, protože jsem tady našel milovanou ženu, s níž mám nádherného syna, kterému se snažím věnovat co nejvíce času.

Jsem šťastný také proto, že s mým prvním synem, který už je dospělý a žije v Polsku, jsme dnes nejlepší přátelé. A to i přes to, že jsem mu nebyl zrovna nejlepším otcem a v dětství

Jak často navštěvujete rodné Polsko a líbí se tam vaší paní?

Do Polska jezdíme různě, jak se naskytne příležitost a hlavně čas. Když jedu do Polska, tak moje paní jede skoro vždycky se mnou. Má velmi ráda polské jídlo a sladkosti, ale myslím si, že kdyby si měla vybrat, tak by asi raději zůstala doma v Čechách. Ona je ženská, která se celý život pohybuje mezi koňmi, a jsem přesvědčen, že bude vynikající trenérkou. Má pro to výborný cit a jenom potvrzuje zvláštní pravidlo, které mne provází skoro celý život.

Tím pravidlem je skutečnost, že většina mých nejbližších jsou trenéři koní! Matka mého nejstaršího syna, který v Polsku pracuje jako trenér, je rovněž trenérkou. A tak si myslím, že tenhle „virus“ zachvátí i mou ženu a ta se v budoucnu stane také trenérkou dostihových koní. A uvidíme, zda se to přihodí i některému z mých dalších synů (smích).

Začal jsem se zúčastňovat dostihů po celé Skandinávii a dosahoval jsem velmi dobrých výsledků.

Ve Švédsku jsem strávil čtyři krásné roky, a když jsem se vrátil domů, to se psal rok 1988, dostal se mi do rukou naprosto fenomenální kůň jménem Chyszow. Zvítězil snad ve všech dostizích, kterých se zúčastnil. Hned první dvoje hirdy vyhrál a jeho třetím dostihem byl listed v Baden Badenu, který

Orphee des Blins při jednom z letošních startů v Pardubicích

také vyhrál. Po půl roce získal trofej v největším steeplovém dostihu ve Švédsku a zároveň dosáhl rekordu dráhy. Nato jsem dostal pozvánku do Ameriky na nejbohatší otevřený dostih světa Breeders‘ Cup steeplechase. Bohužel cesta trvala tři dny a koník ji strašně těžce snášel. Dostal horečky, nevedlo se mu dobře a ztratil formu. Američané velmi stáli o to, abychom se tohoto dostihu zúčastnili, protože by to byl první kůň z komunistického bloku, který by běžel tento dostih. Ze čtrnácti koní skončil na osmém místě. Škoda těch zdravotních problémů, jinak jsem si jistý, že by doběhl mnohem lépe. V Americe jsme zůstali asi šest týdnů. Pak jsme se zúčastnili Colonial cupu, dalšího velmi prestižního překážkového dostihu, ve kterém skončil na pátém místě. Já ale věděl, že to není ono. Chyszow byl skvělý kůň, na kterého velmi rád vzpomínám a který významně pomohl mé trenérské kariéře. Navíc jsem se díky němu podíval do Ameriky, kde jsem měl sestru, kterou bych jinak neviděl. Kromě toho jsem dostal důvěru jednoho významného polského chovatele, pro kterého jsem začal trénovat koně. Vyhrál jsem pár klasických dostihů včetně derby a stal se trenérem roku.

Jako trenér jste už vyhrál kdeco. Je ještě nějaká trofej, kterou byste si tady rád vystavil?

Mám takové dva zásadní cíle, kterých bych chtěl dosáhnout. Kromě třetího vítězství ve Velké pardubické a vítězství v Českém derby, bych velmi rád smazal loňský neúspěch Orphee v Anglii. Já strašně nerad prohrávám, a tak bych si chtěl z Anglie přivést pohár. Pak bych rád vyhrál italské Grand premio. Schválně nezmiňuji Francii, která se mi tak nějak „nepasuje“. Asi je to proto, že se necítím dobře v zemi, kde se nedomluvím. Francouzština je bohužel jazyk, kterým nevládnu. Na druhou stranou je to země, kde se dají v dostizích vydělat dobré peníze. Ale musíte tam uspět.

Ona však předvedla ohromný dostih a vyhrála s takovým přehledem, že nebylo a není pochyb o jejích kvalitách.

A proto se domnívám, že to není osudový kůň jen můj nebo naší stáje, ale hlavně celé dostihové veřejnosti, protože ta takového koně nesmírně potřebuje. Takoví koně dělají z dostihů drama a podněcují v divácích emoce a zájem o tenhle sport.

Navíc se jí podařilo zopakovat výkon z loňského roku, což zase dalo tomuto dostihu další rozměr. České dostihy potřebují takové výjimečné koně jakým je Orphee des Blins, a proto se domnívám, že ona patří k osudovým koním českého turfu.

Tak jako měl Váňa svého Tiumena nebo Holčák Royal Mouginse, myslíte, že je Orphee des Blins osudovým koněm vašeho života?

Přestože jsem měl ve Velké pardubické svého koně, velmi jsem Pepovi přál to čtvrté vítězství s Tiumenem a bylo mi opravdu líto jak to dopadlo. Kdyby například Orphee bojovala s Tiumenem o krk a vyhrála, patřilo by to vítězství tak nějak morálně Tiumenovi a Pepovi.

Pak přišla taková ta nabídka, která se neodmítá. Šejk Mansúr ze Spojených arabských emirátů mi nabídl práci trenéra, a tak se na čtyři roky stalo mým domovem Abú Dabí. To byla doba plná přepychu a vysokého komfortu. Mělo to však jednu vadu. Strašně mi chyběly překážkové dostihy, proto jsem se po několika letech vrátil zpátky do Polska, kde jsem dostal příležitost trénovat

GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

51

rozhovor

Kamelie vyhrává tradiční Prvomájovou steeplechase v Lysé nad Labem

mnoho koní. S nimi jsem začal vyjíždět do Itálie na dostihy. A opět přišla nabídka na trénování koní – tentokrát právě v Itálii. Na tuhle svou profesní etapu velmi rád vzpomínám, protože Itálie je země překážkám zaslíbená. Působil jsem zde nejdéle ze všech ze všech mých pracovních destinací. Kromě jiného jsem se tady seznámil s několika českými trenéry, kterým jsem pomáhal zorientovat se v italském prostředí, jež jsem po téměř desetiletém pobytu důvěrně znal. Naštěstí jsem z Itálie odešel v pravý čas, protože od toho roku to tam začalo jít s dostihy poněkud z kopce.

Je v Česku někdo, koho byste mohl nazvat svým přítelem?

Mám to obrovské štěstí, že kamkoli přijedu, tam zpravidla ke mně bývají lidé velice otevření, přátelští a vstřícní. Mohu říci, že jsem se tady nesetkal s nějakou závistí nebo nepřejícností.

Mám hodně přátel mezi trenéry, z nichž některé jsem měl možnost poznat ještě v době, když jsem pracoval v Meranu. Tehdy tam přijížděli Franta Holčák, Česťa Olehla, Pepa Váňa a já jsem se jim snažil pomáhat v jejich „italských“

52 | GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

začátcích. Byli jsme takové bratrské duše a tam se začala rodit má přátelství s českými trenéry.

Ale asi nejbližší je mi Pepa Váňa, se kterým už dneska na sebe tolik času nemáme jako tenkrát v Itálii. Ale každý rok mě Pepa zve na oslavu svých narozenin k němu do Mlýnců. Mým dalším blízkým člověkem je Čestmír Olehla, s kterým si také velmi rozumím. Mimochodem, on je první český trenér, se kterým jsem se poznal. Bylo to kdysi na dostizích ve Wroclawi, kam Česťa přijel s koněm Aral .

Jednou jste zmínil, že máte rád filozofii a rád na toto téma debatujete. Už jste našel vhodného partnera? Čím déle vedu diskuse na toto téma, tím rychleji končí, neboť moje životní filozofie není pro spoustu mých přátel jednoduchá a srozumitelná. Mám však jeden takový skvělý vynález, který se jmenuje skype. Jeho prostřednictvím se často spojuji s jedním mým kamarádem, který žije ve Švédsku. Seznámili jsme se tam v době, když jsem tam působil. Je to kovář a také majitel jednoho dostihového koně a spolu si často povídáme o životě.

Víte, já trochu nerozumím dnešnímu překotnému tempu života a lidem, kteří se mu tak ochotně podřizují. Málokdo se dneska dokáže radovat z každodenních prostých a krásných věcí. Lidé je nevnímají a přehlíží. Každý se žene jen za penězi, prací a majetkem. Necítí, jak voní les, jak zpívají ptáci. Z toho pramení špatná nálada a často i agrese.

Je spousta jiných věcí, pro které bychom si měli zarezervovat smutek a špatnou náladu. Jako například nemoc, neúspěch, smrt v rodině. To jsou věci, které k životu patří a se kterými musíme počítat. Naproti tomu je tu však spousta věcí, které za to vůbec nestojí.

Pro mne je v životě nejdůležitější vnitřní klid a harmonie. Čím se já budu cítit klidnější, bude klidnější i můj život a život mých nejbližších.

Agrese a hrubost nepatří ani ke koním. Kdo se takto ke koním chová, jen dokazuje, jak málo jim rozumí. Kůň nepřemýšlí jako člověk. Kůň stále zůstává koněm a nelze jej antropomorfizovat. S koněm komunikovat je jako hrát na piáno.

velká pardubická

Pak jsem dostal nabídku od jedné z největších tréninkových centrál v Česku – od Rabbitu Trhový Štěpánov. Tam jsem moc dlouho nezůstal, zato jsem si tam našel ženu. Proto tvrdím, že to byla osudová nabídka.

Nyní jsem čtvrtý rok ve Zhoři, kde se mi podařilo splnit si jeden z velikých snů, a to hned dvakrát. Za největší štěstí však považuji skutečnost, že tu mohu spokojeně žít se svou ženou. Že tu mohu vychovávat svého syna, k němuž zanedlouho přibude ještě bratr.

Co považujete ve vašem životě za nejdůležitější?

Když jsem byl mladý, býval jsem takovým bezstarostným „hipíkem“ bojujícím proti konvencím. Jen jsem se bavil a nestaral se, co bude zítra. Můj otec ze mne byl nešťastný, protože jsem utekl z veteriny.

Dneska se ale všechno změnilo. Nejdůležitější je pro mne bezpečí mé rodiny. V dnešní době je život velice tvrdý, a tak mezi nejdůležitější věci patří zejména ekonomické bezpečí rodiny.

Mám dva syny a třetí je na cestě, proto si přeji, abych byl co nejdéle zdraví a silný, abych jim mohl být nablízku a pomoci jim se vstupem do života. Naštěstí ten nejstarší je už dospělý a stojí na vlastních nohou. Ale i tak musím být na sebe mnohem opatrnější než kdysi, aby si mě mohli moji malí synové co nejdéle užít.

Máte mladou ženu, prozraďte, jak to zvládáte?

Myslíte sex? (smích) Jasně že dobře!

S mou ženou máme, kromě jiného, jeden společný zájem a to je láska ke zvířatům a k přírodě vůbec. To mě u ní absolutně okouzlilo a velmi si v tom rozumíme. Dříve jsem měl rád společnost a hodně lidí kolem sebe. Dnes jsem však nejraději s ní a se svým synem. Brzy se nám narodí další syn, na což se hrozně těšíme!

Mám krásnou a milující rodinu, a to se všechno zvládá velmi lehce.

GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

53

Ukázaná platí…

Nikoli nadarmo se říká, že nejdůležitější je zdraví. Tvrzení, které zdaleka neplatí jen u lidí, ale také u dostihových koní. Své o tom ví Ing. Stanislav Chudáček, jeden z významných majitelů anglických plnokrevníků, který v českém turfu působí již řadu let. Přesto jej chuť dál se svými koňmi bojovat o vítězné vavříny neopustila, stejně jako sen mít jednou svého zástupce na startu Velké pardubické.

54 | GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

rozhovor text: Jan Němec | foto: Petr Lusk

GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

55

rozhovor

Naposledy jsme spolu hovořili v polovině předloňského roku. Co se u vás za tu dobu změnilo?

Především proběhla obměna koní v mé stáji s tím, že došlo k jejich omlazení. Když pominu čtyřletou klisnu White Angel, kterou prodávám, tak mám samé tří a dvouleté koně.

Plus jsem nedávno nakoupil na dražbě v Baden Badenu tři ročky.

Letos na dráze reprezentovalo barvy vaší stáje celkem šest koní. Jak jste byl s jejich výsledky spokojen?

Popravdě uplynulá sezóna nepatřila z hlediska výsledků mezi ty nejlepší, a to především kvůli zraněním dvou mých nejlepších koní. Prvním z nich byl Partheon, kterého jsme směřovali do derby a do něhož jsem letos vkládal své největší naděje. Ovšem tři měsíce před tímto klíčovým dostihem se zavalil a derby nakonec promarodil. Následně musel být s dalším zraněním dokonce hospitalizován na klinice.

Při jeho tamním pobytu došlo ke komplikacím v léčbě, v důsledku čehož marodil další čtvrtrok, a tím pádem mu utekla celá sezóna.

této kolize přetrhl sval a i pro něj tím pádem sezóna skončila. Moji dva nejlepší koně tak byli vyřazeni ze hry a výsledky museli zachraňovat ti zbylí.

Mezi ty zbylé lze počítat dvouletou klisnu Mary Yeats. Jak hodnotíte její výkony?

Tato klisna není typicky raný kůň, takže začala oproti svým vrstevníkům trénovat o tři měsíce později a díky tomuto manku její forma gradovala až na podzim, kdy se jí v říjnu povedlo v Mostě dokonce zvítězit. Ale musím přiznat, že mě celkově mile překvapila.

Především svojí vitalitou. Zatímco jiní dvouletí koně jsou ještě týden po dostihu značně unaveni, jí se nic takového netýkalo a některé dostihy absolvovala vlastně místo tréninku.

Pouze jsme úzkostlivě dbali na to, aby při nich byla měkká dráha, abychom neohrozili její pohybový aparát. Dokonce jsme pro ni po skončení sezóny u nás zvažovali ještě jeden start v Rakousku, ale protože v druhé polovině sezóny absolvovala celkem pět dostihů, tak jsme od tohoto záměru nakonec upustili a už jsme jí dali volno.

Mary Yeats (vpravo) z majetku Stanislava Chudáčka bojuje o vítězství ve Velké Chuchli s Fujarou

Mého druhého nejlepšího koně pro změnu nepříjemným způsobem zranili při dostihu v Bratislavě. Tehdy si hned po startu tři koně nepovoleně zkrátili svoji dráhu, vybočili a při tom narazili do jiných tří koní. Jedním z nich byl právě můj White Motiv, který si v důsledku

56 | GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

Partheona, jednoho z vašich čtyř zástupců tříletého ročníku jste již zmínil. Už se mu po zraněních daří lépe?

Jako pozdnější kůň vyběhl jako dvouletý jen jedenkrát a hned zvítězil, ale jako tříletý se dvakrát zranil a sezónu promarodil. V sou-

časné době je již v pořádku. Ale naplno začne trénovat až jako čtyřletý. Vzhledem k tomu, že byl jako tříletý nedobrovolně pošetřen, dohodli jsme se s trenérem, že zůstane na rovinách i jako čtyřletý.

Díky úspěchu ve Velké jarní ceně se sezóna úspěšně vyvíjela i pro dalšího vašeho tříletého svěřence White Motiva...

Nebýt zmiňovaného incidentu při dalším jeho startu, kterým byla slovenská Jarní cena, tak by v ní nejen podle mého názoru doběhnul mezi prvními třemi koňmi. Ovšem v dostihu se stalo, co se stát nemělo a po třech utrpěných nárazech od bočících koní byl krátce po startu zraněn. Přesto ještě dokázal zapnout a běžet, ale přes veškerou jeho snahu doběhl šestý.

Mnou podaný protest byl sice nakonec uznán, ale pro koně to znamenalo konec sezóny. Říkám si, že vám tehdy dostihový sport naplno ukázal svoji odvrácenou tvář.

Víte, jak zaznělo, je to dostihový sport a já uznávám, že se to stát může. Osobně vidím daleko větší problém jinde. Co se v dostihu odehrálo, bylo jednoznačně na popud jezdců, nešlo o přirozené vybočení koně, ke kterému někdy dojde. Zde šlo o vědomou akci jezdců, kteří spoléhají na to, že se nic nestane. A ono se svým způsobem opravdu nic nestalo. Za jejich jednání sice došlo k udělení peněžitých trestů, ale když vezmete v potaz, že hodnota kvalitního dostihového koně je i milion korun a výše, tak jde o sumy, které lze označit za směšné.

Proto by k takovýmto excesům vůbec nemělo docházet, a když už k nim dojde, tak by měly být trestány velmi přísně, alespoň měsíční distancí, ale o tom nerozhoduji já. Jde však nejen o zdraví koní, ale především jezdců, a o dobré jméno dostihového sportu u široké veřejnosti.

Zbývá zmínit tříletého Little Raktiho a Barateuse. Oba se nakonec ucházeli o úspěch i v českém derby. Prvně jmenovaný při doběhu uzavíral pole a druhý doběhl jako devátý. Jak jste byl spokojen s jejich výkony?

Little Raktimu mostecká dráha o derby nesedla, přestože na ní při svém předcházejícím startu v jedničkovém dostihu podal velmi dobrý výkon a vyhrál. Ale ukázaná platí a v derby jeho forma nestačila na víc než doběh v závěru pole. Ovšem v případě Barateuse byl jeho výsledek jednoznačně ovlivněn specifickou mosteckou dráhou, která tomuto koni nevyhovuje. U něj byla situace taková, že do kopce zrychloval a z kopce naopak zpomaloval. Jeho pohybový mechanismus je přeci jen trochu jiný a daleko lepší výkony podává na kvalitních rovinatých závodištích.

Proto ho budeme do budoucna směřovat spíše

rozhovor

Čtyřletá White Angel v sedle Dušanem Andrésem (vpravo) vítězí v proutěných překážkách v Kolesách

do Pardubic. S tímto koněm se budeme snažit Mostu vyhnout.

Předpokládám, že tedy souhlasíte s tvrzením, že mostecká dráha není vhodná pro každého koně?

Některým koním to nevadí, jiným naopak.

Ale nastalý stav v čase konání derby skutečně nebyl kvůli povodním v pražské Chuchli jednoduchý, a proto jsem mosteckým pořadatelům vděčný za to, že derby uspořádali na svém dostihovém závodišti a situaci tak nakonec zachránili. A to i přesto, že v případě mých koní to nebylo úplně ideální řešení. Nicméně pokud by se nedejbůh situace někdy opakovala, pak bych byl daleko radši, aby se tento dostih konal v Karlových Varech. Přeci jenom se tam běhá na rovině, dráha je tam vždy velmi korektně připravena, cílová rovina je tam daleko delší a koně tak mají daleko větší šanci ukázat co v nich je. A mám dojem, že si kvalitu tamějšího závodiště uvědomují už i v Jockey Clubu, protože podle mých informací dostalo karlovarské závodiště výjimku, díky které na něm už bude moct startovat šestnáct koní.

Jediným letošním startem reprezentovala vaši stáj čtyřletá bělka White Angel. Jaké jsou vaše další plány v jejím případě?

Uvažuji o tom, že ji prodám. Vzhledem k tomu, že nakupuji nové koně, tak musím jiné vyřadit.

GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

57

rozhovor

Klasickou nadějí Stanislava Chudáčka pro sezónu 2013 byl Barateus (první). Ve Velké jarní ceně finišoval pátý, v derby devátý a v St. Legeru osmý

Tato kobylka svými výkony prokázala aktuálně zhruba trojkovou výkonnost, proto je pro mě adeptkou na uvolnění místa jiným koním.

Což má samozřejmě souvislost i s financemi, není možné stavy koní rozšiřovat do nekonečna.

Všichni koně, které jste měl letos na dráze, jsou importy. Znamená to, že z vašich plánů věnovat se vlastnímu chovu sešlo?

Ne tak docela. Od klisny Střemchy, kterou jsem vlastnil, se mi podařilo odchovat dvě hříbata. Jedno jsem prodal do Ruska a to druhé má můj trenér. Navíc mám ještě odstávče od klisny Kristine, která je po připuštění hřebcem Pop Rockem opět březí, takže pokud všechno dobře dopadne, budu mít příští rok další přírůstek z vlastního chovu.

Patříte mezi příznivce překážkových dostihů. Co jste říkal na letošní Velkou pardubickou?

58 | GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

Vítězství klisny Orphee Des Blins bylo jednoznačné a je vidět, že propojení kvalit trenéra Wroblewskiho se zázemím stájí pana Trávníčka zaslouženě přineslo ovoce. Přiznám se, že víc jsem čekal od Trezora. Mám z něj dojem, že tak jak jsou podzimní koně, kteří podávají nejlepší výkony v závěru sezóny, on patří mezi ty, co mají svůj vrchol zjara nebo v létě. U něj se ukazuje, že s blížícím se koncem sezóny formu spíše ztrácí.

Stále platí vaše přání mít v tomto dostihu svého zástupce?

Ano, to platí. Byl bych za to velmi rád, ale k tomu je samozřejmě potřeba vychovat si koně. Doufám, že by to mohlo vyjít v případě Little Raktiho. Je výborný vytrvalec a velmi dobře skáče, takže uvidíme, co bude dál. Nejdůležitější je, aby mu sloužilo zdraví.

Od majitelů, kterým běhají koně v pardubické, vím, že jsou to pro ně docela nervy. Jak

prožíváte starty svých svěřenců vy?

Osobně sebe řadím mezi takový střed, ale je pravda, že čím je dostih důležitější, tím jsem nervóznější. Zároveň vám mohu říct, že se vždy po zimní přestávce velmi těším na začátek sezóny a na to, až bude zase nějaký ten adrenalin ve vzduchu (smích).

Zkrátit si zimní období čekání vysíláním koní na zahraniční angažmá vás neláká?

Nedá se říct, že by mě to nelákalo. Ale v letošní sezóně jsem měl silný tříletý ročník a s ním jsem se zaměřoval na klasické dostihy u nás.

Samozřejmě, že pokud bych měl koně, který by kvalitativně na účast v zahraničních dostizích dosáhl, tak bych se tomu nebránil. Ale pokud jde o posílání koní do zahraničí přes zimu, tak toho příznivcem nejsem. Zastávám totiž názor, že koně si nejsou schopni držet formu celoročně. Ale určitě je dobře, že dochází k měření sil našich koní v dostihově vyspělejších zemích.

Importy sice začínají úroveň našeho turfu

rozhovor

zvedat, ale důležité je, aby svoji výkonnost potvrzovali i v zahraničí. A to i z hlediska našeho chovu. Ideální stav bude, když budeme mít v plemenitbě koně, kteří uspějí i v zahraničním měřítku.

Dvorní trenérkou vašich koní je zkušená Helena Vocásková. Neplánujete v tomto ohledu nějakou změnu?

Ne, neplánuji. S prací Vocáskových jsem spokojen. Znám celou jejich rodinu a vím, že se o všechny koně starají jako o vlastní. Platí u nich pravidlo, že koně jsou vždy na prvním místě. Navíc mezi námi panují přátelské, řekl bych až rodinné vazby, a i proto bych u nich rád zůstal.

Stanislav Chudáček Narozen: 1957 Rodinný stav: ženatý Manželka: Renáta Děti: syn Stanislav (23 let) a Petr (20 let)

Studia: VUT fakulta strojní, obor ekonomika a řízení Další zájmy a koníčky: kromě „koníčků“ cestování, chalupaření, zahrada a četba

S jakými plány budete vstupovat do příští sezóny?

Oproti letošku nebudu mít příští rok tolik tříletých koní. Jedna velmi nadějně vypadající kobylka po hřebci Yeats, která by příští rok běhala v klasickém ročníku, bohužel uhynula, takže zde budu mít zastoupení pouze v její polosestře Mary Yeats, a snad i v trošku pozdnějším valachovi Windsor Windovi (po otci Windsor Knot), který ještě neběhal. Proto, pokud to půjde, se budu více soustředit na překážky se svými příští rok čtyřletými koňmi.

A uvidím, jak si povedou moje letošní nákupy ročků. Popravdě si u nich nejsem jist jejich raností, trochu se obávám, že naplno nastoupí až jako tříletí. Ale o panu Vocáskovi je známo, že je na dvouleté koně specialista, tak budu rád, když se mu alespoň jednoho z nich podaří připravit tak, že vyběhne už jako dvouletý.

došlo k jakémusi vzbouření na vsi, kdy z našich řad zaznělo důrazné: A dost! Jako majitelé platíme v poměru k výhrám jedny z nejvyšších hrazených poplatků v Evropě, ne-li i ve světě.

A pořád se to někomu zdá málo. Výsledkem toho je dnes úbytek majitelů nebo snižování počtu koní v jejich stájích. Takhle dál postupovat nelze. To si uvědomují i trenéři a chovatelé, kterých se tato situace také přímo dotýká.

a že je potřeba pro změnu k lepšímu vyvinout maximální úsilí. Rezervy jsou v řadě oblastí.

Ať už jde o marketing, individuální přístup ke sponzorům, podporu chovatelů, podporu závodišť nebo snahu o větší zapojení státu do řešení nastalých problémů. Zda se něco podaří změnit, se uvidí, ale dál zůstat vyčkávat a řešit problémy pouze zvyšováním poplatků už opravdu možné není.

V závěru našeho povídání si vás ještě dovolím požádat o váš celkový pohled na aktuální stav našeho turfu…

Těžká otázka. Řádově deset až dvanáct let zpátky zde byla, viděno mýma očima, nastoupena velmi rozumná cesta. Sice byly majitelům dostihových koní zvýšeny poplatky, ale vzhledem k tomu, že jsme se nacházeli v době konjunktury a relativně byl i dostatek sponzorů, tak ono zvýšení nákladů na naší straně zas až tak nevadilo a situaci to na řadu let vyřešilo.

Ale už v roce 2008 bylo i vzhledem k nastalé krizi jasné, že by se měla začít činit nová opatření a hledat nová řešení. Ovšem Jockey Club tehdy dělal jen málo. Lépe řečeno, jediným jeho krokem bylo další zdražení poplatků a mínilo se, že tím bude vše vyřešeno. A ono to opravdu další rok dva vydrželo. To už ale byl podle mne nejvyšší čas na nějakou výraznou aktivitu. Ale opět se nedělo nic a myslelo se, že se vše podaří nějak přečkat. Za další dva roky byly opět zvýšeny poplatky a k tomu navíc sníženy výhry, což už neprošlo a mezi majiteli

V návaznosti na to proběhly nové volby v Českém svazu chovatelů plnokrevníka a majitelů dostihových koní, přičemž prostřednictvím jeho nově zvolených zástupců v Radě Jockey Clubu se mohl alespoň částečně začít ovlivňovat chod Jockey Clubu. Prostřednictvím nově zvolených členů prezidia ve svazu bylo jasně řečeno, že je potřeba zajistit pro turf přísun peněz i z jiných zdrojů, než z námi hrazených poplatků. Na to konto vznikl Fond podpory financovaný některými majiteli s tím, že část z těchto shromážděných prostředků už letos putoval na výhry a část šla na obnovení chovatelských prémií a odměn, jejichž vyplácení bylo ze strany Jockey Clubu nesmyslně zastaveno coby úsporné opatření.

Důsledky přerušení podpory českého chovu anglického plnokrevníka by totiž do budoucna mohly být pro náš turf fatální a je nesmírně důležité si to uvědomit. Vyústěním snahy řady nespokojených aktérů působících v dostihovém sportu je minimálně vyslání jasných signálů, že už není možné nadále jen vyčkávat,

Abychom nekončili náš rozhovor tak závažným a složitým tématem, bude se moje závěrečná otázka týkat blížících se Vánoc. Už jste napsal Ježíškovi?

(Smích). Přiznám se, že ještě zdaleka ne.

Na své chalupě jsem dokončoval nějaké stavební práce, takže mám v psaní dopisu Ježíškovi skluz a budu to muset teprve napravit.

A jestli nejsem zvědavý až příliš, prozradíte, o jaký dárek si budete psát?

Přiznám se vám, že je to většinou nějaká dobrá kniha. O vánočních svátcích mám přeci jen o něco víc klidu a také času si něco pěkného přečíst. Jednou z nich určitě bude i nedávno vyšlý Život plný koní – šedesát let Františka Vítka ve třiceti kapitolách od Petra Feldsteina.

Pan Vítek udělal pro náš turf mnoho nejen jako jezdec, ale i jako trenér, a jeho názory nám o něco mladším mohou stále něco dát. A zmíněného klidu vždy také využívám ke zhodnocení uplynulé a plánování nadcházející dostihové sezóny.

GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

59

60 | GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

programy text: Petr Malík | foto: Petr Lusk, Vladimír Homola, Martin Haleš

dostihové programy Hodně se liší, který je nejlepší?

Pokud vyrazíte na dostihy, jednou z nejdůležitějších pomůcek, která vám umožní orientovat se v tom, co na vás čeká, který z koní je na startu, kdo bude v jeho sedle a další podrobnosti, je dostihový program. Někde ho obdržíte zdarma, ale to jsou spíše výjimky, spíše za něj budete muset utratit nějaký ten obolus. Pokud však chcete mít přehled, tak se tato investice rozhodně vyplatí. Bez programu budete na závodišti jako bez ruky. Při návštěvě divadla si také kupujte program, protože chcete vědět, který z herců hraje hlavního padoucha a která z dam naopak dostala roli první milovnice. Zatímco divadelní program si kupujete pro dobrý přehled, ten dostihový vám může být i užitečný, neboť v něm můžete vyspekulovat svou sázku, která vám může vrátit vložené náklady.

Dostihové programy se na závodištích podstatně liší, některý vám padne do ruky svým rozměrem, jiný se vám bude líbit graficky, další zase rozsahem informací. Vydejme se na cestu a představme si jednotlivé programy, nejen ty tuzemské, ale také několik zahraničních.

České cvalové programy Pokud vyrazíte v tuzemsku na dostihy, s největší pravděpodobností vaše kroky povedou do Velké Chuchle nebo do Pardubic.

Samozřejmě bude záležet na tom, na který den vyrazíte.

Běžný program ve Velké Chuchli pořídíte za padesát korun, samozřejmostí je barevná obálka, v přední a zadní části na vás čekají reklamy a uprostřed je to podstatné, časový rozvrh, plánek závodiště a funkcionáři. Samozřejmostí je návod jak program číst, dostihy jsou zpracovány velmi přehledně v černobílé podobě vždy na dvoustranu, a tak nemusíte zbytečně listovat, když hledáte svého favorita. Po skončení dostihového dne program s největší pravděpodobností odložíte, vracet se k němu budou jen odborníci.

Od roku 2013 mají také pardubické programy formát A5, i když dlouhá léta byly užší, jejich šířka se pohybovala okolo deseti centimetrů. Užší rozměr oceňovali zřejmě především muži, protože ho lépe dostali do libovolné kapsy saka či kabátu. Vnitřek běžných dostihových programů je zpracován v kombinaci bílé a khaki barvy velmi podobně jako jeho pražský bratříček. Většinou je doplněno něco málo z dostihového dění, ať již domácího, většinou pardubického, nebo výsledky českých koní v zahraničí.

Daleko výpravnější podobu má program při Velké pardubické, u startujících jsou doplněny dresy a celý program je barevný.

Uvnitř najdete také několik článků, které se váží k historii dostihu.

Po návratu domů se vyplatí k programu vrátit a zjistit další podrobnosti o dostizích. Samozřejmě cena programu na Velkou pardubickou je podstatně vyšší než běžně.

GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

61

V Mostě a Karlových Varech jsou programy podobné. Barevná obálka, případně reklamy a černobílý dostihový střed. Mostecký program nabízí několik článků k aktuálnímu dění a ohlédnutí za minulým dostihovým dnem, to v Karlových Varech najdete v programu maximálně historickou zmínku. Karlovarský program se nijak neliší od programů na menších závodištích, které se také mohou pochlubit barevnou obálkou. I na menších závodištích najdete několik dostihových zajímavostí, které se někdy vztahují k místu či aktuálnímu dostihovému dění. Pouze černobílý byl letos program v Benešově a stejnou podobu měl i loňský netolický.

Nevýhodou programů ve Slušovicích a v Benešově je umístění startovních listin v programu. Mnohdy se stane, že aktuální dostih nemáte na dvoustraně před sebou, ale musíte neustále otáčet stránky, což snižuje divácký komfort.

Zvláštní zmínku zaslouží dostihový program v Lysé nad Labem.

V tuzemsku je zřejmě graficky nejlepší a také jako jediný není formátu A5, ale jeho rozměr se blíží se čtverci. Stojí sice 60 korun, ale u každého účastníka máte vyobrazený i jeho dres, a tak i naprostý laik pozná svého favorita. Nechybí křídový papír, který zase není tak luxusní při zapisování, neboť údaje se propisují na další stránky. Nevýhodou je také absence doplňkového textu, který by „náhodné“ návštěvníky lákal k dostihovému sportu.

České klusácké programy Klusácké programy jsou většiny připravovány na formát A4, které jsou zbytečně veliké a neskladné. Český klusácký spolek přišel

62 | GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

v letošním roce s novinkou, a to byla dostupnost programu zdarma.

Buď jste si ho mohli stáhnout na internetu, nebo byl volně dostupný na závodišti. Společnost EquiForum nabízela programy za 50 korun, neboť poplatek částečně nahrazuje bezplatné vstupné. Graficky působí lépe programy Českého klusáckého spolku, které obsahují i textové shrnutí posledního dne. Ani jeden z programů není nijak významnou vzpomínkou na navštívený dostihový den. Trochu lepší je to u programu z Českého klusácké derby, kde jsou podrobně představeni účastníci vrcholu sezóny.

Slovensko Dlouhá léta byly slovenské dostihové programy formátu A5 a přinášely mnoho informací o evropském i světovém dostihovém dění. Slovenský dostihový program byla legenda, která byla vždy cenným dárkem, především v dobách, kdy byl redaktorem Mikuláš Kočan. V tu dobu byl ještě internet v plenkách a hledání relevantních informací bylo velmi náročné. Slovenský program byl periodikem, které se četlo i několik dní po samotném dostihovém dni, kolik redaktoři připravovali zajímavého čtení. Exkluzivní byly programy především na vrcholy slovenské sezóny, Turf gala a Slovenské cvalové derby. V současnosti už je několik let program ve formátu A4, s nástupem internetu už jsou informace mnohem dostupnější, ale především z velkých dostihových dní je program stále velmi vyhledávaný. Částečně je barevný, vytištěný na křídovém papíře a nabízí mnoho doprovodného textu především k dostihům samotným, vždyť při derby 2013 měl bezmála sto stran. Pravidelní čtenáři zcela jistě oceňují souhrn grupových výsledků a nechybí ani výsledky nejvýznamnějších klání v okolních zemích. Navíc slovenský program si koupíte

programy

za 3 eura, což je velmi výhodná investice, navíc u nejprestižnějších dostihů máte dresy účastníků a také fotografie jezdců. Nechybí rozbor šancí jednotlivých účastníků, jejich rodokmen a také fotografie z minulosti. Pokud máte dostihový archiv, slovenské programy minimálně z hlavních dostihových dnů do něj určitě patří. I s novým redakčním obsazením nabízí stále kvalitní čtení.

Rakousko Také rakouské dostihové programy jsou formátu A4. Kromě startovních listin nabízí něco málo informací k minulým dostihům a samozřejmě představení favoritů aktuálního dne. V některých klusáckých programech jsou nezbytnou součástí také informace o evropském klusáckém dění, především ve Francii či Švédsku, neboť na tamní program lze uzavírat sázky. Programy jsou většinou barevné, s tím, že startovní listiny jsou černobílé. Každý pořadatel nabízí trochu jinou titulní stranu, odlišný název, ale obsah je vždy velmi podobný, ať jste V Ebreichsodrfu, v Krieau, v Badenu nebo ve Welsu. Cena se blíží třem eurům, samozřejmě se také projevuje inflace a jednou za rok až dva vždy pořadatelé deset centů přihodí. Na zimních dostizích v Kitzbühelu stojí program 5 eur, ale také zde suma částečně nahrazuje vstupné.

Německo Pojedete-li na závodiště do Drážďan, které je od hranic vzdáleno několik desítek kilometrů, setkáte se s programem, který je velmi podobný našim. Také má formát A5, obyčejný papír, ovšem nikoliv černobílý tisk, ale barevný. U startovních listin najdete dresy, ale proti českým zvyklostem budou chybět poslední starty.

Ty jsou uvedeny pouze čísly, pro podrobnější informace si musíte zakoupit Sport Welt, odborné periodikum, ve kterém najdete vše potřebné zejména po sázky. Program v Drážďanech je spíše pro laiky, kteří nepotřebují pro uzavření sázky tolik informací.

Jiná situace na závodištích v bývalé západní části Německa.

Většinou se setkáte s takzvaným DL formátem, neboli šířkou 10 centimetrů a výškou 21 centimetrů. Při významném dostihovém dni najdete přehlednou startovní listinu s dresy a na následujících stranách i formy. Samozřejmě vše je vytištěno na křídovém papíře a u jednotlivých dostihů nechybí vzpomínka na loňskou edici, neboť dostihy se v jednotlivých dnech zpravidla opakují.

Připomínku minulého roku najdete u vrcholů programu stejně jako u rámcových zkoušek.

Německé klusácké programy byly podobné těm rakouským, také ve formátu A4, ale situace v německém klusáckém sportu není jednoduchá, proto při běžných dostihových dnech je program

GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

63

programy

součástí novin TraberWelt. Zakoupením novin za 2,50 eura máte k dispozici několik startovních listin, a tak můžete sázet nejen na dostihy na závodišti, ale také na ty, které se konají současně na druhém konci Německa a jsou přenášeny televizí.

Anglie Kolébka turfu se může pyšnit tím, že co závodiště, to významná událost a jiný program. Asi na první pohled nejluxusnější průvodce děním je k mání na mítinku Royal Ascot. Každý den na první pohled stejný, vždy jen okrový papír, královská koruna doplněná o emblém královny, černý nápis RoyalAscot a nahoře je decentně napsáno o kolikátý den mítinku jde. Na první stránce je uvítání samotnou královnou. Formát je tak akorát do kapsy, možná o trochu větší než typický školní sešitek formátu A6. Každý den má program tradičních 72 stran, pokud jste pravidelným návštěvníkem, některé texty se opakují, ale následující den najdete už statistiky doplněné o tři klání předchozího dne. Poté už se musí do výroby. Na jednu stránku programu se vejde pouze pět koní, a tak při ascotském handicapu s třicítkou startujících se pořádně nalistujete. V anglických programech budete marně hledat formy účastníků. K tomu slouží Racing post, legendární deník, který každý den nabízí startovní listiny doplněné o formy všech startujících, samozřejmě doplněné o spoustu dalších statistik, které mohou být

64 | GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

užitečné při uzavírání sázky. Racing post má každý den víc než sto stran a startovní listiny jsou také doplněny rozsáhlou publicistikou.

Jedinou mírnou nevýhodou je skutečnost, že si Racing post můžete koupit až ráno, a tak pokud si chcete formy pořádně nastudovat, nesmíte příliš dlouho spát a brzy vyrazit, zvláště v zimě, kdy dostihy začínají již krátce po poledni.

Podobné programy jako v Royal Ascotu jsou vydávány i při Derby v Epsomu, pouze na titulní straně nesmí chybět logo hlavního partnera nejprestižnějšího klasického dostihu světa. Rozměrem je Derby-program o několik centimetrů větší na šířku i na výšku, ale také on působí velmi elegantně. Proti ascotskému sourozenci jsou u jednotlivých koní i fotografie jezdců, navíc účastníci derby mají uvedeno třígenerační pedigree. Logicky v Derby-programu najdeme daleko více reklam než v Ascotu. Cena obou programů je 4,50, což se blíží částce sto padesát korun za kus.

S lesklými barevnými programy za 3 libry se setkáme při překážkovém festivalu v Cheltenhamu. Ani v těchto programech nechybí dresy, fotografie jezdců a krátké shrnutí výkonnosti.

Zatímco programy na rovinové vrcholy jsou na matném papíře, překážkové jsou vydávány na křídě s poměrně velkým množstvím reklam. Titulní strana je vždy v barvách sázkové kanceláře, která je partnerem hlavního dostihu. Proto byl v roce 2013 čtvrteční program červený a páteční modrý.

programy

o nedělním dění, musíte si koupit noviny v sobotu ráno, tam najdete jenom informativní startky na sobotu a pečlivé rozbory na neděli. Ve výhodě jsou sázející, neboť mohou o svých sázkových investicích přemýšlet již den dopředu. To je výhoda především u dostihů, jejichž první bod programu startuje okolo poledne. V poslední době nejsou výjimkou ani začátky před obědem. Luxusní program je vydáván při Ceně vítězného oblouku.

Až do letošního roku byl zdarma, letos byl poprvé zpoplatněn.

Za pět eur jste obdrželi více než sto dvaceti stránkovou publikaci, samozřejmě plnobarevnou obsahující nejen startovní listiny, zhodnocení formy jednotlivých koní, ale také historii jednotlivých klání. Nechybí fotky žokejů a u hlavního dostihu ani čtyřgenerační pedigree. I tento program je velmi pěknou památkou na účast i při vrcholu francouzské cvalové sezóny.

Pokud bychom se pokusili o krátké shrnutí, platí zásada co závodiště, to jiný typ dostihového programu. V drtivé většině cvalových najdete barvy dresů jednotlivých účastníků, u klusáků už to pravidlem nebývá, protože někteří jezdci jezdí v osobních dresech, jiní oblékají barvy stájí. Pokud cestujete za dostihy, může být studium programů zajímavou hrou, která zpestří dlouhé štreky.

Francie Pokud čekáte v zemi dostihům zaslíbené luxusní programy, budete hodně zklamáni. Nejběžnějším programem je list papíru A3 oboustranně černě potištěný startovními listinami v ten den konaných klání. K dispozici jsou i papíry v odlišné barvě, neboť ty informují o startkách na závodišti, kde se běhá současně. Papír je samozřejmě k dispozici zdarma. Pokud jste na dostizích v Paříži, tak je vydávaná skládačka formátu A5, kde se dozvíte základní informace o startujících, a pod tím jsou uvedené dresy. Programy jak je známe od nás, jsou vydávány jen na významné dostihové dny, vrcholy sezóny. Program na klusáckou Cenu Ameriky je poměrně útlý a oproti listu A3 je doplněn o krátké představení účastníků hlavního bodu programu. Nic víc nečekejte, zbytek tvoří reklamy. Program na Grand steeplechase de Paris je něco málo tlustší, má více než padesát stran, ale ani v něm nenajdete poslední výsledky účastníků, umístění jsou napsána čísly s uvedením, zda se jednalo o proutěné překážky či steeplechase, u klusáků se rozdělují starty v sulce a pod sedlem.

Také ve Francii si musíte pro podrobné formy zakoupit noviny.

Zřejmě nejpopulárnější a nejobšírnější je Paris-Turf. Ve Francii je uzávěrka startovních listin o den dříve než v Anglii, i startovní listiny jsou v novinách již o den dříve. Pokud chcete mít přehled

GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

65

66 | GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

67

klusáci text: Petr Malík | foto: Petr Lusk

Kvalitní výkony, ale především obrovské rozpaky 68 | GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

klusáci

Na jaře se zdálo, že českým klusákům zvoní umíráček a že se vydají za svými slovenskými kolegy, kteří loni v červenci odběhli poslední dostih…Přitom letos jsme si připomněli 60 let od konání prvního poválečného Československého klusáckého derby, které hostily Bánovce nad Bebravou. Neběhalo se, o termínech, kdy se začne, se ani nediskutovalo.

Všichni žili spory mezi Českou klusáckou asociací a Českým klusáckým spolkem.

Dokumentace všech půtek by vydala na poměrně rozsáhlou knihu, ale bylo by to hodně smutné čtení.

Tisíce jmen anglických plnokrevníků se skrývají v těchto plemenných knihách

GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

69

klusáci

Pátý červencový den se odběhly ve Slušovicích první tři dostihy sezóny, následně se začalo běhat pravidelně. Situaci pomohla rychlá rekonstrukce chuchelské dráhy po povodni a finanční pomoc Magistrátu hlavního města Prahy, který poskytl Českému klusáckému spolku dotaci ve výši více než jednoho miliónu korun. Pořadatelskou taktovku tak převzal spíše Český klusácký spolek, ale několik dostihových dnů vložil pořadatel Equi Forum ve spolupráci s Českou klusáckou asociací.

Od července do září se běhalo po dvou týdnech, od října do poloviny listopadu po týdnu a dále do 8. prosince opět po 14 dnech. Závěr sezóny byl pod patronátem Equi Fora.

V polovině září se mělo začít běhat v severomoravských Bravanticích, kde je dlouhodobě budována nová dráha evropských parametrů, ale plánovaná premiéra skončila obrovskou blamáží, která zatřásla důvěryhodností celého projektu. Symbolem zmaru se stal sloup v cílové rovince…

Ve druhé polovině sezóny se podařilo odběhat všechny ročníkové zkoušky, ale početní

stavy klusáků v Česku poměrně dramaticky klesají. Pokud startovní listina obsahuje alespoň osm jmen, můžeme hovořit o velmi dobře obsazeném dostihu. Není divu! Dva roky velké nejistoty se na sportu projevují. Při dostihových dnech se představuje většinou okolo padesáti koní. Samozřejmě pokud se v některé věkové kategorii představí silný lídr, nepočetné pole bojuje pouze o druhé peníze, což při nevelkých dotacích majitele neuspokojuje. Celkové dotace ve výši dvaceti tisíc korun nové majitele příliš neoslovují.

Více než sto dvacet odběhnutých dostihů situaci neuklidnilo. Vždyť počet dostihů za posledních pět let klesl o čtyřicet procent a k tomu musíme přičíst ještě absenci čtyřiceti dostihů na Slovensku! Kolem českých klusáků se v současnosti motá zhruba sto až sto padesát lidí, ale věcná diskuze o problémech, které sport trápí, se nevede. Klesá i počet lidí, kteří jsou do sportu zainteresováni. Obě strany (Česká klusácká asociace a Český klusácký spolek) si pevně stojí na svých pozicích a hledání společného kompromisu je zatím v nedohlednu.

Z průběhu Českého klusáckého derby, na prvním místě Charming Oreau, za ní Meteor JDS a na třetím místě Voyou Renka

70 | GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

Pozitivem jsou určitě výkony některých koní.

Dvouletá Beautiful Yankee do uzávěrky článku ze čtyř startů tři vyhrála a dokázala se prosadit i v Německu. Mezi tříletými hrají prim klisny v přípravě Alleho Lomana Doutje a Damalia, královnou čtyřletého ročníku je Charming Oreau, která čtyři domácí starty proměnila ve stejný počet suverénních vítězství. Mezi elitou vládl Busby Cartouche, pětiletý nizozemský odchovanec. Současná chuchelská dráha není tak rychlá jako v minulosti, a tak nejsme svědky tak rychlých kilometrových časů, ale stále jsou dosahovány výkony, které byly v minulosti nemyslitelné. Kvalita na straně jedné a malý počet koní na straně druhé mají za následek již zmiňovaná nepočetná pole. Navíc špatné zkušenosti z minulosti nenahrávají startům z met, kdy se výkonnost koní může srovnat.

Budoucnost? To slovo je ve spojení s českými klusáky obestřeno mnoha neznámými. Bez komunikace a hledání kompromisu to bude velmi obtížné, možná ještě obtížnější než řešit spory mezi Izraelem a Palestinou. Bez prostředníka, kterého budou obě strany akcep-

reportáž klusáci

Kde se budou běhat české klusácké dostihy v roce 2014?

tovat, je východisko téměř nemožné. Získat ztracenou důvěru, přilákat majitele a diváky, vytvořit atraktivní sázkovou podívanou, to jsou úkoly, jejichž řešení nesnese odkladu.

Navíc ekonomika je v současnosti neúprosná a hraje proti klusákům s velmi vysokými kartami. Při našem hodnocení české klusácké sezóny 2013 jsme oslovili oba nejvýznamnější tuzemské hráče a položili jim několik otázek ke skončené sezóně, ale také do budoucnosti, která vyžaduje rychlé řešení.

Jak jste spokojeni se sezónou 2013 v Česku? Česká klusácká asociace: S klusáckou dostihovou sezónou 2013 asi může být spokojen jen málokdo. Destrukční aktivity členů nově a účelově vzniklého sdružení Český klusácký spolek (ČKS) a jejich neustálé útoky zablokovaly činnost naší organizace, České klusácké asociace, kterou úspěšně vykonávala od svého založení v roce 1990.

Opakovaně proklamovaným cílem sdružení ČKS je zničení naší funkční organizace a převzetí našich kompetencí. O způsobu jednání tohoto sdružení se snad ani nebudeme zmiňovat. Členové ČKS poškodili náš sport, ale i ostatní koňské sporty, na všech frontách, mediálně, u ostatních chovatelských sdružení a hlavně finančně, jejich aktivita zaměřená proti nám prokazatelně připravila letos klusácký dostihový sport o více než 2 miliony korun. Do toho ještě zasáhla příroda a výraz-

Vítězka Českého klusáckého derby 2013 Charming Oreau v sulce se svým majitelem a trenérem Alle Lomanem

ně poškodila červnovou povodní klusáckou dostihovou dráhu v Praze-Velké Chuchli.

Jedinou spokojenost nám přinesla spolupráce s jinými pořadateli klusáckých dostihů než s ČKS, protože nám nejprve někteří cvaloví pořadatelé podali pomocnou ruku, a poté

celý průběh klusácké sezóny zachránilo mimopražské pořadatelské sdružení Equi Forum, které zajistilo uskutečnění všech významných chovatelských zkoušek, jejichž pořádání nebo spolupráci při jejich pořádání ČKS kategoricky odmítl.

GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

71

klusáci

Vítězka Českého klusáckého derby 2013 Charming Oreau

Český klusácký spolek: Sezónu 2013 považujeme za přelomovou. V první polovině roku se nedělo nic a vše vyvrcholilo pražskými povodněmi, druhá část roku přinesla kýžené oživení. Podzimní provoz však byl absolutně nesystémový a to zásluhou České klusácké asociace (ČKA) a jejích naprosto nekoncepčních kroků, viz trapný pokus o přenesení provozu do Bravantic, její nekoncepční nevyplácení výher, posouvání termínové listiny, šikanózní přístup vůči některým účastníkům dostihového provozu a podobně.

Co považujte za největší pozitivum končící sezóny? Česká klusácká asociace: Nejvýznamnějším pozitivem, a pro budoucnost klusáckého sportu u nás zásadním momentem letošního roku, je dokončení výstavby samostatné klusácké dostihové dráhy špičkové evropské úrovně na kraji Ostravy, jejíž zprovoznění je

72 | GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

již jen otázkou posledních týdnů. Zároveň je velmi významnou a kladnou skutečností, že díky mimopražskému pořadateli Equi Forum nakonec mohla klusácká sezóna se všemi tradičními výkonnostními zkouškami proběhnout. Z oblasti výkonnosti koní bychom dále chtěli uvést stále se zvyšující kvalitu ročníkových i jedničkových koní, ta je v posledních třech letech velmi výrazná. Hvězdy dostihové dráhy z doby před pár let by dnes byly zcela průměrnými klusáky. Český klusácký spolek: Pozitivní na sezóně 2013 vidíme opětovné zahájení provozu klusáků na závodišti v Praze Chuchli zásluhou Českého klusáckého spolku, kterému poskytl finanční podporu Magistrát hl. m. Prahy.

Na pořádání a organizaci dostihů se ve svém volném čase podílela celá řada lidí bez nároku na odměnu.

Co je naopak největším zklamáním uplynulých dvanácti měsíců? Česká klusácká asociace: Za největší zklamání považujeme jednoznačně destrukční, urážlivé až zrůdné chování a jednání výše zmíněné skupiny členů Českého klusáckého spolku seskupené kolem Jiřího Balcara.

Přitom vznik dalších pořadatelských subjektů schopných zabezpečit alespoň část klusáckého provozu v koordinaci s ostatními pořadateli a ČKA by byl tolik potřebný, musí se ovšem jednat o subjekty připravené respektovat pravidla daná Dostihovým řádem a alespoň základní normy slušného chování, čehož jsme se bohužel u ČKS nedočkali. Jen malým příkladem bylo zrušení celého dostihového dne v gesci ČKS méně než 48 hodin před jeho konáním, kdy bylo na startovní listině přes 60 koní. Tehdy tuto nepředvídanou a vůči majitelům koní zcela nehoráznou situaci zachránila naše asociace, uskutečnění

klusáci

sezónu přibližně od dubna minimálně do konce října v periodě běhání 1x za 14 dnů, tedy obdobně jako v letošní sezóně pořádané naším občanským sdružením.

Vpravo vítěz Zlatého okruhu 2013 Busby Cartouche s Jaromírem Kotáskem

dostihového dne převzala a kompletně zajistila během dvou kalendářních dnů. Český klusácký spolek: Odpověď na tuto otázku je obsažena již výše.

Co připravujete na rok 2014? Podaří se zastavit v příštím roce klesající počet koní a odběhnutých dostihů? Česká klusácká asociace: V příštím roce bychom chtěli dokončit změnu v dosavadním modelu funkčního provozu ČKA, která započala již letos. Jde o jakousi emulaci modelu fungování naší organizace podle Jockey Clubu, kdy se autorita pro chov koní a dostihový sport zabývá výkonem činností podle šlechtitelského zákona, ke kterém byla prioritně zřízena. Mimo její půdu pak existují jednotlivé pořadatelské subjekty zabezpečující konání dostihů, se kterými autorita úzce spolupracuje, ale sama dostihy nepořádá.

Český klusácký spolek: ČKA bohužel nedělá absolutně nic proto, aby se portfolio dostihových koní zvýšilo a vzrostl počet dostihů. Věříme ale, že příští rok již bude stabilnější, koncepčnější a pro veškeré účastníky dostihové dění „čitelnější“. K tomu by mohlo mimo jiné přispět odebrání pověření uznaného chovatelského sdružení České klusácké asociaci. Náš dostihový model by vykrýval

Uvažujete o nějaké formě spolupráce s Jockey clubem ČR či nějakým cvalovým pořadatelem (termínová listina, společné dostihy, sázky... )? Česká klusácká asociace: V letošním roce ČKA spolupořádala 3 kombinované dostihové dny s různými cvalovými pořadateli, pro příští rok ČKA vzhledem k výše zmíněnému modelu fungování žádné dostihové dny pořádat neplánuje, bude pouze v koordinaci s pořadateli zajišťovat výkonnostní zkoušky a vykonávat ostatní činnosti dané šlechtitelským zákonem. Určitě však doporučí jednotlivým pořadatelům na takovou spolupráci navázat nebo ji i rozšířit. Pro klusácký sport zejména na provinčních závodištích je smíšený den výbornou propagací a může přinést pozitiva všem zúčastněným stranám.

Rozhodně chceme uchovat samostatnou subjektivitu ČKA, variantu možného přičlenění k vrcholné cvalové autoritě Jockey clubu jsme informativně konzultovali s jejími představiteli a na základě jejich doporučení na ní nebudeme pracovat. Český klusácký spolek: Ano, počítáme s užší spoluprací s Jockey clubem ČR, přičemž jednotlivé možné varianty se diskutují i na úrovni ministerstva zemědělství.

Klesající počet klusáckých koní na dostihové dráze a s tím související klesající počet klusáckých dostihů se podaří zastavit pouze otevřením samostatného klusáckého závodiště u Ostravy hned se začátkem dostihové sezóny. Při jakékoliv jiné variantě by tento pokles pokračoval a ještě nabral na intenzitě, naopak s otevřením tohoto závodiště získají chovatelé a majitelé klusáckých koní jistotu, že klusácké dostihy z českého území nezmizí a konečně se dočkají zaslouženého rozvoje.

GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

73

Poklad na závodišti a koně na kolonádě Jsou závodiště, která už zanikla, ale přesto se zapsala nesmazatelným písmem do historie československého turfu. Jedním z nich je, lépe řečeno bylo, závodiště v Poděbradech. S ním se pojí nejen nález pokladu při jeho vzniku, ale také volní koně, kteří se pohybovali i po kolonádě krátce před jeho zánikem.

Když se oraly obecní pozemky, aby na nich mohla vzniknout dostihová dráha, byla nalezena hliněná nádoba s pokladem. Vše by snad zůstalo skryto navěky, kdyby ji náhodu neprořízl pluh a mince se neobjevily rozsypané v brázdě. Nakonec se ukázalo, že jde o poklad mimořádné hodnoty, vždyť šlo o nejpočetnější denárový nález na našem území. Historici tak dostali důkaz o českém mincovnictví z období počátků českého státu. Jednalo se o 1 394 stříbrných mincí, kterými se platilo před více než tisíci lety. Spatřit poklad na vlastní oči je téměř nemožné, neboť dosud byl vystaven pouze tři-

74 | GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

krát, na stálou expozici bohužel nejsou finanční prostředky.

Ale vraťme se k prvnímu dostihovému dni, který se konal 11. června v roce 1936, prostřednictvím tehdejších novin a Lázeňského zpravodaje. Národní politika píše: „Přihlíželo téměř deset tisíc diváků, sport to byl výborný a téměř ve všech jízdách padlo rozhodnutí po tuhých bojích.“ A tyto noviny se zmiňují ještě o jedné novince, která přetrvala v dostihovém světě dlouhé roky: „Při této příležitosti nutno podotknout, že starty se bezvadně dařily – nový

systém s gumovou šňůrou se plně osvědčil“.

Národní listy popisují atmosféru takto: „Všude nadšení pro dostihy. Bude-li to tak pokračovat, bude nutno brzy pomýšleti na rozšíření tribuny a na nové pokladny. Parkoviště bylo tehdy zaplněno stovkou vozů a bylo totálně vyprodáno“. A také se konalo překvapení, jak o tom informují Lidové noviny: „Hned na začátku bylo překvapení. Pöngo, který v Chuchli nic neukázal, vyhrál jízdu pánů lehce.“ Prager Tagblatt zase předpovídá: „ Hlediště bylo zaplněno, že je nutno na neděli, kdy se očekává ještě větší návštěva, rozmnožiti počet lavic.“ Redaktor

vzpomínka text: Aleš Pohořala | foto: archiv Martina Cápa a poděbradský archiv

Vítek, dvojnásobný vítěz Velké pardubické, který letos oslavil 75 let a pro něhož přinesly starty na závodišti v Poděbradech doslova nůši úspěchů.

Unikátní fotografie Jaroslava Seiferta před plakátem na poděbradské dostihy ve třicátých letech minulého století!

Venkova byl nadšen úvodním ceremoniálem: „Zahajovací akt byl velmi působivý a utkví všem v paměti. U soudcovny byla natažena trikolora a před ní se shromáždili hodnostáři, městská rada Poděbrad se starostou v čele.

Dr. Petřík za Jockey-Club oslovil starostu a poděkoval mu za porozumění pro sport…“

V jednom se však tehdejší články mýlily: „O budoucnost poděbradského závodiště se již nebojíme,“ předpovídaly Národní listy.

Přeskočme nyní dlouhé období, kdy dostihy zdobily Poděbrady a přesuňme se k nešťastné neděli v roce 1963, která byla předzvěstí jeho zániku. O tom všem nám vyprávěl František

„Měl jsem to v Poděbradech moc rád, dařilo se mi tu a dokázal jsem vyhrát i třikrát za odpoledne. Navíc jsme tam jezdili s koňmi z Lysé a strávili tu řadu krásných chvil spojených nejen s dostihy“, vzpomíná s láskou František Vítek a přidává také pohled na to, jak to všechno v roce 1963 před zánikem závodiště bylo. „Pamatuji si, že to byla taková nešťastná shoda okolností. Překážky na závodišti byly korektní, jen jedna se tomu vymykala. Takzvaně U Vrbiček se doskakovalo do bláta, ale rozhodně to nebylo nepřekonatelné. A tu nešťastnou neděli v roce 1963 se na ní zabil kůň Donec, nebyla to ani chyba jezdce ani koně, prostě došlo ke kolizi, která měla takové následky.

A k tomu ještě následovala příhoda, která tak trochu „rozehřála“ nejen poděbradské občany, ale i vedení pražského závodiště, které dostihy pořádalo. Koně byli ustájeni v místě zvaném Sainsparel. Tam byly letní stáje a moc se to tam nehlídalo, nebylo proč. Až do té události. Prostě se stalo, že si někdo hrál se s petlicemi nebo to udělal úmyslně, výsledek byl, že utekli koně.

Napřed běželi k nádraží, kde byli zvyklí, že se s nimi jezdilo vlakem. Pak se otočili směrem na kolonádu a běželi po ní až do středu města.

Poté se opět vrátili na kolonádu a způsobili pěkný zmatek. Byli jsme rádi, když se nám je podařilo odchytit. Pokud se pamatuji, tak se ještě běhalo další neděli, ale bylo to už takové nervózní. Nakonec se rozhodlo, že se další rok dostihy konat nebudou. Myslím si ovšem, že velkou váhu tomuto rozhodnutí daly právě dvě zmíněné příhody. Jak už jsem řekl, bylo to moje oblíbené závodiště i město a moc rád na ty chvíle vzpomínám,“ uzavřel František Vítek.

A co je na závodišti dnes, na to jsme se zeptali paní dr. Hrabětové z Polabského muzea: „Vlastně je tu jen restaurace Na střelnici, která připomíná svým názvem doby, kdy tu v sousedství byla střelnice na asfaltové holuby.

Je to samozřejmě přebudované bývalé zázemí dostihového závodiště“. „Ještě si pamatuji, jak jsem jako dítě sbíral na tom místě nesestřelené„holuby“. Dostihové závodiště znám z archivních materiálů, které pečlivě opatrujeme a doplňujeme. Závodiště patřilo k významným sportovním zařízením v historii města, které je stále městem sportu, i když se sem dostihy už asi nevrátí, ale ti, kdož je zažili na vlastní kůži, na ně stále vzpomínají,“ dodává starosta města Ladislav Langr.

GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

75

reportáž

Paříž

ve znamení Treve Tříletá Treve v sedle s Thierry Jarnetem vítězí v 92. edici Prix de l’Arc de Triomphe a vítězí i v pátém životním startu kariéry

76 | GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

reportáž text: Petr Malík | foto: Frank Sorge a Petr Malík

Nadvláda klisen v nejprestižnějším dostihu Evropy trvá! Potřetí za sebou se prosadila zástupkyně slabšího pohlaví. Na německou Danedream a domácí Solemiu navázala Treve, hvězdná klisna, která nenašla přemožitele ani mezi evropskou a japonskou elitou. Cena Vítězného oblouku byla znovu velkým dostihovým svátkem, po roce opět s českou aktivní účastí. První říjnový víkend je už tradičně vyhrazen pro nejprestižnější evropský dostihový den, během kterého je na dotacích rozděleno 6,8 milionu eur mezi anglické plnokrevníky a 700 tisíc eur v dostihu pro arabské koně. Ve Francii nejsou dostihy „náboženstvím“ jako na britských ostrovech, ale atmosféra na závodišti v Longchamp vám také zůstane dlouho pod kůží.

GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

77

reportáž

Pětiletá Moonlight Cloud v sedle s hrdinou první říjnové neděle v Longchamp Thierry Jarnetem suverénně vítězí v Qatar Prix de la Foret na 1 400 metrů. Na čtvrtém místě finišuje v Česku připravovaný Dux Scholar s Umberto Rispolim

S movitými emíry za zády Závodiště v Longchamp stále působí honosně, ale přece jen je na něm vidět, že nejlepší dny už má několik pátků za sebou. Stále se hovoří o tom, že závodiště na západě Buloňského lesíka má projít zásadní rekonstrukcí, aby se přiblížilo chrámu v Ascotu, ale přesný termín rekonstrukce zatím znám není i také edice nejlépe dotovaného evropského dostihu by měla proběhnout v Longchamp. Český návštěvník se stále nachází v chrámu luxusu, kde se téměř na každém kroku rozlévá kvalitní šampaňské, nechybí ani červené koberce či dodatečně budované možnosti občerstvení. O prvním říjnovém víkendu je vždy všechno nachystáno perfektně, neboť v neděli, kdy jsou na programu dostihy se statusem Grupy 1, míří do areálu na 60 tisíc diváků z celého světa.

Od roku 2008 je Prix de l’Arc de Triomphe zahalena do fialově bílých barev státu Katar, který se stal hlavním sponzorem nejlépe dotovaného travnatého dostihu světa. První dohoda mezi pořadateli a katarskou stranu byla podepsána v roce 2007. Od roku 2008 byla dotace „Oblouku“ 4 miliony eur (okolo 100 mi-

78 | GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

liónů korun). V letošním roce bylo přidáno dalších 800 tisíc a celková dotace dosahuje výše 4,8 milionu eur. Vzhledem k tomu, že spolupráce mezi francouzskou a katarskou stranou je podepsána až do roku 2022, další navýšení je plánováno na rok 2018, kdy dotace vrcholu dvoudenního mítinku by měla být 5,3 milionu eur. Pro našince jsou tyto cifry naprosto

nepochopitelné, vždyť za stejnou částku by se v Česku dalo běhat tři roky!

Finanční luxus znamená vyjít donátorovi vstříc. Proto naproti hlavnímu vchodu je improvizované pódium, kde Katařané lákají k návštěvě své země především ukázkami svého tradičního folklóru. Je pravda, že ještě

reportáž

před několika lety byl Katar na sportovní mapě bílým místem, a nejen na sportovní, vždyť nezávislost získal až v roce 1971. Dnes se o něm hovoří stále více, nejen v souvislosti s dostihy, ale také jinými odvětvími. Už pomalu koloritem se stala mediální diskuze, kdy hrát fotbalové mistrovství světa v roce 2022, které bude hostit právě Katar. Své polínko do diskuze v nedávných dnech přiložili i zástupci zimních sportů, kteří se bojí nízké sledovanosti svých sportů, a tak apelují na fotbalisty, aby se hrálo tradičně v létě, ale to rtuť teploměrů na poloostrově vybíhajícím do Perského zálivu ukazuje až padesát stupňů Celsia. O Kataru zcela jistě v nejbližších letech ještě mnohokrát uslyšíme, ač svou rozlohou patří k nejmenším státům světa (zhruba jedna sedmina České republiky).

Převaha Japonců Ke koloritu Ceny Vítězného oblouku také patří japonští návštěvníci. Pro zemi vycházejícího slunce je vrcholný evropský dostih velice prestižní záležitostí a od roku 1969 se vyslanci z východu snaží o pařížský triumf. V roce 2013 se na startu objevili dokonce dva koně připravovaní na východě. Orfevre a Kizuna. Prvně jmenovaný si dal po dvanácti měsících reparát, druhý je aktuálním japonským derby-vítězem.

Letět z Japonska do Francie pouze na otočku je nesmysl, a tak Japonce můžete potkat už v pátek večer na klusácích. V sobotu, kdy je

v Longchamp o dost nižší návštěva, potkáte zástupce východní země doslova na každém kroku. A v neděli vzali Japonci dostihový areál doslova na zteč. Už od dopoledních hodin vartovali na zabraných místech, aby byli historickému triumfu co možná nejblíže.

Nechyběli fanoušci v dresech obou nadějí, bíločervené vlajky vlály na mnoha místech.

Pořadatelé samozřejmě nelenili a nabízeli také speciální edici programů v japonštině, což si několik žurnalistů koupilo a potom v tiskovém centru nevěřícně kroutili hlavou nad tím, jak je možné prodávat čtyři barevné novinové stránky za 5 eur. Přeložit text do japonštiny a vytisknout určitě něco stojí, ale na první pohled to působilo vykutáleně česky s prvoplánovým cílem jen zvýšit zisk. Nikoliv kvalita za rozumnou cenu, ale vydělat na návštěvnících, kde to jde.

Optimismus potomků samurajů byl velký, svědčila o tom také skutečnost, že Orfevre odskakoval do dostihu jako favorit, a to většinou francouzská kavárenská většina dokáže zvrátit poměry na svou stranu. Zřejmě i mnozí Francouzi věřili, že tentokrát budou trumfy koně z východu. Navíc do sedla Orfevra byl povolán Christophe Soumillon, francouzský šampión, navíc tři týdny před dostihem se Orfevre rozcvičil třídélkovým vítězstvím právě v Logchamp. Kdyby náhodou to nevyšlo Orfevrovi, tak byl připraven Kizuna, který si také připsal vítězství v jednom z testů na „Oblouk“, v němž se prosadil na úkor vítěze

Derby Rulerof The World. V sedle měl japonský tříletek zkušeného Yutaku Takeho, který s evropskými dostihy má své zkušenosti.

Vítězem kilometrové Prix de l’Abbaye de Longchamp se šestiletý Maarek v sedle s Declanem McDonoghem (v červeném dresu uprostřed).

GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

79

čistý štít. Trenérka si připsala druhé vítězství v dostihu po dlouhých 34 letech. Rekordman dostihu, sedminásobný vítěz trenér André Fabre, chystal do dostihu celkem pět koní, ale na více než třetí místo zásluhou Intella nedosáhl.

S obrovskými ambicemi přijeli všichni Japonci na letošní Cenu Vítězného oblouku. Po neúspěchu Orfevra a Kizuny zavládl na závodišti v Longchamp obrovský japonský smutek

Francouzskokatarská radost zásluhou Treve Za japonským favoritem byla situace vyrovnaná, prosadit se mohlo několik koní. Francouzský derby-vítěz Intello mohl navázat na triumf Solemii z edice 2012. Vynikajícími výkony se mohl chlubit německý host Novellist, kterého také přijelo povzbudit početné obecenstvo, ale marně. V sobotu ráno musel trenér Andreas Wöhler oznámit smutnou zprávu, že jeden z favoritů se na start nepostaví kvůli zdravotní indispozici. To už bylo několik dní známé, že na startu nebude ani populární žokej Frankie Dettori. Dopingový zákaz startu si již odpykal, ale v Anglii utrpěný úraz kotníku mu vystavil stopk u, a to měl být v sedle Treve, jediné tříleté klisny na startu. Na podzim Dettori podepsal smlouvu se šejkem Joaanem Al Thanim, že bude jezdit právě jeho koně. V případě Dettoriho zranění se otevřela šance pro ostříleného Thierryho Jarneta.

Jarnet patří ve Francii k žokejským legendám, zřejmě na vždy s ním budu mít spojenu jednu minelu, kterou předvedl před několika lety v rámci mítinku Ceny Vítězného oblouku.

Dráha v Longchamp nabízí celkem pět variant tratí, na kterých se dá běhat. Od rovného kilometru uprostřed přes tři oblouky, malý, střední a největší, po rukáv, ze kterého jsou startována klání na 1 400 metrů. Aby nabídka běhaných distancí byla co možná nejširší, jsou v cílové rovince i dva cílové mezníky. Většina klání končí u toho prvního, ale několik jich končí až o sto metrů dál. Tehdy Thierry Jarnet přestal jezdit u toho prvního, ač měl jet o 100 metrů dál…

Kamery jeho omyl odhalily, což samozřejmě sázející nesli s velkou nelibostí.

Tentokrát byl ovšem Jarnet veleben. Treve

80 | GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

předvedla v rovince naprosto mimořádnou akci a ze soupeřů byli v mžiku pouze solné sloupy, které přihlížejí suverénce. Šestačtyřicetiletý žokej se dočkal při osmnácté účasti v „Oblouku“ třetího vítězství a jedna čárka mu chybí ke vstupu mezi rekordmany, kteří mají na kontě čárky čtyři. Nebylo to vítězství ledajaké, ale o pět délek naprosto suverénní. Mnozí si možná v tu chvíli vzpomněli na Danedream a rok 2011, kdy svěřenkyně trenéra Schiergena triumfovala dokonce v dosud platném rekordu dostihu. „Je to skutečně úžasná klisna, u které nevíme, kde jsou její limity. Dokázala se dostat ze složité situace, což umí jen vynikající koně,“ sděloval po doběhu Jarnet. Treve napodobila jinou skvělou francouzskou klisnu, Zarkavu, která také před triumfem v Ceně Vítězného oblouku vyhrála Francouzské Oaks a Prix Vermeille. Svěřenkyně trenérky Christiane Head-Maarek absolvovala teprve pátý životní start a také v mezinárodní konkurenci udržela

Žádné velké francouzské křepčení se nekonalo.

Longchamp se spíše změnilo v slzavé údolí, neboť Japonci opět na triumf nedosáhli, a tak krajané už se nepohybovali s úsměvy na tvářích, ale spíše s kapesníky. Opět druhé místo.

Orfevre si zopakoval stejnou příčku jako před dvanácti měsíci. Pro mnohé by to byl sukces mezinárodního rozměru, ale zemi vycházejícího slunce taková umístění nezajímají. Filozofie je jednoduchá, vítězství nebo nic. Kizuna finišoval čtvrtý, a tak to Japonci budou muset zkusit znovu za rok, zřejmě s jinou sestavou…

Naopak radost mohli mít donátoři dostihu, neboť šejk Joaan Al Thani je pátým synem katarského emíra a v roce 2012 si koupil hřebčín v Normandii. Prvního vítězství na půdě Gr. 1 se dočkal již v loňském roce zásluhou Olympic Glory. Letos mu dělal radost kromě Treve také Toronado, který svedl nejednu atraktivní bitvu s Al Kazeemem.

Česká stopa Česká vlajka opět vlála na jednom ze stožárů tribuny v Longchamp zásluhou bělouše Meandreho, kterého zakoupil čečenský prezident Ramzan Kadyrov a po skončení jeho světové mise ho svěřil do péče Arslangireje Šavujeva.

reportáž

Zkušený trenér mu musel nejprve naordinovat zasloužený odpočinek a poté směřoval do prestižních dostihů u našich západních sousedů.

V Kolíně nad Rýnem v Ceně Evropy sice

Meandre proběhl jako první okolo cílového mezníku, ale byl neoprávněně diskvalifikován, a tak realizační tým si musel na potvrzení vítězství počkat dlouhých deset dní. V Německu

Sázky o procento nižší Sázkový obrat na Qatar Prix de l’Arc de Triomphe dosáhl na českou realitu téměř astronomické hodnoty 18,6 milionu eur, byl o 1,2 procenta vyšší než v roce 2012, ale celkový obrat v rámci dostihového dne byl

„pouze“ 27,6 milionu eur, což představuje procentní snížení proti edici 2012. Problémy se nevyhýbají ani Francii, která se může pochlubit zřejmě nejlepším sázkovým systém na starém kontinentu.

92. Qatar Prix de l’Arc de Triomphe (6. října 2013, 17 startujících, 4,8 milionu eur, 2 400 metrů) 1. Treve (ž. ThierryJarnet, trenérka ChristianneHead-Maarek, šejk Joaan Al Thani), 2. Orfevre, 3. Intello, 4. Kizuna, 5. Penglai Pavilon, 6. Al Kazeem, 7. Rulerof The World… 10. Meandre Čas: 2:32,04 Výrok: 5 – krk – 2 – 2 – 2 – kr. hlava.

vydělaných 100 tisíc euro padlo na dohlášku do dostihu, který se moc nepovedl Umberto Rispolimu, Italovi ve francouzských službách. „Chtěli jsme jiného žokeje, Mossé šel jezdit pro O’Briena, Jarnet zaskočil za Dettoriho a my jsme neměli nikoho,“ litoval Šavujev po nepovedeném dostihu. Nejen trenér, ale i čeští turfmané čekali více než desáté místo. Jednociferný doběh byl v silách Meandreho.

Hodinu a půl po Meandrem se Rispoli vyšvihl do sedla Dux Scholara, také pětiletého koně, který vyhrál Velkou cenu Prahy a v Longchamp mohl pomýšlet na velmi dobré umístění v Gr. 1 na 1 400 metrů. Dux Scholar předvedl výkon na hranici svých možností, na skvělou Moonlight Cloud neměl nárok, ale o druhý honorář mohl bojovat. Ani on neměl ideální průběh, ale od druhého místa ho dělily pouhé dva krátké krky… „V grupě 1 nebude nikdo čekat a říkat, pane Rispoli pojeďte, tady máte místo,“ sděloval naštvaný trenér Arslangirej Šavujev po dostihu. Žokej si opět stěžoval na nedostatek místa k útoku a v posledních metrech už Dux Scholar více než čtvrté peníze nestihl. K nejlepšímu výsledku českých barev v rámci mítinku při Ceně Vítězného oblouku bylo velmi blízko. Také Česko si bude muset na velký zápis do historie ještě počkat. Zatím to však vypadá na delší čekání než to japonské, i když, kdo ví, jaký nákup se podaří do jara zrealizovat?

Vítězové dalších dostihů se statusem Gr. 1 Qatar Prix de L’Abbaye de Longchamp (2+, 1 000 metrů, 350 tisíc eur): Maarek (Declan –P. McDonogh, trenér B. Lalor, Lisbunnysyndicate)

Total Prix Marcel Bousac – Criterium des Pouliches (2leté klisny, 1 600 metrů, 300 tisíc eur): Indonésienne (Flavien Prat, trenér C. Ferland, Wertheimer&Frere)

Qatar Prix Jean-LucLagardere (Grand Criterium) (2letí, 1 400 metrů, 350 tisíc eur): Karakontie (Stephane Pasquier, trenér J. Pease, FamilleNearchos

Prix de l’OperaLongines (3+ klisny, 2 000 metrů, 400 tisíc eur): Dalkala (Christophe Soumillon, trenér A. de RoyerDupre, Aga Khan)

Qatar Prix de la Foret (3+, 1 400 metrů, 300 tisíc eur): Moonlight Cloud (Thierry Jarnet, trenér Freddie Head, George Strawbridge)

Vítězná Treve a potřetí v „Oblouku“ vítězný Thierry Jarnet zdraví diváky na závodišti v Longchamp. Vítěznou klisnu připravuje Christiane Head-Mareek a jejím majitelem je pátý syn katarského emíra Joaan bin Hamad Al Thani

Qatar Prix duCadran (4+, 4 000 metrů, 300 tisíc eur): Altano (Eduardo Pedroza, trenér Andreas Wöhler, Ingrid Horningová)

GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

81

82 | GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

83

84 | GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

reportáž text: Jaroslav Fabris | foto: Petr Lusk

Úspěchy pod če(čen)skou vlajkou 22. září 2013 zůstane v historii našeho turfu zapsáno jako den, kdy teprve podruhé získal „český kůň“ vítězství v dostihu se statusem Group 1. Stalo se tak zásluhou Meandra, který vyhrál Preis von Europa. A proč v první větě ony uvozovky?

Protože z vítězství se zásluhou francouzského rodáka radoval holandský žokej, ruský trenér a čečenský majitel. Tím je Ramzan Kadyrov, a nejenže jeho dres odkazuje na vlajku severokavkazské republiky, ale především je jejím prezidentem.

Neomezený vládce Čečenska Ramzan Kadyrov je všemocným pánem Čečenska. Většinu devadesátých let sice společně se svým otcem Achmatomem bojoval proti ruským okupantům, ale na jejich sklonku oba převlékli kabát a dostalo se jim velké podpory Kremlu. Po atentátu na Achmatoma Kadyrova v roce 2004 svěřila Moskva malou kavkazskou republiku jeho synovi, které vládne od roku 2007, kdy dosáhl podle ústavy potřebných třiceti let, tvrdou rukou již jako prezident. Čečenský vůdce buduje v republice svůj kult osobnosti a považuje Putina za svůj vzor. Při své vládě přitom nehledí na dodržování lidských práv, přičemž je zapleten do několika případů mučení a vražd.

Faktem je, že Kadyrov dosáhl jistých úspěchů. Republika už oficiálně není dějištěm protiteroristických vojenských operací a dnes je skutečně nejklidnějším místem Kavkazu. Z plných sil probíhá také rekonstrukce a peníze, jež sem proudí z Moskvy, efektně zahlazují stopy desetiletí trvající války. Ty jsou vidět především v hlavním městě Grozném.

Na jeho náměstí, na kterém stál za sovětské éry prezidentský palác, nechal postavit největší mešitu v Evropě. S velkým humbukem už byl postaven akvapark, Disneyland, moderní hotely a pizzerie, uskutečnil se tu velkolepý rockový festival a v muslimských kruzích také módní přehlídka. Čečensko přesto stále zůstává zemí kontrastů, v níž se nezaměstnanost pohybuje kolem padesáti procent.

GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

85

reportáž

Kadyrov si také libuje v okázalých gestech, kterými baví nejen čečenský lid, ale také sám sebe.

Například před pár lety pozval do Grozného svůj vzor, boxera Mika Tysona, posléze tam zavítala i brazilská squadra složená z mistrů světa z let 1994 a 2002. Na trávník před zaplněnými tribunami vyběhl spolu s oblíbenými fotbalisty také Kadyrov, a i když jeho tým, v němž byl například slavný německý internacionál Lothar Matthäus, nakonec prohrál 6:4, sám čečenský prezident vstřelil dva góly. Mezi jeho záliby patří také sbírání drahých aut a kromě nich si pořídil i lva. Přes své světácké záliby ovšem trvá Kadyrov na dodržování islámského práva šaría, takže pokud se na ulici objeví nedostatečně oblečené ženy, mohou být klidně napadeny prezidentovými přívrženci.

Kadyrov ve světě turfu I v dostihovém světě budí postava Ramzana Kadyrova velké kontroverze. Čečenského prezidenta v mnoha koutech světa nevítají zrovna s otevřenou náručí, když například americké dostihové organizace odmítly jeho stáj zaregistrovat a znemožnili jim tak starty na tamních drahách. Vůbec největší dostihový skandál spojený spojovaný s Kadyrovem se udál pár hodin před startem Dubai World Cupu 2009. Tehdy byl totiž v dubajských podzemních garážích zastřelen 36letý Sulim Jamadajev. Ten byl někdejším Kadyrovovým spolubojovníkem z čečenského hnutí odporu, který později podobně jako on přešel na stranu

Ruska a vysloužil si vojenská vyznamenání.

Mezi oběma muži pak ale vypukl mocenský souboj. Jamadajev z něho vyšel jako poražený, když byl v roce 2008 odvolán z postu velitele elitního praporu a donucen k útěku z vlasti.

Kadyrov se od vraždy distancoval a označil ji za pokus o diskreditaci jeho osoby a destabilizaci Čečenska. „Zatahovat prezidentovo jméno do takových spekulací je zcela nepodložené, můžeme to na tisíc procent vyloučit,“ prohlásil jeho mluvčí. Jenže tyto spekulace přiživuje i několik dalších skutečností. Vždyť už v září 2008 byl Jamadajevův bratra Ruslan, který byl rovněž bývalým čečenským velitelem, zastřelen na rušné ulici v centru Moskvy. Na přelomu let 2008 a 2009 byli podle tvrzení čečenského exilu podobně zavražděni tři Čečenci v Istanbulu a jeden ve Vídni. „Těžko lze ignorovat skutečnost, že prakticky každý, kdo se za poslední dva roky mohl pokusit o narušení Kadyrovova mocenského monopolu, už není mezi živými,“ prohlásil v Moskvě působící politolog Stanislav Belkovskij.

Rozruch vzbudil Kadyrov i před Melbourne cupem konaným o půl roku později. Když vyšlo najevo, že do něj míří Kadyrovovy barvy reprezentující Mourilyan, vzbudilo to v Austrálii velkou vlnu nevole. Předseda australské strany Zelených s poněkud paradoxním jménem Bob Brown prohlásil, že Kadyrovovi by na základě podezření z účasti na sérii vražd, únosů a mučení nemělo být povoleno vstoupit do země. Případné vítězství Mourilyan pak označil za nejhorší událost ve sportovní historii Austrálie. Ochránci lidských práv poukazo-

vali především na jeho spojení s vraždami politických oponentů i ruské novinářky Anny Politkovské, která ho ve svém posledním rozhovoru označila za Stalina naší doby.

Kadyrov samozřejmě jakoukoliv odpovědnost za její smrt popírá.

Na dostih samotný Kadyrov do Austrálie neodcestoval a v hlavním městě Čečenska Grozném sledoval, jak se Mourilyan ze zadní části pole probíjí v cílové rovině vpřed, aby nakonec získala třetí místo. Na vítěze mu scházelo dvě a čtvrt délky. „Byl to šťastný výsledek,“ pronesl po dostihu Bob Brown.

Ukradená a navrácená Cena Evropy Největším dostihovým snem Ramzana Kadyrova je vyhrát nejbohatší dostih světa – deseti milióny amerických dolarů dotovaný Dubai World Cup. V cestě za tímto cílem už utratil mnoho peněz, když několik dní před jeho konáním v roce 2010 zakoupil Gitano Hernanda, o rok později zopakoval stejný kousek se Zazouem a letos investoval do Meandra.

Za toho údajně zaplatil více než 6 miliónů dolarů, což je výška první dotace Dubai World Cupu. Pětiletý bělouš dubajskou misi stejně jako jeho předchůdci nedotáhl do zdárného konce a nedařilo se mu ani v květnu v Singapouru.

A poté následovalo jeho stěhování do Česka.

To nebylo až tak překvapivé, protože v Krabčicích působící trenér Arslangirej Šavujev připravoval koně Ramzana Kadyrova zhruba rok a tato spolupráce už přinesla cenné grupové úspěchy. Na loňském podzimním mítinku v Baden-Badenu totiž Mikhail Glinka zvítězil na Gr.3 scéně a Dux Scholar skončil dvakrát stříbrný o kategorii výš. Přítomnost Meandra ale slibovala, že letos může mít v Rusku narozený trenér, který je zásluhou Darsalama a Shamalgana podepsán pod největší úspěchy českého turfu, ještě výraznější ambice. Vždyť Meandre se do Česka stěhoval jako trojnásobný Gr.1 vítěz vyběhnutým ratingem 122 liber, což je známka, kterou dosud žádný kůň trénovaný na území České republiky nezískal.

Svou třídu potvrdil dvěma bronzy v německých Gr.1, a i proto nastupoval do Preis von Europe v pozici hlavního adepta na vítězství.

Připomeňme, že právě v tomto dostihu zaznamenal v šedesátým letech hattrick sovětský Anilin, jehož jezdcem i trenérem byl

Trenér Kadyrovových koní Arslangirej Šavujev

86 | GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

reportáž

Nikolaj Nasibov a právě v jeho stáji začínal svou jezdeckou kariéru Arslangirej Šavujev.

V samotné Ceně Evropy Meandre splnil roli favorita, když v cílové rovině přišel s úderným spídem na vnější straně dráhy, jenže dostih měl ještě dohru u zeleného stolu. Dostihová komise totiž na základě situace, která se udála 400 metrů před cílem, přesunula Meandra i v cíli druhého Empoliho za čtvrtého Earl Of Tindelstala.

Pravdou je, že Šavujevův svěřenec směřoval postupně blíže k bariéře, ale stalo se tak až poté co minul své soupeře, což neuniklo ani německým turfmanům. „Dosazenému“ vítězi Vif Monsieur totiž zatleskala jen hrstka přihlížejících a o mnohém vypovídaly i německé internetové stránky Galopp Online. Na dotaz, zda je verdikt dostihové komise správný, totiž více jak šedesát procent jejích respondentů odpovědělo, že nikoliv. Dalších dvacet procent hlasujících zvolilo možnost těžko říct a jen 14 % s rozhodnutím souhlasilo. Logicky tak následovalo odvolání realizačního týmu Ramzana Kadyrova, kterému Německý odvolací soud dal za pravdu. S druhým českým zásahem na nejvyšší scéně Group 1 už ovšem navždy zůstane spojena trocha té hořkosti…

Paříž zůstává nedobyta Dalším cílem Meandra byla Prix del‘A rc de Triomphe. Nejbohatší evropský dostih konaný na pařížském závodišti Longchamp, který je zřejmě nejprestižnějším světovým kláním na klasické distanci míle a půl, asi netřeba více představovat. Uspět se v něm se snažil tandem Kadyrov – Šavujev už loni, kdy v závěru Mikhail Glinka vyklidil pozice a získal vzdálené čtrnácté místo. Tentokrát měl ale zmíněný tým vyšší ambice a jejich oprávněnost potvrdil samotný dostih. Na jeho výsledku se ovšem negativně podepsal nepříznivý průběh.

Na bariéře cválající Meandre totiž neměl dostatek prostoru a kvůli řadě strkanicí vycouval 600 metrů před cílem ze středu pole až na jeho konec. Poté se znovu probíjel vpřed, ale mezi šestnáctkou soupeřů jen obtížně hledal volné skulinky a zhruba 250 metrů před cílem ho musel na několik desítek metrů Umburto Rispoli úplně přestat jezdit. Nakonec z toho bylo desáté místo, přičemž na šestého Al Kazeema ztrácel pouhou délku a od tabule ho dělily délky tři. Vylepšení šesté příčky z Arc 2011

tedy zřejmě bylo v Meandrových silách. „Před dostihem jsem žokejovi říkal, že má sedět na třetí nebo čtvrté pozici a on cválal někde vzadu. Chtělo to být někde zvenčí, kde nebyl tak rozbitá dráha. V jednu chvíli Meandreho úplně zastavil, jak neměl kudy jít,“ sděloval po dostihu nespokojený Šavujev.

Toho Umberto Rispoli nepotěšil ani při jízdě na Dux Scolarovi, přestože ten v Prix de la Foret (Gr.1) skončil čtvrtý. Kdyby ale našel dříve prostor k útoku, mohlo z toho být druhé místo, od něhož byl vzdálen jen čtvrt délky.

I loni měl přitom Dux Scholar na Arc mítinku trochu smůly, když v Prix Daniel Wildenstein (Gr.1) přišlo jeho zrychlení trochu brzy a v závěrečných metrech se tak kolem něj prohnal Zinabaa. Nadále tedy platí, že všechna české black-type vítězství se udála na německých nebo italských drahách. Silná sestava koní reprezentujících stáj čečenského prezidenta v péči Arslangireje Šavujeva ovšem slibuje, že to tak dlouho zůstat nemusí.

GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

87

Varšavská (polská) dostihová současnost

88 | GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

reportáž text: Petr Malík | foto: Petr Malík, archiv varšawského závodiště

Úroveň polských dostihů byla vždy vysoká, vždyť pouze polská ekipa se jako jediná mohla měřit s tou sovětskou na mítincích socialistických zemí, vrcholném podniku anglických plnokrevníků v dobách předlistopadových. Polští odchovanci si získali vysoký kredit i v české kotlině, vždyť mezi desítkou nejbohatších koní v českém tréninku najdeme čtyři polské odchovance, prvního Masiniho, pátého Kolorada, osmého Tiumena a desáté místo patří Alpha Two, letošnímu vítězi meranského Gran premia. Také druhá a třetí desítka dostihových milionářů obsahuje vždy čtyři polské rodáky. Jména Age of Jape, Scyris, Imprezer, Tankred, Almanzor, Juventus, Bejrut či Duce patří mezi tuzemské dostihové legendy a znají je mnozí, častokrát i ti, kteří na dostihy pravidelně nechodí. Polský chov a dostihy je pojem, ke kterému jsme z Česka častokrát jen vzhlíželi. Také polské dostihy si prošly za poslední roky několika vzestupy a pády. Jak jsou na tom v současnosti?

GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

89

reportáž

Závodiště bude slavit výročí Na tuto otázku jsme hledali odpovědi při naší návštěvě Varšavy a závodiště ve Služewieci.

V poslední době se o polských dostizích začalo hovořit mnohem více než v minulosti, a to nejen v souvislosti s českým angažmá Grzegorze Witolda Wroblewského. Pro našince se běhají finančně zajímavé dostihy (především překážkové) ve Wroclawi, zpět nezůstává ani Varšava.

Závodiště ve Služewieci sice ztratilo něco málo ze svého bývalého lesku, ale stále působí pompézně. Příští rok si připomene 75 let od svého vzniku a divákům by měla být k dispozici nově rekonstruovaná tribuna pro tři a půl tisíce diváků. V současné době je k dispozici pouze jedna, ta nejblíže cílovému mezníku. „Peníze ve výši 10 miliónů eur (přibližně 41 miliónů zlotých; 270 miliónů Kč) na rekonstrukci už máme slíbené, a tak bychom chtěli, abychom do derby, které se koná první červencovou neděli, měli všechno hotové,“ sděluje Jan Žórawski, obchodní manažer varšavského závodiště. Postupně bude rekonstruována také tribuna, která je v současné době v provozu. Té-

90 | GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

měř 75 let provozu se na ní začíná projevovat. „Ve Služewieci se běhá od roku 1939 a na tribunu, na které se právě nacházíme, nikdo zatím nesáhl, proto potřebuje také údržbu,“ doplňuje Žórawski.

Když přicházíte do areálu ve Služewieci, jako první míjíte tribunu, která nikdy nehostila žádného návštěvníka, i když vypadá velice honosně. Samozřejmě také na ní se podepsal zub času. „Třetí tribuna ve Služewieci nikdy nebyla zprovozněna. Byla sice dokončena v roce 1939, ale už nebyla zkolaudována a to se nepodařilo už nikomu,“ vysvětluje náš polský hostitel. Že by se něco změnilo ve 21. století, to zatím nevypadá, ani v Polsku nejsou dostihy lukrativní záležitostí. I když na internetu objevíte projekt, který hovoří o tom, že i třetí tribuna bude zaintegrována do komplexu tribun a diváci budou moci sledovat dostihy téměř okolo celé 600 metrů dlouhé cílové roviny. Na první pohled tato představa vypadá hodně odvážně, ale v minulosti nebyly výjimkou ani návštěvy ve výši padesát tisíc diváků. „Před krizí chodilo na derby nebo Velkou varšavskou dvacet až padesát tisíc diváků,“ říká Žórawski a doplňuje: „Chceme obnovit důvěru v polské dostihy, věříme, že lidé opět cestu do Služewiece najdou.“

Pod patronátem státních sázek Kdo se okolo koní a dostihů točí již delší dobu, vzpomene si, že s varšavskými dostihy to v poslední době nebylo vždy růžové. Proto byly ceny polských koní poměrně příznivé a pro tuzemské kupce výhodné. Současnost už je zase trochu jiná. „Počet koní v Polsku klesl, a tak ceny jsou vyšší, taková nabídka, jako byla v minulosti, už není,“ sdělil jeden z agentů, kteří sledují situaci na trhu. V současné době už je situace lepší. Od roku 2008 patří závodiště pod polskou obdobu Sazky, která se jmenuje Totalizator sportowy. Závodiště je jednou částí této firmy, kterou poznáte především podle obchodní značky Lotto, zřejmě obdoby naší Sportky. V roce 2013 se ve Varšavě konalo 56 dostihových dní, během kterých bylo odběhnuto bezmála 500 dostihů. Všechny nebyly určené jen pro anglické plnokrevníky. V době naší návštěvy bylo plnokrevníkům vyhrazeno 5 dostihů, tři byly pro arabské koně a jeden pro francouzské klusáky, kteří se stále více u našich severních sousedů hlásí o slovo.

reportáž

V Polsku je zřejmé, že dostihy a sázky jednou jsou. Po celé zemi si na dostihy můžete vsadit, míst nejsou přehršle, ale jen v samotné Varšavě máte možnosti si vsadit na patnácti místech.

Nechce se vám přímo do Služewiece? Nemusíte, přesto si zahrát svého favorita či oblíbenou sázku můžete. Navíc můžete sledovat televizní přenos, ty jsou vyráběny ve spolupráci s polskou televizí. Na seznamu míst, kde se dá sázet na dostihy, najdete všechna velká polská města, ač se dostihový kolotoč točí pouze na čtyřech místech v zemi. Kromě Varšavy a zmiňované Wroclawi také v Sopotech, na březích Baltu, a od roku 2012 také nedaleko Krakowa v obci Buczkow. „Naše společnost Totalizator sportowy zajišťuje provoz ve Varšavě a v Sopotech,“ sděluje Žórawski. Wroclawské závodiště patří pod město a dráha v Krakowě je soukromá.

Závodiště v Sopotech procházelo v minulosti rozsáhlou rekonstrukcí, která byla začátkem letošního prosince ukončena. „V roce 2011 se v Sopotech neběhalo, letos se uskutečnily čtyři dostihové dny a na příští rok plánujeme šest dostihových dní na červenec, kdy je v Sopotech polovina Varšavy na dovolené,“ dodává s úsměvem Žórawski. Letos se v Sopotech představil také český klusácký jezdec Bedřich Novák, který si odvezl dvě vítězství.

GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

91

reportáž

V týdnech, kdy se dostihový provoz stěhuje k moři, probíhá ve Služewieci jediná dlouhodobější přestávka v sezóně. Dostihový rok 2013 byl zahájen o posledním dubnovém víkendu a trval až do 24. listopadu, kdy se konal poslední dostihový den. „S ostatními pořadateli se snažíme dohodnout, aby se naše velké dostihy nekryly. Ve Wroclawi a Krakově přijímáme sázky,“ sděluje varšavský obchodní manažer.

Varšavská dráha je dostatečně široká, a tak jí nevadí ani dva dostihové dny za víkend. „Dráha je skutečně dost široká, pořadatelé různě posouvají bariéru, a tak se stále běhá na dobrém podkladu,“ sděluje žokej Tomáš Lukášek, který v letošní sezóně ve Varšavě absolvoval 46 startů a deset proměnil ve vítězství. V šampionátu mu patří patnácté místo.

Středoevropská spolupráce? Čeští jezdci mají v Polsku velmi dobrý zvuk a pořadatelé jsou rádi, že do Varšavy jezdí. „Polské dostihy jsou poznamenané absencí jezdecké školy, proto je kvalitních jezdců nedostatek. Velkou nadějí je osmnáctiletý Szczepan Mazur, který se stal v letošním roce šampiónem a dokonce vyhrál Velkou varšavskou,“ sděluje Jan Žórawski. Hovoří také o tom, že se stal nejmladším vítězem derby, ale překonání Marie Magdaleny Rossak, která uspěla s Talgadem, se zdá být nepravděpodob-

Vítězná Estimate s Ryanem Moorem

92 | GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

né. Mazur se stává polskou jezdeckou hvězdou.

Stačí se podívat na stránky wroclawského závodiště, kde pořadatelé vyzývají k hlasování pro Mazura v anketě o nejlepšího sportovce Dolního Slezska. Díky absenci polských jezdců jsou Češi do sedel tak vyhledávaní. Marek Březina působí v Polsku dlouhodobě, pro sedm polských vítězství si zaletěl ze Španělska Václav Janáček a na sedmnáctém místě najdeme Katarínu Barboríkovou, v současnosti pracující v dostihové stáji Pegas.

Polští organizátoři by rádi přivítali i více českých koní, neboť tím by se zvýšila atraktivita dostihů, což by mohlo mít pozitivní vliv i na sázky. „Sezóna 2014 bude organizována podle stejného modelu jako ta letošní. Derby bude na programu v neděli 6. července a zůstanou zachovány také dotace, Velká varšavská se poběží o 247 tisíc zlotých (přibližně 1,6 miliónu korun) a vítěz dostane 150 tisíc zlotých (975 tisíc korun), ani její termín se nemění, poběží se první říjnovou neděli,“ láká Jan Žórawski české trenéry a majitele do Varšavy a dodává. „V poslední době už se také zlepšily silnice, a tak cesta není tak náročná jako v minulosti.“ Nemusí být ani strach ze špatné platební morálky. „Dotace posíláme na účty do dvou týdnů od konání dostihů, zpožděné jsou platby pouze v případě, že jde kůň na dopingovou zkoušku. Než se vyšetřené vzorky vrátí z Paříže, trvá to zhruba měsíc,“ dodává Žórawski. Jeho slova potvrzuje Tomáš Lukášek. „Peníze mám vždy do dvou týdnů

na účtu. Jezdí se tam dobře, jsou tam příjemné podmínky a vzhledem k tomu, že dostávám dobré koně, tak mám i dobré výsledky, trenéři a majitelé jsou spokojeni. Navíc se v Polsku zvyšují dotace a jsou na naše podmínky zajímavé.“ Těm, kteří by chtěli v roce 2014 zkusit v Polsku štěstí, podají pomocnou ruku internetové stránky www.torsluzewiec.pl. Letos se v polském Oaks představila Nidara a vybojovala čtvrté místo. Potřebných osm miliónů zlotých (52 miliónů korun) na sezónu 2014 již mají organizátoři zajištěných v rozpočtu, podle některých informací by mělo být zajištěno financování až do roku 2016.

V současné době polské prostředí působí stabilně. Totalizator sportowy by měl být pořadatelem 30 let, tedy až do roku 2038, do té doby by neměly dojít úhony ani pozemky závodiště, které je v současnosti obklopeno moderními sídlišti a tlak developerů zcela jistě nebude malý. „Ve smlouvě máme ošetřeno, že se pozemky po dobu našeho provozování nemohou prodat,“ dodává Žórawski. Planá také nejsou slova o spolupráci, vždyť letos se ve Služewieci uskutečnil také český den pod patronátem českého velvyslance a varšavští manažeři také hovořili o spolupráci s pardubickým ředitelem Michaelem Skalickým. „Obnovení mítinků není jednoduché, musela by být zajištěna účast ze sousedních zemí, nelze to nechat na majitelích, že se někdo přihlásí,“ myslí si Žórawski.

I on si uvědomuje, že spolupráce ve středoevropském regionu by byla prospěšná.

reportáž

Sází se také na francouzské dostihy V době naší návštěvy se Služewiecem prohání vítr, drobně prší, teplota je jen o několik málo dílků nad nulou, zkrátka počasí, kterému sedne jako ulité přirovnání, že by psa nevyhnal.

Dostihový den už je v plném proudu, ale na tribunách žádný nával není. „V listopadu chodí na dostihy nejméně diváků z celé sezóny, průměrně tisíc na dostihový den,“ sděluje Przemyslaw Stasz, tiskový mluvčí závodiště. Pokud je počasí příznivější, mnohem více obyvatel polského hlavního města si hledá cestu na dostihy. „Většinou se návštěva pohybuje okolo čtyř až pěti tisíc diváků, nejvíce samozřejmě chodí na derby nebo Velkou varšavskou, to přijde až patnáct tisíc,“ říká Stasz. Trávit čas venku ve slotě skutečně není lákavá představa, a tak většina návštěvníků sídlí v sázkové hale, kde promýšlí své tipy na poměrně slabě obeslané dostihy. Přitom dotace nejsou skutečně špatné. Nejnižší dotace 6650 zlotých (43 tisíc korun) je v dostihu čtvrté třídy arabských koní. 9800 zlotých (65 tisíc korun) se rozděluje ve „čtyřkách“ anglických plnokrevníků, dvojka pro dvouleté se běží o 16 625 zlotých, což je v přepočtu asi 108 tisíc korun.

Startovní listiny čítají většinou od šesti do osmi jmen, tak ani některé druhy sázek nejsou přijímány, neboť ty potřebují početnější pole.

Pořadí čtyř koní, takzvaná Czwórka, se přijímá do každého dostihu, kde je alespoň osm star-

tujících. Pokud startovní listina obsahuje devět jmen, už se hraje Piatka, neboli pořadí pěti koní v cíli. Samozřejmostí jsou sázky na vítěze, pořadí dvou nebo tří koní. Dvakrát za odpoledne si můžete vsadit na vítěze tří po sobě jdoucích dostihů, jednou je přijímána kwinta, vítězové pěti po sobě jdoucích klání. Po oba dny, kdy jsme byli na závodišti, se kwinta nikomu nepodařila uhodnout, a tak na následující dostihový den byl převeden jackpot přes 52 tisíc zlotých (více než 330 tisíc korun). Přitom obraty nejsou nikterak závratné. Částky určené na výhry jsou zveřejňované na televizních obrazovkách společně s nabídkou kurzů, a tak snadno můžete zjistit, že výherní podíl určený pro sázející se pohybuje od 10 do 20 tisíc zlotých na dostih,

„Letos byla špatná sezóna!“ Dlouhodobě působí ve Služewieci český rodák Marek Březina. Při závěrečném dostihovém dni sezóny 2013 se mu podařilo dvakrát vyhrát, obsadil jedenácté místo v šampionátu, ale celkově nebyl s uplynulými týdny spokojen. „Byla to špatná sezóna. Byl jsem zraněn, nebyl jsem ve formě a podařilo se mi nasbírat nejvíce druhých míst,“ sděluje český vyslanec, který je v Polsku spokojen. „V Anglii jsem se seznámil s mou přítelkyní, potom jsme zamířili do Polska a jsem tu spokojen. Není to tu ideální, ale v Česku je to ještě horší,“ je přesvědčen Březina. Do své domoviny jezdí tak čtyřikrát za rok, samozřejmě se chystá i v době zimní přestávky. „Teď už se jezdí lépe, co jsou postavené

nové silnice. Dříve jsem jezdil osm až devět hodin, teď to stihnu i za sedm,“ dodává muž, který působí u trenéra Janikowského nedaleko dostihové dráhy. Stejně jako ostatní má problémy s váhou, nyní odjezdí 57 kilogramů, proto uvažuje i o trenérské licenci. „Udělal jsem si kurz, navíc jsem byl i na školení v Anglii, v takové škole, kam chodí průběžně na doškolování nejen trenéři, ale i jezdci. Všechno je tam vybaveno potřebnou technikou, která je potřeba.“ Uvažuje také o tom, že by se mohl představit také doma. „Láká mě to, ale uvidíme. Táta má v tréninku také dostihového koně, tak se možná v Česku představím,“ dodává Březina.

samozřejmě záleží na typu sázek, které jsou přijímány.

Nejnižší sázky jsou dva až tři zloté podle typu.

Mezi hráče je potom vraceno 60 až 70 procent sázkového obratu. „Máme zákonem přesně stanovenou částku, kterou musíme vracet na výhrách,“ sděluje Žórawski. Zajímavostí je skutečnost, že také v Polsku můžete sázet na francouzské dostihy. Zhruba v polovině dostihového dne se nabídka zvyšuje o přímo vysílané dostihy ze země galského kohouta. „Máme dohodu s PMU, nebylo to nic složitého,“ sděluje Jan Žórawski a doplňuje: „V současné době sázení na francouzské dostihy příliš populární není, protože podle našich zákonů musíme mít svůj vlastní výherní podíl, nemůžeme být napojeni na obrat ve Francii, což by pro sázející bylo mnohem zajímavější.“ Přesto lidé několik desítek zlotých na každý dostih nasází. V sázkové hale jsou vyčleněny pokladny, které berou pouze sázky na dostihy ve Francii. „Výběr dostihů, na které se u nás sází, je na nás. Z nabídky, která občas čítá až sto dostihů, vybíráme většinou dvanáct, které jsou pro nás zajímavé. Sázet se dá od úterý do pátku a není to ani pro nás drahé, odevzdáváme pouze nějaké procento z našeho obratu,“ dozvídáme se o zajímavé spolupráci, která přece jen může zvyšovat zájem o dostihy v průběhu celého roku.

V roce 2014 by se mělo sázet na polské dostihy také ve Francii. „Máme příslib, že by měly být vysílány tři až čtyři dostihy, zatím to vypadá na derby, Velkou varšavskou a nějaký další dostih, to bude ještě předmětem dohody,“ doplňuje Žórawski. Je jasné, že se PMU společně s televizním kanálem Equidia expanzi do střední a východní Evropy nebrání.

GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

93

móda na dostizích text: Osmany Laffita | foto: Zenon Kisza

Osmany Laffita Móda na dostizích

Někdy je složité vymyslet, jak lidem poradit ohledně oblékání na dostihy. Když se na dostizích kolem sebe rozhlížím, nejsem si jistý, zda jsme na správné cestě, připadám si jako myš, která křičí na slona, aby se vydal jiným směrem. Ani nevím, jestli mám na to vliv, možná proto, že většina z vás je tak slušně vychovaná, že když se na dostizích náhodou potkáme, stydlivě se mě jen zeptáte, jestli bych se mohl vyfotit s vaší dcerou. Potřeboval bych zpětnou vazbu, protože jinak ani nevím, zda mé texty někdo vůbec čte! Klidně mi sdělte, jestli se vám to, co píšu, líbí, anebo si myslíte, že jsem z Marsu… Hlavně mi něco na to řekněte, cokoliv. Slibuji, že i tak se s vaší dcerou vyfotím.

Na druhou stranu musím říct, že mě v posledním čtvrtletí v mém showroomu poctila svojí návštěvou jedna velká česká hokejová legenda. Zmínil se, že pravidelně četl moje sloupky v Galopp Reporteru a pak se mě rozhodl kontaktovat. Wow!!!

To znamená, že lidi skutečně moje sloupky čtou. Takže plnou parou vpřed do tohoto vydání!

Je zima a na závodištích je to teprve znát. Někdy mám pocit, že na dostizích jsou pravidelně tornáda, a to si nemyslím, že by to bylo od rychlosti, jakou koně prosviští kolem. Měli byste být tedy teple, ale zároveň stále elegantně, oblečeni. Dámy, pro vás to znamená vytáhnout kožichy. Jasně, pokud jste Greenpeace anebo PETA aktivistkou, vytáhněte umělý. V dnešní době se vyrábí spousta zajímavých a úžasných kožichů z umělých kožešin. Pro ty, kterým to nevadí a mají na to, vytáhněte norky! Mají tu výhodu, že nikdo se už pak nebude dívat na to, co máte pod kožichem. Najednou budete vypadat jako Joan Collins alias Alexis z Dynastie a každý se vám bude uhýbat, aniž byste hnula prstem. Něco na těch kožešinách je. Umělých i pravých. Dávejte ale pozor, kožichy jsou už sami o sobě hodně okázalé a nápadné, tak už nezbývá moc místa na další doplňky. Abyste nevypadaly jako Popelčiny sestry Kasala a Adlina, když šly na princův ples. Ani se nepokoušejte doplnit kožich kožešinovou čepicí, rukavicemi a botami. Lidi by si mohli pomyslet, že odněkud utekl medvěd a mohli byste skončit v Pražské ZOO! Raději vyzkoušejte pár úzkých kožených rukavic, které si samozřejmě NESUNDÁTE při pití šampaňského! Je to velmi sexy! Také opatrně při výběru kozaček. Mají tendenci dodávat mužnější vzhled a to nechceme.

Pokud nemáte kožich, nechte, prosím, doma kabáty, co vypadají jako padák nebo prostěradlo. Raději je rovnou spalte!

Jsou tím nejošklivějším kouskem oblečení, který kdy byl vymyšlen. Ti, co je navrhují, by měli být potrestáni. Překrývají jakoukoliv ženskou křivku a jsou podle mého názoru důvodem, proč je v dnešní době tolik rozvodů!

Pánové, vám vysoké holiny v jezdeckém stylu v kombinaci s oblekem dodají look třicátých let. Klidně k tomu přidejte malý knírek v latinsko-americkém stylu a lidi si budou o vás, jako si myslí i o mně, myslet, že jste z Marsu. Když se všechno vezme v potaz, znamená to, že se obléknete hlavně teple. Na vrch svého kašmírového kabátu přidejte ještě velkou šálu. Uvažte si ji tak, jak to dělají Italové. Přeložte šálu na půl, prohoďte si ji kolem krku, se smyčkou na jednom rameni, druhou stranu smyčkou přetáhněte, uvažte ji volně a poopravte. Bellissima! Teď vypadáte jako Marcello Mastroianni. Pokud nemáte kašmírový kabát, tak i kabát ve vojenském vintage stylu bude dobrý. Ó, a samozřejmě nezapomeňte na rukavice a klobouk.

Beranice, borsalino, gangsterský, jakýkoliv jen chcete. Nezapomínejte, že se patří sundat si rukavice, když zdravíte dámy.

Hlavně ty, v kožiších… Kdo ví, možná právě dnes budete mít rande s milionářkou.

Doufám, že jste si čtení mého sloupku užili. Pokusil jsem se ho napsat trochu zábavně, jen abych ukázal, že i oblékání může být zábavné. Je to přece celé o tom, aby se zábava vrátila zpátky na dostihy!

Pokračujte v dobré práci.

S láskou Osmany

94 | GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

móda na dostizích

GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

95

móda na dostizích

Podíváte-li se na tento outfit, není na něm nic tak špatně, ale přesně o tomto jsem psal minule. Jdete se podívat na dostihy a ne odvézt děti do školky. Na dostihy přece nechcete jít takto oblečená. Nemusíte se ale obávat, takhle oblečenou si vás stejně nikdo nevšimne. Také můžete klidně zůstat doma a na dostihy se dívat v televizi, anebo dostihy zrušíme úplně a budeme je mít jenom jako aplikaci v mobilu.

Svoji sázku pak můžete dát na „digitálního koně“ a já místo couture začnu prodávat párek v rohlíku. Dámy na dostizích by měly být zajímavé a zábavné a součástí toho je právě radost z oblékání. Velké díky této dámě, že jsem mohl ukázat, jak se na dostihy neoblékat.

96 | GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

Ani tady to katastrofa není, ale nikdo se na vás ani nepodívá. Ozbrojené síly používají tuto taktiku, aby chodily nepozorovaně mezi stromy. V tomto oděvu se ztratíte v davu. Co se týče maminky, která je vysoká jenom metr padesát (usuzuji podle pána vedle), nemůže mít dlouhý kabát bez toho, aby nevypadala jako profesor Flitwick z Harryho Pottera.

A také si nemůže vzít velkou beranici. To nefunguje. Také si nemůže vzít šedé sako a růžový šátek s hnědým kabátem. A kabelka?

Díky bohu, že dcera má lepší smysl pro kombinování než maminka. Palec nahoru pro dceru. Francouzský drdol a pašmínová šála by tomuto outfitu dodaly tu správnou tečku.

Bronz pro dceru

Takto to může dopadnout, když si ze skříně vezmete kousky, které jsou určené na jiné události. Každý kousek sám o sobě je moc hezký, ale prostě to k sobě nepasuje. Není to hrůzostrašné, ale ani dobré. To se nedá říct o manželovi, který očividně neměl čas vzít si kabát a kravatu… A asi mu nikdo neřekl, že dvouřadové sako se nikdy nenosí rozepnuté…

Jediné, co dáma měla udělat, bylo zvolit buď tmavě modré vlněné punčocháče a modrou kabelku a obuv, anebo hnědé punčocháče s hnědým kloboukem a kabelkou. Jak jednoduché.

bronz

bronz

móda na dostizích

zlato

Tady to vypadá, že někdo pochopil moje rady! Červená je krásná barva, ale musí se nosit a kombinovat s citem. Jakákoli kombinace s červenou může v konečném důsledku vypadat lacině a karnevalově.

Tato dáma to pochopila a černo červená kombinace vypadá dobře. Černé semišové kozačky s nízkým podpatkem dobře pasují k délce kabátu. Tady nemám co dodat.

Velmi dobře!

GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

97

žena a kůň

Helena Blažková Tváří posledního letošního vydání Galopp Reporteru se stala úspěšná trenérka dostihových koní HELENA BLAŽKOVÁ. V současné době má na starost sedmnáct svěřenců, které se svým týmem připravuje v tréninkové centrále v Lysé nad Labem.

Na svém kontě má celou řadu vítězství a další jistě přibudou. Avšak jak se svěřila, tím největším vítězstvím je její rodina. „Bláža“, jak ji většina lidí od dostihů oslovuje, překonala své obavy a ukázala nám svou půvabnou tvář a ženskou krásu.

98 | GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

žena a kůň text: Jiří Klokočka | foto: Vladimír Homola, Petr Lusk | účes a make up: Anežka Hávová

GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

99

žena a kůň

100 | GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

žena a kůň

GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

101

žena a kůň

Měla jste už nějakou zkušenost s focením?

Nevím, jestli to má cenu zmiňovat, ale nějaké menší focení v ateliéru jsem si v minulosti zkusila. Ale s focením do Galopp Reporteru se to nedá absolutně srovnat. Přestože to bylo v mnohem větším rozsahu a výpravnější, bylo to pro mne mnohem jednodušší. Asi to bylo způsobeno tím, že vaši fotografové jsou profesionálové se vším, co k tomu patří.

Jak hodnotíte tuto zkušenost a šla byste do toho znova, kdyby se naskytla příležitost?

Zpočátku jsem se toho strašně bála, ale díky lidem, se kterými jsem na tomto focení spolupracovala, to ze mne všechno spadlo.

Nakonec se mi to velmi líbilo, a kdyby se podobná nabídka naskytla, neváhám a jdu do toho znova.

Můžete prozradit něco o vaší rodině?

Po docela bouřlivém rozvodu jsem si našla přítele, se kterým jsem už pět let. Mého syna Ondřeje přijal jako vlastního, za což jsem velice šťastná. Navíc je tolerantní a mám v něm i v jeho rodině obrovskou oporu, neboť mne musí v mnohém zastat, když jezdím po dostizích a třeba i po dražbách.

Můžete prozradit něco z vašich snů a tajných přání?

Asi největším přáním je dobře vychovat mého syna. Jako každá máma si přeji, aby v životě něco dokázal a abych na něj mohla být hrdá a pyšná. Často se lekám, jak rychle čas utíká a můj syn roste, učí se spousty věcí a já u toho často chybím. Proto se snažím ze všech sil s ním být co nejvíce.

Jste velmi půvabná žena. Jak moc máte ráda takové to ženské fintění a šlechtění?

Samozřejmě jako většina žen se ráda upravím, ale zase to nějak nepřeháním. Preferuji přirozenou krásu a nevyznávám takové to vyumělkování. Proto se snažím používat make-up s mírou a modely, které si oblékám, jsou také spíše střízlivější.

Vzpomínáte si na svého prvního koně?

Jak by ne, byla to kobylka Malopolského teplokrevníka a jmenovala se Fatima. Ona byla naprosto úžasná a pod dohledem otce mého kamaráda a spolužáka Aleše Opatrného (A. O. je jedním z nejúspěšnějších parkurových jezdců v České republice, pozn. red.) jsem s ní jezdila parkúrové závody. A byly jsme docela úspěšné.

Jak to že jste konvertovala k dostihovému sportu?

To je trochu složitější historie. Po základní škole jsem nastoupila do učebního oboru kuchař

102 | GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

číšník, kde jsem však vydržela sotva půl roku.

Tehdy jsem prožívala poměrně těžké období, neboť rodiče se rozvedli, což se mimo jiné projevilo i na mém přístupu ke škole.

Po jednom zásadním rozhovoru s ředitelem školy jsem mu na rovinu řekla, že mě tenhle obor absolutné nebaví a že chci ke koním. Onen ředitel se nakonec projevil jako velmi chápavý člověk a protože shodou okolností jeho dobrým známým byl tehdejší ředitel chuchelského dostihového učiliště, zařídil mi tam okamžitý přestup. Tam jsem se konečně cítila jako doma, rychle jsem se začlenila mezi nejlepší žáky a brzy nato jsem začala jezdit i dostihy.

Jak na tu dobu vzpomínáte?

Strašně ráda. I když začátky nebyly vůbec lehké, protože jsem jako kuchařka měla nějaké to kilo navíc, stávala jsem se terčem posměchu spolužáků. Vzpomínám, jak říkali, že se hodím tak možná do klusácké sulky (smích). Ale pro mě to byla výzva, abych všem dokázala, co je ve mně. Začala jsem na sobě tvrdě makat a brzy se mi podařilo dostat se na správnou váhu. Pak jsem absolvovala pár neregistrovaných dostihů a v létě jsem už jezdila řádné dostihy.

Nezastesklo se vám někdy po parkúrech?

Víte, že ne. Já jsem se do dostihů naprosto zbláznila. Hlavně překážkové dostihy byly mým snem. Snila jsem si sen o Velké pardubické a rovinám jsem přišla na chuť až o něco později. Mých zkušeností z parkúrů jsem však začala využívat i v dostizích a čerpám z nich dodnes.

Jak se odvíjel váš život po ukončení školy a jak dlouho se věnujete trénování dostihových koní?

Ještě mi ani nestačilo zaschnout závěrečné vysvědčení a už jsem putovala do Německa na zkušenou. Jako pracovní jezdkyně jsem tam rok nasávala všechny jejich postupy a metody, které se často v mnohém lišily od těch zdejších. Po roce jsem odjela na svou první dovolenou domů a zjistila jsem, že se mi vůbec nechce zpátky. Strašně jsem zatoužila po dostizích a asi čtrnáct dní nato jsem dostala nabídku od Martina Wolfa (majitel a trenér dostihových koní, pozn. red.), abych k němu šla jezdit jeho koně. Takže lze říci, že díky této nabídce jsem vlastně zahájila svou trenérskou kariéru. Koně jsme tehdy připravovali společně s Lubošem Urbánkem a mě se tak naskytla příležitost nahlédnout pod trenérskou pokličku.

Na vašich webových stránkách uvádíte, že vaším osudovým koněm byl College Classic,

s nímž jste v roce 2002 doběhla v derby na druhém místě. Co je s ním dnes?

To byl opravdu osudový kůň, protože jsem ho poznala už jako ročka ještě v Německu.

Dokonce jsem byla u jeho obsedání. Pak jsem se vrátila domů a začala pracovat v Radomyšli u pana Wolfa, který College Classica koupil na dražbě v Baden Badenu. A tak jsem se s ním mohla opět setkat a to jako jeho jezdkyně v dostizích. Tenhle koníček měl úžasný charakter a já ho měla velmi ráda. Navíc měl velmi dobré výsledky a já si troufám říci, že to byl on, kdo mi udělal jméno a otevřel dveře.

Později ho majitel prodal do tréninkové centrály Heleny Vocáskové, od které jsem ho odkoupila už jako neběhajícího koně.

Podařilo se mi ho však vrátit ještě na dva roky na dráhu a ještě jsme spolu naposledy vyhráli dostih. Pak nastoupil na zasloužený důchod a byl u mne do loňského roku. Ale bohužel ze zdravotních důvodů jsem ho musela nechat uspat.

Co obnáší práce trenérky dostihových koní a s kým se vám pracuje lépe. S koňmi nebo s lidmi?

Je to nádherná a překrásná práce, která mne naplňuje a nabíjí. Druhou stranou je to velmi náročné. Zejména přes sezónu jsem víkend co víkend na dostizích a vzhledem k tomu, že mám rodinu, je těžké obě tyto oblasti skloubit dohromady.

Nedovedu si představit, že bych dělala něco jiného, i když si kolikrát už v půlce sezóny říkám, ať už je konec. Stejně bych však bez dostihů mohla jen těžko žít. A pracovat s koňmi je pro mne mnohem snazší než s lidmi. Je to moje štěstí, že jsem mezi koňmi, protože kdybych musela pracovat s lidmi, asi bych to dlouho nevydržela… a oni také ne (smích).

Je nějaká ženská vlastnost, kterou lze při trénování dostihových koní uplatnit a která třeba mužům chybí?

Když jsem ještě jezdila, tak jsem dostávala dobré koně, protože jsem prý něco měla s jejich majiteli a trenéry. Když jsem začala sama trénovat, hrnuli se ke mně majitelé ze stejného důvodu. Pak ale netuším, proč si ke mně dávají koně i majitelky (smích).

Já se těmto pomluvám jen směji a dokládá to, že i v dostihové branži se dobře daří české závisti a nepřejícnosti. Jinak o něčem vyloženě ženském, co by mi pomáhalo v mé práci, nevím. Snad možná by to mohl být o něco větší cit a taková ta ženská pečovatelská ruka.

Co považujete na své práci za nejtěžší a co vám naopak přináší největší uspokojení?

Jednoznačně za nejobtížnější považuji komu-

GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

103

žena a kůň

nikaci s majiteli, protože asi postrádám umění diplomacie. Koně a vše co s nimi souvisí, hodně upřednostňuji a často zapomínám na onu diplomacii a politiku. Své názory a postoje prezentuji hodně přímočaře, čímž si občas komplikuji vztahy s majiteli. Naopak když vidím, že jsou mí koně po práci spokojení a v dobré formě, jsem nejšťastnější. Teprve pak si sednu, uvařím si kafe a sleduji, jak spokojeně žerou a koukají se na mne z oken svých boxů.

Samozřejmě mě rovněž velmi uspokojuje, když jsou úspěšní na dostizích. Nakonec v tom je hlavní smysl mé práce.

Trénujte patnáct koní a všichni až na jednoho letos běhali. Jak hodnotíte uplynulou sezónu?

Nedávno přišli další koně, takže jich mám sedmnáct. Mohla bych být relativně spokojená, ale máme spoustu druhých míst. Pochopitelně bych si přála více vítězství, ale takový už je dostihový

104 | GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

sport. Pár dobrých výsledků se podařilo. Mezi nimi i dvě jedničková vítězství a doufám, že příští sezóna bude lepší.

Jaké je vaše zatím nesplněné profesní přání?

Vybudovala jsem za své peníze kolotoč pro koně.

Z toho mám upřímnou radost. Mým současným snem je pořídit si pořádné auto pro dva koně, aby se nám pohodlněji jezdilo. Také si velmi přeji, abych měla stále plné stáje koní a abych se nemusela bát o svou práci. A samozřejmě je mým velikým snem vítězství v některém klasickém dostihu. Domnívám se, že toto je taková meta každého pořádného trenéra.

Jaké máte záliby nebo koníčky?

Kdyby to šlo, tak bych spala a spala (smích).

Na co jsem asi opravdu trochu „ulítlá“, je uklízení.

Skoro každou volnou chvilku co mám, věnuji úklidu a různým úpravám v bytě.

Ale abych zmínila nějakou „normálnější“ zábavu, tak mým velikým koníčkem je vaření. Stále zkouším nové recepty a doslova miluji grilování.

Nejraději mám maso. Například biftečky nebo tataráček umím docela dobře. Poslední dobou zkouším různé úpravy ryb či jiných mořských plodů. Abych nezapomněla, strašně ráda houbařím. To pak nemám problém při vyjížďce „zaparkovat“ koně a vyrazit za houbami.

Co je pro vás v životě nejdůležitější?

Maminka mi poměrně brzy zemřela a s otcem už patnáct let nekomunikuji. Takže okruh mých nejbližších se dramaticky zúžil. Proto si nesmírně vážím toho, že mám konečně šťastnou a fungující rodinu. Že mám muže, o kterého se mohu opřít, a syna, kterému bych chtěla být co nejlepší mámou. Takovou jakou mi byla moje maminka. Má rodina je to nejcennější, co mám a nechci a nesmím ji nikdy ztratit.

žena a kůň

GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

105

žena a kůň

106 | GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

žena a kůň

Helena Blažková Narozena: v Praze na Žižkově 23. 6. 1981

Trenérské:

ve znamení Raka

5. místo Slovenské derby 2011, Lysyan,

Rakousko) El Camino, (ž. Pierantonio

Škola: Střední škola dostihového sportu

(ž. Milan Zatloukal)

Concertino)

5. místo Trial – Stakes 2012 (VJC, Ebreichsdorf,

a jezdectví Praha – Velká Chuchle

3. místo Velká jarní cena 2011, Lysyan,

4. místo Velká cena Praha 2013 Nyani Tomba

Přítel: Michal Stolín

(ž. Jimmy Quinn)

(ž. Michal Mach)

Děti: Ondřej Donoval

1. místo Velká dubnová 2013, Lysyan, (ž. Jaromír Šafář)

Životní krédo (motto): Žít znamená bojovat

Nejvýznamnější sportovní úspěchy:

1. místo C.F. Bauer – Memorial 2013,

a největším štěstím člověka je, když může žít

Jezdecké:

(Ebreichsdorf, Rakousko) Lysyan

pro to, zač by byl ochoten zemřít.

2. místo ve Velké jarní ceně v roce 2002

(ž. Jaromír Šafář)“

(College Classic)

2. místo Grosser Preis von Equistro, 2013

2. místo v Českém derby v roce 2002

(Ebreichsdorf, Rakousko) Lysyan (ž. Ján Havlík)

(College Classic)

4. místo Trial – Stakes, 2013 (VJC,

4. místo ve Velké jarní ceně (Bratislava)

Ebreichsdorf, Rakousko) Nyani Tomba

v roce 2003 (Nolan)

(ž. Erwin Doubravka)

107 107

GALOPPreporter reporter| |MAGAZÍN MAGAZÍNO KONÍCH O KONÍCHA LIDECH A LIDECH| | GALOPP

osobnost text: Jan Němec | foto: Marek Podhora

Prožívám takový rok ve znamení koní

108 | GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

osobnost

S Veronikou Žilkovou jsme se potkali v kavárně Kravál na větvi, která byla před nedávnem otevřena v budově radnice na pražském Suchdolském náměstí. Nekuřácký podnik si známá herečka ihned oblíbila, o čemž nás přesvědčila sdělením, že do jeho dětského koutku věnovala plyšového houpacího koně po svých dětech. Dost možná ho tam přivedla po vlastní ose, protože se svojí rodinou bydlí jen kousek odtud.

GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

109

osobnost

Než naše povídání o koních i o životě začalo, dozvěděli jsme se, že elegantní muž sedící s ní u jednoho stolu je mužem číslo jedna jejího života, bratr Štěpán Žilka, jediný skutečný koňák v jejich rozvětvené rodině. Což nás samozřejmě zaujalo, takže jsme alespoň krátce vyzpovídali i jeho. Následně sourozenecká dvojice ochotně zapózovala i s růžovým houpacím koněm před objektivem našeho fotografa Marka Podhory a pak už nám nic nebránilo vyptat se Veroniky Žilkové, co je pravdy na tom, že se dala na koně….

Moje nejmladší dcera Kordulka chce svého vlastního opravdového koně, tak jsem se roz-

hodla, že jí ho pořídíme. Poslední dobou jsme tak jezdili všude možně a sháněli ho. V září jsme se kvůli tomu zajeli podívat i na výstavu koní do Lysé nad Labem. Jednoho jsme nakonec objevili a dokonce jsme na něj měli složenou zálohu. Ale s tatínkem se to po těch volbách všechno nějak zhouplo a my vůbec nevíme, co se bude dít dál. Navíc se moje dceruška nechala slyšet, že chce velkého koně a že já jí pořád vnucuju mini koně. Nakonec všechno dopadlo tak, že jsem se z koupě mini koně omluvila a doma jsme se dohodli, že počkáme do Vánoc a pak koupíme velkého. Kordulka je sice drobná, ale je fakt, že během jednoho dvou let vyroste a už by na něm jezdit nemohla. A oni

se prý dožívají i padesáti let, což mě taky trochu vyděsilo. Kordulce jsem říkala: „To ti bude jako mě a koníček bude pořád žít!“ (smích) To jste se na pořízení koně vrhla sama bez jakékoli odborné pomoci?

Jasně že sama! Kůň má mít čtyři nohy, tak co by se dalo při jeho koupi zkazit?! Nakonec i ovce jsem si koupila sama přes internet (smích)!

Vy máte ovce?

Dvě, kamerunské. Na pozemku tady v Suchdole, který moje dcera Agáta koupila jako stavební parcelu. Ale v realitní kanceláři

Veronika Žilková nás zavedla do areálu České zemědělské univerzity v Praze-Suchdole, kde se její dcera Kordulka Stropnická učí jezdit na koních

110 | GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

osobnost

ji podvedli. Ukázalo se, že je na ní stavební uzávěra a tím pádem se na ní stavět nedá. Rok jsem na magistrátu usilovala o udělení stavební výjimky. Jde o zahradu mezi baráky, tak mi přijde jako nesmysl, že se tam nemůže stavět.

Po roce, kdy nám výjimku nedali s tím, že mají v této lokalitě v plánu stavět dálnici a letištní přistávací plochu, jsem se tím přestala trápit a rozhodla se, že na pozemku uděláme farmu.

A abych z té špatné investice nebyla zoufalá, pasou se tam zatím aspoň ty kamerunské ovce. Ty mě snad nepřežijí. A kdyby náhodou, tak se dají podříznout, kdežto dělat si velikonoční hody z mini koníka není úplně dobré řešení (smích).

Jestli se nemýlím, tak vy jste dosud nijak zvlášť velkou milovnicí koní nebyla…

To máte pravdu. Ale letos si to vynahrazuju.

Prožívám takový rok ve znamení koní. Prvně v životě jsem se taky byla podívat na Velký pardubický. Měla jsem tam přístup skoro všude.

Asi proto, že jsem seděla v kočáře s dětmi pana Babiše (smích). A zrovna ve chvíli, kdy jsme v něm jeli, tak kolem nás prolítli koně, kteří právě běželi dostih. A musím přiznat, že jsem poprvé pocítila něco neuvěřitelného – závan větru od rychlosti koní. I pro mě nekoňáka to bylo něco neuvěřitelného a tajil se mi z toho dech. Asi za týden jsem se na nějakém večírku potkala s panem Váňou a bylo strašně dojemné

vidět, jak pořád nemůže zkousnout ten svůj pád. Říkala jsem mu, že si stejně myslím, že to zařídila jeho žena, která podle mě tomu jeho koni řekla: „Shoď toho vola, ať už je konečně doma!“ Kdyby ho totiž neshodil, tak on by jel příští rok zase. Ale strašně jsem mu rozuměla.

Protože i já jsem završila závěr své kariéry mateřství tím, že mi umřelo dítě. On závěr své kariéry završil pádem z koně. A to jsou věci, s kterými se člověk strašně blbě vyrovnává, protože každý chceme odejít jako vítěz. Ale pro mě on vítěz samozřejmě je, protože to je ta frajeřina, nevyhrát nakonec. Vyhrát nakonec je akorát v amerických krávovinách. V nich ten beznohý koník se slepou holčičkou nejen doběhne do cíle, ale i vyhraje! A to je rozdíl mezi realitou a filmem. V nich to dopadne dobře, kdežto v životě to dopadne tak, jak by nikdo film nenatočil. Do filmu se taky nemůže dávat to, co je v životě, protože by to divák neunesl.

Realita je vždy mnohem složitější, propletenější a těžší.

Myslíte, že to byl opravdu poslední start Josefa Váni?

V Pardubický určitě ano. Podle mě se urazil na osud.

Protože to pro něj bylo nedůstojné?

Nebylo to nedůstojné. To je v očích muže

nedůstojné, v očích ženy to bylo právě naopak.

Jak říkal Frajer Luke: „Mít na to není frajeřina, ale nemít na to…“ To, že Váňa skončil takhle, je pro mě daleko větší frajeřina, než kdyby byl zase první a pak šel do důchodu. Já mám slabost pro lidi, kteří jsou v nějakém osamění, proto je mi jeho konec naopak blízký, je to takový ten drsný konec. Osobně považuju za velké finále prohru, kterou ale člověk zvládne unést. To je totiž strašně důležité. Své studenty na konzervatoři učím, že unést úspěch i neúspěch je úplně stejně těžký. Nezbláznit se z toho, že jste najednou v televizi, v novinách a že vás lidi na ulici poznávají a stejně tak se nezbláznit z toho, že jste z ničeho nic bez práce.

A žokej Váňa to podle vás vidí ženskýma nebo těma chlapskýma očima?

To víte, že chlapskýma, dyť je chlap! Jeho žena je šťastná a obdivuje ho a on je kvůli té ženě nešťastný, protože neskončil jako první. Ale my ženy milujeme poražené muže.

Kromě pana Váni se stýkáte i s jinými koňáky?

Pak už jen s producentem Jardou Boučkem, jehož Sixteen stojí ve stájích, kde se na koních učí jezdit moje dcera. Známe se sice už dlouho, ale potkávali jsme se jen pracovně v showbyznysu a pak jsme se hodně let ani neviděli. A najedou

GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

111

sportovci na koni

Doc. Mgr. Štěpán Žilka se svojí sestrou Veronikou

jsme se potkali na dvoře stájí v Suchdole. I proto jsem si říkala, jakou magii ten Suchdol má.

Tamní areál stájí patří Zemědělské univerzitě a je to takový barokní statek, ve kterém kdysi žil a tvořil Mikoláš Aleš a mě z toho vyplynulo, že některá místa sdružují lidi stejného naladění.

Proto jsem byla ráda, že jsem se tam potkala zrovna s tím Jardou.

Když se vrátím k vaší účasti na Velké pardubické, hrozí po její návštěvě, že vás dostihy okouzlily natolik, že byste je začala navštěvovat pravidelně?

Víte, ono se tam v tu chvíli přihodilo i to, že jeden žokej upadnul a ostatní koně přes něj přeběhli. Odvezla ho houkající sanitka a ani nevím, jak to s ním dopadlo. Pro mě to byl stejně silný zážitek, jako ten vítr, co jsem popisovala. Úplně stejně to mám s auty, která taky vnímám jako smrtící nástroj. V tomhle ohledu jsem příliš holka a příliš matka. Se svými šesti dětmi a tím, co všechno udělaly, provedly, prožily a zažily, mám dostatečně adrenalinový život i bez dostihů. K tomu jsem stihla natočit přes pět set filmových a televizních rolí, stále ještě mám dnes už devadesátiletou matku a při tom všem si ještě sama sobě komplikuju život ovcemi, takže už dobrovolně další nebezpečí nepotřebuji vyhledávat. To je chlapská vlastnost. Vy máte od žen zajištěný servis a nemáte pocit zodpovědnosti za hnízdo. Kdežto já to vnímám tak, že kdyby se semnou něco stalo, tak by mým dětem neměl ráno kdo namazat chleba. A to je vlastně důvod, proč nejezdím na koni. A navíc, mě zvířata neposlouchají!

Máme dva psy a oba poslouchají Stropnického, ale mě ne. Mě se bojí žáci na škole i moje děti, ale zvířata ze mě autoritu nemají. Ze mě jde strach jen proto, že umím zaprudit. Zvířatům

112 | GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

je to ale úplně jedno, ta poznají, co si opravdu myslím. To lidi neumí. Ti si myslí, že když zaječím, tak že je to doopravdy, ale zvířata pochopila, že jsem vlastně submisivní, takže si ze mě houby dělají. Ale kydat hnůj umím a baví mě to! Proto ráda chodím Kordulce pomáhat, když se v kroužku o koně starají.

Nejen že vychováváte své děti, vyučujete také na konzervatoři. Není na vás těch dětí chvílemi moc?

A ještě hlídám vnuka. Neměla jsem tušení, že babičkovství je tak náročný (smích). Tak co vám budu povídat, to víte, že toho mám chvílemi dost. Ale na té konzervatoři je to jiný.

Podobný, jako když někdo umí plést košíky a je rád, že to umění může někomu předat. Mě samotnou už pletení košíků nebaví, ale baví mě těm mladým říkat: „To musíš dělat doleva, doprava. Bacha, máš to proutí suchý, musíš si ho namočit.“ Ráda jsem u toho, když objevují a jejich prostřednictvím se o tom řemesle vlastně pořád dovídám víc a víc i já. Mě samotnou to řemeslo jako takové už tolik nebaví. Každý máme nějaký limit, kam až jsme schopni se dostat v tom, co děláme. Herectví jsem navíc vždycky brala víc jako výdělečnou činnost, jejímž prostřednictvím jsem chtěla uživit své děti, než jako nějaké poslání. Na prvním místě jsem vždycky byla matka a na druhém herečka.

Vnitřně mě daleko víc uspokojuje, když vidím, že se moje děti najedly a že jim chutnalo. Ale že mi někdo zatleská v divadle, z toho se jako neposeru (smích). Nicméně je to práce, která by se ale nedala dělat s odporem. A abych se pracovně necítila nevytížená, začala jsem nedávno k vyučování na konzervatoři a hraní v divadle ještě vysílat v rádiu. Jde o talkshow na téma vztahu mezi mužem a ženou. Jmenuje se Máš pravdu, miláčku… a vysílám ji na Impulsu denně od devíti ráno. S Martinem Stropnickým do ní točíme takové tematické mikro komedie. Ale on teď sestavuje vládu, takže mi

osobnost

včera oznámil, že na to teď nebude mít dva týdny čas, takže to musíme natočit do zásoby a musíme to udělat dneska v osm. Takže jsem vstala ve čtyři ráno a psala jsem všech těch devatenáct scének. A do toho mi kynulo těsto na buchty. Takže si sama na sebe dělám takovýhle metly, ale aby netrpěla rodina, tak to klidně udělám.

Jaký vztah máte k chlapům vy?

Mám je hrozně ráda. A ráda je poslouchám. Ze všech nejvíc mě baví ti, co se mi postaví na zadní. Což Martin teda umí (smích). Zrovna zítra máme v rádiu díl o emancipaci mužů. Naše matky nejdřív žasnou u nočníčků svých chlapečků, jací jsou to šikulové, soustavně je oprašují a pak, když je dostanou jejich dcery za partnery, tak se hroutí, že jsou změkčilí. Ale můžou si za to samy. Jedno z témat toho pořadu je, že za rozmazlenost chlapů si můžeme samy. My matky. Protože když nějaký táta řekne své ženě, aby toho kluka nechala, že se zvedne sám, tak ona ho nenechá a k Pepíčkovi hned běží, zvedá ho a fouká mu bebíčko. I proto mám tenhle pořad o emancipaci mužů. Snažím se v něm odlehčenou a zábavou formou otevírat vztahové Pandořiny skříňky Česka. Podle statistik držíme evropské prvenství v počtu psů na jednoho člověka, z čehož je vidět, že máme jako národ syndrom osamění a řešíme to tím, že se fixujeme na zvířata. A já, jakožto nedostudovaná psycholožka, před DAMU jsem studovala obor Výchova a vzdělávání dospělých na FF UK, mám pocit, ač sama třikrát rozvedená, že by lidi nemuseli vztahy tolik vzdávat. Stačilo by, kdyby se vědělo, že některé věci k mužskému libidu zkrátka patří, a k ženskému také. Ženský mívají pocit, že zrovna ten jejich Pepa má spousty chyb a nevědí, že totéž co dělá jejich Pepa, dělá i Tonda, Karel a vlastně všichni chlapy v ulici, ve městě, v republice a na světě.

A stejně to platí i obráceně. Mě tahle problematika vždycky zajímala. Už kdysi jsem pracovala jako zakládající členka muzikoterapeutické komunity u nás. Učili jsme v ní alkoholiky v léčebně zpívat různé písničky… … a pomáhalo jim to?

Mě bylo osmnáct, já myslím, že jim nejvíc pomáhalo to, že tam seděla mladá kůže (smích)! Ale i to je medikament. Dneska už jsem stará, tak musím mluvit (smích). Nechci říct, že v sobě mám spasitelství, ale spíš cosi jako mateřsko-ženský fenomén, kvůli kterému si přeju, aby se všem na světě líbilo a aby se ženy s muži nehádaly a všem bylo líp. Nějaký filozof řekl, že není potřeba, aby měl člověk pocit, že je nutné spasit celý svět, ale že stačí, když se mu podaří zažehnout svíci. Tak já mám pocit, že tím pořadem tu svící zažehávám.

Divadlo, rádio, učení na konzervatoři, rodina o šesti dětech, vnuk. Spíte pět hodin denně a ty spousty věcí, kterým se věnujete, děláte na sto deset procent. Kde na to všechno berete energii? Popravdě vás trochu podezřívám, že jste napojena na nějaký běžnému člověku nedostupný zdroj na dobíjení baterek…

Myslím, že u mě dobře funguje dobíjení zpětnou vazbou. Třeba ty Kordulčiny koně. Sice mě stojí peníze a ty musím někde ušetřit, na svém oblečení a tak. Mimochodem, co se na tohle téma o mně píše v bulváru, není pravda. V divadle mám patnáct tisíc, za učení na konzervatoři ještě míň a v rádiu to také nejsou milióny. Ale to, že se uskromním, abych mohla své dceři zaplatit kroužek, se mi mnohonásobně vrací tím, že ji to dělá šťastnou. V tomhle funguje jakýsi kruh dobra. Vy dáte, oni dají a vrátí se vám to zpátky. Osobně si myslím, že člověk dostane, když dává a nic za to nečeká. Bohužel to na světě ale funguje tak, že když vám na něčem záleží až příliš, čímž pádem máte velká očekávání, třeba na nějaký ženský nebo práci, tak ženskou nedostanete a o práci přijdete. Ale když tu energii posíláte a neděláte to racionálně, tak se vám obloukem vrátí. Ale samozřejmě že i já mám dny, kdy mám všeho plný kecky.

Na závěr nám ještě prozraďte, co říkáte na vstup svého manžela do politiky.

Jsem strašně ráda za to, že se mi svého muže podařilo přesvědčit, že pro něj divadlo není správné místo, kde by měl nechávat svoji energii. On jí má ještě víc než já a navíc je to neuvěřitelně schopný člověk a moudrý muž.

Já mám instinkt, ale on má hlavu, kterou mě moc používat nejde. Já se řídím podle nějakého svého majáku, ale on má ten mozek. Často jsem si říkala, proboha, proč takovýhle chlap řeší, co bude ta či ona herečka dělat za tři roky v divadle. Nebo jestli má klaun přijít na jeviště zprava nebo zleva. Dával energii na místo, které si to vůbec nezasloužilo. Já ho prosila pořád, aby z divadla odešel. Dneska bych vlastně mohla Tomáši Töpferovi poslat děkovný dopis za to, jak ho odsud tak nějak vystrnadil. Martin mluví šesti jazyky, má vystudované dvě vysoké školy, z toho jedna je diplomacie ve Vídni, proto jsem jako občanka šťastná, že vstoupil do politiky. Navíc já vím, jaký je. A vím, že čestných a odvážných mužů není mnoho. Hodně mužů je čestných, ale ne odvážných. Protože odvaha znamená jít do konfliktu. Úspěšnost člověka je přímo úměrná počtu jeho nepřátel. A ono vydržet ty nepřátele není jednoduchý. Mnohem jednodušší je být průměrný.

Kovbojem v Panamě Bratr Veroniky Žilkové doc. Mgr. Štěpán Žilka je podobně činorodý člověk jako jeho sestra. Život ho na pětadvacet let zavál do Německa. Po svém návratu do rodné země zastával, krom jiného, pozici ředitele Česko-německé horské nemocnice Krkonoše ve Vrchlabí. Je profesorem hudební pedagogiky, hudebním skladatelem a dirigentem.

Na rozdíl od sestry Veroniky miluje koně od útlého věku. „Jezdím na nich od malička. Když mi bylo sedmnáct, tak jsem navzdory rodičům na rok zběhl ze školy a jako kovboj pásl na koních krávy v Orlických horách,“ prozradil na sebe. V dětství absolvoval jezdecký výcvik, dle svých slov ještě v klasickém prvorepublikovém stylu. Byl první, kdo posadil Veroniku Žilkovou na koně: „Tehdy jí mohlo být tak deset let. Vozil jsem ji jen tak, bez sedla. Dneska si to možná už ani nepamatuje.“ Koním zůstává věrný dodnes. Dokonce i v roli skutečného kovboje: „Mám nějaké pracovní aktivity v jihoamerické Panamě, proto když tam pobývám, odreagovávám se výpomocí zdejším kamarádům. Na koních naháníme dobytek, který pak značkujeme. Lasem chytáme telata, abychom je mohli naočkovat. Tamní koně jsou nádherní, neuvěřitelně noblesní. Panamská jezdecká škola je vyhlášená. Na koních se tam doslova tančí,“ prozradil nám docent Žilka.

GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

113

osobnost

Lucie Starostová se svojí sedmiletou klisnou slovenského teplokrevníka Chardonnay

Jsem u koní strašně ráda Příprava rozhovoru s Veronikou Žilkovou nás zavedla i do areálu České zemědělské univerzity v Praze-Suchdole, kde její osmiletá dcera Kordulka navštěvuje koňský kroužek pro děti. Při té příležitosti jsme se setkali s vedoucí univerzitních stájí Ing. Lucií Starostovou, která se o vysokoškolské koně stará už pětadvacet let a vznik kroužku iniciovala. Její slova, kterými se nám vyznala z lásky ke své profesy, mluví za vše: „Vím, že dělám práci, ve které mě nečeká žádný kariérní postup, ale to mi vůbec nevadí. Jsem u koní strašně ráda a jsem tady šťastná.“ Zařízení slouží studentům univerzity k vykonávání učební praxe různých předmětů, např.

Etologie chovu zvířat, Základy chovu koní, Jezdectví a vozatajství a dalších.

Mimochodem teorii v posledních dvou jmenovaných oborech vyučuje na katedře speciální zootechniky také právě Ing. Starostová, která zároveň dodává: „Před časem navíc otevřela naše univerzita, ve spolupráci s Českou zemědělskou akademií v Humpolci, speciální tříleté bakalářské studium zaměřené na obor Chov koní.“ Kdo ví, třeba k jeho studiu jednou nastoupí i malá Kordulka Stropnická.

Podle toho, jak její přístup ke koním hodnotí vedoucí stájí Lucie Starostová, by to zas až takové překvapení nebylo: „Aby tady mohla trávit víc času, platí

114 | GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

si kroužek hned dvakrát, takže dochází dva dny v týdnu. Ale i to jí bylo málo, takže si nedávno domluvila samostatné půlhodinové ježdění. Na koni je opravdu šikovná, kluše, vysedá, chodí přes kavalety. Jiné holčičky, které se do kroužku přihlásily, sem přijdou, chvilku koně češou, pak je to přestane bavit, tak tady jen tak postávají a pokukují. A když jim uplyne zaplacený dvouměsíční běh, tak skončí a už nepřijdou. To ale neplatí v případě Kordulky, která je pro koně opravdu zapálená, nic jí není zatěžko a všechno ji baví.“ Nedalo mi to, abych se nezeptal na její nedávný pád, o kterém jsem se doslechl: „Musím potvrdit, že k němu opravdu došlo. A protože řvala jako pardál, tak abychom odpoutali její pozornost, řekli jsme jí, že nám musí příště něco přinést.

Mysleli jsme ale skutečně nějakou drobnost, třeba malou čokoládu, koláč nebo gumové medvídky. Za dva nebo tři dny se tady objevila i se svojí maminkou, která na nás z dálky mávala flaškou domácí meruňkovice, což nás úplně zděsilo! Jednak proto, že jsme byli vystaveni situaci, kdy bychom měli inkasovat alkohol od malého dítěte a za další, byť to tady vůbec nevypadá, nacházíme se na akademické půdě.

A alkohol na akademické půdě? To už vůbec ne!“ Po objasnění téhle veselé historky jsem ještě zásadovou inženýrku

Starostovou požádal o informaci týkající se stavu koní ve zdejších stájích: „Momentálně máme devatenáct koní, čímž jsme trochu přesáhli své možnosti, ale snažíme se to zvládnout. Devět z nich je školních a deset jich tady mají soukromí majitelé na ustájení. Jednou z nich je i slavná Sixteen, která je u nás už přes rok, pokud nebudu počítat tři měsíce, které strávila na připouštění jinde. Za tu dobu jsme si ji moc oblíbili a myslím, že je to oboustranné. A to i přesto, že má svoji hlavu a své hranice, za které není ochotna nikoho pustit.

My je nemáme problém respektovat, takže spolu vycházíme velmi dobře. Ale přitlačit se na ni moc nedá. A když už k něčemu takovému dojde, tak to pak musíte ustoupit a jen lavírovat.“ V závěru našeho krátkého povídání mi milá a sympatická Lucie Starostová doslova vyrazila dech, když mi sdělila, že se o téměř dvě desítky zdejších koní starají pouze ve dvou. Námi vyzpovídávaná vedoucí stájí a její kolegyně – ošetřovatelka koní Ing. Nováková.

Klobouk dolů dámy. Dojem z naší krátké vizity jsem si odnesl velmi pozitivní. Jednoznačně z ní vyplynulo, že je, díky profesionálce na svém místě Ing. Lucii Starostové, o studenty České zemědělské univerzity i o malou dceru jedné z našich nejznámějších hereček, skvěle postaráno.

eva samková Narozena: 28. dubna 1993 (20 let) Disciplína: snowboardcross Světový pohár: vítězka v Blue Moutain (2013), 2. ve Valmalenku (2011), 3. Ve Veysonnaz (2013)

116 | GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

Mistrovství světa: 5. v La Molině (2011), 7. ve Stonehamu (2013) Mistrovství světa juniorů: 1. v Cardroně (2010), ve Valmalenku (2011) a 1. v Erzurumu (2013)

sportovci na koni text: Martin Hašek | foto: Pavel Mazáč, archiv Evy Samkové

Eva Samková:

Na koních to čadíme Bude jednou z největších nadějí české výpravy na únorové zimní olympiádě v ruském Soči.

Snowboardkrosařce Evě Samkové je teprve dvacet, ale stihla už třikrát vyhrát juniorské mistrovství světa a na jaře triumfovala i v závodě Světového poháru. Kdykoli může, odskakuje si ke koním, na které je zvyklá od malička.

Kvůli letnímu předolympijskému soustředění vyrazila Eva Samková až na Nový Zéland.

Kromě tréninku ve vyhlášeném středisku Cardrona vytáhla celý snowboardkrosařský tým na vyjížďku na koních.

Jaké to bylo na Novém Zélandu?

Zéland byl skvělý. Moc jsem si to užila. Kromě tréninku jsme měli čas i na výlety. Jeli jsme se podívat na fjordy Milford Sound, byli jsme na West Coast vykoupat se v oceánu. Vždycky někde musíme mít koupačku v ledové vodě.

Příroda je tam nádherná. A přímo pod horami jsme byli na koních.

Jaké to bylo?

Trenéři Marek Jelínek i Jakub Flejšar a Majk Novotný umí jezdit, ale jen rekreačně, jezdili jako malí. Tak jsem je tam trochu učila, protože jsme jezdili ve westernových jezdech a to bylo pro ně trochu jiné. Ale byla to sranda. Majk na tom jezdil spíš jak na motorce. Bylo to super.

Svítilo sluníčko, takže jsme si užili pohodovou dvouhodinovou vyjížďku na koních.

Kam jste vlastně vyrazili?

Našli jsme takovou farmu, když jsme si šli jednou vyjet. Měli jsme suché tréninky, tak jsme to museli zkombinovat. Měli jsme jeden den volno, takže jsme šli jezdit.

Jaké máte s ježděním na koni zkušenosti?

Já jezdím od páté třídy. Ale když jsem byla mladší, jezdila jsem častěji. Dřív jsem byla na koních celé léto, teď už je to špatné. Přes léto se u nás na Strážném ukážu na koni třikrát, pětkrát za prázdniny. Až budu mít auto, chci jezdit do Záryb kousek od Prahy, protože tam přejíždějí koně. Je to čím dál horší, ale šestkrát, osmkrát v roce si na koně sednu.

Mají projížďky na koních vliv i na vaši sportovní výkonnost?

Je to určitě dobré. Koňský pohyb je dobrý

na páteř a uvolňující na břicho. Ale mě to hlavně baví. Já jsem s ježděním začala, když jsem ještě nezávodila na snowboardu. Mně se to líbí celkově. Člověk sedí na koni, ale je to i starání o koně.

Jezdíte stejně rychle jako na snowboardu?

Jezdím normálně. My to víc čadíme, než že bychom jezdili pomalu. Nás rychlost baví. Takže to krosíme lesy. Občas jsme si zajeli i nějaké závody. Máme to na párku. Jezdíme na koních, oni nás občas shodí. Je to sranda s holkama. (smích) Nikdy jste nezažila nepříjemný pád?

Jednou jsem si zlomila ruku, ale přímo z koně jsem nikdy blbě nespadla.

Nemáte strach o své rameno, s kterým máte dlouhodobé problémy?

Rameno drží, ale párkrát mi i vypadlo. Já si zvykám. Mně to sice vypadne, ale pak mě to

GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

117

sportovci na koni

Eva Samková na trati

vůbec nebolí. Můžu jezdit normálně dál, není to nic dramatického. Já jsem teď četla o pánovi, který ovládá ramena tak, že si je může sám vyndat a zandat, ale učil se to pětadvacet let.

Za dva roky se to holt asi nenaučím. Ale pracuju na tom s fyzioterapeutem každý den. Mám cvičení, chodím k panu Kolářovi na Chodov.

Ale když jsem takhle žila dvacet let, stereotyp je tam zažitý, je to těžké.

Jak se cítíte před začátkem sezóny?

Cítím se sebejistější. Přímo na jízdě to asi nepoznám. Projevuje se, že jsem silnější, nohy, ruce i břicho. Takže to ježdění podle toho i vypadá. Já to na sobě nevidím, ale trenéři to vidí.

Jsem taková jistější, dřív to pustím, nebrzdím tolik. Takže doufám, že se to projeví v prvních závodech.

Vnímáte, že snowboardisté jsou pro olympiádu v Soči považováni za velké medailové naděje?

Všichni to hodně říkají. Vkládají naděje do mě, do Šárky Pančochové a Ester Ledecké, což jsem na jednu stranu ráda. Na druhou stranu, každý se mě ptá, jak se těším na olympiádu a jakou mám formu.

Na koních při vyjížďce na Novém Zélandu

118 | GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

sportovci na koni

A jakou máte formu?

Já doufám, že nikoho nezklamu, hlavně sebe. Já to dělám spíš pro to okolí. Líbí se mi, že když se něco povede, ostatní jsou z toho nadšení. To je snad ještě lepší zážitek, než když je člověk sám se sebou spokojený. Když by se něco povedlo, chtěla bych to dát ostatním lidem, aby z toho měli radost.

Snowboardisté mají i jiné vrcholy, třeba X-Games. Co pro vás vlastně znamená olympiáda?

Je to takové zvláštní. Pro mě je nejvíc Světový pohár. Je to víc závodů a člověk musí jezdit stabilně. Na olympiádu se člověk často připraví jenom na jeden závod. Olympiáda je hodně populární, já jsem se vždycky dívala v televizi a nikdy jsem si nepomyslela, že bych mohla na olympiádu jet a ještě mít nějaké ambice.

V tom je to trochu jiný. Na to se těším.

Sledujete, jak se Soči připravuje?

Ani moc ne. Jenom vím, že Putin nechtěl pustit fanoušky přímo do areálu.

Jak se budou snowboardisté se svou pozitivní životní filozofií cítit v Rusku, které vyvolalo pozornost kontroverzními zákony omezujícími gaye?

Já moc nevím. My snowboardkrosaři se moc neprojevujeme. Vím, že nějaké holky freestylistky protestovaly, protože tam je pár holek homosexuálních, takže s tím měly velký problém. Doufám, že se to nějak vyřeší. Já bych nechtěla, aby tam probíhaly nějaké protesty. Člověk by měl být na olympiádě v klidu a neřešit věci okolo.

Eva Samková v sedle

Eva Samková na nejvyšším stupni a při rozhovoru s již tradičním knírkem pod nosem

GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

119

pÓlo

Turnaj v Aviator Polo Club 2013, Velká Chuchle – Jan Průcha (vlevo) a Mark Robinson (vpravo)

Pólo

sexy business téma Golf, jachting, pilotování letadel nebo kiting jsou jistě atraktivními sporty, kde se potkávají i zajímaví lidé, ale co pólo? Už jste někdy byli na zápase póla? Přinášíme vám rozhovor o tom, jak pólo může být nejen zábava, ale také zajímavá cesta k byznysu.

Většina z nás zná pólo hlavně z filmu Pretty Woman, kde Richard Gere pozval Julii Roberts (v jejich neodolatelných puntíčkovaných šatech a dokonale sladěném klobouku) na zápas koňského póla a kde páni v oblecích a dámy v krásných kloboucích zašlapávají drny na hřišti. První pólo klub založili Angličané v indickém Silcharu v roce

120 | GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

1862 a o deset let později vznikl v Anglii první pólo klub v Evropě. Ne neprávem se pólo považuje za královskou hru, protože v Anglii je velmi oblíbené právě mezi členy královské rodiny. Za všechny jmenujme právě prince Charlese, který je vášnivým hráčem. Jedná se také o nejexkluzivnější míčovou hru na světě.

I když koňské sporty mají v Česku poměrně dlouhou historii, koňské pólo se zde nikdy nehrálo. Je to zvláštní, protože například u našich východních sousedů v Maďarsku, na Slovensku nebo v Polsku má pólo poměrně dlouhou tradici. V současné době existují v Česku dva kluby. Ten největší je Aviator Polo Club v pražské Chuchli, který má již dvacet

pólo text: Jan Kužel + Jan Průcha | foto: Jan Průcha, Aviator Polo Club

členů a šestnáct koní. O tom, proč je pólo sexy business téma jsme si povídali s Janem Průchou, členem a marketingovým šéfem Aviator Polo Clubu.

Jak jste se k pólu vlastně dostal?

Před patnácti lety jsem začal rekreačně jezdit na koni. Jeden čas jsem měl i vlastního koně.

Po pěti letech jsem ježdění zanechal a od té doby mi jízda na koni chyběla. Před lety jsem hledal možnosti spojení byznysu a zábavy.

Zkusil jsem golf a koncem roku 2006 jsem získal i zelenou kartu. Postupně jsem zjistil, že bych musel vynaložit ohromné úsilí, abych hrál golf na takové úrovni, abych se vyrovnal lidem, kteří začali hrát před patnácti lety, kdy byl golf ideální k navazování nových obchodních kontaktů. Navíc mne hra tak nenadchla, abych jí věnoval toto úsilí. Proto jsem začátkem loňského roku hledal jiný sport a pólo se ukázalo jako ideální. V Česku je v naprostých počátcích a zúročil bych to, že umím jezdit na koni. Tak jsem v září loňského roku vstoupil do Aviator Polo Clubu, kde právě probíhala jeho vůbec první herní sezóna.

Za jeden rok mám za sebou již i první mezinárodní turnaj, kde jsme za tým Maserati získali třetí místo. Zatím v Česku hraje pólo kolem třiceti hráčů a je příjemné říci, že patříte mezi 30 nejlepších pólo hráčů v České republice.

Pólo mne uchvátilo nejen jako sport, ale i díky lidem, které se o něj zajímají – jsou otevření, mají respekt před vlastní hrou i před samotným koněm. To je nanejvýš důležité, protože nezna-

lost pravidel nebo úmyslná chyba může vést k vážnému zranění koně či jezdce, což u jiných sportů není. I proto se hraje čestně, je to férový, poctivý sport. A lidé, kteří se pólu věnují, jsou rovněž féroví.

Je možné tedy říct, z jakých profesí se hráči póla rekrutují? Jsou to převážně podnikatelé a manažeři nebo nadšenci do koní?

Zatím se ukazuje, že z lidí, kteří se léta věnují jezdeckému sportu, ať už skokovým disciplínám, parkuru či westernovému jezdectví, a tudíž mají potřebné předpoklady, se hráči póla rekrutovat nebudou. Zůstávají věrni své disciplíně a pólo ani nechtějí zkusit. Ten hlavní důvod je v tom, že do svého sportu věnovali poměrně dost času a chtějí se i nadále na něj zaměřit. Takže hráči póla v Česku jsou především cizinci, kteří zde působí v nadnárodních koncernech, nebo kteří zde podnikají. Jsou to Britové, Rakušané, Španěle, Němci či Francouzi. České hráče byste spočítal na prstech jedné ruky.

Proč jste prostě jen pólo nehrál, ale začal jste se věnovat i jeho marketingu?

Já jsem takový marketingový „rozjížděč“ – v angličtině se používá příhodné slovo „evangelist“. V roce 1995 jsem ve firmě LANGMaster učil lidi vkládat CD-ROM s výukou angličtiny do PC místo do audiopřehrávače. Za několik let jsme prodávali výuku jazyků v miliónových počtech ve více než 70 zemích světa. Před pěti lety – kdy začala ekonomická krize – jsem založil firmu Insight Home a začali jsme v Česku

Turnaj Arena Challange Cup 2013 – Jan Průcha, team Insight Home, a.s.

jan průcha 44 let, hráč póla Majitel společnosti Insight Home, a.s. jan@AviatorPoloClub.com www.AviatorPoloClub.com

Prague Polo Cup 2013 – Mark Robinson (Aviator Polo Club / STOPKA) a Comanche Gallardo (J & T BANKA)

GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

121

pólo

Prague Polo Cup 2013 – Jan Průcha (4. zleva) – krásné třetí místo

budovat trh s chytrým bydlením. Dnes jsme jedničkou na trhu a působíme kromě ČR ještě na Slovensku a v Rusku. Obdobnou příležitost vidím v pólu. Vše je v podstatě na začátku a kolem této hry vznikne velmi zajímavá – marketingově řečeno – cílová skupina. Aby se tak stalo, je potřeba pólo dostat do povědomí širší veřejnosti. Jsem opravu potěšen, že právě Galopp Reporter je jedním z prvních českých médií, které se začalo systematicky pólem zabývat. Mým cílem je, aby Aviator Polo Club byl právě tím průkopníkem českého póla.

Myslíte si, že bude v České republice pólo atraktivní i z hlediska propagace značky, obchodních kontaktů nebo investicí do rozvoje tohoto sportu podobně, jako to bylo dříve s golfem?

Jak jsem již zmínil, před pěti lety jsem založil firmu, která se věnuje chytrému bydlení, tedy domácí automatizaci, která dává tím větší smysl, čím je dům větší. Postupem času jsme realizovali mnoho rozsáhlých projektů a například v první desítce nejbohatších lidí v Česku máme několik klientů.

Před třemi lety jsme se šéfem velké marketingové a reklamní společnosti hovořili o tom, jak se přiblížit k zajímavým lidem, které by

122 | GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

mohly oslovit produkty naší firmy. Dostat se k manažerským a podnikatelským špičkám, pokud jimi nejste, není u nás jednoduché.

Byl jsem poučen, že z hlediska marketingu se rozlišují takzvané staré a nové peníze. Staré peníze představují lidé, kteří se po generace rodí v bohatství a díky tomu mají určité zásady a tradice. V takových zemích jsou jasně definovány eventy, periodika, kluby atp., kde máte jistotu, že když budete například sponzorem, inzerentem nebo partnerem, máte naději takové lidi oslovit. Nové peníze reprezentují lidé, kteří pochází se skromného rodinného zázemí, ale v průběhu své kariéry se z nich stali bohatí lidé. Jen si vzpomeňme, že před sametovou revolucí drtivá většina z nás kupovala mléko v pytlíku a jedla šunkové koleno. V Česku je jen málo oficiálních příležitostí, jak se k takovýmto lidem dostat. U většiny akcí nebo periodik, které mají v podtextu slova jako luxus, nebo VIP de facto nemáte žádnou jistotu, že mají cílovou skupinu, kterou chcete oslovit.

Jsem přesvědčen, že právě pólo tuto možnost nabídne. Již dnes české pólo podporují společnosti jako Maserati, J&T, Mercedes, BMW, Moser, La Martina, Hublot, Veuve Clicquot a další. Letos již počtvrté český klub La Republika Polo Club pořádal mezinárodní pólo

turnaj, tentokráte právě v našem klubu v pražské Chuchli, a my jsme v září založili tradici Prague Polo Cup prvním turnajem. Byly to tři nádherné dni, kde se setkali velmi zajímaví lidé, na finále přišlo přes 400 lidí. Podobně jako u golfu před dvaceti lety, kdy lidé, kteří stáli u jeho počátku, navázali zajímavou síť kontaktů, tak ti, kteří budou podporovat pólo, mají zajímavou šanci tento fenomén zopakovat.

S pólem lze totiž spojit řadu akcí – firemních prezentací či nejrůznějších marketingových aktivit přitažlivých už tím, že tento sport bude ještě nějaký čas v našich podmínkách unikátem.

Už jste díky pólu realizoval nějaký business?

S dvěma našimi členy, kteří se pohybují v oblasti rezidenčních developerských projektů, jednáme o možné spolupráci a dalšímu spoluhráči realizujeme domácí automatizaci celé jeho vily.

Díky pólu jsem se za ten rok seznámil s mnoha zajímavými lidmi, které bych jinak neměl šanci potkat.

pólo text: Jan Průcha | foto: Aviator Polo Club

Představení Aviator Polo Clubu aneb jak vznikalo koňské pólo v Praze Vše se seběhlo tak trochu náhodou. Začátkem října roku 2011 se na pólo turnaji na největším německém ostrově Rujáně potkali dva naprosto odlišní lidé. Achim Jähnke – německý právník, který dlouhodobě působí v České republice, plynně mluví pěti jazyky včetně češtiny a jeden z prvních hráčů póla v Čechách, a Julio Alberto Polarolo – Argentinec, který má vysokoškolské vzdělání sportovního trenéra, téměř dvacet let se zabývá koňmi a posledních osm let zasvětil pólu až do takové úrovně, že se stal profesionálním hráčem, a kterému nikdo neříká jinak, než Pampa.

Oba se už ale znali. Poprvé se spolu potkali v roce 2010 v klubu La Republika Polo Club, který založila Martina Lewis, kde oba hráli.

Martina Lewis ale stále více působila v Anglii, kde se mimo jiné stala členkou jednoho z nejprestižnějších pólo klubů na světě, slavného Guards Polo Club, jehož sídlo je ve Windsoru a Princ Phillip, Duke of Edinburgh a manžel anglické královny, je prezidentem tohoto klubu.

Díky své rostoucí angažovanosti v Anglii Martina Lewis činnost českého klubu v roce 2011 pozastavila. V Čechách jen pořádá každým rokem mezinárodní pólo turnaj, ale o tom bude ještě řeč. Achim s Pampou začali tedy v roce 2011 hrát v dalším českém klubu Gill Polo Club, který je v Chlumci nad Cidlinou.

Achim už v té době měl dva koně a intenzivně se věnoval, kromě své advokátní praxe, pólu.

Vzhledem k tomu, že působí a žije v Praze, chtěl pólo hrát přímo v Praze. V té době však v Praze žádný klub nebyl. A tak vznikl právě na turnaji na Rujáně nápad založit vlastní klub v Praze.

Spojení s profesionálním hráčem, kterým Pampa je, bylo ideální. Ono totiž pólo není snadný sport a bez profesionála se jej nemůžete správně naučit hrát.

domluveno, že se první pólo v Praze bude hrát právě tam. Další výhodou je to, že Argentina je na druhé straně polokoule, takže je tam hrací sezona právě, když je v Čechách zima a naopak. Pampa souhlasil, že bude půl roku v Čechách a půl roku v Argentině. Nebylo to pro něj jednoduché rozhodnutí i proto, že má čtyři dětí a svoji rodinu miluje. Nakonec vše dobře dopadlo a Achim s Pampou v říjnu klub založili. Nad názvem klubu si hlavu nelámali – díky letňanskému letišti bylo rychle jasno – Aviator Polo Club. Pro provoz klubu dva koně nestačili, tak klub koupil hned po založení klubu ještě v říjnu 2011, než Pampa odletěl zpět do Argentiny, další dva koně.

První sezóna začala v dubnu 2012 se čtyřmi koňmi a prvními šesti členy, pólo nadšenci, bývalými členy La Republika Polo Clubu.

První tréninky a klubové zápasy se hráli dva na dva právě na letišti v Letňanech. Standard-

ně se hraje čtyři na čtyři, ale klub si v té době prostě nemohl hned dovolit více koní. Pampa odváděl vynikající práci a nebyl jediný trénink, který by osobně nevedl. Právě díky němu hráči rychle zvyšovali svoji úroveň, a tak se Achim s Pampou mohli zúčastnit mezinárodního turnaje Maimarkt turnier Mannheim v Německu.

Dalším důležitým turnajem byl turnaj BMW Prague Polo Open pořádaný již zmiňovanou Martinou Lewis na farmě Levín, nedaleko Prahy. Turnaj byl pod záštitou Federation of International Polo a byl součástí – stejně jako Gold Cup v Anglii nebo Polo Classic v New Yorku – Veuve Clicquot sezóny. Pampa a Achim hráli tenkrát v barvách J & T Banky a umístili se na čtvrtém místě. V září pak oba získali medailové umístění, když skončili třetí na turnaji Polo Turnier Timmendorfer Strand v Německu. Prvním turnajem, kterého se zúčastnil i další člen Aviator Polo Clubu, byl turnaj 2012 La Llovizna Polo Trophy,

Ještě v říjnu roku 2011 se Achim s Pampou v Praze sešli a začali nápad měnit v realitu.

Základním problémem bylo však hřiště. Pólo se hraje na hřišti, které má 300 yardů (274 m) délku a 160 yardů (146 metrů) šířku. Pro vaši představu se jedná o plochu přibližně šesti fotbalových hřišť. Plocha je travnatá, musí být vodorovná a za hranicí hřiště musí být ještě dostatečné místo pro případné dojezdy koní. Nakonec se podařilo takové místo najít.

Díky vstřícnosti lidí z letňanského letiště bylo Koňské pólo se hraje nejen na letní trávě, ale i na sněhu nebo na krásných pískových plážíc

GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

123

pólo

Aviator Polo Club

Založen 2011 Nejvýznamnější pólo klub v České republice 16 pólo koní, 20 členů 2 pólo hřiště v areálu dostihového závodiště Velká Chuchle

Achim Jähnke a Julio Alberto Polarolo zde na Rujáně roku 2011 vymysleli Aviator Polo Club

Organizátor mezinárodního turnaje Prague Polo Cup www.praguepolocup.com www.AviatorPoloClub.com

který se konal v srpnu v německém Mühlenu a zúčastnil se jej Mark Robinson. Samozřejmá byla i účast v dalším ročníku plážového póla v Rujáně, kam klub jezdí každým rokem a oslavuje tam klubové narozeniny.

Zásadní zlom nastal v říjnu roku 2012, kdy se klub z letiště Letňany přesunul na dostihové závodiště v pražské Velké Chuchli. Toto prostředí poskytuje výborné podmínky pro ustájení koní, pořádání turnajů nebo firemních akcí a klub získal dvě pólo hřiště – přímo uvnitř dostihové dráhy. Sezónu zakončil klub již se šesti koňmi a dvanácti členy.

Plnohodnotnou sezónu klub začal v letošním roce. Má celkem 16 koní a 20 členů, což z něj dělá nejvýznamnější a největší pólo klub v České republice. Klub zažil neuvěřitelně úspěšnou sezónu na jedné straně a zároveň obrovské problémy, když začátkem června zasáhla Velkou Chuchli povodeň a na hřišti dosahovala voda dvou a půl metrové výšky. Ale postupně.

Díky šestnácti koním bylo možné plnohodnotně trénovat dvakrát týdně klubové zápasy.

Hraje se vždy čtyři na čtyři na několik úseků, jeden úsek, tzv. „čaka“ (chukka) trvá 7,5 minuty a následující čaka se musí hrát s novým koněm.

Proto je potřeba alespoň 16 koní.

bu. Kromě generálního partnera BMW turnaj podpořili také partneři týmů Hublot, Eden Island Seychelles a ledovcová voda Aqua Angels z Islandu. Počasí bylo šílené, celý poslední týden v květnu téměř souvisle pršelo, hřiště bylo neuvěřitelně náročné a sobotní finále se hrálo ve zkráceném čase, pouze na dvě čaky. Tým Aviator Polo Clubu pod záštitou Aqua Angels skončil sice čtvrtý, ale i tak to byl velký úspěch, protože i přes velkou nepřízeň počasí se nikomu, ani žádnému koni, nic nestalo. Za dva dny po skončení turnaje bylo chuchelské závodiště pod více než dvěma metry vody a všechny koně se museli ze stáje evakuovat. Červnové záplavy byly velkou zkouškou pro všechny. Aktivita Aviator Polo Clubu se přesunula zpět do Letňan a jakmile v Chuchli opadla voda, všichni se aktivně podíleli na revitalizaci celého závodiště. Po téměř měsíci se obnovilo hřiště a mohlo se začít s tréninky a klubovými turnaji. Díky dostatečné členské základně členové klubu byli schopni sestavovat kompletní hráčské týmy a v průběhu sezóny se zúčastnili mnoha mezinárodních turnajů. Za všechny jmenujme srpnový pólo turnaj v Berlíně, kde

Dalším úspěchem bylo druhé místo na turnaji Maimarkt turnier Mannheim v dubnu a stejného umístění se podařilo na plážovém turnaji Chopard Beach Polo Cup koncem května v německém městě Ostseebad Binz. Na přelomu května a června se konal čtvrtý ročník prestižního turnaje BMW Prague Polo Open 2013. Díky velmi dobrým podmínkám Aviator Polo Clubu ve Velké Chuchli se poprvé tento ročník konal právě na hřišti Aviator Polo CluAchim Jähnke nepodceňuje přípravu na další turnajový den

124 | GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

tým sestavený z členů Aviator Polo Clubu, Pampa (Argentina), Greg Gibb (Anglie), Juan Marrodán (Španělsko) a Mark Robinson (Anglie), získali první místo.

Největší událostí klubu byl však vlastní mezinárodní turnaj Prague Polo Cup 2013 který se konal v polovině září právě v prostorách dostihového závodiště Velká Chuchle. Více informací o tomto turnaji si můžete přečíst v následujících řádcích. Počasí tentokrát vyšlo báječně a na finále se přišlo podívat přes 400 návštěvníků.

Na nadcházející sezónu 2014, která probíhá od dubna do října, připravuje Aviator Polo Club tři mezinárodní turnaje, k tomu každý týden minimálně dva klubové zápasy, vždy ve čtvrtek od 18 a v sobotu od 15 hodin, které jsou samozřejmě přístupné veřejnosti. Připravována je také řada exhibičních turnajů u příležitosti různých dostihových dnů a několik „dní otevřených dveří“, kdy se všichni zájemci budou moci seznámit s pólem ve Velké Chuchli.

pólo

Na hřišti Aviator Polo Club se při příležitosti turnaje Prague Polo Cup sešlo mnoho významných osobností

Prague Polo Cup 2013 Čtyři týmy, tři dny, jeden pohár. Na dostihovém závodišti v Praze ve Velké Chuchli, kde má dvě hřiště Aviator Polo Club, pořádala společnosti NFK Marketing & Management ve spolupráci s Aviator Polo Clubem od 12. do 14. září mezinárodní turnaj v koňském pólu, jednalo se o první mezinárodní turnaj Aviator Polo Clubu.

Partnery jednotlivých týmů byly exkluzivní vozy Maserati, privátní banka J&T Banka, realitní kancelář zaměřená na luxusní nemovitosti Svoboda & Williams a společnost STOPKA se značkovým nábytkem. Dalšími partnery turnaje byly ledovcová voda Aqua Angels z Islandu, soukromá klinika Mediestetik, luxusní pánské krejčovství z italských látek AL PIANO, tradiční sklářská společnost Moser, bezpečnostní agentura Centr Group,

dodavatel vína z Latinské Ameriky Open Wine a Costa Coffee. Dresy pro hráče navrhla a vyrobila rakouská společnost Kníže. Mediálními partnery byly Bauer Média s časopisy Harper‘s BAZAAR, Dolce Vita, Esquier a web portal iLuxurylife.

Na turnaji bylo zajímavé hned několik věcí.

Hlavní bylo, že skvěle vyšlo počasí, což je pro pólo celkem zásadní aspekt. Turnaj komento-

vali talentovaná členka klubu Anna Kudrnová a spolumajitel Aviator Polo Clubu Achim Jähnke, kteří znají dobře pravidla, a uměli tak divákům dobře vysvětlit herní situace. Další zajímavostí je, že ve všech čtyřech týmech, kromě profesionálního hráče, jehož účast v týmu je v mezinárodním turnaji povinností, nastupovali dva až tři hráči z pořádajícího Aviator Polo Clubu.

GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

125

pólo

3. místo, tým Maserati

2. místo, tým STOPKA

4. místo, tým Svoboda & Williams

1. místo, tým J&T BANKA

V turnaji bylo pořadí týmů a hráčů následující: 1. J&T BANKA Juan Marrodan / Greg Gibb, handicap -2, Peter Papadopoulos, handicap -1, Norbert Siebelds, handicap -2, Comanche Gallardo, handicap +2.

2. STOPKA Ivan Hondré, handicap -1, Anna Kudrnová, handicap -2, Mark Robinson, handicap -1, Julio ‚Pampa‘ Polarolo, handicap +3

3. MASERATI Jan Průcha, handicap -2, Achim Jähnke, handicap -1, Ewan Gibb / Anthony Caine, handicap -2, Herman Burgstaller, handicap +3 Polo pony čekají na zapojení do turnaje

4. Svoboda & Williams Kateřina Zeka Dombiová, handicap -1, Dean Bedford, handicap 0, Nikolaus Seiwald, handicap +1, Ezequiel Gallardo, handicap +2

126 | GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

Právě díky turnaji Aviator Polo Clubu, je evidováno několik zájemců, kteří plánují využít zimní sezónu k tomu, aby se naučili jezdit na koni a na jaře 2014 se začali učit hrát pólo. A co vy, kdy se přijdete podívat?

pólo

Zemský hřebčinec Písek státní Podnik je svým posláním jedinečné chovatelské zařízení v České republice.

Slouží k zajišťování zákonem určené veřejné služby v oblasti chovu a především plemenitby koní.

Všechny aktivity probíhají v úzké spolupráci s uznanými chovatelskými sdruženími teplokrevných a chladnokrevných koní u nás.

Nachází se v uceleném areálu s architektonicky cennými budovami, díky čemuž má od roku 2010 status Národní kulturní památka.

Srdečně Vás zveme k návštěvě!

Zemský hřebčinec Písek státní podnik U Hřebčince 479, Písek Tel.: +420 382 214 121 | e-mail: hrebcinec.pisek@quick.cz

www.zemskyhrebcinecpisek.cz GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

127

MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

Předplatné časopisu GALOPP REPORTER Předplatné pro kalendářní rok 2014 lze objednat několika způsoby Elektronicky na adrese: www.galopp-reporter.cz/predplatne Prostřednictvím bankovního převodu a to tak, že: Převedete částku 460 Kč na účet č. 3699152 / 0800 a do zprávy pro příjemce napíšete buď celé jméno a poštovní adresu nebo postačí Vaše emailová adresa či telefonní číslo a my se Vám následně ozveme s žádostí o doplnění potřebných údajů.

Majitelé chytrých telefonů s bankovní aplikací mohou pro platbu použít tento QR kód (do zprávy pro příjemce je nutné vyplnit jeden z údajů stejně tak jako v bodě 2)

Předplatné se řídí všeobecnými obchodními podmínkami pro předplatné tištěných periodik vydavatelství MAENTIVA Galopp s.r.o.

Re sys spira tém čn í

Svalový aparát

ita tal Vi akce &

Re & zd produkc raví e hříb at

ko Vý Zámečnická 411, 288 02 Nymburk, tel.: 325 513 822, fax: 325 513 365 email: vetoquinol@vetoquinol.cz www.vetoquinol.cz

t

Vétoquinol s.r.o.

ará

Výkon ve jménu vášně!

Nerv

ap vý bo hy by Po klou &

EQUISTRO®

Kůže, srst & kopyta

n& ele nasa ktr zen oly í ty

míny Vita rály ine &m

UCELENÁ ŘADA DOPLŇKOVÝCH KRMIV PRO ZDRAVÍ KONÍ

cí sy a v í ž Za ra & ját

ový

stém

systé

m

Partneři